Další prevít ? Jen to ne! / previt3.pdf - eDen-X.cz

DEN OSMÝ
Tak teď už mám dokonale, funkční lidské tělo, a co mě s ním nechají provádět?
Příležitosti k pohybu mám asi tolik jako kuchané chlazené kuře zabalené do smršťovací
plastické fólie.
Teda vážně! Začíná to tu být opravdu velice stísněné. Sotva se můžu pohnout, leda
tak sem tam napnout nějaký ten sval. A ještě k tomu jsem nějak uvíznul v prazvláštní
poloze hlavou dolů. Začínám si říkat, jestli by z toho nebyla nějaká cesta ven.
DEN DEVÁTÝ
Dneska mi koupili nové kalhoty. “Uţ jsi velký, chytrý kluk a celý den jsi v suchu, tak uţ
nepotřebujeme v kalhotách místo na plenky nebo speciál trenýrky, viď?”
Takţe nadělali ohromný povyk s novými kalhotami, co mi budou pasovat kolem zadku.
Jenţe na druhé straně se rozhodli, ţe je koupí “o něco větší, abys do nich dorost,” takţe
jsem v tom zase neviděl nějaký podstatný rozdíl.
Kdyţ mě dneska Ona ukládala, začala zase mlít o tom velikém zázraku, ţe jako
zŧstávám v suchu. “No není to nádhera, ţe uţ nemáš plenky,” vrkala.
Měl jsem sto chutí prohodit: “Já vím, ţe uţ je nemám, ale neuvědomoval jsem si, ţe je
ještě pořád máš ty,” ale nakonec jsem si řek, ále, co se budu namáhat.
A Ona pokračovala: “Nejlepší na tom je, ţe uţ nebudeš potřebovat plenky, kdyţ přijde
naše Nové Miminko.”
DEN DVANÁCTÝ
Teda vážně! Devět měsíců v tomhletom - vedle toho je život průměrné zlaté rybičky
nabitý dobrodružstvím.
Teď už bych moh vylízt ven. Bylo by mi výborně. Už bych to zvládnul.
Tak na co čekáme? Pro-o-oč čekáme? Pro-o-oč čeká-á-áme? Pro-o-oč... ?
DEN ŠESTNÁCTÝ
Teda zase ne abyste si mysleli, ţe ťuknutá je jen moje máma. Dneska se mi dostalo
vynikajícího příkladu duševně problémového stavu mého táty.
Ona je totiţ čím dál línější - v těchhle dnech uţ nesleze shora dolŧ do přízemí dřív neţ
někdy před polednem, takţe nad mou snídaní měl dohled On. A měl jsem vajíčko.
Vajíčka já rád, a to ze dvou dŧvodŧ.
První je ten, ţe do nich mŧţete shora praštit lţičkou. Vlastně já do ničeho jiného
lţičkou mlátit nesmím. Ani jeden ani druhý rodič se v minulosti netvářil moc přívětivě,
kdyţ jsem ho shora bacil lţičkou. A einsteině jakbysmet, kdyţ ho sem naposledy vzali na
svačinu.
A za druhé, vajíčka jsou nádherně mazlavá a to ţluté z nich se dá napatlat na všecko
moţné.
No, takţe dneska ráno obohatil mŧj táta obvyklou vajíčkovou ceremonii novým
prvkem. Udělal několik topinek, namázl je máslem a pak je nakrájel na tenké prouţky.
“Tak podívej,” povídá, “jestlipak víš, co tohleto je? To jsou vojáčci. A ty vojáčky si mŧţeš
namáčet do vajíčka.”
To mi připadalo jako výborný nápad. Kdyţ to ţluté z vajíčka dostanete na vojáčka,
znamenitě se tím rozšíří patlací dosah. A taky se to dá z konečku odcvrnkávat. Dneska se
mi podařil přímý zásah kočce do oka.
A pak, během dne, jsem udělal malý převlek. Na hlavu jsem si narazil takovou malou
zelenou přilbu z umělé hmoty a v rukou jsem měl obrovitánský samopal, co mi někdo
onehdy dal. (Máma tyhle hračky neschvaluje. Ţe prý podporujou násilnické sklony. Zato
32