LIDSKÝ FENOMÉN A FENOMÉN VÝVOJE SPOLEČNOSTÍ. 1.9.2017 doplnění 2.9.2017

LIDSKÝ FENOMÉN A FENOMÉN VÝVOJE SPOLEČNOSTÍ.
Jaké je vlastně naše měřítko nazírání a hodnocení lidí? Dnes je hodně
"přeceňováno" a to v měřítku duševního altruistického jádra osobnosti. Tedy jeho
rozšířené schopnosti vnímat lidské složité chování, potřeby a umět s nimi pracovat
v různých jejich variantách, bez toho aby v něm to vyvolávalo silné negativní stavy a
pocity. Jinak řečeno zahrnovat a chápat složitější chování třeba, lidí, jež jsou
z nějakého důvodu na okraji společnosti, nebo je společnosti z nějakých důvodů
odmítá i šikanuje. Jsou navíc schopni unést svůj individuální přístup k lidem a umět
jej obhájit, i když není zajedno se společenskými hodnotami a aktuálními kulturními a
ideovými ději ve společnosti. Pro příklad když některé skupiny lidí ve společnosti,
ohrožují společné hodnoty a ideály anebo se podílí i na podvratné činnosti.
My máme hodně zkresleně vnímání hodnoty člověka a populace i jeho schopností
v duševních a kulturních rovinách. Je to dáno jakou máme malou schopnost pojmout
větší celky a stavy procesních a časových dějů a jednostrannou preferencí určitých
pravidel ve výchově, kde je navíc silný tlak na vzdělání a svobodný málo odpovědný
vztah, mezi společnosti a jedincem, za to co mu společnost poskytuje, kde je snaha
vychovávat rozvinutou osobnost, někdy za každou cenu. Školství se začíná
„rozpadat“ na určité výchovné a alternativní směry, ve snaze podpořit rozvinutou
osobnost.
Prakticky se dítě vychovává „samo“ a nezíská určité návyky a cit k hodnotám, jež
vytváří společnost a k sociálním vazbám zde a k výzvám dennodenního života, jež
uznává jiné hodnoty, zde životní zkušenosti a dále mezigenerační zkušenosti, neboť
lidské sociální vztahy a komunikace jsou složité, funkčně složitá je sama společnost,
její výkonné, ochranné, správní složky, politická správa a mezinárodní život, jež má
v sobě určitou hierarchii správy, zákonů a principů, dále, taky ekonomický princip, jež
vytváří ekosystému služeb, dostupnosti základních lidských potřeb a vytváří vlastně i
náš společenský statut a pocit sebehodnotí. Tím pádem se snižuje schopnost
začlenit se do dění a procesů společnosti a vlastně přijmout určitá omezení, jež si
vyžaduje složitý sociální, pracovní a servisní život společnosti. Zde je v rozporu
získaný ideál a přehled o životě jedince, jež se mnohdy nesetkal s reálným životem
ve společnosti a jejich negativních projevů a to že je potřeba i nutnost vzdát se
určitého osobnostního a duševního pohodlí a životního komfortu, pro zajištění
fungování služeb a existence samotné společnosti. Mladí pak mají horší schopnost
se začlenit a převzít i odpovědnost za činnosti, jež společnost udržuje v chodu a
poskytuje všem určitý společenský, duševní, kulturní, technologický, technokratický
servis. Zde je to ona společenská smlouva.
Celé je to umocněno zvětšováním vlivu žen do výchovy a uspokojování potřeb a
chodu společnosti, jež se rozvinul vlivem II světové války, kdy se snížila mužská
populace a dále stále silnější roli státu i odborů anebo ideologii. To má za následek
rozpad generačního života a soudržnosti, rozpad rodin a to že na výchově potomků
1

se podílí jen jeden rodič v našich podmínkách je to převážně žena. Navíc sama
společnost svým přístupem, který je v počátku bohulibí, má snahu těmto neúplným
rodinám pomoc a hlavně dětem, což má i odvrácenou tvář, že zde není určitá
odpovědnost i strach, z mnohem těžšího života a uspokojování potřeb v neúplné
rodině. Tak že ve společnosti sílí tlak na solitérnost a to i tím zde silný sociální
ochranný polštář společnosti. Mladé generace pak mají i s výše uvedenými
skutečnostmi, problém s rozvojem vlastní osobnostní i pohlavní identity, citlivost
k opačnému pohlaví, sociálním vazbám v rodinách, společnosti a dále jim chybí
určitý vzor a autorita, což ještě více zesiluje slabou adaptabilitu na dospělý život
v docela drsná prostředí světa a společenských, kulturních, tradičních a morálních
vztahů a hodnot.
Toto se děje v demokratických společnostech a to především v Evropě, kde okolní
svět a civilizace jsou v jiných stavech společenských, kulturních, sociálních,
hierarchálních, náboženských, rodinných vrstvách. Navíc mají jiné životní a vývojové
podmínky a civilizační cesty.
Zde se to navíc setkává na určité společné komunikační platformě, jež se postupně
dostává do všech vrstev společností a civilizací světa a tím je Internet a jeho sociální
sítě a další fenomény. Tím se vlastně zmenšuje civilizační prostor, zde uměle a
následně přináší pnutí do jinak rozvinutých společností, států, neboť je zde
především velký ekonomický rozdíl a stav sociálních služeb, jež vyspělé Evropské
země poskytují. Je zde i znační vnitřní civilizační, duchovní, sociální … rozdíl. To co
to dává do pohybu dnes poznáváme díky exodu jedinců z Afriky. Kde je silný
civilizační rozdíl a jiné společenské role a tím pádem soubor vnitřních morálních a
duševních zásad, které stabilizují naše chování a vnitřní pochody, duševní nástavba.
Navíc a to si vůbec neuvědomujeme, žijeme v určitých časových stínech, denní
časový stín a časový stín projmutí, jež je týden dozadu a dopředu. To nás odděluje
od kontinuálního časového vývoje dějů, jež jsou za touto hranicí a pro nás už
dostávají, samostatný formát. Nemáme schopnost pojmout a vnímat celou svoji
životní časovou stopu, vývoj naší osobnosti, jež byl jiný před rokem, 10 lety … a
bude za rok a 10 let …
Společenské děje vnímáme jen v jejich vrcholných i manipulativních fázích, kde platí,
že každý děj má různou časovou délku vývoje a účinku, (vlnovou časovou energii)
jež může být rok, 10 let, 50, let, 100 a tisíce let. Jde o tzv. časové celky, generační
čas, národní čas, civilizační čas. Pak tu jsou i kulturní, ideové, hodnotové časy, jež
vznikají v podmínkách krizí, kde se „restartují“. Poslední velká civilizační krize byla
v období II světové války.
V rámci našeho denního ohniska vnímání se může střetnout a kulminovat několik
časových vln dějů, jež se mohou vzájemně ovlivňovat a zesilovat, tak že pro nás jsou
jak si „nové“ a naléhavé. Pro příklad dozvuky Arabského jara, další fáze vývoje
uprchlického exodu, nebo v našich podmínkách, procesy, jež byly v rámci minulých
voleb a dění zde, nebo v rámci nějakých společenských traumat, nebo chování
2

jedinců, nebo ekonomických problémů. Lidi následně pak jednají až přehnaně, neboť
jejich časové ohnisko vnímání, není tak velké, aby pojalo celý vývoj dějové vlny,
tedy prostředí vzniku, určitých podmínek a chování lidí, jejich časové kulminace a to
jak se projevovaly ve společnosti a jak společnost reagovala, nebo její politici. Je to
jako s ledovou krou, kde my vnímáme jen pověstný vršek který je nad vodou, ale
větší část je pod vodou …
Tím to jsou náchylní na různé manipulace a utvrzování v určitých negativních
projevech těchto časových vln, tak že se snadněji „podvolí“. Zde záleží na rozvinuté
osobnosti do duševní roviny, jež umí už rozpoznat tyto časové dějové vlny a pracovat
s nimi a někdy i chránit společnost. Následně tak může vzniknout určitý společenský
proces, jež tuto časovou dějovou vlnu, pohltí, tím že odhalí, jaké projevy vyvolává
v lidech a kdo může a stojí na pozadí.
Aktuálně zde čas od času aktivuje dějové časová vlna, jež má kořeny v Sýrii a
rozmachu Islámského státu, která je „aktivována“ další vlnou migrací, chováním států
zde třeba Turecka, Ruska. Dále časová vlna Arabského jara její důsledková část,
následky, jež aktivizují určité společenské děje, chování lidí, politiků, neziskových
organizací a rozdílných přístupů Evropských států.
Taktéž je zde přítomná dlouhodobá časová dějová vlna Ukrajinské krize, rozpadu
bývalé Jugoslávie … Pak jsou tu velmi časově a dějově dlouhodobé, jež mají základy
až v I či II světové válce a poválečného uspořádání, jež se dostává do perimetru
nových generací, jež ještě nemají rozvinuté životní zkušenosti, žijí v jiném
hodnotovém, kulturním, společenském, náboženském a politickém světě a zaujímají
k ním vlastní stanoviska, jež mohou jít dále až k určité společenské revizi, což
mnohdy neodpovídá realitě a stavu tehdejší doby a vlastně do dnešních časů přináší
další křivdy a určité negativní energie (zde odsun sudetských Němců) Z naši doby to
je třeba církevní restituce.
Dále třeba rozpad Osmanské říše a nestabilita Blízkého východu, nebo vyhlazování
židů v II světové válce a následného vzniku státu Izrael, jež vytváří zde velká napětí.
Nebo i Mnichovská dohoda …
Tyto časové dějové vlny nejsou jen z našeho životního prostředí, společenského
prostředí, politického, ale s globalizací světa, jich geometrickou řadou narůstá. Navíc
se k nám dostávají „nepřímo“ a to pomocí sdělovacích prostředků, medii, jež jsou
v určitých vlastnických rukou a dále prostřednictvím anonymního internetu. Zde se do
hry dostávají určitá pravidla a vnitřní politika na úrovni medií ale i na politickou
poptávku, jež následně vytváří celkový obraz a kontinuitu události a jejich
skutečnosti, kde může převážet i celkem nevýznamná část a přesunout se do
negativního spektra a pocitu ohrožení. Jak je známo media prodávají negativní
informace a různé krize a katastrofy.
Jelikož je svět neustále v transformačním denním stádiu, zde jeho přírodní,
geologické, klimatické pochody, zde třeba navázané na deskovou tektoniku, tak že je
3

ve světě pořád přítomné zemětřesení různé intenzity, výbuchy sopek, povodně,
sucha, zde připomenu klimatické cykly, jež ovlivňují Pacifik a to oblast od Japonska
k Austrálii, dále Indii a tím je zde známý fenomén EL Nino a La Nino (Jižní oscilace).
Jež vytváří oteplení části oceánu, která se nachází u Jižní Ameriky a přináší změny
klimatu, sucha a přítomnost ryb v oceánu. Tato teplá skvrna se následně přesune do
oblasti jihovýchodní Asie a má vliv na monzunové deště a nastává období sucha
v této části světa. Pak je tu Atlantická oscilace, jež ovlivňuje počasí Střední Ameriky
a části USA, kam přináší velké sucha. V naší době se postupně odhaluje více těchto
klimatických cyklů.
Další fenomén je pak přelidněnost některých míst planety, tak že se populace tlačí do
seizmicky, vulkanicky, klimaticky aktivních míst.
To přináší docela značný poloměr časových dějů, ve formě přírodních katastrof, tak
že to vypadá, že se blíží konec světa, což společně s výše společenskými časovými
ději, vytváří celkem fatální stav a iluzi o neutěšenosti světa, což má značný vliv na
duševní pohodu lidí a dává i prostor pro různé falešné proroky, jež si tím získávají
vliv a vytváří byznys, neboť lidi hledají nějakou útěchu a vlastně snížení životní tenze,
z různých životních prostředí, rovin jedinců a stavech ve společnosti.
Tím se zde otvírá možnost tento globální a celkem stabilní tlak doby nějak pojmout
tím, že se člověk „upne“ k nějaké vizi, víře, náboženství, ezoterice jež pohltí značnou
část „vnějšího i vnitřního tlaku, globálního prostředí. Proto je dnes docela poptávka
po různých duchovních naukách i spasitelích, jež pomohou nějak pohltit tyto přílivy
dějů a stavů, jež i mají kulturní, společenská, národní dopady.
Zde jsou hodně „náchylné“ mladé ročníky, jež zatím nemají životní zkušenosti a
proces oddělení své osobnosti a její individuální sféry a potřeb od společnosti.
Následně reagují plošnou projekcí na společnost a snaží se ovlivňovat její chování a
společenské pochody. Je to podobné jako když na jednoho kance v parku jdeme
s kulometem …
Zde to vlastně vytváří evoluční tlak na osobnost člověka, aby se osamostatnil a
vytvořil rozvinutější duševní osobnost, jež si zde vytvoří určitý okruh principů, jež
daným a vlastně neustálým dějům dá určitou životní prioritu a pojme část její dějové
energie, díky životním zkušenostem. Jinak řečeno postupně se soustředí na vlastní
životní prostor a jeho hodnoty a potřeby, neboť pochopí že jeho vliv na vnější události
je nepatrný a nebo získá tu zkušenost, kdy se na občanské rovině snaží daný stav či
situaci řešit, zde v prostředí města, státu, světa a tím pádem spolupracovat a vytvořit
určitou organizaci, kde už začne ztrácet svůj vliv a přehled o jejich aktivitách, což
s případnými kolizemi v rámci společenských úřadů, soukromých firem, států, může
znamenat velkou deziluzi a pochopení svých hranic možností a vlastní životní
energie a zdraví. Organizace si začne žít vlastním životem. Nebo jeho aktivity
společnost odmítne, v horším případě jej začne různě šikanovat. Jinak řečeno že
svět není tak jednoduchý.
4

Normální člověk se takto následně ocitá v ohnisku dějových časových vln a událostí,
z různých vrstev společnosti, rodiny a globálního světa, tak že je jimi zahlcen a
vytváří to následně jeho obraz vnímání dějů kolem a vlastní vnitřní pocitovou stabilitu
a duševní vyrovnanost. Nemá možnost je nějak konfrontovat, přímo v ohnisku dané
události.
Hodně zde záleží jak je rozvinutá osobnost o výchovu, vzdělání, životní zkušenosti,
tak že s tím může pracovat komplexněji a více chápat i pozadí a čas i priority do
vlastního života. Zde se rozvíjí časová a informační inteligence, jež „odstíní“
nepodstatné časové děje, pozná určité manipulace a pozadí a určitou cykličnost.
Přestává být otrokem informací a manipulativních lidí a politiků. Naučí se vnímat
hlubší a komplexnější hodnoty života a chování lidí, přírody, planety a vytvoří si
vlastní životní a hodnotový prostor a silnější osobnost, tak že zmizí tendence jít
s hlavním proudem a s lidmi v okolí a jejich standardy. Vlastně vytvoří si vnitřního
duševního „partnera“.
Vzniká osvícenější a duševně rozvinutá osobnost, jež má rozvinutou časovou,
informační, sociální, emoční, kulturní, hodnotovou inteligenci a hlavně je myšlenkově
a duševně samostatná, má zkušenosti z životních krizí …
Mnohdy zapomínáme na tu skutečnost, že máme pořád silně aktivní primární
základní živočišnou a sociální složku, jinak bychom nebyli schopni vytvářet rodinné
vztahy a mít potomky. Ta má svůj svět a potřeby. Tato složka se ve vhodných
podmínkách začíná transformovat, zde za pomocí vzdělání, příslušné vlastní
svobody a finančních prostředků a to do formátu EGA, osobnosti, personality.
Tím zde vlastně máme primární nejpočetnější populaci, jejich vnímání je v
"živočišných" a sociálních, duchovních hodnotách, jež jsou "tlumeny" kulturou a
vzděláním. Při stresových situacích mají tendence "vypnout" tuto nástavbu a řídit se
čistě sociálními a živočišnými instinkty.
Ta je v civilizacích na Zemi zastoupená někde v 85%. Příklad co může nastat, máme
dnes v Turecku, nebo Venezuele a Jižní Americe…
Pak tu je část, jež se odděluje od tohoto základu, kde je formát vnímání rodina,
kmen a vytváří si vlastní formát vnímání, kde postupně slábne vnímání v rovině
rodiny a kmenu, jejich potřeb, tradic, morálky a hodnot.
Této populace s formátováním své personality, EGA, je v civilizacích kolem 10%.
Taktéž mají „snadný“ přechod v kritických situacích do "automatického" živočišného
chování s tím, že upřednostňují sami sebe a své potřeby a hodnoty.
Další část respektive vývoj je transformace z roviny EGA (personality) do
duševenství, tím způsobem, že dochází k oslabování lidských instinktů a vazeb a
forem přirozených chování, mužské a ženské stránky a vzniká komplexnější
inteligentně" prostorový projev a vnímání, jež je založeno na několika rovinách, jedna
5

ovina je v čase, vnímání rozvoje dění v časových měřítkách, dále vnímání hodnot a
chování skupiny, kde hlavní složkou je rodina a kmen, dále roviny kde složkou je
EGO a v rovinách prostředí, zde společenských, obecních, pracovních, národních,
přírodních, planetárních.
Je to už komplexnější osobnost s altruistickými prvky chování a vnímání, tak že lépe
odolává kritickým situacím a umí s nimi pracovat. Jejich početnost v civilizacích světa
je kolem 4%.
Tato část populace taky vnáší do společnosti rozvoj jejich oblastí, na úrovních vědy,
techniky, medicíny, zemědělství, společenských témat … Ale taky filozofickou rovinu
a to chápání společenských dějů v nadčasovějším formátu. Zde to byl třeba Jan
Masaryk, Purkyně ale i třeba Churchill a mnozí další.
Pak jsou zde velmi rozvinuté osobnosti, kde už je transformovaná živočišná, sociální
rovina, dále EGO a vlastně zahrnují další dimenzi vnímání a to nadčasovost (dějů),
nikoliv duchovně či esotericky, ale kontinuálně na základě odvozování principu a
zákonů chování prostředí zde i té, jež je aktuálně za horizontem lidského vnímání.
Těch je zde 1%. Známe je jako velké osobnosti doby. Třeba Ghándí …
Dnes se vlastně vytváří jednobarevné sociální byrokratické společnosti, jež ovládá
ten nejslabší článek, zde na rovině sociální a personální. Společnost tedy je
jednostranně vyspělá, chybí ji ale ta druhá významná část a to silnější populace s
altruistickým jádrem, jež pracuje s daleko většími celky dějů a predikuje vývoj,
procesy a tlumí nárazy generačních vln, kde je zde neustálý příboj nových generací,
jež se vše a po svém učí od, znova a vlastně objevují dávno objevené s tím, že to
upgradují o rozvinutější formát doby. Jinak řečeno velmi snadno může upadnout do
sebedestrukce a i primitivního chování.
Je potřeba do společnosti vrátit takové podmínky, jež rozvíjí naši Kontinuální
nadčasovou formu a ta potřebuje učení se životem, zpětnými vazbami svého
chování. Čímž vzniká životní moudrost. Tu žádné vzdělání nenahradí. Naše
osobnost se vlastně tvoří ze dvou světů a vytváří dvě celkem nesourodé složky,
jedna je primární a tím je náš lidský život a život ve společnosti a druhá je sekundární
a tím je naše Kontinuální pole, nadčasová existence, jež rozvíjí jiné prostředí, které je
mnohdy v kontrastu s lidskými potřebami a životem ve svých společenských rolích,
neboť je vývojově mnohem starší, rozvinutější a komplexnější, než lidská která je
omezena lidským časem a jeho životními cykly.
Aby to nebylo takto jednoduché, vstupuje do toho další vrstva a formát a to
civilizační, jejíž rozměr a stavy určuje soubor životních podmínek a ty jsou převážně
pod vlivem vnějšího geologického a klimatického prostředí, jež vytváří zdroje a jejich
přebytky a rozdělování mezi společnost a pokud určitých zdrojů je dostatek
(průmyslových surovin), tak stimulují vědeckotechnologický pokrok a tím pádem ještě
větší stabilitu a odolnost vůči přírodním a geologickým podmínkám planety, jež
sezonně mění přístupnost určitých zdrojů, zde potravy. Tím vznikají rozdílné
6

civilizace od kočovných, ke kmenovým, státním, sociálním. Tedy je zde civilizační
nesourodost. To nese další rozhraní a to vnitřní uspořádání a role zde hierarchii, kde
není moc prostoru pro vlastní osobní názor, život, pokud nejsme někde kolem
vrcholu.
Jiné podmínky rozvoje civilizace a jejich hodnot jsou v prostředích kdy je sezonní
výskyt vody a jsou velká období sucha, než prostředí v mírném pásmu, kde zase je
období chladu a nedostatku potravy.
Další rozhraní je zde pojímání vyšší komplexnosti existence (Kontinuálního pole), jež
v těchto prostředích na sebe bere jejich role a statuty, to má značný vliv na lidskou
vnitřní schopnost se rozvíjet do komplexnějšího formátu a to duševního, jež je vlastě
vnímání dějů v segmentech prostorů prostředí, v nichž máme ukotvenou svoji
existenci, nejen tu aktuální zde ale i tu kontinuální.
Tento latentní tah vlastně ke komplexnosti všeho, se rozvíjí podle podmínek, v nichž
žijeme a kultury.
Tento projev mají i třeba gorily. Původně jsme byli na úsvitu lidských dějin, kočovníci,
kteří následovali sezonní pohyby savců, zde třeba pakoňů, ale taky rostlinných
forem. Žili jsme v nemírné rozlehlosti krajin naší planety, kde byl i silný stav nicoty,
zvláště v prostředí klimatických, geologických, přírodních projevů, kde neustále
hrozilo nebezpečí smrti. Snaha pojmout a nějak „transformovat“ tyto mnohdy děsivé
stavy a procesy vedla k rozvíjení určité imaginace spojené s přirozeným vnímáním
spojitosti všeho se vším. Nastal postupný proces „zlidšťování“ prostředí, formou
bytostí, jež měly určité archetypy a projevy a jejich následné rituální uspokojování.
Tím se vlastně kompenzoval značný rozdíl mezi člověkem a jeho schopností pojmout
jen určité prostředí a vlastně nekonečností světa a jeho cyklických, přírodních,
klimatických, geologických, vesmírných pochodů.
Vlastně nastal počátek cesty kdy tato rozlehlost světa jež v sobě obsahuje
obrovské množství vnitřních pochodů, principů, fyzikálních a dalších procesů
se měla postupně obsáhnout a pojmout v lidském stavu, kde na počátku byl
migrující člověk ještě v naturální formě a následně v budoucích časech člověk
který už tento obsah našeho světa pojal a porozuměl, což mělo a má obrovský
transformační vliv na jeho osobnost, život a vnímání. Zde už není v naturálním
stavu a projevu ale v duševním altruistickém stavu a velmi vyspělé civilizace.
Podobný proces vlastně zažíváme i ve vlastním životě, kde náš naturální stav je
doba našeho narození a duševní altruistický je ve stáří. To je vlastně i smysl
lidské existence …
Tato zkušenost a proces se následně vtěluje do určité formy a společenské role a tím
je zde šaman, tato role šamana se následně s vývojem civilizací se transformuje
společně s jeho hodnotami na duchovní „zástupce“. V těchto prvopočátečních
formátování lidských skupin, v době usazování a rozvoje prvního zemědělství, kde
relativní nadbytek potravinových zdrojů, umožňuje osamostatňování výrobních
7

procesů, na řemesla, kde jejich výrobky se následně směňují za potraviny a vzniká
prvotní architektura společnosti, zde v městském formátu. Je zde část populace, jež
se nemusí podílet na pěstování rostlin a jejich zpracování, ale může její některé
činnosti podpořit tak, že vyrábí pro ně určité nástroje, staví domy … Zde vznikají
řemesla a služby.
To klade značné nároky a to v podobě schopnosti pracovat s časem a tím pádem
vnímat cykly, které jsou důležité v zemědělství, zde původní formát duchovního
skupiny lidí šamana, přebírá roli kněžího, jež je navíc zaměstnám a vlastně leží i na
něj osud společnosti, tím že sleduje a popisuje přírodní, geologické, klimatické a
vesmírné děje, kde si začíná všímat souvztažností a následně v nich poznává určitou
logiku a zákony a principy těchto prostředí, což má docela silný tlak a potřebu to
nějak zaznamenávat a předávat v rámci pokolení dále. Zde vzniká první písmo a
základy učení, dále základy pro práci s časem, s jednotkami měr až k popisování
fyzikálních přírodních dějů anebo medicínských.
Tento rozvoj má následně větší vliv na úspěšnost této společnosti, neboť může
vytvářet zásoby a lépe hospodařit, což znamená rozvoj populace, jež není primárně
závislá na obdělávání půdy a soustřeďuje se na uspokojování potřeb společnosti,
vzniká zde i nová životní konstanta a to vlastní osobní prostor.
To značně podporuje městskou společnost, která tím expanduje do rozvinutějšího a
složitějšího formátu, tak že je zde obrovské vnitřní pnutí, jež si vyžaduje řešení a to
společenská pravidla a role v rámci tohoto městského ekosystému. Zde vzniká určitý
kodex, zákony a pravidla. Je pravděpodobné, že se toho ujímají kněží, kteří tím to
získávají větší důležitost a mají tendence se odtrhávat od reality společnosti. Zde
vzniká nové prostředí z dřívějších rozhraní, jež jsou položená na vnímání vyššího
formátu stavu existence, dále klimatických přírodních dějů, geologických procesů,
mimo planetárních dějů a konečně dějů v samotné společnosti. Toto vytváří základ
pro nosný společenský kodex, jež nese aktuální hodnotu a stav této společnosti, jež
v sobě zahrnuje tyto rozhraní jejich principy a zákony chování a celé to dává pod
„vedení“ a ochranu vyššího principu, jež zde většinou zastupují určité démoni,
bohové s určitou vlastní rolí, vzniká panteon bohů. Přichází věk náboženství.
Tyto městská centra (společnosti) navíc vedle duchovní stránky, jež zastupují kněží,
potřebuje i dodržování společenských norem a principů, ochranu, tak že vzniká
prostředí pro správce a správní činnosti.
Dále je pravděpodobné, že zde vznikají rodinné klany s určitou historii, jež mezi
sebou začnou soupeřit, a vzniká první vládní struktura. Ta má další vývoj v rozměru
že se ujímá vedení městského centra a má snahu expandovat a pohlcovat další
městská centra v okolí, čímž vznikají první civilizace a seskupování zdrojů, správních
kodexů, duchovních kodexů a učení či poznání přírodních zákonů, jež jsou důležité
pro chod společnosti a zemědělství. Zde vlastně je položen základ členění času a
dalších životních konstant.
8

Transformace městských center do civilizací, zvyšuje tyto nároky a tím dává energii
do rozvoje jeho prostředí, kde vzniká další formát a to učenci či filozofové, jež rozvíjí
určité poznání do přírodních věd a nauk. Navíc se začíná rozvíjet i „průmyslová“
výroba a technologie.
Je zde už „správce“ pro duchovní sféru, dále správce pro veřejný život a jeho
ochranu, jej jich pravděpodobně více, vzniká určitá architektura a hierarchie, pak
učence a filozofy …
Zde už vznikají monoteistická náboženství a rozdělování společnosti na společenské
vrstvy a složitý správní systém a jeho pravidla.
Základy západního křesťanství byly položeny v Římské říši za vlády císaře
Konstantina v roce 325 na Nikajském koncilu, kde došlo k uspořádání hierarchie
kněží, základu církve a samotného učení, začlenění určitých evangelii do Nového
zákona. To pravděpodobně na základech hodnot a stavu tehdejší Římské říše, jež
ostatně v následných staletí v rámci pokusů byla obnovována, zde Svatá říše
římská…. Třeba Karel Veliký.
Tento proces je následných epochách, silně transformován globálními klimatickými
změnami, za kterým jsou určité přírodní projevy. Pro příklad doba rozpadu Římské
říše, její západní části, byla v období celosvětové krize klimatu, jež pravděpodobně
spustila erupce vulkánu v Andách. Došlo ke světové vulkanické zimě. Následovalo
stěhování národů a počátek našich dějin.
Toto zde za historii vývoje dnešního člověka bylo několikrát, nedávno výbuch sopky
Laky na Islandu, jež vytvořila masivní sopečnou činnost, neboť došlo k rozestoupení
mezi americkou a euroasijskou deskou, jež se zde stýkají. Bylo to tuším někde v roce
1783. Následovalo globální ochlazení a již tak ekonomicky vyčerpanou Francii postihl
hladomor, jež vyústil ve velkou Francouzskou revoluci a pád Bastily a počátek
našeho novověku. Nebyly to jen tyto přírodní katastrofy, ale taky sluneční cykly, třeba
Mauderovo sluneční minimum, tzv. malá doba ledová 1638 -1715. Lze říci, že
klimatické změny a procesy stojí za rozvojem lidských civilizací a jejich globalizace.
Rozkvět novodobé civilizace je zde díky větší a stabilnější Sluneční aktivitě a příkonu
tepla a světla.
Je pravděpodobné, že před naším letopočtem někde kolem „5.000“ let při tání
ledovcového příkrovu v dnešním území USA, někde v Oregonu se vytvořilo obrovské
ledovcové jezero Missoula, jež bylo oddělené hrází z ledu. Ta se následně zhroutila a
vytvořila obrovskou záplavu, která dosáhla oceánu a následně se zvedla hladina
světových oceánů, až někde o 70 – 120 m, čímž třeba z Černého jezera vzniklo
dnešní Černé moře a taktéž došlo k rozšíření Perského zálivu a zatopení úrodných
nížin, kde byly prvopočáteční proto civilizace. Pro nás Eden. Záznam je o tom v Bibli.
Další fenomén kolem poslední doby ledové byl posun klimatických pásem směrem
na jih, kde dnešní Sahara byla plná velkých jezer, řek, lesů, luk a plná života. Někde
9

10.000 let před našim letopočtem, podobně na tom byl i Blízký východ. Někde kolem
5.000 let před našim letopočtem a skončením doby ledové, či přechodu do její další
teplé fáze, posunul klimatické pásmo směrem k severu a Sahara začala vysychat,
což vedlo k migraci a kolem Nilu se začala vytvářet nová civilizace Egypt.
K meritu věci,
Na stránce č. 1, jsme si nastínili ty skutečnosti, jež vytvářejí a rozvíjí lidskou osobnost
v určitých konstantách životních prostředí a jejich podmínkách, zde v rovině
hierarchie, společenské příslušnosti, rozvojovém stavu příslušné společnosti, zde
civilizace, jejich zdrojů co se týče zajišťování základních potřeb, až ke zdrojům
(železo, zlato, měď..), jež poskytují rozvoj výroby do průmyslových a
technologických formátů, dále vnějších podnětných vlivů jak jsem výše popsal.
Dnešní vývoj civilizace je v podmínkách dostupnosti vlastních prostředků a
především individualizaci „vlastních“ technologií, společnost od 50 let se začíná
individualizovat, ruku v ruce s rozvojem přenosných zařízení, radia, magnetofonu,
videokamer, walkmanů…
To přináší další fenomén a to vytváření skupinových hodnot, jež jsou založené na
společných zájmech, kultuře a osobnostních rysech.
Zde to je vidět hodně v oblasti hudby, kde je jazz, rock, populární hudba, nástup
hudebních skupin je vlastně vytváří i vlastní ekosystémy a subkulturu, jež je vlastně
předskokanem dalších vývojových forem.
Ty vedle hudební složky mají i obrazovou a dnes prostřednictvím Internetu i
komunikační sociální.
To vše má zpětný vliv na společnost a jedince, jež více „zatahuje“ do společenských
rolí a vytváří i tlak na rozvoj vlastní identity a osobnosti.
Lze říci, že individualizace technologií a nástup tranzistorů a počítačů vlastně
umožnil rozvíjet tento fenomén a vložit do něj i prostředky a vytvořit takové prostředí
že jej může společnost v komplexu jiných lidí nejen zaznamenat, ale rozvíjet jej do
určitého prostředí kompozičních vlastnosti a norem, a tím stimulovat vývoj jeho
osobnosti. (Dnes třeba sociální sítě, nebo že údaje o nás, nejsou uložené v složitém
a robustním a roztříštěném systému kartoték, kde jsou naše údaje potřebné pro
vydání občanky, pasu, ale taky výplaty, finance uložené v bankách …) Dnes už si
těžko dovedeme představit platit vše v hotovosti, tak jako tomu bylo dříve,
potřebovalo to svůj čas na zpracování a předání druhé straně.
Dnes už si nedovedeme představit život bez mobilních telefonů, počítačů a rozvoj
zákonného prostředí, jež se individualizuje a ukotvuje v rámci těchto individuálních
autonomních lidských prostředí, jimž poskytuje určité služby, což má i zpětný vliv a to
zefektivňování společenských procesů a rozdělování zdrojů.
10

Platí zde ale určité pravidlo, že tento systém je tak altruistický, jako je jeho nejslabší
článek. Zde narážíme na celkem fatální stav a to malá adaptabilita lidí na projmutí a
chápání komplexnějších procesů s duševním formátem a altruistickou složkou. Jinak
řečeno „neumí“ v tom to formátu spravovat svěřené prostředky, což má za důsledek
nutnost vytvářet „kompenzační“ vrstvu, tedy soubor pravidel, předpisů, zákonů, jak
na pracovištích, úřadech, státní výkonné správě, soudním a policejním aparátu a
vytváření speciálních dohledových úřadů.
To se děje převážně v demokratických podmínkách. Následně dochází k takové
vnitřní i vnější regulaci (byrokracii), jež zatěžuje celý ekosystém společnosti, jeho
ekonomiku a začíná se rozpadat společenská vzájemnost, společenská smlouva.
Vliv zde mají silnější, jež vytváří určité šedé mocenské struktury napříč společností a
vlastně ji „ovládají“. Zde to může být v rovině města, kraje, vlády, parlamentu, zde
třeba lobbistické skupiny. Potírání této šedé zóny je navíc tím to neefektivní, neboť
„prorůstá“ do její kompenzační vrstvy, kontrolních procesů a to na všech úrovních,
nejen v státní správě, ale taky firmách, městech …
To značně oslabuje celkovou výkonnost společnosti a její odolnost vůči vnějšímu
nadnárodnímu a civilizačním prostředí, které se může napojit na zdejší šedé struktury
to z jedné strany a z druhé strany to, že nemá kontinuální a stabilní vnější zahraniční
politiku a nereprezentuje své kulturní, tradiční, duševní a další hodnoty, jen aktuální
politický proces.
Tím je pro ostatní kolem (státy a civilizace) nečitelná a vlastně i považována za
slabou, což má tu zpětnou vazbu, buď společnost ovládnout, což je patrné
civilizacích kde je silná diktátorská i náboženská složka, pro nás Rusko nebo
Islámský svět. Nebo jí řídit tak aby neohrožovala celou společenskou strukturu států
a jejich prosperitu, zde v jednotce EU. Zde je potřeba dodat že model současné EU
kopíruje to co popisují výše a sám se dostává do podobných pozic.
Nám se něco podobného stalo za dob socialismu, kde to dosáhlo kritické hranice
v době kdy soudržný prvek, zde SSSR začal se svoji přestavbou a změnou vnitřních
procesů v osmdesátých letech.
Dosáhla nás ta část, kterou jsme zanedbávali a ideologistický záměrně ničili.
V hospodářství to byla dominance a orientace na těžký průmysl, kde hlavní odbytiště
bylo SSSR a RVHP, technologicky velmi zanedbaný lehkých průmysl, zanedbaný
management na úrovni podniků a jeho schopnost zajišťovat v nových podmínkách
životnost a konkurence schopnost prodej vlastní výroby a to i do zahraničí,
zanedbaný státní management a zákonné prostředí. K tomu obrovská zátěž
v podobě 230 tisícové armády. Toto vlastně přinášelo velkou vnitřní zadluženost a
finanční náročnost. Nejvíce byla patrná ve službách a lehkém průmyslu, jež se
následně projevovala výpadkem spotřebního zboží. Podotknu i přítomnost okupační
armády SSSR.
11

K tomu se přidal samotný morální a kulturní, stav socialistické společnosti, která měla
silnou ideologistickou rovinu a nebyla vlastně „ukojena“ její duševní a osobní rovina,
zde v rovině spotřebního zboží, služeb a duchovní v podobě přístupu k jiným formám
duševního vlastnictví.
Dále zde došlo k záměrné likvidaci společenských vrstev a duševního a altruistického
jádra společnosti, jež počali nacisté v protektorátu a velmi sofistikovaně rozvinuli
komunisté od roku 1945, kde to eskalovalo po roce 1948, kdy hlavní roli převzala
Moskva a Stalin. Docházelo k velkým čistkám, likvidaci podnikatelů, bankéřů,
samostatných úředníků, živnostníků, inteligence se zavírala do pracovních táborů a
jejich potomci neměli přístup k vyššímu vzdělání, na to následně dopadli sedláci,
duchovenstvo se zavíralo do koncentračních táborů, navíc došlo k silné emigrační
vlně. Strach z Moskvy a Stalina to dohnal tak daleko, že se sami komunisté báli o
sebe a státní moc vlastně ležela na ulici. Role se ujímá dělný lid a dělnice od pasu se
stává příslušnicí soudu, které soudí naší inteligenci a živnostníky, sedláky.
Se smrtí Stalina a nástupem Chruščova, došlo k jaké si revizi jež následných letech
přinesla Pražské jaro, jež následně bylo tvrdě potlačeno a společnost prošla už
vlastně třetí vlnou devastace hodnot, společenského ekosystému a vymývání mozků,
nastala normalizace.
Takto společensky zdevastovaná společnost, měla na bedrech díky sílícím
ekonomickým vlivům a přestavbě v SSSR, transformaci, či přestavbu našeho
průmyslu a ekonomiky, někde v letech 1985. Navíc v komunistických strukturách
docházelo k pnutí, kdy přicházela nová generace, jež nakonec vedla ke stavu, kde se
rozdělila pozice ústředního tajemníka strany a prezidenta. Prezident Husák vlastně
ztratil stranickou moc a s ním postupně jeho vrstevníci, tvrdé komunistické jádro.
Bohužel společenské, kulturní, morální, generační hodnoty společnosti byly v tak
neutěšeném a rozvráceném stavu, že se nedařilo změnit parametry ekonomiky a
odpovědnosti na pracovištích a navíc zde byla obrovská vnitřní finanční zadluženost
a dále investiční, chyběly navíc volné finanční prostředky. Výrobní prostředky
v lehkém průmyslu zde byly ještě z dob továrníků.
To zapříčinilo volný pád, jež navíc zesílil rozpad socialistického bloku států a na
vnitřní rovině společnosti vytvořil určité společenské děje a ty následně se
transformovali do určitých procesů, kde základem byla orientace a vnitřní investiční
zadluženost, nedostatek nového řídícího managemetu, volného kapitálu na nákup
surovin a zajištění výroby, neboť zde byly státní banky a hospodářství bylo řízeno
centrálně a na pětiletky. Dále relativní nedotčenosti státních byrokratických struktur
na pozadí komunistické strany a stavu samotné socialistické společnosti, jež nebyla
zvyklá na jiné podmínky, na demokratické prostředí. Taktéž chyběla skutečná
opozice. Dále chyběl tzv. pravicový stav, který vzniká na základě soukromého
vlastnictví a jeho generačního rozvíjení.
12

Došlo ke kolektivistické transformaci na těchto základech a důsledky jsou patrné
v celém vývoji a dodnes.
Další fenomén je zde v podobě určitého strachu západního světa, kde se rozpadal
SSSR se všemi důsledky dále východní socialistický blok, kde hrozily podobné děje
jako v rozpadu Jugoslávie.
To „přimělo“ západ něco s tím to stavem dělat, nějak jej „řídit“, a zde byl položen
základ procesů jež vyústil v náš vstup do EU. Nebyl to jen tento popud ale i
ekonomický.
Zde je ukryté zárodečné stigma, jež se dnes dere napovrch, a tou je ta skutečnost že
nedošlo k transformaci samotné socialistické společnosti jejich myšlení a chování,
bylo uměle „chráněno“ EU. Tedy nenastala společenská krize a restart obnovy,
respektive znovu zažití hodnot, jejich obhajování i za cenu života, jež by vytvořili
vnitřní ideovou energii pro následující generace.
Něco podobného se děje dnes na západě, kde byl vlastně odborářský silný
socialismus, neboť se mohli odbory opřít o výdobytky komunistických zemí, jejích
zdravotní a sociální systém, výkladní skříň. Jinak řečeno si to vystávkovat.
To potlačovalo postupně nosné principy společnosti, podobně jako u nás, kde byla
až přílišná ochrana a tím pádem se vytvářela paralelní vrstva ve společnosti, jež
postupně degradovala vnitřní proces společnosti, její duševní a duchovní reaktor ve
kterém vznikají velmi vyspělé a rozvinuté altruistické osobnosti v rovinách duševních,
duchovních, kulturních a nadosobních..
Zde postupně byla nahrazena politickou mocí a politickou společenskou poptávkou a
to v hodnotách a potřebách té nejsilnější společenské skupiny, vytvořila se zde
vlastně určitá společenská symbióza, podobně jako u nás.
Tím to se do popředí dostala tato vrstva společnosti a s ní její hodnoty a vlastně i
procesy ve formátech duševních a duchovních, jež byly následně umocněny masivní
investicemi do mladých generací a jak už víme, jsou nevyzrálé a „nestabilní“.
To vytvořilo současný stav, jenž byl z vnější roviny díky jiným civilizačním formám,
vystaven tlaku, jehož základ lze vysledovat právě v této výše uvedené skutečnosti –
tech, jež byla mocně rozvíjena individualizaci osobních prostorů a polí v komunikační
rovině, při nástupu Internetu a sociálních sítí. Tím jak se internet penetroval i do zemí
tzv. třetího světa a dále byl finančně dostupnější, přinesl procesy jednak na úrovni
technologické, sociální, duševní a duchovní, kde panoval značný rozdíl ve vyspělosti
prostředí a duševní a duchovní vyspělosti lidí. To dodnes přináší obrovské procesy
uvolňování energií, kde jeden by formát Arabského jara a následujícího rozmachu
Islámského státu, jehož důsledek pro Evropu byla uprchlická vlna.
13

Toto uvolňování energii převážně v zemích třetího světa, zde bývalých postkoloniálních,
mělo neblahé následky a vlastně začalo ukazovat jiný než globální stav
lidstva.
Ten stav jaký zde výše popisují, kde jsou různorodé civilizace v různém stádiu vývoje
společenských platforem.
Zde především kmenové, jež je přítomná v Arabském světě, kde je i přítomen Islám.
Tento je spojen jak nábožensky a to ve dvou proudech sunnitský a šíitský, jež vlastně
rozděluje Arabský svět i geopoliticky a dnes je ohniskem střetu Sýrie kde je
„podporuje“ prezident Asad, kde je spojencem Irán který je převážně šíitský. Takto
rozdělený arabský svět, kde hlavní hráči jsou za šíitskou stranu Irán a za sunnitskou
stranu Saudská Arábie, vtahuje do sebe geopolitické strany USA a Rusko, možná
dokonce i Čínu, neboť je hladová po zdrojích.
Zde se tím to vlastně vytvořilo společenské vakuum moci, kde se začaly rozpadat
státy, jež byly založeny „uměle“ a pohromadě je udržovaly post koloniální mocnosti a
v rámci místních převratů pak určité kmeny a vůdci.
Jelikož jde o náboženské několika proudové skupenství se silnou kmenovou
příslušností, státy, je těžké znova obnovit centrální moc a správu celého státu a
vznikají občanské války. Rozpad Súdánu, Libye…
Důsledkem toho je další vlna migrace zde ekonomická, neboť ji nic nestojí v cestě
(státy) a navíc má ekonomický efekt.
Tento „ekonomický“ efekt je vytvářen v rámci šedých struktur které uspokojují určitou
poptávku, tak že vzniká byznys s uprchlíky, jak na straně některých evropských států,
tak na straně afrických států, kde jsou mocenské kmenové boje jež potřebují
dodávku zbraní a tím pádem finance.
To vytváří zpětnou vazbu a energii na Evropu a EU a jejich vlastně už přežité
doktríny a procesy, které jsem výše pospal. Zde dávání přílišného svobodného
prostoru mladým „nezkušeným“ generacím, nezkušenost je zde v tom formátu, že
nemají rozvinutější zkušenosti ze zpětných vazeb svého chování, tedy důsledky.
Proto jsou mnohdy až naivní. To celé umocňuje prostředí společenského
humanistického socialismu a vládnoucí sociální vrstvy, jež vytvořila symbiózu
s vládní mocí a vytlačuje ze společnosti procesy, jež vedou k rozvoji lidských
duševních, duchovních a altruistických osobností, jež mají mnohem větší formát a cit
vnímání než politici tzv. z lidu.
Další zničující vliv je dotování společenských potřeb a procesů, jejímž důsledkem
rozmach umělých struktur a organizací, jež následně vytvářejí falešnou poptávku
anebo celkem marginální procesy ve společnosti, ekonomicky a politicky zviditelní,
čímž vytvářejí vnitřní pnutí ve společnosti a nerovnost sdílení prostředků a jejich
rozdělování a co je hlavní, princip morálky a altruismu. Společnost následně ovládá
tzv. šedá zóna a „primitivnější“ potřeby populací a ze společnosti se ještě více
14

vytlačuje ta část populace, jež má vnitřní duševní a altruistický rozvojový potenciál,
což vytváří bludný kruh a větší „zabetonovanost“ stavu.
Navíc do toho vstupuje a rozvíjí další civilizační fenomén a jeho první civilizační
vrchol. Počátek toho lze vysledovat do 19 století, ale výraznější rozvoj nastal v 1
světové válce a to vstup žen do ryze mužského světa, zde do výroby, neboť muži byli
v zákopech.
Po ukončení I světové války, jež má i ten formát že se rozpadli velké říše, Osmanská,
Rakousko Uherská, Ruská a vznikly současné státy a prostor pro demokracie.
To vytvořilo prostředí pro zapojení širších vrstev do správy společnosti a to
postupným zaváděním všeobecného volebního práva v 20 letech minulého století.
Tedy i volební právo žen.
Zde trochu odbočím, tím se „nastartoval“ proces kdy zde vznikla významná a
ovlivnitelná část populace dané společnosti, státu, tzv. dělná, jež je čistě naturální a
sociální roviny.
Toto si začali uvědomovat určití lidé a nastalo staleté období manipulace se
společností, kde nejvíce náchylnější byly ty společnosti s rozvinutou průmyslovou
sférou. Začal se po Evropě nebezpečně šířit komunismus a strach z něho vytvářel
podhoubí pro různé společenské ideologie, tak že po velké celosvětové hospodářské
krizi 1929, tento proces ještě zesil a vznikala společenská konfrontace, jež
v Německy vyústila v nástup Hitlera, nástup nacismu, v Itálii zase Mussoliniho,
v Španělsku Franco a v Japonsku …
Po II světové válce se to rozdělilo na dvě geopolitické roviny a studenou válku a
nukleární mír.
Vracím se zpět k ženám Dalším mezníkem byla II světová válka a začlenění žen
do chodů státu a podílení se na výrobě prostředků, jež po válce kde byl nedostatek
mužů vedl k postupným změnám, jež více rozvinul objev hormonální antikoncepce a
schopnosti žen „mít“ své tělo pod kontrolou. Nehrozilo náhlé nechtěné početí.
Projevem zde byl feminismus a postupné změny ve společenských rolích, kde je více
markantní to bylo ve školství které se značně feminizovalo a dále v rodinách, jež
dříve byly početnější, neboť zde žili pohromadě prarodiče. Celé to rozvíjela sociální
politika států, jež navíc začal přebírat hlavní řídící roli ve společnostech. Mizela
původní architektura a hodnoty rodiny, mužský princip a jeho role čímž se měnila i
ženská role, jež do sebe absorbovala mužské principy. Výchovu dětí mají především
v rukou ženy.
Toto dospělo do „vrcholu“ někde v roce 2000 a tzv. pozitivní diskriminací, kde už
hlavní nebyly schopnosti a zkušenosti ale příslušnost k pohlaví.
15

To se nejvíce začalo projevovat v orgánech EU a Německu, Rakousku, Švédsku a
Norsku a do popředí se dostala ženská logika a mateřský instinkt, jež i vlastně stojí
za současným sociálním multikulturním humanismem a to že se Evropa pohybuje jak
si v kruhu a není razantnější v určitých procesech.
Zde doporučuji nastudovat si obsazení ministerstev jednotlivých států a komisařů
v EU.
Dodám ještě tu skutečnost, že jde o fázovitý vývojový proces, kdy nejdříve je potřeba
v 1 fázi se „udržet v podmínkách chování a myšlení, mužského světa, zde třeba
v politice, což vede k určitému převzetí mužských hodnot a projevu. V 2 fázi dochází
k vytváření „ženských“ spojenectví, jehož negativní projev zde může být
autocenzura, jež je hodně patrná v Německu a EU. Ta následně brání účinně řešit
společenské potřeby a migrační krizi.
Pak určité společenské události, zde třeba v Kolíně nad Rýnem, Silvestr 2015, kde
byla starostkou města Henriette Rekerová, ministryní obrany Německa Ursula von
der Leyenová, tak že místní velitel policie se „bál“ razantněji zasáhnout. Toto se
navíc děje v Německých mediích … To spěje do třetí fáze a to společenské krize,
kde je silný tento „náhubek“, tak že není schopnost v čas a komplexněji reagovat na
celosvětové a vnitřní děje. Celé ti ještě umocňuje faktor odcizování, jež je přítomen
ve všech funkcích, my to známe v podobě úřadů EU, ale i našich a dále osobní
faktor, kde je nízká schopnost rozpoznat už svůj destruktivní vývoj, jako třeba u
Merkelové, za tím může být i snaha udržet svoji „transformaci“ hodnot do společnosti,
svůj odkaz a dále snaha jej rozvíjet dále. Zde je ale omezující faktor a tím je čas, kde
platí pravidlo čím je delší čas vlády, tím se do společnosti dostávají nové generace a
ročníky, jež už vyrostly v jiném prostředí, a tím pádem mají jiný pohled na svět a jeho
děje, své místo zde. Málo kdo z politiků zvládne odejít v čas …
Tím vlastně dospívá civilizace a lidstvo do dalšího předělu a epochy. Mužský princip
vlády a vnímání známe za posledních tisíce let a co se zde dělo…
Ženský princip v tak silném formátu zastoupení nikoliv. Mužský (otcovský) princip je
od přírody zabezpečovat a chránit zdroje, plodit potomstvo, je tedy zaměřené
expanzivně do prostoru s projevy silné autority, je i agresivní.
Ženský princip (mateřský) je ochranářský, rodinný, senzitivita k potřebám potomků a
lidí kolem, raději věci řeší ústně a je uzavřená do kruhu. Nerada řeší velké věci a
odsouvá je či zametá pod koberec…
Tento významnější vstup a vliv ženského principu a energie v rámci států a
společnosti zde EU, je v prostředí ryze mužského a to navíc ještě v různém
otcovském formátu, od náboženského, kmenového, diktátorského …
Lze říci, že se v této době střetávají dva formáty otcovský – mužský a mateřský
ženský. Evropa a okolní svět.
16

Mužské duchovno je vlastně náboženství, jež má prvky hierarchie a rituálů a ženské
duchovno je esoterické a magické.
Tím se samotná evoluce lidského druhu dostává do dalšího stupně, který nás bude
provázet další staletí a bude docela drsný, a to na základě v jakých formách a
stavech (civilizacích) je zde aktivní mužský princip.
To neznamená jeho likvidaci, ale přirozený proces vzniku vícerozměrného formátu
vnímání, jež bude na duševní rovině, kde základem budou poznání a zkušenosti jak
se v kterých prostředích chová ženský a mužský stav a co generuje. Dnes
potřebujeme si doplnit znalosti v ženském stavu a jeho vstupu do společenských dějů
a hodnot.
Následkem této transformace bude i zánik monoteistických náboženství, jež mají
autoritářskou a otcovskou autoritu a architekturu. Navíc jelikož už zde nebude
„propagována“ ani mužská či ženské rovina, ale střední – duševní altruistická, vyšší
princip pojme jiné vlastnosti, jež se budou podobat těmto stavům a bude více
individuální a umělecký či filozofický projev.
To ale předbíhám dobu. To podstatné se děje dnes a tím je pochopení předchozích
procesů kde na jejich vrcholu je ženský projev a projev mladých generací, tak aby se
poznal jejich záporné projevy, kde onou zpětnou vazbou je náš současný stav kolem
migračního exodu a vlastně přešlapování na místě.
Tady se vrátím k meritu věci, západní Evropě, je vlastně tam kde my jsme byli kolem
roku 1989, kde se rozpadala jedna ideologie … Což umocňuje dnešní stav a vlastně
rozpor dvou proudů v západní a východní Evropě, kde my už víme a zažili jsme co je
špatně a to umělé řešení a přílišná ochranné a řídící byrokratická role státu a politiků.
Další mocný rozvojový fenomén je zde Internet a jeho komunikační a sdílecí
možnosti (sociální sítě ) na úrovni jedinců a to že je možné anonymně vstupovat do
tohoto prostoru, tedy nehrozí tak tvrdé společenské odmítnutí, jako v rovinách
zaměstnání, volnočasové aktivity a přátel zde, ve škole atd. Tedy umožňuje vtáhnout
i tu část populace, jež má celkem „nevyzrálou“ osobnost a zde si jí může „trénovat“.
To má o odvrácenou část a zpětný vliv na rozvoj našich duševních rozpoznávacích
procesů, dále informační a časové inteligenci.
My jsme doposud byli zvyklý na jednu autoritu a její systém pravdy a reality, což nám
tato doba a rozvoj internetu „odnímá“ a my v tom dnes jak si plaveme a učíme se
rozvíjet další inteligence a tím pádem formát duševenství.
Je zde podobné nebezpečí jako ve 20 letech minulého století, kde sice nebyl
internet, ale zavádělo se postupně všeobecné volební právo a tím zde byla silná a
17

početná celkem snadno manipulovatelná skupina populace, dělnická třída a jak to
dopadlo …
Dnes se toto děje v prostoru internetu, kde je navíc určitá lidská svoboda a osobní
zájem, jež může mít formu a snahu nějak ovládat a manipulovat s druhými a nutit jim
své poznání a doplňovat ji umělou genezí, ostatně jako to vždy dříve dělali diktátoři a
nebo vládci z neurozeného rodu.
Zde je to v rovině na úrovni jedinců, jež celkem baví manipulovat s druhými,
podstrkovat jim určité informace, videa tak i na úrovni státu kde je to velmi
sofistikované. Navíc přichází doba nové inteligence, tak že nebude velká možnost
zjišťovat, jestli informace ve formátu jsou reálná a pravdivá anebo uměle vytvořené,
včetně jejich postav a dalších charakteristik. My dnes už něco podobného zažíváme.
Jaký je náš současný civilizační svět. Jižní a Střední Amerika, jež j hodně sociální a
solidární se společensky rozpadá, třeba současné dění ve Venezuele a do popředí
se dostávají diktátoři a jejich rodinné klany.
Severní Amerika je na určitém rozcestí, dané změnou poměrů v etnických skupinách
kde slábne role původních Evropanů.
Kanada podobně jako Švédsko a Norsko se začíná společníky virtualizovat a
oddělovat se od reality.
Afrika není schopná z větší části vytvořit stabilní a centrální a relativně demokratické
skupiny, je roztříštěna na kmenové příslušenství, různé formy náboženství a vnitřním
bojem o místo.
Blízký východ je poznamenán jak Osmanskou říší, tak přítomností Angličanů a
Francouzů, jež zde vytvořil novodobé hranice a určitou správní strukturu.
Rusko je fenomén sám osobě, neboť jeho vývoj byl jiný z počátku silný vliv Vikingů a
následně z celování městských knížetství, kolem Moskvy, jež nakonec přebrala vůdčí
roli a pojala do sebe byzantské křesťanství zde Pravoslaví. Navíc byl zde silný lidový
přístup k náboženství, jež se šířilo v dobách Cyrila a Metoděje v rámci potulných
kněží a mnichů, jež předávali tyto hodnoty i písmo.
Následoval věk carů a samoděržaví, kde Evropa vyrostla na principech sdílení
centrální moci, kde byla světská a duchovní správa, císař, papež, dále šlechta,
bankéři, měšťanstvo, tak že nemohlo jen tak dojít k uchvácení centrální moci. Z toho
se pak vyvinula i demokracie.
V Rusku toto nebylo přítomné, šlechta navíc nebyla početná, většina obyvatel vlastně
byli nevolníci.
Tento princip a zkušenost má následně Rusko v určitých časech obnovovat.
18

19