1. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

3
EDITORIAL
Každý začátek bývá těžký.
Adaptační kurz 2017 - 1.B
Vídeň 2017
Drážďany 2017
Drážďany 2017
Zrod lidské bytosti, začátek podnikání,
zahájení přísné diety, nástup
povinné školní docházky i
první měsíce v roli otce či matky.
Nejinak tomu bylo i s tímto, pro
školu historicky prvním číslem
školního časopisu. Pro redaktory
je vydání tohoto čísla zúročením
několikaměsíční snahy. Pro mne
však téměř zázrak.
Říká se, že přání je otcem myšlenky.
Mým přáním v počátku
bylo vytvořit něco hmatatelného,
čím by se mohla naše instituce
prezentovat a kde by se uplatnil
neotřelý, nespoutaný a inovativní
pohled žáků na svět. A tak se
stalo, že mne políbila múza s vidinou
redakce vlastního školního
časopisu. Do jaké míry úspěšného,
nechť posoudí vážený čtenář
sám.
Netroufám si uvádět všechny peripetie,
které jsme řešili. Jen příkladmo
zmíním útrapy při vývoji
loga, kréda redakce a zejména
grafické podoby našeho webu.
K tomuto tématu se rádi vrátíme
později v některém z jubilejních
čísel, jestliže se takové mety podaří
dosáhnout.
Co bych ale především rád v
tomto úvodu ocenil, je práce celého
týmu. Jeho jednotlivé dílky
– zástupce šéfredaktora, redaktoři,
fotografové, grafik, korektor
i osoby, které nám poskytly technickou
podporu, skvěle, až nad
mé očekávání, spolupracovaly
a pro naši věc se výjimečně nadchly.
Jim patří můj velký dík.
Hezký den a příjemné čtení,
Radek Marcín
šéfredaktor

4
5
Obsah
NOVINKY
5 Slavnostní zahájení 2017/2018
8 Den otevřįených dveřįí
ROZHOVORY
6 ŘĮeditel UPVSP
10 Pilot vrtulníku
12 Hipoložka PČR
SPORT
16 Bench challenge
18 Vánočční laťĵka
18 Jump aréna
20 Lyžarské kurzy
ZAJÍMAVOSTI
6
16
10
14 Fotografie ze dne otevřįených dveřįí
15 Vyhodnocení ankety ze dne otevřįených
dveřįí
19 NávstěĜva Muzea ččokolády
OzvěĜny z Hrdlořįez
Premiérové číslo, ročník 1
Vychází 21. 2. 2018
Vydává: Redakční rada Vyšší
policejní a Střední policejní školy
Ministerstva vnitra v Praze
ŠÉFREDAKTOR:
Marcín Radek
Kontakt: MarcinR@skolamv.cz
ZÁSTUPKYNĚě ŠÉFREDAK-
TORA:
Baštová Hanka
REDAKCE:
Faifr Jindřich, Bočková Lenka,
Frenzlová Tereza, Frídelová Ella,
Kolesníková Arina, Martínek Michal,
Mlčochová Mariana, Neubergová
Eva, Pecoldová Michaela,
Rathouská Anna Marie, Šmucrová
Johanka, Zahradníčková Kateřina,
Zapletalová Marie
GRAFIK:
Novotný Dominik
FOTOGRAF:
Janota Milan
KOREKTOR:
Šťastná Miroslava
Publikování nebo šíření jakéhokoli
materiálu z časopisu bez písemného
souhlasu Redakční rady
časopisu, je zakázáno.
SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU 2017/2018
Na tuto akci bylo pozváno několik
významných hostů, kterým se při
této příležitosti ředitel školy, plk.
PhDr. Ing. Jiří Zlámal, Ph.D., MBA,
rozhodl udělit ocenění - školní medaili.
V pondělí 4. září 2017 byl slavnostně
zahájen školní rok 2017/18 VPŠ
a SPŠ MV v Praze. Celá akce se
konala ve Vzdělávacím centru v
areálu zdejší školy. V rámci tohoto
významného aktu nově přijatí žáci
střední školy skládají tzv. „slib žáka“.
ZÁBAVA
22 Sudoku, Hádanka

6
7
ROZHOVOR S ŘEDITELEM VZDĚLÁVACÍHO ZAŘÍZENÍ PRAHA - UPVSP PČR
Jedním z oceněných v rámci slavnostního
zahájení školního roku byl pan plk. Mgr. Bc.
Martin Souček, ředitel vzdělávacího zařízení
Prahy-Útvaru policejního vzdělávání a služební
přípravy, který souhlasil s poskytnutím exkluzivního
rozhovoru pro náš časopis.
Pan ředitel přijal našeho redaktora v soukromí své kanceláře
a zodpověděl následující otázky:
Na jaké střįední škole jste studoval?
Já jsem studoval střední průmyslovou školu v Jihlavě.
Když jste na tu školu přįišel, konalo se něĜjaké
slavnostní zahájení?
Tak samozřejmě jsem studoval střední školu před spousty
let a v té době se žádné slavnostní ceremonie nekonaly.
Ano, určitě zahájení bylo, ale bez takových ceremonií, které
máme tady na Vyšší a Střední policejní škole.
Uvažoval jste na střįední škole, že byste mohl jít
k policii?
Musím říct, že vůbec ne. Já jsem studoval technický obor,
takže jsem měl jiné představy o svém budoucím povolání.
Nicméně se to tak v životě stává, že se z koníčka, kterým pro
mě byl sport, stane následně zaměstnání.
Takže Vás k této práci inspiroval sport?
Ano, dělal jsem judo. V té době byla ještě povinná základní
vojenská služba. A já právě díky středisku vrcholového sportu,
kterého jsem byl členem, mohl dělat judo. Potom když
jsem skončil základní službu, tak jsem dostal nabídku pracovat
u policie jako tělocvikář. Takže jsem byl instruktorem tělesné
a služební přípravy. Připravoval jsem policisty v rámci
používání donucovacích prostředků a podobně. Tohle tedy
byla moje kariéra u policie. Neboli obor, který jsem na střední
škole studoval, se mi nestal zaměstnáním. Ale naopak můj
koníček, sport, mě dovedl k policii.
Co máte na Vaší práci rád?
Já jsem ve skrze pozitivní člověk a musím říct, že sloužím
už 26. rokem a celou tu dobu rád chodím do práce. Pracoval
jsem na různých pozicích a je to možná i mým přístupem k
životu, že ve všem hledám něco pozitivního, co má smysl a
tomu dávám větší význam.
Jaká z těĜch pozic se Vám líbila nejvíce?
Největší pocit uspokojení ze své práce jsem měl v době,
kdy jsem vykonával vedoucího dopravního inspektorátu.
A to zejména protože to byla pozice, kde jsem vnímal ze
strany veřejnosti potřebu policie. Protože dopravní
inspektoráty se vyjadřují k různým záležitostem potřebným
pro život občanů. Například dopravní značení,
napojení na komunikace, nemovitosti, celkově řešení
dopravních situací ve městech. Tam je policie velmi potřebná.
Přesně tam jsem cítil pocit uspokojení. Následně
jsem šel do pozic velitelských a prakticky již to byla
manažerská pozice, která spíše koordinovala činnosti
těch jednotlivých vedoucích oddělení. A tam už se tolik
člověk nesetkává s okolím a je to víc o vnitřním pocitu v
té organizaci Policie ČR.
Máte něĜjaké zážitky, na které rád vzpomínáte?
S ohledem na to, že sloužím už víc jak 25 let, tak příběhů
mám celou řadu. Musím uznat, že velikým mezníkem
v rámci mé policejní kariéry byla moje účast na Mezinárodním
mírovém fondu v roce 2000. Pro policii to byla
velká událost, protože jsme do převratu v roce 1989, nemohli
mít žádné bojové jednotky. To znamená, že se teprve
zřizovaly. A potom, když nastala situace, že opravdu
hrozilo ohrožení pořádku a bezpečnosti lidí, musela
policie tyto jednotky narychlo vytvářet. Právě tento rok
(2000 – pozn. red.) byl toho první zkouškou. Takových
zkušeností existuje dnes nespočet.
Máte děĜti? Ubíraly se cestou za kariérou ve
vašich šlépěĜjích?
Ano, mám děti. Dcera pracuje u police, na ekonomickém
úseku. Syn velmi dlouho polemizoval s myšlenkou stát
se policistou, nicméně ho život zatím zavál jinam. Má
ale vystudovanou střední školu se zaměřením na právo.
zleva: plk. Mgr. Tomáš Kubeš,
plk. Mgr. Bc. Martin Souček
Když byly děĜti menší, uččil jste je základy sebeobrany?
Určitě, jak už jsem zmínil dříve, věnoval jsem se aktivně judu.
Vedl jsem i dětský oddíl. Moje děti se těch tréninků účastnily
také.
Co zajímavého ve své funkci do budoucna oččekáváte?
Ze současné funkce očekávám, že budu moci předat zkušenosti,
které jsem nabyl ve výkonu služby. Mám za to, že
mít 23 let praxi ve výkonu a potom následně zaujmout pozici
ředitele vzdělávacího zařízení je velmi dobré, protože mohu
předávat dále očekávání, které policie do nových policistů
vkládá. To znamená skutečně definovat, co policie skutečně
potřebuje.
Na několik let dopředu se nemíním nikam posouvat. V této
pozici se v současné době plně realizuji a několik let to nehodlám
měnit.
Myslíte si, že bude pro studenty střįední policejní
školy, po jejím absolvování, snazší se k policii
dostat?
V každém případě, jakákoli střední škola je prvním mezníkem,
kdy dítě má už nějaké povědomí o
své budoucí profesi. Každopádně střední policejní škola připravuje
žáky na to, aby primárně pracovali u policie. Znalosti
nabyté v průběhu studia, mohou využít ke studiu na Policejní
akademii (vysoká škola s policejním zaměřením – pozn.
red.) nebo přímo u Policie České republiky ve služebním poměru.
Takže určitě to má velký význam.
Co byste popřįál studentůķm této školy?
Já bych jim popřál, aby se naplnila jejich očekávání. Jako
pozitivní člověk věřím tomu, že sem všichni šli s představou
studovat poctivě. To je teď jejich jediná práce, kterou mají. Ať
si cení toho času, který do toho dávají. Dávají ho sami sobě.
Mě bude těšit, jestliže se později budeme potkávat v rámci
služby u PČR. Přeji si, aby se jim tu líbilo, aby získali určitý
režim, který je v práce u policie velmi potřeba.
Arina Kolesniková

8
9
BRÁNY ŠKOLY BYLY OTEVŘENY
Jednou ročně pořádá naše škola Den otevřených dveří, kterým dává široké
veřejnosti výjimečnou příležitost prohlédnout si téměř celý areál a současně
zhlédnout činnost jednotlivých složek Policie ČR. K vidění byly např.
činnosti hipologů, kynologů, služby dopravní policie, vybavení poříčního
oddělení, schengenbus služby cizinecké policie a přistání vrtulníku letecké
služby. Dále měla veřejnost možnost prohlédnout si specializované učebny
určené k výuce předmětů – informační a komunikační technologie, kriminalistiky
a dopravní výchovy. Naše redakce celou akci zdokumentovala a
s vybranými hosty pořídila několik rozhovorů. Statistické údaje o celé akci
jsou shrnuty do závěrečné ankety.

10
11
ROZHOVOR S PILOTEM POLICEJNÍHO VRTULNÍKU
Vážení čtenáři,
připravili jsme pro vás exkluzivní rozhovor s pilotem Letecké služby Policie ČR
Šimonem Forstem. Jako člen posádky přiletěl se strojem Bell 412EP imatrikulace
OK-BYP na náš den otevřených dveří. Cílem bylo předvést policejní techniku i veřejnosti
a zájemcům o studium na naší škole.
Šimonovi je 25 let, u letky začal pracovat jako palubní technik a jako pilot pro ni létá
už druhým rokem (pět let celkově i s prací palubního technika). Absolvoval maturitní
studium na střední škole dopravní a tehdy se prvně dostal k leteckému provozu,
když vykonával na ruzyňském letišti povinnou praxi v rámci oboru letecká doprava.
Nyní je již absolventem bakalářského oboru na Vysoké škole obchodní v Praze.
Šimone, jsi pilotem vrtulníku. Já znám osobněĜ
hodněĜ lidí, kteřįí přįedtím absolvovali výcvik
na věĜtroních a dále pak na letounech v aeroklubu.
Jak jsi výcvik realizoval ty? Vím, že
vrtulníky jsou na výcvik finanččněĜ nákladné.
Létal jsem vždy pouze na vrtulnících, absolvoval jsem
výcvik soukromého pilota PPL(H) (*Private Pilot License
- Helicopters). Mým výcvikovým typem byl lehký vrtulník
Robinson R22, začal jsem létat v Roudnici nad Labem.
Finanční náklady byly zhruba 380 tisíc Kč.
Tato kvalifikace a vysokoškolské vzdělání 1. stupně byly
podmínkou pro přihlášku do výběrového řízení k letce
Policie ČR (plus zdravotní kvalifikace 1. třídy, všeobecný
průkaz radiotelefonisty a čistý trestný rejstřík). Profesionální
kvalifikaci obchodního pilota CPL(H) (*Commercial
Pilot License - Helicopters) mi poskytla právě letka
Policie ČR. Tu potřebujete, abyste se létáním mohli živit.
Začínal jsem u letky, stejně jako někteří kolegové, na
pozici palubní technik. Letouny mě nikdy tolik neoslovily.
Když vzlétáte k akci, za jak dlouho je vrtulník
letuschopný a k jakým přįípadůķm nejččastěĜji
vyrážíte?
Samozřejmě nás někdy může limitovat počasí, dispečink
vždycky předem ví, jestli budeme kvůli počasí
k dispozici, nebo ne. Policejní pohotovost se skládá ze
dvou typů vrtulníků, Bell 412 HP/EP/EPI a EC-135T2+.
Ve vzduchu musíme být podle zákona do deseti minut.
Dále poskytujeme leteckou záchrannou službu s vrtulníkem
EC-135T2+, který má podle zákona vzletět dokonce
do 3 minut od požadavku na akci. Bell 412 jsme
schopni připravit k letu za 3-5 minut.
Stroje jsou za příznivých meteorologických podmínek
připraveny venku, jen za horšího počasí jsou ponechány
v hangáru a v případě akce se musí tahat ven, což
nese lehké zpoždění. Spočívají na plošině a k vytažení
se použije traktor.
Pokud jde ještě o policejní pohotovost, tak se létají
pátrací akce, hledají se pohřešované osoby, dále také
monitorovací lety, kdy si předáváme s pozemními jednotkami
informace o dění na zemi. Může jít o fotbalové
zápasy, demonstrace a podobně. Pro tuto činnost využíváme
vrtulník EC135T2+, Bell 412 využíváme pro záchranu
osob z nepřístupných míst, pro zásahové jednotky
a další. Převážíme raněné a přistáváme i na heliporty
některých nemocnic, například FN Motol. Vrtulník a typ
posádky (zásahová a sanitární, kdy je na palubě i lékař
a zdravotník) se tedy vybírají podle typu akce. Na letecké
záchranné službě je vždy k dispozici EC-135T2+,
dva piloti a doktor se záchranářem. Na policejní pohotovosti
jsou dva piloti, jeden palubní technik a dva hasiči
pro případ využití typu Bell 412.
Létáte i v noci, tedy za podmínek VFR NIGHT
(*Visual Flight Rules - kvalifikace nutná pro
nočční pilotáž za vizuální orientace)?
Ano, běžně. Pro noční lety využíváme noční vidění tzv.
NVG (*Night Vision Goggles), díky kterému jsme schopni
přistát na stejných místech jako za denního létaní.
S typy, které užíváme, se dá létat i „IFR“ (*Instrument
Flight Rules - lety podle přístrojů). Je to náročná kvalifikace
a já ji zatím nevlastním.
Vzpomeneš si na něĜjakou opravdu nároččnou
akci?
Určitě bylo náročné, když jsme zachraňovali mladou
paraglidistku, která při nouzovém přistání uvázla s padákem
v korunách stromů. Při visení vrtulníku v 70 metrech
nad zemí a se spuštěným lanem od jeřábu nemáte
o situaci pod vámi tak dobrý přehled, jak byste si přáli, a
držet stroj stabilní je náročné.
Je důležité říct, že když se rozhodujeme, jestli do toho
půjdeme, hrají roli kritéria jako náročnost terénu, velikost
a sklon přistávacího prostoru a další. Riziko jako
takové už nese naše práce, jen nejdeme do věcí, které
jsou vyloženě nebezpečné a které by mohly mít fatální
následky.
Jak ččasto míváš službu a kde máte vlastněĜ
základnu?
Máme rozpisy služeb a musíme dodržovat povinné přestávky.
Tedy, pravidelnost v tom není. Základnu s veškerým
zázemím a leteckou technikou máme na letišti
ve Staré Ruzyni. Další operační středisko pro ČR je pak
na letišti Brno-Tuřany. Naše vrtulníky plníme flexibilně
palivem podle místa, kam potřebujeme letět, aby nebyly
zbytečně těžké.
Dostaneš se v rámci své práci i do zahraniččí?
Ano. Do Německa a do USA se jezdí pravidelně každý
rok na tzv. refresh kurzy, kde létáme na leteckém simulátoru
a trénujeme nouzové postupy, které se běžně na
živé mašině nedají nasimulovat. Já osobně jsem byl
v Německu na simulátoru, v Texasu ještě ne, protože
typovou kvalifikaci na Bell 412 vlastním od letošního
roku. Absolvoval jsem ji ve španělské Seville. Texas mě
čeká už příští rok na jaře.
DěĜláš rád svou práci? Musí to být nároččné
fyzicky i psychicky, jak relaxuješ?
Dá se říct, že práce je pro mě i mé kolegy zároveň
koníčkem, což je úžasné. Ve volném čase se věnuju
přítelkyni, sportuju, hlavně běhám. A také si rád dám
dobré pivo.
Jaké máš kariérní plány do budoucna?
Pokud je člověk zralý a odlétá předepsaný počet hodin,
může se stát kapitánem vrtulníku u letky PČR. Na to
už člověk potřebuje VŠ vzdělání druhého stupně, tedy
Mgr. nebo Ing. Zaměření studijního oboru v tomto případě
není úplně podstatné, ale letecký obor je velkou
výhodou.
Jindřich Faifr

12
13
ROZHOVOR S HIPOLOŽKOU OD POLICIE
Milí čtenáři,
měla jsem tu čest popovídat si s hipoložkou podpraporčící Janou Dostálovou z oddělení
OSIA. Vystudovala u nás ,,zopku“ a u policie je již 8 let. Chtěla bych se s Vámi
podělit o informace, které jsem se dozvěděla.
Co musí uchazečč uděĜlat, aby se dostal k jízdní
policii?
Základním požadavkem pro přijetí je dostat se k policii.
Poté kontaktuje naše vedení a domluví si termín pro
přezkoušení naším metodikem, popřípadě některým z
našich cvičitelů. Přezkoušení se týká jezdeckých dovedností,
kde se posuzuje, jestli uchazeč splňuje naše
požadavky - dokáže koně plně ovládat. Je nežádoucí,
aby koně nedokázal zastavit a zklidnit. K přijetí není zapotřebí
jezdecká licence, ale nepřijímáme lidi, u kterých
si nejsme zcela jisti, že umí jezdit. Není čas učit jezdce,
už teď nemáme tolik času učit koně.
Kde se nejččastěĜji v Praze s koňĨmi pohybujete?
Náplní naší práce jsou hlídky v parcích, lesoparcích, ale
i centrum. Nejčastěji tedy Ladronka, Šárka, Vysočany,
Libeň, Lipence, Klánovice. O svátcích a teď o Vánocích
se chodí hlavně centrum-Václavák a Staromák. Jinak
naše působiště je po celé Praze. Nemáme specifikovanou
lokalitu jako takovou. Naše základna sídlí na Císařském
ostrově mezi Stromovkou a Trojou. Takže vždy
naložíme koně a dojedeme do určité oblasti, kam zrovna
potřebujeme.
Jakým způķsobem Vám přįiděĜlují koněĜ? A ččím
vším si prochází noví koněĜ do služby?
Na oddělení je 24 policistů a koní máme průměrně 17.
Takže nevychází, aby každý měl svého koně. Pracujeme
na dvě směny a snažíme se, aby každý jezdec měl
přiděleného svého koně na opatření, ale musíme být
schopní vzít kteréhokoliv koně. Prioritně máme ve stáji
jednoho a třeba dostaneme i mladého koně a připravujeme
si ho na zkoušky, fotbalové zápasy a hlídky, abychom
věděli, jak se kůň chová a reaguje. Většinou se
nakupují 3letí koně, kteří mají základní výcvik a jdou na
rok do remontní stáje v Brně v Medlánkách, kde probíhá
jejich výcvik. Do roka splní zkoušky na hlídkovou službu,
poté jsou převezeni k nám a my s nimi rok pracujeme.
Ukazujeme jim tramvaje, auta, lidi, psi a seznamujeme
je s ruchem města. Po roce skládají zkoušky na zásahového
koně, aby mohli chodit na bezpečností opatření.
Trénujete s koňĨmi i mimo výjezdy?
Každý kůň má svůj individuální tréninkový plán, který určuje
a zpracovává náš metodik. Takže policista nastoupí
do služby a dostane plán, kterého koně má na starost a
co s ním bude dělat.
Jaká plemena jsou nejideálněĜjší?
My jako státní Policie ČR využíváme plemeno Český
teplokrevník. Momentálně se nakoupili koně z Maďarska
a jsou na rok v remontní stáji, tak uvidíme, jestli budou
vyhovovat. Požadavkem pro nákup koní je stanovená
kohoutková výška, dále pak barva. Chceme od ryzáků
po vraníky a nechceme světlé ani flekaté, protože by ty
koně vyčnívali. Protože když je nějaký problém, tak za to
může vždy ten, co moc vyčnívá. Jinak zásadně využíváme
valachy, protože hřebci jsou temperamentní a klisny
v době říje jsou náladové.
K jakým přįípadůķm se všeobecněĜ dostáváte?
V rámci hlídkové služby provádíme kontroly osob, pátrání
po pachatelích deliktního jednání, po pohřešovaných
osobách, bezpečnostní opatření (fotbaly, demonstrace
a další akce).
Přįipadá Vám tahle práce nebezpeččná? A
máte něĜjakou speciální výstroj?
Já osobně se cítím bezpečněji na koni než na zemi. Jinak
mi to nepřijde. Lidi jsou různí a můžou udělat různé
věci, ale je to i o důvěře ke koni. Když jedeme na fotbal,
tak my i koně máme protiúderové komplety. Jsou to
chrániče nejdůležitějších částí těla, jako jsou nohy, prsa,
hlava a oči. Na hlídkách máme na sobě to, co ostatní policisté.
Od běžného jezdeckého sedla se naše liší, jsou
polovojenská a speciálně upravená, aby váha byla lépe
rozložená a koním sedlo nevadilo.
Máte něĜjaké zajímavé zážitky, na které nikdy
nezapomenete?
Tak jsou smutné okamžiky, kdy si říkám, jestli ty lidi jsou
normální, viz chování na fotbalech. Ale jsou i příjemné,
když jdeme na takovou akci, kde se prezentujeme a jsou
tam děti. Nebo když jdeme a lidi nám říkají, že nás rádi
vidí, a jsou rádi, že tam jedeme s koňmi, než kdyby tam
jelo auto.
Je něĜjaký přįípad, na který nikdy nezapomenete?
Povedlo se nám zadržet pachatele, který napadl pejskařku.
Bezdomovec pořezal paní nožem, která stihla
utéct domů a my jsme v rámci hlídek pak po něm pátrali
a zpacifikovali ho.
DěĜkuji moc podpraporččíkovi JaněĜ Dostálové
za cenné informace ze života hipologůķ. A doufám,
že se jí ve služběĜ povede stejněĜ tak dobřįe,
úspěĜšněĜ jako doposud.
Anna Marie Rathouská

14
15
FOTOGRAFIE ZE DNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
ANKETA
Den otevřených dveří SPŠ MV v Praze 2.12.2017
nám umožnil provést anketu, jejímž výsledkem
jsou názory a zážitky návštěvníků a možná i budoucích
studentů této školy.
Ankety se zúčastnilo 58 respondentů. Z výsledků
jsme došli k mnoha zajímavým informacím.
Na daný den dorazilo přes 1100 osob. Největší počet
dotázaných návštěvníků byl ze Středočeského
kraje, přesněji 24 z 58. Hned za nimi se umístili
Pražané. Zájem o tuto školu měli občané celé České
republiky. Dva, kterých jsme se zeptali, dojeli
speciálně kvůli této akci z Ústeckého kraje. Viz graf
č. 1
Z dotazování návštěvníků vyplynulo, že pokud by
se později stali studenty této školy, ubytování v
Praze pro ně nebude problém. Ubytovna ve zdejším
areálu je hned naproti škole. To potěšilo a zaujalo
3 rodiče.
Největším zprostředkovatelem informací o
akci se podle výsledků ankety stal internet. Takto
se vyjádřilo hned 47 lidí, přičemž 8 z nich informaci
o akci našlo přímo na stránkách školy. Účast na
Schole Pragensis byla stejně tak dobrým způsobem
jak zvýšit povědomost o Dni otevřených dveří.
Čtyři dotázané osoby zaujala prezentace a konzultace
s učiteli na Schole Pragensis natolik, že se
rozhodli zúčastnit akce osobně. Dalším četným informačním
zdrojem byla také informace od přátel
a známých. Z výsledků ankety také jednoznačně
vyšel závěr, že všechny otázky, které návštěvníci
žákům a učitelům položili, byly vyčerpávajícím
způsobem zodpovězeny. Otázky se týkaly zejména
odborných předmětů, ubytování na internátě,
stravy v jídelně a možností mimoškolních aktivit.
Kraj odkud přijeli
Praha Středočeský k.
Ústecký k. Vysočina
Pardubický k. Královohradecký
k.
Jihočeský k. Moravskoslezký
4
11
4
Odkud jste se to dozvěděli?
39
Internet
stránky školy
Schola
pregenzis
známí
Škola ve spolupráci s Policií České republiky demonstrovala
mnoho druhů jejích činností. V úvodu
přistál na polygonu školy policejní vrtulník. Byla
k vidění ukázka aktivního zásahu psovodem. Areálem
projížděla hlídka jízdní policie a dále bylo možné
vidět policejní člun.
Převážná část respondentů byla s akcí spokojena
a nenavrhovala žádné změny. Byli tu však i tací,
kteří si přáli ukázek policejní činnosti ještě víc,
nebo rozložení události do více dnů, což je zajisté
také zajímavý návrh. Ti, kteří přijeli z velké dálky,
navrhovali, aby škola v budoucnu zajistila možnost
parkování.
Z širšího úhlu pohledu, škola zaujala všechny
dotázané. Pro každého byl tento den nějak přínosný.
Nejsilnějším zážitkem pro budoucí studenty
se stala ukázka sebeobrany. Učitelé spolu s žáky
této školy v tělocvičně názorně předváděli průběh
hodin tělesné výchovy a základy sebeobrany. Někteří
návštěvníci vyjádřili svou nejistotu z úspěšného
splnění fyzických zkoušek. Obtížnost některých
cviků je zaskočila.
Nejvtipnější reakcí na dotaz, „Co vás zde nejvíc
zaujalo?“, odpověděla jedna mladá slečna: „To, že
konečně vím, kde můj přítel stráví tolik času.“
Závěry z ankety jsou vcelku jasné. Pro
všechny to byl skvěle strávený den, plný zajímavých
ukázek, prezentací a konzultací s učiteli a
personálem školy. To snad dostatečně inspirovalo
a motivovalo návštěvníky, aby ve svém studiu pokračovali
právě na VPŠ a SPŠ MV.
Arina Kolesniková

16
17
BENCH CHALLENGE
Na sklonku loňského roku se v posilovně Sportovního
klubu policejní školy Praha odehrál zajímavý duel
v benchpressu. Vše začalo vlastně už v září v kmenové
učebně třídy 2. C. Právě probíhala výuka předmětu právo,
když se najednou znovu ozvalo již známé „Pančeli,
můžu se zeptat…“ Autorem této okřídlené věty byl jako
vždy Pavel Filipi. Nemám jako učitel práva s otázkami
žáků žádný problém. Ba naopak, myslím, že v předmětu
právo se víc než nabízí, aby žáci svými otázkami výklad
učitele jaksi doplňovali. Kdo však Pavla zná, určitě
nabyl minimálně dojmu, že jeho zájem je spíše výklad
učitele přerušit a získat tak drahocenné vteřiny, než slyšet
odpověď na právě položenou otázku. A tehdy mě to
napadlo. Věděl jsem, že Pavel často cvičí v posilovně, a
shodou okolností mě v tomhle pololetí požádali, abych
prováděl dozor jeden den v týdnu právě v posilovně.
Sice jsem už necvičil několik let, ale věřím ve svalovou
paměť, a tak mne napadlo, že Pavla vyzvu k soutěži
v benchpressu. Vsadil jsem na to, že mě nikdy předtím
v posilovně neviděl a jako učitele práva, který nosí jen
upjatou uniformu a používá nezvučné latinské výrazy,
mě podcení. A tak slovo dalo slovo, termín byl dohodnut
na poslední pondělí před vánočními prázdninami a
zbývalo jen vymyslet možnou výhru. Protože jsem se
chtěl zbavit právě Pavlíkova stálého dotazování, navrhnul
jsem, že pokud vyhraji já, bude mne muset Pavel
zbytek školního roku vždy na začátku každého svého
dotazu při hodině oslovovat slovním spojením „Ó velký
padišáhu“1. Jedná se o parafrázi jedné věty z vtipné
scény staršího českého filmu Škola základ života. Přišlo
mi to jako natolik stupidní oslovení, že musí od uštěpačných
otázek odradit i Pavla Filipiho. Jako možnou výhru
pro případ mé porážky jsem se zavázal pořídit svému
soupeři kvalitní potravinový suplement dle jeho výběru.
Sázka byla uzavřena a mohlo se začít trénovat.
Musím uznale konstatovat, že to, jakým způsobem
se Pavel v posilovně na náš duel připravoval, a vůbec
jeho přístup ke cvičení, mi přijde jako obdivuhodný.
On a obzvlášť jeho sparingpartner Dominik Nový mají
k tréninku v posilovně výjimečný přístup, který značí je-
_______________________________________________________________________________________
1. - Padišáh - nejvyšší titul někdejších vládců v oblasti persko-indické (pozn. red.)
zleva: Mgr. Radek Marcín,
Pavel Filipi - 2.C
jich vnitřní silnou sebekázeň. Oba mě natolik svým přístupem
překvapili, že jsem se rozhodl Pavlovi předat
jeho cenu, i kdyby nevyhrál.
Den duelu nastal. Do posilovny přišli Pavla podpořit
jeho spolužáci, mne někteří mí kolegové. Po krátkém
rozcvičení se přistoupilo k lavičce. A zde udělal
Pavel osudovou chybu. Nepřistoupil na můj návrh, že
začneme soutěžit s činkou zatíženou na 90 kg a poté
budeme vždy o 5 kg zvedat váhu do té doby, kdy jeden
již zátěž nad prsa nezvedne. Rozhodl se začít rovnou
na 110 kilech s tím, že já začnu zvedat jako první. Věděl
jsem, že je to chyba, ale chybami se člověk učí, a
tak jsem neprotestoval, činku zvedl a vyklidil lavičku pro
Pavla. Všichni diváci ztichli a čekali, jak se Pavel s nákladem
110 kil popere. Pavel předpisově uchopil činku.
Dominik mu ji dovoleným způsobem pomohl zvednout
ze stojanu. Atmosféra byla napjatá. Pavlovy ruce, pevně
svírajíce činku, pomalu klesly až k prsům. Ozval se mohutný
výdech a činka se od prsou rychle odlepila. I přes
všechnu snahu a podporu přihlížejících se Pavlovi činku
uznatelným způsobem zcela zvednout nepodařilo. I tak
sklidil uznalá gesta a především můj velký respekt.
Snad tato neobvyklá atmosféra, možná v nitru
ukryté srdce malého kluka způsobilo, že pan kpt. RNDr.
Jírovec, učitel informatiky, se v tu chvíli rozhodl, že váhu
110 kil také zkusí pokořit. A tak se stalo, že najednou na
lavičce ležel další soutěžící a tuto váhu opravdu zvedl.
To jsem jako známý egoista nemohl nechat bez povšimnutí
a rázem zvedal váhu 120 kg. Podařilo se a tím
jsem dosáhl svého. Pavlovi jsem i přes jeho počáteční
skromný nesouhlas odměnu ve formě proteinu předal
a s drsným pohledem jsme se zahleděli do objektivu
všetečného paparazziho Ing. Janoty, který vše poctivě
zdokumentoval. Všichni jsme se shodli, že příští rok
se soutěž zopakuje, nyní ale jako otevřená, přístupná
všem, kteří budou chtít otestovat svoji výbušnou sílu. A
já? Od teď budu mít při výuce práva klid nebo se ozve
pro mě libozvučné „Ó velký padišáhu“.
Radek Marcín

18
19
VÁNOČNÍ LAŤKA
MUZEUM ČOKOLÁDY
Osladili jsme si život v muzeu čokolády.
Ve čtvrtek 21.12. se konal skok
přes laťku. Zůčastnili se zástupci
ze všech 1. ročníků. O zábavu se
postarala paní Hoskovská, v dinosauřím
overalu, a pan Moravec
svými tanečními kreacemi. Vítězem
byl Tomáš Mezsaroš, který
skočil 170 cm a Natálie Kubálková
skočila 140 cm, oba vítězové
jsou z 1.C.
JUMP ARÉNA
V úterý 19. 12. 2017 byly třídy 1.B
a 1.C v JumpAréně na Zličíně.
Jako návštěvníci jsme si mohli
vybrat z mnoha druhů trampolín
nebo si zahrát basket či vybíjenou,
případně se navzájem
shazovat z kladiny do pěnových
kostek. Ve vedlejší hale byla zase
spousta nafukovacích atrakcí
jako třeba hřiště na fotbal, skákací
koule jako v televizním pořadu
Drtivá porážka nebo točící se válce
z Pevnosti Boyard. Příští návštěva
by mohla být určitě delší,
ale i tak jsme si to všichni náramně
užili.
Poslední školní týden před vánočními prázninami
byl plný zajímavých akcí. Každá třída
střední policejní školy MV měla své plány. 2.A
se vydala 21. prosince do muzea čokolády. V
Celetné ulici v centru Prahy se nachází malebná
„továrna“ na čokoládu do níž jsme mohli nakouknout.
Paní učitelka Šťastná měla připravený výklad o
Praze a muzeu, ale bohužel přišla o hlas a musela
to přenechat průvodkyni. Aspoň si mohla
taky naplno úžít kouzla čokoládovny.
Průvodkyně nás ponořila do tajů původu a výroby
čokolády. Naše dobrodružství začalo v aztécké
pyramidě, kde byl k vidění bůh v podobě
draka, kterému byla čokoláda dávaná v minulosti
jako dar. Tam začala dlouhá historie čokolády.
Procházeli jsme nebezpečným pralesem
plným kakaových stromů. Zajímavostí těchto
stromů je, že jejich plody nerostou jenom v koruně,
ale po celém kmeni dané rostliny.
Plody z Kakaovníku obsahují v sobě spoustu
bobů, které lidé vyndavají pomocí dýky a následně
suší. Z takto zpracovaných bobů se už
dále dělá prášek, lisuje se kakaový olej, vyrábí
kakaová hmota a ve finále vznikají malé dropsy.
Ty se v této továrně a muzeu používají k
dalšímu zpracování na tabulky čokolád nebo
pralinky.
My jsme tedy převzali roli kontroly a zjišťovali
kvalitu čokolády. Byla to velice namáhavá práce
ochutnávat všechny druhy čokolády. Odvedli
jsme dobrou práci, nic po nás nezbylo.
Hned na to následoval workshop, ve kterém
jsme si to mohli osobně vyzkoušet. Čokolatiér
nejprve předvedl jak upravují oni čokoládové
dropsy do definitivního vzhledu pralinek plněných
nejrůznějšími příchutěmi. Dále přišla řada
na nás, abychom předveli náš umělecký talent.
Po řádném zaučení zacházení s čokoládovými
sáčky jsme se mohli odpoutat od reality a tvořit.
Každý dostal formu na čtyři tabulky čokolády
a měl si je sám ozdobit. Na výběr bylo mnoho
dobrot, sušené ovoce, lentilky, kousky další čokolády
a výběr byl jen na nás. Všechny se od
sebe lišily a byly originální.
Čokoláda se musela nechat chvíli v chladu,
takže jsme se mezitím mohli podívat i na film
o výrobě čokolády. Byla to menší rekapitulace
celé naší cesty.
Všichni na to ještě dlouho po výletě vzpomínali,
na tu sladkou chuť a vůni čokolády.
Arina Kolesniková

20
21
LYŽAŘSKÉ KURZY 2017/2018
2.A 2.C
Vánoce a Nový rok skončily a pro 2. A to
znamenalo jenom jedno, lyžařský výcvik.
Od 8. do 12. ledna 2018 pobýval druhý
ročník třídy A ve středisku policejní školy v
Kryštofových Hamrech.
Už v den příjezdu se odpoledne jelo na
Klínovec hodnotit naše dovednosti. Každý
předvedl svůj nejlepší výkon a byl přiřazen
do určité skupiny. Na konci kurzu byl každý
schopen sjet sjezdovku, někteří jedinci
dokonce černou.
Začátky nebyly nejlehčí, avšak každým
dnem se zkušenosti všech jen zvyšovaly.
Sjížděli jsme nejrůznější druhy sjezdovek,
modrou Dámskou, červenou Jáchymovku
a mnoho dalších. Výběr byl opravdu pestrý.
Počasí nám ze začátku moc nepřálo, mlha
kazila výhled, ale po dvou dnech to vzdala
a my uviděli krásná údolí kolem nás.
Odpolední hodiny jsme naopak trávili na
běžkách. Nikdo nečekal, že to bude taková
legrace. Některé pády byly opravdu komické.
Všichni dokázali ujet aspoň kus trasy a
paní učitelka Hoskovská nás skvěle učila
brzdit. Jejími ukázkami jsme se řídili. Na
pláni jsme také na běžkách hráli různé hry
a zkoušeli svou ohebnost.
K běžkám jsme navíc měli přednášku o
druzích vosku, parafínu a celkovém mazání
běžeckých lyží. Den na to byla možnost
si to samostatně vyzkoušet na běžkách.
Každý se tu všechno naučil a hodně pobavil.
Na lyžařský kurz budou žáci 2. A
vzpomínat s úsměvem při pohledu na tyto
fotografie.
Arina Kolesnikova
V týdnu od 22.1. do 26.1. třída 2.C absolvovala lyžařský kurz v Kryštofových
Hamrech. Společně s paní učitelkou kpt. Mgr. Kristínou
Bosákovou, s panem Mgr. Petrem Sekaninou, panem plk. Mgr. Alešem
Zídkou a panem Mgr. Janem Stejskalem se třída vypravila do
neprozkoumaných koutů Krušných hor. První den proběhl téměř bez
komplikací. Po příjezdu a velmi vydatném obědě, se třída vydala na
svah, kde ukázala své lyžařské dovednosti. Jelikož většina třídy jezdí
spíše na “prkně“, byli velmi rozpačití z lyží. Poznámky učitelů ‚‚Vždyť
to se nezapomíná‘‘ je ale moc neuklidnila. Spíše z nich udělala malá
vyklepaná štěňátka sjíždějící kopec pluhem. K večeru se skupinka lidí
vydala na průzkum okolních kopců. Sněhu bylo dost, ale rozumu ne.
Bohužel při běhu ze strmého kopce, jedna spolužačka nezvládla přetížení
a sjela ho hlavou dolů. Po příjezdu na rovinku se zjistilo, že má
něco s nohou. Silný třídní kolektiv popadl spolužačku na ramena a
ochotně ji dotáhl až do chaty, kde nás poté opustila a vydala se na
vzrušující cestu do nemocnice.
Odpoledne druhého dne byl v plánu výjezd na běžky. Minimálně polovina
třídy nikdy nestála na běžkách a představa, že budou někde v
zimě tzv. ‚‚bruslit‘‘ je velmi znepokojovala. Měli pravdu. Hned po příjezdu
do Božího Daru si každý obul běžky na nožky a jelo se. No, spíše
padalo. Zledovatělá cesta se vlekla padajícím tempem minimálně 30
minut. Ti zkušenější nervózně přešlapovali vepředu a v hlavě jim určitě
probíhaly myšlenky typu ‚‚Proč zrovna já?‘‘ Když se po 3 hodinách
promočeného kardia vrátili do autobusu, mohly jste u některých zahlédnout
slzy štěstí, že se vracíme zpět.
Ve čtvrtek se nad našimi zesláblými obličeji učitelé smilovali a dali nám
na výběr. Jedna skupinka bude dopoledne na běžkách a druhá skupinka
pojede lyžovat na Plešivec. Třída se velmi rychle rozhodla podle
svých sil, kterých tedy už moc nezbývalo. Ještě na snídani, jim bylo
řečeno, že si večer můžou uspořádat menší diskotéku a POZOR, spát
se mohlo jít až ve 12 hodin. Po snídani se vydal každý svou cestou.
Jelikož to byl poslední večer strávených v Hamrech za celé studium,
chtěli žáci udělat tuto noc nezapomenutelnou. Celý večer protancovali
jako zkušení tanečníci a na parket vytáhli dokonce paní správcovou.
No, nezapomenutelný večer.
V pátek ráno, byl odjezd plánován na 9 hodin, což se také dodrželo.
Cestu téměř každý prospal, protože energie zůstala v horách...
Mariana Mlčochová

22
23
HRDLOŘEZSKÉ HRÁTKY
ŘĮEŠENÍ K VEŠKERÝM HRÁM NA-
LEZNETE NA POSLEDNÍ STRA-
NĚě(ZADNÍ OBAL ČASOPISU)
Sudoku
Klasické sudoku.
Co více dodat.
Pouze přejeme
úspešné luštění!
JIŽ BRZY!
Hádanka
Jednoduchá dětská
hádanka, kvůli které
se hádají i dospělí
. Dokážete ji vyřešit?
Napovíme, že 16 není
správná odpověď.
Děkujeme!
Rád bych za celou redakci vyjádřil svůj velký dík vedení školy, zejména plk.
PhDr. Ing. Jiřímu Zlámalovi, Ph.D., MBA (ředitelovi školy) a plk. Mgr. Tomášovi
Kubešovi za ekonomickou podporu, dále pak plk. JUDr. Daně Chalušové za vytváření
časového prostoru pro tvorbu časopisu a Ing. Petrovi Rudolfovi za IT podporu.
Radek Marcín
AUTOR: DOMINIK NOVOTNÝ

ŘĮEŠENÍ SUDOKU:
ŘĮEŠENÍ HÁDANKA:
14 (všimněte si, že v posledním
řádku jsou jenom 3 donuty (koblihy)
a jedny pouta)
© Ozvěny z Hrdlořez 2018, všechna práva vyhrazena, bez souhlasu redakce přísný zákaz užívání zde zveřejněných materiálů.