Zpravodaj Národního technického muzea - Národní technické ...

3.
2.
4.
5.
1. Průmyslový palác ve 2. pol. 90. let 19. století, foto František Krátký 2. Střední část Průmyslového paláce ve stavbě, foto Jindřich Eckert, 1891 3. Ocelové nýtované nosníky levého křídla, foto Jindřich Eckert, 1891
4. Letecký pohled z balonu Františka Hůlky, foto Jan Plischke, 1906 5. Střední hala paláce v době Zemské jubilejní výstavy 1891, foto Jindřich Eckert
65 x 45 m, výšce ocelových oblouků 25 m a rozpětí 38 m. Po obvodu prostoru
sloužila návštěvníkům galerie přístupná po schodišti v postranních věžích.
Centrální budova měla být trvalá, postranní křídla – dlouhá 95 a široká 50 m
– měla být po výstavě stržena.
Vnější výzdobu vytvořil architekt Bedřich Ohmann a později Alois Dryák a do
postranních průčelí byla zasazena figurální okna představující Průmysl a Vědu,
provedená podle kartonů Mikoláše Alše. Při tvorbě obrazců bylo použito
milion barevných skleněných tabulek zalévaných do olova a hlavní průčelí bylo
osvětleno tisíci žárovek dle návrhu Františka Křižíka. V roce 1907 byl interiér
dále upraven podle představ Josefa Fanty.
Množstvím necitlivých zásahů prošel palác v padesátých letech 20. století. Stavba
byla opatřena novými klenbami a doplněna nízkou budovou ve stylu socialistického
realismu dle návrhu Pavla Smetany. Císařská koruna s křížem na hlavní 51 m vysoké
věži byla nahrazena rudou hvězdou a písmeny PKOJF (tzn. Park kultury a oddechu
Julia Fučíka). Železná konstrukce byla doplněna dřevěnými obklady a podhledy
a palác byl přejmenován na Sjezdový. Původní vzhled pak byl výstavnímu objektu
navrácen až v roce 1991.
Průmyslový palác patří k Praze možná stejně neodmyslitelně jako pražské Hradčany.
Jeho výjimečnost, historickou hodnotu a nutnost jeho ochrany si však možná
mnozí uvědomili až při pohledu na všeničící žhavé plameny.
stalo se[27]