Michael Krmenčík je evidentně plzeňským srdcařem, po každém vstřeleném gólu neopomene emotivně ukázat na viktoriánský znak. Ve Viktorii začal myslet na velký fotbal, dostal se do nominace juniorských reprezentačních výběrů. Do A týmu Viktorie Plzeň naskočil v historicky první mistrovské sezoně, ale moc toho neodehrál a následovala série hostování: Sokolov, Čáslav, Vlašim, Ostrava, Dukla. Právě na Julisce se v něm probudil střelec – a i proto byl povolán z hostování zpět do Plzně. A v modročerveném dresu je střelcem mimořádně důležitých gólů. Výsledek: pozvánka do reprezentace České republiky. 2 | <strong>FCVP</strong>!
Teď na podzim ses vrátil na Duklu a pomohl ji i v deseti obrat o tři body. Nemísila se radost trochu i se smutkem, že to odnesl právě klub, který tě nastartoval k návratu do Plzně? Žádný smutek nebyl, byl jsem rád, že jsme vyhráli, navíc v deseti. Tři body pro Viktorku si cením nejvýš. Jak dnes vzpomínáš na putování po hostováních, bylo to frustrující, nebo to pomohlo k pokoře a fotbalovému růstu? Vzpomínám na to dobře, kdybych neputoval po hostováních, neposunul bych se dál, pomohlo mi to fotbalově i lidsky. V Dukle Praha ses po slabších gólových letech poprvé prezentoval jako zakončovatel, v 25 zápasech jsi nastřílel 8 gólů. Proč až tam? V Ostravě, kde jsem poprvé nakročil do ligy, jsem byl ještě vyjukaný mladík. V Dukle jsme s panem Kozlem, který mě postavil na hrot, trénovali hodně zakončení a góly přišly. V dresu Dukly ti to evidentně svědčilo, jaký to byl pocit, když tě Plzeň povolala zpět z hostování? Pamatuji si to přesně. Pan Šádek mi říkal, že když dám v Dukle nějaké góly, tak mě stáhne zpět do Plzně. A pak po posledním podzimním kole mi pan Šádek volal, že se mám 6. ledna hlásit v Plzni. Potěšilo mě to. Neměl jsi obavy, že zůstaneš sedět v tvrdé konkurenci útočníků na lavičce? Neměl. Já jsem na lavičce seděl, byli tady Johnny Holenda a Míša Ďuriš, já jsem byl až ten třetí. Musel jsem trpělivě čekat. Zažil si trenéra Pavla Vrbu, po návratu Karla Krejčího a Romana Pivarníka? Jak je vnímáš? Pan Vrba mě vytáhnul z dorostu k áčku, ale byl jsem tam jen do počtu. Pan Krejčí mi pomohl k tomu, že jsem si mohl přičuchnout k lize a pustil mě na hřiště zahrát si alespoň 20 minut. Panu Pivarníkovi jsem vděčný, že mi dal šanci a věří mi. Jsem rád, když mu to góly mohu vrátit. Do tvrdých soubojů chodíš na hranici sebeobětování, nebojíš se zranění? Nejsme holky. Je to fotbal a tvrdé souboje k němu patří. Nebojím se. Asi nejméně oblíbeným hráčem budeš na Letné, Spartě jsi vstřelil v posledních dvou vzájemných zápasech tři góly. Který z těch dvou vítězných zápasů hodnotíš výš ze svého pohledu? Asi výš hodnotím ten poslední domácí, vyhráli jsme 1:0 a byl to rozhodující gól, který znamenal tři body. Ta výhra navíc nakopla celý tým. Jsi mistrem důležitých gólů, ten proti Karabachu znamenal postup do play off Ligy mistrů a jistotu Evropské ligy. Jaký to je pocit vědět, že ten jediný gól měl hodnotu minimálně 150 milionů korun? Já jsem ani netušil, o jaké peníze se hraje, to mi řekl až po zápase Limba. Šel jsem na hřiště s tím, že chci dát gól a to se před koncem zápasu povedlo. Že jsem pomohl klubu vydělat takové peníze, to mě těší, ale na hřišti jsem o tom neměl tušení. Plzeň se letos hůř gólově prosazuje, i když třeba většinu zápasu okupuje prostor kolem velkého vápna soupeře. V čem to podle tebe je, vědí soupeři, jak na vás hrát? Soupeři už znají náš styl hry a vědí, co mohou čekat. Týmy z dolní poloviny tabulky zalezou před velké vápno a tam brání celý zápas, osobně mi to moc nevyhovuje. Útočníci to nemají dnes jednoduché, co ti chybí k tomu, abys střílel góly častěji než doposud? Gólové instinkty, výšku, sílu v osobních soubojích evidentně máš. Asi bych potřeboval víc klidu v zakončení. Jsi stále mladým hráčem, máš v pomyslném deníčku napsané nějaké postupné mety, kterých bys chtěl ve fotbale dosáhnout? Teď jsem dosáhl jedné velké mety, dostal jsem pozvánku k reprezentaci. To je splněný sen. Jestli přijdou i další sny a naplní se, to uvidíme. Máš nějaký vysněný klub, za který bys rád hrál? Je to Viktoria Plzeň. Kdo ze slavných útočníků ti nejvíc imponuje: Messi, Ronaldo, Ibrahimovič nebo někdo jiný? V poslední době se mi líbí Paul Pogba a Zlatan Ibrahimovič. Ale že bych měl VIZITKA MICHAEL KRMENČÍK POST: útočník DATUM NAROZENÍ: 15. 3. 1993 VÝŠKA: 190 cm VÁHA: 84 kg ČÍSLO DRESU: 15 KLUBOVÁ HISTORIE: • 2010 FC Viktoria Plzeň • 2012 hostování FK Baník Sokolov • 2012 – 2013 hostování FK Čáslav • 2013 hostování FC Graffin Vlašim • 2014 hostování FC Baník Ostrava • 2014 – 2015 hostování FK Dukla Praha REPREZENTACE: • 22 zápasů v dresu Česka U18 až U21 (6 gólů) • 2 zápasy za „A“ tým ČR (1 gól) nějakého hráče jako osobní top idol, to nemám. Kdybys nehrál fotbal, jaké jiné povolání by tě bavilo? Nějaká práce se dřevem v lese, líbilo by se mi dělat hajného. V lese je pohoda, žádný stres, klid. A co tě baví jako koníček? Rybaření, rád doma pomáhám při pečení. Po každém vstřeleném gólu se projevuješ jako velký plzeňský patriot. Jsi rodák z Kraslic, je Plzeň dnes pro tebe tím nejlepším městem? Já Plzeň beru jako moje město, sice nejsem rodákem, ale fotbalově jsem v Plzni vyrostl. Vděčím všem lidem v klubu za to, kde jsem, jsou tu skvělí fanoušci. Plzeň mám rád, je to srdeční záležitost, proto se projevuji tak emotivně. VYSNĚNÝ KLUB, ZA KTERÝ BYS RÁD HRÁL? VIKTORIA PLZEŇ. <strong>FCVP</strong>! | 3
Change language