Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?

Realizací privatizačních projektů státních podniků v odvětví vodárenství stát rezignoval na výnosz prodeje 11 krajských vodárenských podniků, jehož výše by se pohybovala v řádech miliardkorun. Místo finanční injekce ve prospěch státního rozpočtu dal přednost bezúplatnému převoduinfrastrukturního majetku státních podniků na samosprávu jednotlivých měst a obcí. Zároveň deklarovalsvůj záměr, aby veřejné služby v oblasti vodárenství byly v budoucnosti realizovány prostřednictvímVHS, které trvale kontrolují a spravují samosprávy jednotlivých regionů (omezenímpřevoditelnosti akcií VHS a vytvořením pravomoci zlaté akcie).Stát tak privatizoval státní podniky a současně vytvářel pojistky proti možným pokusům dáleprivatizovat vodárenský monopol. Privatizační projekty obsahovaly ujednání, která umožňovalastátní správě uplatnit svůj vliv ve VHS formou „zlaté akcie“, díky které byl stát schopen zablokovatnevýhodné či nežádoucí změny ve VHS u zásadních záležitostí, v nichž bylo v rámci hlasování valnéhromady pro schválení příslušného usnesení potřebné dosáhnout 66% nebo 75% kvora všechdruhů emitovaných akcií (akcie na jméno, akcie na doručitele a navíc i zlaté akcie).Stát se souhlasem měst a obcí rovněž významně omezil možnost prodat akcie VHS. Do stanovVHS byla zapracována ustanovení omezující převoditelnost akcií na jméno a práva s nimi spojená.Vlastnická struktura vodárny byla uzavřená a stabilizovaná. Okolo 90 % akcií 1 všech VHS vlastnilyměsta a obce a tento podíl byl převoditelný pouze se souhlasem valné hromady, navíc pouze mezistávajícími akcionáři, vlastníky akcií na jméno. Akcie na jméno získávaly města a obce při vznikuspolečnosti, ale i následně, při nepeněžitých vkladech infrastruktury do VHS a následném úpisuakcií. Pojistka omezující převoditelnost akcií prakticky vylučovala možnost privatizovat VHS, anižby došlo k porušení stanov nebo obchodního zákoníku.Tímto způsobem vzniklo v letech 1993—1994 téměř 40 okresních vodáren, které převážně vlastnilyinfrastrukturu a současně zajišťovaly zásobování vodou pro více než 90 % obyvatel České republiky.Zbylých 10 % vodárenského trhu zabezpečovali drobní provozovatelé, kteří vznikli z obcí, jež serozhodly nevkládat majetek do okresních VHS, ale provozovat majetek samostatně, případně jehosprávu svěřit soukromé provozní společnosti, ve které měla obec obchodní podíl nebo své zástupcev orgánech společnosti.1Zbývajících 10 % akcií drželi drobní akcionáři na základě kuponové privatizace.6Transparency International — Česká republika