KRÁSNÉ <strong>STROJE</strong> – DESIGN FSI VUT ALMANACH ODBORU PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU (1993–2003)10LET – BLAHOPŘEJI A DĚKUJIFoto na protější straně: přístup k areálu FSI VUTv Brně rampou podle designu studenta O. Rašky,4. r., 1999 (viz dále s. 35).Když před deseti lety byl obor průmyslový design zařazen dostruktury inženýrského prezenčního studia na tehdejší Fakultěstrojní VUT v Brně, nechápal jsem, jako mnoho jiných členů akademickéobce, proč. Teprve během dalších let, při schopnostivnímat nový stav věcí a nová poznání, jsem pochopil. Průkopnickýpočin tehdejšího vedení fakulty se ukázal jako správnýa prozíravý. Nové demokratické prostředí, nová inženýrskáfilosofie tvorby, nová nastupující generace studentů si vyžádalai nové ztvárnění skutečnosti v oblasti duševní i hmotné.Přes všechny těžkosti vznikání a uplatňování se v pedagogickémi vědeckém prostředí fakulty našel nový obor průmyslovéhodesignu své nezastupitelné a významné místo. Výsledkystudentů i pedagogů a mnohá ocenění to dokazují.A protože „Artificem commendat opus“ (Walther 1373) – „Dílodoporučuje svého tvůrce“, věřím v dobrou budoucnost průmyslovéhodesignu v prostředí „technického“ umění naší fakulty.Víme-li, že umění zkrášluje člověka a brání mu být špatný, lzeříci, že průmyslový designér zkrášluje výrobek při zachováníjeho optimální funkčnosti.Přeji mnoho dalších kulatých výročí a všem pedagogům, pracovníkůma studentům průmyslového designu hodně tvůrčíchsil a úspěchů.Prof. Ing. Josef Vačkář, CSc.děkan Fakulty strojního inženýrství VUT v BrněPrezentace průmyslového designu na Dnech otevřenýchdveří strojní fakulty, student Pavel Grim, 1997.Obhajoby semestrálních ateliérových prací. Zlevastudent M. Jaskmanicki, 3. r. a pedagogové J. Rajlicha M. Klíma, 1996.Model osobního automobilu Škoda od diplomantaJ. Čecha, V: M. Zvonek, 1998.Státní zkušební komise na Odboru PD, zlevaP. Svítil, J. Šupák, J. Vačkář, Z. Zdařil a K. Kobosil, 1999.Výstava studentských prací ve foyeru Auly Q naFSI VUT, 2001. Vpravo – zahájení výstavy: M. Klíma,M. Kabát, L. Křenek, D. Karásek, M. Zvoneka K. Kobosil.ÚvodDESIGN FSI VUT STRANA 5
ÚvodSOUSTRUH JAKO UMĚLECKÉ DÍLOZ V. zlínského salonuMezi uměleckými díly vystavenými na V. zlínském salonu budízvláštní pozornost rozměrný sádrový model soustruhu, vytvořenýve zlínské Škole umění skupinou profesora VincenceMakovského. Stroj jako umělecké dílo – to věru musel býtproblém mimořádně lákavý právě pro sochaře takové průbojnésíly a tvůrčího elánu, jako je Makovský. Řekli jsme si, že tomutosochaři položíme nad jeho zajímavým dílem tři nebo čtyřiotázky; vznikl však z toho delší rozhovor, vedený na procházcejarním Zlínem, rozhovor, který je třeba reprodukovat souhrnně.Makovský je povaha solidní, důkladná; začíná tedy od Adama.Upozorňuje totiž nejprve na prostředí, v němž dílo, které nászajímá, bylo vytvořeno. Poukazuje na zlínskou Školu umění,která vznikla ze skutečných potřeb průmyslu a od začátkutaké s ním udržuje bezprostřední kontakt. Liší se tím značněod podobných typů škol, v nichž měl být pěstován záměrněstyk umění s průmyslem, jež se však odchýlily k převážně akademickémuzpůsobu výtvarné výchovy a práce. Ve Zlíně jdoupevně stanovenou cestou a sami se snaží vyhledávat stále novémožnosti styků s průmyslovými obory, jež potřebují výtvarnéspolupráce. Tak tedy vznikl onen model soustruhu, který budíve výstavním sále zlínského salonu tak velkou pozornost.Pokud jde o stroje samy, nutno zjistit, že nejsou příliš vzdálenydoby, kdy u nich postačovalo dokonale, vyhovovalo-li požadovanéfunkci. Ve strojní výrobě však záhy vznikla konkurence,jež přinutila továrny, aby své výrobky zdokonalovaly nejen konstrukčně,ale i vzhledem. Poznalo se, že na trhu mají větší šancistroje lépe upravené, vzhlednější, vyhovují-li samozřejmě stejnědobře své funkci.Ve Zlíně vlastně toliko následovali příkladu amerických továren,jestliže se obrátili na Školu umění s žádostí o spolupráci,o novém vzhledu soustruhu. K dohodě došlo obratem a na stolesochaře Makovského se záhy ocitly výkresy, jejichž podobabyla změňována a upravována v klidné, ale bedlivé spolupráciumělce s inženýry – strojaři.Umělecké řešení mohlo být vedeno přísným požadavkem, abyVincenc Makovský(vlevo) na výstavěžákovských prací na ŠUve Zlíně, 1944.V hodině modelovánína ŠU Zlín, uprostředZdeněk Kovář, 1942.80. narozeniny Z. Kováře(vlevo) v DC ČR v Brně,uprostřed M. Zvonek,vpravo J. Rajlich, 1997.Studijní kresba Zdeňka Kováře ze Školy umění ve Zlíně, 1942.volený tvar vyhovoval co nejdokonaleji svému účelu a aby zdůrazňovalpráci stroje.„Byla to práce tak napínavá, jako na kterémkoliv uměleckémdíle“, říká Makovský. „Soustruh, to je celek, kterému je podřízenomnoho detailů. Hledat přísně závislé a odůvodněné spojenítěchto detailů, hledat celkové, dokonalé řešení – to je práceo symfonii nebo o jiném syntetickém uměleckém díle. Největšíuspokojení přináší taková práce proto, že nad ní má umělecradost, že může bezprostředně sloužit lidstvu“.„Neděláme vlastně nic nového. Vykopávky ukázaly jasně, žetřeba v Egyptě nebo ve starém Řecku dovedli už ve starověkuzpracovávat předměty denní potřeby se svrchovaným uměleckýmvkusem. A je-li dnes jednou ze životních potřeb stroj – pročby se mu mělo umění vyhýbat“. Krásné vyznání, dvojnásob zajímavéproto, že jej slyšíme z úst tak vynikajícího sochaře.hč. - České slovo, 1940Kus svého života jsem věnoval humanizacitechniky a snaze, aby technika člověku sloužilaa ne jej pomalu či rychleji hubila. Toto bylohlavní směrnicí mé práce a všeho úsilí. Myslím,že to byla má povinnost a žádnou zásluhu v tomnevidím. Věřím, že těch několik desítek mýchžáků, které jsem vychoval, budou v tom všempokračovat.Prof. Zdeněk KovářZ úvah, březen 1977KRÁSNÉ <strong>STROJE</strong> – DESIGN FSI VUT ALMANACH ODBORU PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU (1993–2003)6 STRANA DESIGN FSI VUT