Magazín Diakonie 2/2019

Pomoc má
mnoho tváří
Magazín Diakonie ČCE | léto 2019
30 let Diakonie
Co přináší dobrovolnictví
v Diakonii? strana 3
Den s pečovatelkami
v Sobotíně strana 9
30 let Diakonie: zveme vás
na oslavu 20. 6. 2019 strana 10

OBSAH ČÍSLA
2 ZAMYŠLENÍ 3 ROZHOVOR
Léto je blízko
Dobrovolnictví: Jsme na jedné vlně
6 AKTUÁLNĚ
Co se právě děje v Diakonii?
9
REPORTÁŽ
S pečovatelkami v Sobotíně
30 let Diakonie
10
30 LET DIAKONIE
Přijměte pozvání na oslavy
11
PSALO SE PŘED STO LETY
Jeden den u nás
12
ZAJÍMAVOSTI Z DIAKONIE
Kde potkáte přítulné ovce?
13
LETNÍ SOUTĚŽ
Zebra pro letní chvílky
Za monitoring médií děkujeme společnosti NEWTON Media.
Pomoc má mnoho tváří
Magazín Diakonie ČCE pro zaměstnance i širokou veřejnost. Vychází 4x ročně.
Vydává Oddělení komunikace Diakonie ČCE, Belgická 22, 120 00 Praha 2, ok@diakonie.cz
Redakční rada: Adam Šůra, Tereza Savická, Pavel Hanych, grafická úprava a sazba: Tereza Savická,
Miroslav Szkandera, foto: Karel Cudlín, Marcel Rozhoň, Adam Šůra, archiv Diakonie, pixabay.com

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
naše společná oslava 30. narozenin obnovené Diakonie je na dosah.
Už 20. června! Slavnostní odpoledne v pražském kostele U Salvátora
je určené nám všem. Od tří hodin odpoledne jsme připravili
narozeninový program s hudbou, rozhovory, zamyšlením i projekcí.
V připravovaném pořadu chceme zavzpomínat, ale i hledět do
současnosti a s nadějí také do budoucnosti Diakonie ČCE. Chystáme
také doprovodné programy: výstavu fotografií, fotokoutek či pamětní
knihu a samozřejmě občerstvení přímo na galerii kostela. Program
bude stát za to. Zvěte kolegy, klienty i širokou veřejnost. Kostel
U Salvátora je velký dost, počet míst nemusíme nijak omezovat.
Oslavme třicetiny Diakonie v co nejširším společenství.
Přeji vám krásný začátek léta a těším se na
viděnou při oslavách.
Jan Soběslavský, ředitel Diakonie ČCE
LETNÍ ZAMYŠLENÍ
Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se
už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
(Lukášovo evangelium 21,29n)
To vypráví Ježíš svým učedníkům a má recht,
sami to můžeme ze své zkušenosti potvrdit. Když
se stromy zazelenají, rozkvetou a nasadí na
ovoce, když pole ženou zelené koberce obilí výš
a výš, víme, že se blíží léto, čas tepla a prvních
sklizní, čas odpočinku a dovolených, čas
dlouhých dnů plných slunce, ve kterých si tělo
i duše odpočinou. Když se toto děje, víme, že
přichází léto.
Když Ježíš vypráví svým učedníkům
o zelenajících se stromech, není to jen informace
o blížícím se létu. Obrací posluchačovu
pozornost k náznakům, které ukazují na důležité
a významné věci. Očekávané a blízké. Vlastně
říká: člověče, buď pozorný, protože tebou dlouho
očekávaná budoucnost se brzy stane
přítomností.
Tak i my se můžeme radovat z přicházejícího se
léta nebo třeba z oslav narozenin Diakonie.
To všechno budeme reálně zažívat. Těšme se
z každého malého náznaku přiblížení. O to bude
naše radost delší a větší. Přeji vám krásné léto.
Štěpán Brodský
2

ROZHOVOR
Jsme na jedné vlně
Rozhovor o tom, co může přinášet člověku dobrovolnictví v Diakonii
Celý život působil v ekonomických oborech
a před odchodem do důchodu si položil
otázku, jak smysluplně trávit nastávající volný
čas. Rozhodl se pro pomoc druhým lidem. Už
šestým rokem pomáhá Jan Kaloš v rámci
jednoho z dobrovolnických programů
Střediska křesťanské pomoci v Praze
v rodinách dětem s přípravou do školy.
Pomoc má mnoho tváří:
A dobře se v tom doplňuje se svými výrazně
mladšími kolegy.
Diakonie slaví 30 let
Jakým způsobem jste si jako dobrovolník
našel k Diakonii cestu?
To vzniklo zcela náhodně. Chtěl jsem dobrovolně
pomáhat a někde jsem četl, že bude probíhat pro
dobrovolníky školení. Bylo tam vyjmenováno
několik činností – mezi jinými i doučování, což mě
lákalo. Na školení jsem se přihlásil, ale kvůli
problémům se zády jsem nemohl nastoupit. Byli
na mě hodní a přesunuli mě do dalšího kurzu. Ten
jsem absolvoval a tak jsem se ocitnul v Diakonii.
Čím pro vás bylo lákavé zrovna doučování?
Pomáhal jsem s učením svým dětem i dětem
svých známých. Bavilo mě pozorovat dítě, že má
nějaké schopnosti – větší či menší – a hledat
způsoby, jak mu podat látku tak, aby ji pochopilo.
Baví vás doučování i po šesti letech?
Pracujete s přeci jen s dětmi, kterým učení
nejde snadno. Nedostavila se třeba nějaká
krize?
Nedostavila. Asi už mám jistý životní nadhled. Ale
mladší kolegové z dobrovolnického týmu si občas
nějakou svou frustraci zpracovat musí. Bývají to
studenti, studentky, mladí lidé. Jdou pomáhat
s obrovským elánem a pak na nich někdy bývá
vidět jisté zklamání. Chtějí vidět rychlý výsledek,
který se nedostaví. Nemůže se dostavit. Já vím,
jaké je to v rodinách mých známých, jejichž děti
výborně prospívají. Rodiče se jim věnují skoro
každý den. Kontrolují úkoly, opakují si s nimi.
A my pracujeme s dětmi, kterým rodina nemůže
z různých důvodů se zvládáním školní látky
pomoci. Člověk velmi rychle zjistí, že hodina a půl
týdně, kterou na doučování máme vyhrazenu,
nestačí. Ale nejde přeci o vysvědčení se samými
jedničkami. Já osobně se domnívám, že pro dítě
je přínos (a učím už čtvrté), když se mu někdo
pravidelně věnuje. Děti se zpravidla těší. Takže
uspokojení dobrovolnická práce přináší.
3
Dobrovolník Jan Kaloš

Co dalšího si člověk z dobrovolnické práce
může odnést?
Vnímám pro sebe další dva bonusy. Seznámení
s dalšími dobrovolníky. Jsou to prima lidé, kteří
chtějí pomáhat. Druhý bonus je práce se školní
látkou. Jsem ekonom, léta jsem se do hloubky
zabýval účetnictvím, ledasco umím, ale mnoho ze
školní látky si člověk musí oživit, dohledat, znovu
promyslet – vzorečky, rozklad geometrických
těles, fyziku, jazyky… Považuji to pro sebe za
přínosné, mysl se udržuje v kondici.
velmi motivovaná postoupit do devítky. Když nám
nějaké setkání odpadne, chce si ho nahradit,
takže někdy se vidíme i dvakrát týdně. Děláme
spolu úkoly, zejména z matematiky a angličtiny.
Není to vůbec jednoduché, zvlášť matematika
v osmé třídě je dost náročná. Dívce bohužel
chybí základy. Pochopí zadání matematické
úlohy, potom ale nespočítá, kolik je osmkrát
devět. V angličtině je to podobné – výslovnost má
lepší než já, ale základní slovíčka nezná. Ale nejde
nám o jedničky. Myslím, že tento rok postoupí.
Povězte nám něco o dětech, které jste
doučoval.
Byly čtyři a každé bylo jiné. Ládík byl znalostmi
tak někde mezi první, druhou a třetí třídou.
Doučování nemohlo probíhat u něj doma, na to
tam bylo moc rušno. Scházeli jsme se na úřadě
blízko jeho bydliště, kde sídlily orgány
sociálně-právní ochrany dětí, takzvaný OSPOD.
Nejdřív jsme tam měli volnou místnost, jenomže
pak už jenom volné místo u stolu, pak už ani to
ne. Tak jsme se učili přímo v Diakonii, v centru
Prahy, což bylo pro Láďu náročné. Dojíždění ho
dost unavovalo. Byli jsme spolu i dvakrát na
výletě a měli jsme se, myslím, dost rádi. Dodnes
si na něj občas vzpomenu. Dalším mým žákem
byl Ibrahim, čtvrťák, úplně jiný případ než Láďa.
Rodinné kořeny měl v jedné z postsovětských
republik, v muslimské rodině. Tatínek byl někde
v Rusku, Ibrahim u nás žil s maminkou a dvěma
mladšími sestrami. Rodina fungovala zdravě,
Ibrahim byl chytrý, ovšem lajdák, a ani obětavá
maminka s tím nic nezmohla. Scházeli jsme se
u něj ve škole, což je pro doučování asi nejlepší
prostředí. Bohužel ne každá škola v tom vyjde
vstříc. Hodně jsme se zabývali češtinou. Mluvil
krásně plynně, ale v některých jazykových
nuancích se nevyznal, bylo zajímavé je s ním
probírat. Také jsme spolu hráli šachy – ty zvládal
velice dobře – a doučovali se fyziku. Ibrahimovo
lajdáctví se mi zlomit asi nepodařilo, ale strach
o něj nemám. Ve světě se rozhodně neztratí.
A nyní se věnuji jedné dívce, teď opakuje osmou
třídu. Hlavně proto, že byla hodně nemocná. Je
Mluvil jste o čtyřech dětech. O jednom jste se
zatím nezmínil.
Vidíte, ono šlo spíš o mladého muže. Byl z Afriky
a po střední škole chtěl u nás studovat nějakou
školu uměleckého typu. Potřeboval si doplnit
kulturní znalosti. Zase šlo o úplně jiný typ
setkávání. Vídali jsme se v kavárně a povídali si
třeba o impresionismu. Po čase mi od něj přišla
esemeska, že přijímačky udělal úspěšně.
Kolik času vám dobrovolnická práce pro
Diakonii zabírá?
Standardně jednou týdně hodinu a půl
samotného doučování a hodinu a půl dojíždění.
Takže čistého času tři hodiny týdně. Jednou za
rok máme takovou hodnotící schůzku, kdy
proběhne setkání s dítětem, jeho rodičem a se
zástupcem Diakonie.
pokračování na další straně
Dobrovolník jako dobrý parťák pro nesnadné chvíle
4

S dalšími dobrovolníky se ovšem setkáváte
ještě na takzvaných supervizích. Jak to
probíhá?
Supervize se konají jednou za dva měsíce. Sejde
se dobrovolnický tým a za účasti psychologa
sdílíme zkušenosti. Při práci v rodinách si musíme
dávat pozor, abychom nepřekračovali naše
poslání. Jsme tam kvůli doučování konkrétního
dítěte, ne abychom za rodinu řešili její problémy.
To znamená nereagovat na určité situace,
nenechat se do nich zatáhnout. Psycholog nám
doporučuje, jak na to. Dobrovolníkům-nováčkům
přinášejí supervize jisté uklidnění. Zjistí, že při
práci s dětmi řeší stejné otázky a problémy, jako
ti zkušenější. Setkání probíhají v přátelské
atmosféře a se sympatickými lidmi. Většinou jsou
výrazně mladší než já, ale cítím, že jsme na stejné
vlně.
Ptal se Adam Šůra
Jaké další zajímavé dobrovolnické programy Diakonie nabízí?
NÁVŠTĚVY PROTI SAMOTĚ
Spousta seniorů nemá možnost si celý
den s nikým promluvit. Navštivte je, aby
nebyli sami. www.brno.diakonie.cz
DOPISOVÁNÍ S VĚZNI
Život za mřížemi není snadný. Kontakt
s vnějším světem může poskytnout třeba
dopis. www.skp.diakonie.cz
POVODŇOVÍ DOBROVOLNÍCI
Vysíláme dobrovolníky do míst
zasažených povodněmi. Přímo v terénu
pomáhají odstraňovat následky
katastrofy. www.diakoniespolu.cz
KAMARÁD PRO VOLNÝ ČAS
Lidé s postižením jsou často ochuzeni
o možnost trávit čas podle svých přání.
Zajděte s nimi, kam chtějí – třeba do kina.
www.rolnicka.cz
DOBRODUŠ
Poznejte strasti i radosti, které přináší
život lidem s duševním onemocněním
a staňte se jejich oporou.
www.dobrodus.cz
ČISTĚ ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST
Potkejte se se ženami z jiných zemí,
které k nám přišly hledat nový domov.
Ochutnejte exotická jídla nebo
vyzkoušejte techniky zkrášlování.
www.doma.diakonie.cz
www.diakonie.cz/dobrovolnictvi
5

AKTUÁLNĚ
3D klub ve Valašském Meziříčí
Nově zařízený mobilní domek stojí od konce dubna
před hlavní budovou Diakonie Valašské Meziříčí.
Funguje v něm dobročinný obchod s darovaným
oblečením a také zázemí pro dobrovolníky: „Chceme
vytvořit klub otevřený pro všechny zájemce
o dobrovolnictví. Seniorům chybí kontakt s mladou
generací a i pro mladé bývá setkání se staršími lidmi
často velice inspirativní,“ říká ředitel střediska
Miloslav Běťák. Domek darovala Diakonii společnost
ČEZ Prodej a o jeho provoz se starají právě
dobrovolníci.
I Diakonie má svoji extraligu
Nikoli v hokeji, ale v kvalitě svých služeb. Certifikát
diakonické extraligy, jímž se oceňuje vysoká kvalita
poskytovaných služeb, slavnostně převzaly
zástupkyně hned čtyř diakonických služeb. Tyto
služby uspěly v interních kontrolách s hodnocením
více než 85%. Gratulujeme kolegyním a kolegům
v Litoměřicích (sociálně terapeutické dílny Terezín),
v Diakonii Západ (služba Plus pro lidi v krizové
situaci), v Ostravě (azylový dům Debora pro ženy
a matky s dětmi) a v SKP v Praze (pečovatelská
služba Vinohrady-Vršovice).
Diakonie má novou pobočku
v Kutné Hoře
V litoměřické Diakonii
Sociálně terapeutickou dílnu otevřela Diakonie
v centru Kutné Hory. Lidé s lehčím mentálním,
kombinovaným či jiným zdravotním postižením se tu
učí věcem, které mohou využít ve svém budoucím
zaměstnání. Kutnohorské pracoviště patří pod
středisko Diakonie Střední Čechy. Obdobné služby
najdete i na dalších deseti místech v Diakonii.
6

Pomáhat pro
pomoc samu
REPORTÁŽ
Proč se dnešní svět neobejde bez namáhavé práce pečovatelek
Je sedm hodin ráno a pečovatelkám
v Diakonii Sobotín právě začíná směna.
Sobotín leží na úpatí Jeseníků a počasí je
dnes vpravdě jesenické: ve smrčinách na
vrcholcích kopců leží mlha, vzduch je
prosycený vodou, nebe souvisle pokrývají
mračna. Po vedrech předchozích dnů cítí
člověk úlevu a chuť celý den prolenošit. Na to
teď ale není čas. Pečovatelky čeká
intenzivních dvanáct hodin péče o seniorky
a seniory s projevy demence.
Lidé s projevy demence, kteří v Diakonii Sobotín
našli domov, se neobejdou bez trvalé pomoci
dvacet čtyři hodin denně. Ztrácejí totiž orientaci
v prostoru i čase. Každý z nich je stále osobností
se svými návyky, potřebami a touhami; vlivem
nemoci je ale nedokážou dát najevo tak, jak jsme
běžně zvyklí. Proto potřebují pomoc odborníků,
kteří citlivě dovedou proniknout do zdánlivě
nesrozumitelného světa svých klientů
a rozpoznat, co se v něm odehrává. Proto se
také pečovatelky před začátkem každé směny
musí důkladně poradit a sdílet nejnovější
zkušenosti.
Postranice půjdou pryč
Dnes ráno se řeší třeba to, že jedna z klientek
v noci nespala a bouchala do postranic své
postele. Má je tam se svým souhlasem
nastavené proto, aby se předešlo případnému
pádu z postele ve spánku. Možná ale teď dává
najevo, že jí postranice vadí. Je rozhodnuto, že
půjdou pryč.
Jiná seniorka přišla do domova v Sobotíně teprve
nedávno z jiného zařízení, kde byla trvale
upoutaná na lůžko. V dokumentaci měla
7

napsáno, že se neudrží na nohou. Podle
vycvičeným pejskem. Když ho klienti a klientky
pozorování pečovatelek ze Sobotína to ale
hladí, nebo mu vyčesávají srst, procvičují si
neplatí. Paní je pravděpodobně schopná chůze,
přitom ruce a prsty. Většině se to líbí a ochotně
dokonce se ptala po hůlce. Vedoucí ranní porady spolupracují. Stařenka s bílými vlasy a přísnou
doporučuje, aby paní hůlku dostala.
tváří ale možná zažívá v přítomnosti zvířete
nějakou úzkost. „Dejte toho pejska pryč,“ říká
Není neobvyklý jev, že se nově příchozím do
nahlas a důrazně.
sobotínského domova stav zlepší. Míst
specializovaných na péči o lidi s projevy demence Jedna z pečovatelek si ji vezme stranou. Posadí
je málo. Někdy i trvá delší čas, než lékaři určí
se naproti ní, klidně a zpříma jí hledí do očí. Svoje
správnou diagnózu. Do té doby senioři často
ruce položí k jejím, během hovoru je vezme do
zůstávají v léčebnách dlouhodobě nemocných či svých dlaní. Ptá se, jestli má paní ráda kočky,
v psychiatrických léčebnách. Spíš než léčbu ale
když ne psy. Vyptává se na zahrádku – jestli ji
potřebují citlivé pochopení svých potřeb. Právě
paní měla a co na ní pěstovala. Zavede řeč na
o to se v Sobotíně snaží.
další zvyky – třeba kdy si paní raději dávala kávu,
Vyprávět příběh
Poučení přitom hledají
v životních příbězích klientů.
Jejich znalost velmi pomáhá
nastavit individuální péči. Jak říká
koordinátorka pečovatelek
Antonie Pleskačová: „Když třeba
někdo pracoval čtyřicet let jako
Není neobvyklé,
že se nově
příchozím stav
zlepší
jestli dopoledne nebo odpoledne.
Stařenka stručně odpovídá, nebo
také mlčí. Úzkost však odezněla.
Ze získaných informací a taky ze
zkušeností každodenní praxe
v domově tvoří pečovatelky
a sociální pracovnice domova
stručné profily klientů, podle
pekař, je dobré o tom vědět. Může to pomoci
kterých se potom v individuální péči řídí. Na tabuli
vysvětlit, proč takový člověk nemůže v noci spát
v místnosti pečovatelek jsou jména jednotlivých
– že to není projev aktuální nepohody, ale
seniorů a seniorek vypsaná a u každého jména je
celoživotní návyk, který nemá smysl měnit, natož stručně uvedeno, co daný člověk potřebuje a co
nějak léčit.“
mu prospívá. Například individuální rozhovory,
držení za ruku, procvičování chůze. Nebo zpívání
Od pečovatelek to vyžaduje velkou vnímavost
a procházky mimo areál domova. Informace na
a empatii. Senioři s projevy demence už totiž
tabuli pak ještě doplňují jednotlivé karty klientů,
o sobě nevyprávějí. A když, tak jenom v útržcích, na kterých jsou podrobněji rozepsány informace
které je potřeba pečlivě vyhodnotit. Jak takový
o jejich životním příběhu, aktuálním stavu a
empatický přístup vypadá, lze sledovat při
oblíbených aktivitách.
canisterapii, která v Sobotíně právě probíhá.
pokračování na další straně
Do domova dorazil fyzioterapeut se speciálně
Počátky diakonické práce v Sobotíně sahají až do
roku 1925, kdy rozsáhlá správní budova místních
Kleinových železáren začala sloužit jako útočiště
pro opuštěné děti a staré lidi. Dnes tu najdeme
právě domov pro seniory a taktéž pro lidi
s demencí. Diakonie Sobotín dále nabízí:
Odlehčovací službu - přechodnou pomoc
pro lidi s projevy demence, o které jinak pečují
členové rodiny nebo jiné blízké osoby v domácím
prostředí.
Osobní asistenci - podporu a pomoc lidem
s omezenou soběstačností, která je zaměřena
tak, aby mohli žít co možná nejdéle ve svém
domácím prostředí dle svých zvyklostí, potřeb
a zájmů.
Dům na půl cesty - bydlení pro mladé lidi bez
vlastního zázemí. Nejčastěji se jedná o lidi, kteří
právě opustili dětský domov. Součástí služby je
podpora v rozvíjení dovedností potřebných pro
samostatný život.
8

S dobrým pocitem
O tom všem musí mít pečovatelky přehled
a udržet ho v hlavě. A to za provozu, který je
docela svižný. Když se po ranní poradě
rozcházejí mezi klienty, je to jako by někdo
odpískal start. Není toho málo, co se musí
stihnout: pomoci klientům s hygienou, oblékáním,
s přípravou snídaně, s výměnou ložního prádla,
a to tak, aby se na každého včas dostalo.
Zvlášť ráno musí být práce pečovatelek rychlá
a přesná, ale ani v dalších hodinách půldenní
pracovní směny se prostor na prodlevy
nenaskytne. Však jsou na to pečovatelky
připravené a pro případ vyčerpání mají ve své
místnosti připravené podpůrné látky: vedle
očekávatelné kávy ještě menší hromádku čokolád
a sladkého pečiva – pro rychlé dobití energie.
Kdo chce tuhle náročnou a nepostradatelnou
práci dělat, musí mít rád kontakt s lidmi
a potěšení z toho, když druhému člověku dělá
radost. Přitom nesmí být závislý na vděčnosti,
protože lidé s projevy demence ji nedávají vždy
najevo. Není to samozřejmě pravidlo. V Sobotíně
znají vřelá objetí od klientek a klientů, ze kterých
vyzařuje spokojenost. Ale pečovatelky vědí, že
pomáhat je třeba prostě pro pomoc samu. Jen
kdo má tohle v sobě zakódováno, odchází
z náročné dvanáctihodinové směny s dobrým
pocitem a na tu další se těší.
Adam Šůra
Krabčice
Pátek
Opolany
Dvůr Králové
nad Labem
Sobotín
Petrov
nad Desnou
Domov pro lidi s projevy demence
(nebo nemoci podobného typu) se oficiálně
nazývá domov se zvláštním režimem. Diakonie
nabízí tuto službu nejen v Sobotíně, ale i na
dalších deseti místech v republice.
Dolní Moravice
Písek
Valašské
Meziříčí
Vsetín
Myslibořice
9

30 let #společně
Slavnostní setkání k třicetinám Diakonie
30 let Diakonie
čtvrtek 20. června 2019 od 15 hodin
kostel U Salvátora, Salvátorská 1, Praha 1
Slavnost, hudba, rozhovory, zamyšlení a projekce – to vše věnované nejen minulosti,
ale také přítomnosti a budoucnosti Diakonie ČCE.
Zveme zaměstnance, klienty, dobrovolníky, přátele Diakonie
a všechny, kdo s námi chtějí narozeniny Diakonie oslavit.
Moderuje Jan Sklenář, orchestr Konzervatoře EA Olomouc řídí Ladislav Moravetz,
scénář a režie Hana Mikolášková. Můžete se těšit na občerstvení, pamětní knihu, fotokoutek, výstavu, zkrátka #společenství.
www.diakonie30.cz

PSALO SE PŘED STO LETY
Dějiny Diakonie u nás se píšou už od druhé poloviny 19. století. V roce 1903 pak vznikla přímá předchůdkyně
dnešní Diakonie, „Česká Diakonie, spolek evanjelický pro ošetřování nemocných a chudých“. Jejím posláním
bylo poskytovat vzdělání a zázemí diakonkám – ženám, které na sebe berou závazek pečovat o chudé
a nemocné. V průběhu let se její aktivity rozrůstaly. Několik desítek sester diakonek pracovalo v různých
zdravotnických zařízeních či docházelo ošetřovat nemocné do rodin. V roce 1920 byl založen domov pro
opuštěné děti v Kostelci nad Černými lesy. Naopak z plánů vybudovat velkou nemocnici sešlo s příchodem
druhé světové války. Česká Diakonie zanikla po nástupu totalitní moci, která její činnost zakázala. Práce
Diakonie byla obnovena v roce 1989. Česká Diakonie vydávala i své „Zprávy české Diakonie“, z nichž
vybíráme následující článek.
Mnozí, kdo do České Diakonie zavítají, libují si náš
klid. Vše má svůj čas a pořádek. A přece i tu jest
často dosti rušno, ne že by se tu ozýval hlahol
hlasů, ale ozývá se tu přečasto telefon
a elektrický zvonek u dveří. Návštěvy se někdy
netrhnou. Vyhledává se náš hospic a, ještě častěji
rychlé opatření nově onemocnělých. Vyhovíme dle
možností rády, třeba že se musí disposice, které se
již den před tím vykonaly, někdy více než jednou
měniti.
Konečně se den nachýlil a děkujeme Pánu, že se
mohlo vše opatřiti. Ale tu zadrnčí telefon: „Halloh,
kdo tam?“ Úředník, který přišel před chvíli
z kanceláře. Najde nemocnou choť. Jsou tu malé
děti a nikdo při ruce, kdo by alespoň to nejnutnější
zařídil. Rychlé pomoci jest třeba. Nezbývá, než by
sestra řídící, ač po celý den napjatě do únavy
pracovala, převzala noční ošetřování, neboť žádné
sestry jiné po ruce není, všecky jsou zaměstnány.
Jde ráda, neboť ví, že rodině nese pomoc
a potěchu a to ji oblažuje.
A ještě než odejde, někdo zvoní. Kdo ještě přišel?
Žena vyzáblá, špinavá, která nese na ruce
vychrtlého asi 2-letého hošíka. Právě přijela
drahou. Je hladová a nemocná. Kam měla jíti než do
Č. D., kde již dříve jí byla více než jednou pomocná
ruka podána? S pláčem vypravuje, že se jí na
nádraží ztratila její 9-letá dcerka. Co je dělati?
Zůstane tu, opatří se. Brzy se ukáže, že je třeba
zavolati lékaře. Zatím se hledá ztracené dítě. Najde
se v „Útulně pro opuštěné děti“
v Bartolomějské ulici, kam bylo strážníkem
dovedeno. Zdá se, že matka se ztratila dřív dítěti,
než dítě matce. Onemocnění je toho rázu, že se
musí operativně zakročiti. Žena musí býti
dopravena do nemocnice. Duchovně bude bez
pomoci a té jí bylo tolik potřebí a tělesně, kdo ví, jak
se jí dnes povede! Jak by jinak byla ošetřena
v naší nemocnici! Hošíka jsme zatím nechaly
u nás. Klučina rychle nám a našemu pořádku
přivykl a začal pomalu žvatlati, vůčihledě sílil. Měly
jsme z něho radost, než u nás zůstati nemohl.
Husův Asyl v Čáslavi jej leskavě přijal
i s jeho sestřičkou, kde se oběma dětem „u tety
Hany“ dobře daří. Jsou zachráněny, stanou se
platnými členy lidské společnosti a zasetá semínka
Boží pravdy, v jejich útlá srdce přinesou časem
ovoce.
Zprávy České Diakonie, květen 1919, redakčně kráceno
Sestry diakonky v Kostelci nad Černými lesy
11

ZAJÍMAVOSTI Z DIAKONIE
Ve střediscích a školách Diakonie můžete narazit na různé pozoruhodné věci.
Přinášíme vám výběr některých zajímavostí. Věděli jste například, že...
...i lidé bez možnosti pohybu, dokonce
i bez schopnosti posadit se na pojízdné
křeslo, mohou vyrazit ven?
V diakonickém domově odpočinku ve stáří
v Myslibořicích si teď nechali vyrobit podobné
lůžko, kterému s úsměvem říkají „kočárek pro
seniory“. Nádherná zahrada v Myslibořicích
bude díky němu přístupná všem klientům
domova.
...do školy patří i bubny?
V ostravské diakonické škole bubnují žáci
i pedagogický sbor. Společné vytváření rytmů
není jen volnočasovou aktivitou, ale také
prostředek relaxace a redukce stresu, tedy
jednou z forem skupinové terapie. Na bubeníky
můžete narazit i v jiných našich zařízeních.
...na zahradách domovů odpočinku ve stáří
nemusí být jen bylinkové záhony, ale třeba
i zvířátka?
Na zahradě domova Jabloňová Vsetínské
Diakonie mají mlsné beránky. Chvíli to trvá, než
si zvyknou na lidi. Poté si ale od seniorů
z domova berou krmení přímo z ruky.
...diakonické sociální obchody s kvalitním
oblečením z druhé ruky můžou i jezdit?
Plzeňsko nově brázdí SECONDHELP Truck -
speciálně upravený autobus, kde si lidé
mohou nakoupit. Lidé si tak mohou oblečení
známých značek nakoupit i u sebe doma
v malých obcích.
...i lidé s těžkým handicapem mohou
sportovat?
V Diakoniích ve Vrchlabí a v Soběslavi
pravidelně trénují týmy tzv. integrovanou
Bocciu. Jedná se o sport podobný pétanque,
jehož pravidla jsou upravena právě pro hráče
s těžkým postižením. Oba diakonické týmy se
účastní soutěží a soběslavská Diakonie
Rolnička dokonce pořádá vlastní turnaj.
12

SOUTĚŽ
Vyluštěte diakonickou zebru a pošlete nám odpovědi na všechny čtyři otázky. Vylosované výherce zveřejníme
v příštím čísle. Odpovědi posílejte do 31. 8. 2019 na e-mail zpravodaj@diakonie.cz, popř. na adresu
„Oddělení komunikace“, Diakonie ČCE, Belgická 22, 120 00 Praha 2. Nezapomeňte uvést svou adresu.
Výherce odměníme pěknou drobností z Diakonie.
Na oslavě 30 let Diakonie se u stolu
s občerstvením sešli čtyři pracovníci z Mostu,
Plzně, Chebu a Brna. Každý z nich si vzal ze
stolu něco jiného – řízek, jablko, sýr a víno.
Když se dali do řeči, zjistili, že je mezi nimi IT
pracovník, pečovatelka, sociální pracovník
a účetní.
Víme, že:
1) pracovník z Plzně je milovník sýrů
2) vytrénovaná pečovatelka přijela na kole
3) IT pracovník přijel z Chebu
4) v Mostu si potrpí na dobré víno
5) účetní zásadně jezdí autem
6) Brňan je zapřisáhlý masožravec
7) nabízené víno pečovatelka nemá ráda
8) kdo přijel autobusem, si již nedal jablko
9) z Brna se autem přijet nedá
10) účetní je abstinent
Zkuste zapřemýšlet:
Co jedl ten, kdo přijel vlakem?
Jak přijel ten, kdo si dal víno?
Odkud je sociální pracovník?
Jakou profesi vykonává ten, kdo jedl sýr?
DÁRCOVSTVÍ
Pošlete dvojkolo do Čáslavi nebo kuřata do Kambodži
1. června jsme spustili nový web
www.darek.diakonie.cz. Najdete tam osm
nejzajímavějších projektů z celé Diakonie, které
hledají podporu dárců. Můžete přispět třeba na
pořízení dvojkola pro lidi s postižením v Čáslavi,
cimbálovou muziku a canisterapii pro klienty
hospice ve Valašském Meziříčí nebo kuřata
a solární panely pro chudé farmáře v Kambodži.
Za svůj dar dostanete certifikát a potvrzení na
e-mail. O tom, jak se projektům daří, vám
budeme dávat vědět.
13

Pohodlné ubytování v centru Prahy
za výhodnou cenu
v období od 1. 7. do 31. 8.
Cena pro zaměstnance Diakonie ČCE: 350 Kč / lůžko / noc
Cena při obsazení celého pokoje (2-3 lůžka): 300 Kč / lůžko / noc
Zvýhodněná cena pro ostatní ubytované: 500 Kč / lůžko / noc
Zvýhodněná cena při obsazení celého pokoje (2-3 lůžka): 450 Kč / lůžko / noc
Rezervace ubytování na www.diakonicka-akademie.cz
nebo tel. 703 185 630

www.diakonie.cz
V etiopském Chuku podporujeme rozvoj podnikání stavbou mlýna.
Středisko humanitární a rozvojové spolupráce, 2018