Berunka a balónky (první balónek)

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
Berunka a první balónek:
Pavouček Karlík
Ptáček, kterému Berunka říká Černobíl, vzlétne
z Berunčina ramene a sedá si na okenní parapet
jejího dětského pokoje. Berunka má pokoj v
podkroví, je to taková malinkatá místnost, ale
maminka s tatínkem jí to tu zařídili, jak se patří
– přesně podle Berunčina přání. Má tu postel
s medvídky, skříň plnou pohádkových knížek i
lego pod postelí. Na stěnách jsou obrázky, které
Berunka nakreslila, a ze stropu visí hračky. Jsou
tu křesílka úplně stejná, jaká mají v obýváku, i
stolek na kreslení nebo pohoštění pro kamarády.
Je tady polička na knihy, ale ty se všechny schovávají
ve speciální skříni, takže na poličce jsou
jenom šálky a čajník pro hosty. Taky krabička se
2

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
sušenkami a v rohu se krčí zámek pro dinosaury.
Ty měla odmalička nejraději. Postavila ho tedy
z kostek a stojí doteď. Musí přece někde bydlet,
venku by se jim nelíbilo. Proto jistě vyhynuli, neměl
jim kdo postavit zámek, kde by se schovali.
Černobíl se porozhlédne a táhle pískne.
Zobáčkem ukáže Berunce malinkatého pavoučka.
Berunka ohrne nos. „Nelíbí se mi. A ani za nic
se ho nedotknu,“ říká rozhodně.
„Nemusíš se ho hned dotýkat, Berunko. Taky
by se mu to nelíbilo.“
„Skutečně?“ nevěří Berunka. „Nebude na mě
chtít skočit a sníst mě?“
„Víš ty co? Zeptáme se ho.“ Ptáček roztáhne
křídla a zatřepetá jimi. Pavouk vyskočí ze sítě
do vzduchu a přímo před Berunčinýma očima se
zvětšuje. Jakmile dosáhl Berunčiny velikosti, dopadl
na dřevěnou podlahu.
Jak Berunka spatří tu chlupatou obludu, křikne
hrůzou. „Ptáčku můj, cos to provedl! Teď nás
3

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
sežere všechny!“ A křičí a křičí a křičí. Jenže její
křik přeruší ještě horší křik. Berunka pootevře
oči. To huláká pavouček! Schovává se v koutě,
krčí se a všech svých osm nohou má stočených
pod sebe do klubíčka.
Berunka se podiví. Proč pavouček křičí?
Vždyť to je on, kdo nahání hrůzu. Tuším, že taky
pláče. „Ach ne, je mi z toho smutno,“ řekne Berunka
ptáčkovi. Přiblíží se k pavoučkovi, jenže
ten se schoulí ještě víc.
„Neboj se, pavoučku. To jsem jenom já, Berunka.
A ptáček Černobíl. Chvíli počkáme, jo? Ať
se můžeš uklidnit.“ Berunka natáhne ruku, aby
ho pohladila. Náhle se zastydí, co když to bude
pavoukovi vadit? Ten najednou přestane plakat,
vykoukne a sleduje Berunku.
„Kdopak jste? A proč jste mě vyrušili, zrovna
jsem si dával sváču?“
Berunka si hned vzpomene na dobré způsoby.
Pavouk asi lidi pořádně nezná, musí se
4

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
představit v nejlepším světle. Odkašle si, upraví
sukýnku, uhladí vlásky. „Promiňte, pane pavouku.
Jmenuju se Berunka. A tohle je můj drahý
přítel, ptáček Černobíl. Těší nás.“
„Nechcete mě sežrat?“ Ptá se pavouček. Berunka
vidí, jak mu jedna noha upadla. No ne!
„Co se to děje?“ křikne vyděšeně.
„To vám dávám, abyste místo mě sežrali moji
nohu,“ říká pavouček a usměje se. „Bude to stačit?“
„Já vaši nohu nechci, pane pavouku! Promiňte,
ale nikdo z nás vás nechce sníst. Já pavouky
nerada. Radši jablíčko nebo nudle s mákem.“
„Ach jo. Chudák noha,“ smrkne pavouček.
„Proč vám upadla?“
„Chtěl jsem se zachránit. My pavouci někdy
obětujeme svoje nohy, abychom si zachránili život.“
„Nebude vám chybět?“
„Obejdu se i bez ní, když není zbytí. Ještě mi
5

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
jich zůstalo sedm. Budu muset být opatrný.“
„Mrzí mě, že jste kvůli nám obětoval nohu,“
posmutněla Berunka.
„Ále, nebuď smutná. Svedu to i bez ní, vážně!
Koukej!“ A pavouk poskakuje sem a tam. „Vidíš?
Jde mi to, co říkáš?“ Pak se zastaví a ještě jednou
se zeptá: „Vážně se vás nemusím bát?“
„Pavouci se bojí lidí?“
„Ani ne. Když ale cítíme, že jsme v ohrožení,
to se teprve bojíme. A nemusíš mi vykat, jsem
křižák Karlík.“
„Karlík? Jako můj spolužák ve školce. Je moc
hodný.“
„Já jsem taky hodný. Copak jsi zač? Křižák,
třesavka, skákavka, snovačka? Nebo něco jiného?“
„To jsou všechno pavouci?“
„Kdepak, to jsem jmenoval jenom některé. Je
nás mnohem víc. Tolik, že bys nás počítala donekonečna.
Ale tady nás, naštěstí, všechny ne-
6

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
najdeš. Jinak by mi snědli mušky!“
„Karlíku, já jsem lidské děvčátko. Copak celý
den děláš? Co jíš?“
„Mňamka jsou mušky, všech velikostí. Nepohrdnu
ani nočními motýly, ty já moc rád. Sním
ale všechno, co se mi chytí do síti, víš? Stavím si
ji každé ráno, to se nadřu, panečku. Tady na zadečku
mám snovací bradavky. Když je síť hotová,
stává se nejefektivnější mucholapkou ze všech.
Ani vaše lidská na ni nemá,“ pyšní se Karlík.
„Moji síť, a vlastně sítě všech pavouků, vy lidi
obdivujete. A to tak, že jeden vědec dokonce z
pavoučích vláken sestavil struny na housle!“
„No páni! A kolik to očí vidím? Jedna, dvě,
tři... Osm očí! To musíte vidět lépe než já!“
„Kdepak. To je jen na efekt. Já mám hrozný
zrak. Pomohly by mi brejle, když už o tom mluvíš.“
Berunka seběhne po schodech a v šuplíku plném
nářadí najde dědovy brýle. Vypadají, že jsou
7

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
docela těžké, asi proto, že i děda vidí špatně a
potřebuje silné dioptrie. Berunka je podá pavoukovi.
Karlík si brýle nasadí. „No sláva, to je slast.
Takhle uvidím mušku ještě, než vejde oknem
dovnitř! To bude Jiřina koukat!“
„Kdo je Jiřina?“ Ptá se Berunka.
„Moje přítelkyně, přece. Každou chvíli jí brnkám
na společné vlákénko našich sítí. Aby mě
nesežrala, víš?“
„Tvoje kamarádka by tě sežrala? Opravdu?
To není moc dobrá kamarádka.“
„Je opatrná. Ostatní pavouci by jí mohli ublížit.
Nejdřív útočí, pak se teprve ptá. Ale já ji mám
tolik rád! Nechci ji vystrašit, proto jí brnkám na
síť. Když se pavouci chtějí spřátelit, nic jiného
jim nezbývá. Ale nedělají to všichni. Někteří
třeba tancujou jako kamarád z Austrálie, hodný
Buba, to je paví pavouček. Má spoustu barev, líbil
by se ti. A ten jeho tanec, to je hotová podívaná!
8

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
Mává zadečkem a tykadly ze strany na stranu.
Vypadá to, že tancuje na hudbu, kterou slyší jen
on a jeho vyvolená. Jiní nosí kamarádkám dárky.
Ach, počkej,“ pavouk se zavrtí, poškrábe, jako
kdyby ho kousla bleška.
„Auvajs, tenhle oblek mě už tlačí.“ A začne
se svlékat z kůže. Berunka se podiví.
„To snad ne!“ Když je hotov, nechá obleček
ležet v koutě.
„Vypadá jako ty!“ Říká Berunka, když si oblek
prohlédne. „Jako neživý pavouk. Jako druhý
Karlík.“
„No jo. Musel jsem, promiň. Byl mi už příliš
těsný. Pavouci se svlékají z obleků. Povyrostou,
ale oblek kdepak! Ten zůstává stejný.“
„Jako my! I mně maminka koupila novou
bundu, když mi byly rukávy u té staré krátké.
Taky už se mi nevešly nohy do bot, rychle vyrostly.
To byla máma úplně paf.“
„Já se svlékám za svůj život třikrát. Žiju asi
9

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
tak dva tři roky podle vašeho času.“
„Tak málo?“ Zeptala se Berunka s údivem.
„Podle mě je to víc než dost. Copak chudák
kamarád tarantule. Ten musí vydržet víc než
čtyřicet let.“
„Jejda, ten je starší než můj táta!“
„A jsme starší než vy, lidi. Dokonce starší než
dinosauři z tvé knížky.“
„Jakto?“
„No, první pavouci se objevili na světě, když
ještě nežili ani lidi ani dinosauři. Ještě jste nebyli
na světě, ale pavouci ano.“
„Aha. To jsem nevěděla.“
„A věděla jsi, že někteří pavouci létají, potápí
se, jiní chytají ryby a ani nepotřebují udice?
Nebo že máme rádi klasickou hudbu? Takový
Beethoven nebo Mozart, to je lahoda pro naše
sítě. Miluju ty vibrace. Nebo mám kamaráda pavouka
z Číny, ten ti vypadá jako vaše přesýpací
hodiny. A takový Nevil z Indie, to ti je pavouk!
10

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
Dokáže postavit síť šest metrů širokou. Větší než
tvoje komůrka.“
„Tak tu tady nechci. Nechci mít pokoj celý od
pavučiny.“
„Taky že nebudeš, on bydlí strašně daleko.
Ty jo, ty máš hraček! Tady by se dobře stavěla
síť.“ Řekne Karlík a porozhlédne se svými novými
brýlemi po pokoji.
„Ne, ne, s těmi si hraju.“
„Ó, dobře vědět! To bych musel stavět pořád
dokola.“
„Zůstaň pěkně na okýnku, jo? Budu tě tam
chodit zdravit i kontrolovat, a jestli chceš, hodím
ti někdy nějakou mušku do sítě. Můžu?“
„Budu moc rád, Berunko. Jsi chytrá holčička,
děkuju.“
„A víš, že se tě už tak nebojím?“
„Ani já se už nebojím. Ruku na to!“ A Karlík
si plácne s Berunkou.
„Karlíku, mohl bys mi ukázat, jak stavíš svo-
11

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
ji síť?“ Požádá Berunka pavouka. „Tady nad postelí
by se mi jedna hodila. Abych si mohla před
spaním zaskákat. Nebo ráno, když se vzbudím a
ostatní spí. Teda, jestli nespěcháš.“
„Pro tebe milerád. Pojďme na to!“
A tak se Černobíl, Berunka a Karlík s nadšením
pustí do sítě nad postelí. Nejdřív kotvicí
lanka, Karlík nastartuje snovací bradavky a už
spolu natahují pevné vlákno z jedné strany pokoje
na druhou. Dobře se lepí, je lepší než lepidlo
Universal z obchodu. Když je všech pět kotvicích
lan připravených, jde se na síť, přímo od středu.
Následují další lanka. Karlík má šikovné zadní
nožky. Uchytává pavučinu a upevňuje ji jednu
po druhé, precizně za sebou ve stejných rozestupech.
Za chvíli má hotovo. Bodejť by ne, má
skvělé pomocníky, Berunku a Černobíla, i když
se trošku bál, jestli to ptáček zobáčkem dokáže a
neustřihne sítě.
„Musíš být opatrná, ať se do sítě nezapleteš,
12

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
Berunko. To pak je práce, dostat se odtud. Ale
kdyby něco, pískněte na mě, a já vám poradím co
a jak. Chceš si síť vyzkoušet?“
„To je trampolína, juchachá!“ Těší se Berunka
a poskakuje na síti z jedné strany na druhou. I
ptáček se k ní přidá, skusí se zhoupnout, ale moc
mu to nevoní. On radši sedí na Berunčině rameni,
tam se cítí nejlépe a v bezpečí.
„Mohli byste mě vrátit zpátky na parapet?
Vystydne mi sváča,“ přeruší skákání Karlík. „Pak
si budu chtít trošku schrupnout, abych mohl začít
svoje námluvy. To víte, moje Jiřina,“ mrkne
Karlík na Berunku a ptáčka.
Ptáček zatřepetá křidýlky a už je Karlík zpět v
síti na parapetu. Berunka sleduje, jak si pochutnává
na mušce. Má ji tam pořádně zamotanou.
Po mušce sní i svoji síť a postaví si novou. Ať se
mu to podaří co nejdříve, jinak se námluvy posunou
na ráno a Jiřina se už nemusí s Karlíkem
chtít přátelit.
13

Ukázka z knihy – Berunka a Balonky
„Tak Berunko? Co na to říkáš?“ Dívá se na
děvčátko ptáček.
Berunka se zamyslí. „Děda se bude zlobit. Jak
mu vysvětlíme, že jeho brýle nosí křižák Karlík?“
Ptáček se zasměje a rozhlédne. „Berunko,
a copak ten pavoučí obleček v koutě? Nějak se
nám nezmenšil. Co s tím?“
„Já si ho zkusím!“ Těší se Berunka. A padl jí!
To budou děti koukat, když tak přijde na maškarní
ples. Už se nemůže dočkat. A pavouků se bojí
míň. Ne, Berunka je má snad docela ráda!
Kouká, kouká, vidí, že balónek strachu se
zmenšil. Je malinkatý jako pingpongový míček.
„Děkuju ti, Černobíl.“ Obejme ptáčka a ten radostně
načepýří černobílé peří.
14