DOMO_2_2024

vlastnosti materiálů materiály & technologie
materiály & technologie vlastnosti materiálů
lak“ či „polomatný lak“ (případně varianty značení jako „lak“, „saténový
lak“, apod.). Zatímco u matných laků se stupeň lesku pohybuje < 10 GU
(obvykle cca 8 GU), u polomatných laků je rozpětí podstatně širší – obvyklá
hodnota se pohybuje mezi 20 – 50 GU. V porovnání s laky se stupeň
lesku olejovaných povrchů standardně udává < 10 GU, s tím, že u přírodních
olejů se hodnota lesku obvykle pohybuje v hodnotách 5 – 8 GU.
Pouze pro srovnání: vysoce lesklé laky, jejichž popularita před pár lety na
krátkou dobu ovlivnila nabídku na trhu, se pyšnily hodnotami 75 – 85 GU.
Porovnáním těchto hodnot se lze jednoduše dopátrat popularity olejovaných
povrchů, ale i povrchů s matnou lakovanou úpravou. Akcent na přírodní
vzhled (zcela logický u přírodních podlahovin) nese požadavek na
co nejmenší hodnotu lesku povrchu.
Výrobci krytin znají přání zákazníků. Právě z toho důvodu nabídka matných
laků doplnila jejich sortiment a tím opět svým způsobem ztížila výběr
zákazníkům.
Měření lesku
Lesk se obvykle měří pod úhlem 60° – při hodnotách 10 – 70 GU. Pro
matné povrchy (< 10 GU) se měření provádí pod úhlem 85°. Naopak
u lesklých povrchů (> 70 GU) se měření provádí pod úhlem 20°.
Údržba
Za druhý důležitý faktor při volbě krytiny lze považovat nároky krytiny na
údržbu. Dřevěné podlahy, i přes svou minimálně částečně nezaslouženou
pověst náročného typu krytiny na údržbu, nevyžadují žádné drastické postupy
údržby (jako tomu bylo v dávné minulosti). Základním předpokladem
řádné údržby je užívání vhodných přípravků.
Za vhodný přípravek však nelze označit výrobek, který se pyšní svou univerzálností
na různé povrchy (velmi často diametrálně odlišné: „přípravek
vhodný na skleněné, kamenné a umělé povrchy a laminátové, korkové,
vinylové a dřevěné podlahy“). Ani domácí experimentální přípravky,
přes jejich nepochybný čisticí efekt, nelze považovat za standardní způsob
údržby – naopak, „home made“ čističe (často na bázi přípravků na mytí
nádobí) mohou spolu s nečistotami poškozovat podlahové krytiny. Tyto
přípravky mohou, spolu s nečistotami, odmývat i povrchovou úpravu,
mohou vést k vysoušení dřeva, narušovat/degradovat povrchovou úpravu,
vést ke změnám barevnosti dřeva atd.
Vhodným přípravkem jsou tak originální čističe doporučené výrobcem
či obdobné čisticí přípravky výrobců, specializujících se na tento typ
Cementový potěr – ani SPC krytina nezůstane bez následků
Značení olejů nanášených při výrobě
Přírodní olej = někdy bývá také označován jako „oxidační olej“. Olej,
k jehož vytvrzení dochází přirozenou cestou, působením vzduchu
(oxidací). Délka procesu je ovlivněna teplotou vzduchu (vyšší teplota
vede k rychlejší oxidaci).
UV olej = Olej, jehož vytvrzení je urychleno působením UV záření
– prkno s nanesenou povrchovou úpravou na výrobní lince projede
UV komorou.
segmentu podlahových doplňků. Při jejich výběru by měl být brán zřetel
i na typ povrchové úpravy (lak nebo olej). Přestože existují na trhu čisticí
přípravky na dřevěné podlahy, které nerozlišují typ povrchové úpravy,
vhodnějším řešením pro olejované povrchy jsou mýdlové přípravky, které
reflektují specifičnost olejů – jsou přímo určené na olejované povrchy.
Při volbě čisticího přípravky by tak měly být jednoznačným favoritem.
Pro oba typy povrchových úprav platí základní pravidlo údržby: méně
(vlhkosti nanášené na krytinu) je lépe! Tedy vytírání krytiny mokrou cestou
by nemělo být prováděno několikrát denně – běžná údržba by měla
být prováděna suchou cestou (zametání, luxování). Při samotném vytírání
musíme zapomenout na heslo ze základní vojenské služby (neblahé
paměti): „Co je mokré, to je čisté!“ Ideální vytírání je prováděno vyždímaným
hadrem/mopem, kdy film vody vytvořený na povrchu krytiny se
do cca jedné minuty samovolně odpaří. Na krytině by neměly zůstávat
žádné mokré skvrny/louže.
Opravitelnost
U žádné podlahové krytiny se v průběhu užívání nelze zcela vyhnout drobným
poškozením či opotřebením. Přestože existují různé opravné sady pro
řešení drobných poškození, rámcově lze říci, že drobné mikroškrábance
v povrchu dřeva jsou snadněji opravitelné u olejovaných povrchů. Ty připouštějí
řešení i lokálních oprav – drobné šrábance vyskytující se jen na
malé části plochy lze „vyretušovat“ lokálním nanesením oleje.
V případě drobných provozních nehod (např. rozlití barevné tekutiny) hraje
povrchová úprava zásadní roli. Zatímco lakované povrchy mají schopnost
zabránit obarvení samotného dřeva za předpokladu okamžitého utření tekutiny,
u olejovaných povrchů velmi záleží na stavu nasycenosti krytiny
olejem. Pokud je olejovaná povrchová úprava již opotřebovaná (tzn. krytina
není dostatečně nasycená olejem), každá tekutina, včetně čisté vody,
může zanechat v dekoru stopy (fleky). Ty je však možné odstranit pomocí
aplikace oleje za užití vhodného padu. Tedy dojde-li k lokálnímu obarvení
lakované krytiny, existuje jen pramalá šance na opravu. U olejovaných
povrchů je šance na opravu násobně vyšší. Samozřejmě pro oba typy povrchů
platí pravidlo předcházení problémům – každou vylitou tekutinu co
28 www.idomo.cz
2 | 2024 DOMO 29