18.08.2020 Views

1. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

Školní časopis

Školní časopis

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.


3

EDITORIAL

Každý začátek bývá těžký.

Adaptační kurz 2017 - 1.B

Vídeň 2017

Drážďany 2017

Drážďany 2017

Zrod lidské bytosti, začátek podnikání,

zahájení přísné diety, nástup

povinné školní docházky i

první měsíce v roli otce či matky.

Nejinak tomu bylo i s tímto, pro

školu historicky prvním číslem

školního časopisu. Pro redaktory

je vydání tohoto čísla zúročením

několikaměsíční snahy. Pro mne

však téměř zázrak.

Říká se, že přání je otcem myšlenky.

Mým přáním v počátku

bylo vytvořit něco hmatatelného,

čím by se mohla naše instituce

prezentovat a kde by se uplatnil

neotřelý, nespoutaný a inovativní

pohled žáků na svět. A tak se

stalo, že mne políbila múza s vidinou

redakce vlastního školního

časopisu. Do jaké míry úspěšného,

nechť posoudí vážený čtenář

sám.

Netroufám si uvádět všechny peripetie,

které jsme řešili. Jen příkladmo

zmíním útrapy při vývoji

loga, kréda redakce a zejména

grafické podoby našeho webu.

K tomuto tématu se rádi vrátíme

později v některém z jubilejních

čísel, jestliže se takové mety podaří

dosáhnout.

Co bych ale především rád v

tomto úvodu ocenil, je práce celého

týmu. Jeho jednotlivé dílky

– zástupce šéfredaktora, redaktoři,

fotografové, grafik, korektor

i osoby, které nám poskytly technickou

podporu, skvěle, až nad

mé očekávání, spolupracovaly

a pro naši věc se výjimečně nadchly.

Jim patří můj velký dík.

Hezký den a příjemné čtení,

Radek Marcín

šéfredaktor



4

5

Obsah

NOVINKY

5 Slavnostní zahájení 2017/2018

8 Den otevřįených dveřįí

ROZHOVORY

6 ŘĮeditel UPVSP

10 Pilot vrtulníku

12 Hipoložka PČR

SPORT

16 Bench challenge

18 Vánočční laťĵka

18 Jump aréna

20 Lyžarské kurzy

ZAJÍMAVOSTI

6

16

10

14 Fotografie ze dne otevřįených dveřįí

15 Vyhodnocení ankety ze dne otevřįených

dveřįí

19 NávstěĜva Muzea ččokolády

OzvěĜny z Hrdlořįez

Premiérové číslo, ročník 1

Vychází 21. 2. 2018

Vydává: Redakční rada Vyšší

policejní a Střední policejní školy

Ministerstva vnitra v Praze

ŠÉFREDAKTOR:

Marcín Radek

Kontakt: MarcinR@skolamv.cz

ZÁSTUPKYNĚě ŠÉFREDAK-

TORA:

Baštová Hanka

REDAKCE:

Faifr Jindřich, Bočková Lenka,

Frenzlová Tereza, Frídelová Ella,

Kolesníková Arina, Martínek Michal,

Mlčochová Mariana, Neubergová

Eva, Pecoldová Michaela,

Rathouská Anna Marie, Šmucrová

Johanka, Zahradníčková Kateřina,

Zapletalová Marie

GRAFIK:

Novotný Dominik

FOTOGRAF:

Janota Milan

KOREKTOR:

Šťastná Miroslava

Publikování nebo šíření jakéhokoli

materiálu z časopisu bez písemného

souhlasu Redakční rady

časopisu, je zakázáno.

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU 2017/2018

Na tuto akci bylo pozváno několik

významných hostů, kterým se při

této příležitosti ředitel školy, plk.

PhDr. Ing. Jiří Zlámal, Ph.D., MBA,

rozhodl udělit ocenění - školní medaili.

V pondělí 4. září 2017 byl slavnostně

zahájen školní rok 2017/18 VPŠ

a SPŠ MV v Praze. Celá akce se

konala ve Vzdělávacím centru v

areálu zdejší školy. V rámci tohoto

významného aktu nově přijatí žáci

střední školy skládají tzv. „slib žáka“.

ZÁBAVA

22 Sudoku, Hádanka



6

7

ROZHOVOR S ŘEDITELEM VZDĚLÁVACÍHO ZAŘÍZENÍ PRAHA - UPVSP PČR

Jedním z oceněných v rámci slavnostního

zahájení školního roku byl pan plk. Mgr. Bc.

Martin Souček, ředitel vzdělávacího zařízení

Prahy-Útvaru policejního vzdělávání a služební

přípravy, který souhlasil s poskytnutím exkluzivního

rozhovoru pro náš časopis.

Pan ředitel přijal našeho redaktora v soukromí své kanceláře

a zodpověděl následující otázky:

Na jaké střįední škole jste studoval?

Já jsem studoval střední průmyslovou školu v Jihlavě.

Když jste na tu školu přįišel, konalo se něĜjaké

slavnostní zahájení?

Tak samozřejmě jsem studoval střední školu před spousty

let a v té době se žádné slavnostní ceremonie nekonaly.

Ano, určitě zahájení bylo, ale bez takových ceremonií, které

máme tady na Vyšší a Střední policejní škole.

Uvažoval jste na střįední škole, že byste mohl jít

k policii?

Musím říct, že vůbec ne. Já jsem studoval technický obor,

takže jsem měl jiné představy o svém budoucím povolání.

Nicméně se to tak v životě stává, že se z koníčka, kterým pro

mě byl sport, stane následně zaměstnání.

Takže Vás k této práci inspiroval sport?

Ano, dělal jsem judo. V té době byla ještě povinná základní

vojenská služba. A já právě díky středisku vrcholového sportu,

kterého jsem byl členem, mohl dělat judo. Potom když

jsem skončil základní službu, tak jsem dostal nabídku pracovat

u policie jako tělocvikář. Takže jsem byl instruktorem tělesné

a služební přípravy. Připravoval jsem policisty v rámci

používání donucovacích prostředků a podobně. Tohle tedy

byla moje kariéra u policie. Neboli obor, který jsem na střední

škole studoval, se mi nestal zaměstnáním. Ale naopak můj

koníček, sport, mě dovedl k policii.

Co máte na Vaší práci rád?

Já jsem ve skrze pozitivní člověk a musím říct, že sloužím

už 26. rokem a celou tu dobu rád chodím do práce. Pracoval

jsem na různých pozicích a je to možná i mým přístupem k

životu, že ve všem hledám něco pozitivního, co má smysl a

tomu dávám větší význam.

Jaká z těĜch pozic se Vám líbila nejvíce?

Největší pocit uspokojení ze své práce jsem měl v době,

kdy jsem vykonával vedoucího dopravního inspektorátu.

A to zejména protože to byla pozice, kde jsem vnímal ze

strany veřejnosti potřebu policie. Protože dopravní

inspektoráty se vyjadřují k různým záležitostem potřebným

pro život občanů. Například dopravní značení,

napojení na komunikace, nemovitosti, celkově řešení

dopravních situací ve městech. Tam je policie velmi potřebná.

Přesně tam jsem cítil pocit uspokojení. Následně

jsem šel do pozic velitelských a prakticky již to byla

manažerská pozice, která spíše koordinovala činnosti

těch jednotlivých vedoucích oddělení. A tam už se tolik

člověk nesetkává s okolím a je to víc o vnitřním pocitu v

té organizaci Policie ČR.

Máte něĜjaké zážitky, na které rád vzpomínáte?

S ohledem na to, že sloužím už víc jak 25 let, tak příběhů

mám celou řadu. Musím uznat, že velikým mezníkem

v rámci mé policejní kariéry byla moje účast na Mezinárodním

mírovém fondu v roce 2000. Pro policii to byla

velká událost, protože jsme do převratu v roce 1989, nemohli

mít žádné bojové jednotky. To znamená, že se teprve

zřizovaly. A potom, když nastala situace, že opravdu

hrozilo ohrožení pořádku a bezpečnosti lidí, musela

policie tyto jednotky narychlo vytvářet. Právě tento rok

(2000 – pozn. red.) byl toho první zkouškou. Takových

zkušeností existuje dnes nespočet.

Máte děĜti? Ubíraly se cestou za kariérou ve

vašich šlépěĜjích?

Ano, mám děti. Dcera pracuje u police, na ekonomickém

úseku. Syn velmi dlouho polemizoval s myšlenkou stát

se policistou, nicméně ho život zatím zavál jinam. Má

ale vystudovanou střední školu se zaměřením na právo.

zleva: plk. Mgr. Tomáš Kubeš,

plk. Mgr. Bc. Martin Souček

Když byly děĜti menší, uččil jste je základy sebeobrany?

Určitě, jak už jsem zmínil dříve, věnoval jsem se aktivně judu.

Vedl jsem i dětský oddíl. Moje děti se těch tréninků účastnily

také.

Co zajímavého ve své funkci do budoucna oččekáváte?

Ze současné funkce očekávám, že budu moci předat zkušenosti,

které jsem nabyl ve výkonu služby. Mám za to, že

mít 23 let praxi ve výkonu a potom následně zaujmout pozici

ředitele vzdělávacího zařízení je velmi dobré, protože mohu

předávat dále očekávání, které policie do nových policistů

vkládá. To znamená skutečně definovat, co policie skutečně

potřebuje.

Na několik let dopředu se nemíním nikam posouvat. V této

pozici se v současné době plně realizuji a několik let to nehodlám

měnit.

Myslíte si, že bude pro studenty střįední policejní

školy, po jejím absolvování, snazší se k policii

dostat?

V každém případě, jakákoli střední škola je prvním mezníkem,

kdy dítě má už nějaké povědomí o

své budoucí profesi. Každopádně střední policejní škola připravuje

žáky na to, aby primárně pracovali u policie. Znalosti

nabyté v průběhu studia, mohou využít ke studiu na Policejní

akademii (vysoká škola s policejním zaměřením – pozn.

red.) nebo přímo u Policie České republiky ve služebním poměru.

Takže určitě to má velký význam.

Co byste popřįál studentůķm této školy?

Já bych jim popřál, aby se naplnila jejich očekávání. Jako

pozitivní člověk věřím tomu, že sem všichni šli s představou

studovat poctivě. To je teď jejich jediná práce, kterou mají. Ať

si cení toho času, který do toho dávají. Dávají ho sami sobě.

Mě bude těšit, jestliže se později budeme potkávat v rámci

služby u PČR. Přeji si, aby se jim tu líbilo, aby získali určitý

režim, který je v práce u policie velmi potřeba.

Arina Kolesniková



8

9

BRÁNY ŠKOLY BYLY OTEVŘENY

Jednou ročně pořádá naše škola Den otevřených dveří, kterým dává široké

veřejnosti výjimečnou příležitost prohlédnout si téměř celý areál a současně

zhlédnout činnost jednotlivých složek Policie ČR. K vidění byly např.

činnosti hipologů, kynologů, služby dopravní policie, vybavení poříčního

oddělení, schengenbus služby cizinecké policie a přistání vrtulníku letecké

služby. Dále měla veřejnost možnost prohlédnout si specializované učebny

určené k výuce předmětů – informační a komunikační technologie, kriminalistiky

a dopravní výchovy. Naše redakce celou akci zdokumentovala a

s vybranými hosty pořídila několik rozhovorů. Statistické údaje o celé akci

jsou shrnuty do závěrečné ankety.



10

11

ROZHOVOR S PILOTEM POLICEJNÍHO VRTULNÍKU

Vážení čtenáři,

připravili jsme pro vás exkluzivní rozhovor s pilotem Letecké služby Policie ČR

Šimonem Forstem. Jako člen posádky přiletěl se strojem Bell 412EP imatrikulace

OK-BYP na náš den otevřených dveří. Cílem bylo předvést policejní techniku i veřejnosti

a zájemcům o studium na naší škole.

Šimonovi je 25 let, u letky začal pracovat jako palubní technik a jako pilot pro ni létá

už druhým rokem (pět let celkově i s prací palubního technika). Absolvoval maturitní

studium na střední škole dopravní a tehdy se prvně dostal k leteckému provozu,

když vykonával na ruzyňském letišti povinnou praxi v rámci oboru letecká doprava.

Nyní je již absolventem bakalářského oboru na Vysoké škole obchodní v Praze.

Šimone, jsi pilotem vrtulníku. Já znám osobněĜ

hodněĜ lidí, kteřįí přįedtím absolvovali výcvik

na věĜtroních a dále pak na letounech v aeroklubu.

Jak jsi výcvik realizoval ty? Vím, že

vrtulníky jsou na výcvik finanččněĜ nákladné.

Létal jsem vždy pouze na vrtulnících, absolvoval jsem

výcvik soukromého pilota PPL(H) (*Private Pilot License

- Helicopters). Mým výcvikovým typem byl lehký vrtulník

Robinson R22, začal jsem létat v Roudnici nad Labem.

Finanční náklady byly zhruba 380 tisíc Kč.

Tato kvalifikace a vysokoškolské vzdělání 1. stupně byly

podmínkou pro přihlášku do výběrového řízení k letce

Policie ČR (plus zdravotní kvalifikace 1. třídy, všeobecný

průkaz radiotelefonisty a čistý trestný rejstřík). Profesionální

kvalifikaci obchodního pilota CPL(H) (*Commercial

Pilot License - Helicopters) mi poskytla právě letka

Policie ČR. Tu potřebujete, abyste se létáním mohli živit.

Začínal jsem u letky, stejně jako někteří kolegové, na

pozici palubní technik. Letouny mě nikdy tolik neoslovily.

Když vzlétáte k akci, za jak dlouho je vrtulník

letuschopný a k jakým přįípadůķm nejččastěĜji

vyrážíte?

Samozřejmě nás někdy může limitovat počasí, dispečink

vždycky předem ví, jestli budeme kvůli počasí

k dispozici, nebo ne. Policejní pohotovost se skládá ze

dvou typů vrtulníků, Bell 412 HP/EP/EPI a EC-135T2+.

Ve vzduchu musíme být podle zákona do deseti minut.

Dále poskytujeme leteckou záchrannou službu s vrtulníkem

EC-135T2+, který má podle zákona vzletět dokonce

do 3 minut od požadavku na akci. Bell 412 jsme

schopni připravit k letu za 3-5 minut.

Stroje jsou za příznivých meteorologických podmínek

připraveny venku, jen za horšího počasí jsou ponechány

v hangáru a v případě akce se musí tahat ven, což

nese lehké zpoždění. Spočívají na plošině a k vytažení

se použije traktor.

Pokud jde ještě o policejní pohotovost, tak se létají

pátrací akce, hledají se pohřešované osoby, dále také

monitorovací lety, kdy si předáváme s pozemními jednotkami

informace o dění na zemi. Může jít o fotbalové

zápasy, demonstrace a podobně. Pro tuto činnost využíváme

vrtulník EC135T2+, Bell 412 využíváme pro záchranu

osob z nepřístupných míst, pro zásahové jednotky

a další. Převážíme raněné a přistáváme i na heliporty

některých nemocnic, například FN Motol. Vrtulník a typ

posádky (zásahová a sanitární, kdy je na palubě i lékař

a zdravotník) se tedy vybírají podle typu akce. Na letecké

záchranné službě je vždy k dispozici EC-135T2+,

dva piloti a doktor se záchranářem. Na policejní pohotovosti

jsou dva piloti, jeden palubní technik a dva hasiči

pro případ využití typu Bell 412.

Létáte i v noci, tedy za podmínek VFR NIGHT

(*Visual Flight Rules - kvalifikace nutná pro

nočční pilotáž za vizuální orientace)?

Ano, běžně. Pro noční lety využíváme noční vidění tzv.

NVG (*Night Vision Goggles), díky kterému jsme schopni

přistát na stejných místech jako za denního létaní.

S typy, které užíváme, se dá létat i „IFR“ (*Instrument

Flight Rules - lety podle přístrojů). Je to náročná kvalifikace

a já ji zatím nevlastním.

Vzpomeneš si na něĜjakou opravdu nároččnou

akci?

Určitě bylo náročné, když jsme zachraňovali mladou

paraglidistku, která při nouzovém přistání uvázla s padákem

v korunách stromů. Při visení vrtulníku v 70 metrech

nad zemí a se spuštěným lanem od jeřábu nemáte

o situaci pod vámi tak dobrý přehled, jak byste si přáli, a

držet stroj stabilní je náročné.

Je důležité říct, že když se rozhodujeme, jestli do toho

půjdeme, hrají roli kritéria jako náročnost terénu, velikost

a sklon přistávacího prostoru a další. Riziko jako

takové už nese naše práce, jen nejdeme do věcí, které

jsou vyloženě nebezpečné a které by mohly mít fatální

následky.

Jak ččasto míváš službu a kde máte vlastněĜ

základnu?

Máme rozpisy služeb a musíme dodržovat povinné přestávky.

Tedy, pravidelnost v tom není. Základnu s veškerým

zázemím a leteckou technikou máme na letišti

ve Staré Ruzyni. Další operační středisko pro ČR je pak

na letišti Brno-Tuřany. Naše vrtulníky plníme flexibilně

palivem podle místa, kam potřebujeme letět, aby nebyly

zbytečně těžké.

Dostaneš se v rámci své práci i do zahraniččí?

Ano. Do Německa a do USA se jezdí pravidelně každý

rok na tzv. refresh kurzy, kde létáme na leteckém simulátoru

a trénujeme nouzové postupy, které se běžně na

živé mašině nedají nasimulovat. Já osobně jsem byl

v Německu na simulátoru, v Texasu ještě ne, protože

typovou kvalifikaci na Bell 412 vlastním od letošního

roku. Absolvoval jsem ji ve španělské Seville. Texas mě

čeká už příští rok na jaře.

DěĜláš rád svou práci? Musí to být nároččné

fyzicky i psychicky, jak relaxuješ?

Dá se říct, že práce je pro mě i mé kolegy zároveň

koníčkem, což je úžasné. Ve volném čase se věnuju

přítelkyni, sportuju, hlavně běhám. A také si rád dám

dobré pivo.

Jaké máš kariérní plány do budoucna?

Pokud je člověk zralý a odlétá předepsaný počet hodin,

může se stát kapitánem vrtulníku u letky PČR. Na to

už člověk potřebuje VŠ vzdělání druhého stupně, tedy

Mgr. nebo Ing. Zaměření studijního oboru v tomto případě

není úplně podstatné, ale letecký obor je velkou

výhodou.

Jindřich Faifr



12

13

ROZHOVOR S HIPOLOŽKOU OD POLICIE

Milí čtenáři,

měla jsem tu čest popovídat si s hipoložkou podpraporčící Janou Dostálovou z oddělení

OSIA. Vystudovala u nás ,,zopku“ a u policie je již 8 let. Chtěla bych se s Vámi

podělit o informace, které jsem se dozvěděla.

Co musí uchazečč uděĜlat, aby se dostal k jízdní

policii?

Základním požadavkem pro přijetí je dostat se k policii.

Poté kontaktuje naše vedení a domluví si termín pro

přezkoušení naším metodikem, popřípadě některým z

našich cvičitelů. Přezkoušení se týká jezdeckých dovedností,

kde se posuzuje, jestli uchazeč splňuje naše

požadavky - dokáže koně plně ovládat. Je nežádoucí,

aby koně nedokázal zastavit a zklidnit. K přijetí není zapotřebí

jezdecká licence, ale nepřijímáme lidi, u kterých

si nejsme zcela jisti, že umí jezdit. Není čas učit jezdce,

už teď nemáme tolik času učit koně.

Kde se nejččastěĜji v Praze s koňĨmi pohybujete?

Náplní naší práce jsou hlídky v parcích, lesoparcích, ale

i centrum. Nejčastěji tedy Ladronka, Šárka, Vysočany,

Libeň, Lipence, Klánovice. O svátcích a teď o Vánocích

se chodí hlavně centrum-Václavák a Staromák. Jinak

naše působiště je po celé Praze. Nemáme specifikovanou

lokalitu jako takovou. Naše základna sídlí na Císařském

ostrově mezi Stromovkou a Trojou. Takže vždy

naložíme koně a dojedeme do určité oblasti, kam zrovna

potřebujeme.

Jakým způķsobem Vám přįiděĜlují koněĜ? A ččím

vším si prochází noví koněĜ do služby?

Na oddělení je 24 policistů a koní máme průměrně 17.

Takže nevychází, aby každý měl svého koně. Pracujeme

na dvě směny a snažíme se, aby každý jezdec měl

přiděleného svého koně na opatření, ale musíme být

schopní vzít kteréhokoliv koně. Prioritně máme ve stáji

jednoho a třeba dostaneme i mladého koně a připravujeme

si ho na zkoušky, fotbalové zápasy a hlídky, abychom

věděli, jak se kůň chová a reaguje. Většinou se

nakupují 3letí koně, kteří mají základní výcvik a jdou na

rok do remontní stáje v Brně v Medlánkách, kde probíhá

jejich výcvik. Do roka splní zkoušky na hlídkovou službu,

poté jsou převezeni k nám a my s nimi rok pracujeme.

Ukazujeme jim tramvaje, auta, lidi, psi a seznamujeme

je s ruchem města. Po roce skládají zkoušky na zásahového

koně, aby mohli chodit na bezpečností opatření.

Trénujete s koňĨmi i mimo výjezdy?

Každý kůň má svůj individuální tréninkový plán, který určuje

a zpracovává náš metodik. Takže policista nastoupí

do služby a dostane plán, kterého koně má na starost a

co s ním bude dělat.

Jaká plemena jsou nejideálněĜjší?

My jako státní Policie ČR využíváme plemeno Český

teplokrevník. Momentálně se nakoupili koně z Maďarska

a jsou na rok v remontní stáji, tak uvidíme, jestli budou

vyhovovat. Požadavkem pro nákup koní je stanovená

kohoutková výška, dále pak barva. Chceme od ryzáků

po vraníky a nechceme světlé ani flekaté, protože by ty

koně vyčnívali. Protože když je nějaký problém, tak za to

může vždy ten, co moc vyčnívá. Jinak zásadně využíváme

valachy, protože hřebci jsou temperamentní a klisny

v době říje jsou náladové.

K jakým přįípadůķm se všeobecněĜ dostáváte?

V rámci hlídkové služby provádíme kontroly osob, pátrání

po pachatelích deliktního jednání, po pohřešovaných

osobách, bezpečnostní opatření (fotbaly, demonstrace

a další akce).

Přįipadá Vám tahle práce nebezpeččná? A

máte něĜjakou speciální výstroj?

Já osobně se cítím bezpečněji na koni než na zemi. Jinak

mi to nepřijde. Lidi jsou různí a můžou udělat různé

věci, ale je to i o důvěře ke koni. Když jedeme na fotbal,

tak my i koně máme protiúderové komplety. Jsou to

chrániče nejdůležitějších částí těla, jako jsou nohy, prsa,

hlava a oči. Na hlídkách máme na sobě to, co ostatní policisté.

Od běžného jezdeckého sedla se naše liší, jsou

polovojenská a speciálně upravená, aby váha byla lépe

rozložená a koním sedlo nevadilo.

Máte něĜjaké zajímavé zážitky, na které nikdy

nezapomenete?

Tak jsou smutné okamžiky, kdy si říkám, jestli ty lidi jsou

normální, viz chování na fotbalech. Ale jsou i příjemné,

když jdeme na takovou akci, kde se prezentujeme a jsou

tam děti. Nebo když jdeme a lidi nám říkají, že nás rádi

vidí, a jsou rádi, že tam jedeme s koňmi, než kdyby tam

jelo auto.

Je něĜjaký přįípad, na který nikdy nezapomenete?

Povedlo se nám zadržet pachatele, který napadl pejskařku.

Bezdomovec pořezal paní nožem, která stihla

utéct domů a my jsme v rámci hlídek pak po něm pátrali

a zpacifikovali ho.

DěĜkuji moc podpraporččíkovi JaněĜ Dostálové

za cenné informace ze života hipologůķ. A doufám,

že se jí ve služběĜ povede stejněĜ tak dobřįe,

úspěĜšněĜ jako doposud.

Anna Marie Rathouská



14

15

FOTOGRAFIE ZE DNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

ANKETA

Den otevřených dveří SPŠ MV v Praze 2.12.2017

nám umožnil provést anketu, jejímž výsledkem

jsou názory a zážitky návštěvníků a možná i budoucích

studentů této školy.

Ankety se zúčastnilo 58 respondentů. Z výsledků

jsme došli k mnoha zajímavým informacím.

Na daný den dorazilo přes 1100 osob. Největší počet

dotázaných návštěvníků byl ze Středočeského

kraje, přesněji 24 z 58. Hned za nimi se umístili

Pražané. Zájem o tuto školu měli občané celé České

republiky. Dva, kterých jsme se zeptali, dojeli

speciálně kvůli této akci z Ústeckého kraje. Viz graf

č. 1

Z dotazování návštěvníků vyplynulo, že pokud by

se později stali studenty této školy, ubytování v

Praze pro ně nebude problém. Ubytovna ve zdejším

areálu je hned naproti škole. To potěšilo a zaujalo

3 rodiče.

Největším zprostředkovatelem informací o

akci se podle výsledků ankety stal internet. Takto

se vyjádřilo hned 47 lidí, přičemž 8 z nich informaci

o akci našlo přímo na stránkách školy. Účast na

Schole Pragensis byla stejně tak dobrým způsobem

jak zvýšit povědomost o Dni otevřených dveří.

Čtyři dotázané osoby zaujala prezentace a konzultace

s učiteli na Schole Pragensis natolik, že se

rozhodli zúčastnit akce osobně. Dalším četným informačním

zdrojem byla také informace od přátel

a známých. Z výsledků ankety také jednoznačně

vyšel závěr, že všechny otázky, které návštěvníci

žákům a učitelům položili, byly vyčerpávajícím

způsobem zodpovězeny. Otázky se týkaly zejména

odborných předmětů, ubytování na internátě,

stravy v jídelně a možností mimoškolních aktivit.

Kraj odkud přijeli

Praha Středočeský k.

Ústecký k. Vysočina

Pardubický k. Královohradecký

k.

Jihočeský k. Moravskoslezký

4

11

4

Odkud jste se to dozvěděli?

39

Internet

stránky školy

Schola

pregenzis

známí

Škola ve spolupráci s Policií České republiky demonstrovala

mnoho druhů jejích činností. V úvodu

přistál na polygonu školy policejní vrtulník. Byla

k vidění ukázka aktivního zásahu psovodem. Areálem

projížděla hlídka jízdní policie a dále bylo možné

vidět policejní člun.

Převážná část respondentů byla s akcí spokojena

a nenavrhovala žádné změny. Byli tu však i tací,

kteří si přáli ukázek policejní činnosti ještě víc,

nebo rozložení události do více dnů, což je zajisté

také zajímavý návrh. Ti, kteří přijeli z velké dálky,

navrhovali, aby škola v budoucnu zajistila možnost

parkování.

Z širšího úhlu pohledu, škola zaujala všechny

dotázané. Pro každého byl tento den nějak přínosný.

Nejsilnějším zážitkem pro budoucí studenty

se stala ukázka sebeobrany. Učitelé spolu s žáky

této školy v tělocvičně názorně předváděli průběh

hodin tělesné výchovy a základy sebeobrany. Někteří

návštěvníci vyjádřili svou nejistotu z úspěšného

splnění fyzických zkoušek. Obtížnost některých

cviků je zaskočila.

Nejvtipnější reakcí na dotaz, „Co vás zde nejvíc

zaujalo?“, odpověděla jedna mladá slečna: „To, že

konečně vím, kde můj přítel stráví tolik času.“

Závěry z ankety jsou vcelku jasné. Pro

všechny to byl skvěle strávený den, plný zajímavých

ukázek, prezentací a konzultací s učiteli a

personálem školy. To snad dostatečně inspirovalo

a motivovalo návštěvníky, aby ve svém studiu pokračovali

právě na VPŠ a SPŠ MV.

Arina Kolesniková



16

17

BENCH CHALLENGE

Na sklonku loňského roku se v posilovně Sportovního

klubu policejní školy Praha odehrál zajímavý duel

v benchpressu. Vše začalo vlastně už v září v kmenové

učebně třídy 2. C. Právě probíhala výuka předmětu právo,

když se najednou znovu ozvalo již známé „Pančeli,

můžu se zeptat…“ Autorem této okřídlené věty byl jako

vždy Pavel Filipi. Nemám jako učitel práva s otázkami

žáků žádný problém. Ba naopak, myslím, že v předmětu

právo se víc než nabízí, aby žáci svými otázkami výklad

učitele jaksi doplňovali. Kdo však Pavla zná, určitě

nabyl minimálně dojmu, že jeho zájem je spíše výklad

učitele přerušit a získat tak drahocenné vteřiny, než slyšet

odpověď na právě položenou otázku. A tehdy mě to

napadlo. Věděl jsem, že Pavel často cvičí v posilovně, a

shodou okolností mě v tomhle pololetí požádali, abych

prováděl dozor jeden den v týdnu právě v posilovně.

Sice jsem už necvičil několik let, ale věřím ve svalovou

paměť, a tak mne napadlo, že Pavla vyzvu k soutěži

v benchpressu. Vsadil jsem na to, že mě nikdy předtím

v posilovně neviděl a jako učitele práva, který nosí jen

upjatou uniformu a používá nezvučné latinské výrazy,

mě podcení. A tak slovo dalo slovo, termín byl dohodnut

na poslední pondělí před vánočními prázdninami a

zbývalo jen vymyslet možnou výhru. Protože jsem se

chtěl zbavit právě Pavlíkova stálého dotazování, navrhnul

jsem, že pokud vyhraji já, bude mne muset Pavel

zbytek školního roku vždy na začátku každého svého

dotazu při hodině oslovovat slovním spojením „Ó velký

padišáhu“1. Jedná se o parafrázi jedné věty z vtipné

scény staršího českého filmu Škola základ života. Přišlo

mi to jako natolik stupidní oslovení, že musí od uštěpačných

otázek odradit i Pavla Filipiho. Jako možnou výhru

pro případ mé porážky jsem se zavázal pořídit svému

soupeři kvalitní potravinový suplement dle jeho výběru.

Sázka byla uzavřena a mohlo se začít trénovat.

Musím uznale konstatovat, že to, jakým způsobem

se Pavel v posilovně na náš duel připravoval, a vůbec

jeho přístup ke cvičení, mi přijde jako obdivuhodný.

On a obzvlášť jeho sparingpartner Dominik Nový mají

k tréninku v posilovně výjimečný přístup, který značí je-

_______________________________________________________________________________________

1. - Padišáh - nejvyšší titul někdejších vládců v oblasti persko-indické (pozn. red.)

zleva: Mgr. Radek Marcín,

Pavel Filipi - 2.C

jich vnitřní silnou sebekázeň. Oba mě natolik svým přístupem

překvapili, že jsem se rozhodl Pavlovi předat

jeho cenu, i kdyby nevyhrál.

Den duelu nastal. Do posilovny přišli Pavla podpořit

jeho spolužáci, mne někteří mí kolegové. Po krátkém

rozcvičení se přistoupilo k lavičce. A zde udělal

Pavel osudovou chybu. Nepřistoupil na můj návrh, že

začneme soutěžit s činkou zatíženou na 90 kg a poté

budeme vždy o 5 kg zvedat váhu do té doby, kdy jeden

již zátěž nad prsa nezvedne. Rozhodl se začít rovnou

na 110 kilech s tím, že já začnu zvedat jako první. Věděl

jsem, že je to chyba, ale chybami se člověk učí, a

tak jsem neprotestoval, činku zvedl a vyklidil lavičku pro

Pavla. Všichni diváci ztichli a čekali, jak se Pavel s nákladem

110 kil popere. Pavel předpisově uchopil činku.

Dominik mu ji dovoleným způsobem pomohl zvednout

ze stojanu. Atmosféra byla napjatá. Pavlovy ruce, pevně

svírajíce činku, pomalu klesly až k prsům. Ozval se mohutný

výdech a činka se od prsou rychle odlepila. I přes

všechnu snahu a podporu přihlížejících se Pavlovi činku

uznatelným způsobem zcela zvednout nepodařilo. I tak

sklidil uznalá gesta a především můj velký respekt.

Snad tato neobvyklá atmosféra, možná v nitru

ukryté srdce malého kluka způsobilo, že pan kpt. RNDr.

Jírovec, učitel informatiky, se v tu chvíli rozhodl, že váhu

110 kil také zkusí pokořit. A tak se stalo, že najednou na

lavičce ležel další soutěžící a tuto váhu opravdu zvedl.

To jsem jako známý egoista nemohl nechat bez povšimnutí

a rázem zvedal váhu 120 kg. Podařilo se a tím

jsem dosáhl svého. Pavlovi jsem i přes jeho počáteční

skromný nesouhlas odměnu ve formě proteinu předal

a s drsným pohledem jsme se zahleděli do objektivu

všetečného paparazziho Ing. Janoty, který vše poctivě

zdokumentoval. Všichni jsme se shodli, že příští rok

se soutěž zopakuje, nyní ale jako otevřená, přístupná

všem, kteří budou chtít otestovat svoji výbušnou sílu. A

já? Od teď budu mít při výuce práva klid nebo se ozve

pro mě libozvučné „Ó velký padišáhu“.

Radek Marcín



18

19

VÁNOČNÍ LAŤKA

MUZEUM ČOKOLÁDY

Osladili jsme si život v muzeu čokolády.

Ve čtvrtek 21.12. se konal skok

přes laťku. Zůčastnili se zástupci

ze všech 1. ročníků. O zábavu se

postarala paní Hoskovská, v dinosauřím

overalu, a pan Moravec

svými tanečními kreacemi. Vítězem

byl Tomáš Mezsaroš, který

skočil 170 cm a Natálie Kubálková

skočila 140 cm, oba vítězové

jsou z 1.C.

JUMP ARÉNA

V úterý 19. 12. 2017 byly třídy 1.B

a 1.C v JumpAréně na Zličíně.

Jako návštěvníci jsme si mohli

vybrat z mnoha druhů trampolín

nebo si zahrát basket či vybíjenou,

případně se navzájem

shazovat z kladiny do pěnových

kostek. Ve vedlejší hale byla zase

spousta nafukovacích atrakcí

jako třeba hřiště na fotbal, skákací

koule jako v televizním pořadu

Drtivá porážka nebo točící se válce

z Pevnosti Boyard. Příští návštěva

by mohla být určitě delší,

ale i tak jsme si to všichni náramně

užili.

Poslední školní týden před vánočními prázninami

byl plný zajímavých akcí. Každá třída

střední policejní školy MV měla své plány. 2.A

se vydala 21. prosince do muzea čokolády. V

Celetné ulici v centru Prahy se nachází malebná

„továrna“ na čokoládu do níž jsme mohli nakouknout.

Paní učitelka Šťastná měla připravený výklad o

Praze a muzeu, ale bohužel přišla o hlas a musela

to přenechat průvodkyni. Aspoň si mohla

taky naplno úžít kouzla čokoládovny.

Průvodkyně nás ponořila do tajů původu a výroby

čokolády. Naše dobrodružství začalo v aztécké

pyramidě, kde byl k vidění bůh v podobě

draka, kterému byla čokoláda dávaná v minulosti

jako dar. Tam začala dlouhá historie čokolády.

Procházeli jsme nebezpečným pralesem

plným kakaových stromů. Zajímavostí těchto

stromů je, že jejich plody nerostou jenom v koruně,

ale po celém kmeni dané rostliny.

Plody z Kakaovníku obsahují v sobě spoustu

bobů, které lidé vyndavají pomocí dýky a následně

suší. Z takto zpracovaných bobů se už

dále dělá prášek, lisuje se kakaový olej, vyrábí

kakaová hmota a ve finále vznikají malé dropsy.

Ty se v této továrně a muzeu používají k

dalšímu zpracování na tabulky čokolád nebo

pralinky.

My jsme tedy převzali roli kontroly a zjišťovali

kvalitu čokolády. Byla to velice namáhavá práce

ochutnávat všechny druhy čokolády. Odvedli

jsme dobrou práci, nic po nás nezbylo.

Hned na to následoval workshop, ve kterém

jsme si to mohli osobně vyzkoušet. Čokolatiér

nejprve předvedl jak upravují oni čokoládové

dropsy do definitivního vzhledu pralinek plněných

nejrůznějšími příchutěmi. Dále přišla řada

na nás, abychom předveli náš umělecký talent.

Po řádném zaučení zacházení s čokoládovými

sáčky jsme se mohli odpoutat od reality a tvořit.

Každý dostal formu na čtyři tabulky čokolády

a měl si je sám ozdobit. Na výběr bylo mnoho

dobrot, sušené ovoce, lentilky, kousky další čokolády

a výběr byl jen na nás. Všechny se od

sebe lišily a byly originální.

Čokoláda se musela nechat chvíli v chladu,

takže jsme se mezitím mohli podívat i na film

o výrobě čokolády. Byla to menší rekapitulace

celé naší cesty.

Všichni na to ještě dlouho po výletě vzpomínali,

na tu sladkou chuť a vůni čokolády.

Arina Kolesniková



20

21

LYŽAŘSKÉ KURZY 2017/2018

2.A 2.C

Vánoce a Nový rok skončily a pro 2. A to

znamenalo jenom jedno, lyžařský výcvik.

Od 8. do 12. ledna 2018 pobýval druhý

ročník třídy A ve středisku policejní školy v

Kryštofových Hamrech.

Už v den příjezdu se odpoledne jelo na

Klínovec hodnotit naše dovednosti. Každý

předvedl svůj nejlepší výkon a byl přiřazen

do určité skupiny. Na konci kurzu byl každý

schopen sjet sjezdovku, někteří jedinci

dokonce černou.

Začátky nebyly nejlehčí, avšak každým

dnem se zkušenosti všech jen zvyšovaly.

Sjížděli jsme nejrůznější druhy sjezdovek,

modrou Dámskou, červenou Jáchymovku

a mnoho dalších. Výběr byl opravdu pestrý.

Počasí nám ze začátku moc nepřálo, mlha

kazila výhled, ale po dvou dnech to vzdala

a my uviděli krásná údolí kolem nás.

Odpolední hodiny jsme naopak trávili na

běžkách. Nikdo nečekal, že to bude taková

legrace. Některé pády byly opravdu komické.

Všichni dokázali ujet aspoň kus trasy a

paní učitelka Hoskovská nás skvěle učila

brzdit. Jejími ukázkami jsme se řídili. Na

pláni jsme také na běžkách hráli různé hry

a zkoušeli svou ohebnost.

K běžkám jsme navíc měli přednášku o

druzích vosku, parafínu a celkovém mazání

běžeckých lyží. Den na to byla možnost

si to samostatně vyzkoušet na běžkách.

Každý se tu všechno naučil a hodně pobavil.

Na lyžařský kurz budou žáci 2. A

vzpomínat s úsměvem při pohledu na tyto

fotografie.

Arina Kolesnikova

V týdnu od 22.1. do 26.1. třída 2.C absolvovala lyžařský kurz v Kryštofových

Hamrech. Společně s paní učitelkou kpt. Mgr. Kristínou

Bosákovou, s panem Mgr. Petrem Sekaninou, panem plk. Mgr. Alešem

Zídkou a panem Mgr. Janem Stejskalem se třída vypravila do

neprozkoumaných koutů Krušných hor. První den proběhl téměř bez

komplikací. Po příjezdu a velmi vydatném obědě, se třída vydala na

svah, kde ukázala své lyžařské dovednosti. Jelikož většina třídy jezdí

spíše na “prkně“, byli velmi rozpačití z lyží. Poznámky učitelů ‚‚Vždyť

to se nezapomíná‘‘ je ale moc neuklidnila. Spíše z nich udělala malá

vyklepaná štěňátka sjíždějící kopec pluhem. K večeru se skupinka lidí

vydala na průzkum okolních kopců. Sněhu bylo dost, ale rozumu ne.

Bohužel při běhu ze strmého kopce, jedna spolužačka nezvládla přetížení

a sjela ho hlavou dolů. Po příjezdu na rovinku se zjistilo, že má

něco s nohou. Silný třídní kolektiv popadl spolužačku na ramena a

ochotně ji dotáhl až do chaty, kde nás poté opustila a vydala se na

vzrušující cestu do nemocnice.

Odpoledne druhého dne byl v plánu výjezd na běžky. Minimálně polovina

třídy nikdy nestála na běžkách a představa, že budou někde v

zimě tzv. ‚‚bruslit‘‘ je velmi znepokojovala. Měli pravdu. Hned po příjezdu

do Božího Daru si každý obul běžky na nožky a jelo se. No, spíše

padalo. Zledovatělá cesta se vlekla padajícím tempem minimálně 30

minut. Ti zkušenější nervózně přešlapovali vepředu a v hlavě jim určitě

probíhaly myšlenky typu ‚‚Proč zrovna já?‘‘ Když se po 3 hodinách

promočeného kardia vrátili do autobusu, mohly jste u některých zahlédnout

slzy štěstí, že se vracíme zpět.

Ve čtvrtek se nad našimi zesláblými obličeji učitelé smilovali a dali nám

na výběr. Jedna skupinka bude dopoledne na běžkách a druhá skupinka

pojede lyžovat na Plešivec. Třída se velmi rychle rozhodla podle

svých sil, kterých tedy už moc nezbývalo. Ještě na snídani, jim bylo

řečeno, že si večer můžou uspořádat menší diskotéku a POZOR, spát

se mohlo jít až ve 12 hodin. Po snídani se vydal každý svou cestou.

Jelikož to byl poslední večer strávených v Hamrech za celé studium,

chtěli žáci udělat tuto noc nezapomenutelnou. Celý večer protancovali

jako zkušení tanečníci a na parket vytáhli dokonce paní správcovou.

No, nezapomenutelný večer.

V pátek ráno, byl odjezd plánován na 9 hodin, což se také dodrželo.

Cestu téměř každý prospal, protože energie zůstala v horách...

Mariana Mlčochová



22

23

HRDLOŘEZSKÉ HRÁTKY

ŘĮEŠENÍ K VEŠKERÝM HRÁM NA-

LEZNETE NA POSLEDNÍ STRA-

NĚě(ZADNÍ OBAL ČASOPISU)

Sudoku

Klasické sudoku.

Co více dodat.

Pouze přejeme

úspešné luštění!

JIŽ BRZY!

Hádanka

Jednoduchá dětská

hádanka, kvůli které

se hádají i dospělí

. Dokážete ji vyřešit?

Napovíme, že 16 není

správná odpověď.

Děkujeme!

Rád bych za celou redakci vyjádřil svůj velký dík vedení školy, zejména plk.

PhDr. Ing. Jiřímu Zlámalovi, Ph.D., MBA (ředitelovi školy) a plk. Mgr. Tomášovi

Kubešovi za ekonomickou podporu, dále pak plk. JUDr. Daně Chalušové za vytváření

časového prostoru pro tvorbu časopisu a Ing. Petrovi Rudolfovi za IT podporu.

Radek Marcín

AUTOR: DOMINIK NOVOTNÝ



ŘĮEŠENÍ SUDOKU:

ŘĮEŠENÍ HÁDANKA:

14 (všimněte si, že v posledním

řádku jsou jenom 3 donuty (koblihy)

a jedny pouta)

© Ozvěny z Hrdlořez 2018, všechna práva vyhrazena, bez souhlasu redakce přísný zákaz užívání zde zveřejněných materiálů.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!