Singularita existence a naše autonomnost 5.7.2018

Atmosféra Singularity existence a naše autonomnost.
Z pohledu na Slunce a sluneční erupce mně napadla myšlenka, kde hmota Slunce
představuje stav singularity – Jednoty a vnější část Slunce, vlastně hloubku
časoprostoru.
Erupce na Slunci jsou vlastně energetické tvůrčí hladiny, jež pronikají do různé
hloubky časoprostoru a tím vytváří samotnou existenci, jejíž čas trvání je úměrný
energetickému výronu koronární hmoty, zde vlastně naší duchovní a hmotnou
energii, stav.
Zde vzniká několik veličin,
- První veličina je samotný povrch singularity pro lepší uchopení povrch Slunce,
kde jeho souřadnice určují čas a místo zrodu a tím možná epochu, ale i
možná část vesmíru, časoprostor?
- V jádru Singularity – podobně jako ve Slunci vzniká tvůrčí nabitý stav, kde
vlivem singulární ztráty prostoru vzniká nesmírný tlak, který uvádí do pohybu
stav „nabití“ singularity na tvůrčí konstantu Čchi, jež následně uniká z jádra
Singularity vystupuje k povrchu a vytváří bouřlivý koronární povrch Singularity
a vlastně je to zdroj všeho a základ její atmosféry
- Vesmíry – dimenze vznikají nad povrchem (atmosféře) a směrem ven do
hloubky kde vlastně vzniká časoprostor a dimenze
- Čas se zde znamená pohyb po povrchu koule od jižního k severnímu pólu,
prostor hloubku průniku
- Existence je vlastně výtrysk koronární Singulární Čchi do časoprostoru –
dimenzí, zde jak jsem výše psal vesmíru a určité dimenze (vesmíry) které -ou
určuje energetický stav (síla) výronu koronární Singulární hmoty (nabitých
částic Čchi), zde třeba i vlastně našeho existenčního popudu, proč vstupujeme
do životů – existencí, je to podstatně složitější, pokud už jsme přímo
v atmosférických - orbitálních procesech Singularity existence, kde jsem
v zajetí těchto zákonů, ale na vnitřní orbitální dimenzi – příslušném vesmíru a
jeho ploše, která navíc určuje jeho formu a vývoj
- Otázkou je zde jestli vesmír a dimenze obsažené v atmosféře Singularity,
vznikají ze jedné singularity, anebo se z vnitřní části, kde je neustále z roviny
povrchu Singularity pomocí výronů super nabitých částic Čchi „doplňován“, tak
že v našem případě nestojí u našeho zrodu velký třesk, ale náš vesmír je
neustále „doplňován“ protomárnímu stavem super nabité Čchi z povrchu
Singularity. Zde je protomární rozhraní, které je vlastně nosným potenciálem
našeho vesmíru a je základem z kterého vznikají částice a následně atomy.
Taktéž to může mít souvislost s temnou hmotou a energií. Což by vysvětlovalo
i podivné a nestabilní chování částic
1

- Zde se taky může chovat podobně jako černá díra která v oblasti pólů uvolňuje
energii, v našem případě na pólech Singularity, zde mně napadá ta možnost
jako když se podíváme na siločáry magnetického pole Země, tak zde vznikají
různé „energetické“ siločáry v oblasti pólů Singularity směrem ven do prostoru
k rovníku a vytváří onu atmosféru Singularity, zde energeticky rozdělenou na
orbity a tím pádem vlastní dimenze a vesmíry, kde směrem k povrchu
samotné Singularity se rodí (těžší) vesmíry a směrem ven XD prostor?? Nízko
nabité částice či část výronu super nabité Čchi zůstane, tedy rozdělí se
(rozpadne) na hodnotu orbit atmosféry Singularity, vytvoří její nosné siločáry a
jelikož fúze Čchi v jádru Singularity je nekonečná, tak je neustále doplňována
a udržována na místo magnetického pole a jeho siločar, tak zde máme
atmosféru – orbity Singularity, vesmíry a dimenze. To by ale znamenalo že
náš vesmír vznikl ze singularity a vytváří vlastně jednu samostatnou siločáru –
orbitu, jež navíc díky stavu povrchu koule expanduje, což ovlivňuje protomární
a stavové rozhraní, jinak řečeno energie mění svoji hustotu až do forem hmoty
a dále, což potvrzuje vznik galaxií a sluncí
- Je taky možná ta věc, kdy je zde obojí, jak princip černé díry, jež jsem výše
popsal, tak princip výronu koronární super nabité Čchi, jež proniká do těchto
siločar – orbit z povrchu samotné Singularity a ponechává zde určitou část své
nabité (odpovídající) Čchi, jež je úměrná stavu na povrchu, zde je potřeba
uvažovat, že směr od pólů k rovníku se zvětšuje povrch – expanduje a tím
pádem se mění i hustota existence, vznikají atomy, hvězdy, galaxie … To by
znamenalo že vývoj našeho vesmíru jeho expanze a formování do
současného stavu je podporován z této vnitřní strany a otázkou je co se s tím
děje, kde vedle počáteční energie dané velkým třeskem je zde energie přímo
z povrchu Singularity v podobě výtrysků super koronární Čchi. Je možné že
samotný velký třesk nemá takovou „energií“ která by umožnila vytvořit celou
siločáru v našem případě tu část vesmíru kde vznikají galaxie a slunce,
jednoduše by mu došel dech. Zde je možná takto „doplňován“.
Je asi pravděpodobné že zde platí určité zákony akce a reakce, kde „musí“
být u výronu koronární super nabité Čchi, určitá „energetická hladina podobné
stavu jež se nachází v místě průniku do části vývoje vesmíru a pokud v této
části vývoje vesmíru je podobná konstanta tak z ní reaguje a otázkou je jak?
- Zde je asi vesmír tím, jak se rozpíná po povrchu své siločáry – orbity směrem
k rovníku a naše existence, existence hvězd a galaxií je na rovníku, dochází
k transformaci samotné super nabité Čchi, jež vytváří částice hmoty, atomy,
fúze ve hvězdách a vesmírech. De facto „spotřebovává“ svůj orbitální
potenciál daný výronem koronární Čchi a část toho „odchází „, neboť je „lehčí“
na vyšší orbitu a účastní se zde podobných procesů. Tím se možná pokrývá
tento deficit a udržuje se rovnováha fúzí a transformací na zdejší siločáře –
orbitě našem vesmíru. Tím se vlastně po celý čas udržuje stejná hladina, tedy
výška orbity – siločáry příslušné dimenze zde vesmíru a díky transformaci a
„úniku“ tím pádem lehčích částic, zde spíše stavu podobném vědomí … Je
zde možná ještě i tato skutečnost kdy velký třesk znamená rozpad Singularity
2

tedy zde super nabitého stavu Čchi a vzniká zde dvojí stav Jing a Jang. Na
počátku směrem k rovníku siločáry, orbitě vesmíru expanduje stav, či se
formuje ve stav Jing, jež vytváří hustý energetický potenciál a postupně
rozrůstající o malou část Jangu (vědomí) a jak se blíží směrem k rovníku své
orbity, tak vlivem zvětšování svého povrchu - expanze časoprostoru „řídne“,
tak že vzniká Jangový potenciál, který je jiný na pólech a jiný na rovníku (Na
jižním pólu je velký třesk - Jing a na severním pólu možná anti třesk - Jang)
pozbývá své energetické hustoty - odpudivosti a vytváří prostor pro procesy
v podobě principů Jang, jež už jsou nehmotné a jak si vědomé, který se
navazuje k „částicím“ Jing a vytvářejí procesy vědomé Čhci, živé hmoty.
V živé hmotě se možná proces – sy vertikalizují a vstupují do vyšších orbit –
vesmírů a dimenzí a tím nastává deficit ve vlastní orbitě v její části blízko za
rovníkem a zůstává zde už stav Jang, který se následně hroutí do stavu anti
třesku a vrací se zpět na povrch, kde vytváří turbolence v super nabitém
povrchu Singularity, jež mohou podněcovat další výrony. Lze namítnout, že
v tom to druhém stavu rozhraní za rovníkem se může deficit Jang a Jing, jež
se zde transformuje v aktivní Čchi a následně vyvazuje ve vyšší orbitální stav
a procesy, doplňovat z výtrysků koronární Čchi z povrchu samotné Singularity,
zde je pravděpodobný stav průnikové netečnosti, zkrátka super nabitá Čchi
ve výronu koronární hmoty Singularity, nemá podobný potenciál, jež je
v těchto oblastech průniku na severní polokouli směrem k anti třesku. Její vliv
je možný v oblasti rovníku, kde je parita Jing a Jan a vytváří se opětovný stav
aktivní – vědomé Čchi – ve fázi vědomí.
Zpět k tématu
- Energetickým stavem výronu pak se určuje, v které části vesmíru, dimenze –
času a prostoru se zrodí a v co se zrodí a zůstane a bude se transformovat
- Tak to vznikají vlastně různé samostatné energetické entity, jež si v sobě
nesou existenční (životní) potenciál, který na základě velikosti a síly výronu
koronární hmoty zde vlastně povrchu, který v sobě obsahuje nabité částice či
stavy které vznikají v jádru Slunce – Singularitě a může je nazvat nabité
částice Čchi s poločasem rozpadu na Jing a Jang
- Nabité částice Čchi mají díky svému potenciálu určité vlastnosti zde se
polarizovat na dvě konstanty, a to Jing a Jang, hmotu a antihmotu
- Povrchu Singularity je vlastně rezervoárem nabité aktivní Čchi který je
doplňován z jádra Singularity a je pravděpodobné, že Singularity i rotuje, což
má za následek změny na povrchu Singularity kde vznikají proudy oblasti
s vysokým a nízkým „tlakem“ v Čchi jež je nesmírně energetická a vytváří
různé oblasti s různým expanzním tvůrčím stavem Čchi, kde vlivem rotace
dochází podobně jako na Slunci vytváření stlačených stavů - smyček a
následném výronu koronární Čchi (hmoty), zde to není magnetismus a
koronární kriticky nabitá Čchi a její tvůrčí energetický potenciál, jež takto může
být „stlačen“ do různého energetického stavu a tím pádem kritického bodu
3

expanze mimo povrch Singularity, přičemž vzorec těchto expanzních sil
vytváří různý stav existence od atomů až k tomu co vytváří auru a náš
existenční stav, životní potenciál, jež se odehrává tedy tvoří v po čas setrvání
tohoto výtrysku koronární hmoty zde Čchi mimo povrch Singularity (jako u
Slunce) kde délka setrvání a hloubka znamená stav existence a její čas a
povrch prostor – vesmíry dimenze
- Je možná pravděpodobné, že těsně nad povrchem Singularity vzniká určitý
„odpudivý“ stav, podobný jako vytváří voda na svém povrchu a tím pádem
vlastně „samostatný povrch“ jemuž říkáme vesmír a těch povrchů nad sebou
je pravděpodobně více a jsou existenčně samostatné a samonosné, mají své
„oběžné dráhy
- Toto povrchové napětí, odpuzuje návrat veškeré koronární Singulární Čhci
zpět na povrch Singularity a dle své vibrace vytváří vesmíry a dimenze,
udržuje je existenci a vlastní transformaci – fůzi. Část takto nabité a vypuzené
singulární Čchi (něco jako koronární hmota), navíc vytváří díky nízké hladině
vibrace energetické hladiny, jež dosáhne jen na určitou oběžnou dráhu či
vrstvu atmosféry Singularity, kde dosahuje stavu temné hmoty a energie, nebo
toho co už je pod úrovní částic hmoty. Tedy tento vertikální výtrysk směrem
ven do atmosféry (na oběžné dráhy) Singularity, jeho energetický stav určuje
konečnou formu a stav jaká bude mít a jaký bude vytvářet stavební základ,
materiál na orbitě, či atmosféře Singularity. Tím je celý proces na orbitech
„podporován“ a doplňován a tím se udržuje vnější klimatické procesy (fůze)
v řádech vesmírů a dimenzí, nejblíže se vytváří vesmíry a směrem ven
dimenze
- Na nadkoronání – atmosférické Singularitě vesmíru, jež zde něco jako plave,
vznikají rozdílné stavy rozpínání časoprostoru i dimenzí, jež je jiný u pólů a
jiný u rovníku, což z určitého „povrchového“ pohledu jako je ten náš, vytváří
dojem zrodu vesmíru ze singularity. Vznikají zde možná fůzní tlakové výše a
níže, kolem Galaxií a hvězd, černých děr …
- Ve skutečnosti zde, ale možná nejsou horizontální singularity od pólů
k rovníku a zpět, kde je dojem vzniku a zániku vesmíru (časoprostoru), ale
vertikální výtrysk super nabité Čchi Singularity, jež jsem, pronikají
z koronárního povrchu Singularity směrem ven, jež na základě určitého
existenčního vzorce si nesou tvůrčí stav a jeho potenciál rozvoje a tím pádem
své místo a stav na orbitě atmosféře Singularity.
- Zde možná vznikají dvě základní roviny existence, první je tvůrčí a vzniká
výrony koronární super nabité Čchi Singularity směrem ven a jde vlastně o
„existence (životy), záleží na energetickém stavu těchto výronů Singulární
Čchi, jež na jedné straně může „doplňovat“ danou vrstvu (dimenzi) její
existenci, pokud je nižší než kritický bod samotné existence, zde vytváří proto
základy hmoty, vazební potenciál atomů to co vytváří atomy a na druhé straně
může vytvářet samotné existence s vlastním osudem, jež je úměrný průniku
do stavu existencí (dimenzí) a je jím jak si limitován (směrem do atmosféry
Singularity)
4

- Podle síly výronu super nabité Čchi ze Singularity, jež se děje neustále
s různou intenzitou kde právě intenzita vytváří vzorec existence a hloubky
průniku do stavu – dimenze. Tento stav nezaniká je neustále doplňován
z jádra Singularity kde vzniká aktivní super nabitá Čchi jež putuje k povrch
mnoha vrstvami a jak se mění tlak (slábne) tak nabývá na energetické
rozpínavosti, tvůrčího potenciálu, tak že nemusí ani Singularita rotovat a
vytvářet na povrchu tlakové expanzní smyčky a výrony koronární Singulární
hmoty, je možné že povrch Singularity doslova vře a tryská s různou intenzitou
do prostoru a tím pádem vytváří či doplňuje vlastně atmosféru Singularity kde
vznikají vesmíry a dimenze jež jsou vlastně stavy určité kritické rovnováhy
mezi odpudivým povrchem Singularity jež vzniká povrchové napětí díky výše
uvedeným procesům tím jak se k povrchu derou částice či energetické stavy
Čchi a mění se tlak který je jiný v jádru a jiný na povrchu, expanze
- V atmosféře Singularity na základě výše uvedených skutečností, vznikají
samostatné existence (orbity), zde vesmíry a dimenze, jež nesou takový stav,
jaký je jejich nosný potenciál jim byl udělen vzdálenosti od povrchu
(odtažitosti) Singularity na základě té skutečnosti, kde vlastně stav vystupující
a tím pádem expandujícího výronu Čchi z povrchu – korony Singularity, vytváří
nad únikovou odpudivost, určité vakuum, kde stav výtrysku směrem ven
vytváří vnitřní deficit v koroně Singularity, který je následně doplňován
z vnitřních vrstev Singularity, kde k povrchu se derou super nabité částice
Čchi, tak že vzniká jejich přetlak a stav povrchového napětí, odpudivosti, jež
má ten důsledek, kde „vyrovnává“ stavy výronů koronární Singularity,
expanzní super nabité Čchi, jež má různou intenzitu výronu do časoprostoru
(pro srozumitelnost délku či dosah výronu směrem ven) a díky té skutečnosti,
kde zde zůstává Singulární kontinuita - soudržnost, jež si lze představit jako
gravitaci. To určuje na základě vzorce, do jaké vrstvy (orbity) atmosféry
Singularity se „dostane“ a jak dlouho zde setrvá, tedy její život či tvůrčí
existenční potenciál, či stav fůzní cyklické transformace. Zde vzniká na
základě výše uvedeného nad povrchové odpudivosti Singularity takzvaný
harmonický stav sil, jež vlastně vytváří něco jako oběžnou dráhu – orbity, na
kterých se udržuje určitý stav existencí, jež má určitou existenční
transformační hodnotu, jež je stavebním materiálem pro danou vrstvu
atmosféry – orbitě Singularity a této vrstvě můžeme říkat dimenze či vesmíry.
- Dimenze zde jsou vnější části atmosféry Singularity a Vesmíry jsou
vnitřní části atmosféry Singularity, mají svoji něco jako oběžnou dráhu,
které je udržuje v určité konstantě stavu a tím pádem procesů.
V těchto vahách je možný dvojí proces, a to tím že ony siločáry – orbity a
tím pádem vesmíry a dimenze vznikají na pólech v podobě výtrysků
koronární super nabité Singularity podobně jako u černých děr a vytvářejí
zde formaci siločar podobný jako má magnetické pole Země, kde každá
siločára je vlastně dimenze a i vesmír. Oblast výtrysků na pólech je
singularita a anti singularita a na rovníku je stav expanzní parity a stav
5

ovnováhy Jing a Jang, kde směrem od jižního pólu se vytváří a formuje
stav Jing s postupně rozvíjející se hodnotou Jang k severnímu už se vrací
Jang
Druhý proces je pak podporován přímo z povrchu korony Singularity
v podobě výronu super nabité koronární Čchi.
Třetí proces obsahuje obě možnosti.
Teď si uvědomuji, kde přítomnost siločar vlastně poukazuje spíše ne na
dimenze, ale na paralelní vesmíry, neboť mají u svého zrodu podobný
potenciál podobně jako se děje u výtrysků z černé díry. Zde dimenze
vznikají v oblasti rovníku, kde se uvolňuje aktivní stav Čchi daný paritou
stavu Jang a Jing
Osobně bych se držel tzv. koronární atmosféry jež má své orbitální vrstvy
s vlastní nosnou intenzitou koronární aktivní Čchi, jež zde vytváří dimenze a
vesmíry
Zde je možná další klíč existence a to samostatné, jež se odehrává na úrovni
dané vrstvy atmosféry – orbit Singularity, kde vytváří proces vývoje vesmírů, jež
se odehrává ve zdejší (vnitřní) vrstvě a časoprostorové ose od pólů k rovníku a
k pólu, ale nemusí tomu být tak, neboť povrch koule Singularity vlastně tyto
vlastnosti nemá …
- Průnikem různé intenzity koronární super nabité Čchi Singularity je proces
atmosféry – orbit neustále doplňován a vyrovnáván tak i stav kdy část se vrací
zpět, pokud nabude kritického bodu ztráty nosné vrstvy atmosféry Singularity
- V atmosféře Singularity je vlastně uložena veškerá existence v podobě vrstev
rozhraní, jež vytváří určité kritické podmínky pro danou existenci, její stav,
chování, setrvání, jež z našeho úhlu pohledu můžeme uzavřít do vědeckého
vzorce, ale i duchovního vzorce, kde vytváří určité optimální podmínky, zde
třeba koherence v podobě vrstvy, jež vytváří klimatické podmínky pro vývoj
naší koronární „hmoty“, nebo karmy, duše či zde astrologické planetární pole.
Jinak řečeno není zde rozdílnost toho, co nazýváme hmotné a nehmotné,
duchovní a světské, to je jen realita naší aktuální udělené autonomnosti, a to
že se na tyto procesy vrstvy díváme jak si že zdola a z určitého místa na
povrchu tak že vytváří samostatný autonomní dojem …
- Tedy není zde duchovní a vědecké, je zde vše, a to, jestli je to duchovní nebo
vědecké je jen pohled na hloubku vrstvy, kde se nachází, a to jí uděluje její
tvůrčí potenciál, kde platí, že aby se projevil, musí být obsažen v nosném
tvůrčím prvku, jež je zde vlastně „vystřelován“ s koronárními Čchi Singularity,
nebo jejich forem singularit ve vrstvách atmosféry – orbit Singularity, kde je
tento princip taktéž obsažen, pro nás je zde hmatatelné Slunce a hvězdy,
Galaxie
6

- Zde je to podobný jev jako má vlnová délka světla, tak je zde vlastně „vlnová“
délka existence, jež je úměrná stavu jakým je uvolněna z povrchu Singularity
jež je vždy originální, neboť povrch Singularity není hladký, ale vznikají zde
oblasti s nízkým a vysokým tlakem a pokud se z jádra Singularity doplňuje
tvůrčí Čchi, tak zde prostě vře a vystřeluje do atmosféry na orbity Singularity a
vytváří její základy, vrstvy a část se vrací zpět což ještě doplňuje tento vzorec
povrchového odpudivosti Singularity. Vytváří vesmíry a dimenze, udržuje jejich
existenci
- Tento proces se děje i v atmosféře Singularity zde jejich Vesmírech, tak že je
zde vnitřní a vnější rovina procesů, nelze uvažovat o jednom ale o sousledu a
je to vlastně x dimenzní …
- Otázkou jsou děje v samotné atmosféře Singularity, jejich orbitech, kde jsou
pravděpodobně „autonomní“ (cyklické) a vytváří vlastní procesy a vývoj,
vesmíry a dimenze.
- Je pravděpodobné, že univerzální princip Singularity se zde opakuje tedy,
neustálý příliv tok super nabité Čchi z povrchu Singularity vytváří atmosférické
– orbitové vnitřní fůze a transformace. Zde je potřeba pro lepší uchopení
doplnit další konstantu, jež má vlastně podstatný vliv na Čchi její nosný
potenciál. Ten je dán jednak v jaké hustotě a kritickém stavu byl vypuzen
z povrchu Singularity a tím pádem pronikl do časoprostoru – atmosféry –
orbity Singularity, kde směrem ven vytváří nehmotné procesy a směrem
k povrchu hmotné, těžké procesy, zde pro nás vesmíry. Tím vznikají vrstvy
atmosféry Singularity, vesmíry a dimenze. Jednotlivé vrstvy na základě svého
nosného potenciálu, jež je dán vzdáleností od povrchu Singularity v sobě
nesou vlastní procesy fůze, jež vytváří určitý vlastní vývoj a transformace, a to
až do kritického nosného stavu, jež má daná hodnota vrstvy atmosféry –
orbity, vesmír dimenze.
- Je pravděpodobné, že v každé vrstvě atmosféry Singularity vznikají procesy
podobné malým Singularitám, jež udržují určité samostatné ekosystémy a
vlastně dimenze, a to na podkladě nosné tvůrčí strategie, Galaxie, hvězdy …
- Je taky možné, že v těchto Singularitách autonomních ekosystémů, pro lepší
srozumitelnost jedním hmotným je naše Sluneční soustava a je též i
nehmotným se vytváří proces oslabování tvůrčího autonomního bodu vlastní
singularity – existence, tak že je nakonec lehčí či v jiné koexistenci než daný
autonomní ekosystém a tím pádem přechází do další vrstvy atmosféry
Singularity – zde dimenze, pokud je stav, člověk, jinak to může být další hmota
… Může i naopak …
- Tak to vzniká vlastně vše od atomů, po nerosty, planety hvězdy, člověka, duši,
karmu …
- Jelikož je náš lidský stav vlastně autonomní, časový, tak vše kolem vlastně
vnímáme autonomně a samostatně i když ve skutečnosti tomu tak není a tím
vlastně vytváříme „falešný“ stav existence a své vlastní pravidla jak světská,
tak duchovní
7

- Vlastní vývoj existence, jak jsem výše psal, vzniká horizontálně ve vrstvách –
orbitech atmosféry Singularity, jež vytváří vesmíry a dimenze, kde je i další
pravděpodobný proces, kde vnitřní část atmosféry Singularity vytváří vlastním
autonomním procesem myriád autonomních fůzí „lehčí“ prvky pro vnější vrstvy
singularity, nic jiného, než jim vezme (transformuje) jejich tvůrčí potenciál.
Vlastně zde vznikají „energetické vrstvy“ jež jsou autonomní a mají vlastní
zákony a principy, a to až do bodu ztráty tvůrčího nosného potenciálu, již jim
byl udělen výronem z koronární hmoty Singularity a vzniká netečný stav jež už
nemá tvůrčí potenciál a rozpínavost. Co se děje dál, zde lze odhadnout tu
možnost, kde tento stav je neustále doplňován z vnitřních autonomních
procesů vrstev, tak že na jeho vnější hranici vlastně vzniká „tlak“ jež
transformuje netečný stav do stavu který se vrací zpět do Singularity a padá
na povrch Singularity anebo zpět do světů …
- V rámci vertikálních procesu je udržována atmosféra Singularity její dimenze a
vesmíry a autonomní procesy ve vrstvách atmosféry Singularity vlastně vytváří
vnitřní rotaci – ce „počasí“ vlastnosti dimenzí a vesmírů, jejich pohyb a
existenci, který je vlastně dvojí.
- Jeden je doplňován z koronárního povrchu Singularity a druhý je „vyživován
na základě myriád autonomních vnitřních procesů ve vrstvách atmosféry –
orbit Singularity, jež zde vytváří své vlastní klima a počasí, pro nás zákony a
principy chování všeho
- My známe chování a projevy své blízké autonomní vrstvy – orbity a její
hmotného a nehmotného potenciálu, jež zde vlastně vytváří na sebe
navazující vrstvy – ekosystémy, jež mají svá pravidla, vývoj a stavy a tím
vytváříme vědecké a duchovní publikace …
- Je nad rámec našich možností popsat jednotlivé autonomní celky a vrstvy
atmosféry Singularity, neboť jedna přechází v druhou a my vlastně jsme jen
v krátkém autonomním stavu a času úseku vnímání …
- My existujeme v určitých „souřadnicích“ jak hmotných tak mentálních a
nehmotných autonomních celků ať je to rodina, obec, stát, krajina, čas … jež
určují pravidla naší existence a platí zde pravidlo čím více budeme součástí
autonomních ekosystémů, tím více budeme pod vlivem jejich principů,
zákonitostí a pravidel a zde je vlastně ukryt náš potenciál, uvědomit si toto a
nebýt otrokem těchto pravidel, zákonů, principů autonomních ekosystémů, jen
si udržovat ty jež mají pro nás přínosný a životní vliv a princip, to ale přichází
s procesem poznání vlivu těchto autonomních ekosystémů který si před
dospělostí neuvědomujeme a snažíme se je obsáhnout a vlastnit, což je
vlastně vnitřní proces fůze naší existence na který „spotřebujeme“ svůj životní
energetický potenciál a buď najdeme rovnováhu, nebo si budeme užívat
v určité množině autonomních ekosystémů, nebo ji zmnožíme a nebo
zmenšíme.
- Zde platí pravidlo, že nelze „odstranit“ všechny autonomní existenční
ekosystémy a tím pádem jejich principy, zákonitosti, vývoj a pravidla, pokud
8

chceme žít komfortní život a nebýt ke všemu netečný, duševně, duchovně,
životně mrtví …
- Naše duchovní činění není nic jiného, než pochopení v kolika „autonomních“
ekosystémech se nacházíme a o kterých se domníváme, že na nás májí vliv a
které jsou zatím za horizontem našeho pojmutí, nemůžeme přejít do té části či
vrstvy autonomních ekosystémů, pokud nemáme jich hodnoty existence, což
by pro nás znamenalo zde smrt a zánik. Navíc po celý život a s naším
spirálovitým cyklovým vývojem se mění počet a intenzita vlivu těchto
autonomních ekosystémů. Dále lze říci co člověk to jiná zkušenost z daných
autonomním ekosystémem, vrstvou, zde záleží, jak bude transformován
obsah všech autonomních ekosystémů, jež se účastníme, ať životních,
duševních, duchovních … Všechny nauky a vědecké publikace mají snahu
vytvářet mantinely pro tyto autonomní ekosystémy, kde platí pravidlo, že
vlastně autonomní nejsou, kde jeden přechází, vyvíjí se v další a nalézt tu
hranici kde to už je a není další nebo týž ekosystém je téměř nemožné,
respektive v hmotě kde jsou atomy a energie je to možné …
- Smyslem naší existence je nalézt prozření a harmonii počtu
autonomních ekosystémů, jež potřebujeme ke své komfortní zdejší
lidské existenci, a ne k nějaké vysněné či společensky, rodinně, kulturně
žádoucí.
- Nemá smysl neustále objevovat další a tlačit do nich svoji existenci,
pokud máme pravidla a spadáme pod zákony zdejší autonomní
existence, zde těla a života, rodiny, společnosti, krajiny, státu, jež vytváří
soubor účastí autonomních ekosystémů v našem životě. Musíme jíst,
šatit se bydlet a být ve vztazích …
- Někdo potřebuje velký počet souborů autonomních ekosystémů, někdo
jen několik a jejich intenzita štěstí může být, nebo je totožná …
- Naše duchovní činění je vlastně jen o tom poznat co je vlastně duchovní
a co ne, co je za horizontem současného chápání a poznání, tak aby nám
nakonec tato určitá imaginace stavů nepřekážela v naší smysluplné
celostní existenci (osvícenosti) a my si díky ní nevytvořili zajetí nespočtu
autonomních ekosystémů a jejich pravidel, zákonů principů, jinak řečeno
ve skutečnosti žádná není, jsou jen zákony a principy zdánlivě
autonomních ekosystémů a to jen na které dosáhneme, jak životně, tak
mentálně, duševně, duchovně, kulturně, společensky … Jejich
množstevní udržování pak omezuje náš život a naší celistvost, jeho
různorodost a brzdí náš potenciál
- To samé platí o vnější společnosti a lidstvu, na které je potřeba nahlížet
jako na autonomní ekosystémy a jednotky, jež mají své zákony, principy,
pravidla, životnosti, cykly a sami se účastní obrovské množiny dalších
autonomních ekosystémů a jejich cyklů, fází, principů …, tak že nakonec
není v žádné moudré hlavě na světě a dějinách nalézt pro všechny mír …
Zde je jen ničivá lidská vlastnost předávat hodnoty svého autonomního
ekosystému na druhé, přičemž každý je stvořen z jiného počtu aktivních
9

a neaktivních autonomních ekosystémů a každou minutou ve světě se
rodí další jež nastupují na tuto cestu a vlastně začínají od znova jako
kdysi my. Co pro ně můžeme udělat je přenést jim určité základní
znalosti prostředí a tím pádem neblokovat tolika energie na postupné
chápání své množiny autonomních základních nosných ekosystémů,
které vytváří jejich životy. Mají svoji hlavu a pubertu …
- Postmoderní člověk studuje duchovnost a další nehmotné i hmotné
autonomní ekosystémy tak aby rozeznal co je základ daného
autonomního ekosystému a co už je jeho odvozenina z našeho, tak aby
mu nepřekážel a osvobodil se k jeho celistvému rozvoji a nebyl jen
otrokem dodržování pravidel domnělých autonomních ekosystémů, jinak
řečeno že vlastně žádná duchovnost a mystika není, jsou jen procesy
doplněné či završené mnoha osvíceními tím, jak třídíme kvality a potřeby
autonomních ekosystémů, jež potřebujeme ke svému životu. Nakonec
nám zůstane jen určitý počet základních autonomních ekosystémů a
stav naplnění, což je smyslem naší existence. Přejde se z autonomní
existence do plynulé a setrvalé což je nirvána, otevření se čisté existenci
bytí …
- Ruku v ruce k studiu duchovnosti, je potřeba studium a poznání
současné vědy, techniky a dalších věd a nauk, tak aby se chápala daná
rovina většiny autonomních ekosystémů, jež byly toho času za poznáním
současné civilizace a populací – e, jejich pravidla, principy, zákonitosti,
to platí za náš horizont, a i směrem k chování ekosystémů našeho světa.
K životu zde nepotřebujeme se vycvičit na podmínky jiné planety, byť je
exklusivní třeba jako Pandora, když se tam stejně nikdy nedostaneme,
což dělá většina duchovních začátečníků.
- Duchovnost je vlastně jedna 1 etapa či část naší cesty, ve které máme
poznat a oddělit to co je za horizontem poznání současné populace a
civilizace a co je součástí dalších vesmírů a dimenzí, které ale nemá pro
zdejší život a jeho hodnoty, podmínky, vývoj valný význam …
Závěrem,
Není mojí snahou popisovat či studovat zdánlivé autonomní ekosystémy, neboť
jsou jich zde myriády, základ je zde v tom poznat celkový řád a jednoduchost
všeho. Jdeme vlastně od nesložitějšího k nejjednoduššímu a většinu nauk stejně
čeká časová aktualizace a i zánik … Základ nám dává věda, škola a vede nás
náš tah. Co nás vlastně blokuje je naše aktuální neznalost autonomních
ekosystémů tak že netušíme, jestli jsou smyšlené či nikoliv a jak se chovají, tím
pádem jsme v jejich područí, a i područích druhých což je špatné … S vývojem
lidstva bude přibývat knižnice znalostí těchto zdánlivě autonomních ekosystémů a
systém se bude zjednodušovat.
10

11