Fázové diagramy dvousložkových soustav

Vynášíme tak do grafu teploty tuhnutí kapaliny a teploty tání pevné látky, což nemusí být
totéž, anebo - přesněji - složení pevné fáze a kapalné fáze příslušející zvolené teplotě.
Pro menší koncentrace jedné složky - označme ji B - ve druhé, označené jako A,
můžeme kapalnou a někdy i tuhou směs považovat za roztok látky B v rozpouštědle A.
Obecně lze rozlišit dva mezní případy, a to v závislosti na vzájemné mísitelnosti obou
složek v pevné fázi ( předpokládejme, že mísitelnost v kapalném stavu je neomezená ). Jeden
krajní případ představuje úplnou nerozpustnost , druhý neomezenou mísitelnost v pevném
stavu.
3.1. Látky v pevné fázi nemísitelné
Představme si roztok soli ( například kuchyňské soli, NaCl ) ve vodě. Mezi NaCl a
vodou nedochází k žádné chemické reakci ( na rozdíl například od roztoků kyseliny sírové,
hydroxidů alkalických a dalších, s vodou reagujících látek ). Tehdy platí, že - alespoň pro
nepříliš velké koncentrace rozpuštěné soli - se přísadou soli bod tání snižuje ( přibližně )
úměrně počtu částic rozpuštěné látky, a to u jakékoli rozpuštěné látky tohoto typu stejně. Proto
je výhodné pro tyto účely používat chemické jednotky množství jako jsou moly na 1 dm 3 (
dříve nazýváno molarita ), molový zlomek a pod. ( 1 mol je takové množství látky, které
obsahuje stejný počet částic jako 1 gram vodíku a jeho číselná hodnota je rovna poměrné
molekulové hmotnosti. Například, 1 mol NaCl = 1 . 23 + 1 . 35,5 = 78,5 g ). Pak platí, že
snížení bodu tuhnutí roztoku, ∆T , jest
∆T = RT 2 / ∆H tání . n B / n A
kde R je plynová konstanta, ∆H tání je teplo tání rozpouštědla a n A , n B jsou počty molů ( nebo
počty částic ) rozpouštědla a rozpuštěné látky. Z toho právě plyne, že stejný počet částic v
roztoku způsobí stejné snížení bodu tání či tuhnutí. Nesmíme zapomenout, že 1 formule NaCl
vytváří dvě částice - ionty Na+ a Cl - - a proto je snížení bodu tuhnutí ledu působením soli tak