Parkinson Help - VLNY - 13-2017 MAIL

FEJETON
šťastné manželství už nehraju, už ani neprotestuju,
jsem odevzdaná, nechci nic
řešit, chci spát, jíst, nasávat slunce, zírat
do vln a říkat si MODRÁ je dobrá. Vyrazili
jsme na Korsiku. Pár spolucestujících
jsem už znala, většinu podle vidění z bazénu,
někdo byl vloni v Egyptě. Buddyho
nemám, bydlet budu s Kamilou. Je to
usměvavá řeznice, temperament, pusa
od ucha k uchu.
okno - zaseklo se, pršelo na mne, ale
nevadí, klec ve mne vzbuzovala pocit
bezpečí. Nad ránem jsem usnula a vůbec
mi nevadilo, že ležím na pivních plechovkách.
Ráno připomínalo prádelnu,
dusno a vlhko. Musím do batohu a ten je
v zadní části auta. Otevírám dveře, hlavně
ať nevypadnou batohy, pod autem je
louže. Batohy nevypadly, vypadl Martin.
Také se uchýlil před bouřkou do bezpečí
klece. Martin byl mým „buddym“ na celou
korsickou Odysseu. Asi mi zachránil
i život. O tom později.
Nepamatuji se přesně, kolik nás na Korsice
bylo, ale měli jsme dvě lodě. Nalodili
jsme se za plného slunce, ovšem noční
přejezd bylo zase peklo. Příšerné vlny
a vítr mne vrhaly na zábradlí, kde jsme
všichni zvraceli. Byla jsem unavená
z předchozí bouřlivé noci a teď to pokračuje.
To jsem zvědavá, jak se tyhle trosky
budou potápět. Možná se potopíme dřív
než bychom chtěli, i s lodí. Odysseus -
Bůh moře - se „móc“ zlobil.
Prvním korsickým zážitkem je obří
bouřka. Jednu noc jsme měli trávit na útesu
pod širým nebem. Noc ve spacáku. To
už jsem nezažila dlouho. Těšila jsem se na
hvězdy, vlhký vzduch, šumění „moříčka“.
Pozor, změna: širé nebe se zatáhlo a světelné
efekty, které tvořila bouřka, připomínaly
peklo, „moříčko“ nešumělo, ale
patrně burácelo. To jsme však neslyšeli,
neboť bouřka burácela víc. Strašně lilo.
Bála jsem se vlézt do auta, neuhodí do
něj blesk? „Neuhodí, zalez“, řval některý
z mužů, „je to Faradayova klec“.
Znělo to sebejistě, tak jsem do klece
vlezla, bylo nás tam hodně, nešlo zavřít
Do přístavu jsme nemohli a zakotvit v tomhle
počasí nebylo možné. Prostě jsme
pluli „NĚKAM“.
Potom přišel příběh hodný romantické
povídky na téma kuriózní seznámení.
Každý večer, pokud to bylo možné a nefoukal
vítr, jsme obě lodi svázali k sobě,
společně konverzovali, večeřeli, sdělovali
si dojmy z uplynulého dne, hledali
v atlasech ryb a plánovali další den.
V den „D“ začala bouřka v okamžiku, kdy
jsem seděla na vedlejší lodi a povídala si
se spřáteleným manželským párem. Na
palubě se povaloval usměvavý vtipný
starší chlapík, neznala jsem ho. „Bolí
28 VLNY 13/2017