Svet outdooru 04-2019

4/ 2019

4/2019, cena 49 Kč / SK 2,49 EUR

DOKÁŽEŠ

JEŠTĚ PŘEŽÍT

v drsné přírodě?

OBSAH

Z REDAKCE

SKITOURING

5 EDITORIAL

Ze života redakce

6 PROJEKT, KTERÉMU VĚŘÍME

Blok pro všechny – lezení

dětem zdarma

TÉMA

12 PŘEŽITÍ V DRSNÉ PŘÍRODĚ

Umíme to ještě?

HORY

7 O PŘEJEZDU KRUŠNÝCH

HOR

Zimní kulturní zážitek

na běžkách

8 TONGARIRO NORTHERN

CIRCUIT

Trek kolem bájné Hory Osudu

na Novém Zélandu

20 ALPSKÁ DÁMSKÁ JÍZDA

Když holky musí jet na

Ortler samy

72 KILIMANŽÁRO

Výstup na střechu Afriky

78 PŘÍBĚH Z GRANDE

JORASSES

Túra, za kterou by byl každý

horský vůdce rád

BĚŽKY

32 OBJEVTE JAKUSZYCE

Jarní stopou polskou částí

Jizerek

34 ROZHOVOR S HELI

HEISKANEN

Finskou posilou Vltava Fund

Ski Teamu

38 BACKCOUNTRY LYŽE

Způsob, jak si užít zimní

krajinu na plno

SLOVENSKO

22 Z ANDERMATTU DO TICINA

Třídenní přechod

švýcarských hor

40 ZA PRAŠANEM DO GRUZIE

Tři generace na zimním výletě

48 POPRVÉ S DĚTMI NA

SKIALPECH

Pár tipů, jak to zvládnout

ZDRAVÍ A BEZPEČNOST

52 ÚČAST NA LAVINOVO-

SKIALPOVÉM KURZU

Proč bychom ho měli všichni

absolvovat?

68 HORSKÁ MEDICÍNA:

OMRZLINY

Jak se jim vyhnout a co dělat,

když je pozdě?

OSOBNOSTI

16 MILAN JURKA, ZAKLADATEL

ZNAČKY SENSOR

„Raději budeme mrtví,

než šít v Číně.“

76 PAVEL HABĚTÍN,

WARMPEACE

Víme, jak správně označovat

teplotní rozmezí spacáků

VYBAVENÍ

64 SPORK? K ČEMU TO JE?

Ze života horského vůdce

Vojty Dvořáka

84 JAK VYBRAT ZATEPLOVACÍ

VRSTVU

Poradíme, co vás v zimě

udrží v teple

89 RECENZE OUTDOOROVÉHO

VYBAVENÍ

Nezávislé recenze 23 výrobků

Foto na obálce: výherce letní fotosoutěže Světa outdooru, Roman Martiník

TONGARIRO NORTHERN CIRCUIT

8 TREK KOLEM HORY OSUDU

TÉMA

12 DOKÁŽEŠ PŘEŽÍT V DIVOKÉ PŘÍRODĚ?

CESTOVÁNÍ

60 1 300 KM NA KOLECH

Z PERU DO EKVÁDORU

26 PŘECHOD VELKÉ FATRY

NA SNĚŽNICÍCH

46 SKIALPOVÝ PŘECHOD

ĎUMBIERSKÝCH TATER

54 ZÁPADNÍ TATRY:

SKIALPOVÁ FANTAZIE

1/2018, cena 39 Kč

RILA A PIRIN RETEZAT UKRAJINSKÉ POLONINY DACHSTEIN FERATOVĚ

1 / 2018

TREKY V PERU A BOLÍVII TREKY A VHT V ALPÁCH LOFOTY LEZECKÝ SPECIÁL

2 / 2018

CELOROČNÍ POJIŠTĚNÍ DO HOR

Hlavní výhodou členství v Alpenvereinu je celoroční

pojištění kryjící rizika při provozování sportovních

aktivit po celém světě včetně výdajů na záchranné

a pátrací akce na horách a na vodě, a to vždy v případě

ohrožení života i bez přítomnosti zranění.

A KDE BYS

CHTĚL PŘIVÍTAT

NOVÝ DEN TY?

A S KÝM DO HOR

VYRAZÍŠ TY?

NEJČTENĚJŠÍ

ČASOPIS PRO MILOVNÍKY

HOR A OUTDOORU

TREKY • FERRATY

HOROLEZECTVÍ • MTB

BĚŽKY • SKIALP

2/2018, cena 39 Kč

NA HORSKÝCH CHATÁCH SE SLEVOU

Minimálně 10 EUR/noc ušetříte za nocleh ve více než

500 chatách I. a II. kategorie rakouského, německého

a jihotyrolského Alpenvereinu. Stejně tak máte nárok

na stejnou slevu jako místní členové na chatách ostatních

horských spolků v alpských zemích.

Členství vyřizujeme na počkání, včetně kombinace

s členstvím v ČHS a nabízíme také výhodné rodinné

členství.

Jen na www.SvetOutdooru.cz/alpenverein

a nikde jinde nezískáte k členství v Alpenvereinu

předplatné Světa outdooru ZA KORUNU!

VÝHODNÉ PŘEDPLATNÉ

V ČESKU OD 96 KČ/ROK

na www.SvetOutdooru.cz

NA SLOVENSKU ZA 9,60 €/ROK

na www.press.sk

Jednotlivá vydání jsou k dostání v trafikách

v Česku a na Slovensku (49 Kč / 2,49 €)

nebo elektronicky na Alza.cz.

MAGAZÍN O HORÁCH • CESTÁCH • VYBAVENÍ • EXPEDICÍCH A OSOBNOSTECH

VYCHÁZÍ

4× ročně, číslo 4/2019 vyšlo v listopadu 2019

v Praze. Vydává spolek IONUM, IČO 02203022

SPOLUPRACOVNÍCI

Michaela Gladišová, Aneta Michalová, Jan Pala,

Natálie Kohoutková, Jana Ryantová, Petra Greifová,

Petr Snížek, Marie Lollok Klementová

JAZYKOVÁ ÚPRAVA Kateřina Matrasová

GRAFICKÁ ÚPRAVA Nina Nováková

INZERCE www.guntao.cz, reklama@guntao.cz

TISK Triangl Praha

MAGAZÍN SVĚT OUTDOORU

Registrace MK ČR E 13451, ISSN 1801-2000

Značky a produkty, které jsou současně registrovanými

ADRESA REDAKCE

ochrannými známkami příslušných společností, jsou v textech

Redakce Světa outdooru

použity pouze pro účely identifikace bez označení ochrannou

Masarykovo nábřeží 22

známkou. Jako Reklama a PR jsou označeny články inzerenta,

110 00 Praha 1

které nemusejí vyjadřovat názor redakce. Neoznačené foto je

redakce@svetoutdooru.cz

zpravidla autora textu nebo z archivu redakce. Publikované

informace nejsou úplným a uceleným návodem k pobytu a aktivitám

ŠÉFREDAKTOR Jakub Larysz

ROZŠIŘUJE V ČR PNS, a. s.

v přírodě a redakce nenese odpovědnost za případné

TESTOVÁNÍ Vojtěch Dvořák, Martin Slezáček ROZŠIŘUJE V SR MAGNET PRESS, SLOVAKIA s. r. o. úrazy a škody vzniklé jejich nesprávným použitím.

4 SVĚT OUTDOORU 1/2018

SVĚT OUTDOORU S NÁKLADEM 15 000 KUSŮ JE NEJČTENĚJŠÍM OUTDOOROVÝM ČASOPISEM U NÁS

Z REDAKCE SVĚTA OUTDOORU

PŘEŽITÍ V DIVOČINĚ

Příroda léčí. Však znáte ten pocit klidu,

který se člověku rozhostí v duši

jen po procházce v parku pod zemitými

tóny podzimního listí, a co teprve

ta osvobozující harmonie ducha

po více dnech na horách! Tušíme

to všichni, potvrzuje to však i věda.

Pobyt v přírodě je třeba běžně užívanou

terapeutickou metodou pro

workoholické Japonce, svým stresovaným

pacientům ho předepisují

doktoři. Kromě kýženého klidu nás

však pobyt v divočině učí vážit si

některých „samozřejmostí“ – střechy

nad hlavou, teplé sprchy, voňavého

oblečení… - a zároveň nám

ukazuje, jak málo toho ke štěstí

ve skutečnosti potřebujeme. Takže

načerpejte inspiraci a hurá ven!

NATÁLIE KOHOUTKOVÁ

redaktorka webu SvetOutdooru.cz

Přežil jsem divoké 90ky, divoké večírky,

viděl jsem pavilon divokých

šelem a několik „divodelních“ představení,

které byla spíše divná než

divoká a už vůbec ne divadelní.

Myslím si, že něco opravdu divokého

se děje s námi, když do přírody

dorazíme. Jinak si neumím vysvětlit,

jaké atavismy se v nás probudí, že

jsme přesvědčeni o tom, že igelitový

sáček, PET lahev, veškeré obaly

nebo ubrousky zmizí jako ohryzek

od jablka nebo drobky od sušenek.

Jestli chceme, aby bylo v přírodě divoko,

musí tam být i pusto. Bez lidí,

kteří nechápou jednoduchý fakt, že

co si do ní přinesou, to si i odnesou.

Protože setkání s takovými druhy

může být od teď TO opravdové přežití

v divoké přírodě!

VOJTĚCH DVOŘÁK

šéf testovacího týmu Světa outdooru

Nikdy jsem neměl rád ty chladné

noční hlídky na dětských táborech,

raději bych spal v chatce pod dekou.

Strach a drkotání zubů, který

jsem zažíval, zná asi každý, ale jen

málokdo si uvědomuje, jak jsou tyto

prožitky důležité pro naše přežití.

Jsem nepoučitelný. Znovu a znovu

se vrhám mimo komfortní zónu,

do chladu, deště, větru i horka. S minimem

jídla nebo vody. Proč? Možná

proto, abych cítil, že svůj život žiji,

a ne jen přežívám. A taky možná

proto, že se to někdy může hodit,

a že to ve mě buduje pokoru a respekt

k okolnímu světu.

JAKUB LARYSZ

šéfredaktor Světa outdooru

SPOLUPRACUJEME

Svět outdooru je mediálním partnerem České asociace horských vůdců,

sdružující horské vůdce s mezinárodní licencí (UIAGM), Českého spolku

horských průvodců, sdružujícího horské průvodce s mezinárodní (UIMLA)

a národní licencí (MŠMT), a Českého horolezeckého svazu.

www.SvetOutdooru.cz

5

BLOK PRO VŠECHNY,

aneb když se bouldering zpřístupní dětem

Lezení je u nás docela populární, ale ne každý si uvědomuje jeho sociální význam. Například

ve Francii si jsou výchovného efektu lezení vědomi a lezení a bouldering jsou zahrnuty do aktivit

na základních školách. Jedni z mála, kteří si v Česku uvědomují, že lezení není jenom sport, jsou

manželé Alexandra a Milan Gendovi, kteří vlastní boulderingové centrum v Ostravě – Vítkovicích.

Sašo, snem každého lezce je otevřít vlastní

lezeckou stěnu a živit se jejím provozováním. Vám

se to povedlo, ale co vás vedlo k tomu rozjet projekt

Blok pro všechny?

Naše lezecká stěna se nachází v lokalitě, kde žije hodně

romských dětí a dětí ze sociálně slabých rodin. Tyto

děti tráví spoustu svého volného času v místním parku.

Proto jsme s nimi zcela přirozeně začali pracovat a také

se naskytla možnost požádat Magistrát města Ostravy

o dotaci na instruktory a nějaké vybavení. Takto to už

funguje desátým rokem.

Jak tento projekt funguje?

Děti k nám dochází pravidelně každý pátek, kdy mají

k dispozici lezeckého instruktora a vybavení. Cílem je

probudit v dětech smysl pro důslednost a odpovědnost,

ohleduplnost k druhému, psychickou odolnost, schopnost

komunikovat a spolupracovat. Snažíme se děti

tak trochu vychovávat pomocí prožitků a inspirovat je

k dalšímu lezení nebo provozování jiného sportu. Děti

nás navštěvují poměrně pravidelně, i když někdo dochází

třeba jen 1x v měsíci. Nikoho k ničemu nenutíme.

Také k nám v rámci projektu chodí děti ze Středisek výchovné

péče, Diagnostického ústavu a také dlouhodobě

Instruktorka Adéla Dvořáková

asistuje dětem při lezení.

spolupracujeme se spolkem Alfi, který se stará o děti

s poruchou autistického spektra.

Opravdu mohou přijít bouldrovat všichni zdarma?

Děti, které jsou do projektu zařazeny, tedy děti ze sociálně

vyloučených lokalit, děti umístěné do nejrůznějších výchovných

ústavů i dětských domovů, rodičovských center

apod. nebo prostě děti, které mohou být v budoucnu nějak

ohroženy ve svém vývoji a které vyhledávají prožitky,

jež mohou být v kritickém věku spojeny spíše s drogami,

alkoholem, kouřením, záškoláctvím a drobnými krádežemi

než se sportem, mají v rámci projektu vstup zdarma. Žáci

základních, středních škol nebo školní družiny jsou zvýhodněni

oproti běžnému vstupnému a platí jen symbolický

poplatek 20 Kč.

Jaký má tento kurz lezení ohlas mezi místními

dětmi? Co v kurzu děláte?

Myslím, že všechny vítkovické děti už nás znají a skoro

každé z nich nás někdy navštívilo. Většinou přijde každý

pátek kolem patnácti dětí. Děti učíme základům lezení

a jištění. V létě lezeme s lanem na venkovní lezecké věži,

v zimě se věnujeme spíše pohybovým dovednostem, kam

zařazujeme také základní gymnastické prvky, posilujeme

a trénink je proložen nejrůznějšími hrami.

Máš nějakou odezvu o tom, jestli jim

bouldering změnil život?

Tak to nevím, většinou je to tak, že děti chodí třeba rok

nebo dva a pak si najdou jinou zábavu – myslím si ale, že

něco do života si od nás určitě odnesou. Lezení je spojeno

se silnými emočními prožitky a s nimi se tyto děti moc

často nesetkávají. Například musí překonat strach z výšky,

tedy posilují si vůli, nebo jistí svého kamaráda, a mají tím

pádem vlastně jeho život ve svých rukách a nesmí udělat

chybu. To je v budoucnosti určitě povede k větší odpovědnosti

a ohleduplnosti k druhým. •

TIP

CELÝ ROZHOVOR S ALEXANDROU

GENDOVOU NAJDETE NA WEBU

www.SvetOutdooru.cz.

BLOK PRO VŠECHNY

je aktivita lezeckého centra Tendon Blok v Ostravě –

Vítkovicích, které nabízí dětem alternativu k prostému

pobíhání ulicemi města. Děti si mohou pod dohledem

instruktora zalézt každý pátek od 15:00. Více informací

naleznete na www.blokcentrum.cz


O PŘEJEZDU

Krušných hor

Cesty života jsou nevyzpytatelné, říkám si, když

čekám na baru na nápoje. Nikdy bych neřekl, že

se při běžkařském přejezdu Krušných hor ocitneme

na plese dobrovolných hasičů v městečku

kdesi uprostřed kopců. Vedle mě se kýve borec

v uniformě, který má podle hvězdiček na ramenou

hodnost přibližně generálmajora a snaží se

napít ze tří panáků zelené najednou. Pomalu

se otáčí, zaostří a povídá: „To čumíš, co?“ A má

pravdu. To teda čumím.

Doby, kdy se Krušné hory vyznačovaly smogem, kyselými

dešti a holými vrcholky kopců, jsou už naštěstí dávno

pryč. Přes velkou část hřebene vede krásně upravovaná

běžecká stopa, po cestě možnost noclehu, a tak se

zde nabízí možnost parádního víkendového přejezdu jen

s malými batůžky. My volíme začátek v Telnici. Vítá nás

parádní mlha a sníh, který se vlivem dešťů posledních dnů

a počasí změnil na konstantní led. V tu chvíli se naše parta

dělí na dvě skupiny. V první jsme my, kteří jsme si vzali

běžky na bruslení a teď přemýšlíme, jak budeme brzdit.

V té druhé je náš kamarád Žába, který si nechtěl své běžky

zničit, a tak si vzal staré kameňačky na klasiku. Ten

teď přemýšlí, jak to udělat, aby se alespoň většinu času

pohyboval vpřed.

Jedeme první část trasy do Moldavy, kde přespáváme,

a ráno přejíždíme hranice a pokračujeme po trase bývalé

železnice. Na nádraží po třech kilometrech si dáváme pivo

a děláme první ranní fotku. Žába při ní padá a na zemi dělá

čest své přezdívce. Po náročném zvednutí zjišťuje, že si

zalehl hůlku, která je teď do pravého úhlu. Bez mrknutí oka

ji rovná o koleno a my se nestíháme divit, z jakého asi tak

může být materiálu.

Loňská zima byla ve znamení vichřic, a tak je stopa značně

proměnlivá. Buď je nádherně projetá, nebo jsou přes

ni stromy a jedná se o jakýsi druh prvozdolávání. To nás

trochu zdržuje, a do sobotního cíle tedy dojíždíme potmě

a za svitu jediných dvou čelovek, co nám svítí. Poslední

sjezd je pak hodně o síle třísel, osobní odvaze každého

jedince a vůbec nejvíc o štěstí.

Místní kulturní dům už je ale připraven na svoji největší

akci a my zjišťujeme, že se ještě vejdeme na bál místních

hasičů. Sice jako jediní nemáme uniformy, ale holky

s klidem vytahují z batůžku sukně. My kluci nechápeme,

jak je tam propašovaly, když jsme jim ty batohy třikrát

prohledávali?

Soutěž o největší zážitek večera je opravdu vyrovnaná.

Mohla by jím být kapela hrající na playback nebo onen generálmajor,

který nakonec dokázal ty panáky vypít najednou.

Ale nakonec jasně vítězí tombola. Ještě nikdy jsme

totiž nevyhráli tolik cen! Před odchodem se před námi

na stole tyčí: 3x WC blok (sponzor neznámý), sada hrnečků

s logem místních hasičů (sponzor jasný), sada skleniček

(sponzor neznámý nebo paní starostová), krabicový svařák

s obrázkem šťastné babičky a navrch žehlička. Navíc jsme

rádi, že jsme nevyhráli kupu hnoje, ta by se nám vezla blbě.

Kulturní vrchol plesové

sezony - hasičský bál.

Jeden z klasických výhledů

na hřebenovce Krušných hor.

Druhý den na závěrečném úseku jedeme trochu pomaleji.

Jednak jsme večer nedali svoji kůži lacino, jednak nás

brzdí výhry různě přivázané na batozích. Žábovi se navíc

neustále odmotává kabel ze žehličky a on si na něj stoupá

běžkami. Dojíždíme do cíle naší cesty, kterým je Hora sv.

Kateřiny, a na oslavu otevíráme v remízku za autobusovou

zastávkou vyhraný krabicový svařák.

Krušné hory prostě mají své kouzlo! •

TEXT A FOTO MARTIN ÚBL

MARTIN ÚBL

Cestovatel vyhledávájící odlehlé předchody hor.

Navštívil Nepál, Island, Peru, Bolívii a další.

O svých cestách přednáší po celé ČR. Je autorem

vtipných povídek Neuvěřitelné příhody z hor, která

se stala bestsellerem. Nedávno vydal druhou knihu

Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor, která má

za cíl překonat prodeje všech dílů Harryho Pottera.

www.SvetOutdooru.cz

7

SOPEČNOU KRAJINOU

KOLEM HORY OSUDU

Aotearoa, země dlouhého bílého oblaku, dva krásné zelené šperky pounamu omývané

vlnami Pacifiku. Nekonečné koberce husté zelené trávy, fialové, bílé a růžové lupiny,

modrá hladina jezera Taupo a vzadu zasněžené vrcholky hor. Na obzoru vyniká

především nezaměnitelná sopka Mount Ngauruhoe, dnes, po filmovém úspěchu Pána

Prstenů, již téměř ikona národního parku Tongariro. Ano, to je Hora Osudu -

a také to je i střed prstence krásného treku Tongariro Northern Circuit.

Dobrá, tentokrát nám počasí asi vážně nepřeje. Nedá se

svítit, budeme to muset otočit a vrátit se do Whakapapa

Village, odkud jsme teprve včera ráno vyrazili. Nechce se

nám, ale v treku sopečnou krajinou nepokračuje téměř

nikdo z těch, kdo s námi přespali a celé dopoledne čekali

na trochu sluníčka na Mangatepopo Hut. A to si nikdo

z nich s sebou nepřibalil zodpovědnost za dvě malé

děti. A ano, včera odpoledne, když jsme dorazili na Mangatepopo

Hut a postupně sundali ze zad batohy, dvou

a půlletou Aničku a roční Lucinku, vypadalo to, že mnozí

nevěří vlastním očím. Jen děti se smály a jednoduše zařízená

chata pod Horou Osudu se jim líbila. Jenže teď je

nahoře pocukrováno, dole prší a všude fouká tak, že by

nám holky uletěly.

VELKÝ VÝLET S MALÝMI DĚTMI

Na Nový Zéland jsme přiletěli jen na pár měsíců. Vybrali

jsme si ho jako ideální destinaci pro cestování s mrňaty

a toto očekávání se nám i plně potvrdilo. Jenže ty svůdné

hory, které na nás koukaly téměř každé ráno skrz okénko

naší dodávky, nám nedávaly spát! Krátké jednodenní

výlety by snad šly, ale to opravdu nemůžeme jít žádný

z proslavených Great Walks?! A tak plánujeme, studujeme

itineráře, balíme a zase vybalujeme a vůbec vymýšlíme

všechny možné způsoby a různé varianty, jak to všechno

pobrat na záda. Nakonec volíme jeden z těch lehčích, Great

Walk - Tongariro Northern Circuit, který obchází Mount

Ngauruhoe (2 287 m) alias Horu Osudu z mého oblíbeného

Pána Prstenů. Děti-neděti, tam musíme vyrazit. A protože

stan už je opravdu nad kapacity našich zad a batohů, volíme

variantu „mastňák“, která vede hezky od chaty k chatě.

A upřímně, kdyby se na chatách dala koupit večeře, netaháme

víc než ty vločky k snídani.

TONGARIRO NORTHERN CIRCUIT

Na Novém Zélandu je celkem deset různých Great Walks,

vícedenních treků, které se povětšinou nacházejí v národních

parcích a v neuvěřitelně krásných a pestrých lokalitách

od pobřežního Abel Tasman Coast Track po vyhlášený

Milford Track vedoucí přes hory a husté bukové lesy

v národním parku Fiordland. Tři z těchto treků se nacházejí

na Severním ostrově, sedm pak na hornatějším a divočejším

Jižním. My jsme se rozhodovali na poslední chvíli, mimo

jiné nás tedy výrazně limitovala velká obsazenost chat,

protože některé treky mají kapacitu zaplněnou téměř rok

dopředu. Stačilo, aby na treku byla jedna chata menší,

a tedy často již plně obsazená, a trek jsme museli z plánování

vyřadit. I to ale nakonec mluvilo ve prospěch treku

Tongariro Northern Circuit .

Jak název napovídá, Tongariro Northern Circuit vede

v nejstarším novozélandském národním parku Tongariro,

který spadá pod ochranu UNESCO. Trek má pro výlet

s dětmi ideální, tedy krátkou, délku etap, abychom měli

každý den značnou rezervu. Proto ho také lze, při dobré

kondici (a bez kňourajících batohů na zádech) zkrátit z doporučovaných

tří až čtyř dnů na pouhé dva. Ani terénem


Sopka Mount Ngauruhoe

(2 287 m), ikona národního

parku Tongariro, dnes

slavná jako Hora Osudu.

PRAKTICKÉ INFORMACE

DÉLKA 3 – 4 dny, 45 km

NÁROČNOST

Střední až lehčí, trek vyžaduje zkušenosti

pohybu v horách. Převýšení je kolem 1 360 m,

stezka je pohodlná a dobře značená. Největší

nejistotou je nestabilní počasí, na které je třeba

se dobře připravit.

ROČNÍ OBDOBÍ

Trek se nedoporučuje v novozélandské zimě,

tj. od května do října. Sezóna je pro rok 2020

oficiálně od 25. října 2019 do 30. dubna 2020.

VODA A JÍDLO

Na chatách je možné si uvařit, ale žádné jídlo

během treku dokoupit nelze. Voda na chatách je

pitná i bez převaření, dále lze vodu doplnit cestou

z pramenů, ale zde je prý poměrně velké riziko

nákazy giardiemi (je nutné ji převařit či filtrovat).

SPANÍ

Cestou jsou tři chaty - Mangatepopo, Oturere

a Waihohonu. Místo v nich je v sezóně nutné

rezervovat, cena za nocleh je 36 $/os., mimo

sezónu pak 15 $/os. Další možností jsou kempovací

místa u chat za 15 $/os. v sezóně a 5 $/os. mimo

sezónu. Děti do 18 let neplatí, ale rezervaci

potřebují také. Mimo sezónu pak platí, že kdo dřív

přijde, ten spí, rezervace se nedělá.

Tongariro Northern

Circuit není příliš

náročný, má ideální

parametry „baby

friendly“ treku.

VARIANTY

Jednodenní variantou může být Tongariro Alpine

Crossing trek. Je dlouhý 20 km a na přechod

je potřeba osm hodin. Trek je jednosměrný

a vede srdcem národního parku přes Red Crater

a Emerald Lake z konce silnice u Mangatepopo

ke konci silnice u Ketetahi.

PŘEDPOVĚĎ POČASÍ

www.metservice.com

UŽITEČNÉ ODKAZY

Veškeré informace o treku a rezervace chat:

není Tongariro Northern Circuit příliš náročný. Většinou

vede po dobře značených stezkách a pěšinkách suťovitou

sopečnou krajinou. A v neposlední řadě je fajn, že se jedná

o okruh. Tedy výlet začíná i končí ve městečku Whakapapa

Village a odpadají tu starosti s přesunem z konce treku

zase na začátek, třeba k zaparkovanému autu.

A co podle nás, kromě sopečné krajiny, ještě v národním

parku Tongariro určitě stojí za pozornost, je místní endemická

fauna - a to především ptáci, kteří se jinde na světě

nevyskytují. Až pofuníte s batohem do kopce bukovým

lesem, dívejte se třeba po maličkém zeleném pokřovníkovi,

maorsky tītitipounamu, který neustále poskakuje a poletuje

mezi lišejníky porostlými větvičkami stromů. Na travnatých

pláních zase můžete potkat kārearea, novozéladského

ostříže, který zvládá létat rychlostí až 100 km/hod

a ulovit kořist, která je šestkrát těžší než on sám. Zkrátka,

kolem sopek je krajina vždycky hodně specifická a na Novém

Zélandu to, díky jeho izolovanosti, platí dvojnásob.

Vždyť 80 % stromů a rostlin, které na Zélandu potkáte, nelze

najít nikde jinde na světě.

www.SvetOutdooru.cz

9

ČTYŘI DNY NA CESTĚ

Na trek tedy vyrážíme z Whakapapa Village , odkud vede

dobře značená cesta přes příjemně zvlněnou krajinu

k Mangatepopo Hut. První etapa má 9,5 km a v pohodě se

dá ujít za čtyři hodiny. Pěšina se kroutí skrz lesíky poroslé

splývavými stříbrnými lišejníky a po dřevěných chodníčcích

až k rozsáhlým vřesovištím. Cestou si užíváme výhledy

na pravidelný kužel Hory Osudu, tedy sopky Mt. Ngauruhoe,

a také na nejvyšší horu Severního ostrova, zasněžený

Mt. Ruapehu (2 797 m). Mt. Ruapehu, ač méně ikonický

než proslavená Hora Osudu, je také nejvyšší a nejaktivnější

sopka Nového Zélandu, poslední erupce proběhla v roce

2007 a byla doprovázena nečekaně velkým zemětřesením.

První nocleh máme domluvený právě v Mangatepoppo

Hut, v jednoduchém bílém domečku s dřevěnou terasou,

ze které je vidět na Horu Osudu a zítřejší etapu. Ta slibuje

stoupání nahoru na Red Crater, nejvýše položené místo

treku, odkud je fantastický výhled na modré jezero Emerald

Lake (Ngā Rotopounamu). Jeho zelenomodrá hladina

krásně doplňuje všechny možné odstíny hnědé, které jsou

pro suchou sopečnou krajinu typické. Stoupání zabere tři

a půl hodiny. Od Emerald Lake pak už zamíříme k další chatě,

k závěru dnešní etapy, k opět bíle natřené Oturere Hut.

Cesta sem zabere další hodinu a půl, etapa na druhý den

tedy měří 12 km a trvá pět hodin.

Třetí chatou, kterou navštívíme, je Waihohonu Hut s prosklenou

verandou a s krásným výhledem na již travnaté

a nízkými stromy porostlé kopečky. Tato etapa měří 8 km, trvá

tři hodiny a až na menší stoupání na hřeben před chatou

vede většinou z kopečka. Tuhou trávou porostlé louky i veškerou

místní vegetaci, která lemuje cestu, poznamenávají

vulkanické erupce na ostrově a drsné klima, přesto však umí

na jaře rozkvést vyloženě všemi barvami. Pokud by vám ale

přišla škoda nevidět z národního parku víc, můžete si cestu

prodloužit přes Modré - opravdu krásně modré - jezero, v maorštině

nazývané Te Wai-Whakaatao-te-Rangihīroa. V jezeře

platí zákaz koupání, protože voda v něm je pro Maory posvátná.

Odbočka k němu vám celkem zabere půl hodinky.

Poslední etapa už zamíří zpátky na začátek, zpět

do Whakapapa Village. Zabere nám pět až šest hodin, během

nichž ujdeme zhruba 15km. Cestou se můžete stavit

v plechové, červeně natřené Old Waihohonu Hut, která

byla založena v roce 1904 jako první horská chata na Zélandu

a dnes už funguje jen jako malé muzeum. Podél řeky

Waihohonu se posléze dostaneme do sedla Tama, kde

bývá hodně větrno, a je dobré s tím trochu počítat. Zde se

dá také odbočit ke dvěma hlubokým jezerům Tama, která

vznikla zaplavením sopečných kráterů. Na cestu ke vzdálenějšímu

a hlubšímu Upper Tama Lake je potřeba počítat

přibližně s hodinou a půl navíc a také s všudypřítomným

větrem. Přibližně hodinku před Whakapapa Village pak budeme

míjet vodopád Taranaki, kde voda padá do jezírka

zhruba z výšky dvaceti metrů přes okraj velké lávové vlny,

která vznikla při výbuchu sopky Ruapehu před 15 000 lety.

A prý je to jeden z nejkrásnějších vodopádů na Zélandu.

CHATY A KEMPOVACÍ MÍSTA

Všechny tři chaty, které na tomto treku navštívíme, jsou

jednoduše zařízené dřevěné domečky. V sezóně je třeba

si místo rezervovat notně dopředu a ceny nejsou zrovna

levné (36 $ za noc/os.). Rezervaci jde zrušit, ale ne na poslední

chvíli, tedy v případě ukončení treku kvůli špatnému

počasí máte zkrátka smůlu. Kapacita chat je kolem 50 míst,

nejmenší je Mangatepopo Hut, kde najdeme dvacet

Foto: Marcus Holland-Moritz

Nejvyšší hora NP Tongariro a také

celého Severního ostrova, zasněžená

Mt. Ruapehu (2 797 m).

Foto: Michal Klajban


Výhled z Red Crater na jezero Emerald Lake je

zasloužená odměna po dlouhém stoupání.

patrových postelí (vlastní spacák je samozřejmostí). Také

tu je topení, což je fajn a voda pouze studená, což je méně

fajn, ale lepší než nic. V sezóně je na chatách i správce

a základní vybavení na vaření. To si po sezóně správce odnese,

poplatek za využití chaty klesne na 15 $ za noc/os.

a rezervace pak již není třeba. Variantou jsou kempovací

místa u chat, kde si můžete postavit stan a využít některé

vybavení chaty, ovšem i tato místa je nutné si v sezóně

rezervovat předem a zaplatit 15 $ za osobu.

ALESPOŇ OVEČKY

My jsme nakonec vyrazili do houstnoucího deště směrem

do údolí, s Horou Osudu za zády. Z Mangatepopo Hut vede

„úniková“ cesta vedoucí na nástupní místo Tongariro Alpine

Crossing treku, který je ideální jednodenní alternativou

našeho okruhu. Je tu mimo jiné i parkoviště, asfaltová silnice,

a není problém se tedy odsud dostat stopem, shuttle

busem nebo domluveným džípem třeba právě do Whakapapa

Village. A nutno říct, že díky stádu ovcí, které jsme

cestou míjeli (jak by to taky ostatně mohlo být na Zélandu

jinak) si alespoň holky přišly na své. Nějaká Hora Osudu

i s modrými jezery jim ještě byla dost vzdálená, ale mokré

zablácené ovečky, ty se daly alespoň pohladit •

KATEŘINA BLECHEROVÁ

Holka, která hledá méně prošlapané stezky světem

i životem. Na cestách ji nejvíc přitahuje rozmanitost,

svoboda hor bez lidí a prach na botách.

Propadla běhání, lezení, vícedenním horským

přechodům a také slow-travelingu. Považuje se

spíše za Evropanku a jestli se jednou usadí, bude

to na horách. Více na www.blecherova.com.

POZNEJ

LEGENDU

NA VLASTNÍ KŮŽI

www.alpa.cz

www.SvetOutdooru.cz 11

Dokážeme ještě přežít

V DRSNÉ PŘÍRODĚ?

„Je nepochybné, že dřívější generace byly odolnější. Vzrůstající životní úroveň způsobila, že člověk

zpohodlněl, a tento trend pokračuje se všemi negativními důsledky až do současnosti,“ píše Jaroslav

Pavlíček v desátém vydání své malé knížky Člověk v drsné přírodě s podtitulem Průvodce přežitím, jež

je bestsellerem v různých koutech světa, který byl poprvé vydán již v roce 1987. Nečekejme, až se nám

vybije mobil a nebudeme vědět co si v nouzi počít. Připravit se na krizovou situaci můžeme už teď!

Všichni, kdo chodíme do hor a přírody, toužíme po divočině

a dobrodružství, jenže zprávy v novinách a televizi vypovídají

ledasco o naší nepřipravenosti a neznalosti podmínek

tam venku. Protože Pavlíčkův průvodce přežitím je neustále

aktualizován, tak i po 32 letech z něj můžeme čerpat

cenné informace, které nám jednou mohou zachránit život

nebo „jen“ zpříjemnit pobyt v drsné přírodě. S Jaroslavem

Pavlíčkem jsem se setkal při příležitosti uvedení desátého

vydání jeho knížky a doptal se ho na věci, které by se mohly

hodit každému z nás.

PŘEŽITÍ V EVROPĚ V LÉTĚ I ZIMĚ

Protože na některých českých horách již leží čerstvý sníh,

začnu zimním obdobím. Na co si nejvíce dávat pozor?

Jaroslavova odpověď je jednoznačná – PODCHLAZENÍ.

Neadekvátní výstroj (oblečení) a neznalost, jak se v určitých

situacích zachovat, vede k podchlazení, které na sebe

nabaluje další problémy, které mohou mít fatální následky.

„Mít pořádné boty a zateplení tělesného jádra je základ,“

tvrdí Jaroslav Pavlíček a zároveň dodává, že by každý měl

s sebou vždy mít i Krabičku Poslední Záchrany (KPZ) a izotermickou

bivakovací fólii.

V letním období se rady Jaroslava vztahují hlavně k pitnému

režimu a ochranou před sluncem. Pokud by si měl

vybrat za svou sluneční ochranu klobouk nebo deštník, tak

sáhne po druhé variantě. Důvod je jednoduchý: „Zatímco

deštník na hlavu vrhá stín, proud vzduchu ji ještě ochlazuje.

A to nemluvím o dalším použití deštníku v různých

situacích,“ pokračuje Jaroslav v zapáleném projevu. „Například

si někde v důlku rozděláte z kosodřeviny docela malý


OBSAH „PAVLÍČKOVY“ KPZ

2x vteřinové lepidlo (k rozdělání ohně i na opravy)

2x zapalovač, každý od jiného výrobce (pojistka

pro případ, že jeden selže)

2x pilko-nůž (zkrácené pláty z pily na dřevo

a na železo, každý z nich je na opačné straně

ostří nabroušen jako nůž)

1x jehla a nit • 1x tuha na psaní

1x zavírací špendlík • 1x náplasti • 1x izofólie

Zabalen do bivakovací

izotermické folie.

I přečkat noc pod širým nebem je dobrý

trénink na nečekané a nouzové situace.

Každý z nás by měl něco takového zkusit.

PROBLEMATIKA VODY A JÍDLA

„Pokud se jedná o životě a smrti, tak nikde neexistuje špatná

voda. Pokud bych měl být jeden den bez vody, tak to

ještě přežiji. V opačném případě mám jen dvě možnosti,

z nichž jedna má jasný výsledek, a ta druhá mi dává šanci

na přežití.“ Svérázně vysvětluje rozdíl mezi možnými zažívacími

problémy a jistou smrtí z dehydratace Pavlíček.

Dostatečnou hydrataci v zimních podmínkách ale nelze

zajistit pouze cucáním sněhu a ledu. Získaný objem vody

není dostačující a navíc se ohrožujeme podchlazením.

V zimních podmínkách se neobejdeme bez výroby vody

rozpouštěním ledu nebo sněhu.

Ačkoliv pocit hladu je nesnesitelný a první tři dny hladovění

by každý nejraději sežral svého kamaráda, je podle

Jaroslava Pavlíčka jídlo v nouzových situacích přeceňováno.

I mně, prckovi, který váží 60 kilogramů i s postelí, dal

pan Pavlíček deset dnů, během kterých bych se byl schopný

pohybovat vstříc své záchraně.

Pro snášení nedostatku obojího, jak vody, tak jídla, je důležitá

psychická odolnost a morálka. „Pokud někdo nebude

mít odvahu pít vodu z neznámého zdroje v zájmu svého

přežití, tak si sám podepisuje svůj úmrtní list.“ Obdobně Jaroslav

líčí ve své knížce zkušenosti různých trosečníků, kdy

vypěstování nechuti na určitý druh potravy byl znakem pochybné

morálky a vedl ke špatnému konci.

ohníček a deštník si roztáhnete pod bradou tak, abyste

dýchal čerstvý vzduch, zatímco zbytek těla máte sice uzený,

ale v teple.“ Když si vybavím takovou situaci, do paměti

se mi vypaluje poučka, kterou do konce života nezapomenu

– radši uzený, než-li mražený.

NOUZOVÉ NOCOVÁNÍ

Dalším z mnoha příkladů přežití v divoké přírodě může být

Hermann Buhl, který svůj sestup z vrcholu Nanga Parbat

kvůli vyčerpání přerušil, aby přivázaný ke skále a opřený

o svůj cepín přečkal noc ve výšce přes 8000 m n. m.

„Představte si, že vaše tělo je 100 W žárovka. Když stojíte,

máte výkon 100 W, když sedíte, výkon klesá na 75 W a vleže

máte jen 50 W.“ Proto Buhlova pozice pro strávení noci


DESATERO PŘEŽITÍ

1. Neztrať hlavu.

2. Měj po ruce boty, KPZ

a izotermickou fólii.

3. Bezpečnost především.

4. Postarej se o teplo a vodu.

5. Pomáhej druhým.

6. Měj rezervní řešení.

7. Šetři vším, včetně slov.

8. Stále si hledej práci nebo spi.

9. Odvaha není hazard.

10. Měj zdravý strach.

(Padá se na blbostech).

Sušení mokrých věcí po promoklé noci.

v takové výšce byla nejvýhodnější. Pan Pavlíček také varuje

před nočními pochody. „Je to pomalé a hrozí upadnutí

a vznik úrazu, zatímco i během noci přečkané ve stoje se

k vám dostaví mikrospánek, který dokáže pomoci k lepší

kondici v dalším dni.“

Způsobů jak přečkat je tolik, v kolika různých prostředích

se nacházíme. K bivaku můžeme použít turistický přístřešek,

seník, jeskyni, celtu, vykopat si záhrab, postavit

kamennou zídku pod skalním převisem nebo si nad sebe

natáhnout celtu či igelit. V neposlední řadě bychom měli

u sebe mít dříve zmiňovanou izotermickou bivakovací fólii,

která je svou vahou i rozměry zanedbatelná.

JAK SE POHYBOVAT

Samotný pochod by měl být plynulý a zároveň bychom

měli mít rezervu na případnou rychlou reakci. Taková rezerva

sil by měla vystačit na uběhnutí stovky za 20 vteřin.

V místech, kde není možné udržet plynulé tempo chůze

(členitý terén, vysoká nadmořská výška), se řídíme pravidlem

„na poloviční výdrž“. To znamená, že plynulým tempem

půjdeme, až dokud nebudeme moci (např. 30 kroků).

Po vydýchání pokračujeme ve stejném tempu, ale už pouze

poloviční vzdálenost (15 kroků), po kterých se zastavíme

a vydýcháme. Po vydýchání udržujeme stejnou ušlou

vzdálenost (15 kroků) a odpočinek, i když bychom mohli

pokračovat dále.

Abychom náš pohyb v přírodě ještě zefektivnili, je dobré

vědět, jak se v technicky náročném terénu pohybovat.

Jsme-li opravdoví horalové, umíme se pohybovat tak,

abychom neshazovali kamení ze svahu a na chodnících.

A dále se vyhýbáme zbytečnému stoupání a klesání. Energetická

náročnost neustálé změny výšky je neúprosná.

Proto se řídíme pravidlem: lépe to obejdu 20 metrů po rovině

než vylézt metr do výšky. Ale pozor, také existují výjimky

z tohoto pravidla, např. v hlubokém sněhu nebo písku,

kdy je žádoucí jít přímo vpřed. V nerovném terénu chodíme

po vršcích drnů, kamenů a vyvýšenin.

TÝMOVÁ PRÁCE

Pro úspěch celé skupiny trosečníků nebo parťáků na výletě

je podstatné mít rozdělené role, práci a vědět co dělat,

když... Pokud jste dlouhodobě cestovali s někým po boku,

jistě mi dáte za pravdu, že časem jste se sehráli natolik,

že nebylo potřeba říct jediného slova, abyste například postavili

stan. Po čase každý z členů týmu přirozeně zaujme

roli, která mu vyhovuje nebo na kterou si přivykne. Rutinou

se maximalizuje efektivita a minimalizuje ztráta času

a energie.

Pokud jako skupina někam jdeme, jako skupina i jednáme

a nerozdělujeme se, pokud se tak nedomluvíme. Vzdálí se

nám někdo z dohledu, zastavíme a počkáme na něj. Každý

má své silnější i slabší dny. Pokud se ukáže, že někdo

nestíhá tempu skupiny, je zapotřebí kamarádská výpomoc.

Tu popisuje Jaroslav Pavlíček ve své knize takto:

„Obvyklé doporučení ke zpomalení tempa podle nejslabšího

v extrémních podmínkách nestačí. Tam je hlavní


zásadou, aby skupina jako celek podávala co nejvyšší

možný výkon. Proto mají silnější jedinci ulehčit postup

slabšímu tím, že převezmou jeho výstroj, podpírají ho

apod. Skupina, ve které je vzájemná pomoc samozřejmostí,

má největší šanci na úspěšné dosažení cíle.“

NEZTRÁCEJ HLAVU

Co znamená neztratit hlavu? Být psychicky odolný vůči

vnějším vlivům. Někoho rozhodí zácpa na dálnici a jiného

nechává klidným právě se blížící bouřka. Nadměrné vnímání

složitých okolností a strach z budoucnosti vytváří

u dospělých předpoklady ke zhroucení, tvrdí ve své knize

Pavlíček a své tvrzení potvrzuje výrokem lékaře-oceánologa

Bombarda: „Trosečníku, možná tě zabije hlad, ale

rychleji tě zabije žízeň, ještě rychleji chlad a nejrychleji

ze všeho strach.“

Nabýt takovou odolnost trvá dlouhá léta a je potřeba

na ní pracovat. Příkladem mohou být staří horolezci, kteří

zdolávají vysoké hory lépe než jejich mladší parťáci.

Za jejich psychickou otužilost mohou různé krizové situace

a zkušenosti, kterými si za svůj život prošli. Právě

osobní prožitek určité situace snižuje pravděpodobnost

šoku. Až se dostaneme do krizové situace, nebudeme

mít čas zkoumat své pocity a budeme muset urychleně

řešit nastalý problém. Naštěstí si můžeme určité situace

osahat dopředu.

V rámci přípravy se při přechodu hor můžeme řídit heslem

„chaty vyhořely“. Průchod kolem horské chaty, když

nám kručí v břiše a teče voda do bot, dokonale otestuje

naši morálku. Ani „sbírání bobříků“ není pouhou hrou

pro mládež. Bobřík hladu a žízně po dobu 24 hodiny během

běžného pracovního dne je také dobrou zkouškou

psychiky. Ovšem mohou nastat i situace, které se těžko

připravují, například stereotypní pochody nebo nepřízeň

počasí. V takových případech si můžeme pomoci logickým

uvažováním a tvrzeními – „Každá sněhová pláň má

začátek a konec,“ „Každé moře je obehnáno pevninou,“

nebo „Příděl špatného počasí se musí vyčerpat.“ Také

být trpělivý přináší své ovoce – „Nedojdeme-li tam dnes,

dojdeme zítra nebo někdy jindy.“

Strach z nepoznaného

i nebojácnost nevědomých zabíjí.

JAROSLAV PAVLÍČEK,

Člověk v drsné přírodě – průvodce přežitím

Doufám, že vás tento článek inspiroval a vybídl k zamyšlení

nad vašimi dalšími outdoorovými dobrodružstvími.

Pokud máte zájem o hlubší poznatky a širší souvislosti

v oblasti přežití, doporučuji si knížku Jaroslava

Pavlíčka pořídit. •

TEXT JAKUB LARYSZ

FOTO ARCHIV JAKUB LARYSZ A ROMAN MARTINÍK

JAROSLAV PAVLÍČEK (*1943)

Celý svůj život zaměřuje na výzkum přežití

v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou.

Po invazi vojsk v roce 1968 ukončil studium na UK

v Praze a deset let pracoval jako nosič na Téryho

chatě ve Vysokých Tatrách. Absolvoval desítky expedic

a výprav po celém světě a založil mezinárodní

polární stanici Eco-Nelson na Antarktidě.

NOVINKA

G-RADIKAL GTX

• Unikátní konstrukce

•

•

•

Boty Garmont zakoupíte v prodejnách

a e-shopu rockpoint.cz

MILAN JURKA

Radši budeme mrtví než šít v Číně

Sedím v malé kavárničce poblíž náměstí v Hranicích na Moravě a čekám na zakladatele české

značky Sensor, která již 20 let v tomto regionu vyrábí funkční oblečení. Po chvíli přichází

„padesátník“ s plnovousem, kšiltovkou na hlavě a dioptrickými brýlemi s hranatými rámečky

na nose. Po přivítání usedáme ke stolu a začínám Milana zpovídat.

Milane, vyrábíte funkční oblečení pro aktivní lidi.

Jak moc jsi byl aktivní před založením Sensoru?

Jako dítě jsem hrál tenis a různé pálkové sporty, ale jinak

jsem byl nesportovec. Až v 15 na gymnáziu jsme dostali drsného

tělocvikáře, který nás v úvodní hodině odpálil 45minutovým

během a já doběhl snad čtvrtý od konce. Říkal jsem si,

že je to ostuda a že s tím musím něco udělat. Tak jsem začal

každý den běhat. Tedy kromě neděle. Nejdříve jsem běhal

dva kilometry, pak sedm a skončil jsem na 20. Nakonec jsem

několikrát uběhl maraton. Tenkrát nebyly tyhle různé seriály

běhů a půlmaratonů. Běhaly se městský závody a hodně se

dělaly triatlony a duatlony. A to bylo v každém větším městě.

Byl jsem samouk. Tenkrát jsem si z podpultového prodeje

koupil tenisky Maraton, aniž bych o běhání něco věděl.

Prostě jsem se rozběhl a běžel. Potom jsem k tomu přidal

kolo. Nakonec jsem do toho přidal ještě skejta. Tenkrát se

na něm jezdil jenom slalom a dělal skok do výšky.

Takže nakonec jsi byl hodně aktivní. Jaký to mělo

vliv na tvou budoucnost?

Psal se rok 1987 a v pořadu Branky, body, vteřiny bylo, že

nějací blázni v Americe mají kola, na kterých jezdí po sjezdovkách.

Tehdy jsem si říkal: „Ty vole, to je vono.“ To jsem

ještě studoval na Veterinární a farmaceutické univerzitě

v Brně a zároveň jsem jezdil na triatlony a duatlony a říkal

si, jak by bylo super, kdybych se nemusel živit veterinou

a začal dělat cyklistiku. Sice jsem jezdil na silnici jako všichni

okolo, protože jsme měli jen favoritky, ale po tom rozostřeném

vysílání v televizi mě nadchlo horské kolo. Ještě

za sociku jsme převařovali starou Libertu a dělali z ní horský

kolo. Potom přišla revoluce a já začal podnikat.

Zmiňoval jsi studia veteriny, běh, skate a kola.

Pořád jsi nezmínil nic o výrobě oblečení, jak to?

Jsem jediný kluk v generaci naší rodiny. Mám ségru a sestřenice

a v naší rodině se nikdo nevěnuje šití nebo výrobě

oblečení. Ale jako malý jsem trávil léto v galanterii v Moravské

Třebové, kde byla moje babička vedoucí, kdy jsem jí

přerovnával věci a pomáhal dělat inventuru. Takže vlastně

jako jediný chlap v generaci jsem „přiteplenej“, protože vyrábím

oblečení. (směje se)

nebyli aktivní. Musel jsem najít zástupce dané firmy, kteří mi

vysvětlili, že to vlákno mi ve striži dodají, ale zhotovení úpletu

si budu muset zajistit sám. Tak jsem objížděl pletárny v České

republice, kde se mě ptali, kolik toho chci uplést. Na moji

odpověď: „Já nevím, asi 300 metrů,“ jsem dostal akorát odpověď

otázkou, jestli jsem se nezbláznil, že taková objednávka

je absurdně nízká. To bylo asi pět pletařů, kteří se mi

takhle vysmáli, až jsem narazil na Miloše Frýberta: „Pro nás je

to úplně komická zakázka, ale když jsem byl mladý, tak jsem

byl někdy před 30 lety na výzkumu funkčních úpletů, tak to

s tebou zkusím.“ Tak jsme spolu začali, já jsem si vymýšlel

nesmysly, on mě usazoval na zadek a usměrňoval, jestli to,

co si vymýšlím, vůbec je nebo není možné.

Šijete v Bystřici pod Hostýnem, proč?

Na začátku jsme celou naši šicí výrobu outsourcovali, a to

hlavně do tohoto regionu. Tradice šití je v této oblasti,

která začíná u Frýdku-Místku, Příboru a končí až někde

u Olomouce, dlouhá. U nás ve Svitavách nebyly pletárny

ani šicí dílny na úplety, tak jsme museli od začátku jezdit

sem, za lidmi, kteří to umí. V této oblasti jsme spolupracovali

s celkem třemi dílnami.

Takže je to historicky dané?

To ano, ale postupem času vznikaly vazby a jedna z těch

výrob mi byla hodně blízká. Měla vstřícnou majitelku a výbornou

mistrovou. Když něco šiješ, tak to potřebuješ i někde

vzorovat. Takže jsme investovali peníze do softwaru

střihové dokumentace a vzorovali tam. Navíc, když si něco

nakreslíš a pak to ušiješ, tak ne vždy finální výrobek sedí

a musíš s ním dále pracovat.

Znamená to, že nemáte potřebu vyrábět

v zahraničí?

Ne, to nemáme. Rozhodli jsme se, že radši budeme mrtví než

šít v Číně. Ale bylo to těžké rozhodnutí, protože tlak z prodejních

kanálů na cenu a marži je obrovský. Když to vezmu

Praha – Litomyšl Gravel ride.

Prvotní impuls by mohla být babiččina galanterie,

ale co dál?

Na začátku podnikání mě hodně bavila technická stránka

věci, měl jsem to jako koníček. Navštěvoval jsem v Evropě

různé výstavy, předplatil si odborné časopisy, takže jsem

si maloval věci, které mě zajímaly, třeba cyklistické oblečení

nebo právě funkční prádlo. V tu dobu jsem na tréninky

používal to, co bylo v Česku dostupné. Sice materiály byly

funkční, ale oblečení nebylo příjemné nosit. Bral jsem to jako

normální věc: „Když chceš něco funkčního, tak tě to prostě

dře.“ Pak jsem vyzkoušel oblečení značky Helly Hansen,

které fungovalo úplně stejně, ale materiál byl příjemný jako

bavlna. To mě zaujalo natolik, že jsem si o tom sehnal odbornou

literaturu, navštívil výzkumný pletařský ústav a začal

se vzdělávat, až jsem se dopátral, v čem je ten fór.

Od DuPontu k Merinu, tak by se ve zkratce dala

shrnout evoluce Sensoru. Byly v té evoluční řadě

nějaké slepé uličky? Co se vám nepovedlo, nebo na co

jste přišli hned na začátku a držíte se toho dodnes?

Na začátku byl problém najít správné vlákno, které v té době

v Česku nebylo. Výrobci jako DuPont nebo Bayer v naší zemi


Samotná kapitola Sensoru by mohla být propagace

značky. Baví mě nadsázka a ironie, kterou jste

dříve používali. Kdo je tvůrcem a kde berete

inspiraci?

Je hodně důležité, abys byl autentický. My jsme takoví

kdysi byli. Byli jsme parta lidí, která spolu jezdila na hory,

na snowboard, na skialpy a naše katalogy výrobků poměrně

věrně odrážely to, v jaké jsme byli životní etapě. Dnes

jsme sice usedlejší, ale pořád se snažíme dělat věci jinak.

Inspiraci bereme v kultuře, hudbě a cestování.

Co ti v Sensoru dělá největší radost?

Největší radost mi dělá to, když na někom Sensor vidím.

Když jsem anonymní turista, cykloturista nebo skialpinista,

dojdu někam na chatu, tam se svleču do trika a kolem sebe

vidím další dva lidi, kteří mají Sensor na sobě, tak je to strašně

fajn pocit. Dříve jsem z toho byl někdy hodně vykulený.

Potom to jsou i lidi kolem – Maja, Ilona, Broněk... Myslím si, že

v Sensoru jsme fajn tým a že dělám v kolektivu lidí, kteří mě

baví. A dělám věci, který mi dávají smysl. Třeba, že z nějaké

kresbičky vznikne tričko, které potom na někom vidíš.

Netradiční vzhled tulní strany produktového katalogu Sensor.

třeba z pohledu merina. Mnoho výrobců má pohádky o šťastné

ovečce z Nového Zélandu nebo Austrálie, ale vlna musí jít

někam na zpracování a pletení, a to je z asi 70 % v Číně. Dále

následuje pletení a barvení, což jsou pro přírodu nejvíce zatěžující

operace, a ty se dělají taky v Číně. Pak následuje šití,

které probíhá v Číně. Každý takový jednotlivý dílek skládačky

ti ušetří 20 – 30 % ceny. Kupujeme vlnu na Novém Zélandu,

ale všechno další zpracování probíhá v Evropě. Takže vejít se

do ceny a obhájit si, že to děláš tady, je hodně těžké. S naším

zázemím v Česku jsme ve výrobě mnohem flexibilnější. Navíc,

s vlastní výrobou je to všechno mnohem osobnější. Nemůžeš

přijít do výroby a říct: „Tak holky, příští rok nebude nic, v Číně

nám dali lepší cenu.“ Tedy, udělat to můžeš, ale nechceš, protože

nakonec máš zodpovědnost i za své zaměstnance.

Bylo těžké se před 15 – 20 roky „probojovat“

konkurencí nebo to bylo jednodušší, protože jste

nabídli zákazníkům něco, co u nás ještě nebylo?

Kam se podíváš, je konkurence. Například tady v kavárně

jsem nejlepší výrobce všeho, na ulici jsem v TOP 10, v České

republice jsou nás tisíce. U nás jsme moc konkurenci neměli,

alespoň v tom přístupu a propagaci. Pak vyjedeš za Rozvadov

a tam naše vtipy a narážky už nefungovaly. Nikdo

nechápal naše katalogy nebo skejtové fotky, protože neznali

ten kontext. A proto dodneška bojujeme s konkurencí

v Evropě a ve světě. Tobě jako zákazníkovi může být jedno,

jestli ta věc je vyrobená ve světě nebo tady, ale hlavně se

ti musí líbit. Pokud děláš oblečení, tvá konkurence je obrovská.

Jsme přesvědčeni, že jsme se funkční oblečení naučili

dělat na nějaké úrovni a věříme, že pokud si od nás někdo

něco jednou koupí, tak si naše věci pořídí znova.

Teď se přesuňme trošku do osobní roviny. Když

něco vyrábíš nebo prodáváš, měl bys to sám

používat. A protože Sensor dokáže pokrýt jak zimní

aktivity, tak běh, outdoor obecně a i cyklistiku,

chci se zeptat, jaké aktivity mimo práci děláš ty?

U mě se to ustálilo na dvou aktivitách, které doprovázejí

celý můj život. Za prvé je to kolo ve formě cykloturistiky.

U kola je pro mě důležitá ta cesta odněkud někam. Třeba

jedu ze Svitav do Brna a zpátky vlakem. Nebo někam jedu

vlakem a zpátky na kole, i na služební cesty. Čím delší ta

cesta je, tím lepší. A po závodě 1000 Miles Adventure mě

to cestování baví dvojnásob. A teď, když jsem objevil bikepacking,

tak je to pro mě číslo jedna. A číslo dvě jsou skialpy.

I když skialp je podle mě blbý název, protože já nikam

nelezu. U mě to jsou takové široké běžky v terénu, vlastně

skitouring. Mám rád volný terén. Ještě před skialpem jsem

chodil na splitu. Byl jsem jeden z prvních kluků v Česku,

který měl splitboard, ale pak jsem zjistil, jaké to má vážné

limity a po pěti letech na splitu jsem přešel na lyže, na kterých

jsem stál jen v dětství. Na více aktivit nemám čas, protože

máme hodně širokou rodinu. U těchto aktivit dokážu

i relaxovat a ventilovat pracovní stres.

To, že máš za sebou 20letou značku, svědčí o tom,

že umíš jít za vytyčenými cíli. Máš nějaký sen, ať už

osobní, nebo pracovní, který sis ještě nesplnil?

Mám profesní i soukromé sny. Třeba bych chtěl jet na kole

celé pobřeží Portugalska, Jižní Ameriku nebo Japonsko

na podél. V únoru odlétám do Chile, chci dojet do Patagonie

na kole. Pokud jde o ty profesní sny, tak nemám žádný sen

typu: jednička na trhu nebo dvojka na trhu, a největší ve světě...

Myslím, že stačí dělat svou práci na 300 %. (usmívá se)

Jaké je tvé přání k vašim 20. narozeninám?

Přeji si, aby bylo vidět, že Sensor dělají lidi, které to baví,

a abychom konečně dokončili výstavbu nové výrobní haly

v Bystřici pod Hostýnem. Lidé, kteří dělají Sensor, si zaslouží

důstojné pracovní prostředí. Přál bych si, aby Sensor

na rozdíl ode mě nezestárnul, aby byl pořád zvědavý

a měl chuť dívat se za plot. •

PŘIPRAVIL JAKUB LARYSZ

FOTO ARCHIV MILAN JURKA A SENSOR


ALPSKÁ

DÁMSKÁ

JÍZDA

První hřejivé sluneční paprsky

na hřebenu Ortleru.

Někdy se to tak sejde: kluci nemůžou, nechtějí nebo nejsou. Potom vyráží do hor holky

s holkama. V čem je to výjimečné, zajímavé a zarážející? Vůbec v ničem. Hory jsou stejně krásné

a na chlup stejně vysoké, jako když jsou v partě kluci. Nohy v kopcích bolí zrovna tak a považte,

večer, až zapadne sluníčko, tak je tma. Když si vyberete správné parťačky, je to výprava,

na kterou potom budete rády vzpomínat. A to se nám podařilo.

S Barčou, Martinou a Simčou se známe ze závodů. Orienťáky,

přírodní víceboje, několikadenní adventure race. Jsme

sice potenciální soupeřky, ale vlasy si nerveme, to radši

jedna druhé upleteme cop. Všechny se pohybujeme v podobné

partě outdoorových nadšenců, jezdíme společně

na výlety a tentokrát to prostě vyšlo tak, že jsme spolu vyrazily

do Itálie. Měly jsme v plánu vylézt na Ortler a provětrat

silničky v alpských sedlech.

HOLKY NEJSOU BORDELÁŘKY

Cestu si krátíme prvním výletem na kolech. A i když nám

počasí nehraje moc do karet, stihneme po noci na parkovišti

pěknou stovku přes sedla Hahntennjoch a Fernpass

těsně předtím, než se z oblohy spustí provazy deště. To už

ale máme kola na střeše a svůj bordel pod stříškou odpočívadla.

My totiž s sebou vezeme bordel. Dobře, já jsem trochu

bordelářka. Nemusím mít naklizeno, ale svinec nesnesu.

Tipuju, že holky to mají podobně, anebo jsou na tom lépe.

Proto mám pocit, že jsme v tom nevinně, ale to, co pokaždé

vypadlo z našeho auta, bylo otřesné. Ovšem nedalo se

s tím nic dělat. Jediné, co mělo vždy svoje místo a co jsme

vždycky našly, aniž bychom to hledaly, byl Martiny slaměný

klobouk, který byl proto často proklínán.

Navečer přejíždíme k jihu a na kraji tunelu na staré cestě

na Stelvio vaříme večeři a vypadáme, jako bychom vařily tak

maximálně zatoulané sídlištní kočky. Ale opak je pravdou, my

si vyvařujeme takové dobroty! Na vaření jsme se předem rozdělily

na dvojice a na místě se ukázalo, jak to bylo kulinářsky

šťastné rozhodnutí. Zatímco Martina se Simonou mají tendence

nakupovat suroviny na vaření v potravinách, nám se

s Bárou sbíhají sliny spíš v zahradnictví. Před spaním hypnotizujeme

radar a doufáme, že si to počasí do zítra rozmyslí.

NESOUTĚŽÍME A MOC NEMLUVÍME

Pomohlo to! Druhý den ráno neprší. Odhodlaně sedáme

na kola a vyrážíme z Bormia na Stelvio. Nejprve jedeme společně

a hádáme se, kdo pojede pomaleji. Osobně jsem na tohle

moc labilní. Když s někým jedu, tak mi zadní kolo lepí ta strašná

vlastnost srovnávání se s jinými, a s tím tedy jet doopravdy

nejde. Chopím se tedy dobrovolně i nedobrovolně posledního

místa a modlím se, aby už mi holky zmizely za zatáčkou, mohla

jsem na ně úplně zapomenout a jet si můj vlastní kopec. Jak

tak čekám a toulám se těmihle neoblíbenými zákoutími duše,

vytrhne mě z nich paní v červeném autě. Předjede mě a o pár

metrů dál ve snaze zaparkovat v docela velké rychlosti nabourá

jiné stojící auto bez šoféra. Řidička se bez váhání otočí

a zmizí… Majitele druhého vozu je mi fakt líto, ale mně to jaksi

zvedne náladu – já jsem třeba trochu blázen, ale tahle paní,

to je docela určitě úplná kráva! Pak se už jede dobře, chce to

šlapat a čekat. Však on ten kopec jednou skončí.

A taky že jo. Nahoře čekají holky, uděláme několik fotek

a jdeme na kávu. Jenže jsme se nějak zakecaly, a když


vylezeme ven, docela nepříjemně prší. Ono se to zdá trochu

praštěné, trávíme spolu 24 hodin denně a zdálo by se, že už

po pár dnech si nemáme co říct. Jenže stejně se někdy objeví

nějaká neodkladně důležitá záležitost, kvůli které prostě

přehlídneme mraky. V dešti doznívající chuť kávy na jazyku

trochu zhořkne a vyrážíme co nejrychleji dolů. Pod kopcem

je po dešti a my se jdeme rozmazlit do přírodního termálního

jezírka nedaleko Bormia. To je opravdu skvělé místo, vedle ledového

potoka je teplé jezírko s vodou asi 40°C teplou. Umím

si představit, že v náruči oduševnělého horolezce by to byla

fakt romantika, ale co se dá dělat, aspoň si s holkami stihneme

dovyprávět, co jsme nestihly na vrcholu.

KDO ŠETŘÍ MÁ ZA TŘI

Po koupání přejíždíme do Suldenu. Ráno si užíváme o půlhodiny

posunutý budíček, i když vršky kopců jsou ještě úplně

v mracích. Přebalujeme věci na výstup a skládáme kola

do auta. Tleskač by se styděl, kdyby viděl, co jsme kam

schopné vecpat. Kromě lezeckého vybavení balíme také

vodu, protože na chatě údajně není pitná a kupuje se.

Za náš původ mluví činy, než abychom si vodu kupovaly, tak

ji nahoru vynášíme. Jmenovitě: Martina 3,5 l, Simča a Jana

4,5 l a Bára přesně 5,75 l. Co kdyby. Míříme přes Tabaretta

hütte na Payer hütte. Jdeme dost rozvážně, ale stejně skoro

všechny předbíháme a za pár hodin jsme na chatě. Dáváme

si čaj! Ano, se všemi těmi litry na zádech si nakonec stejně

dáváme litr místního čaje, a to protože je teplý. Pak se vyrážíme

podívat na nástupní hřebínek. Sledujeme skupinu českých

chlapíků, jak lezou dolů tak pomalu, až nám to nahání

strach. Při večeři od všech vyzvídáme, co a jak a při západu

slunce rozjímáme s pohledem do hor. Tentokrát mlčíme.

SPOLEČNĚ NA VRCHOL ORTLERU

Ráno probíhá všechno podle plánů. Vstáváme o půl čtvrté,

celá chata se během deseti minut vylidní a my můžeme

v klidu vyrazit za hadem čelovek. Přicházíme pod nástupní

hřebínek a s prvními kroky naše nervozita úplně opadá.

Na pohled to vypadá mnohem hůř, ale lezení je úplně jednoduché.

Necháme za sebou hřebínek i ferratu a přicházíme

k jedinému trojkovému místu, které nás čeká. Navazujeme

se a já se na nějaký čas s holkami loučím, protože

mi z nich zbude jen konec lana. Simča nám to v pohodě

vytáhla a pod ledovcem nasazujeme jednak mačky a jednak

závratné tempo výstupu. Rychleji to nejde, ale vlastně

Na holčičí peloton se všichni účastníci

italského provozu mnohem víc usmívají.

taky nemá smysl. Na ledovci nás nejdřív čeká pár prudkých

míst, ale potom už jsme na náhorní plošině a jen se couráme

na vrchol. Proti nám jdou skupiny vracející se z vrcholu.

Na nervózních a zamračených tvářích jim najednou září

úsměv, všichni nás zdraví a něco nám říkají. Je to italsky, tak

se pěkně česky smějeme, protože nerozumíme vůbec nic.

Něco po půl deváté je vrchol i náš.

Cesta dolů šla i přes notná varování dost dobře. V půl jedné

odpoledne jsme zpátky na chatě a už zase si dáváme

místní čaj a vymýšlíme, komu dáme tu všechnu nevypotřebovanou

vodu. Po milém rozloučení s chataři se vydáváme

zpět k autu. Ten pocit při odchodu na zápraží byl krásný.

Za ten bych každou z nás pohladila. I leckoho dalšího, kdo

by byl zrovna poblíž. •

TEXT JANA RYANTOVÁ, FOTO SIMONA KAROCHOVÁ

CO SE MŮŽE HODIT NA PODOBNÉ DÁMSKÉ JÍZDY

SALOMON OUT NIGHT 30+5

BATOH NA VŠECHNY

AKTIVITY

Lehký plně vybavený batoh s moderním

designem. Díky systému

MotionFit je tento batoh tak pohodlný,

že úplně zapomeneš, že jej

máš na zádech. Rozšiřitelná hlavní

komora, přihrádky, odnímatelné víko

a držáky trekových holí z něj dělají

batoh vhodný na různé outdoorové

aktivity. S hydratací nebudeš mít

žádný problém, můžeš se rozhodnout

pro různé druhy přenášení

vody. Vyber si mezi měkkými lahvemi

nebo hydratačním vakem.

Cena: 3 090 Kč, www.salomon.cz

SALOMON OUTLINE

JACKET

UNIVERZÁLNÍ

OUTDOOROVÁ BUNDA

Tato 2,5-vrstvá membránová bunda

ze strečového materiálu se zesílenými

třívrstvými panely tě ochrání proti

dešti, větru i sněhu, avšak zároveň je

prodyšná, lehká a sbalitelná. Odlehčený

design bundy Outline má vše,

co potřebuješ, a není na ní nic, co bys

nevyužila. Díky MotionFit střihu bude

bunda respektovat tvé tělo, a tím

zajistí větší svobodu pohybu. Pokud

chceš pouze jednu outdoorovou

bundu, vyber si Outline.

Cena: 5 090 Kč, www.salomon.cz

Stoupáme k výrazné dvojici

skalních prstů Gloggentürmli

a od nich se kolem jezera Sella

spusme do Gohardského

průsmyku (2 108 m).

SKITOURING

z Andermattu

do Ticina

Parádní skialpová trasa spojuje horské středisko

Andermatt, zasazené uprostřed Gotthardského

masivu mezi horskými průsmyky Oberalp Pass,

Gotthard Pass a Furka Pass, a městečko Locarno

s až středomořskou atmosférou, ležící na břehu

Lago Maggiore v italském kantonu Ticino.

Třítisícový Gotthardský masiv, na jehož svazích se stýkají

hranice tří švýcarských kantonů – Wallis, Ticino a Uri a pramení

čtveřice významných evropských toků Rýn, Rhôna, Reuss

a Ticino, tvoří výraznou hradbu mezi severem a jihem Švýcarska.

Zatímco dnešní civilizovaný svět ji překonává během pár

desítek minut Gotthardským tunelem, my se vydáme na třídenní

přejezd prašanem zasněženými horami a okusíme výtečné

pohostinství švýcarských horských chat.

ZE SEVERU NA JIH VE TŘECH DNECH

Třídenní přejezd s celkovou délkou 38 kilometrů překonává

3 700 výškových metrů výstupů a 4 800 výškových metrů

sjezdů. První úsek trasy vede z Andermattu na 16 kilometrů

vzdálenou chatu Rotondo (8,5 h, 1 800 m, 2 200 m).

Nejprve se pohodlně vyvezeme lanovkou na Gemsstock

(2 963 m), ze kterého se otvírají nekonečné výhledy

Ranní rozcvička - krátký výšvih na vrchol Cima

di Lago (2 833 m), odkud nám na obzoru dělají

společnost nesčetné vrcholky kantonů Wallis

a Graubünden i centrálního Švýcarska.

na sněhem pokryté hřebeny. Z Gemsstocku ukrajujeme

první oblouky volným terénem a pak stoupáme k výrazné

dvojici skalních prstů Gloggentürmli a od nich se kolem jezera

Sella spustíme do Gotthardského průsmyku (2 108 m).

Následuje stoupání na Pizzo Lucendro (2 963 m), po jehož

svazích sjedeme severozápadním směrem a po závěrečné

hodince stoupání už nás čeká odměna v podobě výtečné

večeře v chatě Rotondohütte (2 570 m).

Další téměř 16kilometrová etapa vede na chatu Cristallina

(7,5 h, 1 660 m, 1 670 m). Ranním výstupem se přehoupneme

přes sedla Witenwasseren (2 806 m) a Rotondo (2 754 m)

a užíváme si dlouhý sjezd přímo k restauraci All‘Acqua


ŠVÝCARSKÝ ALPSKÝ KLUB

A SWITZERLAND TOURISM

Na stránkách www.sac-cas.ch, které provozuje Švýcarský

alpský klub, naleznete bližší informace k horským chatám

a trasám. Aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete

na MojeSvycarsko.com.

(1 614 m) v údolí Val Bedretto. Místní polévka a talíř se specialitami

kantonu Ticino nás posilní na čtyřhodinový výšlap k chatě Cristallina

(2 568 m), která nezapře jižanský temperament – k večeři

v živé společnosti se servíruje ticinský Merlot a jako digestiv dostaneme

výtečnou pálenku grapa.

Závěrečná etapa je odpočinková a většinu z necelých sedmi

kilometrů navíc tvoří sjezd do malebného údolí Val Bavona (3 h,

290 m, 970 m). Jako ranní rozcvička poslouží krátký výšvih

na vrchol Cima di Lago (2 833 m), odkud nám na obzoru dělají společnost

nesčetné vrcholky kantonů Wallis a Graubünden i centrálního

Švýcarska. Směrem na jih se všechna údolí postupně ztrácí

v rozlehlé Pádské nížině. S výhledy na impozantní ledovec Basòdino

vykrajujeme závěrečné oblouky k horskému hotelu a stanici

lanovky Robiei (1 895 m), odkud sjedeme do osady San Carlo.

Poštovní autobus nás dopraví do Locarna, kde oslavíme úspěšný

přejezd Alp pizzou a zmrzlinou na břehu jezera Maggiore. •

TEXT FLORIAN FREY, PŘEKLAD NATÁLIE KOHOUTKOVÁ

FOTO THOMAS SENF, SWITZERLAND TOURISM

NEJLEPŠÍ SKITOURINGOVÉ

OBLASTI ŠVÝCARSKA

ZERMATT A SAAS-FEE

Téměř neomezené možnosti pro skitouring najdeme

ve vyhlášených horských střediscích v srdci

Walliských Alp. S lyžemi se tu dá vystoupat

na jedny z nejsnáze dostupných alpských čtyřtisícovek

– z Zermattu na Breithorn (4 164 m) a ze

Saas-Fee na Allalinhorn (4 027 m) a další vrcholy

v okolí chaty Britannia (3 030 m) – Strahlhorn

(4 190 m) a Alphubel (4 206 m). Ke klasikám patří

skialpový přejezd Haute Route z francouzského

Chamonix na úpatí Mt. Blancu až do Zermattu

pod špicí Matterhornu. www.zermatt.ch,

www.saas-fee.ch

DAVOS KLOSTERS A ENGADIN SV. MOŘIC

Mezi skitouringové klasiky v kantonu Graubünden

patří třeba několikadenní ledovcový okruh

kolem nejvýchodnější alpské čtyřtisícovky Piz

Bernina (4 049 m) z Morteratsche do Pontresiny.

Vystoupat je možné na Piz Palü (3 900 m) či

Pizzo Zupò (3 996 m). Pětidenní přechod po chatách

Graubünden Haute Route spojuje střediska

Sv. Mořic a Davos přes sedla Julier, Albula a Flüela

Pass. Tajným tipem jsou skialpové výlety v okolí

vesničky S-Charl (1 800 m), přes níž se dá ze Scuolu

přejet do vesničky Lü v zapomenutém údolí Val

Müstair spojujícím Švýcarsko s Itálií. www.davos.ch,

www.engadin.stmoritz.ch

LEDOVCOVÁ ARÉNA BERNSKÝCH ALP

východní části Bernských Alp dominují mohutné

ledové příkrovy v čele s největším alpským ledovcem

Aletschgletscher s délkou 23 kilometrů. Skialpinistům

poskytují zázemí chaty Finsteraarhorn,

Konkordia, Oberaarjoch, Mönchsjoch či Hollandia,

z nichž se dají podnikat výstupy na vrcholy nebo

se vydat na skialpový přechod. Také západní Bernské

Alpy lze přejet po chatách, například z Les Diablerets

do Leukerbadu. www.madeinbern.com

ANDERMATT

Ledovcem pokryté svahy třítisícového vrcholu

Gemsstock jsou arénou pro milovníky freeridového

lyžování. Pětidenní skialpová trasa Urner Haute

Route panenským horským terénem spojuje

Andermatt s Engelbergem. www.andermatt.ch,

www.engelberg.ch

VÝŠKOVÉ PROFILY JEDNOTLIVÝCH ETAP

GEMSSTOCK

GLOGGENTÜRMLI

GOTTHARD PASS

PIZZO LUCENDRO

CHATA ROTONDO

Výškový profil v m n. m.

2,961

2,690

2,106

2,963

16.1 KM

Vzdálenost

1,823 M

Stoupání

2,195 M

Klesání

8.5 H

Trvání

CHATA ROTONDO

WITENWASSEREN PASS

ROTONDO PASS

ALL’ACQUA

CHATA CRISTALLINA


2,570

2,806

2,754

1,614

15.5 KM

Vzdálenost

1,660M

Stoupání

1,666 M

Klesání

7.5H

Trvání

CHATA CRISTALLINA

CIMA DI LAGO

ROBIÈI


2,568

2,833

6.8 KM

Vzdálenost

286 M

Stoupání

972 M

Klesání

2.75 H

Trvání


RŮŽOVKA: nejlepší přítel

pískaře Dannyho Menšíka

Je to měkké. Je to pevné. Je to hebké. Je to růžové. Co to je? Je to špagát od TENDONU, do kterého

jsem se upřímně zamiloval. Vylepšená a osvědčená klasika Master 9.7, která spojením jádra s opletem

získala navíc přívlastek TeFIX. Nejenom že parádně vypadá, a jak říká Ján Smoleň: „Pri pohl‘ade

na nej ženy vlhnů a muži závidia,“ ale taky je to držák. Od kluků z Bolatic jsem dostal za úkol ho

doma na písku pořádně otestovat, a takhle ve zkratce vypadala letošní sezóna očima skaláčníka.

Tak jako ta loňská sezóna v Ráji i ta letošní začala teplým

a suchým dubnem, takže nebylo na co čekat a rovnou

se navázalo tam, kde se vloni skončilo. Loni byly v módě

sochorovky. Cesty od Vládi Sochora, vyznačující se velmi

morálovým lezením, špetkou železa, hrstkou přelezů,

v průvodci poznámkou „namáhavé“, a které vyžadují

maximální kreativitu ve smyčkování a minimální pud

sebezáchovy.

ZAČÁTEK SEZÓNY

Dokonce se i nafotil kalendář 2019 na téma těchto cest.

Mně se čirou náhodou takhle z jara připletla jedna taková

sochorovka (Důchodka VIIIc na Libereckou věž)

do cesty, a tak jsem navázal na tento doznívající trend

z loňska. Jak to tak bývá, trendy se mění. I letos začal

fotit Jakub Frič, pískař matador a fotograf, další kalendář.

Tentokrát cesty od Petra „Špeka“ Slaniny. Kdo už


TIP

VÍCE O LANECH VYRÁBĚNÝCH

V ČESKÉ REPUBLICE SE DOZVÍŠ

na www.mytendon.cz

slyšel o cestách od vy víte koho nebo měl s nějakou

z nich tu čest, ví, že to, co platí o sochorovkách, platí

i o špekovkách. Jeho cesty jako Hrobokop, Když

do země, tak ode mě nebo Po kolena v zemi a stovky

dalších jsou dědictvím extrémního pískovcového

lezení hlavně pro jejich typický „nádech dobrodružství“

a tvrdou klasu. Kubův kalendář byl tudíž impulz

k přelézání Špekových cest. Já jsem i díky tomu začal

objevovat Klokočky, které jsou hlavním hřištěm Špeka.

Myslím, že jen tak nezapomenu na horké chvilky

v nezajistitelných sedmi metrech pod prvním kruhem

Akta X za IXb nebo na dlouhou držku v parádní

prstovce Šum Svistu, IXb.

ŠPEKOVA PRSTOVÁ TRILOGIE

Ale teď zpět do Skaláku, protože i tady zanechal, vy

víte kdo, své kruhy. A protože zbožňuju spáry a především

prstovky, ulpěl můj zrak na jakési trilogii špekových

cest, které jsou všechny za IXc a všechny jsou

z velké části prstové. Nešikovné ruce na Šavlovnu,

Climbing naprudko na Ministranta a Zeby lekrace

na Trůn. Jako do první jsem se pustil do Nešikovných

rukou, ty mě nakonec pustily a i jako první na RP. Pak

mě rozptylovalo mnoho jiných cest, oblastí a aktivit

a bylo furt teplo, takže jsem si nechával těžký cesty

na podzim. Najednou byl říjen a já se konečně podíval

do Climbingu naprudko. 6 metrů nejištěné prstovky

a potom boulder nad kruhem a bouldrový výlez s vřesovým

topem. Avšak RP téhle cesty mi unikl o tenký

vlásek, když jsem spadl v jedovatém oblém a špinavém

výlezu za vřes. To už se chýlil konec října a skály

přestaly po ranních mlhách vysychat, takže z trilogie

jsem zatím vylezl čistě jen tu jednu. Aspoň se mám

na co těšit na jaro!

NEJEN SKALÁKEM JSEM ŽIV

Samozřejmě jsem nebyl zašitej jen v milovaném Skaláku,

tak jako loni, ale růžovku jsem vzal provětrat

během sezóny i za hranice okresu! Podařilo se pár

parádních lezeckých dní v Sasku, na Drábkách, Příhrazech,

Panťáku i Suškách a samozřejmě nemohlo

chybět nepočítaně dnů v zemi zaslíbené…v Ádru.

Sečteno podtrženo: kilometry nalezené, kilometry

napadané, kilogramy písku vysypaných z vlasů a miliardy

kožních buněk sedřeny z bříšek, rukou, kotníků,…

A když takhle nostalgicky lovím v paměti a vzpomínám,

tak snad ani celá kniha by mi nestačila na popsání

všech těch krásných chvil strávených doma

na písku s kamarády na jednom špagátě. Díky za to! •

TEXT DANNY MENŠÍK

FOTO JAN ZAHULA, ARCHIV TENDON

DANNY MENŠÍK

Danny Menšík je držitelem světového rekordu

za nejdelší highline (Aiglun, FRA) z roku 2016,

kdy jako první přešel magickou hranici jednoho

kilometru. V současné době natahuje highline

mezi vrcholky hor. I přes časté cestování ví, kde je

doma, a ze svých skialpových, ledolezeckých, horolezeckých

a highline dobrodružství se nejraději

vrací zpět do Skaláku a Adršpachu.


ZIMNÍ PŘECHOD VELKÉ FATRY

POEZIE ŠMRNCNUTÁ PUNKEM

„Budu mít takový plastikový boty.“ „Plastikový

boty? Jako skelety?? Ty jo, a myslíš, že to v nich

ujdeš?“ „No, mamka v nich prý prochodila celé

Tatry…“

...před 20 lety, dlužno dodat. :-) Od té doby milé

plastikové botky čekaly ve skříni na svou další

velkou pouť. Až se konečně dočkaly! Cestu

na Zvonařku hrdinně ušlapaly, vystoupily tři

schůdky do autobusu a tím svůj horolezecký

život velkolepě ukončily.

Ještě jsme ani nedojeli do Ružomberoku a už nám neunikla

prasklinka plastového jazyku. „Třeba už to bylo!“ Konejšili

jsme sebe i Pavlínu. Po výstupu se postupně ulomila celá

špička jedné boty a z horolezeckých topánek na nás vykoukla

teplá vnitřní botička. To už nebylo pochyb, že tyhle

botky Fatru nepřejdou. Co teď? Po dvou úsměvných pokusech

v bazaru, kde by možná vyštrachali i navlas stejné

skelety, a vábně vyhlížející prodejně „Levná obuv a textil“

se sortimentem huňatých sněhulek jsme zázračně uspěli

v prvním sportu a cestu k Malinô Brdo, kopci nad městem,

už Pavlína mastila v parádních nových pohorkách. Zdrželo

nás to sotva hodinku, takže pohoda. Kolem poledne už

jsme míjeli kalvárii nad Ružomberokem a s velkým očekáváním

filozofovali o dnech budoucích.

PRVNÍ ZIMNÍ TÁBOŘENÍ

Na horizontu se rýsoval pětidenní přechod hlavního hřebene

Velké Fatry z Ružomberoku do Starých hor (cca 65 km) se

spaním ve stanu a otevřených salaších. Bylo nás pět, předchozí

zkušenosti se zimními přechody měla pouze Šárka, pro

ostatní to byla premiérová zimní výzva (z níž se však zrodila

krásná silvestrovská tradice). Výbavu jsme nepodcenili, pečlivě

vyladěný arzenál čítal sněžnice, mačky, dva stany, zásoby

na pět dnů a další přidružené maličkosti velkého významu.

Za necelé čtyři hodinky prvního odpoledne jsme nastoupili

téměř 900 m kolem lyžařského areálu na kopci Malinô Brdo

a na první noc se utábořili ve Vyšném Šiprúnském sedle

na hranici NP Velká Fatra, kde jsme rozbalili stany. Už při vaření

večeře jsme poprvé naostro otestovali péřovky, ostatní

méně opeření navlíkli veškeré teplé oblečení a bylo jasno,

že večírek se přesune do teplejších krajin – do spacáků. Nad

obzor vystoupal obrovský měsíc, který magicky osvětloval

okolní krajinu. Velkolepé entrée a hurá do peří, otestovat, jak

zvládneme mrazivou noc ve stanu. Od probuzení nás dělilo

krásných 12 hodin, kdy se to člověku podaří?!

KDE DNES BUDEME SPÁT?

Probuzení bylo překvapivě vlídné, vyspali jsme se dorůžova.

Stejně tak i počasí, venku nás čekala modrá obloha, bezvětří

– úžasné podmínky. S chutí jsme vyrazili na hřeben.

Premiéra na sněžnicích, zpočátku malinko pakárna, člověk

si na ně trochu šlape, než si zvykne pořádně skládat nohy,

ale po chvíli se v hlubokém sněhu stanou nedocenitelným

pomocníkem. K horskému hotelu Smrekovica jsme dorazili

k poledni, pohrdli teplým obědem v restauračce a pojedli

Parádní hřebenovka

s fantasckými výhledy.

na slunečné louce s vyhlídkou na kopce před námi, zhmotnělou

odpolední delikatesu. Vychutnali jsme si trochu nepříjemný,

ale nádherný traverz těsně pod vrcholem Skalné

Alpy (1 463 m) a po slabých dvou hodinkách chůze dorazili

do Severného Rakytovského sedla. Čekalo nás tu rozhodnutí

náročného dilema – druhá noc ve stanu, nebo sestoupit

300 výškových metrů pod Rakytov, kde se údajně nachází

tajný trumf – přístupná salaš? Na těsné skóre 3:2 zvítězila

vidina komfortnějšího spaní, a tak jsme mazali pořádný sešup

dolů, abychom tam našli krásnou, ale zamčenou chatku.

Jiskřičku naděje zažehl vzkaz pro případné poutníky a telefonní

číslo na správce, který nám po 13minutovém napínavém

telefonátu naštěstí prozradil, kde najdeme klíče. Dnes

už je tam celoročně otevřená malá útulna Limba se správcem

i občerstvením. V zimě ale přístup z hřebene po žluté

turistické stezce komplikuje nepříjemný traverz lavinového

svahu a 300 m převýšení. My měli štěstí, že bylo málo sněhu

a stabilní povrch, jinak by to mohlo být celkem riskantní.

DRAMA SILVESTROVSKÉ NOCI

Do rána se zatáhlo, a tak jsme celkem uvítali, že nás tyčové

značení zimní cesty netáhne přes vrchol Rakytova (1 567 m),

ale jeho traverzem do Južného Rakytovského sedla. Ještě


Premiéra na sněžnicích dopadla na výbornou.

Křupání sněhové krusty, krajina oděná

v slavnostní šat, sněhové vločky

ve vlasech, zmrzlý nos a teplý grog...

Typické zimní čáry, které nás nenechají

jen tak sedět doma za pecí. Turistika

na sněžnicích má své neopakovatelné

kouzlo a hřeben Velké Fatry platí za jeden

z nejkrásnějších zimních přechodů.

Ladné křivky hlavního hřebene jsou až omamně krásné

a přitom nikterak zákeřné ke svým návštěvníkům. Rozumně

rozvržené denní etapy a přívětivý terén slibují

krásné zážitky i pro začátečníky.

Sestup z Křižné na Královu studnu.

TOHLE I DALŠÍ ZIMNÍ DOBRODRUŽSTVÍ MŮŽETE NAJÍT

NA www.kudrna.cz/zajezdy/lyzarske-zajezdy

při výstupu na Grúň (1 266 m) se honily zlověstné černé

mraky, ze kterých sem tam spadla vločka. Než jsme došli

do sedla, mraky nám ale na chvíli odhalily ladné křivky Ploské

(1 532 m), která nás nakonec přivábila celkem třikrát, ale

tentokrát jsme na vrchol už stoupali v mlze.

V rámci přechodu se dá jednoduše přenocovat hned

za Ploskou, na chatě pod Borišovem, na Silvestra tam ale

byla uzavřená společnost. Náhoda tomu asi chtěla, že jsme

u vchodu potkali sympatickou partičku, která si to na prknech

mířila do srubíku kamsi přes kopec. Neodolatelná pozvánka

zapůsobila jako zázračný příliv energie do žil. Zhltli

jsme akorát večeři a navzdory pokročilé tmě a pořádnému

fičáku jsme opět švihali zpět do ostrého stoupáku přes Ploskou.

Jen co jsme vyšli, začínala jsem toho potrhlého nápadu

litovat, naše mrazem oslabené čelovky jen stěží hledaly

ve tmě tyčové značení, vítr s námi cloumal v prudkém

stoupáku, hvízdal, že nebylo slyšet vlastního slova, soply

zamrzaly u nosu. Čekal nás zhruba dvouhodinový noční

pochod, představovala jsem si ty titulky o nezodpovědných

větroplaších, kteří umrzli cestou na silvestrovský večírek.

Jak jsme se ale vydrápali na vrchol, tragické představy

se rozplynuly. Zírali jsme do nekonečné hvězdné oblohy,

na ohňostroje v údolí a chmury byly zažehnány. Druhá část

cesty už byla podstatně pohodlnější, mezi stromy už nefičelo

a kolem deváté už jsme se drali do přeplněné salaše

a rozjíždějící se silvestrovské veselice.

POTŘETÍ NA PLOSKOU A PAK DOMŮ

Na Nový rok se rýsovala přepychová záležitost – hřebenovka

přes Ploskou (1 532 m), nejvyšší vrchol Ostredok (1 592 m)

a Křižnou na Královu studni. Sluníčko naštěstí už od brzkého

rána vyzývavě nakukovalo do chalupy, čekala nás opravdu

dlouhá túra, tak jsme se vybičovali k brzkému opuštění společného

doupěte a šlapali potřetí na vrchol Ploské. Zdolat

jeden vrchol během jedné výpravy hned třikrát, to chce věru

kumšt. :-) Prošlápli jsme si všechny cesty na vrchol a po výstupu

v mlze (napoprvé) a ve tmě (napodruhé) jsme si konečně

napotřetí užili slunečný vrchol i parádní hřebenovku

s fantastickými výhledy na všechny strany – Malou Fatru,

Vysoké i Nízké Tatry. Co naplat, že celý den dul mocný severák,

postupovali jsme sice vykřivení do strany, hroty maček

zapouštěli do země a vznášeli se s blaženým pocitem, že

máme Velkofatranskou magistrálu jen pro sebe. Poslední noc

jsme přespali opět v salaši pod Královou studní a ráno vyrazili

na poslední nevděčný úsek – do civilizace. •

TEXT A FOTO MÍŠA POBORSKÁ


FREERIDE

čiré potěšení z jízdy v prašanu

Užij si svobodu a lyžování ve své původní podobě. Napumpuj adrenalin do svých žil ranní

jízdou v čerstvém sněhu. S heslem „Jednoduše nahoru – divoce dolů“ jsou tyto zážitky

v dosahu jedné jízdy lanovkou v rozvinuté a moderní infrastruktuře středisek Skicircus

Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn.

Hlubokým sníh můžeš najít na rozsáhlých sjezdovkách poblíž

lyžařských vleků, tak i na obnažených úbočích vrcholu

Wildseeloder (2 119 m), který je každoročně středobodem

zastávky celosvětové soutěže jízdy ve volném terénu

Freeride World Tour pořádané ve Fieberbrunnu.

PRAŠAN PRO KAŽDÉHO

Zkušení freerideři si v backcountry zajisté najdou přesně

to, co hledají. Ale ani začátečníci se nemusejí bát, že by

si nezalyžovali ve volném terénu. K dispozici jsou zkušení

státem certifikovaní vůdci, kteří naučí freeridové nováčky

nezbytným základům.

BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ!

Tímto heslem by se měl řídit každý, kdo se vydává za hranice

lyžařského areálu. Proto Skicircus Saalbach Hinterglemm

Leogang Fieberbrunn nabízí freeriderům všech

věkových kategorií a schopností možnost se pomocí různých

kempů, workshopů, kontrolních bodů a míst pro cvičení

lavinové záchrany místních lyžařských škol a horských

vůdců adekvátně připravit na ježdění ve volném terénu.

Protože dobrá znalost podmínek v backcountry je stejně

tak důležitá, jako mít správné lavinové vybavení a umět ho

používat.

SOUTĚŽ FREERIDE WORLD TOUR

I tuto zimu 2019/2020 se ve Fieberbrunnu uskuteční zastávka

Freeride World Tour (FWT). Již po dvanácté se nejlepší

freerideři z celého světa budou prohánět po okolí

Wildseeloderu, freeridové mekky uvnitř Kitzbühelských


Alp. Na tuto jedinečnou událost a jedinou zastávkou FWT

v německy mluvících zemích se zkrátka musíte přijít podívat.

Freeridová soutěž je naplánovaná na 7. března 2020,

ale podle podmínek se může volně přesouvat mezi 7. – 13.

březnem 2020.

SKI ALPIN CARD

Tato karta je v zimní sezóně 2019/2020 klíčem k třem

prémiovým lyžařským regionům: Skicircus Saalbach Hinterglemm

Leogang Fieberbrunn, Schmittenhöhe v Zell

am See a Kitzsteinhorn Kaprun Glacier Ski Resortu. Díky

propojení těchto třech prémiových oblastí se pro tebe vše

stane ještě pohodlnější a nabídky služeb budou přehlednější.

Všechny dostupné skipasy od denních, přes vícedenní,

sezónní až po celoroční budou v této sezóně platné

ve všech třech lyžařských rezortech. •

PŘELOŽIL JAKUB LARYSZ, FOTO SAALBACH.COM, MIRJA GEH

SKI ALPIN CARD V BODECH

• Propojení třech hlavních resortů: Skicircus Saalbach

Hinterglemm Leogang Fieberbrunn, Schmittenhöhe

v Zell am See a Kitzsteinhorn Kaprun Glacier Resort

• 1 lístek – 3 oblasti – nekonečné lyžařské potěšení

• 408 kilometrů sjezdovek a 121 lanovek a vleků

• Různé lyžařské zážitky včetně lyžování na ledovci

• 47 sjezdovek (tematické sjezdovky a trasy, snowparky

a dětská hřiště)

• 99 chat a horských restaurací

• Platnost: sezónní lístek platí od 12. 10. 2019 do 3. 5.

2020 a denní a vícedenní lístky lze zakoupit od

29. 11. 2019 do 13. 4. 2020

*

*Skvělá a pohodová –

„lässig“ jak říkají Rakušané.

saalbach.com


RYCHLOSTNÍ LYŽAŘ

Radek Čermák to umí i do kopce

Skitouring u nás v posledních letech zažívá boom a získává si srdce i těch, kteří dříve k pohybu do

kopce používali hlavně lyžařské vleky nebo lanovky. Na kouzlo zaslouženého sjezdu přišel i Radek

Čermák, český reprezentant v rychlostním lyžování a držitel českého rekordu s rychlostí 243,572 km/h

(2017) a světového rekordu za nejrychlejší jízdu na běžkách s rychlostí 156,182 km/h (2016).

Vystup na Nördliche Sexegertenspitze (3 348 m).

se při náročné fyzické zátěži dost potí, cestou dolů pak

zase velmi rychle vychladne. Proto je důležité umět oblečení

vrstvit a stále se převlékat. S sebou do batohu beru

věci podle toho, co ten den plánuji, jak se bude trasa odvíjet

a kolik je na ní stoupání. Nejvíc se mi potí hlava a záda

pod batohem, takže kulichy beru klidně tři, termo trika taky

a hlavně větru odolnou vrstvu, která je potřeba na cestu

dolů. K zahřátí si vystačím klidně jen vestou s náplní Primaloft

nebo peřím.

Kterou součást oblečení považuješ za

nejdůležitější, a co naopak zase tolik neřešíš?

Pro mě je základem první vrstva, termoprádlo. To používám

už jen z merino vlny. Nejvíce na něm oceňuji jeho

hřejivost a antibakteriální účinky, díky kterým po propocení

nezapáchá. Osobně moc neřeším kalhoty, nemusí

být extra zateplené. Stačí mi jen lehké s dobrým vodním

sloupcem, a když pořádně mrzne, navleču pod ně

3/4 merino termo kalhoty. Nikdy do batohu nezapomenu

přibalit zateplovací vestu.

Kde všude a za jakých podmínek jsi měl

možnost naše oblečení otestovat?

Největší test z mé strany proběhl o Velikonocích v Alpách,

kde jsme několik dní byli v kopcích. Hodně jsme jezdili freeride

a šlapali na jeden vrchol za druhým. Tepelný komfort

jsem ale nejvíc ocenil u nás v Krkonoších, kde chodím šlapat

na pásech až po práci s čelovkou, to už jsou teploty

hodně pod nulou. Zakufrovat na Zadním Plechu není problém,

a v takové chvíli člověk kvalitní a funkční oblečení

opravdu ocení.

Výrobce outdoorového oblečení NORTHFINDER sleduje

trendy a na trh uvedl i řadu oblečení věnovanou právě

skitouringu a skialpinismu. Jak je devětatřicetiletý rychlík

z Harrachova s výrobky NORTHFINDERu spokojen, vám

v prozradí v krátkém rozhovoru.

Skitouring je trošku odlišná lyžařská disciplína

od toho, co děláš běžně. Jak se na skialpy oblékáš?

V zimě je pro mě oblečení základ a u skitouringu to platí

dvojnásob. Při stoupání do kopce je hodně teplo a člověk

Jak jsi po takovém testování s naší

skitouringovou kolekcí spokojený?

Konečně něco takového pro skialpinismus NORTHFINDER

nabízí. Oblečení je promyšlené a pěkně barevné. Působí

to hravě a na horách vypadá dobře, a navíc to může fungovat

i jako důležitý bezpečnostní prvek. Myslím si, že tu

kolekci budou lidi rádi nosit. Kolekce je samozřejmě funkční

a použitelná na horách celoročně. Nadšená je i moje kolegyně,

která říká, že jí konečně díky NORTHFINDERu není

na skialpech zima.

Co se ti na tom oblečení líbí nejvíc,

co nejvíc oceňuješ a proč?

Líbí se mi to, že o něm téměř nevím. Materiál dobře

pracuje, střih netahá, všude je nějaká kapsa. Kapuce

jsou hluboké, tím pádem není problém je přetáhnout

přes helmu a límce sahají až k nosu, takže vítr nemá

šanci. Když přijde teplo, vše se lehce odvětrá. Super je

i cena, je to dostupné. A líbí se mi i barvy, to hlavně kvůli


Na Kozích hřbetech v Krkonoších.

Závod hvězd v Harrachově.

NORTHFINDER

HYBRID GENERATION

Tato koncepce v jednom produktu účelově kombinuje

alespoň dva funkční materiály, které jsou vybírány dle

konkrétních požadavků samotné pohybové aktivity

a vnějšího prostředí.

NORTHFINDER zde používá termoizolační materiály

nové generace od renomovaných výrobců POLARTEC ®

nebo PRIMALOFT ® a v kombinaci s prodyšnými, voděodolnými,

lehkými, ale odolnými a elastickými materiály

je takový produkt předurčen pro fyzicky náročnější

aktivity, jako je běh, běžkování nebo skitouring.

bezpečnosti. Také oceňuji odolnost, váhu a sbalitelnost

oblečení.

Je něco, co bys začínajícím skialpinistům

doporučil, pokud jde o oblékání?

Začínajícím skialpinistům bych určitě doporučil se při výběru

oblečení na skialpy neunáhlit. NORTHFINDER zvládá

i náročné podmínky. Jejich oblečení používám i na lyžích,

běžkách i na sněžnicích. Ušetřené peníze za oblečení raději

investujte do skialpových bot a lyží. •

TEXT NORTHFINDER,

FOTO ARCHIV ROMANA ČERMÁKA, NORTHFINDER


DO STOPY V JAKUSZYCÍCH

Příhraniční oblast nedaleko Harrachova na pomezí Krkonoš a Jizerek se stále častěji těší oblibě

milovníků hor – v zimě sem díky jistotě sněhu míří běžkaři a v létě se po mírně zvlněné planině

polských Jizerek prohání cyklisté i pěší výletníci. S asi 100 km profesionálně upravených tras jsou

Jakuzsyce rájem pro běžkaře turisty i sportovněji laděné běžce na lyžích.

Areál v Jakuszycích leží kousek za česko-polskými hranicemi

mezi Harrachovem a Szklarskou Porebou. Dobrá dostupnost

je sem bezplatným skibusem nebo vlakem z Harrachova,

pro auta jsou tu k dispozici placená parkoviště.

Díky nadmořské výšce mezi 700 a 1 000 m mají Jakuzsyce

celou zimu poměrně stabilní sněhové podmínky a sníh tu

vydrží až do jara, kdy už v nížinách kvetou petrklíče.

A právě na „poslední mazání“ sem vyrážíme i my. Zatímco

v podhůří už se příroda probouzí ze zimního spánku, tady

ještě vládne zima, za kterou sem míří milovníci běhu na lyžích

ze širokého okolí. Po ránu je sníh ještě přemrzlý a vesele

nám křupe pod nohama. Nazouváme běžky a snažíme

se zorientovat. Podle plánku má místní lyžařský areál

několik okruhů, které se navíc dají různě kombinovat. Nejhustší

síť tras se vine po rozložitém plochém dvojvrší Cicha

Równia (1 001 m) a Krogulec (988 m), které od sebe odděluje

mělké takřka neznatelné sedýlko. My jsme však běžkaři

výletníci, a proto místo kroužení v tempu volíme bezmála

dvacetikilometrový okruh k turistické chatě Górzystów.

RETROJÍZDA U CHATY ORLE

Dáváme se tedy na jihozápad a kopírujeme železniční trať

do Harrachova. První úsek trasy nás mírně rozladí, protože

předjíždíme zástupy polských výletních turistů. Velký nával

turistů se vysvětluje po necelých pěti kilometrech u turistické

chaty Orle (830 m), bývalé budovy sklárny Karlstal a jediném

pozůstatku po původní sudetské osadě. Působivou

kamennou chatu se zdobným průčelím obklopuje čilý ruch

závodního klání Bieg Izerski na 12 km, který se tu každoročně

koná druhý březnový víkend. Od roku 2004 se přidal

divácky daleko atraktivnější Bieg Retro, při němž se opráší

staré historické vybavení – dřevěné fošny, bambusové

hole s širokými talířky, závodnice obléknou elegantní sukně

a kostýmky, závodníci v pumpkách, kostkovaných podkolenkách

a sakách a s klobouky připomínají gentlemany dob

dávno minulých. Kromě sportovního výkonu se přihlíží také

k vyvedení kostýmu, jak uvádí pravidla Biegu Retro: „lyžařská

móda z Chamonix, tj. softshellky, goretex a termoprádlo,

nejsou sexy“. Jako bychom se ocitli o století zpátky. Obdivujeme

kostýmy, ale i sportovní nasazení závodníků, kteří se

postaví do stopy s tímhle prehistorickým vybavením.

Chata Orle je díky nedalekému mostu přes řeku Jizeru,

která tu vytyčuje česko-polskou hranici, spojená s osadou

Jizerka na české straně. My se však držíme na polském

území a kopírujeme horní tok Jizery a státní hranici.

Za chatou Orle necháváme za sebou jak bujaré veselí, tak

davy lidí. Dál už si užíváme tiché jizerské lesy. Konečně

míjíme nově vybudovaný turistický přístřešek a vyjíždíme

na rozlehlé jizerské pláně. Oblast horního toku řeky Jizery,

která zde vytvářejí půvabné meandry, obklopují rozsáhlá

rašelinová pole. I tady se však na krajině podepsala ruka

člověka. Zatímco před rokem 1945 a v omezené míře až

do 90. let minulého století probíhala v některých oblastech

jizerských hor těžba rašeliny pro léčebné účely v nedalekých

lázních Świeradów-Zdrój, dnes jsou rašeliniště přísně

chráněna, a dokonce probíhají snahy o navrácení do původního

stavu. Ve snaze udržet odtékající vodu v krajině

se uzavírají odvodňovací příkopy a na vrchovištích se znovu

vysazují původní vyhynulé rašelinné rostliny, např. rosnatka

anglická.

Vykukující tráva zvěstuje příchod jara na Velké

Jizerské louce kousek od chaty Górzystów.

Příjemné posezení

a výtečná kuchyně čekají

na Velké Jizerské louce

v chatě Górzystów.

Kamenná budova chaty Orle

nedaleko osady Jizerka.

Na humoriscky pojatém Biegu Retro

u chaty Orle je povinnou výbavou kostým.

Jarní sluníčko s přibývajícími hodinami nabírá na síle

a sníh nám pod nohama začíná měnit skupenství. S těžknoucím

mokrým sněhem těžkne i krok a stopa mizí v rozmoklé

břečce. Na pláních už ze sněhové pokrývky vykukují

žluté trsy seschlé trávy zvěstující konec zimy. I když je to

víceméně po rovince, docela se nadřeme.

PO STOPÁCH SUDETSKÉ HISTORIE

NA VELKÉ JIZERSKÉ LOUCE

Po necelých pěti kilometrech od chaty Orle přijíždíme na rozlehlé

slunné pláně Velké jizerské louky (840 – 880 m). Původní

horskou osadu Velká Jizera, založenou během osadnické

vlny v období třicetileté války (1618 – 1648), připomíná

sem tam nějaká zarostlá zídka nebo obdélníkové základy

domu. Osidlování kvůli bažinatému terénu a syrovému klimatu,

které osadě vysloužilo přezdívku Malá Sibiř, probíhalo

jen pomalu a život tu byl drsný. Obživu lidem poskytovalo

pasení ovcí a krav, výroba sýrů a předení vlny, muži převážně

pracovali v lese při těžbě dřeva a vítané přilepšení

v odlehlé příhraniční osadě představovalo pytláctví či pašeráctví.

Ještě ve třicátých letech 20. století se vesnice s 43

obytnými domy, třemi hospodami, dvěma turistickými chatami,

myslivnou, kavárnou, hasičskou zbrojnicí, dvěma celnicemi,

loveckým zámečkem a starou a novou školou táhla

v délce 5,5 km od Polany Izerské až ke Kobylí louce. Zánik

horské vsi, podobně jako stovek jiných, přinesl poválečný

počátek padesátých let, dodnes se na Velké jizerské louce

dochovala jen budova nové školy, která slouží jako turistická

chata Górzystów (850 m). V útulné světnici je narváno, ale

nenecháme se odradit a vystojíme frontu k okýnku. Kromě

zlotých berou naštěstí i koruny. Zdejší kuchyně je opravdu

fenomenální a porce obrovské. Hladový žaludek spolehlivě

NATÁLIE KOHOUTKOVÁ

Natálie miluje vícedenní treky, kolo a ferraty.

Lákají ji země s vysokými horami, krásnou přírodou

a milými lidmi. Kromě půlky zemí Evropy

(té hornatější) ji cesty zavedly třeba do Kalifornie,

na Srí Lanku, Réunion nebo Kubu. Po třech letech

v čele časopisu Svět outdooru nyní pracuje pro

jeho webovou verzi www.SvetOutdooru.cz.

zasytí hutná polévka ve stylu kulajdy, mlsné jazýčky potěší

lívance s borůvkami (naleśniki s jagodami).

I když nás přepadá lenost, opouštíme teplo horské chaty

a míříme zpátky do stopy. Začínáme stoupat po úbočí

nejvyššího vrcholu Jizerských hor – Wysoka Kopa (1 126 m).

Táhlé stoupání lesem se postupně přiostřuje, navíc stopa

je tu sice viditelná, ale spíš pro turistické běžky, na skatových

lyžích trochu kleju. Těsně pod hranicí 1 000 m n. m.

dosáhneme rozcestí, u něhož stojí dřevěný pomníček,

a dáváme se doprava, abychom uzavřeli okruh zpátky

do Jakuszyc. Vrstevnicová trasa obkružuje masiv Wysoké

Kopy a my si užíváme krásně upravené stopy, díky které je

požitkem jak jízda klasikou, tak svižný skate. Nepotkáváme

téměř ani živáčka. Zanedlouho však přibývají další rozcestí

značící náš příjezd do spletitého lyžařského areálu, i počet

souputníků ve stopě. Mírným sjezdem dorazíme zpátky

do areálu v Jakuszycích. Krásnější závěr sezóny bychom si

nemohli přát, i když toho máme pro dnešek dost. •



HELI HEISKANEN

Finská posila Vltava Fund Ski Teamu

Finská závodnice v běhu na lyžích Heli Heiskanen patří ke zkušeným laufařkám. V loňské

sezóně se už potřetí v řadě umístila v top sedmičce v celkovém hodnocení prestižního seriálu

závodů dálkových běhů na lyžích VISMA Ski Classics. V minulé sezóně oblékla poprvé barvy

českého Vltava Fund Ski Teamu, kterému svými výkony pomohla probojovat se na desátou

příčku mezi týmy.

Co považuješ za zlomové momenty své kariéry?

Za nejdůležitější okamžik považuji rok 2017, kdy jsem se

týden po dokončení Marcialongy umístila ve Finsku v mistrovství

republiky na sedmé příčce v závodě na deset kilometrů

klasicky. Byla jsem jen těsně za naším národním

profesionálním týmem. Úroveň finského lyžování je hodně

vysoká a konkurence je opravdu velká, takže jsem byla ze

svého výsledku skutečně šťastná. Na mistrovství republiky

bývá více než 100 závodnic a více než 150 závodníků.

Běh na lyžích je ve Finsku velmi populární. Je to náš národní

sport.

Kterých svých úspěchů si ceníš nejvíc?

Takových momentů je hodně. Během svého působení

v závodech VISMA Ski Classics bylo pro mě největším

úspěchem čtvrté místo na Jizerské padesátce v roce 2018.

Ten samý rok jsem si také vyjela šestou příčku v legendárním

90 kilometrů dlouhém Vasově běhu (Vasaloppet)

ve Švédsku.

Loni jsi změnila tým a odstartovala sezónu

v barvách českého Vltava Fund Ski Teamu.

Jak se ti za něj závodí?

Skvěle. Týmový duch je pro mě důležitý, dobré vibrace

v týmu pomáhají dosáhnout lepších výsledků všem členům.

S týmovými kolegy z Vltava Fund Ski Teamu jsme

si sedli. Jen mě trochu mrzí, že neumím česky. V týmu

máme i členy, kteří nemluví anglicky. I přes tuto jazykovou

bariéru ale panuje celkově dobrá atmosféra, a toho

si cením.

Jaká místa jsi v Česku zatím navštívila?

Byla jsem v Praze, je to krásné město, ale na mě trochu

moc velké. Líbilo se mi v Jizerkách, Jizerská 50 patří

k mým nejoblíbenějším závodům. Letos v létě jsem také

byla v rámci letní přípravy společně s týmem trénovat

v Orlických horách.

V loňské sezóně ses v závodech VISMA Ski Classics

čtyřikrát umístila v top 10 a celkově jsi skončila

sedmá. Jak jsi spokojená s uplynulou sezónou?

Jsem spokojená s výsledkem našeho týmu – celkově jsme

skončili desátí, což je zatím nejlepší výsledek Vltava Fund

Ski Teamu. Se svými individuálními výsledky ale spokojená

nejsem. Zkrátka mám závodního ducha, co nadělám.

V nadcházející sezóně chci být lepší a silnější než dřív,

a to znamená i lepší výsledky.

Proč sis vybrala jako svou disciplínu dálkové

běhy na lyžích?

Myslím, že hlavním důvodem byl můj manžel, který je má

v oblibě. Chtěl, abych je taky vyzkoušela. Mám ráda i kratší

distance, ale závodění ve VISMA Ski Classics momentálně

zabírá veškerý můj čas.

Který ze závodů VISMA Ski Classics se ti líbí

nejvíc? Který je pro tebe nejtěžší?

Nejradši mám závody Toblach-Cortina a Jizerskou 50.

Tyto tratě jsou pro mě ideální – dlouhá stoupání a krásná

příroda. Absolutně nejtěžší je pro mě norský Birkebeinerrennet,

který překonává horský hřeben mezi Renou

VLTAVA FUND SKI TEAM

Lyžařský tým Vltava Fund Ski Team bude letos opět hájit

české barvy v mezinárodním seriálu dálkových běhů na lyžích

VISMA Ski Classics i v domácí soutěži Ski Tour. Za sebou

má zatím nejlepší sezónu v historii – v celkovém hodnocení

VISMA Ski Classics se tým probojoval na 10. příčku.

V silné konkurenci týmů, které mají často nesrovnatelně

lepší finanční podmínky, to je velký úspěch. Celkově tým

také ovládl největší domácí soutěž dálkových běhů na lyžích

Ski Tour.

V uplynulé sezóně tým nabral čerstvé posily. Po mateřské

dovolené se do závodů vrátila Adéla Boudíková, která hned

zabodovala třeba 4. místem na Jizerské 50 nebo vítězstvím

na německém Skadi Loppetu. Nováčky v týmu byly také

bývalé reprezentantky Sandra Schützová a Andrea Klementová

a zkušená finská laufařka Heli Heiskanen, která se

sedmou příčkou vybojovala mezi týmovými kolegy nejlepší

místo v celkovém hodnocení VISMA Ski Classics. Ke konci

sezóny ještě posílil mužskou část týmu Fin Lauri Lepistö.

Pro letošek bude horkým esem v týmu další finský závodník

Ari Luusua, který letos skončil třetí na Jizerské 50.

Celkem se v jednotlivých kláních VISMA Ski Classics prosadily

závodnice Vltava Fund Ski Teamu šestkrát do nejlepší

desítky – Adéla Boudíková dojela čtvrtá na Jizerské

50 a osmá na La Diagonele ve švýcarském Engadinu, Heli

Heiskanen se probojovala do top 10 dvěma desátými místy

na Individual Prologue a La Diagonele, devátou příčkou

na Vasaloppetu a sedmou pozicí na Jizerské 50. Mužské

části týmu se nejlépe dařilo na Jizerské 50, odkud přivezl 18.

místo Fabián Štoček, 20. místo Jiří Ročárek a 25. místo Pavel

Ondrášek, v italském závodě Marcialonga pak vybojoval 23.

příčku Petr Novák.

Skvěle si Vltava Fund Ski Team vedl v českém seriálu Ski

Tour, v němž získal celkové prvenství. Jeho závodníci obsadili

stupně vítězů v několika jednotlivých závodech

– Heli Heiskanen ovládla Orlický maraton, Adéla Boudíková

zvítězila v Bedřichovském Night Light Maratonu,


a Lillehammerem. Každý závodník má povinnost s sebou

nést po celou dobu závodu tříapůlkilový batoh obsahující

nezbytnosti pro zimní horské počasí. Ten batoh je pro mě

a moje svaly noční můrou. Loni už se mi jelo líp, protože

jsem tři týdny před závodem trénovala doma s batohem

na zádech.

Jaká atmosféra je mezi závodnicemi na Visma Ski

Classics? Panuje tam spíš rivalita, nebo přátelství?

Řekla bych, že atmosféra je dobrá. Pamatuji si z loňské

sezóny, že se Adéla (Boudíková) divila, že se během závodu

s ostatními holkami bavíme. Říkala jsem si o místo

ve stopě a domlouvala spolupráci. Řada závodnic jsou i mé

kamarádky.

Délka závodů VISMA Ski Classics se pohybuje

mezi 42 a 90 kilometry. Jaký typ tréninku takto

dlouhé tratě vyžadují?

Samozřejmě je zapotřebí perfektní kondička a výdrž, a je

tedy potřeba makat. Od loňské sezóny jsem provedla

ve svém tréninku změny, ale myslím, že oproti jiným dálkovým

běžcům nevybočuji. Dodržuji tréninkový plán, který

mi stanovil trenér, zároveň se ale snažím poslouchat svoje

tělo a dám na své pocity. Pokud se cítím unavená, raději

zvolím odpočinek nebo změním plán. Z města Posio na jihu

Finska, kde žiju i trénuju, občas za tréninkem vyrazím do laponského

Levi nebo Vuokatti v oblasti jezer. Můj trenér bydlí

daleko ode mě, takže spolu poměrně často konzultujeme

trénink po telefonu, navíc může sledovat můj trénink

i přes internet.

Cvičíš jógu nebo děláš nějaká

kompenzační cvičení?

Ne tak často, jak bych měla. Cítím, že bych měla zařadit relaxační

a protahovací cvičení častěji. Zrovna jsem si stáhla

aktualizaci svých sportovních hodinek, kde mám nový program

pro relaxaci, který chci využívat.

TIP

VLTAVA FUND SKI TEAM můžete

sledovat na Facebooku nebo

www.vltavafundskiteam.cz

Heli Heiskanen v loňské

sezoně poprvé oblékla

barvy českého Vltava

Fund Ski Teamu.

Vyznáváš zdravý životní styl a hlídáš si, co jíš?

Nedržím žádnou speciální dietu, zásady zdravého životního

stylu mám ale zažité od dětství. Nemám ale problém

dát si čas od času třeba pizzu, kterou mimochodem kluci

v týmu zbožňují. Tréninkem spálím spoustu energie,

a abych měla dostatek síly, musím i hodně jíst. Navíc kromě

poslouchání hudby a audio-knih ve volném čase ráda

peču, a to pak taky musím ochutnat. •

PŘIPRAVILA NATÁLIE KOHOUTKOVÁ

FOTO VLTAVA FUND SKI TEAM

Karlovské 50 a JeLyManovi, v němž si dojel pro zlato

také Pavel Ondrášek v mužské kategorii. Mezi jednotlivci

si v celkovém hodnocení Ski Tour závodníci

Vltava Fund Ski Teamu rozdělili několik předních příček:

Jiří Ročárek 1., Pavel Ondrášek 2., Daniel Máka 4.

a Adéla Boudíková 3.

Nová sezóna VISMA Ski Classics odstartuje na přelomu

listopadu a prosince v italském Livignu. I letos

se do stopy po poctivé letní přípravě postaví závodníci

Vltava Fund Ski Teamu. A jaké mají cíle? „Naše

ambice pro nastávající sezónu jsou opět o trochu

vyšší. V týmové soutěži bychom rádi posunuli naše

loňské maximum - desáté místo alespoň o jednu

příčku výše, a to i přesto, že počet týmů i konkurence

letos bude opět rekordní. V soutěži jednotlivců si

nejvíce slibujeme od nováčka v týmu Ariho Luusuy.

Má potenciál na to, aby se v některém ze závodů postavil

na stupně vítězů, a v celkovém hodnocení by

měl útočit na první desítku,“ přiblížil manažer týmu

Josef Korhoň.


Jak vybrat

BĚŽKAŘSKÉ

BOTY

Vybrat si dobře boty je pro běh na lyžích to

nejdůležitější. Musí pasovat do vašeho vázání

a splňovat mnoho různých nároků. Dnes jsou výrobci

s vývojem běžkařské obuvi tak daleko, že

i protichůdné parametry, jako je vysoká prodyšnost

a zároveň nepromokavost, se berou za samozřejmé

a většina bot je více či méně splňuje.

DĚLENÍ BĚŽKAŘSKÝCH BOT DLE STYLU JÍZDY

Klasika

Bota na klasiku je nižší a má vysokou flexi podrážky. Měkká

podešev zajišťuje dobrý odraz. Při bruslení v této botě

bude horší stabilita a budete více namáhat holení svaly.

To může být problém při delších bruslařských vyjížďkách.

Bruslení (skate)

Boty na skate mají vyšší komínek, výztuhu kotníku a tvrdou

podrážku. Nízká flexe a zpevnění kotníku dodává dobrou

stabilitu při bruslařském stylu, ale při klasice brání ideálnímu

odrazu a chodidlo bude hodně unavováno.

Kombinované (combi)

Jedná se o kombinaci dvou předešlých typů – měkká flexe podrážky

jako u klasiky a vyšší komínek se zpevněným kotníkem.

V takovýchto botách klasika není problém a zpevněný kotník

pomáhá se stabilitou při bruslení. Omezením bude trochu vyšší

únava holeních svalů při bruslení a drobné omezení pohyblivosti

kotníku při klasice. Výhodou při sjezdech v komplikovanějších

podmínkách je zpevněný kotník, který zlepšuje stabilitu

a ovládání lyží. Combi boty můžete s úspěchem využít při

sportovním a turistickém pojetí běhu na lyžích. Závodník a lepší

sportovec ale sáhne raději po speciálce pro daný styl jízdy.

Duatlon

Je combi pojetí boty v závodním stylu. Duatlonová bota je

velmi výkonná klasická bota, na kterou je napojena velmi

pevná horní část z bruslící boty. Bota je určena na závody

v běhu na lyžích, kdy závodník jede část tratě klasicky

a část závodu bruslí po výměně lyží.

Marathon

Závodní klasická bota se zpevněnou částí kotníku, ale bez

zvýšeného komínu na dotahování. Tato bota prakticky neomezuje

při klasickém běhu, ale zároveň dostatečně zpevní

nohu. To využijete například při dálkových bězích, kde

jsou tratě méně kvalitní než na krátkých závodech a musíte

často projíždět horšími terény. Nabízí lepší stabilitu,

kontrolu nad lyží a v neposlední řadě menší únavu nohou.

Turistika, sport, závody a co děti?

Na běžkařské obutí je dobré se podívat i z jiného úhlu pohledu.

Jaké jsou naše ambice nebo nejčastější druh pohybu

na běžkách.

Každý běžecký styl má svá specifika, podle

kterých jsou běžkařské boty navrhovány.

Turistika

Pro turistické vyžití hledáme botu pohodlnou, měkkou,

teplou, nepromokavou, ale bude i méně prodyšná. V pojetí

backcountry turistiky je tato bota i pevná jak pohorka

a velmi tepelně komfortní. Turistické boty se vyrábí pouze

pro klasický způsob jízdy na běžkách – turistické boty se

zvýšeným a zpevněným kotníkem nejsou určeny pro bruslení,

jen zlepšují stabilitu lyžaře.

Sportovní

Tyto boty budou méně teplé, více prodyšné, pevnější, komfort

lehce ustupuje výkonu. Vyrábí se klasické, skate i combi.

Pro většinu lyžařů u nás je tato kategorie tou ideální.

Závodní

Jsou nejméně zateplené, nejvíce dýchající a mají velmi

dobré spojení mezi nohou a lyží. Přenos síly je téměř stoprocentní.

Hojně se používají karbonové doplňky, bota je

tak velmi lehká a pevná, ale je nutné se k ní chovat slušně,

je poměrně náchylná k poškození. Vyrábí se klasické, marathon,

duatlonové a skate.

Dětské boty

Dětské boty se vyrábí ve stejných kategoriích jako dospělé.

Přibývá jen jedna, a to jsou běžkařské boty a sněhule

v jednom. Jsou to pevnější sněhule s vyjímatelnou

vnitřní teplou botičkou, které umožňují malým lyžníkům

hrátky ve sněhu, aniž by je jejich rodiče museli každou

chvíli přezouvat. Samozřejmě tyto boty nejsou vhodné

na závody nebo dlouhé výlety, ale lyžařské začátky své

ratolesti zpříjemníte, a třeba s vámi na běžkách vydrží až

do puberty •

Přejeme hodně sněhu a dobrou stopu!

TEXT JIŘÍ ŠŤASTNÝ FOTO ARCHIV SVĚTA OUTDOORU


Zde se backcountry lyže uplatní nejlépe.

Zimou turisticky na

BACKCOUNTRY LYŽÍCH

Prošlapávat čerstvý a navátý sníh na horských pláních se

sportovní či fitness běžkou radost nikomu neudělá. Svým

turistickým založením se horami i nížinami toulám v létě

i v zimě a doma mám jak mazací úzké běžky do stopy, tak

i ty s protismykem do volného terénu. Přesto se každoročně

po rozježdění těším víc na poznávání dalších a dalších míst,

kam sportovní běžkař nezamíří a kde si pak užiji i klidu krásné

zimní přírody. Pokud jste stejně naladěni, čtěte dále, třeba

vám pomohu vybrat vaše první backcountry lyže.

JAK SI VYBRAT BC LYŽE

Protože jsem dost velký a tím i těžší, podle druhu sněhu si

vybírám buď své nejširší běžky, ve špičce 68 mm, nebo užší

60 a 64 mm, které se ještě vejdou i do strojové stopy. Všechny

mají ocelové hrany a robustní vázání, což je řadí mezi tzv.

backcountry (BC) lyže. Ve stejné šířce se vyrábí i obdobné

turistické běžky bez hran. Hrany ale jsou zvlášť na zledovatělém

povrchu ujetých cest často k nezaplacení.

U všech druhů běžek je důležité znát jejich tvrdost. To

určuje, jak velká je mazací zóna nebo kam smí zasahovat

protismyk, tak aby dobře zabíral a při skluzu nebrzdil. Větší

prodejny dokážou tvrdost běžek změřit flextesterem a odrazovou

zónu označit! Vhodná tvrdost lyží se určuje dle vaší

celkové hmotnosti, proto si kila raději neubírejte… Délka běžek

by pak měla vycházet přibližně ±5 cm naší tělesné výšky,

ale u mě jsou i delší. Pro ježdění ve volné přírodě doporučuji

se držet šířek špičky mezi 60 až 70 mm.

JAK BC LYŽE VYPADÁ

Tvar lyže je velmi důležitý. Ty po celé délce rovné či dokonce

ve špičce užší lyže jen obtížně zatáčí. Takzvané

telemarkové zúžení pod vázáním (sidecut) značně zlepšuje

jejich točivost. Výrobci u svých BC běžek tento poměr

uvádí například takto – Spider 62-52-60, Eon62 83-62-70

nebo Ranger 68-60-65. Číslo za názvem modelu určuje

šířku špička-střed-konec lyže. Poměry šířky modelů se liší

v závislosti na tom, jak velké točivosti dává výrobce přednost.

Ocelové hrany na BC lyžích jsou buď po celé délce

skluznice, nebo v její nejzatíženější části ve středu lyže.

JAK SE VYHNOUT PROBLÉMŮM S MAZÁNÍM

Zvolte lyže s protismykem! Na výběr máte z několika druhů

protismyku: řezaný do skluznice, šupiny nebo stoupací

pásy (skin). Na ledu v plotnách či ve stopě nebo přemrzlém

a sypkém sněhu může mít protismyk problém, protože se

nemá na čem zachytit, v takových podmínkách je problém

i správně namazat. Popularitu si zaslouženě získaly i norské

běžky firmy Åsnes, které jsou hladké, ale s možností si

snadno připojit i krátký stoupací pás jen na odrazovou část

skluznice. Mazací zóny na BC běžkách využijí zvláště ti, kteří

si umí správně namazat sportovní běžky pro klasický běh.

Sněhové podmínky se v BC lyžování dost často mění s polohou,

sluncem, stínem a větrem, a přemazávat cestou tedy

není vždy možné. Proto se v současnosti opět prosazuje

jako protismyk nalepený krátký kousek stoupacího pásu

(skin) do odrazové zóny, ale i ten vyžaduje vodoodpudivou

impregnaci, aby nenamrzal.

Lyže s protismykem se také mažou, ale jen vosky pro skluz,

protože suchá skluznice na žádných lyžích nejede. Kluzné

vosky se prodávají tuhé i tekuté. Tekuté vosky se na skluznici

jednoduše nanášejí pomocí aplikátoru. Zvládne to každý,

i děti. Lyže pak dobře kloužou a nenamrzají.

VYBRAT SI VÁZÁNÍ JE SNADNÉ

Raději než od pohodlných, ale zamrzlých automatů odcházet

v ponožkách, jsem si zvolil manuální ovládání vázání,

které i při silných mrazech lze otevřít. A to jsem zamrzající

vázání už několikrát zažil! V podstatě nyní existují jen dva

druhy – NNN (BC Manual nebo Magnum) a asi i končící SNS

XAdv. Pro robustnější postavy je vhodnější použít BC vázání,


Šupinový prosmyk s dvojí hustotou.

Detail vázání Roefella Magnum.

Zimní táboření na backcountry lyžích.

Hůlky Fischer Mountain.

BC boty Alpina a Alfa.

k němuž jsou i stejně označené boty, které vypadají jako lehčí

kotníkové pohorky s profilovanou podrážkou i pro chůzi

bez lyží. Děti a lehcí lyžníci mohou pro BC lyže použít i běžné

vázání NNN (či Prolink, Turnamic) a k tomu kompatibilní běžné,

ale vyšší a zateplené boty. Pro expediční použití existuje

i vázání na teplé polárnické boty, například Hagan Xtrace

apod. Pak se na BC lyžích můžete vydat třeba i na severní

pól a jiná extrémní místa naší planety!

BACKCOUNTRY HŮLKY

Lyžařské hůlky do terénu se hledají dost těžko, většina výrobců

nabízí příjemně lehké hůlky pro běh na lyžích jen se

symbolickým talířkem na upravené tratě, který je ale v měkkém

sněhu k ničemu. Délka hůlek je pro BC asi o 10 cm kratší

oproti těm vhodným na běh. Doporučuji vybírat hole pevné

a kovové, ty se při větším pádu většinou jen ohnou a jdou

i částečně narovnat. Laminátové či karbonové hole se při

pádu spíše zlomí a dále jsou k nepoužití. Já si vybral dostupné

kovové hůlky Fischer BCX Mountain (ALU 7075), které

mají větší talířek 9,5 cm i nenavlhající poutko.

JAK SE TEDY ROZHODNOUT?

Upřímně řečeno, mě upravené trati připadají asi jako si jít

zaběhat na atletickém ovále. Láká mě to do zimní přírody,

kterou se nechci prohánět na čas, ale jen si lyžování užívat,

poznávat zem i hory, zde i v okolních státech. S poctivým

BC vybavením se můžeme pustit v našich středoevropských

horách do jakýchkoliv cest. Záleží pak jen

na vás, co vydržíte. Není to tak dávno, kdy se do přejezdů

československých hor jezdilo jen na dřevěných běžkách

se sedmdesátpětkovým vázáním a nízkými botami a zlomené

špičky se nahrazovaly náhradními z plastu či samodomo

výroby, a také se to dalo, natož s dnešním dobrým

BC vybavením!

Turistické, či lépe BC lyže by v našich horách uvítalo asi

více lyžařů. Ne každý má sportovní ambice a techniku na to,

aby jezdil na úzkých lyžích v upravených kolejích. Špatně zakoupená

výbava pak dost běžných turistů od lyžování navždy

odradí. Ať máte jakoukoliv motivaci a úroveň lyžování,

přeji vám to starobylé: „Ať vám to frčí!“ •

TEXT A FOTO PAVEL KRUPKA


TŘI GENERACE

V ZIMNÍ GRUZII

Lyžovat v Gruzii byl už ledaskdo a není to rozhodně nic převratného. V našem pojetí to ale

přece jen trochu jiné bylo, podnikli jsme totiž výlet tří generací, s našimi dětmi a s našimi

rodiči. Nejmladšímu účastníkovi zájezdu bylo devět let, nejstaršímu sedmdesát. Celkem

dvanáct lidí, čtyři děti, čtyři rodiče, čtyři prarodiče, všichni lyžaři, někteří skialpinisté,

jedna z babiček snowboardistka.

ZA PRAŠANEM DO GRUZIE

Proč vůbec jet lyžovat do Gruzie a nezůstat v Alpách nebo

dokonce doma? Dobrodružná povaha je asi první odpovědí,

tou druhou může být potřeba jiné kvality sněhu, nižší

zalidněnost a větší možnosti freeridu. Prašan na východ

od nás může být opravdu trochu jiný, sušší, lehký jako prachové

peří. Pro někoho, kdo prašan miluje, je to dostatečný

důvod se za ním vypravit.

TROCHU TÉ LOGISTIKY

Pokud bychom jeli sami, a myslím tím nás, prostřední generaci,

asi bychom celý výlet pojali poněkud „punkověji“.

V tomto složení nám ale přišlo vhodné lepší zajištění. Nejjednodušší

volbou je najít cestovku (je jich pomálu, ale již

existují), která to pojme kompletně a bude se o vás po celou

dobu starat. My jsme šli na půli cesty, tedy nechali jsme

si objednat ubytování v místě a též dopravu mikrobusem

z letiště Tbilisi do Gudauri, tato cesta zabere zhruba dvě

a půl hodiny, měří kolem 150 kilometrů.

Letenky jsme vybírali z několika možností, nakonec

s transferem v Istanbulu. Podstatné bylo ověřit, zda nám

letecká společnost přepraví lavinové batohy, respektive

kartuše. Ohledně stravování to bylo celkem snadné, jídlo

v Gruzii je levnější než v Čechách a dá se bez problémů sehnat

i na sjezdovkách, vyzkoušeli jsme šašlik, pirohy, místní

palačinky nebo pelmeně, večeře jsme si vařili v apartmánu,

jak jsme zvyklí. V místním obchůdku lze pořídit základní potraviny,

jen nesmíte být moc nároční.

Celkové výdaje týdenního lyžování se tak odvíjejí hlavně

od ceny letenky, ubytování v apartmánu je levné. Levnější

jsou i skipasy, šest dní pro dospělého vás bude stát něco

kolem 2 300 Kč.


Západní vrchol Sadzele

(3 258 m), neboli Princess

Mountain.

PRAKTICKÉ INFORMACE

DÉLKA 1 týden

NADMOŘSKÁ VÝŠKA

Gudauri leží ve výšce 2 200 m n. m., lyžuje se

ve výšce 3 000 m n. m.

MAPY

Používali jsme offline Mapy.cz a mobilní

aplikaci Locus Map, která zobrazuje stupně

sklonu svahu.

MĚNA

1 GEL (gruzínský lari) je aktuálně 7,9 CZK.

PODMÍNKY PRO VSTUP

Platný cestovní pas, bez víza.

LETENKY

S letenkami operuje více leteckých

společností, vyplatí se vybrat je s předstihem

kvůli ceně. Do Tbilisi létají i přímé lety.

Je dobré ověřit dopředu přepravu lyží

a lavinových batohů, obvykle je s tím spojena

administrace navíc.

DOPRAVA Z LETIŠTĚ

Transport z letiště Tbilisi do Gudauri je dobré

domluvit dopředu, je to vzdálenost 150 km

po jediné silnici, která může být ucpaná

a doba se pak prodlouží na více než tři hodiny.

JAZYK

Gruzínština, ruština, anglicky se nemusíte

domluvit.

LAVINOVÁ PŘEDPOVĚĎ, HORSKÁ

SLUŽBA

Jednoduše není. V Gudauri je nemocnice

se základním vybavením, pokrytí mobilním

signálem není všude.

Výstup z vesničky Almasiani 41 na

jihozápad ke Khorisari.

www.SvetOutdooru.cz

Náhorní planina jihozápadně od Almasiani

(3 200 m). Sem se lanovkou nedostanete.

Výstup do sedla k Deda Ena (3 050 m). Sníh je

zajištěn, i když dlouho předm nesněžilo.

LYŽAŘSKÉ STŘEDISKO GUDAURI

Na sjezdovkách se pohybovaly naše děti a prarodiče, my

jsme částečně využívali tulení pásy a k ostatním se přidávali

na část dne. Lyžařské středisko je živé a funguje,

sjezdovky jsou po ránu upravené a přes den se zaplní

především Rusy. Standard lanovek a vleků je samozřejmě

špatný, i když se postupně zlepšuje, ale nečekejte třeba,

že sedačka zpomalí, když do ní nastupujete, nebo že bude

mít bublinu. Nezkoumejte hlavně příliš bezpečnost. Je třeba

obecně být v Gruzii velkorysý a nesrovnávat úroveň

služeb s alpskými středisky, kvůli tomu tam koneckonců

nejedete. Je to každopádně velmi osvěžující záležitost

a cenná zkušenost hlavně pro děti. Pokud nasněží, najdete

v Gruzii hotový ráj. Kromě Gudauri se nejčastěji jezdí

do středisek Kutaisi a Svaneti.

VÝLET NA DEDU ENU

Deda Ena je skalnatý vrchol asi patnáct kilometrů severozápadně

od Gudauri. K tomuto výletu nás nalákal výhled

na vrchol přímo z našeho apartmánu. Deda v gruzínštině

znamená matka, což je poněkud překvapující.

K vrcholu jsme se přiblížili stopem, auto nás vyložilo v „zatáčce“

vhodné k nástupu na sněhovou planinu, tam už můžete

hrdě nasadit pásy a začít stoupat vzhůru. Cestou jsme

potkali pouze jednu skupinu, jinak tam nebyla ani noha.

Na skalnatý vrchol vede cesta spíše už lezecká, určitě je

dobré mít alespoň cepín, lyže se dají nechat v sedle (na kótě

3 050 m). Pokud nechcete, na vrchol nemusíte, sjíždí se ze

sedla volným terénem dolů. Prašan je zajištěn, i když dlouho

před tím nesněžilo, protože se jedná se o severovýchodní

svah, kde sníh vydrží. Výlet nám zabral necelý den, spíše

půlden, včetně jízdy „stopem“ tam a zpět, kterou se nám

podařilo usmlouvat z původních 90 na 30 lari (násobte devíti

na koruny). Inu, místní už vědí, na čem se dá vydělat.

Podnikli jsme i další výlety, například výstup z vesničky

Almasiani na náhorní plošinu nad ní, abychom Dedu


Enu viděli i z druhé strany, nebo výstup přímo od našeho

apartmánu na horu Sadzele (3 258 m) a následný freeride

směrem do Kobi, což je zdejší freeridová klasika.

SE ZLOMENOU RUKOU DO ČECH

Babička snowboardistka si předposlední den, jak už to tak

bývá, v místě, kde to člověk nejméně čeká, zlomila ruku.

Byla v tu chvíli sama, tak jen popadla prkno a došla za námi

asi tři sta metrů do hospody na původně domluvený sraz,

je to holt horalka z Krkonoš. Záchranný tým tam byl do deseti

minut. Ruku ji v místní nemocnici pouze zafixovali s doporučením

na transport do Tbilisi a následnou operaci, protože

kost byla vychýlená do strany. Znamenalo by to ale

zrušit let a shánět novou letenku na další týden. Po telefonické

konzultaci s lékařkou z Prahy jsme se rozhodli počkat

s odborným ošetřením do Čech, i když myslím, že kdyby

babička tušila, že ji ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové

budou ruku rovnat bez umrtvení, asi by v té Gruzii zůstala.

„Příští rok vyrážíme na Sibiř,“ navrhla jsem na zpáteční

cestě a nikdo kupodivu neprotestoval, všem jen cukaly

koutky. Opravdu tam jedeme, letos o Vánocích, ruka je dávno

zahojená a všichni se moc těší. •

MARKÉTA FIBIGEROVÁ

Programátorka, analytička a manažerka,

vzděláním učitelka českého jazyka a dějepisu,

ředitelka ve vlastní škole 1. IT Gymnázium,

kterou založila, protože ji trápí stav českého

školství. Ve volném čase horolezkyně a skialpinistka

s instruktorským oprávněním.

NOVÁ KOLEKCE ZIMA 2019/20

Skialpová hřebenovka

ĎUMBIERSKÝCH TATER

Přejít druhé nejvyšší pohoří Slovenska jsem se chystal už dlouho. Nízké Tatry jsou ale pověstné

větrným počasím a mlhami a na exponovaný hřeben je dobré se vydat za hezkého počasí. Když

na konci března konečně předpovědní modely hlásily slunečno a bezvětří, sedl jsem do nočního

vlaku a brzy ráno už mě vítal Liptovský Mikuláš.

Celá hřebenovka Nízkých Tater od Telgártu až po Donovaly

měří přes devadesát kilometrů a převážně vede nad

hranicí lesa s nádhernými panoramatickými výhledy. My

jsme vyrazili na skialpinistický přechod vyšší a atraktivnější

západní části hor, které se také říká Ďumbierské Tatry.

Na padesát kilometrů mezi sedly Čertovica a Donovaly

jsme si vyhradili dva dny, přestože třídenní túra by byla

v pohodovějším tempu. Na druhou stranu se najdou i tací,

kteří celý úsek zvládnou ve sportovním tempu non-stop.

Z ČERTOVICE NA ŠTEFÁNIČKU

Zatímco v údolích na Liptově a v Horehroní začaly rozkvétat

první jarní květy, v sedle Čertovica jako by vládl úplně

jiný měsíc. Sedlo Čertovica je jediným silničním sedlem

v celém hřebeni Nízkých Tater a oblíbeným výchozím bodem

na obě strany hřebene, najdete tu možnost levného

ubytování, kterým je Domček na Čertovici, penzion a dvě

restaurace. Start na Čertovici, která je výše, mi připadal

logičtější než v Donovalech, nicméně hřebenovku lze absolvovat

i opačným směrem a chybu neuděláte.

Za ranního šera s batohy na zádech vyrážíme vzhůru

po sjezdovce. Časný start je pro nás nutný, dnes nás totiž

čeká náročný den, kdy musíme nastoupat dva vertikální kilometry

a zdolat nejvyšší a nejznámější vrcholy Nízkých Tater,

Ďumbier a Chopok. Východ slunce nás zastihne na hranici

lesa, odkud můžu poprvé obdivovat dokonalé kruhové panoráma

několika slovenských pohoří. Na východě v oranžovém

kotouči slunce září Kráľova hoľa, nejvýchodnější hora

Nízkých Tater, na severu se rýsují ostré štíty Vysokých a Západních

Tater, před námi se zvedá masiv Ďumbieru a na jihu

můžeme pozorovat lesnaté vrcholy slovenského Rudohoří.

Stezka stoupá po zaobleném hřebeni a směřuje k našemu

nejvyššímu cíli, hoře Ďumbier, která se jako obrovská

sněhová homole zvedá přímo před námi. Tvrdý jarní firn je

pocukrován několika centimetry nového sněhu, takže se

neboříme a rychle postupujeme vpřed.


Vrchol Ďumbieru.

Ranní stoupání po hřebeni na Králičku.

Když dorazíme na Chatu generála Milana Rastislava Štefánika,

její osazenstvo se teprve probouzí. „Štefánička“

představuje skvělou vysokohorskou základnu pro skialpinisty

a horaly, její okolí nabízí spoustu možností pro jednodenní

výlety a turisté ji s oblibou využívají jako nocoviště

při přechodu Nízkých Tater.

NEJVYŠŠÍ VRCHOLY NÍZKÝCH TATER

Posilňujeme se druhou snídaní s bylinkovým čajem a vyrážíme

do strmého svahu přímo nad chatou. V létě je jihovýchodní

úbočí Ďumbieru z důvodu ochrany přírody uzavřené,

zimní trasa ale stoupá direttissimo přímo na vrchol

po široké pláni. Pomalu se blížím k vrcholové skalce, nad

kterou krouží hejno krkavců. Nejvyšší bod Nízkých Tater se

jen tak snadno nevzdává, nakonec se ale přeci jenom svah

narovnává a já stojím na malé plošince s charakteristickým

dvojramenným křížem. Výhled je odtud fantastický a také

poměrně vzdušný, protože na severní straně se terén ostře

láme a padá do půlkilometrové hloubky.

Sjíždíme úbočím do Demänovského sedla, odkud začínáme

stoupat na Chopok, dnešní druhou dvoutisícovku a třetí

nejvyšší vrchol pohoří (druhou je o metr vyšší Štiavnica).

Ledovatý povrch nás nakonec přinutí sundat lyže a nasadit

mačky. Bez maček bych se do Nízkých Tater nevydal,

holý hřeben bičovaný větry je totiž velmi často pokrytý tvrdým

sněhem nebo ledem.

Blížíme se k Chopku a najednou jako bychom doputovali

do zcela jiného světa. Doposavad pusté hory ožívají lyžníky,

které na hřeben u Chopku z obou stran dopravují velkokapacitní

lanovky a kteří se spouštějí po sjezdových tratích

zpět do údolí. Civilizace nám také dopřává komfort nově

TIP

HORY PLNÉ SKIALPOVÝCH TÚR

najdeš na www.TuleniPasy.cz

opravené Kamenné chaty, kde s chutí obědváme a doplňujeme

tekutiny na odpolední etapu. Kdo pamatuje starou

chatu se stísněným interiérem a výdejním okénkem, bude

překvapen luxusní a přitom vkusnou podobou současné

Kamienky. Můžete tady také přespat v jednoduchých pokojích

ve vlastním spacáku.

K ÚTULNI ĎURKOVÁ

My ale pokračujeme dál, po obědě sjedeme pár set metrů

po modré sjezdovce pod vrchol Dereše a vzápětí se opět

ocitáme v horském osamění. Cesta po hřebeni na rychlém

sněhu připomíná houpavou jízdu na horské dráze – rozjezd

z kopečka, nabrání rychlosti, mírný protisvah na další

mezivrcholek a tak pořád dokola…

Díky tomu nám cesta odsýpá, takže zakrátko stojíme

v Krížskem sedle a před námi se tyčí strmý výšvih na vrchol

Kotliská. V létě jsme na tomhle kopci viděli spoustu

kamzíků a jsem zvědav, zda se tito milí sudokopytníci objeví

i dnes. Nakonec ale jediná živá duše, kterou spatříme

na ostrém hřebeni za vrcholem, patří také člověku. Potkáváme

dnešního jediného poutníka na přechodu hor, jde

z Donoval opačným směrem na backcountry běžkách se

stoupacími pásy.


Vycházející měsíc za vrcholem Skalka.

Na závěr dne chvíli relaxujeme na vrcholu Chabenec,

odkud se otevírají nádherné výhledy, a pak v podvečerním

slunci sjíždíme k našemu nocovišti, k útulně Ďurková

pod Chabencom. Celoročně otevřená chata je strategicky

umístěna přesně v polovině naší túry a nabízí tak ideální

nocležiště. Spí se ve spacácích na matracích v podkroví

a občerstvení zajišťuje správce – v nabídce jsou teplá jídla

a nápoje.

SLOVENSKO JAK NA DLANI

Následující den nás čeká kilometrově přibližně stejně dlouhá

etapa do Donoval, celkové stoupání ale naštěstí jen

poloviční. V mačkách stoupáme od chaty na hřeben, na vrcholu

Ďurková nasazujeme lyže a vydáváme se směrem

Latiborská hoľa a Veľká Chochuľa.

Zatímco jižní svahy Nízkých Tater vypadají relativně mírumilovně,

na sever padají strmé žleby, které tvoří skvělý

freeridový terén, ale také smrtelně nebezpečná lavinová

pole. Právě zpod vrcholu Ďurkové nad osadou Magurka se

v březnu roku 1970 odtrhla obrovská lavina, ve které zahynuli

tři lyžaři. Lavina lámala vzrostlé smrky, měla místy

tloušťku přes dvacet metrů a sníh hlavního nánosu neroztál

celé léto a vydržel až do následující zimy.

Hlavní hřeben Nízkých Tater se postupně stáčí k jihozápadu

a stále nám nabízí skvělé výhledy. Přímo před námi

se teď v dálce bělá zasněžený hřeben Velké Fatry, kde

poznávám vrcholy Ostredok, Ploská nebo Rakytov; vpravo

od Velké Fatry se pak vyjímá hřeben Malé Fatry s jasně

rozeznatelnými vrcholy Veľkého Kriváně, Stohu a Velkého

Rozsutce. My postupujeme k posledním vrcholkům

západních Nízkých Tater, k fotogenickému masivu Veľké

Chochuľe a Prašivé.

Sjíždíme do Sedla pod Skalkou, odkud stoupáme malebným

lesnatým úbočím Skalky až na Veľkou Chochuľu, nejvyšší

vrchol západní části Ďumbierských Tater. Pod námi

je odtud už dobře patrný cíl přechodu, lyžařské středisko

Donovaly. Na vrcholu Prašivé ještě naposledy vychutnáváme

kruhové rozhledy doslova na celé Slovensko, než

se spouštíme k Hiadeľskému sedlu. První polovina sjezdu

vede po jižních loukách a v měkkém sněhu nabízí zatím

nejlepší lyžovačku během celé túry. Pak se zanoříme

do lesa, kde už to tak veselé není – sjezd úzkou úvozovou

cestou po jehličí je spíše trápením než radostí.

CELÁ TRASU

PŘECHODU

V MOBILU

SALEWA RANDONNEE 32

MULTIFUNKČNÍ

SKIALPINISTICKÝ BATOH

Skialpinistický batoh Salewa Randonnee

32 je skvělý na túrách nebo

při delších přechodech se spaním na

chatách. Má extrémně nízkou váhu

(995 g) a disponuje odolným Ripstop

Robic materiálem. Tento batoh má

všechny vlastnosti, které jsou důležité

při skialpinismu nebo skitouringu.

Cena: 4 160 Kč, www.salewa.com

STAROHORSKÉ VRCHY

V Hiadeľském sedle de facto Nízké Tatry končí, na západ

od něj leží málo známé Starohorské vrchy vklíněné mezi

Nízké Tatry, Velkou Fatru a Kremnické vrchy s nejvyšší horou

Kozí chrbát (1 330 m) a nejvýznamnějším střediskem

cestovního ruchu Donovaly. V Hiadeľském sedle je možné

přejezd ukončit a sestoupit do lázní Korytnica nebo

na opačnou jižní stranu.

Starohorské vrchy nabízejí vyžití například pro běžkaře,

kteří mohou využít tras kolem obce Králiky nebo trasu

Šachtičky – Donovaly. Pozoruhodným místem je malebná

hornická obec Špania Dolina, kde se ve středověku těžilo

stříbro a měď a měděné pruty odtud prý vezl do Ameriky

samotný Kryštof Kolumbus. Sem také vedl 36 kilometrů

dlouhý Špaňodolinský vodovod, postavený v 16. století,

který k hornickým šachtám přiváděl vodu ze svahů Prašivé

v Nízkých Tatrách.

Nad Hiadeľským sedlem se tyčí Kozí chrbát a přes tento

vrchol dál pokračuje červená značka do Donoval a našich

posledních deset kilometrů putování. Kopec lze sice objet

po žluté, my ale statečně stoupáme rezervací prudce

nahoru.

Dostáváme se na hezký hřeben a následně po rozlehlých

loukách pokračujeme na nevýrazný vrchol Kečka, poslední

vrchol našeho dvoudenního výletu. „Poslední kopce“ už

jsem dávno přestal počítat, termoska s čajem je prázdná

a nohy mi těžknou únavou i tíhou nasáknutých tuleních

pásů. Od rána jsme potkali dva lidi, a když konečně vyjedeme

z lesa a před námi se objeví první hotely, docela se

do té civilizace těším! •

TEXT A FOTO JAN HOCEK


LYŽE K2 WAYBACK 96

BCA SHAXE TECH

Zdeněk Hák

Horský vůdce UIAGM

a ambasador značky K2

K2SNOW.COM

Výhradní zastoupení značek K2 a BCA pro ČR: Outdoor Sisters s.r.o.

© Luděk Šmerda

Pro začátek volíme s dětmi

snadné túry v lehkém terénu.

Poprvé s dětmi

NA SKIALPECH

Se současným rozmachem skialpinismu se jako rodič dříve či později dostanete k myšlence vzít

na výlet i své děti, zasvětit je do tajů této aktivity a ukázat jim nádherná místa v horách. Jak to

provést elegantně a hlavně bezpečně vám poradíme v tomto článku.

Skialpinismus má mnoho podob: fitness skialpinisté většinou

stoupají po projetých cestách nebo okrajích sjezdovek

a cesta dolů je pro ně jen nutným návratem. Naopak

freerideři vidí cíl v podobě sjezdů ve volném terénu a dřina

na pásech do kopce je zapotřebí pro jeho dosažení.

Mezi těmito polohami leží zlatý střed vhodný i pro děti.

Skitouring si lze představit jako turistiku na lyžích v různě

náročném terénu. Oproti běžkařům nebudete na skialpech

závislí na projeté stopě a při sjezdu budete daleko jistější

díky tuhým botám a pevné patě.

KDY ZAČÍT

Nejdůležitější je zvážit lyžařské schopnosti a celkovou vyspělost

dětí. Ideální je předchozí průprava na sjezdovkách

a rovněž na běžkách, protože skitouring v podstatě obě

aktivity kombinuje. Vaše děti by měly na sjezdovkách umět

bezpečně lyžovat i v hlubším nebo těžším sněhu, na běžkách

pak zvládnout alespoň dvacetikilometrovou túru.

Podstatná je také fyzička (vytrvalost), chuť do sportu, ale

i síla a šikovnost dětí, protože skialpinistická výbava vyžaduje

specifickou manipulaci s vázáním, holemi nebo se

stoupacími pásy. Lehký skialp můžete zkusit zhruba od 8

let věku dítěte, ideální věk pro začátek je přibližně 10 až

12 let.

JAK SE VYBAVIT

Jedním z důvodů, proč na horách doposud nevidíte mnoho

rodin na skialpech, je vysoká cena vybavení. Děti z bot

a lyží rychle vyrostou a investice v desítkách tisíc korun

na jednu nebo dvě sezony je opravdu vysoká. Řešením

jsou půjčovny, nebo lze využít adaptér startUp od firmy

Contour, který umožní skitouring i na běžných sjezdových

lyžích s tradičním vázáním a v klasických přezkáčích.

Pro skutečný požitek ze skialpinismu lze rozhodně doporučit

specializované vybavení. Lyže jsou lehčí než klasické

sjezdové, o něco širší a jsou též přizpůsobené na uchycení

stoupacích pásů. Děti by měly mít lyže asi o 10 cm kratší,

než je jejich výška. Lyže se vyrábějí zhruba od délky 130 cm.

Vázání umožňuje nastavit dvě polohy – pro sjezd s pevnou

patou a pro chůzi s volnou patou. Vázání jsou bezpečnostní,

mají většinou brzdičku a oproti klasickým na sjezd

výrazně nižší hmotnost. Pro děti bych doporučil tzv. pinové

vázání před rámovým – je lehčí, a tím usnadňuje pohyb

na túrách.

Nejdůležitější součástí skialpového vybavení jsou boty.

Tyto boty mají oproti sjezdovým přezkáčům méně přezek,

jsou lehčí a vzadu mají páčku, která pro sjezd aretuje předozadní

pohyb v kotníku. Podstatné je, aby boty dobře

padly a při pohybu nedřely. To často ale poznáte až po několika

našlapaných kilometrech. Pro děti volte raději měkčí

a přitom dostatečně zateplené boty.

Ke skialpinismu je potřeba ještě helma, stoupací pásy

a hole, ideálně teleskopické. Dětem pořiďte malé a lehké

dětské batůžky na pásy, lavinový set, helmu a termosku

s čajem.

Přestože s dětmi nebudete chodit do lavinových oblastí,

měl by každý člen skupiny mít lavinový vyhledávač, lopatu

a lavinovou sondu (tzv. lavinový set). Děti tak učíme, že


Dě musí bezpečně zvládat

lyžování v hlubokém sněhu.

DYNAFIT ST ROTATION 7

„DĚTSKÉ“ SKIALPINISTICKÉ VÁZÁNÍ

Skialpové techové (pinové) vázání Dynafit ST Rotation

7 má otočnou špici a bezpečnostní vypínání

s DINovým rozpětím 2,5 – 7. Existují tři rozměry šířky

brzdiček (82 mm, 92 mm a 100 mm). Je vhodné

pro děti, ale i pro lyžaře začátečníky

a osoby s nižší hmotností.

Cena: 11 250 Kč

www.dynafit.com

lavinového vybavení ve formě her (hledání zahrabaného

pokladu, stavění iglú apod.) se postupně seznámí s lavinovou

problematikou a získají povědomí o lavinách a jejich

nebezpečí.

TIP

Lehká a kvalitní výbava je jedním

z předpokladů, že skialpinismus

bude dě bavit.

HORY SKIALPOVÝCH TÚR

najdeš na www.TuleniPasy.cz

ke skialpinismu tyto bezpečnostní pomůcky patří stejně,

jako máte v autě zapnutý bezpečnostní pás, i když třeba

jen couváte do garáže.

Pokud budete kupovat nové vybavení, počítejte s částkou

20 – 30 tisíc korun, pro první seznámení se skialpinismem

tedy doporučuji vybavení vypůjčit. Vyhledejte

půjčovnu s kvalitním vybavením a zkušeným personálem.

Většina půjčoven dětské vybavení nevede, a tak je dobré

se dopředu informovat a vybavení zamluvit, my jsme to vyřešili

v Hudy na Havlíčkově ulici v Praze.

PŘÍPRAVA NA SUCHU

Skialpinistické nádobíčko může překvapit už při základní

manipulaci. Znovu doma vyzkoušejte boty a naučte děti,

jak přepínat režimy pro chůzi a sjezd. Pak procvičte zapínání

bot do vázání, obzvláště nácvik zapínání pinového

vázání vám na sněhu ušetří čas a nervy. Dětem také ukažte

funkci podložek pod patou, které se používají v prudším

stoupání. Ke stoupání do kopce potřebujeme „tulení“

stoupací pásy. Naučte děti, jak je na lyže nalepit, sundat

a nakonec i smotat a schovat do batohu. Práce s pásy je

v terénu asi nejnáročnější operace a v mrazu a větru počítejte

s tím, že děti budou potřebovat vaši pomoc. Nakonec

dětem ukážeme, jak se přenastavuje délka hůlek, a naučíme

je pracovat s lavinovým vyhledávačem. Používáním

PLÁNUJEME VÝLET

Na začátku je třeba zdůraznit, že s dětmi byste se rozhodně

neměli vydávat do lavinových či jinak nebezpečných

oblastí a měli byste zvolit lehkou a bezpečnou túru

odpovídající fyzické kondici a schopnostem dětí. Ideální lokality

najdete v našich horách nebo můžete třeba vyrazit

na Slovensko. Alespoň jeden z rodičů by měl mít zkušenosti

se skialpinismem, měl by umět naplánovat horskou túru,

poznat lavinový terén a mít perfektní povědomí o rizicích

v zimních horách.

Při plánování skialpových túr s dětmi se mi osvědčilo, že

každý výlet má mít svůj cíl, který by pro ně měl být atraktivní

a motivující. Může to být vyhlídka na vrcholu kopce, horská

salaš se skvělým borůvkovým koláčem, přespání v horské

chatě nebo báječná louka pro závěrečný sjezd. Myslete

také na to, že na skialpech se jde dobře do kopce, nebo se

z něj dobře sjíždí. Dlouhé roviny skialpinista moc rád nemá,

protože na pásech to jde pomalu a bez nich to klouže.

Ideální výškový profil má tvar střechy: začíná stoupáním,

vede na vrchol a následně sjíždíme zpět do údolí.

Pro první výlety počítejte zhruba 3 km délky trasy, stoupání

by nemělo být příliš prudké, do 60 minut a převýšení

kolem 300 výškových metrů. Doporučuji pro první výlet

zvolit spíše kratší trasu poblíž sjezdovky, kde je v okolí

dostatek lesních cest. Vystoupejte po cestě na vrchol,

sundejte pásy, zkraťte hole, nasaďte helmu a po sjezdovce

sjeďte zpět dolů. Na takovém kratším výletu

odladíte drobné nedostatky v nastavení a manipulaci

s vybavením. Další výlety můžete postupně prodlužovat

a zvyšovat jejich náročnost. Vždy bude záležet na chuti

dětí a předpovědi počasí. •

JAN HOCEK

V minulosti závodně lyžoval a učil lyžování studenty

tělesné výchovy na FTVS UK v Praze. Je autorem

knihy Nejhezčí dobrodružné výpravy po Česku a Slovensku,

v níž se spolu s autorem můžete nejenom

na lyžích vydat do nejkrásnějších a přírodně unikátních

oblastí České republiky a Slovenska. V rámci CK

Inspira organizuje skialpinistické výpravy na Špicberky

nebo do Norska – www.polarnicesty.cz.


ROMAN MARTINÍK

autor fotografie na obálce

V létě jsme přes profily Světa outdooru pořádali na Instagramu a Facebooku fotosoutěž. Ta se setkala

se zájmem outdoorových nadšenců i fotografů. Označováním fotek tagem #ChciDoSvetaOutdooru se

k nám dostal slušný výběr, z něhož jsme vybrali jednu fotku na titulní stranu zimního vydání našeho

časopisu. O jejím autorovi, jednatřicetiletém rodákovi z Těškovic, vesničky poblíž Opavy, který nyní

žije v Ostravě, se dozvíte více v krátkém rozhovoru.

Kdy jsi poprvé něco vyfotil?

Dřív pro mě byla cesta k fotkám jednoduchá. Jednocvaky

na mobilní telefon, které se daly protáhnout filtry. Ale

čím víc krásy jsem viděl při cestách v horách, tím víc jsem

chtěl zachytit realitu a atmosféru těchto míst v lepší kvalitě.

První zrcadlovku jsem si pořídil asi před osmi lety.

Postupně jsem hledal cesty k technice, postprocessingu

a skládání panoramatických snímků.

Chtěl jsi se vždy věnovat focení?

Nikdy mě nenapadlo, že bych se mohl věnovat focení. Což

je zpětně škoda, protože dnes bych fotografii šel rád studovat.

První se rozhořela láska k horám, kopcům, vrcholům

a dobrodružství. S tím sílila touha fotit a dokumentovat.

Jak často fotíš?

Jsou období, kdy sbírám snímky intenzivně, vyhledávám

lokality a příležitosti. Někdy je potřeba vyčkávat, strávit

hodně času na jednom místě a nechat kouzlit počasí.

Kde se nachází tvá nejoblíbenější foto-destinace?

To se mění s každou novou zkušeností. Famózní fotku

lze pořídit za domem stejně jako na druhém konci světa.

Kdybych ale měl vybrat jednu oblast nebo destinaci, kterou

v této chvíli považuji za nejoblíbenější, byla by to Madeira –

ostrov věčného jara, země několika krajin. Pobřežní útesy,

prales, levády, úžasné hory, písečná i kamenná pláž… tam

oko nejen fotografa neví, kam se dřív podívat.


Kdo tě při focení nejčastěji doprovází?

Nejčastěji mě doprovází moje přítelkyně Hanka, která

nefotí, ale ráda dokumentuje, zapisuje a třídí naše zážitky.

Často je na mých fotkách zachycena. Zažili jsme

spolu spoustu horských přechodů v různých částech

Evropy i jednodenní treky hlavně v českých a slovenských

horách. Na drsnější dobrodružství vyrážím nejraději

s mým kamarádem Honzou. Jsem přesvědčen,

že v horách se pohybují skvělí lidé. Parťáků na horské

zážitky není nikdy dost.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější outdoorové aktivity?

Upřednostňujeme vícedenní přechody hor, kdy se dostaneme

mimo civilizaci a můžeme vnímat přírodu čistější

a přirozenější. Lze se tak dostat do míst, kam tolik lidí

nechodí a pocítit jistou výjimečnost. Docela často bivakujeme

pod širákem, a to i ve sněhových podmínkách, to je

ale třeba hledat způsob, jak se zahřát. Osobně mě nejlépe

zahřeje Hanka nebo domácí pálenka.

Kde vznikla tvá nejobtížněji pořízená fotografie?

Těžko říct, kterou fotku jsem pořizoval nejobtížněji. Pro

fotku jsme ochotný vstávat hodně brzy ráno, vůbec nejít

spát, stoupat stovky metrů v horách, překonávat překážky

terénu i nástrahy počasí. Vše je ale výzva. Z fotografického

hlediska považuji jako nejobtížnější skloubit vhodný

čas, vhodné místo a vhodnou techniku focení. Jednu takovou,

kdy mám za sebe vše splněno, jsem vyfotil v mých

oblíbených Beskydech z louky pod Lysou horou.

Romanovy fotografie si můžete prohlédnout na jeho

Instagramu se jménem @romanmartiniquee. •

PŘIPRAVIL JAKUB LARYSZ, FOTO ROMAN MARTINÍK

TIP

OZNAČ SVÉ POVEDENÉ FOTKY Z OUTDOORU NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

TAGEM #CHCIDOSVETAOUTDOORU a třeba příště otiskneme tvé fotky.

Sledujte nás na Facebooku i Instagramu.


Označení místa nejsilnějšího signálu

je zásadní bod záchrany.

PROČ VYRAZIT

na lavinovo-skialpový kurz?

Na horách trávím poměrně hodně času, a to

především v zimě. Proto jsem už dlouho chtěla

vyrazit na pořádný lavinový kurz, kde bych se

přiučila něco o lavinové a skialpové problematice.

A tak jsem se vydala do Západních Tater.

Kurz, který jsem si vybrala, se odehrával na Žiarské chatě

v Západních Tatrách, která je populárním místem pro skialpinisty.

Chata se nachází v Žiarské dolině. Ta je jednou z nejnavštěvovanějších

dolin v Tatrách, zároveň ale patří mezi ty

nejnebezpečnější. Jakmile je vyhlášen 4. lavinový stupeň,

přístup na chatu a do celé doliny je uzavřen. Aby ne, část

cesty prochází přímo lavinovým územím a 200 m od chaty

je žlab Príslopu,kde v roce 2009 spadla lavina století, která

si našla cestu až do samotné chaty. Začátek kurzu nás

rovnou prověřuje. K chatě si od parkoviště musíme Žiarskou

dolinu poctivě vyšlapat, což nám zabere přibližně hodinu

a půl. Po výšlapu už nic nebrání tomu začít se těšit na tři

dny přednášek, praxe a skialpových túr. Program zahrnuje

například výuku práce s lavinovou výbavou, vyhledávání

v lavině, čtení lavinové předpovědi, plánování túr, rozeznávání

typů sněhu a taky určování stability sněhové pokrývky.

ZMRZLÉ NOHY A TEORIE

Když vcházíme do chaty, je tady pořádný mumraj a my se

mezi hordami skialpinistů snažíme najít naše instruktory. Asi

nikoho nepřekvapí, že se jedná o zkušené horské vlky, kteří

jsou v Tatrách doma. Jsou na nás rovnou tři: Ján Korenko,

záchranář z Vysokých Tater, lavinový specialista a kynolog.

Marek Biskupič, ředitel Střediska lavinové prevence, horský

vůdce a horský záchranář, a Ján Blažej, instruktor skialpinismu

a lyžování. Předáváme jim všechny nutné informace

(pojištění, zkušenosti, úroveň lyžování), jdeme se ubytovat

a rovnou se chystáme na první přednášku, která nás připraví

na zítřek, kdy hlavním tématem bude kamarádská pomoc.

Ján Korenko ve své přednášce říká: „Právě prvních patnáct

minut, kdy mohou zasáhnout kamarádi, je nejdůležitějších.

Takhle rychle se k lavině nemáme šanci dostat.” Kluci nešetří

příklady z praxe a mně trochu mrznou nohy. Když vám horský

vlk řekne, že klidně můžete být v pantoflích – nevěřte mu!

SOBOTNÍ KOPÁNÍ

Ráno se budíme do hor skrytých pod mlhou. Včera při příjezdu

už byla tma a dneska mlha, začínám mít pocit, že

na Západní Tatry se podívám leda na fotkách. Ale není čas

na mrmlání, po snídani jdeme rovnou zkontrolovat výbavu

a taky lavinovou předpověď: je třetí lavinový stupeň a před

námi celý den v horách. První si ve skupině kontrolujeme

vyhledávače, zda fungují a vysílají signál. To je něco, na co

byste nikdy neměli zapomenout, když vyrážíte do hor. Ideální

je vyrážet ve 3 – 4 lidech, což není zrovna optimální, pokud

třeba jako já nemáte moc kamarádů se stejnou zálibou.

Vydáváme se pár kilometrů od chaty, po cestě na skialpech

trénujeme otočky a hledáme bezpečné místo, kde nás

bude čekat trénink kamarádské pomoci – vyhledávání s lavinovým

vyhledávačem, práce se sondou a samozřejmě

kopání. „Aspoň mi nebude zima,“ pomyslím si. Opakujeme

si to, o čem jsme se bavili večer – kamarádská pomoc je

ta hlavní věc, která v lavinách zachraňuje životy. Velkou

část dne simulujeme různé lavinové situace, Ján v terénu

různě schovává pípáky a my se učíme číst terén, běháme


Prakcký nácvik

rozpoznávání, na co se

sondou narazíte.

Určování druhu sněhu podle rastru.

ZVAŽTE, JAKÝ KURZ VYBRAT

Doporučujeme kurzy horských vůdců a organizací

věnujících se lavinové prevenci (ČHS, James,

Alpenverein), jde o život (reportáž je z účasti kurzu

od Tatry Guide).

DOJEZD Z PRAHY DO ZÁPADNÍCH TATER

Autem asi 8 hodin

INFORMACE O UBYTOVÁNÍ NA ŽIARSKÉ

CHATĚ www.ziarskachata.com

s vyhledávači po laviništi, pícháme sondami do sněhu a kopeme

na čas. Závodíme jako jednotlivci, skupinky i všichni

dohromady. Nejvíc mě baví, když nám Ján simuluje situaci,

kdy je vyděšený kluk, který má pod lavinou frajerku. Stres,

kdy musíte hledat, ale do toho na vás někdo pořád křičí,

bylo skvělé zažít.

Je potřeba říct, že všichni z kurzu víme, že budeme muset

hodně, hodně trénovat. Ján s námi sdílí nespočet historek

ze záchranných akcí a shoduje se s námi v tom, že

jen trénink a schopnost efektivně zacházet se svatou trojicí

má smysl. Pak už nás čeká jen túra na Žiarské sedlo. Tam

se v silném větru proměňuje sundávání pásů v boj „žena

versus pás“, po jehož zdolání následuje závěrečný sjezd

k chatě.

NEDĚLE NA TÚŘE

Večer nás čeká další blok přednášek o tom, jak číst lavinové

předpovědi, jak si zabalit batoh a také jak připravit túru.

Druhý den má totiž přijít velké oteplení, což bude pro laviny

úplné eldorádo. A je to přesně tak! Neděle nás vítá nechutně

krásným počasím a já konečně pořádně vidím, kde jsem.

Dnešek bude trošku jiný než předchozí den. Vydáváme se

na skialpovou túru, při které budeme v praxi zkoušet číst terén,

určovat sněhový profil a plánovat túru. Naše skupinka

si za cíl dává Hrubou Kopu (2 166 m). Po cestě zkoumáme terén,

hledáme trhliny ve sněhu, spontánní laviny, výstupové

trasy ve žlabech. V polovině trasy se zastavujeme a chystáme

se kopat sněhový profil. Jestli mě něco hodně baví

a není mi to úplně cizí, je to čtení lavinových předpovědí.

Všude na světě vypadají stejně. Kromě lavinového stupně

vám i říkají, jaké jsou tendence, počasí, jaký je lavinový

problém, a v závěru podávají důležitý komentář pro dané

místo. U 3. lavinového stupně, který je dnes vyhlášen, víme,

že nebezpečné jsou svahy se sklonem nad 35°, že se lavina

může odtrhnout i při malém dodatečném zatížení, že

se mohou vyskytovat i samovolné odtrhy a že nezkušení

lidé by měli zůstat raději v bezpečných oblastech. Kopeme

sněhový profil, zjišťujeme stabilitu sněhové pokrývky, určujeme

si sklon svahu a pohledem hledáme nějaké znaky jako

praskliny, samovolné odtrhy, samotné skály a stromy, v jejichž

okolí je větší šance uvolnění laviny.

Situace je pro nás bezpečná, a tak nám nic nebrání, abychom

se vydali na vrchol. Přiznám se, že mě primárně baví

šlapat nahoru, a tak na rozdíl od ostatních se tolik netěším

na sjezd a ani si ho nijak extrémně neužívám.

RESPEKT, DISCIPLÍNA, VĚDOMOSTI

Pokud si po skončení kurzu něco uvědomuji víc než kdy

předtím, jsou to právě tyto tři body ve výše uvedeném podnadpisu,

které nám kluci vtloukali do hlavy. K horám musíte

mít RESPEKT a chápat, že ony určují pravidla. V sobě musíte

mít DISCIPLÍNU, abyste vždy uměli zařadit zpátečku, když

situace není bezpečná. A je potřeba si neustále budovat

VĚDOMOSTI, abyste situace v horách uměli rozeznávat

a ideálně se tak s nikým z našich školitelů nemuset potkat

„pracovně”. Je mi jasné, že všechno, co jsme se naučili, je

o neustálém nacvičování, a že není na škodu každý rok

absolvovat nějaký menší kurz, a vědomosti si tak osvěžit.

Stejně tak je skvělé mít možnost strávit v horách čas s lidmi,

kteří mají mnohem větší zkušenosti než vy sami, a vy se

od nich můžete učit přímo v terénu. •

TEXT LU GREGOROVÁ, FOTO LU GREGOROVÁ A KAREL HIRSCH


Na vrcholu Hrubé kopy

s výhledem na impozantní

stěnu Barance.

ZÁPADNÍ TATRY

slovenská skialpová fantazie

Západní Tatry zaostávají ve své morfologii za skalnatými štíty a dolinami Vysokých Tater. To

z hlediska skialpinistických aktivit vůbec nevadí, neboť terén Západních Tater je díky tomu

vhodný pro milovníky jízdy ve volném terénu na různém stupni sjezdových dovedností. Toto

pohoří zároveň nabízí nejvíce oficiálních skialpinistických areálů v rámci Slovenska.

Západní Tatry leží z větší části na Slovensku a svým charakterem

jsou ideálním pohořím pro lyžařské a snowboardové

aktivity. V březnu se v západotatranských dolinách pořádá

také nejtěžší skialpinistický závod ve střední Evropě – třídenní

Bokami Západných Tatier. V Západních Tatrách jsou

tři oficiální skialpinistické areály. Na západní straně pohoří

je nejmenší z nich -oblast východních svahů vrcholu Babky

(1 566 m) spadajících do Jalovecké doliny. Oproti tomu

nejsnadněji dostupným skialpinistickým areálem je Spálená

dolina se severními svahy dominantního Salatína (2 048 m)

a svahy z Brestové (1 934 m) spadajícími východním a jižním

směrem do Salatínské doliny. Největším a nejpopulárnějším

místem pro provozování skialpnistických a splitboardových

aktivit je ovšem Žiarská (opětovně možná také Smrečianská)

dolina ohraničená ze západu Baníkovem (2 178 m) a z východu

Barancem (2 184 m) s krásnou severozápadní stěnou.

V článku se zaměříme na jednotlivé areály podle stupně jejich

oblíbenosti a velikosti. Začneme tedy oblastí Žiarské doliny.

ŽIARSKÁ DOLINA NABÍZÍ VŠE

Žiarská dolina se do 70. let 20. století jmenovala Smrečianská

a v poslední době se opakovaně objevují iniciativy

za změnu jejího názvu na původní. Přirozeným centrem

a východištěm pěších a skialpinistických túr je Žiarská

chata nacházející se ve výšce 1 325 metrů ve vzdálenosti

kolem pěti kilometrů od ústí doliny. Přístup do doliny

je velmi snadný ať už autobusem nebo osobním autem

z Liptovského Mikuláše přes Smrečany a Žiar. Parkování

je možné na placeném parkovišti přímo v ústí doliny. V případě

ubytování na chatě Kožiar nebo v rekreačním středisku

s chatou Třinec je lepší parkovat na jejích hlídaných

parkovištích.

Od začátků zimy až do pozdního jara bývá za dobrých

sněhových podmínek průstup dolinou k výše uvedené

Žiarské chatě po sněhu naprosto bezproblémový, neboť

sníh se rychle zhutní jak pohybem lyžařů, tak pěšáků nebo

„vozidel“ zásobujících chatu. Většina dolního úseku po modré

turistické značce je navíc v lese, takže dlouho odolává

i jarnímu slunci a zvýšeným teplotám. Velký pozor je potřeba

dávat za zvýšeného lavinového nebezpečí, kdy se může

stát, že vstup do doliny bude zcela zakázán. V 21. století

spadla na cestu od konce lesa až nad Žiarskou chatu řada

různě velkých lavin ze svahů Príslopu (2 142 m), z nichž některé

měly obrovské rozměry a částečně zasypaly i samotnou

chatu a výše situovanou stanici horské služby.

ŽIARSKÉ SEDLO (1 917 M)

A SMUTNÉ SEDLO (1 962 M) NA ZAČÁTEK

Nejoblíbenějšími a nejsnadněji dostupnými cíly v hlavním

hřebeni Západních Tater jsou Žiarské a Smutné sedlo.

Z chaty vystoupáme na otevřenou planinu ohraničenou

zleva i zprava koryty potoků. V případě výstupu do Žiarského

sedla obcházíme terasu z pravé strany, stejně jako

boční masív Prostredného grúňa (1 820 m) vybíhajícího


z hlavního hřebene k jihu. Nad údolím potoka Smrečianka

se držíme letní turistické značky. Druhou možností

výstupu je přejetí na druhý břeh potoka Smrečianka

a stoupání v jeho ose k Žiarskému sedlu. Sklon stoupání

se zvětšuje, po dosažení hrany svahu se stáčíme

doprava a mírně se svažujícím svahem ohraničeným

z obou stran skalami dosáhneme Žiarského sedla.

Ze Žiarského sedla je první variantou pohodový nenáročný

sjezd po výstupové trase, jenž je možné v nižší partii

u potoka Smrečianka vylepšit o skákání ze sněhových

návějí na dno potoka. Druhou možností je absolvování

úvodní pasáže ve směru turistické značky a kolem horní

stanice bývalého lyžařského vleku sjet na planinu vedoucí

k chatě. Náročnější variantou je sjezd po druhé straně potoka

Smrečianka, kde na vás za nižšího stavu sněhu může

čekat i prodírání skrz kosodřevinu a brodění potoka.

K výstupu do Smutného sedla (1 962 m) odbočíme z pláně

nad chatou ke strmějšímu výstupu na Terasu, odkud se

otevírá panoramatický výhled na hlavní hřeben Západních

Tater, jemuž v nejnižším místě hřebene dominuje Smutné

sedlo. V kotli se stáčíme vpravo, buď využijeme některou

ze starších stop, nebo vhodně zvolíme vlastní směr výstupu.

Dostáváme se k závěrečnému stoupání do sedla, kde je

nutné vzhledem ke sklonu svahu postupovat různě dlouhými

traverzy. Smutné sedlo je nejoblíbenějším cílem návštěvníků

Žiarské doliny, takže svah pod ním bývá mnohdy

rozježděný. Vždy se jedná o pěkný sjezd se sklonem 35

stupňů. V horní části je volba sjezdové stopy libovolná.

HRUBÁ KOPA (2 166 M) A TRI KOPY

Zatímco Hrubá kopa je samostatný vrchol, Tri kopy mají

podle svého názvu vrcholy tři. Ve všech případech se jedná

o náročnější výstupy a sjezdy, než je klasika do Smutného

sedla. Začátek výstupů je totožný s trasou do Smutného

sedla, z níž se ale v dolině pod sedlem odbočuje doleva.

Smutné sedlo necháváme po pravé ruce a přecházíme

severozápadním směrem pod Tremi kopami k hlavnímu

svahu ze sedla mezi Hrubou kopou a Tremi kopami. Jednodušší

výstup na Hrubou kopu vede přes Lúčné sedlo

z jihu. O něco strmější je dosažení vrcholu Hrubé kopy přes

sedlo mezi Hrubou kopou a Tremi kopami. Za dobrých sněhových

podmínek vede do sedla ukázková skialpinistická

stopa s různě dlouhými traverzy v krásně nakloněném

svahu. Variantou za méně vhodných sněhových podmínek

je připnout lyže na batoh a jít po svých. Pro sjezd z Hrubé

kopy je k dispozici několik variant počínaje panoramatickým

sjezdem přes Lúčné sedlo, přes několik tras podle nájezdu

do svahu mezi Hrubou kopou a Tremi kopami.

Tri kopy nabízejí několik sjezdů a variant vysněženými

žlábky mezi jednotlivými skalnatými vrcholy. K začátkům

sjezdů je nejjednodušší se dostat přímo ve spádnici jednotlivých

žlábků, případně po hřebenu. Všechny sjezdy

jsou orientovány čistě na jih, takže v popoledních hodinách

může být za vhodných povětrnostním podmínek

sněhový podklad hodně kašovitý. Všechny sjezdy z Hrubé

kopy a Trech kop na dno doliny mají převýšení 300 až

350 metrů, takže během jednoho dne je možné absolvovat

tři až sedm různých sjezdů.

Z NEJVYŠŠÍHO BARANCE (2 184 M)

DO ŽIARSKÉ DOLINY

Na Baranec jsou tři základní možnosti výstupu – nejkratší

Jarním žlabem, okružní ze Žiarské doliny přes Žiarské

sedlo a dále po hřebeni přes Smrek (2 072 m) nebo přímo

STOWE

VENKU JAKO DOMA

Lehká a sbalitelná pánská vesta Stowe


MAPA

V MOBILU

rozprostře pohled na spoustu možností pro skialpové výstupy

a sjezdy od Brestové přes sedlo Parichvost, Salatín

a Zadní Salatín. Pokud si za cíl zvolíme vrchol Salatín, pokračujeme

do sedla mezi Salatíny, kde se závěrečný svah

většinou chodí pěšky s lyžemi na batohu.

SJEZDY V OBLASTI SALATÍNA (2 047 M)

S PRŮMĚRNÝMI SKLONY PŘES 35 STUPŇŮ

Sedlo mezi dvěma vrcholy Salatína je kromě tradiční výstupové

trasy také zároveň hlavním sjezdovým směrem.

Miro Peťo označuje tento sjezd ve svém skialpinistickém

průvodci jako modrý lehký se sklonem do 35 stupňů a převýšením

do Salatinské doliny kolem 350 metrů. Svým sklonem

se jedná o černou sjezdovku, tj. ideální svah také pro

první skialpinistickou túru. Tento svah je vhodný na rozlyžování

před najetím do žlabů vedoucích ze severozápadního

vrcholu Salatína.

Samotný sjezd výstupovým sedlem je nenáročný – ideální

pro začínající skialpinisty, pro zkušenější se nabízí sjezdy

žlaby dle aktuálních sněhových podmínek. Pro druhý a další

sjezd jsou za vhodných sněhových podmínek doporučitelné

žlaby ze severozápadního vrcholu Salatína. Je jich

několik vedle sebe a sklon se pohybuje v rozmezí přibližně

35 až 45 stupňů. Horní hranice strmosti se mění v závislosti

na sněhových podmínkách.

Střední část sjezdu z Troch kop do doliny.

z ústí Žiarské doliny po žluté turistické značce. Výhodou

třetí varianty je nástup přímo z ústí Žiarské doliny a rychlé

získávání výšky ve strmějším lesním porostu, zatímco

nevýhodou je absence vyhlídek až po hranici kosodřeviny.

Pro sjezd z Barance je možné zvolit výstupový Jarní žlab

nebo výrazně strmější severní až severozápadní sjezd

z Barance. Druhý sjezd dosahuje svým sklonem a celkovým

převýšením přes 700 výškových metrů parametrů

krásného velehorského strmého sjezdu. Široký strmý svah

má omezení v tom, že sněhové podmínky tady jsou málokdy

ideální. Na rozdíl od většiny ostatních svahů v Žiarské

dolině bývá Baranec často vyfoukán a trčí z něj kameny.

SKIALPINISTICKÉ HŘIŠTĚ

VE SPÁLENÉ DOLINĚ

Salatín (2 047 m) je nejzápadnější vrchol hlavního hřebenu

Západních Tater přesahující výšku 2 000 metrů nad mořem.

Salatín patří díky krátkému nástupu od auta z parkoviště

u lyžařského střediska ve Spálené dolině k nejoblíbenějším

skialpinistickým vrcholům v Západních Tatrách.

Vrcholy Salatína jsou vlastně dva - od sebe je odděluje

malé sedlo. Tímto sedlem vede nejčastější přístupová severozápadní

zimní trasa od vrchní stanice lanovky přes Salatinskou

dolinu na vrchol. Při využití lanovky je to do sedla

a následně na vrchol necelé dva kilometry, což jinde

na Slovensku zažijete jen stěží.

Přístup do Spálené doliny je nejčastěji autem od obce

Zuberec na parkoviště lyžařského střediska Roháče – Spálená.

Pokračujeme po okraji sjezdovky vzhůru k vrchní stanici

lanovky, odkud se nám po zdolání pár výškových metrů

BABKY (1 566 M) – SEDLO PREDÚVRATIE

Oblast Babky – sedlo Predúvratie je vhodná k tréninku začátečníků

v jízdě volným terénem za proměnlivých sněhových

podmínek, nácviku obtížné jízdy mezi stromy, práci

s lavinovým přístrojem apod. Travnaté svahy se sklánějí

do doliny nepříliš prudce, v nižší partii jsou vylepšeny o řídký

les. Podle lavinové mapy Slovenska se na těchto svazích

může jen výjimečně vyskytnout lavina.

Do oblasti se lze snadno dostat jak s využitím vlastního

auta, tak s pomocí vlaku a autobusu. Auto můžete případně

zanechat v obci Jalovec a dále pokračovat podle stavu

sněhu pěšky nebo na lyžích. Na rozcestníku s modrou

značkou jdeme buď rovnou po modré, nebo pokračujeme

ještě kousek dále po žluté k rozcestníku se zelenou značkou.

Z ústí Jalovecké doliny jednou z těchto turistických

tras zahajujeme samotný výstup na Babky, při němž celkem

rychle nabíráme výškové metry. Ve výšce kolem 1 250

metrů nad mořem se u dalšího rozcestníku odděluje modrá

značka, která vymezenou skialpinistickou oblast ohraničuje

zdola a hřebenu dosahuje v sedle Predúvratie. Pokračujeme

dále zelenou značkou a stoupáme prudce vzhůru.

Postupně les zcela mizí a otevírá se pohled na severně se

zvyšující hřeben Babky - sedlo Predúvratie - Sivý vrch. Tím

jsme se dostali do samotného skialpinistického areálu Babky,

kde volba jednotlivých různě dlouhých sjezdů závisí

jen na našem výběru.

V Západních Tatrách si najde vhodné terény jak úplný

skialpinistický začátečník, tak pokročilý skialpinista upřednostňující

strmější sjezdy. •

JAN „PALIČ“ PALA

Šéfredaktor webu www.TuleniPasy.cz začal

ve velké míře cestovat s lyžemi na nohou během

doktorandského studia na MFF UK v Praze.

Od té doby lyžoval v mnoha pohořích a zemích

od Severní Ameriky přes Evropu až po Kamčatku.

Je hlavním autorem knihy Hory a sníh

a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda.


PRODÁVÁME TO, CO SI

Matěj Molcar a Zikmund Schwarzkopf ml. o

Zdá se to být českým evergreenem nebo možná až cliché. Co česká outdoorová značka, to 70. nebo

80. léta a šití vybavení doma na koleně. Ač by se zdálo, že všechny značky začaly stejně, jedna z nich

má slušný náskok. Bavíme se o podniku Zikmunda Schwarzkopfa staršího, značce High Point, která

stojí na základech stoleté rodinné tradice. Na to, jakým směrem se firma ubírá, jsem se zeptal jejího

ředitele Zikmunda Schwarzkopfa mladšího a obchodního ředitele Matěje Molcara.

Doba před 20 lety je jiná než dnes. Na co všechno

musí High Point reagovat?

„Ano doba je opravdu jiná, požadavky a očekávání zákazníků

se výrazně posunuly. Před 20 lety zákazníka v podstatě

zajímalo, zda bunda nepromokne a ani se tak moc

neřešil módní trend, barvy a design. V současné době se

to de facto otočilo o 180°. Zákazník si nekoupí bundu ze

sebelepšího materiálu, pokud nebude odpovídat současným

trendům. Zákazník je tedy podstatně náročnější a pro

nás to znamená zajímat se i o trendy, barvy a v neposlední

řadě o moderní technologie, které otvírají zcela nové

možnosti v designovém řešení produktu. V ekologii se nyní

hodně řeší povrchová vodoodpudivá úprava (DWR), která

obsahuje škodlivé fluorocarbony. Zde, kde je to možné, nahrazujeme

klasické DWR ekologickou variantou bez přítomnosti

PFC,“ odpovídá Zikmund Schwarzkopf mladší.

Matěji, dokážete mi odpovědět na otázku, co

fluorocarbony v přírodě způsobují?

Sloučeniny PFC jsou zdraví škodlivé látky, které se vyplavují

zejména při výrobě, ale i užívání produktů a jsou nerozložitelné.

Boj v zamezení používání těchto složek je aktuální

po celém světě. Je škodlivý jak pro přírodu, tak pro lidské

tělo. Proto High Point vyrábí celou kolekci softshellového

oblečení PFC free, tedy bez obsahu fluorocarbonů. Toray,

tedy materiál, který High Point pro výrobu používá, patří

mezi několik málo výrobců s nejnižší hodnotou uvolňování

PFC při samotné výrobě.

Horolezci Radek Jaroš a Petr Mašek

na vrchlu Gasherbrum II.

A dá se řešit problém s mikroplasty, na který se

v poslední době také hodně poukazuje?

Lidé nakupují spousty nekvalitních věcí a každý rok obměňují

svůj šatník za nový, ale pomalu se poptávka vrací k domácím

produktům. Snad zájem o původ výroby, chování

firmy k životnímu prostředí a rozum pořídit si kvalitnější oblečení

získá převahu proti masovému chrlení nekvalitních

produktů na český i zahraniční trh. Jistě, že se lidé chtějí

předhánět, kdo bude na kopci vypadat lépe, nicméně

opravdový horolezec nebo prostě sportovec si vybírá dle

kvality, která mu vydrží několik let a ne jednu sezónu.

Druhá věc je používání přírodních materiálů místo syntetických.

Výroba některých přírodních vláken ale může

představovat větší zátěž pro životní prostředí než například

u syntetických vláken z recyklovaných materiálů.

Ovšem je zde třeba připomenout, že zatím nikdo nezapočítává

uvolněná mikrovlákna mezi odpady syntetických

materiálů.

Zamezit šíření mikroplastů lze způsobem, který je pro

všechny reálný a proveditelný v běžném životě. Tedy – neprat

oblečení hned, když je málo špinavé, k tomu stačí houbička

a trocha vody. Dále můžeme prát oblečení v pracím


VYROBÍME

trendech High Pointu

pytlíku, používat externí filtr pro pračku a používat šetrné

prací prostředky. Praní na nižší teplotu a otáčky je pro věci

lepší, a proto nám i déle vydrží.

Vraťme se zpět k zákazníkům. Je pro vás náročné

uspokojit český trh?

Je třeba říct, že uspokojení českého trhu není nikterak jednodušší

než toho zahraničního. Ačkoliv Češi mají opravdu

velký přehled o číslech na visačkách veškerých produktů,

je třeba vnímat jejich pohled na opravdovou kvalitu.

Jsme na trhu 30 let, máme opravdu bohaté zkušenosti

s výrobou a kvalitu máme v merku. Kontrolu kvality provádí

sám Zikmund Schwarzkopf Prodáváme to, co si vyrobíme.

Funguje to vlastně jako dříve, jenom s perfektní a moderní

technologií. Reference a zpětná vazba našich ambasadorů

a zákazníků je pro nás vodítkem, kam se posunovat.

A jak jste na tom s poptávkou v zahraničí?

Jste někde oblíbenější než v Česku?

Poptávka v zahraničí nám pomalu roste, situaci kolem České

republiky řešíme dodáváním zboží maloobchodníkům.

Také se svět dozvídá i o tom, že GORE není jediný výrobce,

a tak si pomalu budujeme cestičku i ven. V současné době

máme nějaké plány, ale o tom až to bude aktuální.

Testování produktů v terénu dokonale

prověří jejich funkčnost a odolnost.

I Zikmund Schwarzkopf st. potřeboval oblečení do hor, tak si ho ušil.

Zikmunde, jakým směrem se díváte z pozice

ředitele firmy?

Mou současnou vizí ve výrobě je její modernizace a zavádění

nejmodernějších technologií do našich produktů. Tento

proces jsme započali asi před třemi lety a postupně tyto

technologie přenášíme do celé kolekce. Chystám se také

zcela zmodernizovat a přestavět celou dílnu.

Matěji, znamená to, že se můžeme těšit na

elektronicky ovládané membrány pomocí

mobilních telefonů nebo si na takovéto „skafandry“

musíme ještě počkat?

Tyto technologie jsou v očekávání, jistě přijdou. My si zakládáme

na řemeslné výrobě, tedy o propojení mobilního

telefonu s bundou se v rámci výroby zatím nebavíme. Určitě

je to zajímavé téma, ale osobně jsem zastáncem toho,

že v přírodě by si měl každý vystačit sám se sebou, případně

společností dalšího člověka a ne telefonu. Doba nám

jde ale velmi rychle kupředu. Nereálné věci se nám tedy

stávají rychle a běžně dostupnými.

Kam se posunuly dnešní materiály oproti

těm třeba před pěti lety?

Současné materiály se posunuly na hranice možností dnešní

doby. Za rok tomu bude zase úplně jinak. Nicméně je vidět, že

dnešní materiály fungují, proto zůstávají. Než o změnu v materiálech

jako takových, jde spíš o rychlost výroby a možnosti

jak nezatěžovat životní prostředí. Pokud jde o nás, materiály

a trendy jdou ruku v ruce. Zmodernizování dílny nám dovolí

jít o krok dále, ušetřit čas a zachovat kvalitu.

Který výrobek je vlajkovou lodí High Pointu?

Naší vlajkovou lodí je rozhodně bunda PROTECTOR 5.0.

Bunda, kterou vyvíjíme šest let a promítli jsme do ní naše

zkušenosti a srdce. Na základě již zmíněných prostředku

pro feedback a připomínek od těch nejlepších lezců je tento

model na velice vysoké úrovni a je naprosto konkurence

schopný se světem. Bunda je podle místa namáhání

vyrobena ze dvou gramáží materiálu, má laserem řezané

otvory do kapes a kde není nutno šít, se používá laminace.

Vše je zpracováno jeden kus po druhém s precizností

a přísnou kontrolou na detail.

Jelikož perfektní bunda k sobě potřebuje i perfektní kalhoty,

v kolekci máme kalhoty Protector 5.0 pants. Jsou ušité

na základě stejně dlouhého vývoje jako bunda. Kvůli komfortu

a odolnosti jsou rozepínací pod pas, a přesto se do nich

velmi pohodlně leze s mačkami nebo skialp botou. •

PŘIPRAVIL JAKUB LARYSZ, FOTO ARCHIV HIGH POINT


Pomyslný cíl našeho putovánísopka

Cotopaxi, Ekvádor.

1 300 KM NA KOLE

Z PERU DO

EKVÁDORU

Tomáš a Kateřina cestují po světě docela

dlouho. S batohy na zádech procestovali různé

kontinenty, pak přišla na řadu Jižní Amerika.

Batohy vyměnili za kola a bikepackingové brašny

a vydali se na dva a půl měsíce prozkoumávat

krásy a kulturu hor Peru a Ekvádoru. Jaké

si přivezli zážitky a co je tahle cesta naučila?

NA KOLECH JIŽNÍ AMERIKOU

„Cestovali jsme dlouho po různých kontinentech, ale

na kola jsme přesedlali zhruba rok a půl před touto cestou.

Mě oproti klasickému backpackerství baví možnost

vzdálit se, respektive vůbec neznat turistickou mapu,

kterou tvoří možnosti dopravních spojů, zásobování

a ubytování. Kolo je pro mě tichý a snadno opravitelný

prostředek, který mě neodděluje od místních.“ Zatímco

Tomáš v dětství na kolech závodil, Kateřina to měla poněkud

jinak. „Na kole jezdím od malička, ale ne v tomhle

měřítku. První delší cestu jsme spolu podnikli minulý rok,

kdy jsme jeli po českých hranicích ze západu na východ.

Bylo to dost náročné, hlavně u Znojma, kde bylo na slunci

snad 100 °C,“ směje se.

PLÁNOVÁNÍ – VÝBĚR SPRÁVNÉHO OBDOBÍ

„Chtěli jsme se vyhnout období dešťů, což připadá zhruba

na české léto. Také jsme nebyli schopni odhadnout,

jak budeme reagovat na nadmořskou výšku a jaký bude

Lamy, Alpaky a Vicuně nám byly v horských sedlech stálými společníky.

terén. Informace o tom, kudy jet, jsme čerpali z americké

stránky bikepacking.com, ale jejich tras jsme nakonec využili

jen málo,“ popisuje Tomáš. Plánování na dálku ale ne

vždy musí fungovat. Spíš než konkrétní cestu v mapě museli

Kateřina a Tomáš najít způsob, jak se vyhnout nepřízni

počasí. „Peru je obrovská země. Když je na severu země

období sucha, tak to ještě neznamená, že je i na jihu.

Vždycky po práci jsme sháněli klimatické mapy a informace

o počasí, jaké jsou průměrné teploty a srážky za minulé

roky, a podle toho naplánovali přibližný plán trasy. Pak už

je to jen o doplnění vybavení a o fyzickém tréninku. Na ten

jsme moc času neměli,“ přibližuje zhruba půlroční plánování

Kateřina. Kam přesně pojedou, mohli s jistotou plánovat

jen tři dny dopředu.


PRAKTICKÉ

INFORMACE

TRASA Lima - Quito

DOBA TRVÁNÍ CESTY 2,5 měsíce

DÉLKA TRASY

cca 1 300 km (50 km po asfaltu) a 35 000

výškových metrů

NADMOŘSKÁ VÝŠKA

3 500 – 4 500 m n. m.

ZAJÍMAVÉ MÍSTA NA TRASE

La Oroya - hornické město

Llata - tradice, tanec

Huamachuco - Marca Huamachuco - Machu

Pichu severu - úplně bez turistů

Saraguro - tradice, původní obyvatelé

Chimborazo - sopka a její okolí

Cotopaxi National Park- sopka a její okolí

JÍDLO A PITÍ

Sortiment ve vesnicích omezený, ale

dostačující, zásoby stačí nakupovat asi

na 3 dny dopředu

VÍZA

České pasy mají do Peru i Ekvádoru

bezvízový vstup na 3 měsíce

LETENKY

Letenky bez zavazadel s příplatkem

100 USD/cesta/krabice s kolem

KDE SEHNAT KRABICI V EKVÁDORU

Dopředu kontaktujte emailem nebo

telefonicky obchody s elektrokoly, mají

dostatečně velké krabice

UŽITEČNÉ ODKAZY

www.bikepacking.com/locations/

south-america

Oslavy výročí místní školy v městečku Llata.

Obědový úkryt před

krupobim.

VÍCE FOTOGRAFIÍ Z CESTY

instagram.com/tomasslavik_ nebo

www.tomasslavik.cz

RYCHLE Z MĚSTA PRYČ

Oba cestovatelé navštívili Jižní Ameriku poprvé. „Mé pocity

byly na začátku dost smíšené. Lima pro mě byla nedýchatelným

a ucpaným městem. Naštěstí jsme se během

pár dnů vymotali a zamířili do hor. Tam se to úplně

otočilo.“ Náturu obyvatel si ale oba vychvalují. „Na většině

míst byli místní velmi vřelí a zvědaví. V odlehlejších

údolích občas podezřívaví. Aby zmizela bariéra, chtělo to

s nimi prohodit pár vět a vysvětlit, odkud jsme a kam jedeme.

Obecně jim je koncept cestování a sportu „jen tak“

celkem cizí, takže to, že jedeme dobrovolně do kopců

a spíme ve stanu, se ne vždycky setkalo s pochopením.

Žádné problémy nám to ale nepřineslo. Na naší trase

jsme za 2,5 měsíce potkali jen dalších osm cestovatelů,


většinou párů.“ Pak Kateřina popisuje zkušenosti s místními:

„Lidi se smáli, ukazovali si na nás a křičeli: „Gringo!“

– to znamená cizinec. Pamatuju si, že zvídavé byly

hlavně děti. Když jsme někde zastavili, hned se kolem

nás shlukli, často s otevřenou pusou. Začaly úplně fascinovaně

sahat na pneumatiky nebo počítat, kolik máme

ozubených koleček vzadu na kazetě. Myslím, že to pro

ně byl velký zážitek. Pár kluků tam mělo kola, ale dost

často byla bez pneumatik a jezdili jen po ráfcích.”

KOMPLIKACE – CO NEŠLO OVLIVNIT

I přestože se na cestu připravovali, objevily se věci,

které se nedaly úplně ovlivnit. „Téměř konstantně jsme

se pohybovali ve výškách 3 500 – 4 500 m nad mořem.

Tělo funguje úplně jinak. Všechno je pomalejší a únava

na sebe nenechá čekat. Trvalo mi měsíc, než jsem byl

schopný normálně fungovat,“ popisuje zkušenost s nadmořskou

výškou Tomáš a Kateřina jej doplňuje: „Čekáte,

že vás bude bolet hlava nebo že se vám bude těžce

dýchat, to jsou takové klasiky. Jenže s kolem, které je

řádně naložené, je to všechno nějak intenzivnější. Měla

jsem žaludeční nevolnosti a jiné střevní potíže. U Tomáše

to zase byla hodně silná bolest hlavy nebo celkem

extrémní mžitky před očima a chvilková ztráta vidění. To

už sranda moc nebyla.“ Zato neměli téměř žádné problémy

s koly. „Díky bezdušovým kolům jsme za celou

cestu neměli jediný defekt. Jen se mně v jednom bodě

zlomilo sedlo, takže jsem improvizoval s elektrikářskou

páskou. Dojel jsem na tom asi 150 km do nejbližšího města.

Na tuto cestu jsme pořídili cestovní MTB. V praxi to

znamená ocelový rám, široké pneumatiky (2,8“) a celkově

co největší důraz na jednoduchost a nerozbitnost komponentů.“

uzavírá Tomáš.

PROŽÍVÁNÍ VŠEMI SMYSLY

Během své cesty toho zažili opravdu hodně. Tomáš svůj

nejděsivější zážitek popisuje jedním slovem: „Zemětřesení.“

„To rozhodně souhlasím. Byli jsme ve městě Huari.

Zrovna jsem řešila jeden z mnoha zdravotních problémů.

Ubytovali jsme se, naštěstí, v prvním patře rodinného

motelu. Zemětřesení začalo asi v jednu hodinu ráno. Je

to dost těžko popsatelná situace. Věci se dějí strašně

rychle a je potřeba, aby člověk reagoval co nejrychleji.

Já jen vím, že mě Tomáš vzbudil, křikl na mě, že je zemětřesení,

a stáhl mě k sobě. Pokoj to byl malý, takže

najít nosný trám nebylo problém. Stoupli jsme si pod něj

a zabalili jsme se do deky. Jedna stěna byla totiž ze skla,

a to mohlo každou chvilku prasknout. Celé zemětřesení

trvalo asi jen 30 s, ale pocitově to byly věky. Celá budova

byla najednou jako z plastelíny, všechno se vlnilo, třáslo.

Po první vlně otřesů jsem houkla na Tomáše, jestli ví,

kde máme pasy. Popadli jsme je a utíkali po schodech

dolů, kde bylo shromaždiště. Tam už čekaly místní rodiny

oblečené a s malým zavazadlem, kdyby se evakuovalo.

Věděli přesně, co mají dělat. My si mezi tím teprve oblékali

kalhoty. Měli jsme velké štěstí. Po pár momentech

jsme se dozvěděli, že nás zasáhlo zemětřesení o síle

8 Richterovy stupnice.“ Naopak nejradostnější situace

nastala, když se ocitli na narozeninové oslavě. „Přijížděli

jsme do vesnice a už z dálky slyšeli žesťový soubor.

Na náměstí jsme objevili skupinu nejmenších dospělých

lidí, co jsem kdy viděl, s výškou postavy jen kolem 140 cm.

Slavili narozeniny jednoho z nich. Netrvalo dlouho, a už

jsme se točili s ostatníma v tanečním kruhu. Během

Naši vyzyvatelé k závodu

z kopce. Vyhráli.


chvíle jsem si připadal jako doma.“ „Tam to bylo krásné.

Tak srdečnou a čistou radost člověk zažije jen párkrát,“

uzavírá Kateřina.

POUČENÍ PRO PŘÍŠTĚ

A CO SI S SEBOU (NE)VZÍT

Každý z nich si z cesty po Peru a Ekvádoru odnáší jiná

ponaučení: „Pro mě to bylo něco jako: „ne všechno, co si

vymyslíš, zvládne i tvé tělo.“ Opět se to týká nadmořské

výšky. V jednom bodě jsem každé dvě minuty přestal vidět.

Tělo nezvládalo změnu tlaku a nedostatek kyslíku, i přestože

jsme dodržovali aklimatizaci. Pomohla až návštěva nemocnice,

přesun do nižších poloh a změna trasy.“ Kateřina

si musela zvyknout na určitou nejistotu. „Pro mě bylo ponaučení,

že plány se mohou měnit a je důležité, aby s tím

člověk byl v pohodě. Jinak si s tím pokazí celou cestu.“ Oba

se při zamyšlení nad jejich vybavením shodují na tom, že

jim chyběly nepromokavé a teplé rukavice. Tomáš by ještě

přibalil UV filtr: „Hodně vodních zdrojů bylo v dobrém stavu

a filtrovali jsme spíš jen preventivně. Denně jsme přečerpali

sedm a více litrů a UV lampa by nám ušetřila dost času.

Dále bych z oblečení vyhodil dlouhé kalhoty a vzal si místo

nich druhé podvlíkačky.“ •

Nástup na trek kolem hory Alpamayo.

TOMÁŠ SLAVÍK A KATEŘINA PIJÁČKOVÁ

Tomáš většinu času a energie věnuje fotografii

a domu, ve kterém žijí. Převážně fotí architekturu,

design a krajinu a ve zbývajícím čase rád komponuje

fotografie z cest do knih a sešitů. Kateřina se angažuje

v humanitární sféře a zároveň je pro ni důležité sledovat

politické dění, ať už doma, nebo ve světě. Po práci

ráda objevuje nové chutě a recepty.


Sporky neboli vidličko-lžíce

jako spermie okolo vajíčka

útočí na obsah ešusu.

Vojtovy vzdechy aneb ze života horského vůdce

SPORK? CO JE TO ZA BLBOST?

Je to prý úžasná věc. Kde jsi o tom četl?

Ve Světě outdooru. Hmmm. Tak to musí být

pravda! Je to ve skutečnosti tak „skvělá“ věc?

RADĚJI ZEŠÍLET V DIVOČINĚ

Když jsem se před lety dozvěděl, že se chystá kniha, která

se jmenuje Raději zešílet v divočině*, hned jsem si představil

chudáka drsoně táborníka, bushcraftera nebo alpinistu

v záhrabu, který právě zjistil, že si náročně ukuchtěnou

polívku z hromady sněhu s příměsí kamzičích bobků prostě

nedá. Proč? Protože si pořídil nebo dostal totálně skvělou

a hlavně univerzální věc, které se říká anglicky spork a česky

vidličko-lžíce. Někdy dokonce i vidličko-lžičko-nůž. Anebo

ještě něco víc univerzálního?

* Kniha ve skutečnosti pojednává o lidech, kteří se rozhodli žít v šumavských

hvozdech stranou od civilizace jako novodobí poustevníci.

SPORKY DOBRÝ FÓRKY

Všichni jste někdy bagrovali nějakou báječnou šlichtu pod

celtou, ve stanu, který se bořil pod náporem větru, na zaplivané

zastávce nebo prostě v divočině. Ta věc v ešusu

měla v tu chvíli cenu kaviáru a byla to ta nejbáječnější

bašta, kterou jste kdy jedli. Většinou se jednalo o nějaké

polévky, kaše nebo těstoviny. Málokdy si vaříte něco, co

potřebuje vidličku. Ta se hodí, když připalujete plátky lunchmeatu

na dně ešusu jako něco k brkaši. Jasný. Zkoušeli

jste ale někdy něco nabodnout párem, trojicí či dokonce

čtveřicí krátkých či tupých nebo totálně se ohýbajících pahýlků,

které se skrývají v záhybu lžíce, ze které jimi vytéká

jakákoliv tekutina jako líná řeka česly?

PROČ TO VŠECHNO?

Jedná se o zoufalý marketingový pokus prodat vám něco

jiného než obyčejnou lžíci? Nebo snaha vymyslet něco

nového? Vylepšit lžíci – semínko lopaty? A vůbec! Proč je

SPORK dražší než normální lžíce, když je tam ve skutečnosti

méně materiálu?

ZÁVĚR

Takže snad na závěr neudělám chybu, když čtenáře tohoto

článku rozdělím do dvou skupin. První dostala něco

jako SPORK darem. Váš dárce byl před Vánoci v outdoorové

prodejně naprosto zoufalý a u pokladny na poslední

chvíli hmátnul do stojánku s nějakým typem vidličko-lžíce.

Nebo jste ve druhé skupině tzv. dietní typ, jelikož se má jíst

pomalu, a koupili jste si to z vlastního rozhodnutí. A od té

doby děláte na sobě pokusy. Zkoušíte francouzskou polévku

sníst lžící s odtokovými žlábky. A při přípravě jídla na cesty

přemýšlíte, co vezmete za jídlo, aby se to dalo alespoň

jednou vítězoslavně napíchnout na vidličku? V jednom

mám jasno. Tenhle článek dáme na web SvetOutdooru.cz

a vložíme tam anketu. Na výsledky se opravdu těším. •

VOJTĚCH WATT DVOŘÁK

horský vůdce UIAGM, www.alphaguide.cz

Po horách leze od svých patnácti let. Než se

však vydal na hory s prvními nadšenci, musel

sám ujít dlouhou cestu, na jejímž konci bylo

mezinárodně platné razítko licence UIAGM,

nejvyšší kvalifikace na světě pro vedení lidí

v horách, ať už při lyžování, lezení či alpinismu.


PINGUIN

představuje novou

generaci batohů

V Náchodě do toho pořádně řízli. Vývojáři

vzali stávající modely batohů a dnem i nocí

nad nimi seděli a odřezávali vše nepotřebné.

Nakonec si k třicátým narozeninám nadělili

parádně vyladěnou kolekci batohů na všechna

vaše dobrodružství. Čím vás nová řada batohů

Pinguin uhrane?

LEHČÍ A ODOLNĚJŠÍ MATERIÁLY

Vývoj Pinguinu sleduje světové trendy, a jedním z nich je

odlehčování. Dříve používaný materiál HICOR byl sice odolný,

ale i těžší. Nyní jej vystřídaly tkaniny z vláken Nylon 6.6

nebo Nylon ROBIC, které jsou lehčí a zároveň odolnější.

Spony Duraflexu nahradily spony NIFCO s doživotní zárukou,

které najdete na každém batohu v různých provedeních,

od zdrhovadel přes přezky, spony až po háčky hrudních

popruhů. Pokud se řekne kvalitní zip, myslí se tím zip

od YKK, který k batohům značky Pinguin neodmyslitelně

patří již několik let.

DESIGN A FUNKČNOST

V jednoduchosti je krása, a u batohů Pinguin také ukrytá

síla. Zjednodušením střihů batohů a postupným odřezáváním

běžně nepoužívaných prvků došlo ke zkrášlení a dalšímu

odlehčení všech batohů, od těch nejmenších na krátké

procházky až po ty největší, do kterých sbalíte jídlo a vše

potřebné na měsíční přechod uprostřed divočiny. Každý

detail je funkční – na nových batozích najdete vše, co potřebujte,

a není na nich nic, co byste nevyužili.

ZÁDOVÉ SYSTÉMY

I zádové systémy prošly inovativním procesem. V poslední

kolekci se můžete setkat s celkem čtyřmi druhy zádových

systémů – 3D Mesh Back System, AIR Vent Back System,

SNOFF a E3D. Druhy zádových systémů jsou navrženy dle

hlavních aktivit modelu batohu. Nový SNOFF je nenasákavý,

lisovaný a voděodpudivý zádový systém, na který se

nelepí sníh, a proto je použit u modelů Ridge a Ace, které

jsou určeny do zimních akcí. K těmto batohům lze výztuhu

zad vyměnit za certifikovaný chránič značky SAS-TEC,

a tím je povýšit na skvělé freeride batohy. Pak je zde ještě

jeden model, do kterého lze vložit chránič páteře od SAS-

TEC, Flux 15. Jedná se o univerzální jednodenní batoh

na kolo, běh nebo jen procházku lesem. Od zádových systémů

se můžeme přesunout k promakaným a prodyšným

ramenním popruhům a pohodlným bederním pásům.

UNIVERZÁLNOST A PRAKTIČNOST

I když si vyberete jen jeden z přepracovaných batohů, zjistíte,

že obstojí ve vícero různých akcích. Stojí za tím účelná

univerzálnost a modularita batohů. Vyjímatelné výztuhy

zad, kapsy na chrániče páteře, odnímatelná víka, bederní

pásy i hrudní popruhy. Vše funguje perfektně, a i takový

detail jako kapsička na schování bederního popruhu

jednoznačně povyšuje obyčejný batoh na batoh, který

budete rádi užívat. Univerzální použití ještě doplňují praktické

detaily, jako jsou chytře rozmístěné kapsičky, poutka,

pruženky a řetízky na připnutí dalšího vybavení.

ZCELA NOVÉ MODELY

Čerstvé přírůstky do rodiny batohů jsou hned tři. Nejmenší

novinkou je ledvina Hipbag. Že jsou ledviny přežitkem doby?

Nejsme si tím úplně jistí. Ledvina má jak kapsy na láhve, tak

i přihrádku na pitný vak. Spousty kapes zajistí rozmístění

váhy nákladu rovnoměrně po celém obvodu pasu, a můžete

si do nich uložit vše nutné pro celodenní výlet, ať už

jdete pěšky nebo na běžky. Kolekci ještě rozšiřují městské

batohy Integral a Commute, které budou věrnými společníky

v dobro družstvích betonové džungle. Mimo jiné jsme

tyto batohy testovali ve Světě outdooru 3/2019. O tom, jak

si vedly, si můžete přečíst na webu www.SvetOutdooru.cz •

TEXT JAKUB LARYSZ, FOTO ARCHIV PINGUIN

Název značky Pinguin

je synonymem odolnosti

rostliny divoce rostoucí

na svazích jihoamerických And, ve skalnatém

a nehostinném prostředí silného větru, mrazu a sněhu

– Bromelia Pinguin. Více informací o vybavení najdete

na www.pinguin.cz


PO VODĚ I SOUŠI

RUMUNSKÝM MARAMUREŠEM

Vaserul přibírá mnoho přítoků

a zvyšuje svou sílu, taky přibývá

umělých stupňů v řece.

Pokud chcete zažít pravé dobrodružství i v dnešním civilizovaném světě, tak

si můžete vzít příklad třeba z dvanáctičlenné partičky vodáků, která na nohy

připevnila sněžnice, do rukou vzala pádla a jala se úkolu přetáhnout své

nafukovací lodě přes rumunské pohoří Maramureš v severním Rumunsku.

Vlastně šlo o náhradu „Ruských Sibiřských výletů“ v podmínkách

střední Evropy. Naše partička pracovala po dvojicích,

každá z nich si vyrobila jakési „kolo-sáňky“, na kterých

táhla nebo vezla všechny svoje krámy. Zpočátku nám nebylo

úplně jasné, jaké budou sněhové a vodní podmínky

a jak dlouho půjdeme sněhem či případně údolím podél řeky

dolů, než dojdeme k vhodnému místu pro vyplutí.

VÝSTUP NA TOROIAGU (1 927 M)

Horský přechod vedl z údolí řeky Tâla z městečka Băile

Bora přes pohoří Maramure do Comanu. Tam je téměř poslední

vlaková zastávka na lesní železnici na horním toku

Vaserulu. Vaserul zde vzniká soutokem malého a velkého

Comanu, jejichž prameny jsou mezi horami Jupania (1 853 m)

a Comanu (1 724 m) na rumunsko-ukrajinské hranici.

První ze třech dnů přechodu hor jsme z Băile Bora (1 100 m)

do sedla Lucăciasa (1 640 m) ušli deset kilometrů. V sedle se

nachází stejnojmenná renovovaná dřevěná turistická útulna,

která je ale bez kamen, a proto jsou nutné vlastní vařiče. Okolí

je kompletně pod sněhem, bez dřeva a tekoucí vody.

Brzy ráno si dáváme rozcvičku a „na lehko“ po ještě zmrzlém

sněhu stoupáme na horu Toroiaga. Je to odbočka z naší trasy,

a tak po východu slunce a panoramatických rozhledech

po karpatských hřebenech sestupujeme zpět do sedla, abychom

dál táhli naše věci po hřebenu do tři a půl kilometru

vzdálené salaše Lucăciasa Moisenilor (1 509 m). Zde přečkáme

druhou noc v horách, než sestoupíme do údolí Vaserulu.

CESTOU „NA ZDAŘ BŮH“ DO ÚDOLÍ VASERULU

Ze salaše vyrážíme brzy ráno, dokud je aspoň trochu namrzlý

sníh. Podle buzoly míříme přímo do pobočného údolí.

Chceme do večera sestoupit do údolí Vaserulu k zastávce

úzkokolejky Comanu (950 m). Je slunečno, sníh odpoledne

mohutně taje a malé horské bystřiny se plní vodou. Je nám

jasné, že voda bude, spíš se obáváme, aby jí nebylo hodně.

Naše průměrná rychlost se pohybuje jen okolo jednoho

a půl kilometrů za hodinu. V nejprudším klesání musíme

vozíky spouštět na laně, pak je táhnout korytem potoku

do hlavního údolí a nakonec po vlakových kolejích do zastávky

Comanu.

Vaserul je úzký klikatý potok se slušným spádem a v korytě

leží mnoho stromů. Po přechodu jsme znavení, takže

následující den na řeku plánujeme nastoupit až v poledne.

SPLOUVÁME, PŘENÁŠÍME A BOJÍME SE

Kvůli stromům musíme často zastavovat, prohlížet a přenášet.

Za celý den splujeme jen šest a půl kilometrů, a tak nocujeme

u nádraží Măcârlău (850 m). Druhý den plavby máme

v plánu doplout do Paltinu (680 m), kde běžně končívá turistický

vláček, který ráno vyjíždí z Vieu. Do cíle to máme 15

kilometrů po vodě plus pěší odskok ke kyselce Suligu.

Vaserul přibírá mnoho přítoků a zvyšuje svou sílu, taky

přibývá umělých stupňů v řece. Asi čtvrtina z nich je blokována

kládami. Jsou vidět na poslední chvíli, to nám nahání

strach. Vzhledem ke spádu a množství vody se nad stupni

netvoří žádné vzdutí (volej) a větší vracáky, takže často zastavujeme

hodně na „kryv“.

V poledne se zastavujeme poblíž malé stanice Faina

a jdeme na hodinový výšlap do pobočného údolí k vyvěračce

kyselky s honosným názvem „Baile Šuligu“ (850 m). Z dřívějších

lázní – altánku nezbylo nic, pramen ale stále vytéká

a tvoří v okolí travertinové usazeniny.


Níže po proudu do Vaserulu od ukrajinské hranice přitéká

Ştevioara, navíc začíná brutálně pršet a taky se projevuje

odpolední tání. Průtok silně zesiluje a z řeky se stává nebezpečné

„splachovadlo“. Nejtěžší úseky prohlížíme z kolejí

a v poměru 50:50 splouváme či přenášíme.

Polovina party pozdě odpoledne využívá stopnutou drezínu

a nechává se svést i s bagáží do Patlinu. My zbylí stateční

se snažíme po vodě sjet zbývající dva a půl kilometru,

ale po chvíli vidíme, že do tmy bychom to nedopluli, a tak

stopujeme další drezínu a všichni se setkáváme v Patlinu.

HLAD A DÉŠŤ V PATLINU

V Patlinu jsou dřevěné přístřešky a lavice pro vláčkové turisty,

kde se po domluvě se strážcem ukryjeme před deštěm a nocujeme.

Poslední vlak s turisty s veškerým proviantem odjíždí

kolem 15 hodiny dolů do údolí. Jsme tady pozdě a protože

nám došlo pivo, kořalka i jídlo, tak nám trochu kručí v břiše.

Zůstal nám jen poslední zbytek řídké ovesné kaše na ráno.

Znovu jdeme dát řeč se strážcem, ten ale tvrdí, že nic

na prodej nemá. Nakonec nám přináší rohlíky, co zde posbíral

po turistech a později zjišťujeme, že se tím tady živí.

V řece před námi jsou dva stupně, které večer pomalu

mizí pod stoupající vodou. Pokud do rána nepřestane

pršet, tušíme, že to na našich Barakách nesjedeme.

REZERVNÍ DEN V KAŇONU ŘEKY LĂPUŞ

Ráno opět svítí slunce, lepíme píchlou loď a bez problému

dojíždíme posledních 20 km do Vieu de Sus (510 m). I se

zastávkou nám to trvá něco málo přes dvě hodiny. Řeka je

již širší, spád menší a stupňů (jezů) už je méně.

Poslední úsek řeky je vcelku dobře dostupný turistickým

vláčkem z Vieu de Sus a dle vodního stavu je vhodný jako

Naše výprava také uskutečnila

výstup na Toroiagu (1 927 m).

jednodenní turistická etapa s obtížností WW II (III). Splavný

je jen na jaře nebo po deštích. Splutí lze spojit s dojetím

po Vieu až na soutok s Tisou (Valea Vieului (330 m)), ale

dále po Tise se z důvodu státní hranice nesmí.

Zbývá nám jeden rezervní den a protože za tohoto vodního

stavu bychom dopluli k Tise (cca 45 km) velice rychle,

raději se rozhodujeme pro 40 km dlouhý kaňon řeky Lăpuş.

Šest nás splouvá na ruském katamaránu „Stalker“,

zbylých pět ve dvou Barakách. Okolní hory jsou tady nižší,

sníh již zmizel, obtížnost řeky je maximálně WW II+. Plavba

kaňonem stála za to, i když výsledkem 40kilometrové plavby

jsou silně vytahané packy posádek kánoí. Stalker, který

měl „šest motorů“, doplul bez velké dřiny. •

TEXT A FOTO JOSEF „ŽOZÉ“ KUDĚLKA, WWW.KOZLAK.CZ

• na léto

•


OMRZLINY

Jak se jim vyhnout a co

dělat, když už je pozdě?

Zima, vítr, vlhko, pořádně utažené pohorky

či skelety, špatné rukavice, utažené pásky

na bundě. Vše v kombinaci vytváří ideální

podmínky pro vznik omrzlin. Není nutné

chodit do velehor nebo polárních oblastí, aby

se člověkem setkal s tímto typem poranění,

pořídit si omrzliny můžeme i na Vysočině.

KDY OMRZLINY VZNIKAJÍ

Omrzliny mohou velmi znepříjemnit, v horším případě úplně

ukončit pobyt v zimních horách. Vznikají lokálním působením

chladu na hůře prokrvované části našeho těla.

Nejčastěji bývají postiženy prsty u rukou i nohou, uši,

nos a líce. Obličej kvůli přímému vystavení povětrnostním

podmínkám, končetiny zejména kvůli ztíženému prokrvení

a také častému navlhnutí ponožek nebo rukavic.

Ke vzniku omrzlin dochází při kombinaci několika vlivů –

základem je vystavení chladu společně s větrem a vlhkem.

Mezi faktory, které usnadňují vznik omrzlin, patří: dehydratace,

vysoká nadmořská výška, onemocnění (diabetes

mellitus, cévní onemocnění), únava, zranění, kouření nebo

případně předchozí omrznutí tkání.

Počínající omrzliny rozeznáme na kůži, která reaguje

jako první, dále dochází k poškození hlubších struktur až

ke vzniku nekrózy v nejtěžších případech. Mezi první příznaky

omrznutí patří: bledá, chladná, necitlivá kůže. Po rozehřátí

se začínají rozvíjet další příznaky a ukazuje se rozsah

poškození tkání. Příznaky se mohou vyvíjet v řádu dnů

až měsíců (mumifikace).

JAK NEOMRZNOUT

Abychom se vyhnuli nepříjemnostem s omrzáním, je zapotřebí

minimalizovat faktory, které to způsobují:

1. Vyhýbat se silným mrazům, vysoké vlhkosti a silnému

větru.

2. Dostatečná hydratace a dostatečný přísun energie

i odpočinku

3. Vhodné vybavení (teplé a suché rukavice a ponožky,

volné oblečení odolné proti větru, v případě namočení

mít náhradní oblečení na výměnu)

4. Suchá obuv (i mírná vlhkost v botách může mít fatální

následky, vysoušejte boty, jak je to možné. Boty dokáže

vysušit i silný mráz)

5. Buddy systém (upozornění kamarádem na vznik omrzlin

na obličeji)

6. Dobrá aklimatizace u vysokohorských výprav

PRVNÍ POMOC PŘI OMRZNUTÍ V TERÉNU

Když už k omrznutí dojde, je potřeba jednat co nejrychleji.

Včasné řešení problému snižuje následky. Pokud zjistíme,

že jsme omrzli, je potřeba zajistit následující:

• SUCHO – vyměnit vlhké ponožky a rukavice

• TEPLO – vyhledat závětří a zahřívat vlastním teplem

(v podpaží), nikdy netřít a nerozehřívat nad ohněm!

• DOSTATEČNÁ HYDRATACE – ideálně sladké teplé nápoje

Radek Jaroš po výstupu na Annapurnu

ve stanu kontroluje stav omrzlých nohou.

Teprve po rozehřá tkání

začíná být jasný rozsah

a závažnost omrznu.

V případě návratu citlivosti je možné pokračovat

v túře, v opačném případě akce končí a vracíme se

do teplého úkrytu (chata, winterraum, base camp).

ROZEHŘÍVÁNÍ OMRZLÝCH ČÁSTÍ TĚLA

Provádíme ho v bezpečném, ideálně teplém prostoru

(nikoli venku během túry, kdy hrozí opakované promrznutí

– na zmrzlé noze je možné dojít, rozmrzlá je křehká

a bolestivá). Postiženou končetinu rozehříváme ve vodní

lázni (voda 40°C) po dobu 60 minut. Je velmi důležité

omrzlé končetiny do vody ponořit a nevytahovat je,

přestože rozehřívání nebude pro postiženého příjemné.

Opakovaným vytahováním a ponořováním do vodní lázně

dochází k většímu poškození tkání na úrovni buněk,

kdy zmrzlá tekutina v buňkách tvoří větší krystaly a ničí

buněčnou stěnu. Po celou dobu lázně udržujeme stálou


Několik dní po omrznu dochází k poškození

podkoží a začíná fáze mumifikace omrzlých míst.

Tmavé,

mumifikované čás

tkáně je nutné

amputovat.

JAK V TERÉNU VYSUŠIT OBUV?

Pokud máte přístup k horké vodě, nalijte ji

do neizolované lahve a vložte ji do skialpových

botiček nebo zimních bot. Teplo z lahve urychlí

schnutí. V opačném případě můžete boty nechat

vymrznout. Už naše babičky věděly, že pořádný

mráz usuší prádlo velice rychle.

Hojení ran po amputaci omrzlých čás nohou.

teplotu vodu. Omrzliny na obličeji rozehříváme pomocí

obkladů.

Do vodní lázně je možné přidat několik kapek desinfekce

(Betadine, Jodisol).

Po rozehřátí je nutné poraněné části osušit a zakrýt

čistými měkkými obvazy. Rozehřáté tkáně

chráníme před otlaky, mechanickým poškozením

a opětovným promrznutím! V případě omrznutí nohou

není vhodné, aby postižený chodil, a je nutné

ho transportovat.

URČENÍ ROZSAHU POŠKOZENÍ

Opravdový rozsah poškození zjišťujeme až po rozehřátí

tkáně – může mít několik podob:

1. ZČERVENÁNÍ, SVĚDĚNÍ, BOLEST, OTOKY – velmi

dobrá prognóza – stav se obvykle upraví do pár dní.

2. PUCHÝŘE S ČIRÝM NEBO ZAKALENÝM OBSAHEM,

PORUCHY CITLIVOSTI, OTOKY, BOLEST – dobrá

prognóza.

3. PUCHÝŘE S TMAVÝM/KRVAVÝM OBSAHEM –

puchýře se objeví několik dní po omrznutí, otoky, ztráta

citlivosti, dochází k poškození podkoží. Při rychlé léčbě je

poškození reversibilní, bez trvalých následků.

4. MUMIFIKACE – černohnědé zabarvení tkání, nevratné

poškození kůže, podkoží i hlubších struktur

(vazy, kosti) – hojí se vždy poškozením tkáně, trvalé

postižení, je zde nutný chirurgický zákrok (amputace

nekrotické tkáně).

V případě výskytu puchýřů je možné v terénu podat

postiženému Acylpyrin 500 mg (pro zlepšení prokrvení)

+ Ibuprofen 400 mg (bolest a protizánětlivé účinky).

Léčba omrzlin je dlouhodobou záležitostí. Při poranění

chladem mimo domovinu je doporučen rychlý návrat domů

a vyhledání specialisty. Omrzliny se dále hojí v řádu měsíců,

kdy dochází k obnovení poškozené tkáně. •

TEXT DITA PODHADSKÁ, FOTO RADEK JAROŠ

MGR. DITA PODHADSKÁ, DIS.

Záchranářka, Wilderness First Responder, nadšená

cestovatelka do hor a severských oblastí.

Jako lektorka první pomoci organizace ZDrSEM

spoluorganizuje kurz HORAL, který s délkou

5,5 dne patří k nejkomplexnějším kurzům

outdoorové první pomoci pro širokou veřejnost

v ČR. Více na www.zdrsem.cz.


Život na skialpech podle

HELMUTA GRAUPNERA

Pro Helmuta Graupnera, který je již 40 let průvodcem u Alpenverein Edelweiss, se staly

skialpové túry celoroční záležitostí. S horolezectvím začal, když mu bylo šestnáct let. Hory

a hlavně skialpinismus mu učaroval natolik, že ve svých osmasedmdesáti letech strávil se

svými klienty neuvěřitelných 142 dní na lyžích!

Jak začala tvá kariéra horolezce?

Začala v městečku Hall u Admontu, kde jsem byl jako šestnáctiletý

s rodiči na dovolené. Díval jsem se tehdy s kamarádem

rodičů na večerní, světle červeně osvětlené stěny

pohoří Gesäuse a naslouchal vyprávění o jeho lezeckých

a horských túrách. Hned jsem začal s lehkými výlety

do hor, přičemž moje první dvoutisícovka byla Natterriegel

(2 065m). Moje maminka se o mě tehdy hodně bála. Nesměla

se dozvědět, co jsem přesně dělal. Svoje věci na lezení

jsem měl schované v uzamykací skříňce na nádraží.

A co v zimě?

Lyžovat jsem se naučil ve Vídeňském lese. Nahoru jako

po schodech a hned dolů, oblouk nebo pád, vstát a zase

dokola! Brzy jsem se začal vzdělávat a od roku 1978 vodím

pro Alpenverein Edelweiss.

Stal se pro tebe lezecký svět tím jediným?

Ne, měl jsem zaměstnání, pracoval jsem v zahraniční službě.

Prostředky jsem měl díky práci a průvodcování. Velice dobře

jsem si uvědomoval, pro co pracuji: pro hory! Vždycky jsem

byl nadšený z univerzálnosti lezení po horách, chtěl jsem být

všude, nejlépe v kombinaci skály a ledu. Tím se mé výzvy

přesouvaly do oblasti vysokohorského lezení a túr na lyžích.

S kým jsi byl na cestách?

Mým mentorem byl Leo Graf (rozhovor ve Světě outdooru

4/2018), který mě vzal v roce 1980 na expedici do Jižní Ameriky.

Ještě bych chtěl zmínit Steffi a Petra Riederovi, stejně tak

i Hermanna Hudecka. Byl jsem tehdy úplně nezkušený a zároveň

jsem měl příležitost lézt na své první pěti a šestitisícovky.

Proč tě lákaly vzdálené země?

Cizí země mě od začátku fascinovaly. Tedy nejen hory, ale

i lidé, jejich způsob života, jejich kultura a náboženství.

Chtěl jsem země procestovat a vše poznat. Díky tomu

jsem si mohl utvořit vlastní obraz o světě. Věřím totiž, že

média, a to v jakékoli zemi, pohled na svět zkreslují.

Vysoké hory mě velmi přitahovaly. Je to jako u lovce, který

chce ulovit čím dál větší zvíře. Pozn. ale jsem raději, když

zvíře zůstane naživu!

Pojďme si říci něco o skialpových túrách.

Co bych na to řekl! Můj rekord je 174 dní na túrách. To se

psal rok 2006, skvělá zima! 3. srpna 2018 jsem měl za sebou

142. túru v sezóně, přitom každá túra měla převýšení

alespoň 500 – 600 metrů.

S mojí již bohužel zesnulou životní družkou Doris jsme

začali navštěvovat vzdálené země a horské regiony také

v zimě, ale nejprve jsme je vždy poznali v létě. Řídili jsme

se heslem: „Co je možné v létě, mělo by klapnout i v zimě“.

Znalosti z léta byly velmi cenné, neboť informace o zimních

túrách byly v těchto regionech nedostatkovým zbožím.

Proto jsme si také mohli zapsat množství prvosjezdů!

Pro Alpenverein Edelweiss jsem byl se skupinami v Atlasu,

ve Španělsku (Sierra Nevada, Pyreneje), v Řecku (Olymp, Pindus,

Kréta), v Bulharsku (Rila, Pirin), Turecku (Taurus, Ostanatolien),

v Arménii. Často to byly tzv. průkopnické túry, při kterých

si účastníci přišli na porci dobrodružství s nejistým výsledkem.

A příhoda s vulkánem?

To byla náhoda. Byli jsme jednou ve Španělsku na Pico

de Teide (3 718 m) s lyžemi, ale jen proto, že mi přítel Gerd


Ragette oznámil, že tam hodně překvapivě leží sníh. Na letišti

se můj lyžařský vak postaral o velký údiv: „Surfové prkno?“-„

Ne, lyže!“-„Vodní lyže?“-„Ne, normální lyže!“

Jsi také Sněžný leopard!

Sněžný leopard je tradiční ruské vyznamenání, které bylo

udělováno těm horolezcům, kteří slezli čtyři z pěti sedmitisícovek

tehdejšího Sovětského svazu. Nutné byly tři sedmitisícovky

(Pik Lenina, Pik Kommunisma, Pik Korschenewskaja)

v pohoří Pamir a jedna ze dvou sedmitisícovek (Khan

Tengri, Pik Poběda) v pohoří Ťan-šan. Titul se uděluje ještě

dnes, ale to se musí již vylézt všech pět vrcholů. Byl jsem

tehdy první ze západní Evropy, kterému bylo toto vyznamenání

uděleno, a zároveň první Rakušan, který vylezl

Khan Tengri! Na vrchol Pik Poběda (dnes kirgisky Dschengisch

Tschokusu, čínsky Tomur Feng) jsem vylezl později.

V této době jsem navázal velice dobré vztahy s ruskými

špičkovými horolezci, které trvají dodnes. Naposledy jsem

byl v Rusku v roce 2014, často také i na Kavkaze (Elbrus

5 642 m; Kazbek 5 047 m atd.)

Je horolezectví nebo skialpinismus závislost?

Ve velmi pozitivním slova smyslu ano, protože působí radost.

Byl bych velmi nešťastný, kdybych to už nemohl dělat.

Jsi jako horolezec defenzivní, nebo odvážný?

Anglické rčení praví: „Je mnoho nebojácných mladých

horolezců, ale ne mnoho nebojácných starých horolezců!“

Myslím, že je třeba najít zlatý střed. A dnes bych šel

stejnou cestou. Chyby vás samozřejmě činí chytřejším, při

zpětném pohledu jste vždycky naivní.

V tomto ohledu na mě měl velký vliv výstup na Pik Poběda.

Ve výšce 6 500 m jsem strávil týden ve stanu v drsných

podmínkách, všichni ostatní horolezci již sestoupili. Na vrcholu

jsem byl tehdy sám. Nechtěl jsem se vrcholu jednoduše vzdát.

Jaké máš nejoblíbenější oblasti?

Abruzzi! Hory, sníh, dobrá kuchyně, horské vesnice a mých

dvacet vět v italštině mi pomáhá rychle najít přátele! Mou

domácí horou zůstává Göller. Velmi si vážím nádhery

na svém vlastním dvorku: Frein, Hochschwab, Gesäuse.

Je důležité mít na paměti, že při návratu z vysokých hor

se nesmíme dopustit zásadní chyby podcenění hor, které

máme „za humny“. Zákony hor jsou všude stejné!

Jak vidíš vývoj v oblasti skialpinismu?

Když jsem začínal, lidé se mě ptali: „Proč jdeš pěšky, nemáš

peníze na vlek?“ Dnes je chození na lyžích totálně „in“, to mě

těší, i přestože to některé dny např. kolem chaty Freinerhof

vypadá jako v parku na promenádě! Ale i v takových oblastech

je možné zvolit méně známé cíle, než je vrchol Göller (1

766 m). A kromě toho: všichni si chtějí odnést zážitek z hor

a já na něj nemám patent. Mohu se však odchýlit od hlavních

tras, protože se vyznám. Hory s tučně vytištěnými názvy je

možné minout, ostatní jsou minimálně stejně tak krásné!

Čtyři vrcholy z Koruny planety!

Ano, Kilimandžáro, Aconcagua (jako vůdce pro Edelweiss),

Elbrus, a s první rakouskou expedicí Mt. Vinson na Antarktidě,

nejchladnější hora na zemi. Mount Vinson nebylo žádné

lehké rozhodování, protože je velmi drahý. Ale pokud cestu

zhodnotím zpětně, ani bez dosaženého vrcholu bych investovaných

peněz nelitoval. Na zpáteční let jsme museli kvůli

špatnému počasí čekat týden nad plán. Mohl jsem zůstat

o týden déle na kontinentu, kde je vše jiné a kde jsme se cítili

více jako astronauti na cizí planetě než jako horolezci.

Leo Graf chtěl v devadesáti letech

na Großglockner. Jaké máš plány ty?

Kamčatka! Tam bych rád! Život je tak krátký…

Milý Helmute, děkuji za rozhovor a přeji vše dobré

do další skialpové sezony! •

PŘIPRAVIL CZABA SZÉPFALUSI, PŘELOŽILA HANA VESELÁ,

Helmut Graupner s životní

družkou Doris.

FOTO ARCHIV HELMUTA GRAUPNERA

Alpenverein Edelweiss rovněž přeje všem příznivcům

skialpového lyžování úspěšnou sezonu! Pojištění

členů Alpenvereinu se kromě jiného vztahuje

i na skialpinismus. Více o Alpenverein Edelweiss CZ

najdete na www.edelweiss.cz

Helmut a jeho prvosjezd na

lyžích z vulkánu San Antonio na

Kanárských ostrovech.


KILIMANDŽÁRO:

Výstup na střechu Afriky

Kilimandžáro je nejvyšší samostatně stojící horou na světě a jeho nejvyšší bod, Uhuru

(5 895 m), dělí od okolní rovinaté savany úctyhodných pět výškových kilometrů. Výstup

na střechu Afriky nepatří mezi horolezecké extrémy a není pro něj rozhodující ani tak fyzická

kondice, jako spíš schopnost organismu snášet vysokou nadmořskou výšku s nedostatkem

kyslíku. Klíčem k úspěchu je tedy dobrá aklimatizace.

Pro zvýšení šancí na dosažení vrcholu jsem týden před

odletem absolvoval 48hodinový pobyt v hypobarické komoře

ve slovenských Topolčanech. První noc jsem strávil

ve vzduchu, jehož tlak odpovídal 4 000 m, druhou

v 5 000 m a na závěr jsem si ještě vytvořil svůj krátkodobý

„výškový rekord“ 7 000 m. A jak se mi to osvědčilo?

POD KILIMANDŽÁRO

Kilimandžáro se skládá ze tří nečinných stratovulkánů - Shira,

Mawenzi a Kibo, na němž se nachází nejvyšší bod Tanzánie

a zároveň celého afrického kontinentu – vrchol Uhuru

(5 895 m). Tanzánie je jednou ze dvou zemí světa, na jejíž nejvyšší

horu musíte mít s sebou horského vůdce (tou druhou je

Slovensko). Na Kilimandžáro je kromě vůdce nutné mít také

nosiče, zdravotníka a kuchaře a veškeré náklady se pohybují

kolem 1 600 dolarů – záleží na období a zvolené trase. Výstup

je možné podniknout celoročně, kvůli riziku deště jsou

nejméně vhodné duben, květen, listopad a prosinec.

Z Dar es Sallamu, hlavního města Tanzánie, nás čekala

desetihodinová cesta do města Moshi ležícího na úpatí Kilimandžára.

Ze šesti existujících výstupových tras jsme si

vybrali nejstarší a nejčastěji používanou trasu Marangu,

přezdívanou Coca Cola route podle toho, že se v minulosti

dal tento nápoj koupit v každé chatě podél cesty. Marangu

je nejkomfortnější trasou, protože se spí v chatkách, ale

i nejzrádnější, co se úspěšnosti týče. Touto cestou dosáhne

vrcholu totiž jen 20 % lidí, tedy každý pátý. Je oblíbená pro

svou „jednoduchost“, ale právě rychlý výstup bývá kvůli

špatné aklimatizaci příčinou neúspěchu. Marangu, vedoucí

z jihovýchodu, je zároveň i nejdelší trasou, měří kolem

70 km a prochází pěti vegetačními stupni – od pralesa až

po ledovcovou čepici. Výstup na vrchol trvá 3,5 dne, sestup

dalšího 1,5 dne, vhodné je ovšem přidat aklimatizační den.

Denně člověk stráví na nohách 6 - 10 hodin a překoná převýšení

1 000 m.

Z PRALESA AŽ NA LEDOVEC

První den opouštíme vstupní bránu národního parku nad

vesnicí Marangu (1 850 m) a noříme se do hustého deštěného

pralesa, kde pozorujeme nejrůznější druhy opic, ptáků

i hmyzu, a míříme k chatě Mandora hut (2 778 m). Druhý

den výstupu, zakončeném na chatě Horombo hut (3 720

m), podnikáme krátkou odbočku na hranu bočního kráteru,

odkud se nám otvírají nádherné panoramatické výhledy

na vrchol Mawenzi (5 149 m), a dokonce poprvé zahlédneme

vrchol Uhuru v masivu Kibo. Třetí den nás osmihodinový výstup

zavede na chatu Kibo hut (4 720 m), která stojí takřka

ve výšce Mont Blancu. Krajina se radikálně změnila, opouštíme

alpinskou vegetaci i typické endemické stromové starčeky

a stoupáme kamenným mořem vyvřelin. Na chatě nás

čekají studené pokoje a na některé i první projevy výškové

nemoci v podobě bolesti hlavy a nechutenství.


Masiv Kilimandžára se tyčí nad okolní rovinatou

savanou na severovýchodě Tanzánie.

Střecha Afriky, vrchol

Uhuru ve výšce 5 895 m.

Po krátkém spánku v 11 v noci vyrážíme na nejnáročnější

desetihodinový výstup na vrchol ve strmém suťovisku.

Podmínky jsou ideální, bezvětří a -9 stupňů. Běžným počasím

totiž bývají teploty až -25 a silný nárazový vítr se

sněžením, které zvyšují pocit chladu a riziko omrzlin. Naši

průvodci neustále opakují: „Pole-pole“, což ve svahilštině

znamená pomalu, pomalu. Ale v této výšce se ani pospíchat

nedá. Člověk se zadýchává, po každých sto výškových

metrech si dáváme oddych, během kterého nesmíme

usnout. Tento úsek představuje fyzicky i mentálně nejnáročnější

část výstupu. V průběhu stoupání se u všech

mimo mne začínají vyskytovat zdravotní problémy – dávení,

bolesti hlavy, modrání rtů nebo ztráta rovnováhy – typické

pro výškovou nemoc, kvůli kterým výstup tři členové

výpravy vzdávají. Vysvobozením je svítání okolo sedmé

hodiny, kdy docházíme na hranu kráteru – tzv. Gilmans point

(5 685 m). Na úplný vrchol odtud zbývá ještě hodina

a půl cesty. Při pomalém stoupání obdivujeme nádherné

ledovce pokrývající úbočí i vrcholové partie. Konečně se

nás šest objímá na vrcholovém plato. Stojíme na střeše

Afriky ve výšce, výš se jít nedá. Po pár fotkách zahajujeme

sestup zpět přes chatu Kibo až na chatu Horombo. Jednu

naši kolegyni musejí kvůli výškové nemoci z vrcholu snášet

horští vůdci, protože není schopná samostatné koordinované

chůze. Fyzicky toho máme všichni dost, vždyť

jen za posledních 48 hodin jsme byli na nohách takřka 30

hodin, včetně probdělé noci. Po sestupu čeká úspěšné

účastníky u brány národního parku na památku certifikát

o výstupu.

MALÁ REKAPITULACE

Ačkoli nám přálo počasí, sáhli jsme si při výstupu na dno

svých sil. I když i pro mě byl výstup namáhavý, jako jediný

jsem nemusel řešit příznaky výškové nemoci, a tak jsem

mohl skutečně plnohodnotně prožít svůj sportovní výkon

a obdivovat horu i okolní přírodní krásy a od posledního

táboru pomáhat těm, kteří na tom byli hůř. Za sebe vřele

doporučuji využít možností hypobarické komory všem, kteří

se chystají do vyšších hor (Kilimandžáro, Pamír, Kavkaz,

Himálaj) a nemají z časových důvodů možnost aklimatizace.

Samotné Kilimandžáro je super zážitek! •

TEXT: MARTIN BOLTIŽIAR FOTO: MARTIN BOLTIŽIAR A PIXABAY

HYPOBARICKÁ KOMORA V TOPOLČANECH

Hypobarická komora, která simuluje nízký tlak vzduchu typický pro vysoké nadmořské výšky, je skvělým pomocníkem

pro aklimatizaci do vysokých hor - ať už na horolezecké expedice za zlézáním vrcholů, nebo trekové výpravy například

v Himálaji nebo jihoamerických Andách. Ideální je absolvovat aklimatizaci ne dříve než 14 dní před výstupem. Aby byla

aklimatizace co nejefektivnější, monitoruje se průběžně saturace krve kyslíkem pomocí oxymetru. Výhodou hypokomory

je, že aklimatizace není závislá na rozmarech počasí, k dispozici je přístup k internetu i elektrická zásuvka.

VÍCE O HYPOBARICKÉ KOMOŘE se dozvíte na www.hypobar.sk, facebookové stránce

facebook.com/hypokomora či telefonicky na +421 903 731 421 a +421 905 659 187.

Mají vaše lyže rezavé a tupé hrany?

Je nejvyšší čas je připravit na svah!

Je otázkou dnů, než se roztočí soukolí vleků a lanovek i v českých lyžařských střediscích, a vy

vzpomínáte, jak jste si užili poslední zimní sezónu. Jak se vám jezdilo na lyžích či snowboardu?

Lepil se na jejich skluznici sníh nebo hrany správně nedržely na zledovatělém povrchu?

V takových případech bude na čase navštívit před novou sezónou

servis.

Stroje Wintersteiger

a valifikovaný personál se

postarají o dokonalý servis.

Proč navštívit servis v Intersportu?

„Pravidelným servisem lyží a snowboardů nejen prodlužujete e

jejich životnost, ale především zvyšujete svou bezpečnost. Bezpečnostní

vázání lyží musí být nastaveno přesně dle parametrů

lyžaře. Délka lyžařské boty, výška lyžaře a jeho váha se zadává á

do počítače testovacího zařízení, které následně simuluje síly

působící na vázání při pádu. Servisní technik tak zjistí správnou

funkčnost a korektní nastavení vázání. Pokud má zákazník zájem,

protokol z testovacího zařízení mu vytiskneme. Je to doklad d

o odborném seřízení bezpečnostního vázání, který vyžadují lyžařské

školy a organizátoři lyžařských zájezdů,“ vysvětluje Josef

Šebek, vedoucí prodejny Intersport Praha Letňany.

S bezpečností také souvisí správné nabroušení hran lyží

a snowboardů. „Na nenabroušených hranách může kombinací

vysoké rychlosti a ledového podkladu dojít ke špatnému vedení

lyže či snowboardu a k následnému pádu. Správně zvolený

úhel hran dle stylu jízdy výrazně zlepšuje jejich jízdní vlastnosti.

Jedině pomocí patentované technologie broušení hran keramickými

kotouči docílíme přesného úhlování, hladkosti a skutečné

ostrosti hran. Hladkost hrany po výbrusu keramickými

kotouči snižuje opotřebení hran, a tím prodlužuje životnost ostří.

Velice důležité je nastavování úhlů brusných kotoučů. Ty se

v našich strojích oproti konkurenci nastavují elektronicky, a proto

jedině stroje Wintersteiger zajistí skutečně ostré hrany. Jeho

patentovaná metoda oscilace keramických kotoučů je zároveň

k hranám velmi šetrná, protože nedochází k nadměrnému odběru

materiálu.“ Přebroušení skluznice kamenem, její navoskování

a vyleštění pak dodá jízdě správnou dynamiku a rychlost.

Co můžeme zákazníkům nabídnout?

„U nás a v ostatních vybraných prodejnách Intersport poskytujeme

komplexní servis zimního vybavení. Nabízíme

broušení hran i skluznic, jejich opravu, voskování a leštění.

Zkrátka připravíme vám lyže tak, abyste si mohli den na svahu

skutečně užít. Servis je v provozu od začátku října do konce

března,“ uzavírá Josef Šebek. •

PŘIPRAVIL JAKUB LARYSZ, FOTO INTERSPORT

ATOMIC NOMAD LF

PÁNSKÁ LYŽAŘSKÁ

HELMA

Prověřeno praxí, tak by se

dal nazvat model Nomad

LF – perfektní univerzál pro

všestranné lyžaře. Komfort-

ní a dobře odvětraná konstrukce tvoří spolu

s velmi lehkou a bezpečnou ABS skořepinou

spolehlivý celek. Odnímatelné vnitřní polstrování

a možnost integrace audio systému

dotváří pocit ideálního společníka pro zába-

vu na svahu.

Hmotnost: 530 g. Cena: 1 999 Kč

ATOMIC REDSTER TI FT VČ.

VÁZÁNÍ ATOMIC FT12 GW

PÁNSKÉ SJEZDOVÉ LYŽE

Atraktivní sportovní model z populární rodiny

Redster určený pro kratší a střední oblouky.

Konstrukce lyže s dřevěným jádrem a titanalo-

vou výztuhou pro optimální stabilitu a precizní

držení na hranách. Délky: 149 – 177 cm, geometrie:

122-71,5-105,5 mm, rádius: 14 m/170 cm.

Cena: 9 999 Kč

TIP

ATOMIC HAWX PRIME 100X

PÁNSKÁ LYŽAŘSKÁ OBUV

Léty prověřená koncepce lyžařské obu-

vi ze sportovní řady HAWX. Optimální

kompromis mezi výkonem a pohodlím

díky technologii Atomic Memory Fit,

která vytváří možnost zcela unikátního

tepelného

vytvarování skeletu boty bě-

hem několika minut. Vnitřní tvarovatelná

vložka Silver Liner 3M Thinsulate

udržuje nohy v teple a pohodlí.

Cena: 5 999 Kč

Akční ceny platí od 20. 11. do

11. 12. 2019. www.intersport.cz

VÍCE INFORMACÍ

O NABÍZENÝCH SLUŽBÁCH

najdete na www.intersport.cz.


ZIMNÍ

SPORT

Dámské termo triko Daria

Funkční rychleschnoucí a

prodyšný materiál s Dry plus

odvádí pot od těla a udržuje

tělo v suchu.

Dámské lyžařské

rukavice Blair

699,-

799,-

Dámská zimní obuv Tomera MS

Voděodolná a prodyšná membrána.

Teplá textilní podšívka. Svršek z lehké

a měkké textilie s odolnými překryvy

ze syntetické kůže. Mezipodešev EVA

absorbuje nárazy a poskytuje pohodlí.

1.499,-

Dámská lyžařská bunda Safine Diliana

Membrána: odvod vlhkosti 5000 g/24h, vodní

sloupec 5000 mm.

3.499,-

Akční cena platí od 20.11. do 11.12.2019. www.intersport.cz

Nejlepší výběr – Nejlepší značky – Nejlepší servis – Nejlepší poradenství –

intersport.cz

KDYŽ TEST, TAK TEST!

JAK TESTUJE WARMPEACE

Jaké jsou důvody a cíle testování outdoorové výbavy? Jako výrobce mě napadají přinejmenším

tři: umožnit porovnání výrobku se zaběhnutými standardy a oficiálními normami, odhalit

jeho možnosti, klady a zápory a využít jej pro svoji práci a usnadnit zájemcům o pořízení nové

výbavy orientaci v nabídce a možnostech. Profesionální tester by k tomu možná přidal ještě

další: nezávisle ověřit, zda platí údaje o vybavení deklarované výrobcem.

Určitě se nabízí otázka, zde je skutečně třeba každý jednotlivý

kousek výbavy nákladně testovat, nicméně u věcí, kde jsou

potřebné parametry a vlastnosti vybavení zárukou zachování

osobní pohody, zdraví a někdy i života, je ověření výrobku

v testu jistě žádoucí. Jistě se mnou budete souhlasit, že spací

pytle do takové skupiny patří a právě jejich testování je v poslední

době oblíbeným a zároveň rozporuplným tématem.

LABORATOŘ VERSUS PRAXE

Výsledky testu podle normy EN 13537 se omezují na oblíbené

teplotní zařazení spacáku a neříkají nic o tom, jak spacák

pracuje s vlhkostí či jak funguje v rámci vícedenního zatížení.

Proto se v hodnocení spacích pytlů Warmpeace opíráme

o celou sadu testů a z výsledného souboru údajů je pak možné

kvality daného spacího pytle relativně přesně posoudit.

ZÁKLADEM JE LABORATORNÍ TEST EN 13537

Z výsledků tohoto testování obdržíme přehled o izolačních

schopnostech spacáku, když je nový a suchý. Test předpokládá,

že teplo ve spacáku generuje uživatel s přesně

stanovenými a neměnnými tělesnými parametry a konstantní

schopností generovat teplo. To poněkud snižuje

vypovídací hodnotu výsledků testu pro uživatele. Pro nás

je z výsledků tohoto testu důležitá limitní teplota, která je

vlastně jen číselným vyjádřením (rozhodně ne garančním

údajem) toho, zda jde o spacák lehký letní, střední třísezonní

nebo zimní či polární. Uvedená hrubá kategorizace

by vlastně byla pro uživatele mnohem přívětivějším údajem,

vedoucím jednodušší cestou ke stejnému výběru, jako

při použití teplotních škál.

Finsko únor 2019

- testování zimních

spacáků Viking 1200

a Solitaire 1000

za polárním kruhem.

TEST MANAGEMENTU VLHKOSTI

Pro správnou a dlouhotrvající funkci spacáku je zcela zásadním

požadavkem maximální omezení jeho vlhkosti a kontrola nad

ní. Teplo se ve vlhkém prostředí šíří 36x rychleji než v prostředí

suchém, a stejně rychle je tedy odváděno z lidského těla. Pro

vlhký spacák výsledky výše uvedené normy určitě neplatí.

U spacáků Warmpeace se snažíme udržet pod kontrolou, jak

spacák pracuje s vnitřní tělesnou vlhkostí i s vlhkostí z vnějšího

prostředí. Vycházíme přitom z měření přirozené schopnosti

péřové náplně nepozorovaně absorbovat značné množství

vody ve své struktuře a z proměření paropropustnosti a vodoodpudivosti

textilií, ze kterých je spacák vyroben.

ŠIROKÝ PRAKTICKÝ TEST

Od zimy 2018/19 jsme se rozhodli doplňovat výše uvedené

laboratorní testy praktickým testem. Test provádí se stejným

typem spacáku pět testerů různých tělesných parametrů

a probíhá v desetidenním cyklu soustavného používání

v podmínkách, pro které je spacák primárně určen.

Testeři sdílí a zapisují své pocity, názory a poznatky, což je

doplněno o záznamy infrakamery, která dokumentuje tepelné

úniky u každého testovaného kusu po celou dobu testu.

Cílem praktického testu je ověřit a doplnit exaktní laboratorní

testy a zvýšit tak vypovídací hodnotu informací, kterou

o spacích pytlích pro uživatele uvádíme.

Výsledky všech testů konstatují míru zkoumaných vlastností

a nesměřují k žádnému hodnocení. To už je věcí výběru

optimálního spacáku pro individuální potřeby a záměry

každého z nás. •

TEXT PAVEL HABĚTÍN, ZAKLADATEL ZNAČKY WARMPEACE

FOTO ARCHIV WARMPEACE

TRAVERZ GRANDES

JORASSES

Snem

Břitva hřebínku

na Caloe du Rochefort.

každého guida je pestrá práce. Opakované

výstupy postupně vedou k otupělosti a někdy

i k podceňování, ať se tomu bráníme, nebo ne.

Pro mne jsou nejkrásnější výstupy na kopce,

na kterých jsem ještě nikdy nebyl. Potřeba

neustále vybírat cestu vede ke zlepšení smyslu

pro orientaci. Navíc ve mně pořád je i ta

horolezecká touha lézt nové cesty a dokola

rotovat na jednom kopci by mě nebavilo.

PO HORÁCH SE STARÝM ZNÁMÝM

Se Zdendou, „ajťákem“ z Pardubic, se známe dlouhé roky.

Přes sedavé zaměstnání jeho kondice i lezecká výkonnost

každým rokem roste. A stejně tak i obtížnost výstupů. Naše

první společné túry byly podle klasického scénáře – Arete

Cosmique, Dent du Geant apod. Hned po mých aspirantských

zkouškách. Ale už druhý rok se začaly naše cíle nádherně

prolínat. Já nadhodil možnosti, Zdenda si vybral. Kompletní

Breithorn, severní hrana na Weissmies a o rok později

Obergabelhorn se Zinalrothornem a další. Těžší a především

fyzicky náročné túry. Téměř nikdy normální cestou. S jídlem

roste chuť. A Zdendův apetit opravdu roste s každou túrou.

Začátkem roku 2018 jsme opět plánovali, co v létě. Z nabízených

možností si Zdenda vybral traverz Grandes Jorasses.

Dva dny dlouhou túru, která vyžaduje komplexního

alpinistu. Najdeme tu traverz rozbitých ledovců, skalní

i sněhové „žiletky“ i těžší lezení ve stěně. Ale hlavně, tato

túra je skutečně dlouhá a vede přes sedm 4 000 vrcholů.

Zdenda to vzal vážně a hlavně zodpovědně. Běhal, trénoval

na umělce, byl za blázna na Drátníku, kde lezl v pohorkách

pětkové cesty nahoru a dolů.

URYCHLENÝ START

Na konci srpna nám zamýšlený sraz posunula předpověď

počasí. Potřebovali jsme jí opravdu tutovou, na oba dny.

Zdenda musel zkrátit aklimatizaci o den a já vynechat

svůj restday. Slezl jsem z Matterhornu, kde jsem ten den

v silném větru solidně vymrznul, a za tři hodinky jsem si

stlal v autě v Courmayeuru. Zdenda už celý den „dýchal“

na chatě Torino.

Ráno vyrážím prvním lanem na Torino. Rychlý espreso,

kontrola matroše. Navazujeme se a během pár minut

šlapeme po ledovci Glacier du Geant směr Dent du Geant.

Cirrovitá oblačnost nad hřebenem Jorasses mi dělá

starosti. „Včera tu strašně fučelo“, podotýká Zdenda a já

doufám, že nás někdo nahoře bude mít rád a ten větrák

na dva dny vypne. Jsme rychlí, aklimatizovaní a za hodinku

zkracujeme lano a bez maček se proplétáme rozbitým terénem

k patě Dentu a nástupu na Arete du Rochefort. Je

nesmírně důležité udržet nevýrazné žebro vpravo od žlabu,

který je totálně suchý a připomíná střelnici.

PRVNÍ DEN ZA NÁMI

U paty Dent du Geant nasazujeme mačky a vyrážíme

do první části hřebene. Arete du Rochefort je fantastický

sněhovo-ledový hřeben s nádhernou expozicí a se skalním

lezením (do 4a) na Aiguille du Rochefort 4 001 m. Doslova

běžíme přes pláň k Dome de Rochefort. Před samotným


Zdenda Havran na vrcholu Pointe Walker

(4 208 m), na chatu zbývá už jen 6 hodin.

„scramblingem“ k tomuto vrcholu nás čeká první problematické

místo. Podmínky na sněhové žiletce jsou… no ne

ideální. Každý na jedné straně hřebene traverzujeme cca

30 metrů. Za chvíli stojíme u prvního štandu pod vrcholovou

hlavou Dome du Rochefort. Hlavně v horní části trošku

přebíráme ne úplně kvalitní skálu. Z vrcholu s výškou

4 015 m vidíme poprvé naší noclehárnu, maličký plechový

bivak Canzio. Ale k němu to ještě pár hodin dá.

Spouštím Zdendu a pak za ním slaňuji a sestupuji. K vrcholu

Calotte du Rochefort (3 974 m) to je celkem slušné

lezení po exponovaném skalním hřebenu. Z vrcholu pak už

slaňujeme k vytoužené plechové budce.

Jsme tu akorát ve chvíli, kdy srpnové slunko mizí za hřebenem

a chladný stín se přikrádá k bivaku. Nejsme tu sami.

Kromě nás ještě dalších 5 lidí. Jedna postel tedy ještě zůstává

volná. Vaříme čaj, hltáme travellunche a okukujeme

zítřejší směr výstupu. Čeká nás svižné lezení za 5a (no

pěkně děkuju za takové 5áčko). Skála vypadá dobře, jen

nám bude trošku stěžovat postup. Zalézáme do pelechů

a těšíme se na zítřejší monstrózní výstup.

BUDE TO DLOUHÝ, TUŠÍM…

Pětice našich spolunocležníků mizí ve čtyři ráno. My v klidu

snídáme, balíme, ale také ještě za tmy nastupujeme v 5

hodin do stěny. Opouštíme ledovec, bivak nám mizí pod

nohama a s ním i poslední ústupová cesta (slaňovací dráha

do Itálie). Teď už není cesty zpět a musíme až na vrchol(y)

a na chatu do Itálie.

Po pár metrech zouvám mačky a obouvám si lezečky.

Abych se v následujících metrech pochválil. Dobrá volba, která

za těch pár gramů navíc stála a rozhodně zrychlila náš postup.

Rajbásek, spárky a pak už jasný směr vlevo ubíhajícím

komínem. Za chvíli stojíme na veliké polici a nad sebou pozorujeme

dvě družstva na hřebenu Pointe Young. Trošku bojuji

s orientací v žebrech a žlabech plných ledu. Po chvíli kličkování

se vyhoupnu na hřeben Pointe Young (3 996 m). Tak to

bychom měli. Hlavní technické obtíže jsou za námi a šup zpět

do pohorek. Rychlá tyčinka a mydlíme dál.

Přiznám se, že následující metry se mi tak nějak slily.

Bez větších potíží dosahujeme kouta s rozbitým žlábkem,

který raději obcházíme po žebru vpravo. Nad ním přichází

poslední orientační oříšek výstupu. Několik koutů a komínů

vede směrem k dalšímu vrcholu. Tak nějak „na tušáka“

vybírám jeden z nich a podle stop po mačkách snad i ten

správný. Pointe Margueritte (4 065 m) je náš. Expozice následujícího

hřebene k Pointe Helene (4 045 m) je neuvěřitelná.

Na obou stranách máme stěny vysoké několik set

metrů. Hluboko pod námi je chata Boccalette. Tušíme, že

to bude ještě hódně dlouhý den. Po žiletce mírně klesáme

do sedla. Traverz je těžký hlavně z pohledu guidování.

Zajistit Zdendu a pak za ním často slézt třeba čtyřkové

úseky. Tři krátké délky nahoru a stojíme na Helence.

Odtud je postup již snadný. Problém začínají být ubývající

síly. Zdenda tlačí klobásu s chlebem. Nechápu to. Kde to

žrádlo v batohu pořád bere?! Aby v tom nebyl sám, dávám

taky jednu snickersku. Kamenolomem celkem svižně

valíme k Pointe Croz (4 110 m). Ani se na něm nezastavujeme

a pokračujeme pořád dál a dál na Pointe Whymper

(4 184 m). Na poslední vrchol Pointe Walker (4 208 m) to už

je co by kamenem dohodil. Chyba lávky. Sestup po sněhu,

slanění ze skalního prahu, begschrud dolů a zase nahoru,

lano prodloužit a zase zkrátit. Hodina je rázem v trapu,

než stojíme asi v 15:30 na „Walkerovi“, nejvyšším z vrcholů

tohoto monstra. Skoro by se chtělo říci, hotovo. Fotíme,


Za ledovou žiletkou

pod Dome du Rochefort.

KOMPLETNÍ TRAVERZ GRANDES JORASSES

Vybavení na túru Lano 1x šedesát metrů,

5x expreska, 4x frend střední velikosti, 4 karabiny

na osobu, 2x šroub do ledu, mačky, turistický cepín

do dvojice +1 náhradní cepín, batoh max. 40 litrů

Vzdálenost z Prahy 1 000 km

Výchozí bod

Courmayeur, Itálie

Obvyklý počet dní 2

Přespání

Torino, bivak Canzio (8 míst)

a chata Boccalette

Vhodné období červen – září

Nejvyšší bod Pointe Walker 4 208 m n. m.

Určeno pro

super pokročilé

Pohyb po ledovci ano

Horolezecké úseky obtížnosti FD

dáváme do těla další energii. Pořád tak nějak hledám cestu,

kudy dolů. Bude to dlouhý, tuším…

SVAČIT ZAKÁZÁNO. MAKEJ, VYDRŽ!

Pár metrů v rozbředlém sněhu a zase mačky dolů. Kličkujeme

po rozbitém žebru. Pod ním znovu do maček.

Náš postup zpomaluje tvrdý led s vrstvou krupice. Spouštím

Zdendu ze šroubů a sám slézám. Raději pro jistotu

na raka. Teprve nyní doceňuji jeho schopnost zavrtat

a zajistit se samostatně do vývrtky. Dost nám to šetří čas.

Následuje skoro běh po plošším ledovci. Chatař měl pravdu.

Nebezpečný sérak už spadl a na jeho místě letos žádná

obluda nevisí. Přesto však neustále Zdendu pobízím

k rychlejšímu tempu. Ani jsem nepočítal, kolik slanění jsme

udělali. Nobelovku tomu, kdo tu udělal štandy. Zdenda stojí

za odtrhovkou a já se snažím přečíst, jak nejjednodušeji

projít ledopádem k dalšímu žebru. Sluníčko mizí za vrcholem

a čas do tmy se krátí. Traverz před ledovec je nepříjemný.

Další žebro. Mačky dolů a dolů. Svačit zakázáno. Makej,

vydrž! Až pod ledovec. Nemluvíme, komunikace se smrskla

na moje pokyny: doprava, doleva, dolů, počkej, jdi. Další

slaňáky, sestup nemá konce. Konečně stojíme na posledním

ledovci. Dlouhé lano, mačky, čelovky. Brzy se sešeří.

Poslední desítky metrů k obrovskému mužíkovi.

Za úplné tmy sestupujeme po mužících a držíme žebro

tak dlouho, dokud se skoro nepřerazíme o konopáče, které

nás odvedou k chatě Boccalete (2 804 m). Je deset hodin,

když si chechtajíce ťukáme plechovkami s pivem a hltavě

polykáme polévku.

Ráno nás chatař budí v sedm. Spali jsme spánkem spravedlivých.

Ten Moretti mne večer dorazil… odpovědnost

zmizela na dně tří plechovek a já se propadl do bezedného

spánku. Dlouze snídáme a pak opatrně sestupujeme

po konopáčích a podél potoků až do Val Ferret. Posledním

dobrodružstvím je stopování do Courmayeuru. Ale tomu

už se jen smějeme. U lanovky sedáme do aut a Zdenda

vyráží za rodinou do Saastal a já na desetihodinovou štreku

do Čech. •

TEXT A FOTO JAN „HONZÁNY“ NOVOTNÝ

JAN „HONZÁNY“ NOVOTNÝ

Horského vůdce UIAGM k lezení a lyžování

přivedli rodiče. „V povolání Horského vůdce se

propojila moje učitelská nátura a mé nejmilejší

činnosti – lezení a lyžování! A je úplně jedno,

zda je to na drsném vyhřátém pískovci našich

skal či ve velké alpské stěně.“

Web: www.mountainguide.agency


NOVINKY A ZAJÍMAVOSTI

V OUTDOOROVÉ VÝBAVĚ

ALTRA TIMP 1.5

TRAILOVKA NA DLOUHÉ VZDÁLENOSTI

Pohodlná trailová bota, ve které můžete proběhnout i projít

velký kus cesty. Nulový drop navádí vaše tělo k přirozenějšímu

běžeckému stylu, tlumení zajistí pohodlí chodidlu

i kloubům, a to i na těch opravdu dlouhých distancích. Samozřejmě

nechybí pro Altru typická široká špička. Váha

249 g pánská vel. 43.

Cena: 3 849 Kč, www.FunRun.cz

ALTRA SUPERIOR 4

KDYŽ POTŘEBUJEŠ PERFEKTNÍ VÝKON

Kultovní americká trailová bota. Její tvar odpovídá tvaru

nohy. Navíc ženské modely mají jinou konstrukci než mužské.

Díky tomu Altra Superior 4 nabízí špičkovou stabilitu,

pohodlí, podporu zdravého běhu a dobrý výkon. Váha

179 g dámská vel. 38.

Cena: 3 449 Kč

www.FunRun.cz

MAC IN SAC

OBOUSTRANNÁ PEŘOVKA

LEVNÁ PÉŘOVÁ BUNDA

NEBO VESTA DO KAPSY

Tuhle bundu za výbornou cenu využiješ

skoro kdykoliv a kdekoliv. Je

oboustranná, takže si barvu vybereš

podle nálady a situace. Z 90 %

je plněna kachním peřím, má reflexní

YKK zip, elastické stahování rukávů

a jen tak nepromokne (vydrží

v suchu vodní sloupec 1 000 mm).

A když se oteplí, v pohodě ji sbalíš

do malého pytlíku. Neobsahuje rodě škodlivé látky PFC a PFOA.

Cena bundy: 2 245 Kč

pří-

Cena vesty: 1 690 Kč

www.Alpitrek.cz

Myslete na všechny KRÁSY,

které svět NABÍZÍ.


NOVINKY A ZAJÍMAVOSTI V

RAFIKI COLIN III

Pánská péřová bunda

Třetí generace oblíbené pánské péřové bundy

od lezecké značky Rafiki. Novinkou, která

potěší všechny, kteří nechtějí v péřovce

pouze jistit nebo bez hnutí čekat na kopci

na kamarády, jsou strečové klíny v podpaží

z materiálu Polar Stretch Grid, díky nimž je

zvýšena prodyšnost a pohyblivost při fyzické

aktivitě. Lezci ocení vnitřní kapsy na zahřátí

lezeček. Samozřejmostí je vodoodpudivá

úprava a sáček pro sbalení. Hmotnost

495 g / velikost L.

Cena: 3 690 Kč www.rockpoint.cz

TENDON

MASTER 9.7 TEFIX

Skoro nezničitelné lano

Lano Master 9.7 TeFIX přichází s inovativní

technologií spojení jádra

s opletem lana. Díky teplem aktivované

vrstvě mezi jádrem a opletem

nedojde u lan TeFIX k posuvu opletu

vůči jádru a lano si tak získá vysokou

odolnost, životnost a ovladatelnost.

Ideální pro použití jak ve skalách, tak

i na stěně.

Cena: 4 886 Kč / 60 m

www.mytendon.cz

UYN EVOLUTYON UW

SHIRT LS LADY MELANGE

Výběr Ester Ledecké!

Dámské funkční triko řady Evolutyon

značky UYN spojuje nejmodernější technologie

a unikátní design. Je tvořeno

organickým vláknem Natex, které je vyrobeno

z ricinového oleje. Díky tomuto

složení je prádlo o 25 % lehčí, lépe prodyšné

a až o 50 % schne rychleji v porovnání

s jakýmkoli jiným prádlem z nylonu.

V nabídce také v pánské variantě.

Cena: 2 099 Kč

www.hudy.cz

PACSAFE COVERSAFE

S25 BRA POUCH

Tajná kapsička pro ženy

Kapsa, kterou si snadno zavěsíte

na podprsenku, bezpečně chrání

vaše peníze, karty, doklady či klíče

na cestách po světě. Jemný materiál

je při kontaktu s kůží maximálně

pohodlný. V nabídce je černá a růžová

barva.

Cena: 450 Kč, www.misfit.cz

PLANIKA BRANA MEN AIR-TEX

SMĚLÁ KONKURENCE LÍDRŮ

Pohory z kat. B/C pro náročnější trekingové

použití vynikají širším prozutím a prostorností.

Mají celokožený svršek s odolnou textilní šívkou a membránou Air-Tex, skvělou podešev

Vibram ® Softline Ultra s vyšší ochrannou

obsázkou, komfortní mezipodešví

a stabilizátorem. Barva tmavě

pod-

modrá, nízká hmotnost 1 640 g

(pár / velikost 8).

Vyrobeny ve Slovinsku.

Cena: 5 399 Kč, www.planika.cz

DÁMSKÉ TRIČKO SENSOR

MERINO IMPRESS

Staň se vzorem

Dokonale funkční materiál v neotřelém

designu v tobě probudí dravost. 100%

vlna zahřeje i v nejtvrdších podmínkách

a je vhodná pro celoroční užití.

Vyrobeno kompletně z obnovitelných

zdrojů v České republice!

Cena: 1 595 Kč, www.sensor.cz


OUTDOOROVÉ VÝBAVĚ

K2 WAYBACK 96

Skialpová univerzálka

Lyže prověřené horskými vůdci! Jsou lehké na výstup a neuvěřitelně stabilní

ve sjezdu. Dřevěné jádro je vyztuženo titanalovým plátem, podélnými karbonovými

vlákny a doplněno boky Hybritech Sidewall. Technologie sNOphopic topsheets

zabraňuje nabalování sněhu na povrch lyže. Při délce 177 cm má rádius

22 m, hmotnost 1 332 g a šířku lyže 128/96/115 (špice/střed/patka v mm).

Cena: 15 499 Kč, www.kadvojkashop.cz

TENDON MASTER 7.8 TEFIX

Poloviční a jednoduché lano,

které podrží

Technologie TeFIX musela dorazit také do nejlehčích

lan pro lezení v horách. Díky Tefixu, který

spojuje jádro s opletem, je zamezeno posouvání

těchto dvou vrstev vůči sobě. A kde jinde

je potřeba dobrá odolnost a životnost lan než

právě v horách? Nikdy nevíte, jak ostrá může

skalní hrana být.

Cena: 4 135 Kč / 60 m, www.mytendon.cz

ASOLO ARCTIC GV

Pravé zimní pohorky

Teploty se usadily pod nulou a vlhkost

přidává zimě na vlezlosti. Ale vy jdete.

Zateplená membrána GoreTex ® Insulated

a hliníková vložka ve stélce drží

u nohou teplo. Na hřebeni odkládáte

sněžnice a pokračujete pěšky - s podešví

Vibram ® Arctic Grip jistojistě

i na kluzkém povrchu. A pro všechny

případy máte RECCO ® - systém pro záchranu

z laviny.

Cena: 5 490 Kč

www.horolidi.cz/arctic

NITRO SQUASH SPLIT

Splitboardová vlaštovka pro náročné

Squash je osvědčený snowboard, skvělý na rychlou

jízdu po tvrdém povrchu i v hlubokém prašanu. A tohle

je jeho splitboardová verze, která tyto vlastnosti

přenáší kamkoliv mimo resort. Inserty jsou podle systému

Voile, takže pracuje s většinou splitových vázání.

Dřevěné jádro, rychlá sintrovaná skluznice, klasické

prohnutí a progresivní vykrojení se starají o nekompromisní

jízdní vlastnosti.

Cena: 14 990 Kč

www.nitrousa.com/cs

NICEBOY HIVE PODSIE

Bezdrátová sluchátka

za tisícovku

Drátová sluchátka jsou minulostí a pohodlí

při poslechu dostává nový rozměr.

Díky technologii MaxxBass si užijete

skvělého zvuku, který podpoří i využití

stabilního Bluetooth 5.0. Výdrž sluchátek

je až 15 hodin a jejich nabíjení probíhá

prostřednictvím USB-C v praktickém

nabíjecím boxu. Stupeň krytí IP54 zajistí

jejich kvalitní ochranu před vodou

i prachem.

Cena: 999 Kč, www.niceboy.cz

LOWE ALPINE

HALCYON 45:50

Vertikály mu sedí

Vydrží hodně. Plazení úzkým komínem i chumelenici

uprostřed stěny. Jen postávání

v koutě mu nesvědčí. Sbalte sedák, smyčky,

friendy. Pod víko upněte lano, na čelo cepín

- až přijde jeho chvíle, sundáte ho, aniž by

batoh opustil vaše záda. Suché rukavice raz

dva nahmatáte bočním vstupem a lisovaná

záda splynou s vaším tělem v dokonale

funkční celek.

Cena: 3 890 Kč

www.horolidi.cz/halcyon


Peří, vlna nebo synteka? Tenhle článek by vám

měl pomoci odpovědět na tuto otázku.

JAK VYBRAT zateplovací vrstvu?

Zateplovací vrstvu asi nic nenahradí. Leda větrovka vycpaná Učitelskými novinami. Na to jsou

fakt dobré. Jinak pro „zahřátí“ je nejlepší něco teplého na sebe. Někdy i do sebe, ale o tom až někdy

jindy. Přesto platí, že žádná teplá bunda nehřeje, ale pouze izoluje. Jak tedy izoluje syntetika vs.

přírodní materiály? A co dalšího byste měli vědět při výběru vaší budoucí „zateplovačky“?

PROČ ZATEPLOVAČKA?

Při jakékoliv aktivitě v přírodě a takřka i v jakoukoliv roční

dobu se potřebujete zahřát. Ať už večer při posezení

u ohně, při vaření nebo při čekání na vrcholu nebo při jištění

lezce. Jak píše Jack London: „Teplo je optimismus.“ A právě

dostatečný tepelný komfort přináší radost a dobrý pocit při

pobytu v přírodě. A tomu pomáhá zateplovací vrstva, která

by měla být co nejlehčí, vykazovat malý objem při sbalení

a zároveň co nejteplejší. S ohledem na podmínky, ve kterých

se hodláte pohybovat. Péřovka do arktických podmínek

bude na GR 20 značně předimenzovaná. Hmotnostně,

objemově i teplotně.

ZATEPLOVACÍ VRSTVY

DRTIČE MRAZU jsou většinou velké a prodloužené bundy,

které mají veliký objem a tím pádem i vyšší hmotnost

díky množství použitého izolačního materiálu. Jedná se

o izolační vrstvu učenou do polárních nebo vysokohorských

podmínek. Plněno peřím. Límec nebo kapuce může

být doplněna syntetickou kožešinou.

KLASICKÁ ZIMNÍ BUNDA, kterou použijete zejména při

zimním táboření, ledolezení nebo jako fashion doplněk v lyžařském

středisku. Jako 3-sezónní je příliš objemná. Izolační

náplň může být péřová nebo i syntetická.

LEHKÁ ZATEPLOVACÍ BUNDA, které se taky někdy říká

„buřtíkovka“. Může být s kapucí i bez. Rukávy jsou většinou

zakončeny elastickou manžetou. Tuto vrstvu byste měli

být schopni přetáhnout přes svrchní bundu, ale i pod ní.

Izolační náplň může být péřová, syntetická, ale i vlněná.

ZATEPLOVACÍ SVETR NEBO HYBRIDNÍ MIKINA: jedná

se o lehkou vrstvu, kterou natáhnete i pod vnější vrstvy.

Může se jednat o kombinace různých izolačních materiálů

či strečových panelů apod.

DOPLŇKY: zateplovací sukně nebo kraťasy, které jsou

většinou propínací tak, že je můžete obléci, aniž byste museli

zvednout nohy ze země. Další variantou zateplení jsou

izolační vesty.

PŘI VÝBĚRU ZATEPLOVACÍ

VRSTVY MYSLETE NA:

• střih • dámskou a pánskou verzi • kapuci

• délku zad a rukávů • teplotní určení • hmotnost

• izolační náplň • rozložení kapes • objem po sbalení

• barvu (světlé barvy se rychleji špiní)


PÉŘOVOU NEBO SYNTETICKOU

ZATEPLOVACÍ BUNDU?

PEŘÍ

Peří je vyzkoušený přírodní materiál. Nabízí pravděpodobně

ten nejlepší poměr hmotnosti, sbalitelnosti a tepelné

izolace. Známe dva druhy peří: husí peří (goose down) je

nejvýkonnější izolant, který můžete do bundy dostat. Stojí

na vrcholu pomyslné izolační pyramidy. Kachní peří (duck

down) je o něco horší.

PEŘÍ A JEHO PARAMETRY

Plnivost neboli objem, jaký je peří schopné zaujmout pod

konkrétním tlakem. Udává se v jednotce cuin (cubic inch /

krychlový palec). Čím vyšší číslo, tím lepší. Například 500

cuin je průměrná hodnota, 650 cuin je velmi dobré peří

a 800 cuin a více je top.

Poměr prachového peří a větších pírek. Udává se procentuálním

poměrem (např. 90/10). Čím více prachového

ZEPTALI JSME SE VÝROBCŮ

SYNTETIKA

MARTIN MUNZAR

Direct Alpine

V čem je výhoda syntetiky

jako izolačního materiálu?

Moderní syntetické izolace jsou

lehké, dobře sbalitelné a vysoce

hřejivé. Navíc neztrácí příliš svůj

tepelný odpor ani při zvlhnutí. Jejich

údržba je snadná a dají se jednoduše prát

v automatické pračce. Velmi rychle schnou. Jsou hypoalergenní,

takže představují alternativu pro lidi alergické

na peří. Oproti peří jsou rovněž lacinější. V současné

době je trendem použití recyklovaných syntetických

izolací – např. Primaloft Gold Polartec Alpha nebo Climashield

Apex.

A má nějakou slabinu či nevýhodu?

Oproti přírodnímu peří nedosahují zpravidla takového

tepelného odporu a některé syntetické izolace nemají

tak dlouhou životnost.

Péřová izolace - WARMPEACE.

Na jaké aktivity a kam se hodí

syntetická izolace nejlépe?

Vzhledem k tomu, že neabsorbují vlhkost a velmi rychle

schnou, jsou obecně syntetické izolace vhodné jak

do prostředí vlhké zimy, kdy vlhkost proniká do izolace

zvenčí, tak pro aerobní sporty, kdy se izolace musí vypořádat

s vlhkostí od těla. Na výběr je z mnoha možností,

gramáží a užitných vlastností. Některé izolace,

např. Polartec Alpha, excelují v transportu vlhkosti

od těla, jiné, např. Climashield Apex neztrácejí svůj tepelný

odpor ani při výrazné saturaci vodou. Podle toho

si můžete vybrat produkt jak na aktivní pohyb – třeba

na skialpy – tak i na stání pod sjezdovkou a popíjení

svařáku.

Teplo

a pohodlí

v jednom!

Vlněná izolace - SIR JOSEPH.


PEŘÍ

PAVEL HABĚTÍN

Warmpeace

V čem je výhoda peří jako

izolačního materiálu?

Peří je stále nejefektivnější izolační

medium, pokud efektivitu posuzujeme

poměrem „izolační schopnost

versus hmotnost a objem“. Je

třeba upřesnit, že to platí jen pro péřové směsi určené

pro použití ve sportovním vybavení, nemluvíme o peří

ze staré duchny po babičce. Peří v bundách a spacácích

pochází z chovů zaměřených prioritně na výrobu

peří. Nejde o vedlejší produkt masného průmyslu, kde

je peří krátké a slabé a pro naše účely nepoužitelné.


Peří nejen izoluje, ale také dobře pracuje s tělesnou

vlhkostí. Běžně používané péřové náplně v sobě dokážou

nepozorovaně uložit vlhkost o hmotnosti cca 30 %

vlastního objemu. Tj. ve spacáku s kilem peří se schová

vlhkost o objemu cca malého piva, nijak to nepoškodí

izolační vlastnosti náplně a uživatel se cítí relativně

v suchu. Pokud však objem vody, kterému náplň vystavíme,

přesáhne výše uvedený limit, izolační vlastnosti

vybavení se rapidně sníží a k jejich obnově je třeba bundu

či spacák usušit. Přítomnost vody však snižuje izolační

schopnosti každé náplně, nejen péřové, a tak by

nás měla zajímat hlavně rychlost sušení, která je u peří

určitě pomalejší než u syntetických vláken. Pokud však

namočení dokážeme zabránit, což je celkem snadné

zejména za mrazu, nemá peří co do uživatelského komfortu

konkurenci.

Na jaké aktivity a kam se hodí peří nejlépe?

To záleží na síle izolační vrstvy konkrétního kousku

oblečení. Lehké péřové bundy a vesty se běžně používají

i při aktivním pohybu, při výstupech do kopce

apod. Střední a silnější péřovky s větším množstvím

náplně slouží spíše stacionárně, tedy k udržení tepla

kolem těla ve chvílích, kdy zastavím, odpočívám, vařím

atd.. Nordické expediční péřovky slouží zejména

k zachování zdraví a života ve vzdálených a mrazivých

končinách, ale často jsou využívány tam, kde

se venku moc nehýbáme (vlekaři, trenéři a učitelé

na svazích a podobně).

peří, tím lehčí, sbalitelnější a lépe izolující bunda. Větší

pírka jsou však v tomto mixu důležitá pro delší životnost

produktu.

K čemu je vůbec dobré znát hmotnost náplně? Jednak

z celkové hmotnosti zjistíte, kolik váží „obal“ a také vám

pomůže zařadit bundu do jednotlivých kategorií. Několik

příkladů:

• Do cca 100 gramů peří se jedná o velmi lehkou bundu

neboli ultra zateplovačku. S celkovou hmotností byste se

měli vejít pod 250 g.

• Hmotnost peří do 200 gramů mají již teplejší zateplovačky,

které vás už opravdu můžou zahřát, a s celkovou

hmotností se dostáváte na cca 400 g.

• Hmotnost peří 300 g a více vykazují již opravdové drtiče

mrazu. I tkanina může být hrubější či membránová a celková

hmotnost se může klidně vyšvihnout na 1 000 g

a víc.

Peří nemá rádo vlhkost. Pokud peří provlhne, dramaticky

se snižují schopnosti izolace. Peří můžete chránit použitím

membránového materiálu. Ten však zvyšuje hmotnost

a výjimečně je podlepený. Nemembránový materiál je lehčí,

sbalitelnější a prodyšnější. Může být s DWR úpravou, která

odolává velmi slabému dešti a po čase podlehne i jemu.

Takže vaším úkolem je zabránit navlhnutí a o péřovou vrstvu

se patřičně starat. Péřové náplně mohou být ošetřeny

hydrofobní úpravou.

VLNA A JEJÍ VLASTNOSTI

Další přírodní materiál z obnovitelných zdrojů, který přichází

do módy. Jedná se většinou o merino či tyrolskou

vlnu. Na první pohled k nerozeznání od klasické slabší

péřové zateplovačky. V čem je její výhoda? Vlna nabízí

podobné vlastnosti jako syntetická náplň. Izoluje i vlhká.

Nesmrdí. A má solidní životnost. Oproti peří je však hůře

„komprimovatelná“.

Obvyklá je gramáž okolo 100 g/m 2 . Takže celková hmotnost

u pánské bundy se pohybuje okolo 500 gramů.

SYNTETIKA

Syntetické izolace izolují i po provlhnutí. Rozhodně lépe

než peří. Jsou na údržbu méně náročné a doba schnutí

je kratší než u přírodních materiálů. Hodí se tedy všude

tam, kde hrozí provlhnutí a je malá šance na schnutí.

Někteří výrobci těchto syntetických izolací srovnávají


izolační schopnosti s peřím. Je to jen marketing, nebo

věda? To asi ukáže až čas nebo testování Světem

outdooru.

Nejrozšířenější syntetické izolační materiály:

• PrimaLoft ®

• LIFALOFT

• Thinsulate ®

• POLARTEC ® PowerFill ®

• Featherless.


VLNA

LUKÁŠ RAKONCAJ

Sir Joseph

V čem je výhoda vlny jako

izolačního materiálu?

Ovčí vlna má delší tradici v zahřívání

lidského těla než peří a v posledních

10 letech znovu objevujeme její

užitnou hodnotu (viz MERINO spodní prádlo).

Ovčí vlna aktivně pomáhá termoregulaci organismu.

Tím, že do sebe dokáže absorbovat vlhkost, nemusí ji

odvést ven jako u syntetických izolací a neuniká tím zbytečně

teplo. Vlna tak zajišťuje optimální tepelný komfort

a pocit suchého tepla i při vyšší intenzitě pohybu. Stejně

jako MERINO úplety má vlněná izolace aktivní antibakteriální

a fungicidní složky, a proto odolává pachům.


Oproti péřové izolaci je vlna slabší izolant, je těžší a má větší

objem po sbalení (není tak dobře stlačitelná jako peří).

Na jaké aktivity a kam se hodí vlněná izolace

nejlépe?

Vzhledem ke slabší izolační schopnosti v porovnání s peřím

a díky její výborné práci s tělesnou vlhkostí se hodí

pro aktivní pohyb v chladných podmínkách. Je to ideální

zateplení pro případy, kdy bychom se už v peří přehřívali.

Vlněnou bundu nebudete muset při vyšším výkonu svlékat

a můžete ji mít po celou dobu sportování na sobě.

VOJTĚCH „WATT“ DVOŘÁK

horský vůdce UIAGM, www.alphaguide.cz

Po horách leze od svých patnácti let. Než se však

vydal na hory s prvními nadšenci, musel sám

ujít dlouhou cestu, na jejímž konci bylo mezinárodně

platné razítko licence UIAGM, nejvyšší

kvalifikace na světě pro vedení lidí v horách, ať

už při lyžování, lezení či alpinismu.

Zůstaň v suchu za

každého počasí

Vyzkoušej nejprodávanější impregnaci textilu a kůže v ČR

na bázi nanotechnologie. Aplikuj na bundu, boty, stan,

prostě na všechno, co nechceš, aby promoklo

Jdi na www.nano-concept.cz

Účinnost garantována ochrannou známkou Masarykovy univerzity

® BUFF

isar

egister

er

ed trad

emark

kp

roperty

rty

of

Ori

gi

inal B

uff,

S.

A. (Spa

in)

n

S

a

i

ri

r

is

U

L E S

M U

·

I N G

F R E E

F R E E

I N G

·

M U

L E S

M E R I N O W O O L

Všichni jsme v něčem dobří. Naše řada z

merino vlny je přirozeně odolná vůči pachu,

odvádí skvěle pot a hřeje.

www.buff.cz

www.buff.sk

RECENZE

Světa outdooru

JAK TESTUJEME?

Recenze a testy Světa outdooru jsou nezávislé.

Testující si stojí za tím, co napíše. Je si

vědom, že se do něj opřou čtenáři, např. v komentářích

na webu. Kladný výsledek testu

nebo recenze si žádným způsobem není

možné koupit. Výrobky hodnotíme z pohledu

uživatele a s ohledem na jejich doporučené

použití; cenu naopak nehodnotíme. Recenze

je subjektivním názorem autora.

KDO TESTUJE?

Tým pravidelných i příležitostných testerů

vede horský vůdce Vojtěch Dvořák. Na recenzích

se podílí řada špičkových horolezců, ultraběžců,

skialpinistů a horských vůdců.

Celé znění recenzí a další informace

o outdoorovém vybavení najdete na

www.SvetOutdooru.cz.

NICEBOY HIVE PODSIE

Bluetooth pecky na plný pecky

Pokud se držíte návodu, jejich zprovoznění je hračka

a po spárování s telefonem si můžete užívat vysoké

kvality zvuku oblíbených songů, a díky handsfree

módu přijímat hovory dobře naladěného šéfa

i 10 metrů daleko od vašeho telefonu. Také můžete

tančit po bytě, signál tato sluchátka téměř vůbec

neztrácejí. Pařit můžete až 3,5 hodiny v kuse, pak

se sluchátka zvukovým signálem přihlásí o energii

z nabíjecího boxu. Asi po půl hodině nabíjení, kdy

si odpočinuly mé otlačené uši, jsem pokračoval dál.

Jedno nabití dobíjecí krabičky stačilo na 3,5 poslechových

kol, celkem přes 12 hodin poslechu. Výrobce

u spojení přes Bluetooth 5.0 uvádí až 15 hodin.

Pecky mají krytí IP54, takže jim nevadí prach ani

mírný deštík. V uších drží výborně a nemají tendenci

vypadávat ani při běhu. Závěrem: skok ovládání

hlasitosti by mohl být jemnější. Nejsou stvořeny

na non-stop poslech, ale audiofilům poskytují velice

dobrý zvuk, a o to jde!

TIP

Více než měsíc jsem testoval profesionální

čelovku, která hned na první pohled zaujme

dvěma reflektory. Dálkový reflektor vydává

denní bílé světlo, má čirou, tvrzenou,

antireflexní čočku a 4 módy svícení. Široký

reflektor svítí neutrálním bílým světlem, má

čočku vroubkovanou a 3 módy svícení. Oba

reflektory lze použít zároveň – variabilita vydávaného

světla je tedy dost široká. Tělo svítilny

je vyrobeno z magnéziové slitiny, která

zaručuje vysokou odolnost při nízké hmotnosti.

K ovládání čelovky je určeno dvoutlačítko

umístěné nad reflektory a opatřené

LED indikátorem nabití. Výrobce pro každý

světelný režim udává hodnotu výdrže, přičemž

nejdelší doba je 300 h a nejkratší okolo

2 h. Během mého testování čelovka vydržela

svítit mnohem déle. Vysokých hodnot

výdrže je dosaženo díky automatickému

elektronickému systému. Po celou dobu

testování nenastal jediný problém a byl

jsem moc spokojený.

DETAILNÍ RECENZE NAJDETE


ČELOVKA FENIX HM65R

Když na to potřebujete dobře vidět

RYCHLÁ FAKTA

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 39 g

Bluetooth 5.0

Podporované profily

Bluetooth HFP,

A2DP, AVRCP, SPP,

PBAP

Stupeň krytí IP54

Dosah přenosu

10 m

Frekvence

20 Hz – 20 kHz

Citlivost

110 db +- 3 dB

Reproduktor 8 mm

Kapacita baterie

sluchátek

60 mAh

Kapacita baterie

nabíjecího boxu

400 mAh

Nabíjení

USB-C kabel

Dodává

Niceboy

Infocena 999 Kč

Tester Jakub Larysz,

šéfredaktor Světa

outdooru, audiofil

a dobrodruh

Více na

www.niceboy.eu

ZAUJALO NÁS

• Kvalita zvuku

• Ovládání

• Handsfree mód

Materiál magnéziová slitina,

silikon, pryž, odolný plast

Použité LED diody Cree XM-

L2 U2, Cree XP-G2 R5

Světelný tok 8 – 1400 lm

Dosvit až 163 m

Napájení Li-ion akumulátor

nebo lithiové baterie

Hmotnost 147 g

Odolnost IP68, pád z 2 m

Nabíjení USB-C kabel

Dodává ARIGA

Infocena 2 499 Kč

Tester Petr Snížek, pádler

Více na www.kronium.cz

ZAUJALO NÁS

• Variabilita světelných výkonů

• Výdrž

• Odolnost


HIGH POINT

PROTECTOR 5.0

JACKET

Vyladená univerzálka

Ultimátne vytunená hardšelka pre univerzálne

použitie. Trojvrstvový BlocVent

Pro je anatomicky nastrihaný a zošitý

funkčne na vysokej úrovni. Protector nie

je vypasovaný, ani príliš voľný, materiál

je mäkkučký a strečový. Žiadny pancier,

táto hardšelka sa nosí s komfortom softšelky.

L-ko disponuje pre mojich 185 cm

adekvátne dlhými rukávmi s naozaj

funkčními manžetami, dlhé odvetrávacie

zipsy v podpaží, 5 káps tam, kde ich

potrebujete s vodeodolnými zipsami

a naozaj funkčná kapuca. Tá si zaslúži

extra pochvalu, s prilbou, bez prilby, trojbodové

sťahovanie ju bleskovo nastaví

na požadovanú veľkosť a tvar. Bunda

s hmotnosťou tesne pod 600 g pôsobí

subjektívne ľahko, nosil som už výrazne

ťažšie hardšely. Protector je mojou

univerzálnou voľbou a na zúbky sa mu

pozriem detailnejšie. Mimochodom,

mám červenú variantu a je fakt pekná,

myslím, že chlapci v Maranelle používajú

podobný odtieň…

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 594 g/L

Velikosti S - XXL

Barvy black, red/red dahlia, blue/

blue dark blue

Materiál BlocVent Pro 3L

(trojvrstvový)

Infocena 9 891 Kč

Tester Ivan Žila, horský vodca

UIAGM/IFMGA/IVBV

Více na www.highpoint.cz

ZAUJALO NÁS

• Anatomický strih

• Príjemný materiál

• Funkčná kapuca

FERRINO MALATRA JACKET

Pánská bunda do nepohody

Nová verze zateplovací bundy Malatra Jacket Man je použitelná

jako svrchní vrstva a díky větruodolnosti je vhodná

pro jakékoliv aktivity v chladném a zimním počasí. Na první

pohled je většina bundy „chlupatá“ jako „myší“ kožíšek s doplněním

o zateplenou přední část trupu výhřevným materiálem

Primaloft ® Silver potaženým ultralehkou tkaninou.

Rukávy, záda a velká část kapuce je tvořena „chlupatým“

rychleschnoucím materiálem s vysokou prodyšnosti. Kapuce

má pružné zakončení, takže není potřeba dodatečné

stahování. Vnitřní části rukávu a boky bundy jsou tvořeny

elastickými prodyšnými pruhy látky, což zvyšuje odvětrávání

i při fyzicky náročných aktivitách spojených se zvýšeným

pocením. Bunda je vybavena dvěma zateplenými kapsami

krytými zipem. Hlavní zip bundy je zespodu krytý légou

a jeho horní zakončení má překrytí proti poškrábání krku.

TIP

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 266,5 g

Náplň husí peří

800 cuin (135 g)

Vnější materiál

Pertex Quantum

Vybavení

dvě vnější kapsy

(do jedné se dá

bunda sbalit),

2 vnitřní síťované

kapsy

Střih Regular fit

Velikosti S - XXL

Barvy černá,

modrá, červená,

oranžová

Dodává

Marmot Mountain

Europe

Infocena 7 990 Kč

Tester

Martin Slezáček,

dobrodruh

Více na

www.marmot.de

ZAUJALO NÁS

• Vysoký límec

• Padnoucí kapuce

• Dvoucestný zip



RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 480 g

Velikosti S - XXL

Barvy deep blue,

black, bordeaux

Materiál Primaloft ®

Silver (40g/m 2 ),

HL SUPERLIGHT

– polyester, HL

THERMOSOFT

Thermolite, HL

Superlight 100% 20D

Polyester Ripstop

Infocena 2 961 Kč

Tester Jan Pala,

horský průvodce

a skialpinista

Více na

www.ferrino.cz

ZAUJALO NÁS

• Prodyšnost i při

zvýšené zátěži

• Teplotní komfort

a kombinace

materiálů

• Střih a řešení

elastické kapuce

MARMOT HYPE DOWN HOODY

Péřová bunda

Péřová bunda Marmot Hype Hoody vás ochrání před zimou,

ať už jistíte ve štandu nebo si dáváte svařák na vánočních

trzích. Náplní je 135 g 800 cuin husího peří, o ochranu před

vnějšími vlivy se postará Pertex Quantum. Lezce potěší velké

vnitřní síťované kapsy, do kterých se pohodlně vejdou lezečky,

pásy nebo rukavice. Límec bundy je hodně vysoký, kapuce

je dostatečně velká i přes helmu. Využití má i se sedákem

díky dvoucestnému zipu. Bunda je střižena velkoryse tak,

abyste pod ni dostali všechny vrstvy včetně membránovky.

Sbalení do jedné boční kapsy je otázkou pár vteřin, po rozbalení

se bunda krásně „nafoukne“. Spodní okraj jde regulovat

jednou rukou, kapuce je také nastavitelná (regulace z vnitřní

strany). Úniku tepla rukávy zabraňují pružná zakončení v oblasti

zápěstí.

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost

116 g (velikost S)

Velikosti

S - XL

Barva

černá

Střih

dámský

Materiál

Primaloft ®

(100% PES)

Infocena

1 395 Kč

Dodává

Sensor

Tester

Jana Slezáčková,

sportovec už

od mala, chodí

po horách, míry

90-60-90

Více na

www.sensor.cz

ZAUJALO NÁS

• Spodní

rozepínání

• Lehkost

• Sbalitelnost

SENSOR INFINITY ZERO

Primaloftová sukně

Dámská primaloftová sukně je pro všechny, kteří chtějí mít

zadek stále v teple. Sukně má skvěle padnoucí dámský střih.

Je lehká a jednoduše sbalitelná. Použitý materiál Primaloft ®

má velmi dobré izolační vlastnosti. Je odolná proti větru, ale

i dešti, tedy ideální pro všechny outdoorové aktivity od podzimu

do jara. Díky pásku zakončenému kovovou sponou

sukně nevyjíždí nahoru. Dále má oboustranně rozpínací zip.

Spodní zip stojí za vyzdvihnutí, díky němu sukně nebude

bránit při jakémkoliv pohybu. Naopak horní zip oceníte při

oblékání sukně na spodní část oděvu, jako jsou např. softshellové

kalhoty. Sukně se hodí na všechny sportovní aktivity

nebo jen tak na procházku do parku. A hlavně, jako všechny

produkty Sensor je sukně vyrobena v ČR.

SIR JOSEPH MINIMIS

250 LADY

Dámská ultralehká péřovka

Praktická a minimalistická bundička Minimis

se velmi hodí do klasické horolezecké výbavy.

Jedna z nejlehčích péřových bund na trhu vyniká

výbornou sbalitelností. Uděláte s ní parádu

ve skalách i ve vyšších horách. Třeba pro obtížné

výstupy Fast&Light poslouží jako lehká izolační

vrstva pod nepromokavé oblečení nebo jako

záložní vrstva. Ten, kdo rád přespává v chladnějších

nocích pod širákem, ji určitě ocení jako další

vrstvu ve spacáku. Tepelný komfort zajišťuje

nejkvalitnější prachové husí peří na trhu o plnivosti

EU 800 cuin/oz. Svrchní materiál Quantum

Y od firmy Pertex ® přináší vyšší odolnost

vůči oděru a pronikání peří. Rukávy a spodní

lem jsou ukončeny pružnou manžetou. Ruce si

můžete ohřát ve dvou vnějších kapsách na zip.

Levá kapsa slouží po otočení naruby jako skladovací

prostor a bunda se dodává i včetně samostatného

váčku pro kompresní sbalení.

SMARTWOOL

SMARTLOFT 60

SKIRT

V teple a sexy

Zateplovací sukně s vlněnou izolací je

nepostradatelným kouskem do chladnějšího

počasí v šatníku každé horalky.

Už žádná promrzlá stehna a půlky

na běžkách, při zimních túrách a procházkách

nebo třeba při sáňkování!

Díky lehké izolaci z recyklované vlny

zahřeje sukně exponované partie, navíc

neprofoukne a díky DWR úpravě

odpuzuje vodu. Krátký střih do půlky

stehen a postranní panely a široký pas

ze strečového materiálu neomezují

v pohybu a poskytují maximální pohodlí.

Podšívka z merino vlny má výborné

funkční vlastnosti: hřeje a současně

je prodyšná. Díky skladnosti se

sukně hodí i jako záložní zateplovací

vrstva – snadno a rychle ji přetáhnete

přes legíny nebo sportovní kalhoty,

kdykoli a kdekoli je to právě potřeba.

A v neposlední řadě vypadá sexy.

RYCHLÁ FAKTA

Materiál 100 % nylon, strečové

panely: 54 % polyester, 38 % vlna,

8 % elastan, podšívka: 56 % merino vlna,

44 % polyester, výplň: 50 % recyklovaná

vlna, 38 % vlna, 12 % polyester

Počet kapes 2

Velikosti XS – XL

Barvy černá, tyrkysová, růžová

Vyrobeno Vietnam

Infocena 2 399 Kč

Dodává Rock Point

Testerka Natálie Kohoutková,

horalka z Krkonoš

Více na www.rockpoint.cz

ZAUJALO NÁS

• Pohodlný slušivý střih

• Skvělá výhřevnost

• Atraktivní vzhled

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 210 g (dámská M)

Hmotnost náplně 95 g husí peří

Plnivost 800 cuin/oz EU Standard

Materiál Pertex Quantum Y,

Husí peří 800 cuin,

Teplotní určení -5 °C

Velikosti S, M, L, XL

Barva

černá, modrá

Střih

Infocena

Tester

Více na

ZAUJALO NÁS

dámský

6 090 Kč

Kateřina Mandulová,

horolezkyně

www.sirjoseph.cz

• Hřejivost

• Lehkost a skladnost

• Jednoduchý střih

DIRECT ALPINE

REBEL

Nejen skialpové kalhoty

Na první dobrou skvěle padnoucí kalhoty

podle výrobce nejen na skialpy. Pro

mě však na začátku skialpové sezóny

primárně. Vyšší pas s poutky na kšandy

chrání holá záda. Jedna kapsa v pase

pojme i lavinový vyhledávač nebo jiné

drobnosti. Další dvě kapsy jsou na stehnech.

Větrání probíhá prostřednictvím

dlouhých bočních zipů s dvousměrnými

jezdci na stehnech. Otvory jsou

podloženy síťovinou, aby do nohavic

nepadal sníh. Hlavní materiál s vnitřní

Thermolite ® vrstvou umístěný na exponovaných

místech je oděruodolný

a zároveň pružný. Nohavice jsou

ve spodní části vybavené zipy se dvěma

protisměrnými jezdci a extra otvorem,

který umožňuje jak rozepnutí nohavice

při obouvání a zouvání, tak snadný přístup

k přezkám skialpových bot a jejich

snadné přepínání. Kolena jsou anatomicky

tvarovaná a kalhoty tak nijak neomezují

v pohybu ani při nejdelším kroku

či skluzu na chlupatých lyžích.

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 489 g (L)

Materiál Cordura ® , Thermolite ® ,

Nylon, Spandex, DWR,

Kevlar (PAD), Aramid (PAD)

Velikosti S – XXL

Recco ® ano

Barvy black/grey, black/petrol,

indigo/aurora, indigo/green

Střih Regular fit (men)

Infocena 4 990 Kč

Tester Vojtěch Dvořák, horský

vůdce a skialpinista

Více na www.directalpine.cz

ZAUJALO NÁS

• Perfektní střih

• Ventilace

• Ukončení nohavic pro snadnější

přepínání skialpových bot

BUFF DRYFLX PLUS

Pro každou příležitost

Buff přichází s updatem stávající řady Dryflx. Ta si zachovává

všechny důležité vlastnosti s tím, že je o něco teplejší. Ze

stejného materiálu Dryflx+ si můžete vybrat mezi čelenkou

a čepicí. Oba produkty mají různě hustou pleteninu v několika

zónách, které slouží k odvádění potu a ventilaci. Čelenka

je poměrně široká a zakryjete s ní i uši. Na hlavě drží

jistě a nijak díky bezešvé technologii a strečovosti do všech

stran netlačí. Čepice se více osvědčila v chladnějším počasí

při drápání se do kopce na běžkách. Perfektně odvádí pot

a při sjezdu na čele jen tak rychle neprofoukne. Čelenku

i čepici využijete i pod přilbou. Z rubové strany v zátylku je

navíc čepice opatřena nesmekavými či „antivyhrnovacími“

proužky. Reflexní prvky potom využijete zejména při ranním

nebo večerním běhu ve městě.

TIP

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost

1 490 g (8 UK)

Velikosti

9 – 12,5

Materiál

GORE-TEX ®

Insulated Comfort,

Lenzi Putek

Podrážka

VIBRAM ® MONT

Vnitřní botička

ano

Dvojité šněrování

ano

Infocena

8 999 Kč

Tester

Vojtěch Dvořák

– horský vůdce

a seakayaker

Více na

www.rockpoint.cz



GARMONT G-RADIKAL GTX ®

Radikální pohorka

RYCHLÁ FAKTA

Pružnost

ve 4 směrech

Ochrana UPF 50

Lze prát v pračce,

není třeba žehlit

Teplotní rozpětí

-10/10 °C

Materiál

49 % polyamid, 47 %

polyester, 4 % elastan

Typ sportu

běh, skialp, běžky,

turistika

Pohlaví Unisex

Infocena

729 Kč čelenka,

859 Kč čepice,

1 299 Kč balaklava,

1 009 Kč nákrčník

Tester

Tadeáš Vyvijal,

ultradrsný běžec

a redaktor Světa běhu

Více na

www.headwear.cz

ZAUJALO NÁS

• Výborný poměr

pružnosti a pohodlí

• Reflexní prvky

• Neutrální barevné

kombinace

Na první pohled tato bota nenechá nikoho na pochybách,

že je jiná. Radikální? V každém případě se jedná o horolezeckou

botu určenou na náročné VHT včetně výstupů na alpské

vrcholy. Svrchní tkanina Lenzi Putek je velmi odolná. Dvojité

šněrování umožňuje rozdílné utažení v oblasti nártu a kotníku.

Zajištění tkaniček je řešeno pomocí samosvorek. Bota

i přesto, že mám širší nohu, padla jako ulitá. A to i včetně

vyjímatelného návleku Foot-Sleeve, který lze vyjmout a vyprat.

Ten komfortně obepíná nohu, vytváří vzduchový prostor

mezi podšívkou a nohou. Samozřejmostí jsou u značky

Garmont technologie A.D.D., Heel Lock a Ergo Last. Podšívka

s membránou GORE-TEX ® Insulated Comfort zajišťuje komfort

i v extrémních podmínkách. Na skále vás drží značková

podrážka VIBRAM ® MONT. Pevná obsázka kolem celého obvodu

boty chrání exponované části boty. A zpevněná patka

umožňuje nasazení poloautomatických maček.

ZAUJALO NÁS

• Dvojité šněrování

• Vnitřní botička

• Sněhový límec

RYCHLÁ FAKTA

Materiál

Nylon ROBIC ®

Zipy YKK

Spony NIFCO

Objem 5 l

Počet kapes

5

Integrovaná

pláštěnka

ano

Možnost

pitného vaku

ano

Hmotnost

415 g

Infocena

890 Kč

Tester

Jakub Larysz,

šéfredaktor

Světa outdooru

a dobrodruh

Více na

www.pinguin.cz

ZAUJALO NÁS

• Měkká kapsa

na mobil nebo

brýle

• Snadný chod zipů

• Gumičky na hůlky

PINGUIN HIPBAG

RYCHLÁ FAKTA

Materiál 100% polyamid s povrchovou

úpravou 70 D a 200 D Ripstop

Silicone Polyuretan

Hmotnost 500 g

Doporučený rozsah zatížení 3 – 8 kg

Objem 18 l

Počet kapes 4

Možnost pitného vaku ano

Uchycení lyží diagonální

OUT(doorová) ledvinka, která je IN

Ledvinky prý už nejsou v módě? S touto od Pinguinu si

určitě ostudu neuděláte. Je vyrobena z materiálu Nylon

ROBIC ® , doplněná o kvalitní YKK zipy a spony a přezky NI-

FCO. Skvělá barevná kombinace oranžové a petrolejové

barvy oslní módní policii i lesníky. Pět kapes, do kterých

nacpete vše, co potřebujete na jednodenní dobrodružství,

pojme tato pětilitrová ledvina jako nic. Dvě kapsičky jsou

umístěny na bederáku a každá ze dvou velkých komor ledvinky

má své vlastní pořadače. V největší je dokonce místo

na hydratační vak. Ledvinka má měkce polstrovanou kapsu,

třeba na brýle. Po stranách Hipbagu jsou našity síťky

na další drobnosti či lahve s pitím, které zajistí gumičky

a V popruhy pro maximální kompresi ledvinky. Oranžové

gumky na čele ledvinky se postarají o vaše trekové hůlky

a pláštěnka v jejím dně o nepromokavost.

VAUDE LARICE 18

Lehký skialpový batoh

Skialpinistický batoh, který díky nízké

hmotnosti a konstrukci umožňuje svižný

pohyb na skialpových lyžích. Up&Down.

V hlavní komoře je kapsa na hydrovak,

tunely na sondu a topůrko lopaty a kapsa

na její list. A také kapsa na baterie k OSRAM

Light me up Kitu, neboli k aktivnímu světelnému

systému, který zlepšuje viditelnost

ve tmě. Prodyšné popruhy ErgoShape byly

převzaty od batohů pro trail running. Pravý

ramenní popruh disponuje elastickou 3D

síťovanou kapsou na gely či na elektroniku.

Levý zase udrží odložené rukavice či čepici.

Upevnění lyží je diagonální a hlavně rychlé.

K tomuto batohu je možno fixovat i cepín

a do integrované síťky i přilbu. Batoh má

vodoodpudivou a ekologickou povrchovou

úpravu Eco Finish a je bez použití fluorovaných

uhlovodíků (PFC). Značka VAUDE

Green Shape označuje funkční ekologické

výrobky z trvale udržitelných materiálů.

Infocena 2 339 Kč

Tester Kristýna Doležalová,

běžkyně a skialpinistka

Více na www.vaudeCZ.cz

ZAUJALO NÁS

• Uchycení lyží a síťka na helmu

• Ramenní popruhy

• Nízká hmotnost

LOWE ALPINE

HALCYON 35:40

Technický batoh

Nový technický batoh Halcyon 35:40 je

určen pro náročnou turistiku, ferraty,

lezení a skialpinismus. Tomu je přizpůsobeno

uchycení materiálu vně batohu,

kdy na čele batohu se přidělávají cepíny

a na bocích jsou popruhy pro připevnění

lyží. Konstrukce je v této velikosti standardní,

hlavní velká komora je doplněna

o vrchlík s kapsou s možností snadného

krytého posunu, takže se pod něj krásně

vejde např. smotané lano. Vrchní část komory

má několik stahování, takže ať už

lano nebo jiný materiál je snadno zafixovatelný.

Nezničitelné je zapínání vrchlíku

v čele hlavní komory kovovou přezkou.

Oproti tomu boční stahovací popruhy

jsou vybaveny klasickými plastovými

přezkami. Batoh je vybaven novým zádovým

systémem Tri-Flex odolným

vůči nalepování sněhu.Bederák nemá

kapsu, ale zato má materiálová poutka.

RYCHLÁ FAKTA

Objem 35 - 40 litrů

Délka zad M - 48 cm

Hmotnost 1,31 kg

Materiál 330D Ripstop / Hydroshield

Dura a 840D Ballistic

Mandarine / Hydroshield

Barva HR červená nebo navy

v kombinaci se žlutými zády

Vybavení odnímatelný bederní pás,

boční vstup na zip, boční sloty na

lyže, Headlocker uchycení cepínů, lan,

maček a holí, WebCatcher

Dodává SPORT Prima

Infocena 3 790 Kč

Tester Jan Pala, skialpinista,

Více na www.horolidi.cz/halcyon

ZAUJALO NÁS

• Možnost dokonalého přizpůsobení

velikosti batohu k nesenému materiálu

• Propojení a stahování výklopného víka

• Zádový systém

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost 1 080 g

Objem 22 l

Držák na helmu ano

Uchycení lyží

paralelní i diagonální

Zadní vstup ano

Materiál polyamid,

polyester - 400 D

Ripstop PU a 200 D

polyuretan

Barva černá, modrá,

oranžová

Dodává VaudeCZ

Infocena 3 379 Kč

Tester

Petra Hřebíčková,

lyžařka a skialpinistka

Více na

www.vaudeCZ.cz

ZAUJALO NÁS

• Zadní vstup

do hlavní komory

• Anatomicky

tvarované ramenní

popruhy

• Systém fixace lyží,

snowboardu či

sněžnic

TIP

Jedná se o kompaktní lyžařský batoh, který zvládne

skialpovou túru stejně dobře jako jízdu ve volném terénu

včetně nástupů s lyžemi na zádech. Krojené ramenní popruhy

ErgoShape poskytují vynikající pohodlí při nošení.

Polstrovaný zádový vstup do hlavní komory usnadňuje hledání

materiálu uvnitř batohu. Na lopatku a lavinovou sondu

je vnější extra kapsa. Druhá kapsa je určena na lyžařské

brýle. K batohu lze snadno a rychle připevnit lyže paralelně

i diagonálně, snowboard, cepín nebo teleskopické hole,

a pomocí integrované síťky i helmu. Do kapsy na bederáku

vložíte drobné vybavení, které je třeba mít vždy po ruce.

Tento batoh disponuje vodoodpudivou a ekologickou

povrchovou úpravou Eco Finish bez použití fluorovaných

uhlovodíků (PFC). Značka VAUDE Green Shape označuje

funkční ekologické výrobky z trvale udržitelných materiálů.



PIEPS JETFORCE 2.0

VAUDE BACK BOWL 22

Skialpový parťák

Druhá generace elektronického

lavinového batohu

Nová verze PIEPS JetForce je výrazně univerzálnější, jelikož

zádový systém s integrovanou jednotkou lze osadit třemi

různými velikostmi batohu (10/25/35 l). Při zachování výkonu

se podařilo výrazně zmenšit ventilátor i baterii, což se

pozitivně projevilo na snížení hmotnosti. Lavinový vak má

objem 170 l. Hmotnost JetForce je sice oproti tradičním

systémům osazeným karbonovou kartuší vyšší, ale neomezené

možnosti leteckého cestování, vysoký počet odpalů,

automatické vyfouknutí a nastavení parametrů přes

aplikaci v mobilu to bohatě vynahrazují. Batoh má síťku

na přilbu, fixační systém na lyže i dobře přístupnou komoru

pro sondu a lopatu. Ramenní popruhy, přezky v pase

i na hrudi a bezpečnostní popruh pod stehno byly uživatelsky

příjemné. Táhlo pro odpálení může být umístěno

jak na levém, tak na pravém ramenním popruhu, kde se

nachází i dobře přístupný konektor pro napájení.

RYCHLÁ FAKTA

Objem 35 l

Hmotnost 3 040 g

Velikost zad S/M, M/L

Počet vnějších

kapes 2

Kapsa na

hydrovak ano

Výbava lavinový vak

o objemu 170 litrů,

elektronický systém

JetForce s možností

opakovaných odpalů,

tři velikosti nástavců,

síťka na přilbu, uchycení

cepínu (25/35 l)

Dodává

TotalOutdoor s.r.o.

Infocena 28 490 Kč

Tester Klára Kočarová-

Pechová, skialpinistka

Více na www.pips.cz

ZAUJALO NÁS

• Možnost opakovaných

odpalů

• Automatické

vyfouknutí batohu

• Tři velikosti batohu

pro zádový systém

s integrovanou

jednotkou JetForce

94 SVĚT BĚHU 4/2019

SNĚŽNICE SMALLFOOT

UNIVERSAL 2

Hračky, které fungují

Unikátní, kompaktní, lehké, skladné - takové jsou nafukovací

sněžnice SmallFoot Universal 2, se kterými se můžeme

bez obav vydat do zimní divočiny. Na první pohled působí

sice i kvůli červené barvě trochu neobvykle, ale v terénu se

záhy ukázalo, že jsou plně funkční. Ne nadarmo je do své

výzbroje zavedla i britská armáda. Díky páru ozubů, které

lze snadno nasadit i sundat, se dá se SmallFoot pohodlně

stoupat i strmým terénem. Nazouvání nafukovacích sněžnic

na boty je intuitivní. Samotné nafouknutí sněžnic je také

snadné díky pumpičce, která je součástí setu. Člověk se při

tom sice trochu zahřeje, ale to vzhledem k místu a času, kdy

sněžnice asi použije, je jen plus. Výrobce udává čas potřebný

pro nafouknutí sněžnic SmallFoot Universal 2 cca 90 -

120 vteřin. Součástí balení je i opravná lepící sada.

G3 FINDR 102

Magnetická přitažlivost

Řada lyží FINDr od kanadské firmy K2 zahrnuje

různé šířky modelů, přičemž za univerzální

do hlubokého prašanu a do obtížných sněhových

podmínek je možné považovat nový model

FINDr 102. FINDry jsou určené pro skialpové aktivity

lyžařů s dobrou technikou sjezdu. G3 využil

osvědčené sendvičové konstrukce s výrazným

rockerem a full camberem, kdy se nešetřilo karbonem

na zvýšení torzní tuhosti lyží. Na první

pohled je viditelný výrazný rozdíl pouze na patě

lyže s velkým zářezem vyztuženým červeným

zakončujícím plastem. Největší novinkou ovšem

je premiérové použití magnetických bodů v místech

dotyku všech modelů FINDr. Tyto body

usnadňují manipulaci a nošení lyží, když lyže stačí

přiblížit k sobě a v místě hran se k sobě samy

chytí. Zapomeňte na pásky na lyže. Na tenké

vrstvě sněhu na ledovci se lyže s „magnetickými

hranami“ chovaly při sjezdu standardně. Žádné

geomagnetické anomálie.

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost

2 x 478 g (testovaná

velikost L)

Materiál

Cordura TPU, kov

(ventilek a odepínací

hroty), nylon

Výbava

sada záplat a lepení

z TPU a Cordury,

pumpička,

náhradní ventilek

a vypouštěcí

adaptér, píšťalka,

nepromokavé obaly

Dodává

Small Foot

Infocena 5 290 Kč

Tester

Petr Blahuš,

dobrodruh,

cestovatel a tramp

Více na

www.small-foot.cz

ZAUJALO NÁS

• Funny, ale účinné

• Lehkost

• Kompaktnost

RYCHLÁ FAKTA

Délky 164 (1,28 kg), až 189 cm (1,55 kg)

Krojení 133-102-120 mm

Rádius od 18,6 m do 25,2 m

Sidewall Polyurethane

Jádro Canadian Aspen wood core

Titanalová výztuha ano

Karbon konstrukce ano

Quadraxiální vazba ano

Určeno do volného terénu pro pokročilé

lyžaře až experty

Vyrobeno v Kanadě

Dodává Boatpark

Infocena 20 100 Kč

Tester Jan Pala, skialpinista

Více na www.boatpark.cz

ZAUJALO NÁS

• Magnetické hrany

• Úprava paty lyže

• Dostatek titanalu a karbonu

G3 MINIMIST

GLIDE

Nové kanadské

tulení pásy

Kanadská firma G3 představila nové

„ultralehké“ tulení pásy G3 Minimist

určené pro široké lyže. Na první pohled

došlo ke změnám pouze v uchycení

na lyži, ale toto zdání klame. Při

použití osvědčené mixové kombinace

70% mohéru a 30% nylon se G3 podařilo

snížit hmotnost pásu až o třicet

procent. Výsledkem je, že tulení pás

nabízený v šířkách 100, 115 a 130 mm

má např. pro nejdelší lyže 183-199 cm

hmotnost v rozmezí 230 až 277 gramů

podle zvolené šířky. Všechny pásy dovolují

délkové nastavení v rozsahu až

16 cm. Na snížení hmotnosti mají vliv

i nové úchyty na špičce i patě, na něž

byl použit jiný materiál. Standardem

u G3 je krycí pás, kterým lze po odlepení

dostat perfektně lepící široký pás. G3

začalo aplikovat nové k přírodě šetrné

lepidlo, stejně jako povrchovou úpravu

se zvýšenou odolností vůči vodě. Testováno

s lyžemi G3 FINDr 102.

RYCHLÁ FAKTA

Materiál 70% mohéru a 30% nylon

Délky XS 150-166 cm, S 161-177 cm,

M 172-188 cm a L 183-199 cm

Šířky 100, 115 a 130 mm

Dodává Boatpark

Infocena 100 mm 4545 Kč, 115 mm

4745 Kč, 130 mm 4985 Kč,

145 mm 5135 Kč

Tester Jan Pala, skialpinista

Více na www.boatpark.cz

ZAUJALO NÁS

• Hmotnost pásů

• Zadní uchycení pásu

• Velký rozsah délkového nastavení

pásů

96 SVĚT BĚHU 4/2019

RYCHLÁ FAKTA

Brzdy (součástí

balení)

90, 100, 110 nebo

120 mm

Rozsah DIN

6 - 13

Rozsah stupňů

2° / 10°

Hmotnost (pár)

1700 g

Konstrukce

pin tech / sjezdová

Dodává

SES Sports s.r.o.

Infocena

11 699 Kč

Tester

Vojtěch Dvořák,

horský vůdce UIAGM

Více na

www.armadaskis.com

ZAUJALO NÁS

• Kombinace pin tech

/ sjezdové špičky

• Snadnost ovládání

• Bytelnost

TIP

Jak jinak popsat vázání, které umí stoupat do kopce jako

skialpové s piny a dolů z kopce je pevné jako sjezdové?

Prostě hybridní! Takže se splnil sen většině freeriderům

a skialpinistům - nahoru v lehkém pinovém, dolu

v pevném a bytelném sjezdovém vázání. Armada Shift

na první pohled připomíná spíše sjezdové vázání - má

sjezdovou patku a špičku s možností nastavení vypínací

síly DIN. Přepnutím na WALK mód se vysunou piny,

do kterých se překvapivě snadno nastupuje. Pro výstup

můžete volit mezi dvěma stupni podložení pod patou.

Na vrcholu stoupání pak špičku vázání přepnete do SKI

módu, tím se piny zajistí zpět do vázání a vy můžete jet

kudlu v klasickém pevném vázání, které drží v každé situaci.

Vázání je kompatibilní s třemi druhy lyžáků: Alpine

DIN, Touring, Walk To Ride (WTR) a GripWalk.



ARMADA TRACER 98

Stabilní skialpovky

ARMADA SHIFT MNC 13

Hybridní vázání

Tradiční americká značka představila univerzální skialpovou

lyži, kterou nezastaví téměř nic. Kombinace lehčího

dřeva a sklolaminátu s technologií Adaptive Mesh dělá

lyži lehkou, zároveň velmi odolnou a skvěle pohlcující vibrace

při jízdě v rozbitém terénu. Jednoduchá ovladatelnost

se projevuje nejen v otevřeném terénu v dlouhých

obloucích, ale i při jízdě mezi stromy nebo při technické

jízdě s krátkými oblouky. Freeride rocker má mírný camber

uprostřed a menší zdvih paty oproti špičce. Rychlý

přenos energie zajišťuje skosení jádra Taper Tops, díky

tomu získáte velmi rychlou odezvu při nástupu do oblouku.

Snazší přenos síly na hranu dává sidewallová

bočnice, která u špičky a paty přechází v cap konstrukci.

Tlumící vrstva pod laminátem absorbuje vibrace, což

oceníte při rychlém sjezdu nebo na tvrdším sněhu. Celkový

dojem podtrhuje rychlá sinterovaná skluznice obohacená

o uhlíkové částice.

RYCHLÁ FAKTA

Délky 164, 172,

180, 188 cm

Krojení 132 / 98 /

123 mm @ 180 cm

Rádius

18 m @ 180 cm

Hmotnost (pár)

3150 g @ 180 cm

Konstrukce

dřevo Karuba, Titanal

pod vázáním

Technologie

AR75 Sidewall,

EST All-Mountain

Rocker, Ti Binding

Reinforcement,

Adaptive Mesh

Dodává

SES Sports s.r.o.

Infocena 15 190 Kč

Tester

Vojtěch Dvořák,

horský vůdce UIAGM

Více na

www.armadaskis.com

ZAUJALO NÁS

• Freeride rocker

• Tlumící vrstva

Adaptive Mesh

• Sinterová skluznice

s uhlíkem

NESMEKY YATE ICE SPIKES

Nejlepší na ledu

Řetízkové nesmeky YATE Ice Spikes s dlouhými ocelovými

hroty zajišťují bezpečnou chůzi nebo i běh ve sněhu či

na ledu. Nenahradí klasické mačky, ale plní podobnou úlohu.

Délka ocelových hrotů je 17 mm na špičce a 14 mm na patě.

Ocelové řetízky mají na nejvíce namáhaných místech svařovaná

očka. Elastický popruh zůstává pružný i ve velkých mrazech.

Díky pružné obrubě dobře sedí na všech typech obuvi,

od lehkých běžeckých až po trekkingové boty. Jejich nasazení

je dílem okamžiku. Nesmeky jsou dodávány s návodem

v češtině a uloženy v praktickém zipovém obalu. Nenahraditelnou

službu mi například poskytly při sestupu ze zledovatělé

Sněžky a transportu polského turisty s vykloubeným

ramenem, který nesmeky neměl. Velká chyba!

RYCHLÁ FAKTA

Hmotnost

od 450 g (vel. S 36 – 38)

Velikosti

S (36 – 38), M (38,5 - 41),

L (42 - 44), XL (44,5 - 47)

Materiál

ocelové hroty, ocelové

řetízky a elastické popruhy

Výbava zipový obal

Dodává YATE

Infocena 670 Kč

Tester Vojtěch Dvořák,

horský vůdce

a seakayaker

Více na www.yate.cz

ZAUJALO NÁS

• Délka hrotů 14 a 17 mm

• Jednoduché nasazení

• Odolnost

K2 WAYBACK 80

Ultralehké lyže i pro náročné použití

Americká firma K2 představila nové ultralehké lyže Wayback

80 vhodné pro pokročilé lyžaře. Nejužší model ze skialpové

řady Wayback má šířku pod vázaním 80 mm, zatímco špička

má 113 mm a pata 100 mm. Tyto parametry jsou totožné

pro všechny tři nabízené délky lyží 163, 170 a 177 cm. Testováno

v délce 177 cm v kombinaci s vázáním Marker Alpinist a závodními

pásy Pomoca. Samozřejmostí u K2 je rocker, který

má vepředu 43 cm a vzadu 18 cm. Při výstupu nebyla kombinace

Waybacku s vázáním a pásy na noze vůbec cítit. Mírný

pesimismus s takto lehkými lyžemi před prvním sjezdem

na tvrdém hrbolatém ledovci pokrytém jenom tenkou vrstvou

nového sněhu vzal rychle za své, když Waybacky 80 vyztužené

ve svrchní vrstvě titanalem perfektně držely v každém

oblouku a hrbolatý podklad si bylo možné naplno užít.

RYCHLÁ FAKTA

Délky

Rádius

163, 170 a 177 cm

20 m pro 170 cm,

113-80-100

Hmotnost 968 g @ 163cm

Konstrukce Balsa/

Paulownia Tour Ultra Lite

Technologie

Carbon Overdrive, TI SpYne,

Snowphobic Topsheet,

Tapered Tip/Tail, Titanal

Touring Technology

Dodává Outdoor Sisters

Infocena 17 999 Kč

Tester Jan Pala, redaktor

TuleniPasy.cz

Více na www.k2skis.com

ZAUJALO NÁS

• Hmotnost celého kompletu

lyže, vázání Alpinist a pásy

Pomoca

• Tuhost na tvrdém

hrbolatém podkladu

• Výřez ve špičce na pásy pro

rychloupínání

Vychytané akce

CESTOVÁNÍ

Český ráj – známý

a neznámý

Prosinec, Klub cestovatelů, Praha

Výstava fotografky Pavly Bičíkové.

www.KlubCestovatelu.cz

Po světě s Pavlem

Svobodou

Prosinec, celá ČR

Nepál, Rusko, Afrika a Mongolsko

je výčet zemí, které navštívíte

s cestovatelem a fotografem Pavlem

Svobodou.

www.photo-svoboda.cz

Beseda s Jaroslavem

Pavlíčkem

10. 12., Pražákův palác, Brno

Chování v extrémních podmínkách,

nové tvrdé poznatky z toho co se

nemá, ale může přihodit.

pavlicekactions.txt.cz

Amundsen

26. 12., česká a slovenská kina

Premiéra filmu o legendárním

objeviteli.

www.bontonfilm.cz

Expediční kamera 2020

Únor a březen, více než 200

českých a slovenských měst

Festival cestovatelských

a dobrodružných filmů.

www.ExpedicniKamera.cz

Na bajku z Nového

Zélandu do Beskyd

21. 1., café Práh, Brno

Beseda o dobrodružné cestě dvou

necyklistů přes půl světa domů.

www.bikepackingnomads.com

Festival Cyklocestování

7. – 9. 2., Frýdek-Místek

22. – 23. 2., Hradec Králové

Ryze cyklocestovatelský festival.

www.cyklocestovani.cz

Kurz HORAL

17. – 22. 3., Vysočina

Kurz outdoorové první pomoci

zážitkem určený pro širokou veřejnost.

www.zdrsem.cz

LH24

18. – 19. 1., Beskydy

Extrémní zimní závod na Lysé hoře.

www.lh24.cz

ADVENTURE

Koloběh Říp – Praha

7. 12., Říp

Závod dvojice žena + muž + 1 kolo.

www.kolobeh.com

Šediváčkův Long

21. – 25. 1, Orlické hory

Nejdelší český závod psích spřežení.

www.kolobeh.com

Winter Gladiator Race

25. 1., Josefov

Zimní verze populárního závodu

novodobých gladiátorů.

www.gladiatorrace.cz

Liptov Ride

11. 4., Liptovský Mikuláš, Slovensko

Štafetový závod týmů disciplínách běh,

skialp, freeride, kolo a kajak.

www.liptovride.sk

BĚH

CUTT Beskydy

29. 12., Trojanovice

Běh zimním srdcem Beskyd.

www.cutt.cz

Lipno Ice Marathon

8. 2., Lipno

Extrémně chladný maraton.

www.icemarathon.cz

Noc tuleních pásů

18. 1., Pec pod Sněžkou

Večerní skitouringový závod dvojic

www.noctulenichpasu.cz

Kilpi Skialp Maraton

1. 2., Morávka, Beskydy

25 kilometrový skitouringový závod

v Beskydech.

www.skialp-beskydy.cz

Štrbský skialp race

1. – 2. 2., Štrbské pleso, Slovensko

Páteční hobby závod a sobotní

slovenský pohár ve sprintu.

www.sportrysy.sk

Hore-dole Derešom

29. 2., Demänovská dolina,

Slovensko

Náročné skialpinistické závody

v Nízkých Tatrách.

www.derese.sk

Bokami

Západných Tatier

19. – 21. 3., Západní Tatry,

Slovensko

Třídenní etapový závod dvojic

ve skialpinismu.

www.bokami.sk

LEZENÍ

TENDON

Akademie Praha

10. 12., Lezecké centrum

SmíchOFF

Workshop – Co vydrží lano.

www.mytendon.cz

Olympijská kvalifikace

v kombinaci

28. 11. – 1. 11., Toulouse (FRA)

Šance Adama Ondry dostat se na LOH

2020.

www.horosvaz.cz

Zadovská 30

18. – 19. 1., Churáňov

30 km klasicky i volnou technikou.

www.ski-tour.cz

Karlovská 50

24. – 25. 1., Velké Karlovice

50, 25 nebo 10 km klasicky

valašskými vesničkami.

www.ski-tour.cz

Jilemnická 50

ZP MV ČR

25. – 26. 1., Jilemnice

Závod v „kolébce běžeckého lyžování“.

www.stopaprozivot.cz

Orlický maraton

1. – 2. 2., Deštné v Orlických

horách

36. ročník závodu na 40 km klasicky.

www.ski-tour.cz

ČEZ Jizerská 50

7. – 9. 2., Jizerské hory

Slavný lauf a memoriál expedice Peru

1970.

www.jiz50.cz

CARDION Karlův běh

15. – 16. 2., Boží Dar

Závod v srdci Krušných hor.


JeLyMan

22. – 23. 2., Staré Město pod

Sněžníkem

40, 20 a 10 km v podhůří Kralického

Sněžníku.

www.ski-tour.cz

ČT Šumavský skimaraton

22. – 23. 2., Kvilda

Druhý největší skimaraton u nás.


Bieg Piastow

28. 2. – 1. 3., Jakuszyce, Polsko

50, 30 a 25 na polské straně Jizerek.

www.ski-tour.cz

Festival Zažij Nový Zéland

15. 2., Praha

Vše, co jste chtěli vědět o Novém

Zélandu, ale báli jste se zeptat.

www.visitkiwi.cz

HORY

Krkonošský survival

13. 3., Krkonoše

Scorelauf tříčlenných týmů pěšky,

na běškách nebo sněžnicích.

www.krkonosskysurvival.cz

SKIALP

Sachasport Skialp Sprint

7. 12., Bílá, Beskydy

Podvečerní skitouringový hobby závod

pro širokou veřejnost.


Buff Skialp Vertikal

10. 1., Lysá hora, Beskydy

Večerní skitouringový závod do vrchu

na Lysou horu.


BĚŽKY

STRABAG

Ve stopě Zlaté lyže

26. 12., Nové Město na Moravě

Závod klasicky na Vysočině.


Bedřichovský

Night Light Marathon

3. – 4. 1., Bedřichov

Noční zahájení běžkařského seriálu

volně i klasicky.

www.ski-tour.cz

Vasův běh

28. 2., Sälen, Švédsko

Nejslavnější běh na lyžích klasickou

technikou na 90 km.

www.vasaloppet.se

Krkonošská 70 LAWI

7. 3., Špindlerův Mlýn

Náročný závod v Krkonoších.


Jesenická 24 hodinovka

7. – 8. 3., Jeseníky

Běžkařský závod jednotlivců i týmů.

www.jesenicka24.cz

DALŠÍ TIPY NA ZAJÍMAVÉ AKCE NAJDETE NA WEBECH:

ONE MOVE

THE REVOLUTIONARY SKI BOOT SYSTEM

Svet outdooru 04-2019

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?