FCVP prosinec 2016

OBSAH 

Úvodní hvizd . ......................................... 1 

MISTR DŮLEŽITÝCH GÓLŮ 

Michael Krmenčík ..................................... 2 

Popáté v řadě ........................................ 4 

JE DOBRÉ POŘÁD SNÍT 

Petr Čech ............................................. 6 

Viktorka je víc, než život v ráji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 

Bubnování je má vášeň ............................... 14 

Viktoria Plzeň ve filmu ............................... 16 

FOTBAL JE JINÁ VERZE DIVADLA 

Jiří Poór, Jiří Pelnář ................................... 20 

Nejen fotbalový srdcař ............................... 24 

Malý velký Messiáš .................................. 28 

STŘELEC NEVÍDANÉ RÁŽE 

Jiří Lopata ........................................... 30 

Viktoriánské Vánoce s fanoušky ...................... 32 

KDE KOUPÍM MAGAZÍN FCVP? 

• Fanshop FC Viktoria Plzeň, Štruncovy sady 

• Informační centrum města Plzně, nám. Republiky 

• Prodejny PNS a COOP v západočeském regionu 

PŘEDPLATNÉ 2016 

• Cena jednoho výtisku v běžném prodeji je 69 Kč. 

• Pro předplatitele celého ročníku je cena jednoho výtisku 

55 Kč (zaplatíte tedy 220 Kč + 120 Kč poštovné a balné). 

• Pro držitele permanentních vstupenek je cena jednoho 

výtisku 35 Kč (zaplatíte tedy 140 Kč + 120 Kč poštovné 

a balné). Více na www.fcvpspecial.cz 

FCVP! – časopis pro fanoušky FC Viktoria Plzeň 

Vydavatel: DELEX spol. s r. o., Denisovo nábřeží 4, 

301 00 Plzeň, e-mail: delex@delex.cz, tel.: 378 218 112, 

fax: 377 325 972, IČ: 00519040, 

ve spolupráci s FC Viktoria Plzeň 

Vedoucí projektu: Mgr. Roman Pešír 

Šéfredaktor: Mgr. Jaroslav Pomp 

Grafická úprava: Jan Valenčat 

Redakce: Mgr. Lucie Dreiseitlová, Mgr. Václav Hanzlík, 

Zdeněk Rataj, Pavel Hochman, David Tobrman 

Fotografie: Martin Skála a Ladislav Nussbauer 

Manažerka pro inzerci a obchod: Věra Lukešová, 

tel.: 724 504 318, lukesova@delex.cz 

Tisk: Typos, Tiskařské závody s. r. o. 

Registrováno u MK ČR pod označením: MK R E 22313 

ÚVODNÍ HVIZD 

Fotbal je sportem lůzy, lze 

občas slyšet z úst samolibých 

pseudointelektuálů. Ano, fotbal 

hrají i totálně chudí lidé, povýšenecky 

nazývaní namyšlenými pitomci 

lůzou. Ale hrají ho i multimiliardáři. 

Hrají ho lidé na celém 

světě. A to je super, protože fotbal 

boří národnostní, náboženské 

i sociální bariéry mezi lidmi 

a stmeluje je více než Organizace 

spojených národů. 

Kdykoliv vycestuji ven, snažím 

se zahrát si fotbal s místními, 

protože fotbal spojuje a dělá přátele. 

Zahrál jsem si na pláccích v Anglii, Walesu (tam dokonce 

i kriket) a téměř v celé Evropě, v Mexiku s novináři při mistrovství 

světa v triatlonu, na Havaji při Ironmanovi, v Kanadě při 

šampionátu na horských kolech, v New Yorku jsem utíkal z tenisového 

US Open do Corona parku, kde se scházela k fotbalu 

partička jihoamerických studentů, kopal jsem do míče v Peru 

ve výškách nad 3500 m i v nulové výšce v Maroku… A cestou 

do Mt. Everest Base Campu jsem se těšil na fotbal v Tengboche 

ve výšce 3867 m, kde pravidelně hrají místní budhističtí mniši 

na dost šikmém plácku. Bohužel to nevyšlo, s naší malou partou 

jsme dorazili v době bohoslužby a museli jsme pokračovat 

dál bez fotbálku. 

Fotbalisté, ti slavní, ale mají i významnou diplomatickou 

roli, jsou velvyslanci svých zemí. Vzpomínám na „kluka pro 

všechno“ u pláže v městečku Boca Chica v Dominikánské republice. 

Když jsme mu řekli, že jsme z Česka, vyjmenoval kompletní 

jedenáctku národního týmu, pravda, bylo to v době, kdy 

hrála slavná generace v čele s Nedvědem, Čechem, Rosickým, 

Šmicerem, Poborským, Jankulovským, Barošem ve velkých 

klubech… Ten kluk pak nosil jen dresy s českými jmény, mimochodem, 

dresů měl asi padesát, k tomu jedny kraťasy a jedny 

kroksy. To byl celý jeho majetek, který mu s fotbalem stačil 

ke štěstí. Totéž jsem zažil i na druhém konci světa v Jihoafrické 

republice, ale v podstatě kdekoliv jinde. 

Místní lidé neznali jediného českého politika, vědce, herce, 

zpěváka, hudebníka, nikoho z těch, které doma nazývá bulvár 

celebritami. Českou republiku personifikovali výhradně fotbalisté. 

Ostatně, ruku na srdce, koho my, Češi, známe z třeba 

Argentiny, Walesu, Kamerunu, Pobřeží Slonoviny, Belgie, Nizozemska, 

Portugalska atd.? Prezidenty, premiéry, zpěváky, 

herce asi ne, také tyto i jiné země reprezentují nejvýrazněji 

fotbalisté. Výjimkou jsou snad jen USA, kde přece jen soccer 

(football je pouze ten americký) teprve získává svoje místo 

na slunci. 

Jaký je fotbal ohromný fenomén jsem si ověřil i letos na Islandu; 

míč, kterým země s 320 000 obyvateli senzačně porazila 

na Euru Anglii, dostal ihned čestné místo v Národním 

muzeu v Reykjavíku. 

Fotbal není sportem lůzy. Fotbal je úžasný fenomén s globálním 

přesahem, fotbalisté jsou velvyslanci, kteří dělají svým 

zemím víc reklamy než kdokoliv jiný. Třeba Petr Čech, s nímž 

přinášíme rozhovor, je vynikajícím reprezentantem Česka, ale 

i Plzně. Važme si fotbalu! Je to skvělá hra pro všechny, nikoliv 

pouze pro ty privilegované. A v tom je jeho největší síla. 

Jaroslav Pomp 

šéfredaktor

Michael Krmenčík je evidentně 

plzeňským srdcařem, po každém 

vstřeleném gólu neopomene 

emotivně ukázat na viktoriánský 

znak. Ve Viktorii začal myslet na velký 

fotbal, dostal se do nominace 

juniorských reprezentačních výběrů. 

Do A týmu Viktorie Plzeň naskočil 

v historicky první mistrovské sezoně, 

ale moc toho neodehrál a následovala 

série hostování: Sokolov, Čáslav, 

Vlašim, Ostrava, Dukla. Právě 

na Julisce se v něm probudil střelec – 

a i proto byl povolán z hostování zpět 

do Plzně. A v modročerveném dresu je 

střelcem mimořádně důležitých gólů. 

Výsledek: pozvánka do reprezentace 

České republiky. 

2 | FCVP!

Teď na podzim ses vrátil na Duklu 

a pomohl ji i v deseti obrat o tři body. 

Nemísila se radost trochu i se smutkem, 

že to odnesl právě klub, který tě 

nastartoval k návratu do Plzně? 

Žádný smutek nebyl, byl jsem rád, že 

jsme vyhráli, navíc v deseti. Tři body pro 

Viktorku si cením nejvýš. 

Jak dnes vzpomínáš na putování 

po hostováních, bylo to frustrující, 

nebo to pomohlo k pokoře a fotbalovému 

růstu? 

Vzpomínám na to dobře, kdybych 

neputoval po hostováních, neposunul 

bych se dál, pomohlo mi to fotbalově 

i lidsky. 

V Dukle Praha ses po slabších gólových 

letech poprvé prezentoval jako 

zakončovatel, v 25 zápasech jsi nastřílel 

8 gólů. Proč až tam? 

V Ostravě, kde jsem poprvé nakročil 

do ligy, jsem byl ještě vyjukaný mladík. 

V Dukle jsme s panem Kozlem, který mě 

postavil na hrot, trénovali hodně zakončení 

a góly přišly. 

V dresu Dukly ti to evidentně svědčilo, 

jaký to byl pocit, když tě Plzeň povolala 

zpět z hostování? 

Pamatuji si to přesně. Pan Šádek mi 

říkal, že když dám v Dukle nějaké góly, 

tak mě stáhne zpět do Plzně. A pak 

po posledním podzimním kole mi pan 

Šádek volal, že se mám 6. ledna hlásit 

v Plzni. Potěšilo mě to. 

Neměl jsi obavy, že zůstaneš sedět 

v tvrdé konkurenci útočníků na lavičce? 

Neměl. Já jsem na lavičce seděl, byli 

tady Johnny Holenda a Míša Ďuriš, já 

jsem byl až ten třetí. Musel jsem trpělivě 

čekat. 

Zažil si trenéra Pavla Vrbu, po návratu 

Karla Krejčího a Romana Pivarníka? 

Jak je vnímáš? 

Pan Vrba mě vytáhnul z dorostu 

k áčku, ale byl jsem tam jen do počtu. 

Pan Krejčí mi pomohl k tomu, že jsem 

si mohl přičuchnout k lize a pustil mě 

na hřiště zahrát si alespoň 20 minut. 

Panu Pivarníkovi jsem vděčný, že mi dal 

šanci a věří mi. Jsem rád, když mu to 

góly mohu vrátit. 

Do tvrdých soubojů chodíš na hranici 

sebeobětování, nebojíš se zranění? 

Nejsme holky. Je to fotbal a tvrdé souboje 

k němu patří. Nebojím se. 

Asi nejméně oblíbeným hráčem budeš 

na Letné, Spartě jsi vstřelil v posledních 

dvou vzájemných zápasech 

tři góly. Který z těch dvou vítězných 

zápasů hodnotíš výš ze svého pohledu? 

Asi výš hodnotím ten poslední domácí, 

vyhráli jsme 1:0 a byl to rozhodující 

gól, který znamenal tři body. Ta výhra 

navíc nakopla celý tým. 

Jsi mistrem důležitých gólů, ten proti 

Karabachu znamenal postup do play 

off Ligy mistrů a jistotu Evropské ligy. 

Jaký to je pocit vědět, že ten jediný gól 

měl hodnotu minimálně 150 milionů 

korun? 

Já jsem ani netušil, o jaké peníze se 

hraje, to mi řekl až po zápase Limba. 

Šel jsem na hřiště s tím, že chci dát gól 

a to se před koncem zápasu povedlo. Že 

jsem pomohl klubu vydělat takové peníze, 

to mě těší, ale na hřišti jsem o tom 

neměl tušení. 

Plzeň se letos hůř gólově prosazuje, 

i když třeba většinu zápasu okupuje 

prostor kolem velkého vápna soupeře. 

V čem to podle tebe je, vědí soupeři, 

jak na vás hrát? 

Soupeři už znají náš styl hry a vědí, 

co mohou čekat. Týmy z dolní poloviny 

tabulky zalezou před velké vápno a tam 

brání celý zápas, osobně mi to moc nevyhovuje. 

Útočníci to nemají dnes jednoduché, 

co ti chybí k tomu, abys střílel góly 

častěji než doposud? Gólové instinkty, 

výšku, sílu v osobních soubojích evidentně 

máš. 

Asi bych potřeboval víc klidu v zakončení. 

Jsi stále mladým hráčem, máš v pomyslném 

deníčku napsané nějaké postupné 

mety, kterých bys chtěl ve fotbale 

dosáhnout? 

Teď jsem dosáhl jedné velké mety, dostal 

jsem pozvánku k reprezentaci. To 

je splněný sen. Jestli přijdou i další sny 

a naplní se, to uvidíme. 

Máš nějaký vysněný klub, za který bys 

rád hrál? 

Je to Viktoria Plzeň. 

Kdo ze slavných útočníků ti nejvíc imponuje: 

Messi, Ronaldo, Ibrahimovič 

nebo někdo jiný? 

V poslední době se mi líbí Paul Pogba 

a Zlatan Ibrahimovič. Ale že bych měl 

VIZITKA 

MICHAEL 

KRMENČÍK 

POST: útočník 

DATUM NAROZENÍ: 15. 3. 1993 

VÝŠKA: 190 cm 

VÁHA: 84 kg 

ČÍSLO DRESU: 15 

KLUBOVÁ HISTORIE: 

• 2010 FC Viktoria Plzeň 

• 2012 hostování 

FK Baník Sokolov 

• 2012 – 2013 hostování 

FK Čáslav 


FC Graffin Vlašim 


FC Baník Ostrava 

• 2014 – 2015 hostování 

FK Dukla Praha 

REPREZENTACE: 

• 22 zápasů v dresu Česka U18 až 

U21 (6 gólů) 

• 2 zápasy za „A“ tým ČR (1 gól) 

nějakého hráče jako osobní top idol, to 

nemám. 

Kdybys nehrál fotbal, jaké jiné povolání 

by tě bavilo? 

Nějaká práce se dřevem v lese, líbilo 

by se mi dělat hajného. V lese je pohoda, 

žádný stres, klid. 

A co tě baví jako koníček? 

Rybaření, rád doma pomáhám při pečení. 

Po každém vstřeleném gólu se projevuješ 

jako velký plzeňský patriot. Jsi 

rodák z Kraslic, je Plzeň dnes pro tebe 

tím nejlepším městem? 

Já Plzeň beru jako moje město, sice 

nejsem rodákem, ale fotbalově jsem 

v Plzni vyrostl. Vděčím všem lidem 

v klubu za to, kde jsem, jsou tu skvělí 

fanoušci. Plzeň mám rád, je to srdeční 

záležitost, proto se projevuji tak emotivně. 

VYSNĚNÝ KLUB, ZA KTERÝ BYS RÁD HRÁL? VIKTORIA PLZEŇ. 

FCVP! | 3

O rozhodující okamžik zápasu se ve 26. minutě postaral 

Michael Krmenčík, který v malém vápně přetlačil Maria Holka. 


Viktorka versus Sparta, to jsou vždy vypjaté, dramatické souboje. Jasně, derby pražských „S“ mají 

nejslavnější tradici a sleduje je celá fotbalová obec, na podzim se hrál již 286. vzájemný duel Sparty 

a Slavie. Co se týká fotbalové důležitosti, pozornost se v posledních letech obrací na souboje Viktoria 

Plzeň – Sparta Praha. Proč? Protože v nich jde vždy o důležité body ve vzájemném souboji o titul. I poslední 

podzimní souboj měl strhující náboj a hráči Viktorky ho opět zvládli… popáté v řadě. Výsledky 2:0, 2:0, 2:1, 

3:0, 1:0 hřejí u srdce každého fanouška Viktorky. Připomeňme si poslední výhru mozaikou momentek ze 

zápasu podzimu v Doosan Areně. 

Viktorku již tradičně podržel skvělými zákroky Matúš Kozáčik, 

obranu s přehledem řídil Roman Hubník, o skvělou atmosféru 

se jako vždy starali fantastičtí fanoušci. 


FOTO: Pavel Lebeda pro SPORT INVEST 



FOTO SPORT INVEST 


Zcela jistě neexistuje jiný rodák z Plzně, kterého by znalo více lidí 

na planetě. Gólman londýnského Arsenalu Petr Čech (34) je velký nejen 

díky své výšce 196 cm a znají ho i v Trinidadu-Tobago nebo na Fidži, protože 

Premier League má globální přesah. Jeho kariéra je všeobecně známá, 

proto jen stručný výčet jeho vítězství, kterých se svými kluby, většinou to 

byla Chelsea, dosáhl: Liga mistrů, Evropská liga, Premier League čtyřikrát, 

FA Cup čtyřikrát, Anglický ligový pohár třikrát, Community Shield třikrát. 

Plus 124 startů v reprezentačním A týmu Česka, s nímž má bronz z ME 

2004, plus zlato z ME hráčů do 21 let. Přemýšlivý sympaťák, jehož cesta 

ke slávě odstartovala ve Štruncových sadech, dosáhl téměř všech možných 

fotbalových úspěchů, sní však dál. 

Jste jedním ze slavných plzeňských rodáků, v Londýně žijete 

už 13 let. Cítíte se dnes více jako Londýňan než Plzeňan? 

Já se cítím pořád jako Čech, když jedu do Plzně, říkám, že 

jedu domů. A když jsem v Londýně, říkám, že jsem doma. 

V tom nedělám žádné rozdíly. 

Zdají se vám sny v češtině nebo v angličtině? 

Sny se mi zdají, ale zda jsou v češtině nebo angličtině, to si 

ani nevybavuji. 

A co plzeňský pivní fenomén – přetransformovaly se vaše 

chuťové buňky a změnily preference z ležáku plzeňského 

typu na tradiční anglické styly stout a ale? 

Ačkoliv jsem z Plzně, tak pivo nepiji nebo velice zřídka. Takže 

se mi těžko mohla změnit chuť, protože jsem nikdy k pivu 

cestu nenašel a raději si dávám něco jiného. 

Pavel Nedvěd dodnes vzpomíná v rozhovorech na legendárního 

plzeňského trenéra mládeže Josefa Žaloudka. Kdo 

v Plzni nejvíce ovlivnil váš brankářský růst? 

Hodně mě ovlivnil Josef Čaloun, který mě trénoval, když mi 

bylo dvanáct let a chodil jsem k němu na speciální tréninky. 

Pak to byl pan Krbeček, ale byli tam i další trenéři, 

kteří se o mě starali, třeba Bohuslav Hrubý, který mě 

vzal jako prvního brankáře. Nechtěl bych zapomenout 

na nikoho, každý vám něco předá, v začátcích 

všichni v Plzni byli pro mě velice důležití. 

Když jste v Plzni s fotbalem začínal, měl jste 

hned v hlavě elitní kluby, Ligu mistrů, reprezentaci, 

trofeje, rekordy? 

Mým jediným snem bylo prosadit se 

do prvního týmu v Plzni a samozřejmě jsem 

snil, že bych si mohl někdy zahrát za reprezentaci. 

A když se sny postupně začaly 

plnit, člověk začíná přemýšlet o tom, že 

by si chtěl zahrát Ligu mistrů, něco velkého 

vyhrát, ty sny se zvětšují. Je dobré 

snít pořád, protože to člověku dodává 

motivaci. 

Připomeňte, kdo z hráčů s vámi 

tehdy v mládežnických výběrech 

Plzně působil… 

Především musím zmínit Davida 

Limberského, ten se mnou 

hrál prakticky už od základny 

od šesti let. Vašek Procházka 

je mladší, ale byl jsem v týmu s Martinem Ticháčkem, Jardou 

Šedivcem, byl tu Pavel Fořt a další kluci, řada z nich se prosadila 

i do prvního týmu. 

Ve Štruncových sadech jste působil 10 let, ale nikdy jste si 

nezahrál za A tým, v 17 letech vás tehdejší vedení prodalo 

do Blšan. Jak jste ten přestup vnímal, Blšany byly v té době 

sice ambiciózní, ale přece jen vesnický klub? A krátce předtím 

jste na mistrovství Evropy týmů U 16 byl vyhlášen nejlepším 

brankářem. 

Vrátil jsem se z mistrovství Evropy U 16, ale bylo jasné, že 

do přípravy s prvním týmem nepůjdu já, ale Martin Ticháček, 

který byl členem reprezentačního týmu do 17 let. Byli jsme 

dva na jedno místo v prvním týmu. Když přišla nabídka z Blšan, 

neváhal jsem a zkusil jsem svoji cestu. Ukázalo se, že to 

bylo v té době nejlepší řešení. 

Do Evropy jste výrazně vstoupil přes Rennes. Byl jste tam 

velkou oporou, odehrál jste ve francouzské lize 70 zápasů 

s 22 vychytanými nulami. Jak vzpomínáte na život ve Francii? 

Velice rád. Naučil jsem se nový jazyk a žít v jiné zemi bez 

kamarádů a blízkých kolem mě. Byla to skvělá životní zkušenost. 

Byl jsem v týmu s velkými ambicemi, které se ale nedařilo 

naplnit, takže tam bylo víc času a pohodovější život, co 

se týká počtu zápasů, cestování. Kvalita francouzské ligy je 

vysoká a byla to velice dobrá zkušenost pro další přestup 

do Anglie i zápasy v reprezentaci. 

A pak už přišla Chelsea a s ní tituly, poháry včetně vítězství 

v Lize mistrů, v roce 2005 jste byl vyhlášen nejlepším gólmanem 

světa. Následoval přestup do dalšího velkého londýnského 

klubu, Arsenalu. Jak si udržujete motivaci, když 

jste dosáhl prakticky všeho, čeho fotbalista dosáhnout 

může? 

Stále mě baví se zlepšovat, pořád mám motivaci být co nejlepší. 

To je ten motor, který mě žene dopředu. Pořád mám sny, 

že vyhraji znovu Ligu mistrů, Premier League. To je to, co mě 

dostane každé ráno z postele, a těším se na trénink. 

Fotbal je stále rychlejší, tvrdší. Po nebezpečné fraktuře 

lebky od roku 2007 nosíte ochrannou helmu. Myslíte si, že 

se stane do budoucna běžnou součástí výstroje brankářů? 

Helma není v pravidlech uvedena jako pomůcka při hraní 

fotbalu, ale jestli někdo bude cítit, že s ní chce hrát, asi mu 

v tom nikdo nebude bránit. Na druhou stranu si myslím, že to, 

co se stalo mě, je rarita. Občas se nějaký brankář s helmou objeví, 

ale je to jen dočasně. Osobně nejsem přesvědčený o tom, 

že uvidíme v budoucnu spoustu brankářů s helmou. 


Sledujete pravidelně jízdu Viktorie Plzeň v české lize a v posledních 

letech i v evropských pohárech? 

Udržuje si svoji kvalitu a pokračuje v trendu, který nastartoval 

trenér Pavel Vrba, kdy se tým dobře prezentoval i v evropských 

pohárech. Tým se dobře doplňuje, hráči jsou zkušenější 

a ti mladí mají výbornou motivaci dokázat, že na to mají. To je 

vedle stability klubu hlavní výhoda Viktorie. 

Jak hodnotíte přestavbu stadionu ve Štruncových sadech, 

která bude letos dokončena? 

Stadion se změnil k nepoznání od doby, kdy jsem tam naposledy 

hrál, paradoxně v lize to bylo v dresu Blšan. Moderní 

stadion, zázemí, to vše pomáhá k růstu klubu, k úspěchům 

a ke skvělé podpoře fanoušků. Dnes se na fotbal kouká mnohem 

lépe, než když bylo hřiště od tribun oddělené atletickou 

dráhou. 

Kolikrát ročně se vám podaří navštívit rodné město? 

Domů, abych se přiznal, se příliš často nedostanu, většinou 

s národním týmem nebo o dovolených, kdy ale příliš času nemám. 

Ty cesty spíš jsou obráceně, že rodiče nebo známí přiletí 

za mnou. 

Do Česka jste se už pomyslně vrátil koupí největšího evropského 

bikového seriálu Kolo pro život, který tady pro 

vás spravuje Sport Invest. Jak osobně naplňujete slogan Co 

Čech, to cyklista? 

Na kole jezdím rád, ne sám, ale hlavně s dětmi, s rodinou. To 

mě baví, je to pohoda, skvělé odreagování. A právě ten rodinný 

aspekt je příčinou, proč jsem do seriálu vstoupil. Je spousta 

lidí, kteří to vnímají stejně, že projet se s rodinou je největší 

relax. 

Tomáš Rosický se na závěr kariéry vrátil do Sparty, kde vyrůstal. 

Je to předčasná otázka, ale neplánujete obdobný 

návrat do Plzně? Je to navíc nejen fotbalové, ale i bigbítové 

město, kde byste mohl uplatnit své bubenické umění :). 

Já doufám, že řešení konce kariéry mám ještě daleko před 

sebou. Uvidíme, kam mě kroky zavedou, jak dlouho si ještě 

udržím výkonnost a kdo mě bude chtít. Nevylučuji žádné 

možnosti. 

FOTO Kolo pro život 

V roce 2014 se Petr Čech rozhodl 

investovat do společnosti ČS MTB 

Team, s.r.o., která organizovala 

populární cyklistický projekt pro 

širokou veřejnost, Kolo pro život. 

Dokonale tak naplnil nové motto 

seriálu „Co Čech, to cyklista“. 

Do sportovních projektů 

investoval s cílem rozvinout 

je do větší šíře a přitáhnout 

ke sportu ještě více rodin, 

včetně dětí od nejnižšího věku. 

Projekty považuje za mimořádný 

sportovně - společenský počin 

a míní se dále angažovat v jejich 

rozvoji i osobně. 

Petr Čech s nejlepším českým bikerem, olympijským vítězem a mistrem světa Jaroslavem Kulhavým. 


FCVP! | 11 

Foto: yakub88 / Shutterstock.com

VIKTORKA JE VÍC 

NEŽ ŽIVOT V RÁJI 

Díky růžovému číru na hlavě má vizáž rebela, ale nejdůležitější motivací 

Martina Zemana je spokojená rodina a snaha být lepší a lepší. „Rodina 

je motorem, který mě žene dopředu,“ říká záložník, který svojí rychlostí, 

obratností a skvělou levačkou uvádí defenzivní hráče soupeřů do pozic 

statistů. Na angažmá v FC Sion a život ve Švýcarsku vzpomíná jako 

na život v ráji, ale když přišla nabídka k přestupu do Viktorie Plzeň, 

nezaváhal ani vteřinu. Má rád výzvy a nebojí se jich. 

Kdy jsi poprvé přišel do styku s fotbalem? 

Můj táta hrál fotbal na lepší, nikoliv 

však vrcholové úrovni, takže fotbal 

v naší rodině byl kolem mě odmala 

a bylo jasné, že půjdu v tátových stopách. 

Jsi z Tábora, kdy jsi odešel do Sparty? 

V FK Tábor jsem byl do třinácti, čtrnácti 

let, pak jsem se přesunul do školy 

v Praze a do Sparty. 

Jak na tebe přišla Sparta? 

Hráli jsme proti Spartě přátelák, jezdívala 

kousek od Tábora na soustředění, 

vyhráli jsme tuším 4:3 nebo 5:3 a já 

dal čtyři góly. Tak hned po zápase po mě 

chtěli číslo na tátu. Za týden tam přijel 

další ročník, zase jsme vyhráli a já jsem 

opět dal několik gólů. Ta vzájemná konfrontace, 

že jsme je dvakrát porazili, to 

rozhodlo. 

Byla to velká změna: provinční Tábor 

vs. hlavní město Praha? 

Nejdříve mě rodiče do Prahy vozili 

dvakrát týdně na tréninky a na zápasy, 

trénoval jsem dál i v Táboře. Ale změnu 

jsem vnímal spíš ve vybavení, jinak 

moc ne. Pak jsem bydlel v Praze na intru. 

V žácích se mnou v ročníku byl tehdy 

například Pepa Hušbauer. 

Nebyla v žácích a dorostu problémem 

tvoje subtilnost? 

Těžil jsem už tehdy hodně především 

z rychlosti, tím jsem nahrazoval chybějící 

centimetry. 

Jak jsi přežil v Praze teenagerské nebezpečné 

roky? 

Zajímal mě jen fotbal, ten byl vždy 

na prvním místě. Kolem patnáctého 

roku, kdy kluci začínají chodit na diskotéky 

a pařit, tak já jsem po týdnu na intru 

po zápase s mamkou nebo tátou 

odjížděl domů do Tábora. Nebyl jsem 

takový ten pařmen. 

Vzpomínáš na první ligový zápas 

v áčku Sparty? 

Jasně, v základu jsem hrál poprvé 

v zápase s Bohemkou a hned dal gól, 

bylo mi tehdy osmnáct. V té době mi 

Sparta přišla hodně silná, byla tam 

spousta výrazných postav jako Horvi, 

Limba, Michal Kadlec, kteří už v té době 

hodně dokázali, vedle nich byli mladí 

kluci. Když přijdeš do tak silného týmu, 

jasně, že získáš sebevědomí. 

Pak přišlo hostování v Admiře Mödling, 

odehrál jsi 14 zápasů v rakouské 

Bundeslize. Kdo s tím přišel? 

Ve Spartě to vypadlo tak, že se mnou 

nepočítají, a manažer mi nabídnul rakouskou 

ligu s tím, že to bude dobrá 

zkušenost. Bylo to první zahraniční angažmá, 

byl jsem za to rád. 

Jak se ti tam dařilo? 

Bylo to těžké, protože konkurentem 

tam byl Patrik Ježek, Plzeňák, výborný 

fotbalista a skvělý kluk. Byl tam legenda, 

hodně jsem se od něj naučil. Pak měl 

smůlu, že se zranil a já jsem si zahrál 

proti silným týmům, jako jsou Rapid Vídeň, 

Salzburg… Něco jsem tam odehrál, 

ale bral jsem to především jako dobrou 

životní zkušenost, byl jsem v té době 

hodně mladý. 

Pak přišlo hostování ve Viktorce, 

za kterou jsi odehrál v mistrovské 

sezoně ale jen šest ligových zápasů 

a připsal si pár desítek minut v Evropské 

lize. Proč tak málo? 

Věděl jsem, že Viktorka je na velkém 

vzestupu, hrála Ligu mistrů, Evropskou 

ligu, čekal jsem, že mě to posune někam 

dál. Nebylo to jednoduché, hned 

v prvním zápase jsem si zlomil kůstku 

a vypadl na dlouhou dobu. Chtěli mi dát 

šanci, ale nevyšlo to. To mi nepřidalo. 

Přišla další hostování v Senici (11 startů 

ve slovenské lize, jeden gól), Příbrami 

(27 zápasů, 6 gólů). Mrzelo tě, že jsi 

nezakotvil někde na delší dobu? 


Samozřejmě mrzelo. V Plzni jsem 

se neprosadil, byl jsem pořád hráčem 

Sparty a bylo jasné, že půjdu někam dál. 

Ale každá štace mě posunula někam 

dál fotbalově i lidsky, zejména v Příbrami 

se sešla skvělá parta, dařilo se nám. 

Ta cesta byla hodně krkolomná, ale teď 

doufám, že tady v Plzni vydržím. 

Když ti skončila smlouva ve Spartě, 

odešel jsi do švýcarského FC Sion… 

Dostal jsem hodně lukrativní zajímavou 

nabídku, chtěl jsem to zkusit. Paradox 

byl, že jsem odešel do francouzského 

kantonu, zatímco já mluvím 

anglicky a německy. Ale v klubu byla 

výborná parta, kluci mluvili německy, 

nebyl problém se domluvit anglicky. 

S kluky jsem v kontaktu pořád, 

voláme si každý týden, stali jsme se 

přáteli. 

Jak ti vyhovoval švýcarský fotbal 

a životní styl? 

Švýcarský fotbal je specifický. 

Má velkou kvalitu, jsou tam 

top kluby Basilej a Young 

Boys Bern, které přehrají 

každého, ostatní 

bojují mezi sebou. 

Sion nemají moc 

VIZITKA 

MARTIN 

ZEMAN 

POST: záložník 

DATUM NAROZENÍ: 28. 3. 1989 

VÝŠKA: 175 cm 

VÁHA: 64 kg 

ČÍSLO DRESU: 9 

KLUBOVÁ HISTORIE: 

• 2007 – 2015 AC Sparta Praha 

• 2011 – 2012 hostování 

FC Admira Mödling 

• 2012 – 2013 hostování 

FC Viktoria Plzeň 


FK Senica 

• 2014 – 2015 hostování 

1. FK Příbram 

• 2015 – 2016 FC Sion 

• 2016 FC Viktoria Plzeň 

rádi, protože 

klub vlastní jeden 

bohatý frajer, všichni po nás šli. 

Co se týká života, měli jsme se jak v ráji. 

Nádherná země, spousta možností, jiný 

svět. Měl jsem tam celou dobu svoji rodinu, 

byli jsme moc spokojení. 

Proč jsi tedy kývnul na nabídku Plzně? 

V Sionu bylo zvykem kromě obrany 

neustále točit sestavu. A já jsem chtěl 

především hrát, pořád. Řešil jsem to celou 

letní přípravu. Když se ozvala Plzeň, 

věděl jsem, že to nebude nic lehkého, 

protože Plzeň je dnes evropský klub. 

Byla to velká výzva a já mám výzvy rád, 

nebojím se jich. Zatím nelituji vůbec ničeho. 

Je neuvěřitelné, co se v Plzni dokázalo 

s fotbalem, stadionem udělat, 

klub se pořád vyvíjí. 

Změnil ses vedle Plzně i ty? 

Nemám už zapotřebí remcat. Rok 

ve Švýcarsku mě naučil, že bez práce 

nejsou koláče, když remcáš, ničím si 

nepomůžeš, když nemakáš, nehraješ. 

Naučil jsem se makat, přidat na hřišti, 

i když to bolí. Mám tři úžasné kluky, 

jmenují se Martin, Maxim a Matyas, 

a děti změní každého člověka, přehodnotíš 

úplně priority. Dělám vše pro rodinu, 

snažím se trávit veškerý volný čas 

s manželkou a dětmi; je to radost a nabíjí 

mě to energií. Už se doma bavíme, 

že dáme nejstaršího Martina na fotbal, 

doufám, že bude pokračovat tak jako já 

v tátových šlépějích. 


MEZI FANOUŠKY 

Co tě k fotbalu a obecně k fandění dostalo? 

Nikdy jsem na fotbale nechtěl pouze 

sedět a koukat, líbilo se mi, jak lidi v kotli 

zpívají a hlasitě podporují klub. Fotbal je 

moje nejoblíbenější hra na světě, moje 

srdeční záležitost. 

Každý domácí zápas tě můžeme vidět 

za bubnem v samém jádru kotle, jak 

tohle spojení vzniklo? 

S bubnováním jsem začal v sezoně 

2008/2009 ještě v kotli u Brány borců. 

Tehdy hlavní „spíkr“ Žito nadhodil téma 

bubeníka a já jsem neváhal ani minutu 

a této prozatímní role jsem se zhostil. 

Poté jsem odbubnoval pár zápasů, než 

mě někdo vystřídal. Pár bubeníků se 

v dalších sezonách prostřídalo a já jsem 

se opět vrátil k bubnu při utkání Viktorky 

s Fenerbahce Istanbul. Pravidelně na domácích 

utkáních bubnuji od roku 2014. 

Věnuješ se fotbalu aktivně? 

Fotbal jsem hrával v devatenácti letech 

na Košutce a v Nečtinech s tím, že 

to byla krátkodobá záležitost. Jedním 

z důvodů, proč dál nehraji, je mé velké 

futsalové vytížení. Od roku 2009 je futsal 

mým sportem číslo jedna, co se týče 

aktivního hraní. Hraji městské soutěže, 

dva roky jsem působil v Indossu (nyní 

Interobal, pozn. red.) v kategorii U18, rok 

jsem hrál za B tým krajský přebor. Nyní 

působím jako vedoucí mužstva v mládežnických 

kategoriích. 

Na jaký okamžik vzpomínáš jako fanoušek 

nejvíce. Který okamžik máš 

spojený s Viktorkou jako ten nej? 

To je těžké takhle říci, mezi první bych 

zahrnul finálové utkání domácího pohá- 

Daniel Forghieri je v plzeňském 

kotli známou osobou. Je bubeníkem 

a především srdcařem, který miluje 

Viktorku a fotbal. Líbilo by se mu, 

kdyby Plzeň dosáhla na „zlatý 

hattrick“ nebo „double“. 


MEZI FANOUŠKY 

ru mezi Plzní a Jabloncem v roce 2010, 

hrané v Praze na Letné. Byl to de facto 

první velký úspěch Viktorky v moderní 

historii, jelikož výsledek znamenal 

postup do předkol evropských pohárů. 

Dalším pro mě top zápasem bylo klání 

v Evropské lize ve vyřazovací fázi proti 

Schalke 04, neboť postup by znamenal 

historický úspěch - a navíc Schalke 

je mým nejoblíbenějším zahraničním 

celkem. Do třetice bych zmínil souboj 

o všechno s ruským CSKA, ve kterém 

jsme potřebovali zvítězit, abychom si 

i na jaře zahráli evropské poháry. 

Kdy jsi naopak zažil největší zklamání? 

Když vezmu v potaz sezony, kdy jsem 

začal chodit na fotbal, tak jsem vlastně 

žádný velký neúspěch či zklamání 

nezažil, ale samozřejmě jsem jako kluk 

vnímal, že se Viktorka nacházela také 

ve druhé lize, kam rozhodně nepatří. 

V novodobé historii klubu to byly zápasy 

proti Maccabi Tel Aviv a Fenerbahce. To 

bylo opravdu velmi emotivní a nelehko 

se mi na tato utkání vzpomíná. 

Čelil jsi nějakým problémům při výjezdech 

nebo v sektoru pro fandy hostů? 

Napadá mě výjezd právě na Schalke 

do Gelsenkirchenu, kde nás potkaly 

problémy už na hraničním přechodu 

na Rozvadově. Tam nás čekaly dlouhé 

desítky minut kontrol, a když už jsme 

mysleli, že je to za námi, tak se porouchal 

autobus a my jsme museli jet 

zpět do ČR, kam pro nás přijel náhradní 

autobus. Ale jelikož jsme cestovali v jiném 

autobusu, tak nás kontroly čekaly 

znovu. 

Co bys na závěr popřál Viktorce? Máš 

nějaký sen ve spojení se svým milovaným 

klubem, kterého byste chtěli společně 

dosáhnout? 

Určitě by se mi líbil „zlatý hattrick“ 

nebo „double“, dále aby byla možnost 

stále koukat na atraktivní fotbal a každoroční 

boj o mistrovský titul. Mám ale 

sen, ve kterém vidím Plzeň jako stabilního 

člena v konkurenci evropských velkoklubů. 

Samozřejmě toužím a věřím, 

že je v našich silách vytvořit co nejlepší 

atmosféru na každém utkání naší Viktorky. 

 

David Tobrman 

O tom, že Daniel fandí Viktorce už dlouhou dobu, nemůže nikdo pochybovat

VIKTORIA PLZEŇ VE FILMU 

Fotbalisté si kromě zeleného trávníku zahrají někdy i ve filmech. Vždyť 

nejpopulárnější sport planety je ve vrcholovém provedení vlastně také uměním. 

Ve světě bylo natočeno poměrně dost filmů z fotbalového prostředí, méně už 

v bývalém Československu nebo v České republice. Přesto by se nějaké našly, 

byť s rozdílnou uměleckou úrovní. Připomeňme si v následujících řádcích tři díla, 

na kterých měli svůj velký podíl fotbalisté z plzeňských klubů. 

Začínáme filmovým dílem nejnovějším, 

který sice není z fotbalového prostředí, 

ale jednu roli v něm sehrál Pavel 

Horváth, legenda plzeňské Viktorie. 

Film s názvem Decibely lásky, který volně 

navazuje na filmové muzikály Discopříběh, 

měl premiéru 11. února 2016 

a v hlavních rolích se objevují Iva Janžurová, 

Rudolf Hrušínský mladší a ve vedlejší 

roli popeláře právě Pavel Horváth. 

„Mým záměrem bylo, aby vznikl film, 

který je takový, jako jsou a hlavně o čem 

jsou moje písničky,“ říkal producent 

a autor hudby Michal David. 

Film, který režíroval Miloslav Halík, 

však odborná filmová kritika drsně 

sepsula. Bývalý vynikající fotbalista 

a současný trenér Pavel Horváth v roli 

popeláře Oty o svém působení před 

kamerou řekl: „Já jsem si při prvních 

kontaktech myslel, že si ze mě dělají 

srandu. Až když mi zavolal režisér 

a následně také Rudolf Hrušínský, tak 

mi došlo, že to myslí vážně a zpětně 

jsem rád, že jsem na nabídku kývl. 

Ve filmu také zpívám. A zpívám rád, 

a je to na mně, doufám, znát, jak zpívá 

Karel Gott. Náročné bylo řídit velké 

popelářské auto v centru Plzně za plného 

provozu. Když jsem do toho poprvé 

sedl, tak jsem si byl jistý, že očešu 

všechna auta v blízkém okolí. Nakonec 

to ale dobře dopadlo a nikoho jsem nenaboural. 

Celkově jsem si natáčení užíval, 

moc mě to bavilo.“ 

Nyní střih do fotbalové téměř prehistorie 

a událost stará přesně osmdesát 

let. Píše se rok 1936 a v Plzni vládnou 

dva kluby. Viktoria Plzeň a SK Plzeň, 

který právě skončil v sezoně 1935 - 1936 

na páté příčce a dokázal porazit 2:0 

pražskou Slavii. V jeho zelenočerném 

dresu vládne kanonýr Antonín Hájek, 

vždyť během právě skončené sezony 

nastřílel neuvěřitelných 35 ligových 

gólů! Za spoluhráče má například brankáře 

a pozdějšího ministra Karla Poláčka, 

dále Ladislava Přibáně, Jaroslava 

Matyse, Alfréda Sezemského, Josefa 

Tajčnera, Václava Jonáka, Františka Fáberu 

a další skvělé borce. Mužstvo je 

oblíbené nejen v Plzni, ale i v Praze. Snad 

i proto si filmový režisér Václav Bínovec 

vybral fotbalisty SK Plzeň k natočení 

sportovní komedie Naše jedenáctka. 

Naše jedenáctka 





Byl to lidový film o bohatých sportovních 

sponzorech a přeplácených fotbalových 

hvězdách. Ve filmu kromě hráčů 

SK Plzeň hráli ještě fotbalisté pražské 

Sparty a reprezentačního mužstva 

Československa v čele s legendárním 

brankářem Františkem Pláničkou. Herecké 

obsazení bylo rovněž hvězdné: 

Nataša Gollová, Ladislav Pešek, Antonín 

Novotný, Ferenc Futurista, František 

Kreuzmann, Eman Fiala a také sportovní 

redaktor Josef Laufer. Natáčelo 

se převážně v Praze, ale některé scény 

se točily i v Plzni. Děj filmu doprovázela 

později mezi fotbalovým národem zdomácnělá 

písnička: 

„Ta naše jedenáctka válí, 

ať je to doma nebo v dáli. 

Náš útok, ten je od rány, 

a umí dávat banány! 

Tu radost každý s námi cítí, 

když balón zatřepe se v síti, 

tohle byl prima gól, my chceme gól. 

Ti na to správně jdou, 

to naši zlatí hoši jsou.“ 

Ve filmu Naše jedenáctka si zahrál i reprezentační 

brankář František Plánička. 

V Klapzubově jedenáctce se objevili například Jiří 

Sovák nebo Jan Werich. 

Přenesme se teď do roku 1967, 

kdy už našemu kulturnímu národu 

měla co říct televize. A v této 

instituci se stále populárnější 

u diváků stávaly seriály. Režisér 

Eduard Hofman se rozhodl 

podle knižní předlohy 

Edarda Basse natočit třináctidílný 

seriál Klapzubova 

jedenáctka. Jednalo 

se o komediální příběh 

otce Klapzuby v podání 

nezapomenutelného 

Jiřího Sováka, 

který po vyřazení 

československého 

národního týmu 

z kvalifikace 

pro mistrovství 

světa sestaví 

mužstvo ze 

svých jedenácti synů, 

a z malé vesnice Dolní Bukvičky 

dobývá postupně jedno vítězství 

za druhým, až po titul mistra 

světa. 

Jestliže v předválečném filmu Naše 

jedenáctka bylo hvězdné herecké obsazení, 

tak o seriálu Klapzubova jedenáctka 

to platí několikanásobně. Ať čtenář 

posoudí sám: Jiří Sovák, Vlasta Chra- 



mostová, Josef Hlinomaz, Miloš Kopecký, 

Jiřina Bohdalová, Peter Ustinov, Jan 

Werich, Martin Frič, Josef Bek, František 

Filipovský, Karel Effa, Milan Neděla, Jan 

Skopeček, Martin Růžek, Luba Skořepová, 

Jan Libíček a další vynikající herci. 

Co jméno, to československá herecká 

legenda. 

A jak do tohoto skvělého souboru zapadli 

plzeňští fotbalisté? Hráči Škody 

Plzeň, kteří právě v létě roku 1967 postoupili 

po čtyřech letech do první ligy, 

se tohoto úkolu zhostili více než dobře. 

Přestože se s hereckými idoly při natáčení 

příliš nesetkávali. Na filmování 

vzpomíná tehdejší hráč Jaromír Mysliveček: 

„Stadion ve Štruncových sadech 

byl zřejmě pro svoji monumentálnost 

dvoupatrové tribuny vybrán jak stadion 

na půdě jihoamerických soupeřů. 

U bývalých hodin v rohu stadionu přistála 

velká raketa, ve skutečnosti to 

byla pouze maketa, a z ní vystupovali 

hráči Klapzubovy jedenáctky. My jako 

hráči jsme se zúčastnili natáčení herních 

situací, které se točily vždy před 

určitou částí tribuny, kde byli diváci. 

Aby fotbalisté připomínali soupeře 

Klapzubáků z Ameriky, byli vybráni 

také plzeňští fotbalisté z menších klu- 

bů z řad Romů, které doplňovali právě 

borci ze Škodovky, odkud vybírali spíše 

technické hráče. Jako soupeři Klapzubovy 

jedenáctky totiž museli předvádět 

technický fotbal. Natáčely se jen 

určité úseky hry a pro Romy to byla 

vítaná příležitost, jak si vydělat nějakou 

tu korunu. Natáčecí televizní štáb 

platil za den každému jednotlivci 100 

korun, což byly v tehdejší době solidní 

peníze.“ 

Dlouholetý kapitán Škody František 

Plass, který se právě dral do reprezentačního 

áčka, má krásnou vzpomínku 

na herce Jiřího Sováka, který hrál v seriálu 

starého Klapzubu. „Seriál Klapzubova 

jedenáctka se točil u nás v Plzni 

a okolí. S hlavním představitelem Jiřím 

Sovákem jsme se seznámili naprosto 

nečekaně ve Velkém Jadranu, docela 

dobře jsme si popovídali a něco spolu 

i vypili. Já už byl dost veřejnosti znám 

z dorostenecké, juniorské a olympijské 

reprezentace, mluvilo se pořád o mém 

přestupu do Sparty, byl jsem neustále 

v novinách, on mě hned poznal a hlásil 

se ke mně. Byl to velice chytrý a vtipný 

člověk a dovedl se skvěle bavit. Při tom 

bavil i lidi okolo sebe. Takové umělce 

jsem měl rád. Byli to machři, ale vůbec 

ze sebe nedělali, že jsou něco víc.“ Seriál 

se natáčel nejen ve Štruncových sadech, 

ale i na několika dalších hřištích 

v Plzni a okolí. 

První díl seriálu Klapzubova jedenáctka 

odvysílala televize 6. ledna 

1968, postupně byly zařazeny do programu 

další díly, ale seriál nakonec 

u diváků i odborné kritiky propadl. 

Přestože se v televizi vysílal jen jednou, 

je dnes zajímavým dobovým dokumentem. 

Především je překvapením 

zasazení prvorepublikového knižního 

příběhu do socialistické reality šedesátých 

let. Vidět se v něm mohou nejen 

tehdejší vynikající a dnes ještě žijící 

někteří herci. Řada z nich byla za dob 

normalizace na indexu a možná i proto 

se seriál nedočkal reprízy, ale poznat 

se mohou i plzeňští fotbalisté, ať už 

ligisté nebo ti z řad romské fotbalové 

komunity. Stejně tak muzikanti dnes už 

neexistující plzeňské vojenské posádkové 

hudby. PAVEL HOCHMAN 

Do jihoamerických stejnokrojů se převlékla hudba plzeňské vojenské posádky, hlavní tribuna stadionu ve Štruncových sadech představovala monumentální jihoamerický 

stadion a hráči Škodovky byli obsazeni do rolí technicky zdatných soupeřů Klapzubovy jedenáctky. 

Již brzy 

T 

mathatlon 

Rozlouskněte 

matiku skrze sportovní 

disciplíny! Techmania pro vás 

připravuje expozici, díky níž 

pochopíte úhly, procenta či 

funkce jednoduše a zábavně. 

www.techmania.cz

FOTBALOVÍ SPÍKŘI 


FOTBALOVÍ SPÍKŘI 

Jejich úkolem je informovat diváky na stadionu, ale i bavit 

a spoluvytvářet atmosféru. Evidentně se jim to daří, fotbalová kulisa 

v Doosan Areně je považována v české lize za nejlepší. Všeobecně se 

ví, že Viktorka je dodavatelem hráčů do české, slovenské a albánské 

reprezentace, ale většina fandů ani netuší, že k reprezentaci České 

republiky byli nominováni i plzeňští spíkři. Jiří Poór a Jiří Pelnář. Dva 

třicátníci, kteří se skvěle doplňují a mají společný sen: aby fotbalová 

euforie v Plzni vydržela navždy a lidé chodili na fotbal zcela samozřejmě 

a rádi. Aby se bavili. Protože fotbal je podle nich jiná verze divadla. 

„Kdo z vás bude Modrej a kdo Červenej,“ ptám se před začátkem 

rozhovoru – oba jsou Jirkové, mají i stejné monogramy. 

Rozhoduje klasické stříhání nůžky-kámen-papír. Poór je 

Červenej. 

Oba jsou zvyklí lidi zpovídat, ale na opačnou roli se těší. 

„Nejvíc se těším, co bude Poórek říkat za blbosti,“ chechtá se 

Modrej. „Nápodobně,“ kontruje Červenej. 

Společně komentují dění v Doosan Areně od roku 2014, 

předtím působili u Viktorky samostatně. „Já jsem začal na jaře 

2010 a skončil jsem v roce 2012, kdy jsem odešel pracovat 

do Prahy do televize Nova. Doporučil jsem na své místo Pelnyho, 

známe se dlouho, pracovali jsme spolu v radiu,“ vzpomíná 

na začátky Jiří Poór. Když se vrátil do Plzně a stal se kmenovým 

zaměstnancem Viktorky, začali moderovat fotbaly 

společně. 

„Na vtipy jsou zapotřebí dva, oba máme rádi fotbal i Viktorku, 

doplňujeme se. Poórek jede tabulky, já emoce,“ doplňuje ho 

Jirka Pelnář. „Už jsme na sebe zvyklí, když byl Pelny na dovolené, 

chyběly mi ty jeho kecy,“ směje se Jirka Poór. 

Fotbal hrál soutěžně jen Jiří Poór. „Hrál jsem od malička 

na Domažlicku, s dorostem jsme byli vysoko a hrál jsem i proti 

Viktorce. V 18 letech jsem ale ze zdravotních důvodů musel 

skončit. Občas si i teď zahraji, ale chybí mi fyzička.“ 

Jiří Pelnář je karatista a sakra dobrý: několik let reprezentoval 

Českou republiku, má bronzovou medaili z mistrovství 

Evropy a zlato ze Světového poháru. „Je hodně šikovný 

i na fotbal, i když se mu nikdy vážně nevěnoval,“ prozrazuje 

jeho kolega. 

Oba skromně odmítají, že probudili skvělou atmosféru 

v Doosan Areně. „Není to naše práce, my jsme jen přispěli nějakými 

nápady, nastavili jsme pár nových věcí. Důležitý je kotel, 

ale především vše nastartovaly výkony fotbalistů na hřišti 

a nový přístup k fotbalu ze strany vedení. V kotli pochopili, že 

nejsme proti nim, ale s nimi, pomáháme si navzájem. Občas si 

s hlavními kotelníky zavoláme nebo za nimi zajdeme.“ 

A jak vidí spíkři občasné excesy, jako jsou například dýmovnice, 

které zhoršují viditelnost na trávníku? „Souhlasíme 

s kotlem, že pyro není zločin. Když se kotel v závěru zápasu 

rozsvítí, to se nám líbí. Ale dýmovnice nebo dělobuchy 

do ochozů nepatří, poškozují především hráče, kterým se hůř 

dýchá, diváci nevidí dění na hřišti.“ 

Oba jsou zvyklí zpovídat hráče, trenéry. A prozradili, kdo 

z nich je největší vtipálek a z koho je třeba páčit slovo heverem. 

Samostatnou kapitolou je Pavel Horváth, velký showman. 

„V rádiu máme pořad Co ty na to, Horvi. A tam je někdy 

hodně těžké udržet jeho humor na hranici vysílatelnosti,“ 

směje se Jiří Pelnář. Výborně se podle spíkrů rozmluvil během 

zranění Řezník, velice vtipní umí být Bakoš, Hubník, Hejda, 

Petržela. Hodně sečtělý Hořava není až tak vtipný, ale mluví 

velmi dobře. Dříve byl nemluvný Holenda a problémový Kolář, 

který když nechtěl, tak prostě nemluvil. V aktuálním kádru prý 

žádná „leklá ryba“ není. Ale ochotu k rozhovoru samozřejmě 

ovlivňuje zásadně výsledek zápasu. 

Nemohu se nezeptat, jak se podařilo docílit toho, že hráči 

už nepoužívají tradiční vysmívanou odpověď „No tak určitě!“ 

Mediální trénink za tím není. „Snažím se kluky usměrňovat, 

třeba aby větu nezačínali slovem tak, ale mediálním tréninkem 

bych to nenazýval. Faktem je, že mladí hráči jsou zvyklí 

na nová media, hodně se natáčí, jsou tady youtube, facebook, 

twitter,“ vysvětluje Jiří Poór. 

Jak vypadá zápasový den spíkrů? Oba se připravují několik 

dnů před zápasem, v den zápasu je Jiří Poór jako zaměstnanec 

Viktorky na stadionu šest hodin před výkopem, Jiří Pelnář přichází 

dvě hodiny před úvodním hvizdem. „Máme scénář, časový 

harmonogram reklam, víme, o čem chceme mluvit, ale důležitá 

je improvizace. Zásadní roli má i zvukař Jirka Baxa, který 

nám dává do sluchátek pokyny, kdy máme končit s mluvením, 

Oba se stali spíkry při zápasech národního týmu. Pelny pak moderoval zápasy českého týmu i na Euru 2016. 


VIZITKA 

JIŘÍ 

POÓR 

VĚK: 30 

PROFESNÍ KARIÉRA: 

• Hitradio FM Plus 

• TV Nova - sportovní redakce 

• Viktoria Plzeň 

OBLÍBENÝ HRÁČ: 

Petržela, Pilař, Bakoš, Nedvěd 

OBLÍBENÝ KLUB VEDLE VIKTORKY: 

AS Monako, Lazio Řím 

OBLÍBENÉ JÍDLO: pizza 

OBLÍBENÝ NÁPOJ: cola 

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK/KAPELA: 

Freddie Mercury, Queen 

OBLÍBENÝ FILM: 

Lego příběh a Ctihodný občan 

FOTBALOVÝ SEN: 

Zavolá mi pan Šádek a řekne mi, že 

v neděli hraju. 

protože je čas na reklamu. V případě 

zápasů evropských pohárů se program 

příliš neliší, jen se den před zápasem 

dělá nástupová zkouška a nemůžeme 

používat naši grafiku. Paradoxně ale 

máme víc prostoru na mluvení, protože 

tam není tolik reklam.“ 

Ordinujete si hlasový klid po domácích 

zápasech, nebo už máte hlasivky 

vytrénované natolik, že jste v pohodě, 

ptám se. „To ani neřešíme. Spíš připravujeme 

hlasivky před zápasem, v zimě 

je důležitá termoska s teplým čajem. 

Hlasivky spíš řešíme po oslavách na náměstí 

a při podobných příležitostech.“ 

Kdyby existovala tabulka spíkrů ligových 

týmů, určitě by JP+JP okupovali 

první příčku. Oba se proto logicky stali 

spíkry při zápasech národního 

týmu České 

republiky. Začali v době, kdy nastoupil 

k reprezentaci jako kouč Pavel Vrba, ale 

nebyl to on, kdo je nominoval. Nabídku 

dostal od fotbalového svazu Jiří Pelnář. 

„Nabídku jsem přijal s tím, že to budeme 

dělat ve dvou a já si vyberu parťáka. 

Na svazu souhlasili a souhlas padl i ze 

strany Viktorky. Začali jsme na zkoušku 

dvěma přátelskými zápasy a zůstali. 

Paradoxně je těžší diváky nabudit u zápasů 

reprezentace, chybí tam tradiční 

kotel. Ten byl výrazný, jen když hrál nároďák 

v Plzni a v Ostravě,“ říká Jiří Pelnář, 

který byl i na posledním Euru jako 

spíkr české reprezentace. 

Oba dva byli jako spíkři i na Euru „jednadvacítek“, 

Pelnář působil na Letné 

a v Uherském Hradišti, Poór v Olomouci 

a Edenu, finále moderovali společně. 

„To byl dobrý zážitek, zadařilo se 

nám.“ Ale nejvíc nás baví, když jako 

Plzeňáci moderujeme nároďák 

na Letné, to je pikantní. 

Zážitků „z natáčení“ mají 

spousty. Vždy se pobaví 

přeřeky, třeba když se 


podaří z fotbalové asociace ČR udělat 

fotbalovou akademii ČR. Nebo když při 

zápase národního týmu na Letné Jiří 

Pelnář začal tradičně: Vážené dámy, 

pánové, Vi… v tu chvíli uviděl vyděšený 

pohled kolegy, zarazil se a pokračoval… 

Vy všichni… Lahůdkou byly i sestavy 

týmů Jižní Koreje nebo Arménie, to si 

stříhali, kdo bude které krkolomné 

jméno říkat. 

Červenej i Modrej hledají 

inspiraci na ostatních stadionech 

a rádi by, aby se v Česku 

fandilo stejně jako třeba 

v Bundeslize, kde kotel a plný 

stadion jsou totéž. Aby Češi 

vnímali fotbal jako zábavu 

a chodili se na stadiony především 

dobře bavit. Třeba 

v Lyonu bylo inspirací, že si 

celý stadion vždy stoupne 

při zahrávání první standardky. 

Je čas na poslední 

otázku: Je pro vás působení 

pro Viktorku práce 

snů? „Každopádně. Fotbal a Viktorku 

máme rádi,“ říkají unisono. A Jirka Pelnář 

prozrazuje tajemství: „Dostal jsem 

nabídku i z jiného klubu. Neřeknu, od jakého, 

ale pousmál jsem se a okamžitě 

odmítnul. A ne proto, že bych se jako Plzeňák 

dostal na černou listinu, ale proto, 

že Viktorka je moje srdcovka.“ 

VIZITKA 

JIŘÍ 

PELNÁŘ 

VĚK: 30 

PROFESNÍ KARIÉRA: 

• za barem 

• pojišťovák 

• pracovník reklamky 

• umývač oken na benzínce 

• moderátor Hitradia FM Plus 

OBLÍBENÝ HRÁČ: 

Petržela, Horváth, Figo 

OBLÍBENÝ KLUB VEDLE VIKTORKY: 

Atlético Madrid 

OBLÍBENÉ JÍDLO: steak a tatarák 

OBLÍBENÝ NÁPOJ: pivo 

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK/KAPELA: 

David Koller, Lucie 

OBLÍBENÝ FILM: 

vše od Quentina Tarantina a Tima 

Burtona 

FOTBALOVÝ SEN: 

Euro už se mi splnilo, takže 

olympiáda a Viktorka ve finále Ligy 

mistrů 


VIP FANOUŠEK

VIP FANOUŠEK 

Antonín Panenka, Karol Dobiaš, Anton Ondruš, Ivo Viktor, Jozef Čapkovič, 

František Veselý, Zdeněk Nehoda, Ladislav Petráš…, Jan Opatrný. Že to 

poslední jméno mezi vítěze mistrovství Evropy z roku 1976 nepatří? Ano, 

je to mediální nadsázka, ale jeho nositel je také fotbalovým mistrem 

Evropy, když s reprezentací vyhrál ME 2010 lékařských týmů v irském 

Dublinu – ve finále tým Česka porazil Itálii 1:0. 

MUDr. Jan Opatrný je kardiologem ve Fakultní nemocnici 

Plzeň a celoživotním fanouškem Viktorky 

(Škody) Plzeň. A je i celoživotním fotbalistou; kopal 

dorosteneckou ligu za Lokomotivu Plzeň v době, 

kdy tým vedl trenér Josef Žaloudek, pak přešel 

do divizního áčka za trenéra Gustava Moravce. 

„Dokonce mě týden testovala Škoda Plzeň, 

to bylo za trenéra Fábery, ale vybrali 

si Pavla Thurnwalda,“ vzpomíná lékař, který 

upřednostnil medicínu a studium před 

fotbalem. Když skončil v divizi, hrál ještě 

pár let krajský přebor za Petřín. „Už jsem 

chtěl končit, ale přemluvil mě legendární 

trenér a skvělý člověk Zdeněk Joe Brada. 

Z Petřína mi volají i dnes, abych si šel zahrát 

ligu starých gard, i když je mi už šedesát,“ 

směje se Jan Opatrný, který rozhodně 

na svůj věk nevypadá. 

K fotbalu ho přivedli táta s mámou, 

jeho otec, uznávaný nefrolog, hrával 

českou házenou a s týmem Mýta 

u Rokycan byl i mistrem Čech. Výborným 

fotbalistou byl Janův bratr Karel, 

který si zahrál i v Dukle Praha. Také 

on upřednostnil medicínu a stejně 

jako otec byl nefrologem s mezinárodním 

renomé, bohužel zemřel 

předčasně v 52 letech. 

Jan Opatrný vždy hrál za lékařské 

výběry, nejprve 

v týmu, který vedl profesor 

Richard Rokyta. 

„To bylo super, 

i za socialismu 

jsme se dostali 

nejen do NDR, ale 

třeba do Francie 

nebo Alžírska. Jednou jsme vyhráli turnaj ve Fontainbleau 

a já jsem dostal nabídku, abych zůstal 

a za místní klub hrál 2. francouzskou ligu,“ vzpomíná. 

Po velké sametové pak hrál pravidelně 

v týmu, který jezdil na každoroční mistrovství 

Evropy lékařů, zvané Eurospital. „Hráli 

jsme šampionáty v Nizozemsku, Anglii, 

Švédsku, Belgii, Rakousku, Portugalsku… 

Na mistrovství ve skotském Glasgow 

jsem se dokonce potkal se slavným útočníkem 

Kevinem Keeganem (pro mladší 

čtenáře: s FC Liverpool vyhrál Pohár mistrů 

evropských zemí a dvakrát Pohár UEFA, 

třikrát Premier League, v dresu Hamburku 

vyhrál Bundesligu, dvakrát získal Zlatý 

míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, později 

trénoval národní tým Anglie, Machester 

City, Fulham a Newcastle, pozn. red.), 

který mi předával míč za výhru v nějaké 

dovednostní soutěži v rámci šampionátu. 

Je to velký sympaťák,“ říká Jan Opatrný. 

Vítězství s lékařským týmem, v němž 

hrál pravidelně i bývalý ligový hráč Dukly Praha 

a Škody Plzeň MUDr. Jiří Chvojka, se dočkal na ME 

v Dublinu v roce 2010. „Poté jsme si řekli, že už 

jsme staří a tým skončil.“ 

Dnes se věnuje především srdcím svých pacientů, 

jeho doménou jsou implantace kardiostimulátorů 

a tzv. echo, tedy vyšetření srdce ultrazvukem. Má 

za sebou dvě stáže na špičkových klinikách v Paříži, 

do jedné z nich převezli i britskou princeznu Dianu 

po její tragické automobilové nehodě. Mimo jiné 

vyšetřoval i srdce fotbalistů Viktorky. „Po sérii 

úmrtí fotbalistů jsou také v Česku v lize už povinná 

vyšetření srdce. V případě úmrtí vrcholových 

sportovců se nejvíce hovoří o tzv. hypertrofické 

kardiomyopatii.“

VIP FANOUŠEK 

Je tedy fotbal nebezpečný pro naše srdce? „Naopak, pravidelný 

sport je pro srdce výborný stimulátor. Důležitá je samozřejmě 

životospráva, ale i já si dám rád knedlo-zelo-vepřo. 

Když máš na něco chuť, poslechni své tělo. Například čtyři 

deci vína denně pro muže, v případě žen dvě deci, jsou považovány 

za kardioprotektivní dávku,“ říká kardiolog. 

Ve Štruncových sadech zažil jako velký fanda Škody resp. 

Viktorie Plzeň generace fotbalistů. Pamatuje i brankáře Hlavatého, 

kterého si chtělo odvézt s sebou domů brazilské Botafogo, 

vzpomíná na řadu skvělých hráčů minulosti, jako byli 

F. Čaloun, J. Čaloun, Plass, Sudík, Michálek, Sloup, Hoffman, I. 

Bican, Štrunc, z těch mladších třeba Paul, s nímž hrál v Lokomotivě 

dorosteneckou ligu, V. Lavička, Drahorád, Míka, Ježek. 

„Ale to bych mohl vyjmenovat celé jedenáctky, je to složité 

někoho vypíchnout, s mnohými hráči jsem kamarád,“ říká Jan 

Opatrný 

Radost mu dělá Viktorka zejména v posledních letech. 

„Nádherný fotbal se hrál hlavně v době, kdy nastartoval 

úspěšnou éru kouč Pavel Vrba a Pavel Horváth byl 

v životní formě. Je úžasné, že Plzeň hraje opakovaně 

evropské poháry, má čtyři tituly. Fakt, že jsme 

pětkrát v řadě porazili Spartu, svědčí to tom, že 

jsme zaslouženě nejlepším týmem v lize,“ říká 

otec dcer Elišky a Anežky, které nehrály fotbal, 

ale závodně tancovaly. 

Z aktuálně hrajících fotbalistů se mu líbí 

zejména Limberský, Hubník, Kozáčik, Hořava, 

Kopic, Petržela, Bakoš, v poslední 

době i Krmenčík. „Vysoce jsem hodnotil 

i výkony Daridy, Rajtorala a skvělého Pilaře, 

který měl ohromnou smůlu na zranění. 

Jeho absence mě moc mrzí, je to 

velká škoda nejen pro Viktorku, ale i pro 

reprezentaci Česka.“ 

V Doosan Areně na zápasech Viktorky 

je MUDr. Jan Opatrný pravidelným 

fanouškem. O fotbalistech nebo příznivcích 

klubů se říká, že jsou srdcaři. 

Jan Opatrný je vzhledem k profesi 

kardiologa dvojitým srdcařem. 

Foto: Marek Vaneš

SVĚTOVÉ HVĚZDY 

V současné době se 

fotbalový svět, co se týče 

otázky nejlepšího hráče 

planety, dělí na dva tábory. 

Ten první opěvuje světovou 

hvězdu z minulého čísla 

Cristiana Ronalda, druhý 

zase geniálního Argentince 

Lionela Messiho. Oba 

jsou střelci, vůdci svých 

týmů, ale je to právě „Nový 

Maradona“, který je alespoň 

dle ankety o Zlatý míč FIFA 

aktuálně nejlepším hráčem 

planety. 

LIONEL 

ANDRÉS 

MESSI 

CUCCITINI 

Foto: Marcos Mesa Sam Wordley / Shutterstock.com 

Skromný malý muž 

v normálním životě, ale 

kdyby fotbalový bůh 

naděloval výšku podle 

dovedností s míčem, patřil 

by k nejvyšším z nejvyšších. 


SVĚTOVÉ HVĚZDY 

PROBLÉMY S RŮSTEM 

Ačkoli je Lionel Messi držitel již pěti Zlatých 

míčů a zdá se, že mu vše šlo jako po másle, 

není to tak úplně pravda. Leo se narodil 24. 

června 1987 v argentinském Rosariu. Jako 

první objevila jeho talent babička, která mu 

ke čtvrtým narozeninám koupila nejlepšího 

kamaráda – míč. Malý Leo si s ním hrál každý 

den, ale pouze si sám kopal o zeď, nechtělo 

se mu za ostatními chlapci. Důvod byl jasný, 

Messi byl drobný nevysoký kluk, z čehož 

pramenil jeho strach z odmítnutí ostatními. 

Fotbal ale chtěl hrát vždy. 

A byla to opět babička, která ho jako první 

vzala do fotbalového klubu Grandoli mezi 

ostatní děti. Trenér ho stavět nechtěl, oproti 

ostatním byl velmi malý, ale jelikož jich bylo 

přesně jedenáct, neměl jinou možnost. Lionel 

vstřelil pět branek, jednu lepší než druhou, 

a od té doby ho milovali všichni; rodiče 

dětí, trenér a dokonce i ostatní děti, spoluhráči, 

ze kterých měl původně strach. Bylo 

jasné, že takto malý klub neudrží svou největší 

hvězdu a Messi se stěhoval do klubu 

Newell‘s Old Boys. Zde byl součástí takzvané 

„The Machine of 87“, generace skvělých 

fotbalistů, jenže ačkoliv střílela „Blecha“, 

jak mu bylo přezdíváno, branku za brankou, 

začal se jeho život komplikovat. Před dovršením 

jedenácti let mu zemřela milovaná 

babička a tentýž rok mu byl diagnostikován 

nedostatek růstového hormonu. Zástupci 

Newell‘s Old Boys slíbili, že budou platit 

nákladnou léčbu na vývoj svého talenta, ale 

svého slibu nedostáli. Muselo se tedy vymyslet 

jiné řešení a právě i proto rodiče svolili 

k testům v akademii slavné Barcelony. 

Tam si malý Leo svými výkony všechny 

hned získal, byla mu nabídnuta 

smlouva do věhlasné akademie La 

Masia a zároveň se katalánský 

klub zavázal platit léčbu. 

SLAVNÁ BARCELONA 

Po prvním roce, kdy se Lionel 

teprve rozkoukával a spoluhráči 

si kvůli jeho tichosti mysleli, že 

je němý, konečně dokončil svou 

léčbu (dnes měří 169 cm) a mohl 

se plně soustředit jen a pouze 

na fotbal. Při své první „plné“ 

sezoně nasázel soupeřům celkem 

36 branek ve třiceti utkáních 

a bylo jasné, že se rodí hráč pro 

první tým slavného klubu španělské 

ligy. Své první utkání za A tým 

odehrál již v sedmnácti letech 

proti Espaňolu Barcelona. Svou 

první trefu zaznamenal proti týmu 

Albacete, kdy zužitkoval přihrávku 

od jednoho z nejlepších fotbalistů 

všech dob Ronaldinha. V osmnácti 

letech podepsal Messi profesionální 

smlouvu s prvním týmem a od té doby byl 

hvězdou, kterou si vedení později pojistilo 

výkupní klauzulí v hodnotě 150 milionů eur. 

Mesiáš, jak mu začala přezdívat španělská 

media, se v prvních sezónách celkem rozstřílel, 

ale týmu se nedařilo. První osobní 

úspěch přišel v roce 2007, když se Messi 

umístil třetí v anketě o Zlatý míč. Ne vše 

šlo ale tak hladce, argentinská hvězdička 

se potýkala s velkým počtem 

zranění a to i ve chvíli, kdy byl již 

v pozici tahouna týmu. Navzdory 

těmto zraněním se další rok 

umístil druhý za Cristianem Ronaldem, 

který získal Zlatý míč. 

Sezónu 2008/2009 můžeme 

označit za zlomovou, Lionel 

z pozice křídla nasázel celkem 

38 branek a značně tak 

přispěl Barce k titulu v Lize 

mistrů i španělské lize. Ta poté 

vyhrála Primeru División ještě 

v dalších dvou letech, jednou 

Ligu mistrů, ale hlavně Leo vyhrál 

čtyřikrát po sobě Balloń d Or, 

čímž se z hvězdičky stala pořádná 

megahvězda, pan nepřekonatelný. 

V roce 2012 už po všech stránkách 

vyzrálý hráč zasadil soupeřům celkem 

91 ran v podobě branek za Barcelonu 

ve všech soutěžích a za národní tým Argentiny. 

Od té doby soutěží každoročně 

s portugalským Cristianem Ronaldem 

o prvenství nejlepšího hráče. Aktuálně 

je to právě tento čtyřnásobný vítěz Ligy 

mistrů, kdo si doma leští nejaktuálnější 

zlatou merunu. S reprezentací na velký 

úspěch čeká, nejlepším výkonem je druhé 

místo z mistrovství světa 2014. 

NIKDO NENÍ DOKONALÝ 

Ačkoliv se Messimu vyhýbají aféry a není 

v médiích tak propíraný, neboť si skvěle 

chrání své soukromí a partnerku má téměř 

od puberty, tak přece jen to není pan dokonalý. 

V roce 2016 byl se svým otcem 

Jorgem Horaciem odsouzen k 21 měsícům 

podmíněně za krácení daní 

v letech 2007-2009, čímž měl 

Španělsko údajně připravit až 

o 100 milionů korun. I když hrozil 

nepodmíněný trest, nakonec to 

pro nás dopadlo dobře a můžeme 

tohoto génia, který se rodí jednou 

za generaci, vídat na fotbalových 

trávnících. David Tobrman 

ZAJÍMAVOST 

Vztyčené ukazováky, směřující k nebi po každém Messiho gólu, 

vyjadřují poděkování a pozdrav jeho babičce. 

FCVP! | 29 

Foto: imagestockdesign / Shutterstock.com

PLZEŇSKÁ LEGENDA 

JIŘÍ 

LOPATA 

STŘELEC 

NEVÍDANÉ 

RÁŽE 

Kvalitní a nechytatelná rána 

nártem jako z děla, dorážka 

třeba jenom z metru, přesná 

hlavička, jemně utažená 

placírka přesně k tyči. 

Takovými způsoby střílel góly 

ve druhé lize, ale i v nejvyšší 

soutěži. Všichni brankáři se 

ho obávali, připravovali se 

na něj, ale bylo to málo platné. 

On napínal sítě za jejich zády 

naprosto pravidelně. 

Každé mužstvo potřebuje střelce, který umí přesnou trefou 

do černého završit snažení celého kolektivu. V historii Viktorie 

je zapsána řada renomovaných kanonýrů a jedním z nich je 

Jiří Lopata. Přestože na nejvyšší fotbalové scéně nezářil příliš 

dlouho, řadí se k nejlepším koncovým hráčům v historii klubu. 

Narodil se 21. prosince 1936 v Plzni na Roudné, zanedlouho 

oslaví osmdesáté narozeniny, a jako kluk to vůbec neměl daleko 

na stadion v Luční ulici. Tady propadl kouzlu fotbalového 

míče. Sám začal v žácích Přehýšova, v době učení kopal za Holýšov, 

jehož dres oblékal i v mužstvu dospělých. Hrál 1. B třídu 

a v roli pravého křídla se mu díky dobré fyzičce a pohotovosti 

začalo dařit střelecky. Dosáhnout v jednom utkání čtyř, pěti 

branek pro něj nebylo nic zvláštního.

PLZEŇSKÁ LEGENDA 

Zákonitě musela přijít nabídka z vyšší soutěže. Tehdy druholigový 

plzeňský Spartak si Jiřího Lopatu vyhlédl v sezoně 

1959 - 1960. Začátek měl přímo skvělý. Z postu pravého křídla 

nastřílel Mladé Boleslavi tři góly a Chomutovu čtyři. V tabulce 

druholigových střelců skončil třetí za Kadrabou a Majerem. 

Přišla sezona 1960 - 1961, Spartak splnil přání svých příznivců 

a po devíti hubených letech postoupil do první ligy. Jiří Lopata 

už z pozice středního útočníka nastřílel 24 druholigových 

gólů a navíc ho spoluhráči zvolili svým kapitánem. 

Před prvoligovým startem v srpnu jedenašedesátého roku 

se plzeňskému nováčkovi příliš nevěřilo. Odborníci i fandové 

byli k vyhlídkám Plzně hodně skeptičtí. A tuto nedůvěru umocnilo 

i úvodní kolo v domácím prostředí. Plzeň ve slavnostní 

atmosféře a před návštěvou 18 000 diváků přivítala ve Štruncových 

sadech Nitru. Sestava Fr. Čaloun - Strejček, Hrneček, 

Mudra - Fr. Homola, Bíba - Trykar, Böhm, Lopata, K. Sloup, Sohan 

bojovala, seč mohla, ale Nitra šla brzo do vedení. Sohan 

sice vyrovnal, Karel Sloup dokonce získal Spartaku vedení, ale 

hosté nakonec srovnali na konečných 2:2. Nerozhodný start 

s nepříliš silným soupeřem byl tak trochu zklamáním. Druhý 

den to vyjádřila plzeňská Pravda, která mimo jiné napsala: 

„Útok za útokem se valil na branku Padůcha, který několikrát 

hosty podržel. Ovšem řadu vyložených příležitostí spálil zejména 

Lopata, který patřil k nejslabším hráčům. Ve středu 

útoku se mu nedařilo a jako střelec vyšel naprázdno. Otázka 

středního útočníka zůstává tak po prvním utkání otevřená.“ 

Věru, příliš důvěry médií Jiří Lopata po prvoligové premiéře 

vlastní i Spartaku neměl. 

O to víc byli všichni z dalšího průběhu podzimu v šoku! 

Ve druhém kole hraje Plzeň v Trnavě 2:2, ve třetím doma rozdrtí 

6:2 Kladno, Lopata v těchto dvou duelech nastřílí pět gólů 

a noviny opatrně píší: „Lopata se zřejmě dostává do střelecké 

formy.“ Ano, dostává, a to dokonale. Jeden gól dává Prešovu, 

dva brněnskému KPS, další dva Žilině, opět dva Hradci Králové 

a skóruje i na Spartě. Tam přijelo z Plzně své mužstvo 

povzbudit dokonce jedenáct autobusů fanoušků. Po podzimu 

byl plzeňský Spartak v prvoligovém pelotonu na třetím místě 

o tři body pozadu za pražskou Duklou a Jiří Lopata byl v čele 

ligových kanonýrů spolu s nitranským Pucherem. Oba nastříleli 

13 gólů, což při čtrnácti týmech v první lize znamenalo, že 

prakticky v každém kole byli střelecky úspěšní. 

Časopis Stadion při hodnocení ligového podzimu napíše: 

„Třetí místo nováčka z Plzně je největším překvapením. Těžko 

by se v srpnu někdo našel, kdo by tvrdil, že Plzeň bude vpředu 

tabulky. Vždyť to je mužstvo zcela neznámých hráčů, kde 

jedině Böhm, který přišel z Kladna, si už před tím vysloužil ligové 

ostruhy.“ Na jaře se Plzni v lize už tak nedařilo, nakonec 

skončila devátá a Jiří Lopata se v tabulce kanonýrů umístil se 

šestnácti góly na čtvrtém místě. Každopádně však vyvrátil 

pochybnosti, které o jeho kvalitách panovaly. V čem spočívaly 

přednosti Jiřího Lopaty? Jeho hra byla jednoduchá, ale velice 

nebezpečná. Měl úžasně chytrý pohyb ve velkém vápně, 

kde se najednou objevil na nejvýhodnějším střeleckém místě. 

Prostě, oplýval vrozeným střeleckým čichem na góly. Na jaře 

1962 o něm týdeník Stadion napsal: „Každý hráč má svoje 

hodnoty. U Jiřího Lopaty je třeba si vážit úžasného instinktu 

ve velkém pokutovém území. Váže na sebe pozornost obránců 

a tím uvolňuje i prostor pro spoluhráče.“ 

Atletické tréninky se sprinterem Jiřím Sequensem mu přinesly 

i potřebnou rychlost. Byl velkým postrachem brankářů, 

které po jeho prudkých jedovkách pálily ruce. Překonával je 

ze všech pozic. Placírkou, nártem, bodlem, hlavou... „Střelecky 

se mi opravdu dařilo. Velkou zásluhu na tom mají ale 

také Zdeněk Böhm, Franta Homola, Jarda Trykar a další, kteří 

mi šance nezištně připravovali,“ nezapomíná Jiří Lopata 

na tehdejší spoluhráče. To všechno bylo v době, kdy naše liga 

patřila k nejlepším na světě, chodily na ni třicetitisícové návštěvy 

a v lize řádili takoví kanonýři jako Rudolf Kučera, Jozef 

Adamec, Václav Mašek, Andrej Kvašňák, Adolf Scherer, Laco 

Pavlovič a další skvělí plejeři. A národní mužstvo přivezlo 

ve dvaašedesátém roce z MS v Chile stříbrné medaile. O to je 

hodnota tehdejších úspěchů plzeňského mužstva a Jiřího Lopaty 

cennější. V další sezoně 1962 - 1963 se Spartaku už nedařilo 

a po dvou letech sestoupil do druhé ligy. K záchraně nepomohlo 

ani dalších 11 gólů Jiřího Lopaty. Ten potom často mířil 

do černého i ve druhé lize. Když přejmenovaná Škoda v roce 

1967 opět postoupila mezi elitu, hrál už jen za béčko na postu 

stopera a patřil ve třetí lize k velkým oporám. 

V následujících časech Jiřímu Lopatovi začala kariéra trenérská. 

Cheb přivedli spolu s Františkem Plassem poprvé 

v historii do první ligy, když RH vyhrála českou skupinu druhé 

ligy a v baráži si poradila s vítězem moravské skupiny Frýdkem-Místkem. 

„Na působení v Chebu vzpomínám velice rád, 

zažil jsem tam bezmála šest sezon,“ svěřil se po letech. Následovala 

Nitra a potom přišlo angažmá v Dukle Praha, která 

tehdy patřila k československé klubové špičce. „Působili v ní 

vynikající hráči, jako Vízek, Pelc, Fiala, Kříž, Stromšík. Bylo to 

nejlepší mužstvo, které jsem kdy trénoval.“ S Duklou zasáhl 

i do evropských pohárů, vedl ji v patnácti utkáních. V Plzni vedl 

jeden čas druholigovou Škodovku, do jejíž sestavy zapracoval 

talentovaného Pavla Nedvěda, ale postoupit mezi elitu se mu 

nepodařilo. Trenérsky mimo jiné působil na Kypru, vedl Bohemians 

a plzeňský 1. FC. I na prahu životní osmdesátky sleduje 

Jiří Lopata svůj milovaný fotbal. Jako správný klubista nechybí 

ve Štruncových sadech na ligových i pohárových utkáních 

Viktorie. 

PAVEL HOCHMAN 

Foto archiv autora 


Po vzoru dvou předvánočních setkání, která se u fanoušků 

Viktorie Plzeň dočkala velice pozitivní odezvy, připravil i letos 

plzeňský klub pro své příznivce vánoční akci přímo v prostorách 

Doosan Areny. V úterý 13. prosince zvou fotbalisté své 

fanoušky do ochozů stadionu ve Štruncových sadech, aby si v 

rámci speciálního podvečera mohli vzájemně popřát pohodové 

svátky a úspěšný vstup do roku 2017. 

Vánoční setkání bude stejně jako v loňském roce hostit severní 

tribuna Doosan Areny, jejíž brány se otevřou už v 17:00. U 

vstupů se mohou fanoušci těšit na nápoj zdarma a především 

pak speciální dárek. Vstup na celou akci je zdarma, fanoušci 

však budou moct v rámci akce pomoci dobré věci. 

Přímo u hřiště budou připraveny tři vánoční stromečky. Pod 

první mohou fanoušci pokládat vánoční dárky dětem z dětských 

oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, pod druhým se budou 

scházet pamlsky pro zvířata v plzeňské Zoologické zahradě. 

Na třetím vánočním stromku budou chybět ozdoby a záleží 

na fantazii všech fanoušků, jak jej v průběhu večera ozdobí. 

„Každý fanoušek má možnost přinést do Doosan Areny svou 

vlastní ozdobu ideálně v klubových barvách, a přispět tak k vytvoření 

unikátního uměleckého díla. Uvítáme například papírové 

ozdoby s logem klubu, vlastnoručně vyrobené drobnosti 

nebo červené a modré vánoční řetězy. Věříme, že fanoušci nás 

svou kreativitou překvapí,“ říká tiskový mluvčí klubu Václav 

Hanzlík. 

Samotný program na pódiu před severní tribunou započne 

v 17:30 hodin. „Fanoušci se mohou těšit na zástupce plzeňské 

kabiny v čele s Pavlem Horváthem, unikátní video z dílny 

Václava Šubrta, soutěže a losování o výjimečné ceny i pěvecké 

vystoupení plzeňského hudebního sboru Andílci. Jedno velké 

překvapení navíc pro naše fanoušky ještě připravujeme,“ prozrazuje 

náplň zhruba hodinu a půl trvajícího programu Hanzlík. 

Fanoušci se mohou stejně jako loni těšit na zástupce plzeňské kabiny 

v čele s Pavlem Horváthem, i pěvecký hudební sbor Andílci. 

Přímo u hřiště budou připraveny tři vánoční stromečky, pod kterou budou 

moci fanoušci pokládat vánoční dárky. 


PRINTFORYOU 

Podnikatelská 1160/14 

320 56 Plzeň 

Tel.:+420 377 193 300 

Fax:+420 377 193 216 

e-mail: typos@typos.cz 

C 

M 

www.typos.cz 

Y 

CM 

MY 

inzerce_rocenka_viktorka_180x130.indd 6 28.06.14 19:04 

CY 

CMY 

K

Doosan Škoda Power 

Součást nadnárodní skupiny Doosan 

Jsme moderní, dynamická společnost. Dodáváme vysoce výkonné parní turbíny, které se řadí mezi nejlepší produkty 

na globálním trhu. Jsme respektovaným a vyhledávaným dodavatelem parních turbín od 10 MW do 1200 MW, 

které vyrábíme více než 110 let. 

Již třikrát jsme získali ocenění Nejlepší zaměstnavatel regionu. Angažujeme se v oblasti společenské odpovědnosti 

formou spolupráce se školami, pomoci neziskovým organizacím a mnoha dalšími aktivitami. V oblasti sportu je naší 

nejvýznamnější aktivitou generální sponzorství FC Viktoria Plzeň, které trvá již 10 roků a vytvořilo vyrovnaný partnerský 

vztah. 

www.doosanskoda.com

FCVP prosinec 2016

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?