Singularita 5.7.2018

Atmosféra Singularity existence
Z pohledu na Slunce a sluneční erupce mně napadla myšlenka, kde hmota Slunce představuje stav
singularity – Jednoty a vnější část Slunce, vlastně hloubku časoprostoru.
Erupce na Slunci jsou vlastně energetické tvůrčí hladiny, jež pronikají do různé hloubky časoprostoru
a tím vytváří samotnou existenci, jejíž čas trvání je úměrný energetickému výronu koronární hmoty
zde vlastně naší duchovní a hmotnou energii, stav.
Zde vzniká několik veličin,
- První veličina je samotný povrch singularity pro lepší uchopení povrch Slunce, kde jeho
souřadnice určují čas a místo zrodu a tím možná epochu, ale i možná část vesmíru?
- V jádru Singularity – Slunci vzniká tvůrčí stav kde vlivem singulární ztráty prostoru vzniká
nesmírný tlak který uvádí do pohybu stav „nabití“ singularity na tvůrčí konstantu Čchi, jež
následně uniká z jádra Singularity vystupuje k povrchu a vytváří bouřlivý koronární povrch
Singularity a vlastně to zdroj všeho a základ její atmosféry
- Vesmíry – dimenze vznikají při nad povrchem (atmosféře) a směrem ven do hloubky kde
vlastně vzniká časoprostor
- Čas se zde znamená pohyb po povrchu koule od jižního k severnímu pólu
- Existence je vlastně výtrysk koronární Singulární hmoty do časoprostoru - dimenzí, zde jak
jsem výše psal vesmíru a určité dimenze kterou určuje energetický stav výronu koronární
Singulární hmoty (nabitých částic Čchi), zde vlastně našeho existenčního popudu proč
vstupujeme do životů – existencí, je to podstatně složitější, pokud už jsme přímo
v atmosférických procesech Singularity existence
- Energetickým stavem výronu pak se určuje v které části vesmíru, dimenze – času a prostoru
se zrodí a v co se zrodí a zůstane a bude se transformovat
- Tak to vznikají vlastně různé samostatné energetické entity, jež si v sobě nesou existenční
(životní) potenciál, který na základě velikosti a síly výronu koronární hmoty zde vlastně
povrchu který v sobě obsahuje nabité částice či stavy které vznikají v jádru Slunce –
Singularity a může je nazvat nabité částice Čchi
- Nabité částice Čchi mají díky svému potenciálu určité vlastnosti zde se polarizovat na dvě
konstanty a to Jing a Jang, hmotu a antihmotu
- Povrchu Singularity je vlastně rezervoárem nabité Čchi který je doplňován z jádra Slunce
Singularity a je pravděpodobné, že singularity Slunce i rotuje, což má za následek změny na
povrchu Singularity kde vznikají proudy oblasti s vysokým a nízkým „tlakem“ v Čchi jež je
nesmírně energetická a vytváří různé oblasti s různým expanzním tvůrčím stavem Čchi, kde
vlivem rotace dochází podobně jako na Slunci vytváření stlačených stavů - smyček a
následném výronu koronární Čchi (hmoty), zde to není magnetismus a koronární kriticky
nabitá Čchi a její tvůrčí energetický potenciál, jež takto může být „stlačen“ do různého
energetického stavu a tím pádem kritického bodu expanze mimo povrch Singularity, přičemž
vzorec těchto expanzních sil vytváří různý stav existence od atomů až k tomu co vytváří auru
a náš existenční stav, životní potenciál jež se odehrává tedy tvoří v po čas setrvání tohoto
1

výtrysku koronární hmoty zde Čchi mimo povrch Singularitu (Slunce) kde délka setrvání a
hloubka znamená stav existence a její čas a povrch prostor – vesmíry dimenze
- Je možná pravděpodobné, že nad povrchem Singularity vzniká určitý „odpudivý“ stav,
podobný jako vytváří voda na svém povrchu a tím pádem vlastně „samostatný povrch“ jemuž
říkáme vesmír a těch povrchů nad sebou je pravděpodobně více a jsou existenčně
samostatné a samonosné, mají své „oběžné dráhy
- Toto povrchové napětí, odpuzuje návrat veškeré koronární Singulární Čhci zpět na povrch
Singularity a dle své vibrace vytváří vesmíry a dimenze, udržuje je existenci a vlastní
transformaci - fůzi. Část takto nabité a vypuzené Singulární Čchi (něco jako koronární
hmota), navíc vytváří díky nízké hladině vibrace energetické hladiny, jež dosáhne jen na
určitou oběžnou dráhu či vrstvu atmosféry Singularity, kde dosahuje stavu temné hmoty a
energie, nebo toho co už je pod úrovní částic hmoty. Tedy tento vertikální výtrysk směrem
ven do atmosféry (na oběžné dráhy) Singularity, jeho energetický stav určuje konečnou
formu a stav jaká bude mít a jaký bude vytvářet stavební základ, materiál na orbitě, či
atmosféře Singularity. Tím je celý proces na orbitech „podporován“ a doplňován a tím se
udržuje vnější klimatické procesy (fůze) v řádech vesmírů a dimenzí, nejblíže se vytváří
vesmíry a směrem ven dimenze
- Na nadkoronání – atmosférické Singularitě vesmíru, jež zde něco jako plave, vznikají
rozdílné stavy rozpínání časoprostoru i dimenzí, jež je jiný u pólů a jiný u rovníku, což
z určitého „povrchového“ pohledu jako je ten náš, vytváří dojem zrod vesmíru ze singularity.
Vznikají zde možná fůzní tlakové výše a níže, kolem Galaxií a hvězd, černých děr …
- Ve skutečnosti zde, ale nejsou horizontální singularity od pólů k rovníku a zpět, kde je dojem
vzniku a zániku vesmíru (časoprostoru), ale vertikální výtrysk super nabité Čchi Singularity, jež
jsem, pronikají z koronárního povrchu Singularity směrem ven, jež na základě určitého
existenčního vzorce si nesou tvůrčí stav a jeho potenciál rozvoje a tím pádem své místo a stav
na orbitě atmosféře Singularity.
- Zde možná vznikají dvě základní roviny existence, první je tvůrčí a vzniká výrony koronární
super nabité Čchi Singularity směrem ven a jde vlastně o „existence (životy), záleží na
energetickém stavu těchto výronů Singulární Čchi, jež na jedné straně může „doplňovat“
danou vrstvu (dimenzi) její existenci, pokud je nižší než kritický bod samotné existence, zde
vytváří proto základy hmoty, vazební potenciál atomů to co vytváří atomy a na druhé straně
může vytvářet samotné existence s vlastním osudem, jež je úměrný průniku do stavu
existencí (dimenzí) a je jím jak si limitován (Směrem do atmosféry Singularity)
- Podle síly výronu Čchi ze Singularity, jež se děje neustále s různou intenzitou kde právě
intenzita vytváří vzorec existence a hloubky průniku do stavu – dimenze. Tento stav nezaniká
je neustále doplňován z jádra Singularity kde vzniká aktivní super nabitá Čchi jež putuje
k povrch mnoha vrstvami a jak se mění tlak (slábne) tak nabývá na energetické nosnosti,
tvůrčího potenciálu, tak že nemusí ani Singularita rotovat a vytvářet na povrchu tlakové
expanzní smyčky a výrony koronární Singulární hmoty, je možné že povrch Singularity
doslova vře a tryská s různou intenzitou do prostoru a tím pádem vytváří či doplňuje vlastně
atmosféru Singularity kde vznikají vesmíry a dimenze jež jsou vlastně stavy určité kritické
rovnováhy mezi odpudivým povrchem Singularity jež vzniká povrchové napětí díky výše
uvedeným procesům tím jak se k povrchu derou částice či energetické stavy Čchi a mění se
tlak který je jiný v jádru a jiný na povrchu, expanze
2

- V atmosféře Singularity na základě výše uvedených skutečností, vznikají samostatné
existence (orbity), zde vesmíry a dimenze, jež nesou takový stav, jaký je jejich nosný
potenciál jim byl udělen vzdálenosti od povrchu (odtažitosti) Singularity na základě té
skutečnosti, kde vlastně stav vystupující a tím pádem expandujícího výronu Čchi z povrchu –
korony Singularity, vytváří nad povrchovou odpudivost, určité vakuum, kde stav výtrysku
směrem ven vytváří vnitřní deficit v koroně Singularity, který je následně doplňován
z vnitřních vrstev Singularity, kde k povrchu se derou super nabité částice Čchi, tak že vzniká
jejich přetlak a stav povrchového napětí, odpudivosti, jež má ten důsledek, kde „vyrovnává“
stavy výronů koronární Singularity, expanzní super nabité Čchi, jež má různou intenzitu
výronu do časoprostoru (pro srozumitelnost délku či dosah výronu směrem ven) a díky té
skutečnosti, kde zde zůstává Singulární kontinuita - soudržnost, jež si lze představit jako
gravitaci. To určuje na základě vzorce do jaké vrstvy (orbity) atmosféry Singularity se
„dostane“ a jak dlouho zde setrvá, tedy její život či tvůrčí existenční potenciál, či stav fůzní
cyklické transformace. Zde vzniká na základě výše uvedeného nad povrchové odpudivosti
Singularity takzvaný harmonický stav sil, jež vlastně vytváří něco jako oběžnou dráhu – orbity,
na kterých se udržuje určitý stav existencí, jež má určitou existenční transformační hodnotu,
jež je stavebním materiálem pro danou vrstvu atmosféry - orbitě Singularity a této vrstvě
můžeme říkat dimenze či vesmíry.
- Dimenze zde jsou vnější části atmosféry Singularity a Vesmíry jsou vnitřní části atmosféry
Singularity, mají svoji něco jako oběžnou dráhu, které je udržuje v určité konstantě stavu a
tím pádem procesů
- Zde je možná další klíč existence a to samostatné, jež se odehrává na úrovni dané vrstvy
atmosféry - orbit Singularity, kde vytváří proces vývoje vesmírů, jež se odehrává ve zdejší
(vnitřní) vrstvě a časoprostorové ose od pólů k rovníku a k pólu, ale nemusí tomu být tak,
neboť povrch koule Singularity vlastně tyto vlastnosti nemá …
- Průnikem různé intenzity koronární super nabité Čchi Singularity je proces atmosféry – orbit
neustále doplňován a vyrovnáván tak i stav kdy část se vrací zpět, pokud nabude kritického
bodu ztráty nosné vrstvy atmosféry Singularity
- V atmosféře Singularity je vlastně uložena veškerá existence v podobně vrstvách rozhraní, jež
vytváří určité kritické podmínky pro danou existenci, její stav, chování, setrvání, jež z našeho
úhlu pohledu můžeme uzavřít do vědeckého vzorce, ale i duchovního vzorce, kde vytváří
určité optimální podmínky, zde třeba koherence v podobě vrstvy, jež vytváří klimatické
podmínky pro vývoj naší koronární „hmoty“ karmy, duše zde astrologické planetární pole.
Jinak řečeno není zde rozdílnost toho, co nazýváme hmotné a nehmotné, duchovní a světské,
to je jen realita naší aktuální udělené autonomnosti a to že se na tyto procesy vrstvy díváme
jak si ze zdola a z určitého místa na povrchu tak že vytváří samostatný dojem …
- Tedy není zde duchovní a vědecké, je zde vše a to jestli je to duchovní nebo vědecké je jen
pohled na hloubku vrstvy kde se nachází a to jí uděluje její tvůrčí potenciál, kde platí, že aby
se projevil, musí být obsažen v nosném tvůrčím prvku, jež je zde vlastně „vystřelován“
s koronárními Čchi Singularity, nebo jejich forem singularit ve vrstvách atmosféry - orbit
Singularity kde je tento princip taktéž obsažen, pro nás je zde hmatatelné Slunce a hvězdy,
Galaxie
- Zde je to podobný jev jako má vlnová délka světla, tak je zde vlastně „vlnová“ délka
existence, jež je úměrná stavu jakým je uvolněna z povrchu Singularity jež je vždy originální,
neboť povrch Singularity není hladký, ale vznikají zde oblasti s nízkým a vysokým tlakem a
3

pokud se z jádra Singularity doplňuje tvůrčí Čchi, tak zde prostě vře a vystřeluje do atmosféry
na orbity Singularity a vytváří její základy, vrstvy a část se vrací zpět což ještě doplňuje tento
vzorec povrchového odpudivosti Singularity. Vytváří vesmíry a dimenze, udržuje jejich
existenci
- Tento proces se děje i v atmosféře Singularity zde jejich Vesmírech, tak že je zde vnitřní a
vnější rovina procesů, nelze uvažovat o jednom ale o sousledu a je to vlastně x dimenzní …
- Otázkou jsou děje v samotné atmosféře Singularity, kde jsou pravděpodobně „autonomní“ (
cyklické) a vytváří vlastní procesy a vývoj, vesmíry a dimenze.
- Je pravděpodobné, že univerzální princip Singularity se zde opakuje tedy, neustálý příliv tok
super nabité Čchi z povrchu Singularity vytváří atmosferické – orbitové vnitřní fůze a
transformace. Zde je potřeba pro lepší uchopení doplnit další konstantu, jež má vlastně
podstatný vliv na Čchi její nosný potenciál. Ten je dán jednak v jaké hustotě a kritickém stavu
byl vypuzen z povrchu Singularity a tím pádem pronikl do časoprostoru – atmosféry - orbity
Singularity, kde směrem ven vytváří nehmotné procesy a směrem k povrchu hmotné, těžké
procesy, zde pro nás vesmíry. Tím vznikají vrstvy atmosféry Singularity, vesmíry a dimenze.
Jednotlivé vrstvy na základě svého nosného potenciálu, jež je dán vzdáleností od povrchu
Singularity v sobě nesou vlastní procesy fůze, jež vytváří určitý vlastní vývoj a transformace a
to až do kritického nosného stavu, jež má daná hodnota vrstvy atmosféry - orbity, vesmír
dimenze.
- Je pravděpodobné, že v každé vrstvě atmosféry Singularity vznikají procesy podobné malým
Singularitám, jež udržují určité samostatné ekosystémy a vlastně dimenze a to na podkladě
nosné tvůrčí strategie, Galaxie, hvězdy …
- Je taky možné, že v těchto Singularitách autonomních ekosystémů, pro lepší srozumitelnost
jedním hmotným je naše Sluneční soustava a je též i nehmotným se vytváří proces oslabování
tvůrčího autonomního bodu vlastní singularity – existence, tak že je nakonec lehčí či v jiné
koexistenci než daný autonomní ekosystém a tím pádem přechází do další vrstvy atmosféry
Singularity – zde dimenze, pokud je stav, člověk, jinak to může být další hmota …
- Tak to vzniká vlastně vše od atomů, po nerosty, planety hvězdy, člověka, duši, karmu …
- Jelikož je náš lidský stav vlastně autonomní, časový, tak vše kolem vlastně vnímáme
autonomně a samostatně i když ve skutečnosti tomu tak není a tím vlastně vytváříme
„falešný“ stav existence a své vlastní pravidla jak světská tak duchovní
- Vlastní vývoj existence jak jsem výše psal, vzniká horizontálně ve vrstvách - orbitech
atmosféry Singularity, jež vytváří vesmíry a dimenze, kde je i další pravděpodobný proces,
kde vnitřní část atmosféry Singularity vytváří vlastním autonomním procesem myriád
autonomních fůzí „lehčí“ prvky pro vnější vrstvy singularity, nic jiného než jim vezme
(transformuje) jejich tvůrčí potenciál. Vlastně zde vznikají „energetické vrstvy“ jež jsou
autonomní a mají vlastní zákony a principy a to až do bodu ztráty tvůrčího nosného
potenciálu, již jim byl udělen výronem z koronární hmoty Singularity a vzniká netečný stav jež
už nemá tvůrčí potenciál a rozpínavost. Co se děje dál, zde lze odhadnout tu možnost, kde
tento stav je neustále doplňován z vnitřních autonomních procesů vrstev, tak že na jeho
vnější hranici vlastně vzniká „tlak“ jež transformuje netečný stav do stavu který se vrací zpět
do Singularity a padá na povrch Singularity anebo zpět do světů …
- V rámci vertikálních procesu je udržována atmosféra Singularity její dimenze a vesmíry a
autonomní procesy ve vrstvách atmosféry Singularity vlastně vytváří vnitřní rotaci -ce
„počasí“ vlastnosti dimenzí a vesmírů, jejich pohyb a existenci, který je vlastně dvojí.
4

- Jeden je doplňován z koronárního povrchu Singularity a druhý je „vyživován na základě
myriád autonomních vnitřních procesů ve vrstvách atmosféry - orbit Singularity, jež zde
vytváří své vlastní klima a počasí, pro nás zákony a principy chování všeho
- My známe chování a projevy své blízké autonomní vrstvy - orbity a její hmotného a
nehmotného potenciálu, jež zde vlastně vytváří na sebe navazující vrstvy – ekosystémy, jež
mají svá pravidla, vývoj a stavy a tím vytváříme vědecké a duchovní publikace …
- Je nad rámec našich možností popsat jednotlivé autonomní celky a vrstvy atmosféry
Singularity, neboť jedna přechází v druhou a my vlastně jsme jen v krátkém autonomním
stavu a času úseku vnímání …
- My existujeme v určitých „souřadnicích“ jak hmotných tak mentálních a nehmotných
autonomních celků ať je to rodina, obec, stát, krajina, čas … jež určují pravidla naší existence
a platí zde pravidlo čím více budeme součástí autonomních ekosystémů, tím více budeme
pod vlivem jejich principů, zákonitostí a pravidel a zde je vlastně ukryt náš potenciál,
uvědomit si toto a nebýt otrokem těchto pravidel, zákonů, principů autonomních
ekosystémů, jen si udržovat ty jež mají pro nás přínosný a životní vliv a princip, to ale přichází
s procesem poznání vlivu těchto autonomních ekosystémů který si před dospělostí
neuvědomujeme a snažíme se je obsáhnout a vlastnit, což je vlastně vnitřní proces fůze naší
existence na který „spotřebujeme“ svůj životní energetický potenciál a buď najdeme
rovnováhu, nebo si budeme užívat v určité množině autonomních ekosystémů, nebo ji
zmnožíme a nebo zmenšíme.
- Zde platí pravidlo, že nelze „odstranit“ všechny autonomní existenční ekosystémy a tím
pádem jejich principy, zákonitosti, vývoj a pravidla, pokud chceme žít komfortní život a nebýt
ke všemu netečný, duševně, duchovně, životní mrtví …
- Naše duchovní činění není nic jiného, než pochopení v kolika „autonomních“ ekosystémech
se nacházíme a o kterých se domníváme, že na nás májí vliv a které jsou zatím za horizontem
našeho pojmutí, nemůžeme přejít do té části či vrstvy autonomních ekosystémů pokud
nemáme jich hodnoty existence, což by pro nás znamenalo zde smrt a zánik. Navíc po celý
život a s naším spirálovitým cyklovým vývojem se mění počet a intenzita vlivu těchto
autonomních ekosystémů. Dále lze říci co člověk to jiná zkušenost z daných autonomním
ekosystémem, vrstvou, zde záleží, jak bude transformován obsah všech autonomních
ekosystémů, jež se účastníme, ať životních, duševních, duchovních … Všechny nauky a
vědecké publikace mají snahu vytvářet mantinely pro tyto autonomní ekosystémy, kde platí
pravidlo, že vlastně autonomní nejsou, kde jeden přechází, vyvíjí se v další a nalézt tu hranici
kde to už je a není další nebo týž ekosystém je téměř nemožné, respektive v hmotě kde jsou
atomy a energie je to možné …
- Smyslem naší existence je nalézt prozření a harmonii počtu autonomních ekosystémů, jež
potřebujeme ke své komfortní zdejší lidské existenci a ne k nějaké vysněné či společensky,
rodinně, kulturně žádoucí.
- Nemá smysl neustále objevovat další a tlačit do nich svoji existenci, pokud máme pravidla a
spadáme pod zákony zdejší autonomní existence, zde těla a života, rodiny, společnosti,
krajiny, státu, jež vytváří soubor účastí autonomních ekosystémů v našem životě. Musíme
jíst, šatit se bydlet a být ve vztazích …
- Někdo potřebuje velký počet souborů autonomních ekosystémů, někdo jen několik a jejich
intenzita štěstí může být nebo je totožná …
5

- Naše duchovní činění je vlastně jen o tom poznat co je vlastně duchovní a co ne, co je za
horizontem současného chápání a poznání, tak aby nám nakonec tato určitá imaginace
stavů nepřekážela v naší smysluplné celostní existenci (osvícenosti) a my si díky ní
nevytvořili zajetí nespočtu autonomních ekosystémů a jejich pravidel, zákonů principů,
jinak řečeno ve skutečnosti žádná není, jsou jen zákony a principy zdánlivě autonomních
ekosystémů a to jen na které dosáhneme, jak životně, tak mentálně, duševně, duchovně,
kulturně, společensky … Jejich množstevní udržování pak omezuje náš život a naší
celistvost, jeho různorodost a brzdí náš potenciál
- To samé platí o vnější společnosti a lidstvu, na které je potřeba nahlížet jako na autonomní
ekosystémy a jednotky, jež mají své zákony, principy, pravidla, životnosti, cykly a sami se
účastní obrovské množiny dalších autonomních ekosystémů a jejich cyklů, fází, principů …,
tak že nakonec není v žádné moudré hlavě na světě a dějinách nalézt pro všechny mír …
Zde je jen ničivá lidská vlastnost předávat hodnoty svého autonomního ekosystému na
druhé, přičemž každý je stvořen z jiného počtu aktivních a neaktivních autonomních
ekosystémů a každou minutou ve světě se rodí další jež nastupují na tuto cestu a vlastně
začínají od znova jako kdysi my. Co pro ně můžeme udělat je přenést jim určité základní
znalosti prostředí a tím pádem neblokovat tolika energie na postupné chápání své množiny
autonomních základních nosných ekosystémů, které vytváří jejich životy. Mají svoji hlavu a
pubertu …
- Postmoderní člověk studuje duchovnost a další nehmotné i hmotné autonomní
ekosystémy tak aby rozeznal co je základ daného autonomního ekosystému a co už je jeho
odvozenina z našeho, tak aby mu nepřekážel a osvobodil se k jeho celistvému rozvoji a
nebyl jen otrokem dodržování pravidel domnělých autonomních ekosystémů, jinak řečeno
že vlastně žádná duchovnost a mystika není, jsou jen procesy doplněné či završené mnoha
osvíceními tím, jak třídíme kvality a potřeby autonomních ekosystémů, jež potřebujeme ke
svému životu. Nakonec nám zůstane jen určitý počet základních autonomních ekosystémů
a stav naplnění, což je smyslem naší existence. Přejde se z autonomní existence do plynulé
a setrvalé což je nirvána, otevření se čisté existenci bytí …
- Ruku v ruce k studiu duchovnosti, je potřeba studium a poznání současné vědy, techniky a
dalších věd a nauk, tak aby se chápala daná rovina většiny autonomních ekosystémů, jež
byly toho času za poznáním současné civilizace a populací -e, jejich pravidla, principy,
zákonitosti, to platí za náš horizont a i směrem k chování ekosystémů našeho světa. K
životu zde nepotřebujeme se vycvičit na podmínky jiné planety byť je exklusivní třeba jako
Pandora, když se tam stejně nikdy nedostaneme, což dělá většina duchovních začátečníků.
- Duchovnost je vlastně jedna 1 etapa či část naší cesty, ve které máme poznat a oddělit to
co je za horizontem poznání současné populace a civilizace a co je součástí dalších vesmírů
a dimenzí, které ale nemá pro zdejší život a jeho hodnoty, podmínky, vývoj valný význam …
Závěrem,
Není moji snahou popisovat či studovat zdánlivé autonomní ekosystémy, neboť jsou jich zde
myriády, základ je zde v tom poznat celkový řád a jednoduchost všeho. Jdeme vlastně od
nesložitějšího k nejjednoduššímu a většinu nauk stejně čeká časová aktualizace a i zánik … Základ
nám dává věda, škola a vede nás náš tah. Co nás vlastně blokuje je naše aktuální neznalost
autonomních ekosystémů tak že netušíme, jestli jsou smyšlené či nikoliv a jak se chovají, tím
6

pádem jsme v jejich područí a i područích druhých což je špatné … S vývojem lidstva bude přibývat
knižnice znalostí těchto zdánlivě autonomních ekosystémů a systém se bude zjednodušovat.
7