75zpravodaj_cervenec_srpen_2020_web

OSOBNOST KOLÍNSKA
Artuš Černík
26. 7. l900 Vyšehněvice u Bohdanče
25. 12. 1953 Praha
Artuš Černík pocházel z rodiny rolníka Radoslava
Černíka a jeho manželky Ely. Studoval
nejdříve na gymnáziu v Pardubicích a Hradci
Králové. Do kolínského gymnázia nastoupil
v tercii, aby zde nakonec odmaturoval.
Jeho osudy přibližují nástup mladé generace,
která na počátku dvacátých let účtovala
s dosavadním uměním a hledala své vlastní
umělecké prostředky a formy sebevyjádření.
Pravda, v tomto generačním vzdoru mladých
nebyla první a ani ne poslední, ale výsledkem
jejího úsilí byl zrod české avantgardy, která
výrazným způsobem ovlivnila kulturu meziválečného
období. Štorch-Marien charakterizoval
Černíka jako „ne nesebevědomého
mladíka uhlazeného zjevu i vystupování“,
který po celý život zůstal „uvědomělým a důsledným
propagátorem moderních tvůrčích
snah, k nimž vždycky měl co říci“.
Černík již jako kolínský gymnazista uplatňoval
své zájmy, když se zapojil do skupinky
spolužáků, kteří se tajně scházeli a vydávali
třídní časopis. O rok mladší Jaroslav Janík
vzpomínal, jak jejich třídní spolek sextánů
zahájil spolupráci se spolkem septimánů,
jehož členy byli vedle Černíka např. Zdenek
Rykr, Karel Štorch (bratr Otakara Štorcha-
-Mariena) nebo Miroslav Jelínek. Studenti
spolu diskutovali a přeli se, pořádali schůzky
s kulturním programem a vlastenecké akce.
Černík pro své přátele přednášel o demokratické
otázce a spisovateli Svatopluku Čechovi.
Už v této době bedlivě sledoval kulturní počiny
v jiných městech. Jako oktaván navázal spolupráci
se Zdeňkem Kalistou, studentem posledního
ročníku mladoboleslavského gymnázia,
který začal vydávat studentský časopis Domov.
V zimě 1918 až 1919 se účastnil vzniku celostátní
organizace středoškoláků, vedle např.
Karla Štorcha a Karla Ornsteina. Ostatně
v Kolíně se ustavila význačná sekce tohoto studentského
hnutí.
Po maturitě v roce 1919 Černík zahájil
studium na Právnické fakultě Univerzity
Karlovy, které však záhy přerušil. Odjíždí pak
do Brna, kde byl zaměstnán jako redaktor
kulturní rubriky komunistického deníku
Rovnost (1921–1922). Vstoupil také do
pražského uměleckého sdružení Devětsil
a udržoval styky s celou řadou našich i zahraničních
avantgardních umělců. Současně
v Brně ukončil roku 1924 právnická studia.
Navíc ještě absolvoval železniční školu
a pracoval jako železniční úředník (1923–
1926). V roce 1923 se významně podílel na
vzniku brněnského Devětsilu a byl vydavatelem
revue Pásmo. Působil jako teoretik
poetismu a kulturní organizátor, blízce spolupracoval
např. s Karlem Teigem, Jaroslavem
Seifertem, Františkem Halasem nebo Bedřichem
Václavkem. Zastával tehdy výrazně
levicová stanoviska.
V roce 1926 se vrací do Prahy. Stává se redaktorem
ČTK (položil základy její obrazové
redakce) a vystupuje stále výrazněji jako
filmový kritik a funkcionář organizací filmových
novinářů. Během německé okupace se
uplatnil jako filmový recenzent a žurnalista, po
válce mu bylo vytýkáno, že příliš propagoval
německý film. Od roku 1945 do své předčasné
Dům č.p. 34 v Parléřově ulici, kde Artuš Černík bydlel.
Sbírka básní Severní záře od Artuše Černíka z roku
2001. Shrnuje jeho básnické dílo, ovlivněné poetismem.
smrti se A. Černík věnoval takřka výlučně
filmu. Byl filmovým dramaturgem, předsedou
dovozní filmové komise a vedoucím studijního
oddělení Čs. filmového ústavu.
PhDr. Miroslava Jouzová, Ph.D.
foto: archiv: RSDr. Ladislav Jouza
24