FCVP prosinec 2016

FCVPSpecial

OBSAH

Úvodní hvizd . ......................................... 1

MISTR DŮLEŽITÝCH GÓLŮ

Michael Krmenčík ..................................... 2

Popáté v řadě ........................................ 4

JE DOBRÉ POŘÁD SNÍT

Petr Čech ............................................. 6

Viktorka je víc, než život v ráji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Bubnování je má vášeň ............................... 14

Viktoria Plzeň ve filmu ............................... 16

FOTBAL JE JINÁ VERZE DIVADLA

Jiří Poór, Jiří Pelnář ................................... 20

Nejen fotbalový srdcař ............................... 24

Malý velký Messiáš .................................. 28

STŘELEC NEVÍDANÉ RÁŽE

Jiří Lopata ........................................... 30

Viktoriánské Vánoce s fanoušky ...................... 32

KDE KOUPÍM MAGAZÍN FCVP?

• Fanshop FC Viktoria Plzeň, Štruncovy sady

• Informační centrum města Plzně, nám. Republiky

• Prodejny PNS a COOP v západočeském regionu

PŘEDPLATNÉ 2016

• Cena jednoho výtisku v běžném prodeji je 69 Kč.

• Pro předplatitele celého ročníku je cena jednoho výtisku

55 Kč (zaplatíte tedy 220 Kč + 120 Kč poštovné a balné).

• Pro držitele permanentních vstupenek je cena jednoho

výtisku 35 Kč (zaplatíte tedy 140 Kč + 120 Kč poštovné

a balné). Více na www.fcvpspecial.cz

FCVP! – časopis pro fanoušky FC Viktoria Plzeň

Vydavatel: DELEX spol. s r. o., Denisovo nábřeží 4,

301 00 Plzeň, e-mail: delex@delex.cz, tel.: 378 218 112,

fax: 377 325 972, IČ: 00519040,

ve spolupráci s FC Viktoria Plzeň

Vedoucí projektu: Mgr. Roman Pešír

Šéfredaktor: Mgr. Jaroslav Pomp

Grafická úprava: Jan Valenčat

Redakce: Mgr. Lucie Dreiseitlová, Mgr. Václav Hanzlík,

Zdeněk Rataj, Pavel Hochman, David Tobrman

Fotografie: Martin Skála a Ladislav Nussbauer

Manažerka pro inzerci a obchod: Věra Lukešová,

tel.: 724 504 318, lukesova@delex.cz

Tisk: Typos, Tiskařské závody s. r. o.

Registrováno u MK ČR pod označením: MK R E 22313

ÚVODNÍ HVIZD

Fotbal je sportem lůzy, lze

občas slyšet z úst samolibých

pseudointelektuálů. Ano, fotbal

hrají i totálně chudí lidé, povýšenecky

nazývaní namyšlenými pitomci

lůzou. Ale hrají ho i multimiliardáři.

Hrají ho lidé na celém

světě. A to je super, protože fotbal

boří národnostní, náboženské

i sociální bariéry mezi lidmi

a stmeluje je více než Organizace

spojených národů.

Kdykoliv vycestuji ven, snažím

se zahrát si fotbal s místními,

protože fotbal spojuje a dělá přátele.

Zahrál jsem si na pláccích v Anglii, Walesu (tam dokonce

i kriket) a téměř v celé Evropě, v Mexiku s novináři při mistrovství

světa v triatlonu, na Havaji při Ironmanovi, v Kanadě při

šampionátu na horských kolech, v New Yorku jsem utíkal z tenisového

US Open do Corona parku, kde se scházela k fotbalu

partička jihoamerických studentů, kopal jsem do míče v Peru

ve výškách nad 3500 m i v nulové výšce v Maroku… A cestou

do Mt. Everest Base Campu jsem se těšil na fotbal v Tengboche

ve výšce 3867 m, kde pravidelně hrají místní budhističtí mniši

na dost šikmém plácku. Bohužel to nevyšlo, s naší malou partou

jsme dorazili v době bohoslužby a museli jsme pokračovat

dál bez fotbálku.

Fotbalisté, ti slavní, ale mají i významnou diplomatickou

roli, jsou velvyslanci svých zemí. Vzpomínám na „kluka pro

všechno“ u pláže v městečku Boca Chica v Dominikánské republice.

Když jsme mu řekli, že jsme z Česka, vyjmenoval kompletní

jedenáctku národního týmu, pravda, bylo to v době, kdy

hrála slavná generace v čele s Nedvědem, Čechem, Rosickým,

Šmicerem, Poborským, Jankulovským, Barošem ve velkých

klubech… Ten kluk pak nosil jen dresy s českými jmény, mimochodem,

dresů měl asi padesát, k tomu jedny kraťasy a jedny

kroksy. To byl celý jeho majetek, který mu s fotbalem stačil

ke štěstí. Totéž jsem zažil i na druhém konci světa v Jihoafrické

republice, ale v podstatě kdekoliv jinde.

Místní lidé neznali jediného českého politika, vědce, herce,

zpěváka, hudebníka, nikoho z těch, které doma nazývá bulvár

celebritami. Českou republiku personifikovali výhradně fotbalisté.

Ostatně, ruku na srdce, koho my, Češi, známe z třeba

Argentiny, Walesu, Kamerunu, Pobřeží Slonoviny, Belgie, Nizozemska,

Portugalska atd.? Prezidenty, premiéry, zpěváky,

herce asi ne, také tyto i jiné země reprezentují nejvýrazněji

fotbalisté. Výjimkou jsou snad jen USA, kde přece jen soccer

(football je pouze ten americký) teprve získává svoje místo

na slunci.

Jaký je fotbal ohromný fenomén jsem si ověřil i letos na Islandu;

míč, kterým země s 320 000 obyvateli senzačně porazila

na Euru Anglii, dostal ihned čestné místo v Národním

muzeu v Reykjavíku.

Fotbal není sportem lůzy. Fotbal je úžasný fenomén s globálním

přesahem, fotbalisté jsou velvyslanci, kteří dělají svým

zemím víc reklamy než kdokoliv jiný. Třeba Petr Čech, s nímž

přinášíme rozhovor, je vynikajícím reprezentantem Česka, ale

i Plzně. Važme si fotbalu! Je to skvělá hra pro všechny, nikoliv

pouze pro ty privilegované. A v tom je jeho největší síla.

Jaroslav Pomp

šéfredaktor


Michael Krmenčík je evidentně

plzeňským srdcařem, po každém

vstřeleném gólu neopomene

emotivně ukázat na viktoriánský

znak. Ve Viktorii začal myslet na velký

fotbal, dostal se do nominace

juniorských reprezentačních výběrů.

Do A týmu Viktorie Plzeň naskočil

v historicky první mistrovské sezoně,

ale moc toho neodehrál a následovala

série hostování: Sokolov, Čáslav,

Vlašim, Ostrava, Dukla. Právě

na Julisce se v něm probudil střelec –

a i proto byl povolán z hostování zpět

do Plzně. A v modročerveném dresu je

střelcem mimořádně důležitých gólů.

Výsledek: pozvánka do reprezentace

České republiky.

2 | FCVP!


Teď na podzim ses vrátil na Duklu

a pomohl ji i v deseti obrat o tři body.

Nemísila se radost trochu i se smutkem,

že to odnesl právě klub, který tě

nastartoval k návratu do Plzně?

Žádný smutek nebyl, byl jsem rád, že

jsme vyhráli, navíc v deseti. Tři body pro

Viktorku si cením nejvýš.

Jak dnes vzpomínáš na putování

po hostováních, bylo to frustrující,

nebo to pomohlo k pokoře a fotbalovému

růstu?

Vzpomínám na to dobře, kdybych

neputoval po hostováních, neposunul

bych se dál, pomohlo mi to fotbalově

i lidsky.

V Dukle Praha ses po slabších gólových

letech poprvé prezentoval jako

zakončovatel, v 25 zápasech jsi nastřílel

8 gólů. Proč až tam?

V Ostravě, kde jsem poprvé nakročil

do ligy, jsem byl ještě vyjukaný mladík.

V Dukle jsme s panem Kozlem, který mě

postavil na hrot, trénovali hodně zakončení

a góly přišly.

V dresu Dukly ti to evidentně svědčilo,

jaký to byl pocit, když tě Plzeň povolala

zpět z hostování?

Pamatuji si to přesně. Pan Šádek mi

říkal, že když dám v Dukle nějaké góly,

tak mě stáhne zpět do Plzně. A pak

po posledním podzimním kole mi pan

Šádek volal, že se mám 6. ledna hlásit

v Plzni. Potěšilo mě to.

Neměl jsi obavy, že zůstaneš sedět

v tvrdé konkurenci útočníků na lavičce?

Neměl. Já jsem na lavičce seděl, byli

tady Johnny Holenda a Míša Ďuriš, já

jsem byl až ten třetí. Musel jsem trpělivě

čekat.

Zažil si trenéra Pavla Vrbu, po návratu

Karla Krejčího a Romana Pivarníka?

Jak je vnímáš?

Pan Vrba mě vytáhnul z dorostu

k áčku, ale byl jsem tam jen do počtu.

Pan Krejčí mi pomohl k tomu, že jsem

si mohl přičuchnout k lize a pustil mě

na hřiště zahrát si alespoň 20 minut.

Panu Pivarníkovi jsem vděčný, že mi dal

šanci a věří mi. Jsem rád, když mu to

góly mohu vrátit.

Do tvrdých soubojů chodíš na hranici

sebeobětování, nebojíš se zranění?

Nejsme holky. Je to fotbal a tvrdé souboje

k němu patří. Nebojím se.

Asi nejméně oblíbeným hráčem budeš

na Letné, Spartě jsi vstřelil v posledních

dvou vzájemných zápasech

tři góly. Který z těch dvou vítězných

zápasů hodnotíš výš ze svého pohledu?

Asi výš hodnotím ten poslední domácí,

vyhráli jsme 1:0 a byl to rozhodující

gól, který znamenal tři body. Ta výhra

navíc nakopla celý tým.

Jsi mistrem důležitých gólů, ten proti

Karabachu znamenal postup do play

off Ligy mistrů a jistotu Evropské ligy.

Jaký to je pocit vědět, že ten jediný gól

měl hodnotu minimálně 150 milionů

korun?

Já jsem ani netušil, o jaké peníze se

hraje, to mi řekl až po zápase Limba.

Šel jsem na hřiště s tím, že chci dát gól

a to se před koncem zápasu povedlo. Že

jsem pomohl klubu vydělat takové peníze,

to mě těší, ale na hřišti jsem o tom

neměl tušení.

Plzeň se letos hůř gólově prosazuje,

i když třeba většinu zápasu okupuje

prostor kolem velkého vápna soupeře.

V čem to podle tebe je, vědí soupeři,

jak na vás hrát?

Soupeři už znají náš styl hry a vědí,

co mohou čekat. Týmy z dolní poloviny

tabulky zalezou před velké vápno a tam

brání celý zápas, osobně mi to moc nevyhovuje.

Útočníci to nemají dnes jednoduché,

co ti chybí k tomu, abys střílel góly

častěji než doposud? Gólové instinkty,

výšku, sílu v osobních soubojích evidentně

máš.

Asi bych potřeboval víc klidu v zakončení.

Jsi stále mladým hráčem, máš v pomyslném

deníčku napsané nějaké postupné

mety, kterých bys chtěl ve fotbale

dosáhnout?

Teď jsem dosáhl jedné velké mety, dostal

jsem pozvánku k reprezentaci. To

je splněný sen. Jestli přijdou i další sny

a naplní se, to uvidíme.

Máš nějaký vysněný klub, za který bys

rád hrál?

Je to Viktoria Plzeň.

Kdo ze slavných útočníků ti nejvíc imponuje:

Messi, Ronaldo, Ibrahimovič

nebo někdo jiný?

V poslední době se mi líbí Paul Pogba

a Zlatan Ibrahimovič. Ale že bych měl

VIZITKA

MICHAEL

KRMENČÍK

POST: útočník

DATUM NAROZENÍ: 15. 3. 1993

VÝŠKA: 190 cm

VÁHA: 84 kg

ČÍSLO DRESU: 15

KLUBOVÁ HISTORIE:

• 2010 FC Viktoria Plzeň

• 2012 hostování

FK Baník Sokolov

• 2012 – 2013 hostování

FK Čáslav

• 2013 hostování

FC Graffin Vlašim

• 2014 hostování

FC Baník Ostrava

• 2014 – 2015 hostování

FK Dukla Praha

REPREZENTACE:

• 22 zápasů v dresu Česka U18 až

U21 (6 gólů)

• 2 zápasy za „A“ tým ČR (1 gól)

nějakého hráče jako osobní top idol, to

nemám.

Kdybys nehrál fotbal, jaké jiné povolání

by tě bavilo?

Nějaká práce se dřevem v lese, líbilo

by se mi dělat hajného. V lese je pohoda,

žádný stres, klid.

A co tě baví jako koníček?

Rybaření, rád doma pomáhám při pečení.

Po každém vstřeleném gólu se projevuješ

jako velký plzeňský patriot. Jsi

rodák z Kraslic, je Plzeň dnes pro tebe

tím nejlepším městem?

Já Plzeň beru jako moje město, sice

nejsem rodákem, ale fotbalově jsem

v Plzni vyrostl. Vděčím všem lidem

v klubu za to, kde jsem, jsou tu skvělí

fanoušci. Plzeň mám rád, je to srdeční

záležitost, proto se projevuji tak emotivně.

VYSNĚNÝ KLUB, ZA KTERÝ BYS RÁD HRÁL? VIKTORIA PLZEŇ.

FCVP! | 3


O rozhodující okamžik zápasu se ve 26. minutě postaral

Michael Krmenčík, který v malém vápně přetlačil Maria Holka.

4 | FCVP!


Viktorka versus Sparta, to jsou vždy vypjaté, dramatické souboje. Jasně, derby pražských „S“ mají

nejslavnější tradici a sleduje je celá fotbalová obec, na podzim se hrál již 286. vzájemný duel Sparty

a Slavie. Co se týká fotbalové důležitosti, pozornost se v posledních letech obrací na souboje Viktoria

Plzeň – Sparta Praha. Proč? Protože v nich jde vždy o důležité body ve vzájemném souboji o titul. I poslední

podzimní souboj měl strhující náboj a hráči Viktorky ho opět zvládli… popáté v řadě. Výsledky 2:0, 2:0, 2:1,

3:0, 1:0 hřejí u srdce každého fanouška Viktorky. Připomeňme si poslední výhru mozaikou momentek ze

zápasu podzimu v Doosan Areně.

Viktorku již tradičně podržel skvělými zákroky Matúš Kozáčik,

obranu s přehledem řídil Roman Hubník, o skvělou atmosféru

se jako vždy starali fantastičtí fanoušci.

FCVP! | 5


FOTO: Pavel Lebeda pro SPORT INVEST

6 | FCVP!


FCVP! | 7


FOTO SPORT INVEST

8 | FCVP!


Zcela jistě neexistuje jiný rodák z Plzně, kterého by znalo více lidí

na planetě. Gólman londýnského Arsenalu Petr Čech (34) je velký nejen

díky své výšce 196 cm a znají ho i v Trinidadu-Tobago nebo na Fidži, protože

Premier League má globální přesah. Jeho kariéra je všeobecně známá,

proto jen stručný výčet jeho vítězství, kterých se svými kluby, většinou to

byla Chelsea, dosáhl: Liga mistrů, Evropská liga, Premier League čtyřikrát,

FA Cup čtyřikrát, Anglický ligový pohár třikrát, Community Shield třikrát.

Plus 124 startů v reprezentačním A týmu Česka, s nímž má bronz z ME

2004, plus zlato z ME hráčů do 21 let. Přemýšlivý sympaťák, jehož cesta

ke slávě odstartovala ve Štruncových sadech, dosáhl téměř všech možných

fotbalových úspěchů, sní však dál.

Jste jedním ze slavných plzeňských rodáků, v Londýně žijete

už 13 let. Cítíte se dnes více jako Londýňan než Plzeňan?

Já se cítím pořád jako Čech, když jedu do Plzně, říkám, že

jedu domů. A když jsem v Londýně, říkám, že jsem doma.

V tom nedělám žádné rozdíly.

Zdají se vám sny v češtině nebo v angličtině?

Sny se mi zdají, ale zda jsou v češtině nebo angličtině, to si

ani nevybavuji.

A co plzeňský pivní fenomén – přetransformovaly se vaše

chuťové buňky a změnily preference z ležáku plzeňského

typu na tradiční anglické styly stout a ale?

Ačkoliv jsem z Plzně, tak pivo nepiji nebo velice zřídka. Takže

se mi těžko mohla změnit chuť, protože jsem nikdy k pivu

cestu nenašel a raději si dávám něco jiného.

Pavel Nedvěd dodnes vzpomíná v rozhovorech na legendárního

plzeňského trenéra mládeže Josefa Žaloudka. Kdo

v Plzni nejvíce ovlivnil váš brankářský růst?

Hodně mě ovlivnil Josef Čaloun, který mě trénoval, když mi

bylo dvanáct let a chodil jsem k němu na speciální tréninky.

Pak to byl pan Krbeček, ale byli tam i další trenéři,

kteří se o mě starali, třeba Bohuslav Hrubý, který mě

vzal jako prvního brankáře. Nechtěl bych zapomenout

na nikoho, každý vám něco předá, v začátcích

všichni v Plzni byli pro mě velice důležití.

Když jste v Plzni s fotbalem začínal, měl jste

hned v hlavě elitní kluby, Ligu mistrů, reprezentaci,

trofeje, rekordy?

Mým jediným snem bylo prosadit se

do prvního týmu v Plzni a samozřejmě jsem

snil, že bych si mohl někdy zahrát za reprezentaci.

A když se sny postupně začaly

plnit, člověk začíná přemýšlet o tom, že

by si chtěl zahrát Ligu mistrů, něco velkého

vyhrát, ty sny se zvětšují. Je dobré

snít pořád, protože to člověku dodává

motivaci.

Připomeňte, kdo z hráčů s vámi

tehdy v mládežnických výběrech

Plzně působil…

Především musím zmínit Davida

Limberského, ten se mnou

hrál prakticky už od základny

od šesti let. Vašek Procházka

je mladší, ale byl jsem v týmu s Martinem Ticháčkem, Jardou

Šedivcem, byl tu Pavel Fořt a další kluci, řada z nich se prosadila

i do prvního týmu.

Ve Štruncových sadech jste působil 10 let, ale nikdy jste si

nezahrál za A tým, v 17 letech vás tehdejší vedení prodalo

do Blšan. Jak jste ten přestup vnímal, Blšany byly v té době

sice ambiciózní, ale přece jen vesnický klub? A krátce předtím

jste na mistrovství Evropy týmů U 16 byl vyhlášen nejlepším

brankářem.

Vrátil jsem se z mistrovství Evropy U 16, ale bylo jasné, že

do přípravy s prvním týmem nepůjdu já, ale Martin Ticháček,

který byl členem reprezentačního týmu do 17 let. Byli jsme

dva na jedno místo v prvním týmu. Když přišla nabídka z Blšan,

neváhal jsem a zkusil jsem svoji cestu. Ukázalo se, že to

bylo v té době nejlepší řešení.

Do Evropy jste výrazně vstoupil přes Rennes. Byl jste tam

velkou oporou, odehrál jste ve francouzské lize 70 zápasů

s 22 vychytanými nulami. Jak vzpomínáte na život ve Francii?

Velice rád. Naučil jsem se nový jazyk a žít v jiné zemi bez

kamarádů a blízkých kolem mě. Byla to skvělá životní zkušenost.

Byl jsem v týmu s velkými ambicemi, které se ale nedařilo

naplnit, takže tam bylo víc času a pohodovější život, co

se týká počtu zápasů, cestování. Kvalita francouzské ligy je

vysoká a byla to velice dobrá zkušenost pro další přestup

do Anglie i zápasy v reprezentaci.

A pak už přišla Chelsea a s ní tituly, poháry včetně vítězství

v Lize mistrů, v roce 2005 jste byl vyhlášen nejlepším gólmanem

světa. Následoval přestup do dalšího velkého londýnského

klubu, Arsenalu. Jak si udržujete motivaci, když

jste dosáhl prakticky všeho, čeho fotbalista dosáhnout

může?

Stále mě baví se zlepšovat, pořád mám motivaci být co nejlepší.

To je ten motor, který mě žene dopředu. Pořád mám sny,

že vyhraji znovu Ligu mistrů, Premier League. To je to, co mě

dostane každé ráno z postele, a těším se na trénink.

Fotbal je stále rychlejší, tvrdší. Po nebezpečné fraktuře

lebky od roku 2007 nosíte ochrannou helmu. Myslíte si, že

se stane do budoucna běžnou součástí výstroje brankářů?

Helma není v pravidlech uvedena jako pomůcka při hraní

fotbalu, ale jestli někdo bude cítit, že s ní chce hrát, asi mu

v tom nikdo nebude bránit. Na druhou stranu si myslím, že to,

co se stalo mě, je rarita. Občas se nějaký brankář s helmou objeví,

ale je to jen dočasně. Osobně nejsem přesvědčený o tom,

že uvidíme v budoucnu spoustu brankářů s helmou.

FCVP! | 9


Sledujete pravidelně jízdu Viktorie Plzeň v české lize a v posledních

letech i v evropských pohárech?

Udržuje si svoji kvalitu a pokračuje v trendu, který nastartoval

trenér Pavel Vrba, kdy se tým dobře prezentoval i v evropských

pohárech. Tým se dobře doplňuje, hráči jsou zkušenější

a ti mladí mají výbornou motivaci dokázat, že na to mají. To je

vedle stability klubu hlavní výhoda Viktorie.

Jak hodnotíte přestavbu stadionu ve Štruncových sadech,

která bude letos dokončena?

Stadion se změnil k nepoznání od doby, kdy jsem tam naposledy

hrál, paradoxně v lize to bylo v dresu Blšan. Moderní

stadion, zázemí, to vše pomáhá k růstu klubu, k úspěchům

a ke skvělé podpoře fanoušků. Dnes se na fotbal kouká mnohem

lépe, než když bylo hřiště od tribun oddělené atletickou

dráhou.

Kolikrát ročně se vám podaří navštívit rodné město?

Domů, abych se přiznal, se příliš často nedostanu, většinou

s národním týmem nebo o dovolených, kdy ale příliš času nemám.

Ty cesty spíš jsou obráceně, že rodiče nebo známí přiletí

za mnou.

Do Česka jste se už pomyslně vrátil koupí největšího evropského

bikového seriálu Kolo pro život, který tady pro

vás spravuje Sport Invest. Jak osobně naplňujete slogan Co

Čech, to cyklista?

Na kole jezdím rád, ne sám, ale hlavně s dětmi, s rodinou. To

mě baví, je to pohoda, skvělé odreagování. A právě ten rodinný

aspekt je příčinou, proč jsem do seriálu vstoupil. Je spousta

lidí, kteří to vnímají stejně, že projet se s rodinou je největší

relax.

Tomáš Rosický se na závěr kariéry vrátil do Sparty, kde vyrůstal.

Je to předčasná otázka, ale neplánujete obdobný

návrat do Plzně? Je to navíc nejen fotbalové, ale i bigbítové

město, kde byste mohl uplatnit své bubenické umění :).

Já doufám, že řešení konce kariéry mám ještě daleko před

sebou. Uvidíme, kam mě kroky zavedou, jak dlouho si ještě

udržím výkonnost a kdo mě bude chtít. Nevylučuji žádné

možnosti.

FOTO Kolo pro život

V roce 2014 se Petr Čech rozhodl

investovat do společnosti ČS MTB

Team, s.r.o., která organizovala

populární cyklistický projekt pro

širokou veřejnost, Kolo pro život.

Dokonale tak naplnil nové motto

seriálu „Co Čech, to cyklista“.

Do sportovních projektů

investoval s cílem rozvinout

je do větší šíře a přitáhnout

ke sportu ještě více rodin,

včetně dětí od nejnižšího věku.

Projekty považuje za mimořádný

sportovně - společenský počin

a míní se dále angažovat v jejich

rozvoji i osobně.

Petr Čech s nejlepším českým bikerem, olympijským vítězem a mistrem světa Jaroslavem Kulhavým.

10 | FCVP!


FCVP! | 11

Foto: yakub88 / Shutterstock.com


VIKTORKA JE VÍC

NEŽ ŽIVOT V RÁJI

Díky růžovému číru na hlavě má vizáž rebela, ale nejdůležitější motivací

Martina Zemana je spokojená rodina a snaha být lepší a lepší. „Rodina

je motorem, který mě žene dopředu,“ říká záložník, který svojí rychlostí,

obratností a skvělou levačkou uvádí defenzivní hráče soupeřů do pozic

statistů. Na angažmá v FC Sion a život ve Švýcarsku vzpomíná jako

na život v ráji, ale když přišla nabídka k přestupu do Viktorie Plzeň,

nezaváhal ani vteřinu. Má rád výzvy a nebojí se jich.

Kdy jsi poprvé přišel do styku s fotbalem?

Můj táta hrál fotbal na lepší, nikoliv

však vrcholové úrovni, takže fotbal

v naší rodině byl kolem mě odmala

a bylo jasné, že půjdu v tátových stopách.

Jsi z Tábora, kdy jsi odešel do Sparty?

V FK Tábor jsem byl do třinácti, čtrnácti

let, pak jsem se přesunul do školy

v Praze a do Sparty.

Jak na tebe přišla Sparta?

Hráli jsme proti Spartě přátelák, jezdívala

kousek od Tábora na soustředění,

vyhráli jsme tuším 4:3 nebo 5:3 a já

dal čtyři góly. Tak hned po zápase po mě

chtěli číslo na tátu. Za týden tam přijel

další ročník, zase jsme vyhráli a já jsem

opět dal několik gólů. Ta vzájemná konfrontace,

že jsme je dvakrát porazili, to

rozhodlo.

Byla to velká změna: provinční Tábor

vs. hlavní město Praha?

Nejdříve mě rodiče do Prahy vozili

dvakrát týdně na tréninky a na zápasy,

trénoval jsem dál i v Táboře. Ale změnu

jsem vnímal spíš ve vybavení, jinak

moc ne. Pak jsem bydlel v Praze na intru.

V žácích se mnou v ročníku byl tehdy

například Pepa Hušbauer.

Nebyla v žácích a dorostu problémem

tvoje subtilnost?

Těžil jsem už tehdy hodně především

z rychlosti, tím jsem nahrazoval chybějící

centimetry.

Jak jsi přežil v Praze teenagerské nebezpečné

roky?

Zajímal mě jen fotbal, ten byl vždy

na prvním místě. Kolem patnáctého

roku, kdy kluci začínají chodit na diskotéky

a pařit, tak já jsem po týdnu na intru

po zápase s mamkou nebo tátou

odjížděl domů do Tábora. Nebyl jsem

takový ten pařmen.

Vzpomínáš na první ligový zápas

v áčku Sparty?

Jasně, v základu jsem hrál poprvé

v zápase s Bohemkou a hned dal gól,

bylo mi tehdy osmnáct. V té době mi

Sparta přišla hodně silná, byla tam

spousta výrazných postav jako Horvi,

Limba, Michal Kadlec, kteří už v té době

hodně dokázali, vedle nich byli mladí

kluci. Když přijdeš do tak silného týmu,

jasně, že získáš sebevědomí.

Pak přišlo hostování v Admiře Mödling,

odehrál jsi 14 zápasů v rakouské

Bundeslize. Kdo s tím přišel?

Ve Spartě to vypadlo tak, že se mnou

nepočítají, a manažer mi nabídnul rakouskou

ligu s tím, že to bude dobrá

zkušenost. Bylo to první zahraniční angažmá,

byl jsem za to rád.

Jak se ti tam dařilo?

Bylo to těžké, protože konkurentem

tam byl Patrik Ježek, Plzeňák, výborný

fotbalista a skvělý kluk. Byl tam legenda,

hodně jsem se od něj naučil. Pak měl

smůlu, že se zranil a já jsem si zahrál

proti silným týmům, jako jsou Rapid Vídeň,

Salzburg… Něco jsem tam odehrál,

ale bral jsem to především jako dobrou

životní zkušenost, byl jsem v té době

hodně mladý.

Pak přišlo hostování ve Viktorce,

za kterou jsi odehrál v mistrovské

sezoně ale jen šest ligových zápasů

a připsal si pár desítek minut v Evropské

lize. Proč tak málo?

Věděl jsem, že Viktorka je na velkém

vzestupu, hrála Ligu mistrů, Evropskou

ligu, čekal jsem, že mě to posune někam

dál. Nebylo to jednoduché, hned

v prvním zápase jsem si zlomil kůstku

a vypadl na dlouhou dobu. Chtěli mi dát

šanci, ale nevyšlo to. To mi nepřidalo.

Přišla další hostování v Senici (11 startů

ve slovenské lize, jeden gól), Příbrami

(27 zápasů, 6 gólů). Mrzelo tě, že jsi

nezakotvil někde na delší dobu?

12 | FCVP!


Samozřejmě mrzelo. V Plzni jsem

se neprosadil, byl jsem pořád hráčem

Sparty a bylo jasné, že půjdu někam dál.

Ale každá štace mě posunula někam

dál fotbalově i lidsky, zejména v Příbrami

se sešla skvělá parta, dařilo se nám.

Ta cesta byla hodně krkolomná, ale teď

doufám, že tady v Plzni vydržím.

Když ti skončila smlouva ve Spartě,

odešel jsi do švýcarského FC Sion…

Dostal jsem hodně lukrativní zajímavou

nabídku, chtěl jsem to zkusit. Paradox

byl, že jsem odešel do francouzského

kantonu, zatímco já mluvím

anglicky a německy. Ale v klubu byla

výborná parta, kluci mluvili německy,

nebyl problém se domluvit anglicky.

S kluky jsem v kontaktu pořád,

voláme si každý týden, stali jsme se

přáteli.

Jak ti vyhovoval švýcarský fotbal

a životní styl?

Švýcarský fotbal je specifický.

Má velkou kvalitu, jsou tam

top kluby Basilej a Young

Boys Bern, které přehrají

každého, ostatní

bojují mezi sebou.

Sion nemají moc

VIZITKA

MARTIN

ZEMAN

POST: záložník

DATUM NAROZENÍ: 28. 3. 1989

VÝŠKA: 175 cm

VÁHA: 64 kg

ČÍSLO DRESU: 9

KLUBOVÁ HISTORIE:

• 2007 – 2015 AC Sparta Praha

• 2011 – 2012 hostování

FC Admira Mödling

• 2012 – 2013 hostování

FC Viktoria Plzeň

• 2013 hostování

FK Senica

• 2014 – 2015 hostování

1. FK Příbram

• 2015 – 2016 FC Sion

2016 FC Viktoria Plzeň

rádi, protože

klub vlastní jeden

bohatý frajer, všichni po nás šli.

Co se týká života, měli jsme se jak v ráji.

Nádherná země, spousta možností, jiný

svět. Měl jsem tam celou dobu svoji rodinu,

byli jsme moc spokojení.

Proč jsi tedy kývnul na nabídku Plzně?

V Sionu bylo zvykem kromě obrany

neustále točit sestavu. A já jsem chtěl

především hrát, pořád. Řešil jsem to celou

letní přípravu. Když se ozvala Plzeň,

věděl jsem, že to nebude nic lehkého,

protože Plzeň je dnes evropský klub.

Byla to velká výzva a já mám výzvy rád,

nebojím se jich. Zatím nelituji vůbec ničeho.

Je neuvěřitelné, co se v Plzni dokázalo

s fotbalem, stadionem udělat,

klub se pořád vyvíjí.

Změnil ses vedle Plzně i ty?

Nemám už zapotřebí remcat. Rok

ve Švýcarsku mě naučil, že bez práce

nejsou koláče, když remcáš, ničím si

nepomůžeš, když nemakáš, nehraješ.

Naučil jsem se makat, přidat na hřišti,

i když to bolí. Mám tři úžasné kluky,

jmenují se Martin, Maxim a Matyas,

a děti změní každého člověka, přehodnotíš

úplně priority. Dělám vše pro rodinu,

snažím se trávit veškerý volný čas

s manželkou a dětmi; je to radost a nabíjí

mě to energií. Už se doma bavíme,

že dáme nejstaršího Martina na fotbal,

doufám, že bude pokračovat tak jako já

v tátových šlépějích.

FCVP! | 13


MEZI FANOUŠKY

Co tě k fotbalu a obecně k fandění dostalo?

Nikdy jsem na fotbale nechtěl pouze

sedět a koukat, líbilo se mi, jak lidi v kotli

zpívají a hlasitě podporují klub. Fotbal je

moje nejoblíbenější hra na světě, moje

srdeční záležitost.

Každý domácí zápas tě můžeme vidět

za bubnem v samém jádru kotle, jak

tohle spojení vzniklo?

S bubnováním jsem začal v sezoně

2008/2009 ještě v kotli u Brány borců.

Tehdy hlavní „spíkr“ Žito nadhodil téma

bubeníka a já jsem neváhal ani minutu

a této prozatímní role jsem se zhostil.

Poté jsem odbubnoval pár zápasů, než

mě někdo vystřídal. Pár bubeníků se

v dalších sezonách prostřídalo a já jsem

se opět vrátil k bubnu při utkání Viktorky

s Fenerbahce Istanbul. Pravidelně na domácích

utkáních bubnuji od roku 2014.

Věnuješ se fotbalu aktivně?

Fotbal jsem hrával v devatenácti letech

na Košutce a v Nečtinech s tím, že

to byla krátkodobá záležitost. Jedním

z důvodů, proč dál nehraji, je mé velké

futsalové vytížení. Od roku 2009 je futsal

mým sportem číslo jedna, co se týče

aktivního hraní. Hraji městské soutěže,

dva roky jsem působil v Indossu (nyní

Interobal, pozn. red.) v kategorii U18, rok

jsem hrál za B tým krajský přebor. Nyní

působím jako vedoucí mužstva v mládežnických

kategoriích.

Na jaký okamžik vzpomínáš jako fanoušek

nejvíce. Který okamžik máš

spojený s Viktorkou jako ten nej?

To je těžké takhle říci, mezi první bych

zahrnul finálové utkání domácího pohá-

Daniel Forghieri je v plzeňském

kotli známou osobou. Je bubeníkem

a především srdcařem, který miluje

Viktorku a fotbal. Líbilo by se mu,

kdyby Plzeň dosáhla na „zlatý

hattrick“ nebo „double“.

14 | FCVP!


MEZI FANOUŠKY

ru mezi Plzní a Jabloncem v roce 2010,

hrané v Praze na Letné. Byl to de facto

první velký úspěch Viktorky v moderní

historii, jelikož výsledek znamenal

postup do předkol evropských pohárů.

Dalším pro mě top zápasem bylo klání

v Evropské lize ve vyřazovací fázi proti

Schalke 04, neboť postup by znamenal

historický úspěch - a navíc Schalke

je mým nejoblíbenějším zahraničním

celkem. Do třetice bych zmínil souboj

o všechno s ruským CSKA, ve kterém

jsme potřebovali zvítězit, abychom si

i na jaře zahráli evropské poháry.

Kdy jsi naopak zažil největší zklamání?

Když vezmu v potaz sezony, kdy jsem

začal chodit na fotbal, tak jsem vlastně

žádný velký neúspěch či zklamání

nezažil, ale samozřejmě jsem jako kluk

vnímal, že se Viktorka nacházela také

ve druhé lize, kam rozhodně nepatří.

V novodobé historii klubu to byly zápasy

proti Maccabi Tel Aviv a Fenerbahce. To

bylo opravdu velmi emotivní a nelehko

se mi na tato utkání vzpomíná.

Čelil jsi nějakým problémům při výjezdech

nebo v sektoru pro fandy hostů?

Napadá mě výjezd právě na Schalke

do Gelsenkirchenu, kde nás potkaly

problémy už na hraničním přechodu

na Rozvadově. Tam nás čekaly dlouhé

desítky minut kontrol, a když už jsme

mysleli, že je to za námi, tak se porouchal

autobus a my jsme museli jet

zpět do ČR, kam pro nás přijel náhradní

autobus. Ale jelikož jsme cestovali v jiném

autobusu, tak nás kontroly čekaly

znovu.

Co bys na závěr popřál Viktorce? Máš

nějaký sen ve spojení se svým milovaným

klubem, kterého byste chtěli společně

dosáhnout?

Určitě by se mi líbil „zlatý hattrick“

nebo „double“, dále aby byla možnost

stále koukat na atraktivní fotbal a každoroční

boj o mistrovský titul. Mám ale

sen, ve kterém vidím Plzeň jako stabilního

člena v konkurenci evropských velkoklubů.

Samozřejmě toužím a věřím,

že je v našich silách vytvořit co nejlepší

atmosféru na každém utkání naší Viktorky.


David Tobrman

O tom, že Daniel fandí Viktorce už dlouhou dobu, nemůže nikdo pochybovat


VIKTORIA PLZEŇ VE FILMU

Fotbalisté si kromě zeleného trávníku zahrají někdy i ve filmech. Vždyť

nejpopulárnější sport planety je ve vrcholovém provedení vlastně také uměním.

Ve světě bylo natočeno poměrně dost filmů z fotbalového prostředí, méně už

v bývalém Československu nebo v České republice. Přesto by se nějaké našly,

byť s rozdílnou uměleckou úrovní. Připomeňme si v následujících řádcích tři díla,

na kterých měli svůj velký podíl fotbalisté z plzeňských klubů.

Začínáme filmovým dílem nejnovějším,

který sice není z fotbalového prostředí,

ale jednu roli v něm sehrál Pavel

Horváth, legenda plzeňské Viktorie.

Film s názvem Decibely lásky, který volně

navazuje na filmové muzikály Discopříběh,

měl premiéru 11. února 2016

a v hlavních rolích se objevují Iva Janžurová,

Rudolf Hrušínský mladší a ve vedlejší

roli popeláře právě Pavel Horváth.

„Mým záměrem bylo, aby vznikl film,

který je takový, jako jsou a hlavně o čem

jsou moje písničky,“ říkal producent

a autor hudby Michal David.

Film, který režíroval Miloslav Halík,

však odborná filmová kritika drsně

sepsula. Bývalý vynikající fotbalista

a současný trenér Pavel Horváth v roli

popeláře Oty o svém působení před

kamerou řekl: „Já jsem si při prvních

kontaktech myslel, že si ze mě dělají

srandu. Až když mi zavolal režisér

a následně také Rudolf Hrušínský, tak

mi došlo, že to myslí vážně a zpětně

jsem rád, že jsem na nabídku kývl.

Ve filmu také zpívám. A zpívám rád,

a je to na mně, doufám, znát, jak zpívá

Karel Gott. Náročné bylo řídit velké

popelářské auto v centru Plzně za plného

provozu. Když jsem do toho poprvé

sedl, tak jsem si byl jistý, že očešu

všechna auta v blízkém okolí. Nakonec

to ale dobře dopadlo a nikoho jsem nenaboural.

Celkově jsem si natáčení užíval,

moc mě to bavilo.“

Nyní střih do fotbalové téměř prehistorie

a událost stará přesně osmdesát

let. Píše se rok 1936 a v Plzni vládnou

dva kluby. Viktoria Plzeň a SK Plzeň,

který právě skončil v sezoně 1935 - 1936

na páté příčce a dokázal porazit 2:0

pražskou Slavii. V jeho zelenočerném

dresu vládne kanonýr Antonín Hájek,

vždyť během právě skončené sezony

nastřílel neuvěřitelných 35 ligových

gólů! Za spoluhráče má například brankáře

a pozdějšího ministra Karla Poláčka,

dále Ladislava Přibáně, Jaroslava

Matyse, Alfréda Sezemského, Josefa

Tajčnera, Václava Jonáka, Františka Fáberu

a další skvělé borce. Mužstvo je

oblíbené nejen v Plzni, ale i v Praze. Snad

i proto si filmový režisér Václav Bínovec

vybral fotbalisty SK Plzeň k natočení

sportovní komedie Naše jedenáctka.

Naše jedenáctka

16 | FCVP!


VIKTORIA PLZEŇ VE FILMU

FCVP! | 17


VIKTORIA PLZEŇ VE FILMU

Byl to lidový film o bohatých sportovních

sponzorech a přeplácených fotbalových

hvězdách. Ve filmu kromě hráčů

SK Plzeň hráli ještě fotbalisté pražské

Sparty a reprezentačního mužstva

Československa v čele s legendárním

brankářem Františkem Pláničkou. Herecké

obsazení bylo rovněž hvězdné:

Nataša Gollová, Ladislav Pešek, Antonín

Novotný, Ferenc Futurista, František

Kreuzmann, Eman Fiala a také sportovní

redaktor Josef Laufer. Natáčelo

se převážně v Praze, ale některé scény

se točily i v Plzni. Děj filmu doprovázela

později mezi fotbalovým národem zdomácnělá

písnička:

„Ta naše jedenáctka válí,

ať je to doma nebo v dáli.

Náš útok, ten je od rány,

a umí dávat banány!

Tu radost každý s námi cítí,

když balón zatřepe se v síti,

tohle byl prima gól, my chceme gól.

Ti na to správně jdou,

to naši zlatí hoši jsou.“

Ve filmu Naše jedenáctka si zahrál i reprezentační

brankář František Plánička.

V Klapzubově jedenáctce se objevili například Jiří

Sovák nebo Jan Werich.

Přenesme se teď do roku 1967,

kdy už našemu kulturnímu národu

měla co říct televize. A v této

instituci se stále populárnější

u diváků stávaly seriály. Režisér

Eduard Hofman se rozhodl

podle knižní předlohy

Edarda Basse natočit třináctidílný

seriál Klapzubova

jedenáctka. Jednalo

se o komediální příběh

otce Klapzuby v podání

nezapomenutelného

Jiřího Sováka,

který po vyřazení

československého

národního týmu

z kvalifikace

pro mistrovství

světa sestaví

mužstvo ze

svých jedenácti synů,

a z malé vesnice Dolní Bukvičky

dobývá postupně jedno vítězství

za druhým, až po titul mistra

světa.

Jestliže v předválečném filmu Naše

jedenáctka bylo hvězdné herecké obsazení,

tak o seriálu Klapzubova jedenáctka

to platí několikanásobně. Ať čtenář

posoudí sám: Jiří Sovák, Vlasta Chra-

18 | FCVP!


VIKTORIA PLZEŇ VE FILMU

mostová, Josef Hlinomaz, Miloš Kopecký,

Jiřina Bohdalová, Peter Ustinov, Jan

Werich, Martin Frič, Josef Bek, František

Filipovský, Karel Effa, Milan Neděla, Jan

Skopeček, Martin Růžek, Luba Skořepová,

Jan Libíček a další vynikající herci.

Co jméno, to československá herecká

legenda.

A jak do tohoto skvělého souboru zapadli

plzeňští fotbalisté? Hráči Škody

Plzeň, kteří právě v létě roku 1967 postoupili

po čtyřech letech do první ligy,

se tohoto úkolu zhostili více než dobře.

Přestože se s hereckými idoly při natáčení

příliš nesetkávali. Na filmování

vzpomíná tehdejší hráč Jaromír Mysliveček:

„Stadion ve Štruncových sadech

byl zřejmě pro svoji monumentálnost

dvoupatrové tribuny vybrán jak stadion

na půdě jihoamerických soupeřů.

U bývalých hodin v rohu stadionu přistála

velká raketa, ve skutečnosti to

byla pouze maketa, a z ní vystupovali

hráči Klapzubovy jedenáctky. My jako

hráči jsme se zúčastnili natáčení herních

situací, které se točily vždy před

určitou částí tribuny, kde byli diváci.

Aby fotbalisté připomínali soupeře

Klapzubáků z Ameriky, byli vybráni

také plzeňští fotbalisté z menších klu-

bů z řad Romů, které doplňovali právě

borci ze Škodovky, odkud vybírali spíše

technické hráče. Jako soupeři Klapzubovy

jedenáctky totiž museli předvádět

technický fotbal. Natáčely se jen

určité úseky hry a pro Romy to byla

vítaná příležitost, jak si vydělat nějakou

tu korunu. Natáčecí televizní štáb

platil za den každému jednotlivci 100

korun, což byly v tehdejší době solidní

peníze.“

Dlouholetý kapitán Škody František

Plass, který se právě dral do reprezentačního

áčka, má krásnou vzpomínku

na herce Jiřího Sováka, který hrál v seriálu

starého Klapzubu. „Seriál Klapzubova

jedenáctka se točil u nás v Plzni

a okolí. S hlavním představitelem Jiřím

Sovákem jsme se seznámili naprosto

nečekaně ve Velkém Jadranu, docela

dobře jsme si popovídali a něco spolu

i vypili. Já už byl dost veřejnosti znám

z dorostenecké, juniorské a olympijské

reprezentace, mluvilo se pořád o mém

přestupu do Sparty, byl jsem neustále

v novinách, on mě hned poznal a hlásil

se ke mně. Byl to velice chytrý a vtipný

člověk a dovedl se skvěle bavit. Při tom

bavil i lidi okolo sebe. Takové umělce

jsem měl rád. Byli to machři, ale vůbec

ze sebe nedělali, že jsou něco víc.“ Seriál

se natáčel nejen ve Štruncových sadech,

ale i na několika dalších hřištích

v Plzni a okolí.

První díl seriálu Klapzubova jedenáctka

odvysílala televize 6. ledna

1968, postupně byly zařazeny do programu

další díly, ale seriál nakonec

u diváků i odborné kritiky propadl.

Přestože se v televizi vysílal jen jednou,

je dnes zajímavým dobovým dokumentem.

Především je překvapením

zasazení prvorepublikového knižního

příběhu do socialistické reality šedesátých

let. Vidět se v něm mohou nejen

tehdejší vynikající a dnes ještě žijící

někteří herci. Řada z nich byla za dob

normalizace na indexu a možná i proto

se seriál nedočkal reprízy, ale poznat

se mohou i plzeňští fotbalisté, ať už

ligisté nebo ti z řad romské fotbalové

komunity. Stejně tak muzikanti dnes už

neexistující plzeňské vojenské posádkové

hudby. PAVEL HOCHMAN

Do jihoamerických stejnokrojů se převlékla hudba plzeňské vojenské posádky, hlavní tribuna stadionu ve Štruncových sadech představovala monumentální jihoamerický

stadion a hráči Škodovky byli obsazeni do rolí technicky zdatných soupeřů Klapzubovy jedenáctky.

Již brzy

T

mathatlon

Rozlouskněte

matiku skrze sportovní

disciplíny! Techmania pro vás

připravuje expozici, díky níž

pochopíte úhly, procenta či

funkce jednoduše a zábavně.

www.techmania.cz


FOTBALOVÍ SPÍKŘI

20 | FCVP!


FOTBALOVÍ SPÍKŘI

Jejich úkolem je informovat diváky na stadionu, ale i bavit

a spoluvytvářet atmosféru. Evidentně se jim to daří, fotbalová kulisa

v Doosan Areně je považována v české lize za nejlepší. Všeobecně se

ví, že Viktorka je dodavatelem hráčů do české, slovenské a albánské

reprezentace, ale většina fandů ani netuší, že k reprezentaci České

republiky byli nominováni i plzeňští spíkři. Jiří Poór a Jiří Pelnář. Dva

třicátníci, kteří se skvěle doplňují a mají společný sen: aby fotbalová

euforie v Plzni vydržela navždy a lidé chodili na fotbal zcela samozřejmě

a rádi. Aby se bavili. Protože fotbal je podle nich jiná verze divadla.

„Kdo z vás bude Modrej a kdo Červenej,“ ptám se před začátkem

rozhovoru – oba jsou Jirkové, mají i stejné monogramy.

Rozhoduje klasické stříhání nůžky-kámen-papír. Poór je

Červenej.

Oba jsou zvyklí lidi zpovídat, ale na opačnou roli se těší.

„Nejvíc se těším, co bude Poórek říkat za blbosti,“ chechtá se

Modrej. „Nápodobně,“ kontruje Červenej.

Společně komentují dění v Doosan Areně od roku 2014,

předtím působili u Viktorky samostatně. „Já jsem začal na jaře

2010 a skončil jsem v roce 2012, kdy jsem odešel pracovat

do Prahy do televize Nova. Doporučil jsem na své místo Pelnyho,

známe se dlouho, pracovali jsme spolu v radiu,“ vzpomíná

na začátky Jiří Poór. Když se vrátil do Plzně a stal se kmenovým

zaměstnancem Viktorky, začali moderovat fotbaly

společně.

„Na vtipy jsou zapotřebí dva, oba máme rádi fotbal i Viktorku,

doplňujeme se. Poórek jede tabulky, já emoce,“ doplňuje ho

Jirka Pelnář. „Už jsme na sebe zvyklí, když byl Pelny na dovolené,

chyběly mi ty jeho kecy,“ směje se Jirka Poór.

Fotbal hrál soutěžně jen Jiří Poór. „Hrál jsem od malička

na Domažlicku, s dorostem jsme byli vysoko a hrál jsem i proti

Viktorce. V 18 letech jsem ale ze zdravotních důvodů musel

skončit. Občas si i teď zahraji, ale chybí mi fyzička.“

Jiří Pelnář je karatista a sakra dobrý: několik let reprezentoval

Českou republiku, má bronzovou medaili z mistrovství

Evropy a zlato ze Světového poháru. „Je hodně šikovný

i na fotbal, i když se mu nikdy vážně nevěnoval,“ prozrazuje

jeho kolega.

Oba skromně odmítají, že probudili skvělou atmosféru

v Doosan Areně. „Není to naše práce, my jsme jen přispěli nějakými

nápady, nastavili jsme pár nových věcí. Důležitý je kotel,

ale především vše nastartovaly výkony fotbalistů na hřišti

a nový přístup k fotbalu ze strany vedení. V kotli pochopili, že

nejsme proti nim, ale s nimi, pomáháme si navzájem. Občas si

s hlavními kotelníky zavoláme nebo za nimi zajdeme.“

A jak vidí spíkři občasné excesy, jako jsou například dýmovnice,

které zhoršují viditelnost na trávníku? „Souhlasíme

s kotlem, že pyro není zločin. Když se kotel v závěru zápasu

rozsvítí, to se nám líbí. Ale dýmovnice nebo dělobuchy

do ochozů nepatří, poškozují především hráče, kterým se hůř

dýchá, diváci nevidí dění na hřišti.“

Oba jsou zvyklí zpovídat hráče, trenéry. A prozradili, kdo

z nich je největší vtipálek a z koho je třeba páčit slovo heverem.

Samostatnou kapitolou je Pavel Horváth, velký showman.

„V rádiu máme pořad Co ty na to, Horvi. A tam je někdy

hodně těžké udržet jeho humor na hranici vysílatelnosti,“

směje se Jiří Pelnář. Výborně se podle spíkrů rozmluvil během

zranění Řezník, velice vtipní umí být Bakoš, Hubník, Hejda,

Petržela. Hodně sečtělý Hořava není až tak vtipný, ale mluví

velmi dobře. Dříve byl nemluvný Holenda a problémový Kolář,

který když nechtěl, tak prostě nemluvil. V aktuálním kádru prý

žádná „leklá ryba“ není. Ale ochotu k rozhovoru samozřejmě

ovlivňuje zásadně výsledek zápasu.

Nemohu se nezeptat, jak se podařilo docílit toho, že hráči

už nepoužívají tradiční vysmívanou odpověď „No tak určitě!“

Mediální trénink za tím není. „Snažím se kluky usměrňovat,

třeba aby větu nezačínali slovem tak, ale mediálním tréninkem

bych to nenazýval. Faktem je, že mladí hráči jsou zvyklí

na nová media, hodně se natáčí, jsou tady youtube, facebook,

twitter,“ vysvětluje Jiří Poór.

Jak vypadá zápasový den spíkrů? Oba se připravují několik

dnů před zápasem, v den zápasu je Jiří Poór jako zaměstnanec

Viktorky na stadionu šest hodin před výkopem, Jiří Pelnář přichází

dvě hodiny před úvodním hvizdem. „Máme scénář, časový

harmonogram reklam, víme, o čem chceme mluvit, ale důležitá

je improvizace. Zásadní roli má i zvukař Jirka Baxa, který

nám dává do sluchátek pokyny, kdy máme končit s mluvením,

Oba se stali spíkry při zápasech národního týmu. Pelny pak moderoval zápasy českého týmu i na Euru 2016.

FCVP! | 21


VIZITKA

JIŘÍ

POÓR

VĚK: 30

PROFESNÍ KARIÉRA:

• Hitradio FM Plus

• TV Nova - sportovní redakce

• Viktoria Plzeň

OBLÍBENÝ HRÁČ:

Petržela, Pilař, Bakoš, Nedvěd

OBLÍBENÝ KLUB VEDLE VIKTORKY:

AS Monako, Lazio Řím

OBLÍBENÉ JÍDLO: pizza

OBLÍBENÝ NÁPOJ: cola

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK/KAPELA:

Freddie Mercury, Queen

OBLÍBENÝ FILM:

Lego příběh a Ctihodný občan

FOTBALOVÝ SEN:

Zavolá mi pan Šádek a řekne mi, že

v neděli hraju.

protože je čas na reklamu. V případě

zápasů evropských pohárů se program

příliš neliší, jen se den před zápasem

dělá nástupová zkouška a nemůžeme

používat naši grafiku. Paradoxně ale

máme víc prostoru na mluvení, protože

tam není tolik reklam.“

Ordinujete si hlasový klid po domácích

zápasech, nebo už máte hlasivky

vytrénované natolik, že jste v pohodě,

ptám se. „To ani neřešíme. Spíš připravujeme

hlasivky před zápasem, v zimě

je důležitá termoska s teplým čajem.

Hlasivky spíš řešíme po oslavách na náměstí

a při podobných příležitostech.“

Kdyby existovala tabulka spíkrů ligových

týmů, určitě by JP+JP okupovali

první příčku. Oba se proto logicky stali

spíkry při zápasech národního

týmu České

republiky. Začali v době, kdy nastoupil

k reprezentaci jako kouč Pavel Vrba, ale

nebyl to on, kdo je nominoval. Nabídku

dostal od fotbalového svazu Jiří Pelnář.

„Nabídku jsem přijal s tím, že to budeme

dělat ve dvou a já si vyberu parťáka.

Na svazu souhlasili a souhlas padl i ze

strany Viktorky. Začali jsme na zkoušku

dvěma přátelskými zápasy a zůstali.

Paradoxně je těžší diváky nabudit u zápasů

reprezentace, chybí tam tradiční

kotel. Ten byl výrazný, jen když hrál nároďák

v Plzni a v Ostravě,“ říká Jiří Pelnář,

který byl i na posledním Euru jako

spíkr české reprezentace.

Oba dva byli jako spíkři i na Euru „jednadvacítek“,

Pelnář působil na Letné

a v Uherském Hradišti, Poór v Olomouci

a Edenu, finále moderovali společně.

„To byl dobrý zážitek, zadařilo se

nám.“ Ale nejvíc nás baví, když jako

Plzeňáci moderujeme nároďák

na Letné, to je pikantní.

Zážitků „z natáčení“ mají

spousty. Vždy se pobaví

přeřeky, třeba když se

22 | FCVP!


podaří z fotbalové asociace ČR udělat

fotbalovou akademii ČR. Nebo když při

zápase národního týmu na Letné Jiří

Pelnář začal tradičně: Vážené dámy,

pánové, Vi… v tu chvíli uviděl vyděšený

pohled kolegy, zarazil se a pokračoval…

Vy všichni… Lahůdkou byly i sestavy

týmů Jižní Koreje nebo Arménie, to si

stříhali, kdo bude které krkolomné

jméno říkat.

Červenej i Modrej hledají

inspiraci na ostatních stadionech

a rádi by, aby se v Česku

fandilo stejně jako třeba

v Bundeslize, kde kotel a plný

stadion jsou totéž. Aby Češi

vnímali fotbal jako zábavu

a chodili se na stadiony především

dobře bavit. Třeba

v Lyonu bylo inspirací, že si

celý stadion vždy stoupne

při zahrávání první standardky.

Je čas na poslední

otázku: Je pro vás působení

pro Viktorku práce

snů? „Každopádně. Fotbal a Viktorku

máme rádi,“ říkají unisono. A Jirka Pelnář

prozrazuje tajemství: „Dostal jsem

nabídku i z jiného klubu. Neřeknu, od jakého,

ale pousmál jsem se a okamžitě

odmítnul. A ne proto, že bych se jako Plzeňák

dostal na černou listinu, ale proto,

že Viktorka je moje srdcovka.“

VIZITKA

JIŘÍ

PELNÁŘ

VĚK: 30

PROFESNÍ KARIÉRA:

• za barem

• pojišťovák

• pracovník reklamky

• umývač oken na benzínce

• moderátor Hitradia FM Plus

OBLÍBENÝ HRÁČ:

Petržela, Horváth, Figo

OBLÍBENÝ KLUB VEDLE VIKTORKY:

Atlético Madrid

OBLÍBENÉ JÍDLO: steak a tatarák

OBLÍBENÝ NÁPOJ: pivo

OBLÍBENÝ ZPĚVÁK/KAPELA:

David Koller, Lucie

OBLÍBENÝ FILM:

vše od Quentina Tarantina a Tima

Burtona

FOTBALOVÝ SEN:

Euro už se mi splnilo, takže

olympiáda a Viktorka ve finále Ligy

mistrů

FCVP! | 23


VIP FANOUŠEK


VIP FANOUŠEK

Antonín Panenka, Karol Dobiaš, Anton Ondruš, Ivo Viktor, Jozef Čapkovič,

František Veselý, Zdeněk Nehoda, Ladislav Petráš…, Jan Opatrný. Že to

poslední jméno mezi vítěze mistrovství Evropy z roku 1976 nepatří? Ano,

je to mediální nadsázka, ale jeho nositel je také fotbalovým mistrem

Evropy, když s reprezentací vyhrál ME 2010 lékařských týmů v irském

Dublinu – ve finále tým Česka porazil Itálii 1:0.

MUDr. Jan Opatrný je kardiologem ve Fakultní nemocnici

Plzeň a celoživotním fanouškem Viktorky

(Škody) Plzeň. A je i celoživotním fotbalistou; kopal

dorosteneckou ligu za Lokomotivu Plzeň v době,

kdy tým vedl trenér Josef Žaloudek, pak přešel

do divizního áčka za trenéra Gustava Moravce.

„Dokonce mě týden testovala Škoda Plzeň,

to bylo za trenéra Fábery, ale vybrali

si Pavla Thurnwalda,“ vzpomíná lékař, který

upřednostnil medicínu a studium před

fotbalem. Když skončil v divizi, hrál ještě

pár let krajský přebor za Petřín. „Už jsem

chtěl končit, ale přemluvil mě legendární

trenér a skvělý člověk Zdeněk Joe Brada.

Z Petřína mi volají i dnes, abych si šel zahrát

ligu starých gard, i když je mi už šedesát,“

směje se Jan Opatrný, který rozhodně

na svůj věk nevypadá.

K fotbalu ho přivedli táta s mámou,

jeho otec, uznávaný nefrolog, hrával

českou házenou a s týmem Mýta

u Rokycan byl i mistrem Čech. Výborným

fotbalistou byl Janův bratr Karel,

který si zahrál i v Dukle Praha. Také

on upřednostnil medicínu a stejně

jako otec byl nefrologem s mezinárodním

renomé, bohužel zemřel

předčasně v 52 letech.

Jan Opatrný vždy hrál za lékařské

výběry, nejprve

v týmu, který vedl profesor

Richard Rokyta.

„To bylo super,

i za socialismu

jsme se dostali

nejen do NDR, ale

třeba do Francie

nebo Alžírska. Jednou jsme vyhráli turnaj ve Fontainbleau

a já jsem dostal nabídku, abych zůstal

a za místní klub hrál 2. francouzskou ligu,“ vzpomíná.

Po velké sametové pak hrál pravidelně

v týmu, který jezdil na každoroční mistrovství

Evropy lékařů, zvané Eurospital. „Hráli

jsme šampionáty v Nizozemsku, Anglii,

Švédsku, Belgii, Rakousku, Portugalsku…

Na mistrovství ve skotském Glasgow

jsem se dokonce potkal se slavným útočníkem

Kevinem Keeganem (pro mladší

čtenáře: s FC Liverpool vyhrál Pohár mistrů

evropských zemí a dvakrát Pohár UEFA,

třikrát Premier League, v dresu Hamburku

vyhrál Bundesligu, dvakrát získal Zlatý

míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, později

trénoval národní tým Anglie, Machester

City, Fulham a Newcastle, pozn. red.),

který mi předával míč za výhru v nějaké

dovednostní soutěži v rámci šampionátu.

Je to velký sympaťák,“ říká Jan Opatrný.

Vítězství s lékařským týmem, v němž

hrál pravidelně i bývalý ligový hráč Dukly Praha

a Škody Plzeň MUDr. Jiří Chvojka, se dočkal na ME

v Dublinu v roce 2010. „Poté jsme si řekli, že už

jsme staří a tým skončil.“

Dnes se věnuje především srdcím svých pacientů,

jeho doménou jsou implantace kardiostimulátorů

a tzv. echo, tedy vyšetření srdce ultrazvukem. Má

za sebou dvě stáže na špičkových klinikách v Paříži,

do jedné z nich převezli i britskou princeznu Dianu

po její tragické automobilové nehodě. Mimo jiné

vyšetřoval i srdce fotbalistů Viktorky. „Po sérii

úmrtí fotbalistů jsou také v Česku v lize už povinná

vyšetření srdce. V případě úmrtí vrcholových

sportovců se nejvíce hovoří o tzv. hypertrofické

kardiomyopatii.“


VIP FANOUŠEK

Je tedy fotbal nebezpečný pro naše srdce? „Naopak, pravidelný

sport je pro srdce výborný stimulátor. Důležitá je samozřejmě

životospráva, ale i já si dám rád knedlo-zelo-vepřo.

Když máš na něco chuť, poslechni své tělo. Například čtyři

deci vína denně pro muže, v případě žen dvě deci, jsou považovány

za kardioprotektivní dávku,“ říká kardiolog.

Ve Štruncových sadech zažil jako velký fanda Škody resp.

Viktorie Plzeň generace fotbalistů. Pamatuje i brankáře Hlavatého,

kterého si chtělo odvézt s sebou domů brazilské Botafogo,

vzpomíná na řadu skvělých hráčů minulosti, jako byli

F. Čaloun, J. Čaloun, Plass, Sudík, Michálek, Sloup, Hoffman, I.

Bican, Štrunc, z těch mladších třeba Paul, s nímž hrál v Lokomotivě

dorosteneckou ligu, V. Lavička, Drahorád, Míka, Ježek.

„Ale to bych mohl vyjmenovat celé jedenáctky, je to složité

někoho vypíchnout, s mnohými hráči jsem kamarád,“ říká Jan

Opatrný

Radost mu dělá Viktorka zejména v posledních letech.

„Nádherný fotbal se hrál hlavně v době, kdy nastartoval

úspěšnou éru kouč Pavel Vrba a Pavel Horváth byl

v životní formě. Je úžasné, že Plzeň hraje opakovaně

evropské poháry, má čtyři tituly. Fakt, že jsme

pětkrát v řadě porazili Spartu, svědčí to tom, že

jsme zaslouženě nejlepším týmem v lize,“ říká

otec dcer Elišky a Anežky, které nehrály fotbal,

ale závodně tancovaly.

Z aktuálně hrajících fotbalistů se mu líbí

zejména Limberský, Hubník, Kozáčik, Hořava,

Kopic, Petržela, Bakoš, v poslední

době i Krmenčík. „Vysoce jsem hodnotil

i výkony Daridy, Rajtorala a skvělého Pilaře,

který měl ohromnou smůlu na zranění.

Jeho absence mě moc mrzí, je to

velká škoda nejen pro Viktorku, ale i pro

reprezentaci Česka.“

V Doosan Areně na zápasech Viktorky

je MUDr. Jan Opatrný pravidelným

fanouškem. O fotbalistech nebo příznivcích

klubů se říká, že jsou srdcaři.

Jan Opatrný je vzhledem k profesi

kardiologa dvojitým srdcařem.

Foto: Marek Vaneš


SVĚTOVÉ HVĚZDY

V současné době se

fotbalový svět, co se týče

otázky nejlepšího hráče

planety, dělí na dva tábory.

Ten první opěvuje světovou

hvězdu z minulého čísla

Cristiana Ronalda, druhý

zase geniálního Argentince

Lionela Messiho. Oba

jsou střelci, vůdci svých

týmů, ale je to právě „Nový

Maradona“, který je alespoň

dle ankety o Zlatý míč FIFA

aktuálně nejlepším hráčem

planety.

LIONEL

ANDRÉS

MESSI

CUCCITINI

Foto: Marcos Mesa Sam Wordley / Shutterstock.com

Skromný malý muž

v normálním životě, ale

kdyby fotbalový bůh

naděloval výšku podle

dovedností s míčem, patřil

by k nejvyšším z nejvyšších.

28 | FCVP!


SVĚTOVÉ HVĚZDY

PROBLÉMY S RŮSTEM

Ačkoli je Lionel Messi držitel již pěti Zlatých

míčů a zdá se, že mu vše šlo jako po másle,

není to tak úplně pravda. Leo se narodil 24.

června 1987 v argentinském Rosariu. Jako

první objevila jeho talent babička, která mu

ke čtvrtým narozeninám koupila nejlepšího

kamaráda – míč. Malý Leo si s ním hrál každý

den, ale pouze si sám kopal o zeď, nechtělo

se mu za ostatními chlapci. Důvod byl jasný,

Messi byl drobný nevysoký kluk, z čehož

pramenil jeho strach z odmítnutí ostatními.

Fotbal ale chtěl hrát vždy.

A byla to opět babička, která ho jako první

vzala do fotbalového klubu Grandoli mezi

ostatní děti. Trenér ho stavět nechtěl, oproti

ostatním byl velmi malý, ale jelikož jich bylo

přesně jedenáct, neměl jinou možnost. Lionel

vstřelil pět branek, jednu lepší než druhou,

a od té doby ho milovali všichni; rodiče

dětí, trenér a dokonce i ostatní děti, spoluhráči,

ze kterých měl původně strach. Bylo

jasné, že takto malý klub neudrží svou největší

hvězdu a Messi se stěhoval do klubu

Newell‘s Old Boys. Zde byl součástí takzvané

„The Machine of 87“, generace skvělých

fotbalistů, jenže ačkoliv střílela „Blecha“,

jak mu bylo přezdíváno, branku za brankou,

začal se jeho život komplikovat. Před dovršením

jedenácti let mu zemřela milovaná

babička a tentýž rok mu byl diagnostikován

nedostatek růstového hormonu. Zástupci

Newell‘s Old Boys slíbili, že budou platit

nákladnou léčbu na vývoj svého talenta, ale

svého slibu nedostáli. Muselo se tedy vymyslet

jiné řešení a právě i proto rodiče svolili

k testům v akademii slavné Barcelony.

Tam si malý Leo svými výkony všechny

hned získal, byla mu nabídnuta

smlouva do věhlasné akademie La

Masia a zároveň se katalánský

klub zavázal platit léčbu.

SLAVNÁ BARCELONA

Po prvním roce, kdy se Lionel

teprve rozkoukával a spoluhráči

si kvůli jeho tichosti mysleli, že

je němý, konečně dokončil svou

léčbu (dnes měří 169 cm) a mohl

se plně soustředit jen a pouze

na fotbal. Při své první „plné“

sezoně nasázel soupeřům celkem

36 branek ve třiceti utkáních

a bylo jasné, že se rodí hráč pro

první tým slavného klubu španělské

ligy. Své první utkání za A tým

odehrál již v sedmnácti letech

proti Espaňolu Barcelona. Svou

první trefu zaznamenal proti týmu

Albacete, kdy zužitkoval přihrávku

od jednoho z nejlepších fotbalistů

všech dob Ronaldinha. V osmnácti

letech podepsal Messi profesionální

smlouvu s prvním týmem a od té doby byl

hvězdou, kterou si vedení později pojistilo

výkupní klauzulí v hodnotě 150 milionů eur.

Mesiáš, jak mu začala přezdívat španělská

media, se v prvních sezónách celkem rozstřílel,

ale týmu se nedařilo. První osobní

úspěch přišel v roce 2007, když se Messi

umístil třetí v anketě o Zlatý míč. Ne vše

šlo ale tak hladce, argentinská hvězdička

se potýkala s velkým počtem

zranění a to i ve chvíli, kdy byl již

v pozici tahouna týmu. Navzdory

těmto zraněním se další rok

umístil druhý za Cristianem Ronaldem,

který získal Zlatý míč.

Sezónu 2008/2009 můžeme

označit za zlomovou, Lionel

z pozice křídla nasázel celkem

38 branek a značně tak

přispěl Barce k titulu v Lize

mistrů i španělské lize. Ta poté

vyhrála Primeru División ještě

v dalších dvou letech, jednou

Ligu mistrů, ale hlavně Leo vyhrál

čtyřikrát po sobě Balloń d Or,

čímž se z hvězdičky stala pořádná

megahvězda, pan nepřekonatelný.

V roce 2012 už po všech stránkách

vyzrálý hráč zasadil soupeřům celkem

91 ran v podobě branek za Barcelonu

ve všech soutěžích a za národní tým Argentiny.

Od té doby soutěží každoročně

s portugalským Cristianem Ronaldem

o prvenství nejlepšího hráče. Aktuálně

je to právě tento čtyřnásobný vítěz Ligy

mistrů, kdo si doma leští nejaktuálnější

zlatou merunu. S reprezentací na velký

úspěch čeká, nejlepším výkonem je druhé

místo z mistrovství světa 2014.

NIKDO NENÍ DOKONALÝ

Ačkoliv se Messimu vyhýbají aféry a není

v médiích tak propíraný, neboť si skvěle

chrání své soukromí a partnerku má téměř

od puberty, tak přece jen to není pan dokonalý.

V roce 2016 byl se svým otcem

Jorgem Horaciem odsouzen k 21 měsícům

podmíněně za krácení daní

v letech 2007-2009, čímž měl

Španělsko údajně připravit až

o 100 milionů korun. I když hrozil

nepodmíněný trest, nakonec to

pro nás dopadlo dobře a můžeme

tohoto génia, který se rodí jednou

za generaci, vídat na fotbalových

trávnících. David Tobrman

ZAJÍMAVOST

Vztyčené ukazováky, směřující k nebi po každém Messiho gólu,

vyjadřují poděkování a pozdrav jeho babičce.

FCVP! | 29

Foto: imagestockdesign / Shutterstock.com


PLZEŇSKÁ LEGENDA

JIŘÍ

LOPATA

STŘELEC

NEVÍDANÉ

RÁŽE

Kvalitní a nechytatelná rána

nártem jako z děla, dorážka

třeba jenom z metru, přesná

hlavička, jemně utažená

placírka přesně k tyči.

Takovými způsoby střílel góly

ve druhé lize, ale i v nejvyšší

soutěži. Všichni brankáři se

ho obávali, připravovali se

na něj, ale bylo to málo platné.

On napínal sítě za jejich zády

naprosto pravidelně.

Každé mužstvo potřebuje střelce, který umí přesnou trefou

do černého završit snažení celého kolektivu. V historii Viktorie

je zapsána řada renomovaných kanonýrů a jedním z nich je

Jiří Lopata. Přestože na nejvyšší fotbalové scéně nezářil příliš

dlouho, řadí se k nejlepším koncovým hráčům v historii klubu.

Narodil se 21. prosince 1936 v Plzni na Roudné, zanedlouho

oslaví osmdesáté narozeniny, a jako kluk to vůbec neměl daleko

na stadion v Luční ulici. Tady propadl kouzlu fotbalového

míče. Sám začal v žácích Přehýšova, v době učení kopal za Holýšov,

jehož dres oblékal i v mužstvu dospělých. Hrál 1. B třídu

a v roli pravého křídla se mu díky dobré fyzičce a pohotovosti

začalo dařit střelecky. Dosáhnout v jednom utkání čtyř, pěti

branek pro něj nebylo nic zvláštního.


PLZEŇSKÁ LEGENDA

Zákonitě musela přijít nabídka z vyšší soutěže. Tehdy druholigový

plzeňský Spartak si Jiřího Lopatu vyhlédl v sezoně

1959 - 1960. Začátek měl přímo skvělý. Z postu pravého křídla

nastřílel Mladé Boleslavi tři góly a Chomutovu čtyři. V tabulce

druholigových střelců skončil třetí za Kadrabou a Majerem.

Přišla sezona 1960 - 1961, Spartak splnil přání svých příznivců

a po devíti hubených letech postoupil do první ligy. Jiří Lopata

už z pozice středního útočníka nastřílel 24 druholigových

gólů a navíc ho spoluhráči zvolili svým kapitánem.

Před prvoligovým startem v srpnu jedenašedesátého roku

se plzeňskému nováčkovi příliš nevěřilo. Odborníci i fandové

byli k vyhlídkám Plzně hodně skeptičtí. A tuto nedůvěru umocnilo

i úvodní kolo v domácím prostředí. Plzeň ve slavnostní

atmosféře a před návštěvou 18 000 diváků přivítala ve Štruncových

sadech Nitru. Sestava Fr. Čaloun - Strejček, Hrneček,

Mudra - Fr. Homola, Bíba - Trykar, Böhm, Lopata, K. Sloup, Sohan

bojovala, seč mohla, ale Nitra šla brzo do vedení. Sohan

sice vyrovnal, Karel Sloup dokonce získal Spartaku vedení, ale

hosté nakonec srovnali na konečných 2:2. Nerozhodný start

s nepříliš silným soupeřem byl tak trochu zklamáním. Druhý

den to vyjádřila plzeňská Pravda, která mimo jiné napsala:

„Útok za útokem se valil na branku Padůcha, který několikrát

hosty podržel. Ovšem řadu vyložených příležitostí spálil zejména

Lopata, který patřil k nejslabším hráčům. Ve středu

útoku se mu nedařilo a jako střelec vyšel naprázdno. Otázka

středního útočníka zůstává tak po prvním utkání otevřená.“

Věru, příliš důvěry médií Jiří Lopata po prvoligové premiéře

vlastní i Spartaku neměl.

O to víc byli všichni z dalšího průběhu podzimu v šoku!

Ve druhém kole hraje Plzeň v Trnavě 2:2, ve třetím doma rozdrtí

6:2 Kladno, Lopata v těchto dvou duelech nastřílí pět gólů

a noviny opatrně píší: „Lopata se zřejmě dostává do střelecké

formy.“ Ano, dostává, a to dokonale. Jeden gól dává Prešovu,

dva brněnskému KPS, další dva Žilině, opět dva Hradci Králové

a skóruje i na Spartě. Tam přijelo z Plzně své mužstvo

povzbudit dokonce jedenáct autobusů fanoušků. Po podzimu

byl plzeňský Spartak v prvoligovém pelotonu na třetím místě

o tři body pozadu za pražskou Duklou a Jiří Lopata byl v čele

ligových kanonýrů spolu s nitranským Pucherem. Oba nastříleli

13 gólů, což při čtrnácti týmech v první lize znamenalo, že

prakticky v každém kole byli střelecky úspěšní.

Časopis Stadion při hodnocení ligového podzimu napíše:

„Třetí místo nováčka z Plzně je největším překvapením. Těžko

by se v srpnu někdo našel, kdo by tvrdil, že Plzeň bude vpředu

tabulky. Vždyť to je mužstvo zcela neznámých hráčů, kde

jedině Böhm, který přišel z Kladna, si už před tím vysloužil ligové

ostruhy.“ Na jaře se Plzni v lize už tak nedařilo, nakonec

skončila devátá a Jiří Lopata se v tabulce kanonýrů umístil se

šestnácti góly na čtvrtém místě. Každopádně však vyvrátil

pochybnosti, které o jeho kvalitách panovaly. V čem spočívaly

přednosti Jiřího Lopaty? Jeho hra byla jednoduchá, ale velice

nebezpečná. Měl úžasně chytrý pohyb ve velkém vápně,

kde se najednou objevil na nejvýhodnějším střeleckém místě.

Prostě, oplýval vrozeným střeleckým čichem na góly. Na jaře

1962 o něm týdeník Stadion napsal: „Každý hráč má svoje

hodnoty. U Jiřího Lopaty je třeba si vážit úžasného instinktu

ve velkém pokutovém území. Váže na sebe pozornost obránců

a tím uvolňuje i prostor pro spoluhráče.“

Atletické tréninky se sprinterem Jiřím Sequensem mu přinesly

i potřebnou rychlost. Byl velkým postrachem brankářů,

které po jeho prudkých jedovkách pálily ruce. Překonával je

ze všech pozic. Placírkou, nártem, bodlem, hlavou... „Střelecky

se mi opravdu dařilo. Velkou zásluhu na tom mají ale

také Zdeněk Böhm, Franta Homola, Jarda Trykar a další, kteří

mi šance nezištně připravovali,“ nezapomíná Jiří Lopata

na tehdejší spoluhráče. To všechno bylo v době, kdy naše liga

patřila k nejlepším na světě, chodily na ni třicetitisícové návštěvy

a v lize řádili takoví kanonýři jako Rudolf Kučera, Jozef

Adamec, Václav Mašek, Andrej Kvašňák, Adolf Scherer, Laco

Pavlovič a další skvělí plejeři. A národní mužstvo přivezlo

ve dvaašedesátém roce z MS v Chile stříbrné medaile. O to je

hodnota tehdejších úspěchů plzeňského mužstva a Jiřího Lopaty

cennější. V další sezoně 1962 - 1963 se Spartaku už nedařilo

a po dvou letech sestoupil do druhé ligy. K záchraně nepomohlo

ani dalších 11 gólů Jiřího Lopaty. Ten potom často mířil

do černého i ve druhé lize. Když přejmenovaná Škoda v roce

1967 opět postoupila mezi elitu, hrál už jen za béčko na postu

stopera a patřil ve třetí lize k velkým oporám.

V následujících časech Jiřímu Lopatovi začala kariéra trenérská.

Cheb přivedli spolu s Františkem Plassem poprvé

v historii do první ligy, když RH vyhrála českou skupinu druhé

ligy a v baráži si poradila s vítězem moravské skupiny Frýdkem-Místkem.

„Na působení v Chebu vzpomínám velice rád,

zažil jsem tam bezmála šest sezon,“ svěřil se po letech. Následovala

Nitra a potom přišlo angažmá v Dukle Praha, která

tehdy patřila k československé klubové špičce. „Působili v ní

vynikající hráči, jako Vízek, Pelc, Fiala, Kříž, Stromšík. Bylo to

nejlepší mužstvo, které jsem kdy trénoval.“ S Duklou zasáhl

i do evropských pohárů, vedl ji v patnácti utkáních. V Plzni vedl

jeden čas druholigovou Škodovku, do jejíž sestavy zapracoval

talentovaného Pavla Nedvěda, ale postoupit mezi elitu se mu

nepodařilo. Trenérsky mimo jiné působil na Kypru, vedl Bohemians

a plzeňský 1. FC. I na prahu životní osmdesátky sleduje

Jiří Lopata svůj milovaný fotbal. Jako správný klubista nechybí

ve Štruncových sadech na ligových i pohárových utkáních

Viktorie.

PAVEL HOCHMAN

Foto archiv autora

FCVP! | 31


Po vzoru dvou předvánočních setkání, která se u fanoušků

Viktorie Plzeň dočkala velice pozitivní odezvy, připravil i letos

plzeňský klub pro své příznivce vánoční akci přímo v prostorách

Doosan Areny. V úterý 13. prosince zvou fotbalisté své

fanoušky do ochozů stadionu ve Štruncových sadech, aby si v

rámci speciálního podvečera mohli vzájemně popřát pohodové

svátky a úspěšný vstup do roku 2017.

Vánoční setkání bude stejně jako v loňském roce hostit severní

tribuna Doosan Areny, jejíž brány se otevřou už v 17:00. U

vstupů se mohou fanoušci těšit na nápoj zdarma a především

pak speciální dárek. Vstup na celou akci je zdarma, fanoušci

však budou moct v rámci akce pomoci dobré věci.

Přímo u hřiště budou připraveny tři vánoční stromečky. Pod

první mohou fanoušci pokládat vánoční dárky dětem z dětských

oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, pod druhým se budou

scházet pamlsky pro zvířata v plzeňské Zoologické zahradě.

Na třetím vánočním stromku budou chybět ozdoby a záleží

na fantazii všech fanoušků, jak jej v průběhu večera ozdobí.

„Každý fanoušek má možnost přinést do Doosan Areny svou

vlastní ozdobu ideálně v klubových barvách, a přispět tak k vytvoření

unikátního uměleckého díla. Uvítáme například papírové

ozdoby s logem klubu, vlastnoručně vyrobené drobnosti

nebo červené a modré vánoční řetězy. Věříme, že fanoušci nás

svou kreativitou překvapí,“ říká tiskový mluvčí klubu Václav

Hanzlík.

Samotný program na pódiu před severní tribunou započne

v 17:30 hodin. „Fanoušci se mohou těšit na zástupce plzeňské

kabiny v čele s Pavlem Horváthem, unikátní video z dílny

Václava Šubrta, soutěže a losování o výjimečné ceny i pěvecké

vystoupení plzeňského hudebního sboru Andílci. Jedno velké

překvapení navíc pro naše fanoušky ještě připravujeme,“ prozrazuje

náplň zhruba hodinu a půl trvajícího programu Hanzlík.

Fanoušci se mohou stejně jako loni těšit na zástupce plzeňské kabiny

v čele s Pavlem Horváthem, i pěvecký hudební sbor Andílci.

Přímo u hřiště budou připraveny tři vánoční stromečky, pod kterou budou

moci fanoušci pokládat vánoční dárky.

32 | FCVP!


PRINTFORYOU

Podnikatelská 1160/14

320 56 Plzeň

Tel.:+420 377 193 300

Fax:+420 377 193 216

e-mail: typos@typos.cz

C

M

www.typos.cz

Y

CM

MY

inzerce_rocenka_viktorka_180x130.indd 6 28.06.14 19:04

CY

CMY

K


Doosan Škoda Power

Součást nadnárodní skupiny Doosan

Jsme moderní, dynamická společnost. Dodáváme vysoce výkonné parní turbíny, které se řadí mezi nejlepší produkty

na globálním trhu. Jsme respektovaným a vyhledávaným dodavatelem parních turbín od 10 MW do 1200 MW,

které vyrábíme více než 110 let.

Již třikrát jsme získali ocenění Nejlepší zaměstnavatel regionu. Angažujeme se v oblasti společenské odpovědnosti

formou spolupráce se školami, pomoci neziskovým organizacím a mnoha dalšími aktivitami. V oblasti sportu je naší

nejvýznamnější aktivitou generální sponzorství FC Viktoria Plzeň, které trvá již 10 roků a vytvořilo vyrovnaný partnerský

vztah.

www.doosanskoda.com

More magazines by this user
Similar magazines