PŘÍBĚH O POKLADUOdměna nálezci pokladu 4 miliardy korun!Jantarová komnata v Hoře Svaté Kateřiny?Přesto, že spekulace o možném úkrytuJantarové komnaty se množí jako houbypo dešti, jsou místa, která z logikyvěci a vývoje konce druhé světové válkymohou být pravděpodobnější. Jednouz lokalit, která stojí za vážný průzkum,je malé horské městečko Hora SvatéKateřiny v Krušných horách. Ačkoli máměstečko necelých 500 trvale žijícíchobyvatel, jeho pohnutá historie i geniusloci naznačují, že jako ementál prokutanáhora skrývá mnohá tajemství. Vždyťpři těžbě mědi a stříbra tvořily spletitéchodby mnohakilometrové úseky, častoi v několika etážích, a to jak vzhůru k vrcholuhory, tak i obráceně, až pod patusamotné hory.Historie a faktaKdyž pruský král Fridrich (Bedřich) VilémI. věnoval carovi Petru Velikému demontovanouJantarovou komnatu, kterouvytvořili pro jeho otce dánští a polštíumělečtí řemeslníci v roce 1711, nemohltušit, jaký příběh se bude odvíjet o 233let později. To už byla Jantarová komnataNěmci zabavena jako válečná kořista převezena z Leningradu do Kaliningradu,dnešního Královce na tamní zámek.Psal se červen roku 1944.O dalších 53 let později, v roce 1997 bylav Brémách v kanceláři notáře ManhardaKaisera, zabavena fl orentská mozaikao rozměrech 55 x 70 cm znázorňujícípastorální scénu. Policie se k panu notářidostavila na udání, že se u něj nalézajíkradené obrazy. Nešlo však o obrazy, aleo zmíněnou mozaiku, kterou se Herr Kaiserpokoušel prodat v aukci (její cena sepohybovala kolem 2,5 milionu marek).Manhard Kaiser policii tvrdil, že vzácnýskvost opatroval klientovi, který jej zdědil.Jméno svého klienta však nikdy neprozradil.32 <strong>AMB</strong> červenec <strong>2011</strong>Mozaika, byla jako kradený předmět vyřazenaz aukce a bylo rozhodnuto, že se vrátíRusku. Asi týden poté se na světě objeviladalší část tak dlouho pohřešované komnaty.Menší komoda se objevila v redakci časopisuDer Spiegel. Do Spiegelu ji nechalaz Berlína poslat žena, která ji údajně o párlet dříve koupila spolu s jiným starožitnýmnábytkem v Bavorsku. Bohužel tady veškeréstopy opět končí. Objevené části nenapovídajínic o tom, kde by mohl případněbýt zbytek. Komoda i mozaika byly 2. 5.2000 dopraveny zvláštním letadlem společnostiLufthansa do Ruska. V Carskémselu předal Rusům zatím jediné pozůstatkyJantarové komnaty tehdejší německýministr kultury Michal Naumann.Cena Jantarové komnaty je nevyčíslitelná.Desky ze zlaceného stříbra, zlaté plátky,drahé kamení a detailní umělecké zpracováníplastik a intarzií dávají dílu luxusníjedinečnost. Cena původního souboru Jantarovékomnaty je odhadována na několikdesítek miliard korun.Tajemný odkaz Josefa Veselého z Loučnéu Lomu – část volného přepisu z nikdy nezveřejněnéhorozhovoru„Bylo to odhadem, tak třicet beden, možnávíc! Kolonu doprovázelo lehké pěchotní vozidlo,jedno civilní auto, dva či tři nákladníautomobily a osádka 10 až 15 ozbrojenýchvojáků. Kolonu z nádraží – po přeložení nákladu- pak vypravoval němec v civilu. Pozdějimi kdosi řekl, že to byl známý teplickýgestapák, hodnost ani jeho jméno nevím.A proč si tuhle historku tak pamatuju? Nopanáčku, proto, že byla válka u konce, byloto v druhé půlce dubna a bylo mi divné,proč se ustupující Němci tahají s bednamis municí, když už všem bylo jasné, ževálka končí. Každej Němec už koukal, abybyl co nejdřív doma. Taky ten náš zájema zvědavost pošťouchlo chování důstojníka,který vagón doprovázel. Pamatuji se,jak chtěl „dokumente!“, nechápal jsem,tak jsem mu předložil ajznboňáckou knížku(čti drážní průkaz), ale tu von nechtěl,chtěl papíry od toho vlaku! Přepravní listy!„Gheime, gheime!“ opakoval, musel jsems ním jít do kanceláře a vydat mu průvodku.Vzpomínám si, jak sem si říkal, pročjsou vlakové průvodky tajné, ale žádná dalšísouvislost mne v tu chvíli nenapadala.Papíry, co jsem mu dal, strčil do náprskya z kožené kabely na boku vytáhl mapu.Prstem ukázal na podhorské město HorníJiřetín. Vyšli jsme před budovu a já muhlavou naznačil směr ke Krušným horám.Po chvilce si oba, důstojník i ten gestapákv civilu, sedli do dlouhého černého osobníhoauta, důstojník se otočil na kolonuza sebou, nervózně mávl rukou kupředu.Od nádraží jeli směr severozápad – HorníJiřetín. Byl jsem rád, že odjeli, člověk nikdyneví, co se může semlít, všichni jsme bylinapjatí a střílelo se i kvůli hloupostem.“Sudetští rodáci a pamětníciBělovlasý osmdesátník Josef Veselý, v černýchrajtkách s kšandami přetaženýmipřes bílou košili a v kožených holinkách,barvitě vypráví příběh, který se odehrálna samém konci druhé světové války.U nohou měl psa Bobíše a na tálu kamenpřihříval v porcelánovém hrnku meltu.Nádražák, výpravčí, vlakvedoucí, vdoveca zapálený fi latelista, který se narodil v Sudetech,rád vyprávěl o svých zážitcích. Dodnesstojí jeho domeček na spodní částisvahu, kterému se také říká Kravčák, nasamém okraji obce Loučná u Lomu, směrOsek.Děda Veselý, jak mi dovolil mu říkat, mituto historku vyprávěl na základě zhlédnutífi lmu uvedeného tehdejší Československoutelevizí „Poklad na stříbrném jezeře“,který mu mnohé připomněl. I přes vyššívěk hovořil plynule, zajímavě a s velkouenergií. Byl hrdý na to, že slovem i písmemovládá němčinu a často mi v tom jazykuříkával humorné básničky a říkačky, kterébyly v Sudetech běžné. Nerozuměl jsemvšemu, ale pozorně jsem mu naslouchal.Dokonce tak pozorně, že mne němčinazačala bavit – a nejen to, stal jsem se sběratelempoštovních známek a laickým výzkumníkemse specializací na druhou světovouválku a na pohraniční oblast zvlášť.Tehdy jsem ještě nevěděl, že jednou budužít v Hoře Svaté Kateřiny a že transport,o kterém mi děda Veselý vyprávěl, by mohlbýt osmým divem světa – Jantarovou komnatou.Popravdě, děda Veselý si myslel, žetehdy v těch bednách byly zbraně anebonějaké archivy gestapa. O nějaké komnatěči pokladu asi neměl tušení. Často alemluvil o existenci seznamu severočeskýchkonfi dentů gestapa, kterých v obsazenémregionu nebylo rozhodně málo.Cesta horským klínem 17. dubna 1945Za necelou hodinu po tom, co podivnákolona opustila nádraží, byla spatřenáv Horním Jiřetíně. Projížděla před zraky sudetskýchNěmců i několika málo českýchobčanů, kteří zde pracovali. Vozidla uhánělaklikatou cestou, bez zastávky, vzhůruk Nové Vsi v Horách (Neudorfu). Němcidojeli až na rozcestí. Po staletí existujepři výjezdu z Horního Jiřetína do Nové Vsi,
KRUČNÉ HORYFoto: Warcoss.cz, Wikimedia Commons, Muzeum Horní LitvínovZnovuotevření Mikulášské štolyv Hoře Svaté Kateřiny z 12. 4. 1936na rovinatém návrší, rozcestí. Jedna cestavede dál do města Hora Svaté Kateřinya lehce pravotočivá silnice vede do vesniceNeudorf.V Hoře Svaté Kateřiny byla malá posádkawehrmachtu. Na tamní rozhledně, vybudovanév roce 1905 spolkem turistů, seusídlila protiletecká obrana. V budově souduna náměstí pak bylo velitelství. Kousekod centrální části obce byl zajatecký lágr,oblast nyní nazývaná Sruby. Před vjezdemdo Sv. Kateřiny je na levé straně v údolírozlehlá budova, Pachenkův mlýn. Tamkolona zastavila. Existují výpovědi očitýchsvědků, které potvrzují příjezd i zastávkuněkolika vojenských automobilů právěv tomto prostoru. Hora Svaté Kateřiny mádvě části. Horní část městečka je na vrcholuhory a dolní část je pod ním. Domyv dolní části lemují silnici do Brandovaa také k patě hory, kde jsou vstupy do štol.A právě touto cestou se německý doprovods nákladem vydal.Stopa vychladla, ale nekončíV době transportu beden s neznámýmobsahem už bylo spojenci bombardovánoměsto Drážďany. Němci prchající z východnífronty zpět domů měli informaceo postupu sovětských vojsk od zvědů. Relativněklidný meziprostor, kde ještě válkaneudeřila ve své hrozivé podstatě, byl právěprostor severního hraničního pásma.Pro prchající německé vojáky, ale i civilistyz vnitrozemí byly Krušné hory mezníkem.Husté zalesnění poskytovalo přirozenouochranu před útoky letadel spojeneckýchvojsk. Sudetský region byl plně obydlenýněmeckým obyvatelstvem, které do posledníchvíle prchající vojáky podporovalo,jídlem, povozy i ubytováním. Nehrozil protoani nějaký sabotérský či partyzánský útok.Úzký pruh pohraničí byl bezpečný pro cokolii pro ukrytí pokladů.Místo činu? Nicolai Stollen – MikulášskáštolaJe to vlastně středověké hornické dílo. Jedenz nejznámějších vchodů se nacházína úpatí hory, pár metrů od potoka na po-33 <strong>AMB</strong>červenec rv<strong>2011</strong>mezí hranic mezi ČR a SRN v katastrálnímúzemí města Hora Svaté Kateřiny. Existujemnoho mapek, které štolu poměrně dobřepopisují. Některé náčrtky pochází z roku1600 a také 1777. Byly mnohokráte otištěnyv publikacích vydávaných zejménaSvobodným státem Sasko. Samotný vchoddo labyrintu štol a šachet je dnes vlivemminimální údržby a činností předchozíhoneosvíceného vedení města v ubohém stavu.Ostatně jako některé další části obce,které ještě teď připomínají vyrabovanéa zdevastované usedlosti po vyhnanémněmeckém obyvatelstvu.Štola má několik nadzemních a několikpodzemních pater. Podzemní patra jsou ažpo okraj zatopena vodou z blízkého potokaSvídnice. Nadzemní patra nyní zmáháspolečnost Ekodrill z Příbrami, kterou vedeStanislav Klaudy. Vše fi nancuje GraemSmith z USA. Proinvestoval již více jak 10mil. Kč. Z lásky ke středověkému hornickémudílu to asi nebude. Přesto je jeho vírav nalezení pokladu natolik silná, že usilovnézmáhání (čištění a pažení) štoly pokračujedál. Kdo ví? Z výpovědí svědků žijícíchpoblíž štoly vyplývá, že v dubnu 1945 skutečněpřijela motorizovaná ozbrojená skupinavojáků. Byl slyšet, resp. cítit dokoncei odstřel uvnitř hory, ale lidem bylo zakázánovycházet ven a dívat se z oken. Hovoříse i o kamufl áži, kterou chtěli vojáci zastřítskutečné uložení beden, ale to je nepravděpodobné,protože v té době už nebyl časvymýšlet složité konspirace.Otevřený konec neuzavřené kapitoly našichdějinJosef Veselý z Loučné zemřel několik letještě před tzv. sametovou revolucí, kterázměnila vývoj v naší zemi v roce 1989.Vzal si s sebou i část příběhu a několik tajemství,o kterých mi v náznacích vyprávěl,když jsem byl ještě teprve dospívající kluk.Jantarová komnata se i přes různé potvrzenéinformace doposud nenašla. Čekána své odhalení a spolu se čtyřmiliardovouodměnou za nález bude inspirací pro hledačepokladů a dobrodruhů nejen z Českérepubliky. Některé historky dědy Veseléhodávají smysl až nyní. Jiné zůstanou navždyuzamčeny. Nikdo však nechť nepochybujeo tom, že uvnitř Hory Svaté Kateřiny jeukryto mnoho z dávné i nedávné minulosti.Kdo ví, ten ví...Text: Lubomír Šlapka<strong>AMB</strong> červenec <strong>2011</strong>Rytířský kř힎elezného kříže33
Change language