Klubový magazín 4/2020

Náhradní

Jízda krajinou

do Muzea Trabantů

Poslední míle 2021

Tábor YMCA, Soběšín

2 HARLEY ‐DAVIDSON CLUB PRAHA 3 I 2021

I CLUB

3 I 2021 HARLEY ‐DAVIDSON CLUB PRAHA

3

OBSAH

CLUB

06 Historie H-DC Praha – 9.díl

V pořadí již deváté pokračování Historie H-DCP se věnuje

letům 1971–1972

10 Historie a současnost klubového archivu

Klubový archivář Jindra Slabý junior nám popíše osudy

klubového archivu od jeho založení dodneška.

HARLEY‐DAVIDSON CLUB PRAHA

magazín 3 l 2021

Vydavatel Harley -Davidson Club Praha

Redakce & grafika V. Pavljuk, e -mail: vp.dtpgrafika@gmail.com

Tisk Tiskárna Tiroz

Podmínky inzerce

CELOBAREVNÁ INZERCE NA OBÁLCE:

1/1 strany – 210x297 mm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6000 Kč

ČERNOBÍLÁ INZERCE UVNITŘ ČASOPISU:

1/1 strany – 210x297 mm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5000 Kč

VKLÁDANÁ INZERCE (např. leták do A4) . . . . . . . . . . . . . . 1200 Kč

Inzerci přijímáme v datech – tiskové pdf dle normy PDF/X-1a:2001.

Spad na všechny strany 4 mm. Fonty zvektorizované. Důležité

texty a grafika minimálně 5 mm od okrajů. Černobílá inzerce

v šedé škále (ne RGB)

KLUBOVÁ NEKOMERČNÍ INZERCE: pro členy H -DCP zdarma

INZERCI VYŘIZUJE: Filip Kožner, tel.: 724 787 446,

e -mail: vybor3@hdcp.cz

INZERCE V TOMTO ČÍSLE: Megamax24, Harley-Davidson Praha,

Indian, Dixie Radio (vkládaná)

Za obsah a pravdivost inzerátů odpovídají inzerenti.

Roční předplatné

640 Kč včetně poštovného.

Vyřizuje: Filip Kožner, tel.: 724 787 446, e -mail: vybor3@hdcp.cz

Jakékoli šíření materiálů z magazínů H -DCP povoleno pouze

s písemným souhlasem vydavatele.

Kontakty

ADRESA KLUBU: Harley -Davidson Club Praha,

U Jinonického rybníčka 901/2a, 158 00 Praha 5-Jinonice

e -mail: info@hdcp.cz

BANKOVNÍ SPOJENÍ – ČÍSLO ÚČTU: 164 954 329 / 0800

VEDENÍ KLUBU:

president Michal Stach

tel.: 602 304 717, e -mail: president@hdcp.cz

vicepresident / webmaster / správa databáze Martin Medlík

tel.: 603 554 270, e -mail: v -pres@hdcp.cz

medved@hdcp.cz, info@hdcp.cz

jednatel / webmaster Pavel Šebesta

tel.: 777 223 883, e -mail: secretary@hdcp.cz

webmaster@hdcp.cz, info@hdcp.cz

pokladník Jiří Prokop

tel.: 602 682 122, e -mail: treasurer@hdcp.cz

tourmanager Petr Sýkora

tel.: 606 807 894, e -mail: tourmanager@hdcp.cz

editor Vladimír Pavljuk

e -mail: vp.dtpgrafika@gmail.com

člen vedení František Bína

tel.: 604 574 458, e -mail: vybor2@hdcp.cz

administrativa časopisu Filip Kožner


archiv Jindřich Slabý


Member of the Federation

Harley ‐Davidson Clubs of Europe

12 Krátké zprávy

V létě nás navždy opustili dva bývalí presidenti klubu – Jiří

Pávek a Jiří Hora ❚ Začátkem června oslavila své kulaté

výročí Simona Bendová ❚ Veteránského závodu Okolo

Elišky v Josefově dole se zúčastnili Eda Feifer a Luboš

Doležal ❚ Koncem srpna se stal V. Pavljuk dvojnásobným

dědečkem ❚ Poslední srpnovou neděli se několik našich

členů na motocyklech zúčastnili coby atrakce Dětského

dne v Berouně

13 Horda 2021

O druhém červnovém víkendu se v hotelu U Lišky v Hoštce

u Štětí sešla partička starých harcovníků – známých jako

Horda – a jejich příznivců

14 Náhradní Jízda krajinou

Třetí červencovou sobotu se v náhradním termínu

uskutečnila nerealizovaná První jarní jízda krajinou. Cílem

bylo Muzeum Trabantů v Nové Vsi pod Pleší

16 Poslední míle 2021

za pěkného počasí proběhl náš závěrečný letošní motosraz

v Masarykově táboře YMCA v Soběšíně

VIBRACE

24 Povolávací rozkaz č. 28

Stanley uspořádal 28. ročník tradičního srazu příznivců

H-D a U.S. historické vojenské techniky. Stejně jako

v posledních letech – v areálu penzionu Black Hole

v Provodíně nedaleko Máchova jezera

26 Úpice 2021

Jarda Štěpán už pojedenácté svolal do Úpice jezdce na

motocyklech H-D do roku výroby 1951

ŽELEZO

28 Štafetový kolík jménem

Indian Motorcycle trademark

druhé pokračování historie slavné americké

motocyklové legendy

30 Prague Harley Days 2021

na Holešovickém Výstavišti začátkem září proběhl další

ročník PHD. Tentokrát jako Sportster Tribute, tedy hold

modelu Sportster vyráběnému od roku 1957


CLUB

Historie

H-DC Praha, 9. díl

Klubový archiv včera a dnes

Krátké zprávy

Horda 2021

Náhradní Jízda krajinou

Poslední míle 2021


5

1971. 8. mezinárodní sraz H-D ve

Františkových Lázních. Propagační

jízda do Chebu.

HISTORIE H‐DC PRAHA 9.DÍL

1971. Osobitý

poutač na

kapotě Škody

MB 1000

na sraz ve

Františkových

Lázních

text: V. Pavljuk

foto: archív autora a H-DC Praha

Kvalita použitých fotografií je úměrná jejich stáří

Počátek 70. let plynul ve znamení

rozvoje klubových aktivit, zejména

snah o pořádání mezinárodních

srazů, kterým členové klubu velmi

rychle přišli na chuť... bohužel však

přišly také jejich úřední zákazy...

Aktivita klubu se však poznenáhlu

zvyšovala a výletů i jiných akcí

přibývalo.

1971 V tomto roce se jezdilo hlavně na kratší,

jednodenní výlety do různých lokalit. Největší

akce – letní 8. mezinárodní sraz v kempu

Amerika ve Františkových Lázních – se

uskutečnila 25.–27. června. Ubytování bylo

výhradně v pronajatých nebo vlastních stanech

– v dnešní době pro většinu členů ztěžka

akceptovatelná eventualita. Sobotní dopolední

„propagační jízda“ do Františkových Lázní

a Chebu byla spojena s prohlídkou obou měst.

Po návratu a obědě odstartovaly soutěžě: jízda

pomalosti a zručnosti. A také střelba ze

vzduchovky na terč – což byla úlitba Svazarmu,

abychom alespoň takto formální plnili jeho

požadavky a zbytečně na sebe neupozorňovali...

Pro pobavení uvedu cenu ubytování: 8,50

Kčs za osobu a noc v pronajatém stanu, ve

vlastním stanu 4 Kčs za dvě osoby ... nutno

však dodat, že tehdejší průměrná mzda činila

cca 1900 Kčs hrubého. Režisér Jiří Svoboda za

Zpravodajského filmu Praha o sjezdu ve Františkových

Lázních natočil krátký dokument.

Ke srazu se také váže jeden „příběh“ často

vzpomínaný zejména u piva. Tuto akci údajně

navštívil tehdejší bolševický ministr vnitra,

jehož arogantní chování vyvolalo „strkanici“.

Účastnil se jí zejména tehdejší president klubu

Jirka Hora a – jak by řekl Josef Švejk – padaly při

ní „urážky panovnického domu“. Událost pak

skončila – řečeno policejním slangem – zpacifikováním

ministra „mírnými donucovacími

prostředky“, utržením jeho kravaty a následným

soudním popotahováním klubového presidenta.

„Příběh“ se v této akční podobě dlouhá

léta předával „z generace na generaci“. Před

časem však Jirka Hora tuto událost nadobro

převedl z mýtu do reality s tím, že se to přece

jen stalo trochu jinak a „méně akčně“... Tato

„klubová bajka“ však ve členech klubu dlouho

živila pocit satisfakce, že se vcelku obyčejný

člověk dokázal nebojácně postavit opovrhované

bolševické vrchnosti...

Poslední míle ukončila motosezonu v oblíbených

Mlékojedech. Sraz proběhl v pohodě,

pouze obsluha restaurace si stěžovala na půlnoční

„rej motocyklů“ po lokále.

Mikulášská se uskutečnila 10. prosince opět

ve vinárně Parnas na Národní třídě a v dobré

pohodě. Tentokrát se obešla bez „výraznějších“

příhod.

1971. Mezinárodní sraz H-D ve Františkových

Lázních. Propagační jízda do Chebu. Zde

zastávka na náměsti Jiřího z Poděbrad

1971. Mezinárodní sraz H-D ve Františkových

Lázních. Motocykly v kempu Amerika


HISTORIE H‐DC PRAHA I CLUB

1971. Sraz ve Františkových

Lázních. Propagační jízda do

Chebu. V pozadí známá

chebská dominanta – Špalíček

na náměstí Jiřího z Poděbrad

1971. Povedený srazový odznak. Výraz „Jamboree“

používaný skauty pro „setkání“ vypadal na odznaku

v souvislosti s mezinárodním srazem „světověji“ než

bolševicky znějící „sjezd“ (a méně vyzývavý než „rally“)

1972 Časný vstup do motosezóny nastal už

8. a 9. ledna, kdy Jirka Hora odcestoval jako

jediný reprezentant H-DC Praha v blátě a mrznoucím

mrholení do NDR na zimní motosraz

na hradě Augustusburg. Cestou se rozhodně

nenudil – několikrát měnil svíčky a musel

pravidelně čistit karburátor Jikov, který se na

H-D v zimních podmínkách vůbec neosvědčil...

Na květnové členské schůzi odstoupil z funkce

president Jiří Hora. Do volby příštího presidenta

(1. září 1972) ho nahradil tehdejší vicepresident

Zdeněk Zloch.

Tento rok byl na výlety bohatý. V květnu proběhly

čtyři:

Přes nepřízeň počasí se 9. května jelo na Křivoklát

se zastávkou u hrobu T. G. Masaryka

v Lánech.

14. května se konala vzpomínková jízda k hrobu

bývalého prezidenta H-DCP Srnky v Čížové

u Písku, který tragicky zahynul na motocyklu

při střetu s tramvají.

20.–21. května navštívila klubová výprava mistrovství

Evropy automobilů v Brně.

Ve stejném termínu vyrazili někteří členové

H-DCP na Lví sraz u Kokořína, kde byl mimo

jiné k vidění i exotický monstrózní motocykl

Münch Mammoth.

11. června odjela skupina našich členů do Lidic

položit kytici u památniku obětí fašismu.

14.–16. června navštívili naši členové meeting

H-DC Tramp Colorado Plzeň v Intercampu Bílá

Hora. V sobotu se uskutečnila hromadná

propagační jízda 47 Harleyů po Plzni. Tehdejší

členové H-DCP v klubových zprávách akci

hodnotili kladně: sraz byl velmi vydařený, za

hezkého počasí a v hezkém prostředí.

Letní sraz v Jetřichovicích plánovaný na 16.–

18. června nebyl komunistickými úřady prostřednictvím

Svazarmu povolen. Po celý březen

probíhala jednání se snahou najít nějaký

kompromis, ovšem bez výsledku. Úřady tady

prostě mezinárodní sraz amerických motocyklů

nechtěly a nastavily taková pravidla, jež

nemohl klub splnit... Například by do kempu

nesměli být vpuštěni jezdci ze západních zemí

(na mezinárodní sraz!) nebo by musel klub

zajistit takový servis a zabezpečení akce, který

by reálně nemohl ufinancovat... Náhradou

za nepovolený sraz byl nakonec 23.–25. června

uspořádán dvoudenní výlet na Vyžlovku

1971. Poměrně minimalistická srazová vlajka z Poslední míle.

Výrobní i grafické možnosti byly v těch dobách omezené

1971. Sraz ve Františkových Lázních.

Zde chopper „po holandsku“. Tyto stroje byly

inspirací pro tehdejší české vyznavače chopperů.

1971. 8. mezinárodní sraz H-D ve

Františkových Lázních. Propagační

jízda do Chebu.


7

1971. Kemp Amerika. Jarka Hladíková při jízdě zručnosti

1971. Kemp Amerika. Frantovi Jiráčkovi pří jízdě zručnosti zhasl motor

u Jevan, jehož součástí byla návštěva hradu

Šternberk.

18.–20. srpna se členové H-DCP zúčastnili

1. setkání motocyklů Harley-Davidson –

Harleyády v Gottwaldově (dnes Zlín), kterou

uspořádala sekce H-D místního Veteran clubu.

Nejpočetnější klubová výprava přijela z Brna.

Kromě „unrrovek“, na kterých přijela většina

jezdců, zde byly k vidění i stařičké modely

H-D, pamatující rané období první republiky.

V sobotu se jela propagační jízda do centra

Gottwaldova, kde byla na velkém parkovišti

uspořádána jízda zručnosti. Jejím vítězem se

stal a krásnou broušenou vázu si odvezl náš

člen Honza Blažek.

Na členské schůzi 1. září byl novým prezidentem

klubu zvolen Jiří Pávek.

15.–17. září navštívili jezdci HDCP setkání motocyklů

u rybníka Babylon na Domažlicku, který

pořádal H-DC Tramp Colorado Plzeň.

Motosezóna byla ukončena 14.–15. října na

Poslední míli na Kokoříně. Účast byla více než

slušná, 48 motocyklů dávalo tušit, že klub

i přes všechna omezení stále dobře funguje.

Překvapením byli dva jezdci dorazivší k nám

z Lipska v NDR. Přes ranní mrazíky bylo přes

den krásné slunečné počasí, které vylákalo

účastníky k návštěvě hradu a vycházkám do

okolních, podzimem vybarvených lesů. Společenský

večer v příjemně vytopeném sále proběhl

v dobré náladě za doprovodu kytar a banja,

byl také promítán film z klubového srazu

ve Františkových Lázních. Večírek byl rovněž

„zpestřen“ davovou „tahanicí“ s domorodci

na parkovišti před restaurací, jako vystřiženou

z hospodských výjevů mistra Lady.

Mikulášská zábava se konala 8. prosince. Stejně

jako v minulém roce ve vinárně Parnas na

Národní třídě a opět bez možnosti rezervace

a za přístupu veřejnosti. Personál, zřejmě na

„pokyn shora“, vyžadoval od příchozích společenský

oděv, tedy alespoň košili a kravatu.

Došlo tak na humorný koloběh, při němž několik

vyskytujících se kravat neustále kolovalo

oknem ven nově příchozím a s nimi zase dovnitř…

atd., atd… Pokračování příště

1971. O našem srazu ve Františkových Lázních krátce

informovala také média. • Nahoře časopis Svět motorů,

• dole sportovní časopis Stadion

1971. Kemp Amerika. President klubu J. Hora předává poháry zástupcům zúčastněných klubových výprav


HISTORIE H‐DC PRAHA I CLUB

Choppery se v Čechách v 70. letech stávaly

oblíbeným způsobem modernizace „unrrovek“

Zde Jirka „Bodyk“ Schmidl a Norbert Dostál

Peklo se otevřelo... přijíždí Deny

v kovbojských botách, superdrsné přilbě

a se Svatkou na tandemu

1971. Sraz ve Františkových Lázních. Propagační

jízda Františkovy Lázně–Mariánské Lázně–Cheb.

Na motocyklu vlevo Jirka Formánek


9

Pracoviště archiváře

HISTORIE A SOUâASNOST

KLUBOVÉHO ARCHIVU

Harley-Davidson Club Praha

uchovává množství archiválií,

které nashromáždil v průběhu

své více než devadesátileté

existence.

V dávných dobách

První zmínky o existenci archivační činnosti

v našem klubu se datují k 1. březnu 1928, kdy

se dozvídáme v zápisu z 1. řádné valné hromady

o návrhu jednatele klubu Josefa Hrníčka o volbě

bibliotékáře (knihovníka). Tato funkce byla

svěřena Vratislavu Šimsovi. Vznikla tím klubovní

knihovna obsahující především motoristické

publikace, knihy o technice, mapy, příručky

atd. Tato knihovna – později sídlící v klubovních

místnostech paláce SIA, později opět v klubovně

v přilehlých místnostech Francouzského restaurantu

budovy Autoklubu – měla i svůj řád o sedmi

bodech. Pro zajímavost: bod 7. zakazoval půjčovat

knihy členům dlužícím členský příspěvek.

S osobou, přímo se nazývající archivářem se můžeme

setkat dále se jménem Josef Kopecký, který

byl novým archivářem zvolen 14. března 1929.

Další změna archiváře – navíc zvolení rovnou

dvou archivářů – nastala v roce 1932. Tady se

setkáváme i s péčí o klubovní trofeje. Více nám

poví výňatek z pracovní verze publikace X let

HCP: „Správu našeho archivu, knihovny a sportovních

trofejí vedli v tomto správním období

(1932) pánové Jindra (Antonín) a Střihavka (Ladislav).

Pan Jindra za velmi obětavého přispění

text: Jindra Slabý junior

foto: foto autor

a archiv H-DC Praha

p. Nimshause dal všem trofejím našeho klubu

důstojné umístění v krásných skleněných vitrinách.

Přibylo mnoho nového, samé důkazy

pozoruhodných sportovních výkonů a vítězství

našich členů. Každá trofej jest a bude i nadále

nerozlučitelnou součástí skvělé sportovní tradice

HCP, jakou ji toužili viděti její první příslušníci

i ti další, k barvám jejím upřímně se hlásící.“

Po krásných skleněných vitrínách dnes zůstaly

ve zdech Francouzského restaurantu jen díry

po šroubech, většina nerozlučitelných trofejí

je neznámo kde, jen k těm našem barvám jsou

naši členové stále upřímně se hlásící.

Na závěr výčtu těch, kdo se podíleli na zpracování

klubové historie za 1. republiky, můžeme také

uvést člena Vladimíra (Motyčku) Donáta. Byl to

on, kdo zpracoval dobře známou knihu Deset let

Harley clubu Praha z roku 1937.

Co se dělo s klubovým archivem od počátku německé

okupace nebylo donedávna jasné. Až

v posledních letech se podařilo zjistit, že většinu

archivu, včetně klubových trofejí, svěřil tehdejší

prezident Karel Kameník do Národního Technického

muzea. Stalo se tak začátkem března 1939.

Byl to krok, vzhledem k pozdějším událostem

nadmíru prozíravý a správný. Písemnosti a předměty

z předválečné doby tak v bezpečí přežily

léta okupace i pozdější časy socialismu.

Bezprostředně po konci 2. světové války, kdy

klub obnovil svou činnost, také musely vznikat

nové zápisy z jednání výboru klubu, dále korespondence,

pozvánky a jiné písemnosti. Z těchto

materiálů se dodnes dochovala jen velmi malá

část. Zda byly tyto klubové písemnosti v době

Vratislav Šimsa, první archivář

Harley Clubu Praha

komunistických represálií v 50. letech účelově

zlikvidovány, či se náhodou ještě někde nenacházejí,

bohužel není známo.

Pozdější dochované klubové materiály začínají

až v 70. letech a ty dále zůstávaly u některých

klubových prezidentů a jednatelů.

Zlom v archivační činnosti klubu nastal v roce

1993. Především díky dr. Janu Hozákovi – v té

době vedoucímu archiváři Národního technického

muzea – došlo k předání prvorepublikového

archivu zpět do klubu. Jedinou smůlou tehdy

bylo, že se k nám již nenavrátily i tam umístěné

trofeje a další, v té době zapomenutá část

archivu, jak uvádím níže. V dnešní době už se

tato epizoda jeví jako sci-fi. Po navrácení měl

postupně archiv ve své péči Petr Kašík, Jaroslav

Louma, Tomáš Kohout, Vladimír Pavljuk, Tomáš

Podhrázský a poté první novodobý klubový archivář

Tomáš Čihák.

Poklady z muzea

Můj první kontakt s klubovými archiváliemi nastal

zcela nečekaně a neplánovaně. Na začátku

roku 2018 jsme s klubovým kolegou Františkem

Bínou připravovali výstavu o historii H-DCP

v Národním technickém muzeu. V té době probíhala

mezi námi a pracovníky muzea, zejména

panem Arnoštem Nezmeškalem – pro nás

jakýmsi styčným důstojníkem muzea – a naším

„přípravný výborem“, čilá komunikace. Naší

snahou bylo tuto výroční výstavu, navíc poprvé

konanou v prostorách Technického muzea, co

nejvíce ozvláštnit. A právě Arnošt Nezmeškal

nám přislíbil, že se pro nás pokusí něco nového

najít v jejich archivech a depozitářích, odkud

nám již zapůjčili řadu exemplářů. 13. března

2018 přišel „objev století“. To nás s Frantou zavolali

do muzejní badatelny s tím, že našli co-


HISTORIE A SOUâASNOST KLUBOVÉHO ARCHIVU I CLUB

si, týkajícího se pravděpodobně Harley klubu.

Čekaly tam na nás 2 krabice plné neznámého

obsahu, pouze opatřené jmenovkou „Harley

klub“. Jednalo se o dosud neprozkoumané materiály

pocházející z archivního depozitáře na

Invalidovně, zčásti zasaženého povodní v roce

2002 a dosud čekající na zařazení, nebo restaurování.

Bezprostředně po otevření složek jsem

nabyl dojmu, že jsme s Frantou první, kdo otáčí

stránkami od dob Kameníka a konce první republiky.

Napovídaly tomu dost často slepené

listy a velmi silná vrstva prachu. Zvláštní bylo

i složení této části archivu. Obsahuje totiž jak

zápisy ze zakládajícího roku 1927, tak další napříč

obdobím 20. a 30. let až do osudového roku

1939, kdy klub přerušil činnost. Viděli jsme tam

například velmi bohatou korespondenci, agendu

oficiálních stanic, návrhy na klubový znak

i plakety, složku klubovního čestného soudu

a vrcholem bylo krásné fotoalbum předních členů,

jakési „staré gardy“. Bohužel, na mnohých

písemnostech již zapracoval zub času. Jak jsem

již uvedl, jsou znečištěné prachem, poškozené

korozí kovových sponek nebo pomačkané. Nejdřív

je tedy bude třeba odborně zrestaurovat.

Přes veškerá intenzivní a náročná vyjednávání

však NTM – odvolávající se na Zákon o ochraně

sbírek – nemůže tyto nově objevené klubové

archiválie našemu klubu do vlastnictví fyzicky

předat. Zůstanou tedy nadále v NTM, byly nám

však přislíbeny digitální kopie nově objevených

materiálů pro náš archiv. Doufejme, že se tak

stane co nejdřív...

Současný archiv

Poté, co jsem byl v roce 2019 zvolen do vedení

H-DCP, ujal jsem se péče o náš archiv. V té době

vedení klubu začalo řešit otázku, jak zajistit

stabilní a bezpečné uložení klubových archiválií.

Probíraly se různé možnosti – od pronájmu

Jedna perlička z roku 1935 ze zapomenuté

a znovu objevené části klubového archivu v NTM –

Vyšetřování krádeže odznaku tureckého autoklubu

z uzamčené vitríny umístěné v klubovních

místnostech ve Francouzském restaurantu Paláce

Autoklubu Republiky Československé...

Děkovný dopis prezidenta H-DC Praha Petra Kašíka

dr. Janu Hozákovi z archivu NTM

různých prostor ke skladování až po nabídku,

od samotného NTM, abychom jim naše archiválie

předali zpět, že je bezpečně uloží a tím se

i klubový archiv zkompletuje a zcelí, byť v depozitech

muzea. Tato nabídka by klub jistě zbavila

starostí s uložením vzácných předmětů v této

nadmíru odpovědné na tuto činnost specializované

instituci. Toto řešení však má ale své

velké „proti“ – tyto archiválie by pak podléhaly

zmíněnému Zákonu o ochraně sbírek... Tím by

pro náš klub vyvstaly hned dva problémy. V první

řadě morální. Nedovedu si představit, že by

klub, pyšnící se přízviskem „nejstarší na světě“,

neměl ve vlastnictví své zakládací listiny,

vlajky nebo jiné písemnosti a pamětihodnosti

z dávné doby. Dále by to pro nás znamenalo

komplikovaný přístup k našim archivá liím např.

za účelem jejich studia a vzhledem k Zákonu

o ochraně sbírek by nebyla prakticky možná ani

jakákoli jejich zápůjčka.

Výbor tyto možnosti zvážil a rozhodl se všechny

archiválie zrevidovat, zdigitalizovat a po pečlivém

výběru a kalkulaci vybral nejvhodnější a nejbezpečnější

místo pro jejich uložení v pronajaté

kóji specializované soukromé skladovací společnosti,

garantující zabezpečený přístup, stabilní

teplotu, vlhkost a požární zabezpečení. Archiválie

byly vytříděny a uloženy do nových boxů,

zajišťujících snadnou manipulaci a skladnost.

Tím jsme vzácný archiv definitivně zajistili proti

jakémukoliv nenadálému poškození nebo krádeži,

tedy následkům fatálním...

Pro potřeby skenování byl z klubových prostředků

zakoupen výkonný scanner značky Epson

(zásluha F. Kožnera a V. Pavljuka) a na začátku

října 2019 jsem začal archiv zpracovávat. Množství

tiskovin je obrovské, papírová část archivu

tvoří přes 3000 stránek. Tady opět podal

pomocnou ruku Filip Kožner. Zprostředkoval

prakticky zdarma profesionální oskenování téměř

celého archivu ve spřízněném copy centru

v Hradci Králové.

Když jsme měli archiv i v elektronických datech,

byl uložen na klubový FTP disk a pro potřeby evidence

vznikla jeho elektronická soupiska. Dále

pracujeme na online prohlížecí verzi archivu.

Práce s archivem nikdy nekončí, vždy je co objevovat,

zpracovávat a zaznamenávat. Archiv stále

doplňujeme novými předměty z historie, ale

i ze současnosti, aby i příští generace měly něco

po nás. Pokud tedy kdokoliv máte předmět,

hodící se do našeho archivu, případně možnost

takovou věc zapůjčit pro zdokumentování, dejte

nám prosím vědět. Nakonec bych velmi rád

poděkoval všem těm, kdo mi s archivací pomáhají

a tím se o chod archivu spoluzasloužili..

Současné umístění klubového archivu v zabezpečené

kóji specializované skladovací společnosti


11

CLUB I KRÁTKÉ ZPRÁVY

NAROZKY SIMONY

BENODOVÉ l

5. âERVNA 2021 l

HOSPÒDKA U RYSÒ

Svoje kulaté výročí oslavila

Simona se svými blízkými

a přáteli v osvědčené

záběhlické hospůdce U Rysů

ZÁVOD OKOLO ELIŠKY 9.–11.7.2021

Tohoto veteránského závodu pravidelnosti v Josefově Dole se

letos z našeho klubu zúčastnili Eda Feifer a Luboš Doležal

NELA *30. SRPNA 2021

DùTSKÝ DEN V BEROUNù 29.8.2021

Byli jsme pozváni k účasti s našimi motocykly zpestřit dětem

Dětský den.

30. srpna 2021 se

Láďa Pavljuk stal

dvojnásobným

dědou. Vnučka

Nela 3410 g,

49 cm


HORDA 2021 I CLUB

HORDA 2021 HOŠTKA

U ROUDNICE

11.–13. âERVNA 2021

Také letos se Horda tj.

parta starších i mladších

příznivců všech motocyklů

sešla na svém pravidelném

setkání. Opět v příjemném

a osvědčeném hotýlku U Lišky

v Hoštce.

text: Franta Pojer

foto: V. Pavljuk, R. Blažek

Dlouho se čekalo, zda se vůbec dočkáme uvolnění,

když covid stále vládne světu. Bylo to

znát na účasti, protože se někteří omlouvali.

Tradičně se účastnili harcovníci Yanek, Láďa

Pavljuk, oba Medvědi, Rosťa Blažek s manželkou

Evou, Papoušek, Bodyk, Píďa.

V sobotu se přijeli podívat další kamarádi jako

třeba Tomik, Ditrych, Osvald, Hurvínek a další.

Zábava byla navozena dobrým pitím (naším

přičiněním opět došel rum) a tak jsme klábosili

až do ranních hodin.

Všem se líbilo jak ubytování, tak obsluha, které

patří velký dík. Doufám, že se opět za rok

všichni ve zdraví sejdeme.


13

NÁHRADNÍ JÍZDA KRAJINOU

MUZEUM TRABANTÒ

NOVÁ VES POD PLEŠÍ

17. âERVENCE 2021

…dvouválcový motor kvílí

v otáčkách, druhý funí jako

když běží kompresor, řidiči jsou

vytřeštění, kam to zajeli… zda to

jejich stroje zvládnou…motory

kvílí víc a víc. Všude kolem jen

bahno a buš… náhle se motory

zklidní, řidič a spolucestující si

s úlevou ve tvářích otírají pot...

text: Franta Bína

foto: Vladimír Pavljuk, Martin Medlík, Roman Kelbich

Ne, to není nějaká Sykiho eskapáda, ale jízda

Žlutého Cirkusu, kdesi v daleké krajině. Říkáte

si, co to píšu, ale i v téhle akci má přece jen prsty

zmiňovaný Syki. Vymyslel náhradní vyjížďku za

zrušenou Jarní jízdu krajinou J. Müllera.

Naše náhradní vyjížďka vedla do muzea vozů

Trabant, které je známé pod Žlutým cirkusem.

Muzeum se nachází v obci Nová Ves pod Pleší,

kde naleznete žluté dobrodruhy a zmapování

jejich cest i účastníků. My jsme měli sraz na

čerpací stanici v Davli. Na to, že hlásili déšť, se

nás sešlo hojné množství – členové, čekatelé

i příznivci našeho klubu. Na místě srazu jsme

si mohli, prohlédnout Aladinův, nikoliv létající

koberec, ale zbrusu nový H-D Pan America. Ta

byla středem pozornosti a emociální diskuze.

Každý, kdo si ji na demo dnu vyzkoušel, měl

své připomínky a emoce z jízdy, které jsme si

tu vyměnili. Doufám, že jsme Aladina neuvedli

do rozpaků, když jsme zmiňovali i negativa.

V 11.00 Syki zavelel k odjezdu a s naším dvouválcovým

cirkusem jsme vyrazili směr muzeum.

Cesta byla krátká a tak naše dunění krajinou

místní lufťáky moc neiritovalo. Udělali jsme

motocyklovou hradbu před muzeem a šli na

prohlídku. Dostali jsme klubovou slevu, místní

domácí limonádu, prohlíželi jsme si dobrodružné

zážitky z cest a zejména ty dvoutaktní pryskyřičné

stroje od bývalých kružítek (hovorový

výraz pro bývalou NDR)… a taky jeden polský

Fiat 126 Maluch, kterému se říkalo „kompresor

na kolech“. Jsou zde i neznámé modely Trabíků,

které se k nám nedovážely. Třeba armádní Trabant

Tramp – kabriolet vzhledově inspirovaný

Jeep Willysem. Místo dveří jen řetízky, aby oficíři

nevypadli… Muzeum je pěkné a kdo nemohl

s námi jet, doporučuji navštívit. Nakonec nám

nepršelo a akce se velmi povedla.

Centrem muzea je expozice strojů

„žlutého cirkusu“, které na svých expedicích

procestovaly několik kontinentů

Laik žasne, odborník se diví...


NÁHRADNÍ JÍZDA KRAJINOU I CLUB

I výčep mají v muzeu

stylizovaný jako motor

z „tráboše“

Tomík si z muzea odvezl

originální suvenýr v podobě

razítka na čele....

K muzeu přilehlá zahrádka

skýtala příjemné posezení

Těžko říci, co se tu vlastně

odehrává... možná nějaký test

vlivu na funkčnost rostlináře...

U nás méně známý Trabant

Tramp primárně určený pro

DDR-Army... Váleční štváči za

„železnou oponou“ se jistě

třásli hrůzou...


15

Sobota 11.30 – startuje

vyjížďka do Kutné Hory

24.–26. ZÁ¤Í 2021

Poslední míle tradičně pořádaná

koncem září se letos uskutečnila

v Masarykově táboře YMCA

v Soběšíně nedaleko Českého

Šternberka.

text: J. Koklar, M. Máca, foto: R. Kelbich, V. Pavljuk, P. Topinka,

J. Purchart, T. Hasman, Z. Vorlíčková, R. Tupý

Jako první jsme klasicky zarezervovali kvalitní

počasí. To nám vyšlo a zajistilo hojnou účast.

Pro nás je tato lokalita téměř neznámá, i když

někteří naši členové v minulém roce navštívili

v tomto kempu sraz H-DC Moravia. No, popravdě,

když jsme zjistili, kde vlastně sraz pořádáme,

byli jsme trošku skeptičtí, proto jsme se

rozhodli ještě před srazem s Martinem Mácou

coby prezidenti srazu kemp navštívit osobně

a připojil se k nám i Martin Medlík. Kemp vypadal

udržovaně nové sprchy a zrenovovaná

část chat. Jak jsme později zjistili, renovace byly

uspíšeny hlavně kvůli pádům stromů v areálu.

No co, materiálu na opravy měli z padlých

stromů dostatek. Majitel kempu se ukázal jako

pohodový chlapík. Na všechny naše dotazy

odpovídal „není problém“ nebo „samozřejmě“

a nakonec řekl: „Do neděle si dělejte, co chcete,

ale v neděli chci vše v původním stavu.“ Ve výsledku

se ukázalo, že personál kempu ve všech

ohledech fungoval na 100 %. Bohužel jednou

z komplikací byla kapela. Sice byla domluvena

od dubna, ale volala mi, že hrát nemůže –

všechny tři zpěvačky si špatně zkoordinovaly

mateřské dovolené... a tak jsme hledali kapelu

jinou. Našli jsme skupinu Sound City a zjistili,

že je složená z profesionálních hudebníků,

kteří hrají např. v kapelách Lucie, T.M.A., Tichá

Dohoda, Kollerband, Krucipüsk, Fuckingham,

Showstation, ZOO a mnoho dalších...

Ve čtvrtek dorazil organizační tým v podobě

čekatelů a jednoho prezidenta srazu a malá


POSLEDNÍ MÍLE 2021 I CLUB

část členské základny. Tou dobou si Martin

Máca jako druhý prezident srazu způsoboval

bolest hlavy ještě v Praze, protože se účastnil

firemního vánočního večírku. Čtvrtek byl jen

o rozmístění stánku, brány a banneru a pak

volná zábava a pokec s přáteli.

V pátek se kemp začal vcelku rychle plnit

a stejně tak i ubytovací prostory. Pípy s pivem

se začaly pořádně roztáčet, a to i mimo

hospodu. Náš dlouholetý člen Martin Šafránek

v rámci srazu u jedné z chat roztočil sud na počest

svých padesátin a k tomu dodal skvělou

domácí paštiku.

V sobotu nás čekal bohatý program plný zábavy,

překvapení a jízdy okolím s tím, že program

jsme měli (Martin Máca a Jiří Koklár) jasně rozdělen,

co má kdo na starosti. Vše začalo vyjížďkou,

kterou absolvovala značná část jezdců, což

nás překvapilo vzhledem k jejich večerní účasti

u baru. Vyjížďka začala v 11.30 a cílem byly památky

v Kutné Hoře, primárně kostnice. Trasa

vedla přes Uhlířské Janovice okolo Chrámu sv.

Barbory v Kutné Hoře směrem ke kostnici. Tam

nás čekala prohlídka komentovaná průvodcem.

„Sedlecká kostnice je vyjádřením lidské smrtelnosti

a zároveň víry ve vzkříšení. Je místem

piety a smíšených pocitů, otázek a očekávání...“

Po komentované prohlídce někdo pokračoval

na oběd, jiný zas poznával Kutnou Horu a další

se zase vracel zpátky do kempu.

Zatím co Martin Máca vedl vyjížďku Jirka Koklár

začal připravovat zábavu pro naše ratolesti,

na které čekaly hry o ceny – hod podkovou,

střelba z luku a již tradičně nejoblíbenější hra

„sundej tátu“ v podobě vodních balonků. Jsme

rádi, že se opět zapojili i rodiče soutěžících.

Zvláště některé tatínky nešlo od luku odtrhnout.

Děti se zabavily a zablbly si s rodiči a o to

nám jde – trávit čas spolu a bavit se. Když se

poslední jezdci vrátili z vyjížďky, mohly začít

soutěže pro dospělé – nám již známý pivní

balancing, který zase šel nejlépe Dlouhánovi

z Fenix Riders. Nový byl pivní ping-pong, kde

každý chtěl v určité chvíli prohrávat, protože

měl pivo zdarma… Nicméně vypít pár piv


17

na ex dá zabrat i těm nejlepším. Pivní ping-

-pong se chytl tak, že v něm někteří pokračovali

ještě dlouho po oficiálním ukončením

soutěží...

Po soutěžích se začala prodávat tombola do

které nám dodalo tradičně spoustu cen UNCS,

Biker Store 66 s CPI Hotels, za což jim děkujeme.

Letošním zpestřením byla dražba dvou

voucherů od CPI Hotels – pobyt na dvě noci

pro dvě osoby v kterémkoliv hotelů sítě Clarion

v ČR. Aukce proběhla o přestávce kapely

po uvítaní účastníků presidentem klubu. Bylo

docela vtipné sledovat, jak lidi „přihazují“. První

voucher si vydražila Vokurka se Skratem, druhý

voucher si vydražil Honza Otepka.

Pak už to mohla zase naplno rozbalit kapela

Sound City. Rozjela to velkolepém stylu a nenechala

nikoho na pochybách, že pro motorkáře

tahle parta hraje s obrovským nasazením.

I spousta starších členů si podupávala a riskovala

vymknutí kyčle nebo kolene. Kapela hrála

s obrovskou energií a tanečníci na parketu je

odměnili divokou a nabitou atmosférou až do

pozdních nočních hodin. A je tu neděle, den,

který účastníci srazů nemají rádi, protože zábava

končí.

Na závěr bychom chtěli poděkovat personálu

kempu za dobře organizovanou kuchyň,

výborné jídlo a čisté sociální zařízení, všem členům

za účast a hlavně našim čekatelům • za

perfektně odvedenou práci na Poslední míli. Je

vidět, že tu máme skvělou partu čekatelů, která

o členství v klubu opravdu stojí. Patří jim velké

díky – pořádat s vámi sraz byla paráda.

Kutná Hora – Parkoviště

u katedrály Nanebevzetí Panny

Marie a sv. Jana Křtitele

Kutná Hora-Sedlec –

komentovaná prohlídka Kostnice



Za velkého zájmu spolustolovníků

zde právě probíhá degustace

pochutiny v našich krajích

ne zcela běžné – sušených červů...


19

Po vyjížďce proběhly v kempu

dětské soutěže

Divácky atraktivní beer-balancing

přinášel mnoho zábavných situací....

Larry přihlížel soutěžím v elegantní růžové

moskytiéře připomínající barel... mnozí se

domnívali, že už neví, jak by na sebe upozornil...

důvodem však byly nedobré zkušenosti

s nevyzpytatelným chováním místního hmyzu...

Pivní ping-pong zaujal tak, že někteří v něm

pokračovali i po oficiálním ukončením soutěží.




21

Prcek v roli, ve

které byste ho nečekali....

Podle výmluvného posunku

v obličeji lze usuzovat, že

Anatol nemá fotografy rád

Kapela Sound City to rozjela

ve velkém stylu a rozhýbala

přítomné tanečníky....

...hrála s obrovskou energií a lidi

na parketu ji odměnili divokou

a nabitou atmosférou...


Povolávací rozkaz č. 28

Black hole, Provodín

Úpické setkání Hádéček

do roku výroby 1951

3 I 2021 HARLEY ‐DAVIDSON CLUB PRAHA 23

Společná sobotní vyjížďka mířila

tradičně do České Lípy

30.7.–1.8. 2021

Povolávací rozkaz č. 28 byl

tentokrát stejně vydařený jako

vždy, ale pro mě trochu jiný, jela

jsem autem, jelikož jsme měla

rozbité koleno. Nakonec jsem

byla opravdu ráda.

text: Zlatka Vorlíčková

foto: Roman Kelbich, Josef Vyskočil

Cestou na Provodín byla uzavírka, takže komplikace,

ještě, že mám navigaci. Cestou mi volal

Láďa (Piťuk), že nemáme ubytování, které

jsem objednávala už v únoru a potvrzovala si

ho v červnu, průšvih, nešlo jen o nás, ale i o hromadu

spolubydlících. No, nakonec byly dva pokoje

volné, tak vše dobře dopadlo. Takže, jsme

se ubytovali a hurá do víru zábavy.

Sobota byla klasika, vyjížďka, kluci na moto my

s Larrym a Bédou jeli Drsňákovou funkční Dogou.

Zážitek veliký, to vám tedy povím. Cesta

do České Lípy byla v pohodě, na náměstí jsme

si dali klasicky kávičku, dortíčky, zmrzku a zpět

jsme jeli už po menších skupinkách. Ale, chyba

lávky, my vyrazili v doprovodu dvou motocyklů,

ale kvůli uzavírkám jsme přejeli bludný kořen

a začali jsme bloudit. Během několika zatáček

se na nás nalepila hromada motocyklů a džípů

v domnění, že víme kam jedeme, což jsme

nevěděli, a tak všichni kroužili po Lípě s námi.

Konec dobrý, všechno dobré, zapnula jsem navigaci

a z města jsme se vymotali, čímž jsme

naši čest zachránili.

Sobotní odpoledne se naši kamarádi rozhodli

flákat ve společnosti zlatého moku, moje

prosby, že bychom se mohli jít alespoň vykoupat

vyslechl jen Láďa. Nasedli jsme do auta

a vyrazili k vodě, kde jsme dlouho nepobyli,

bylo nám bez těch gum smutno. Cestou zpět

jsme dostali echo, že jsou v Dřevěnce... mazec...

Drsňák do Dogy narval snad deset lidí.

Tak jsme pokecali, dali si jídlo a vyrazili jsme

popíjet a za „umělkyní“, která se nechtěla nechat

fotit, aby nebyla kompromitována... Zbytek

soboty tanečky, zábava, tombola, prostě

super.

Teď proč jsem byla ráda, že jsem jela autem,

neděle byla fakt peklo, déšť, zima a fakt to

klouzalo. Měla jsem o kluky opravdu strach,

byl sice jeden menší pád, ale naštěstí bez ztráty

kytičky.

Takže moji drazí, těším se na příští rok a Standovi

tímto moc děkuji.

Řazení kolony před

sobotní vyjížďkou

Obsluha nahoře bez byla velmi

veselá a přátelská...


POVOLÁVACÍ ROZKAZ â. 28 I VIBRACE

V případě potřeby byly

umělkyni ochotně poskytovány

nezbytné servisní úkony

Servírka „nahoře bez“ nakonec

předvedla – za velkého zájmu

obecenstva – stripshow

Přípitek a vzpomínka

na zesnulé kamarády


25

VIBRACE I ÚPICE 2021

Po vyjížďce a před

začátkem soutěží jsou

stroje vyrovnané v řadě.

Kdo se chystá svůj

motocykl nějak vylepšit,

může se zde inspirovat.

ÚPICE 2021

SRAZ HÁDÉâEK DO ROKU VÝROBY 1951

27.–29 SRPNA 2021

I nedávno

dokončený motocykl

z dílny Karla Havlíčka

potřeboval ve vlhku více

než jedno šlápnutí na

startovací páku, aby

chytil. Ale povedlo se.

V závěru letošních prázdnin

se konala oblíbená i když

komorní akce, kam se sjíždějí

provozovatelé starších

motocyklů Harley-Davidson.

text: Čestmír Čepelka foto: autor

Většinou se jedná o členy našeho klubu, ale

jsou vítáni a často tuto příležitost využívají

i všichni, kteří jezdí na motocyklech do roku

výroby 1951. Letos se zúčastnili také jezdci od

Plzně, Brna a Kroměříže. Letošní, již 11. ročník,

byl vzhledem k deštivé předpovědi počasí a ještě

horší skutečnosti málem zrušen. Nakonec

však organizátor Jarda Štěpán souhlasil, aby se

přece jen setkání uskutečnilo. Program srazu

je již po mnoho let podobný. Pátek je věnován

příjezdu, opékání buřtíků, nějaké to pivo, hře

na kytaru nebo banjo a povídání s kamarády.

V sobotu byla vyjížďka po zajímavých místech

v okolí Úpice a odpoledne po návratu proběhly

různé jezdecké soutěže.

Déšť po celou noc a vítr dokážou

i na přikrytém motocyklu zajistit,

že nezbedná vlhkost vleze zpravidla

tam, kde ji nikdo nevítá. Zde se Ivoš

a Vítek snaží přemluvit stroj, že běh

na dva válce je lepší než na jeden.

Na krátkou chvilku

přestalo pršet a tak

Karel s Ondrou vyrážejí

k domovu. V takhle

deštivém počasí by se

ten přední blatník

sakra hodil...

Přijeli i dva kamarádi

z plzeňského military

klubu. „Nový“, neznámý

stroj je příležitostí pro

Jindru, aby prozkoumal

detaily a zda je vše

z originálních dílů.


ŽELEZO

Štafetový

kolík

jménem Indian

Motorcycle trademark

Prague

Harley Days 2021

Sportster Tribute


27

VIBRACE I H-D CHALLENGE 3

Spojení dokonalého podvozku a motoru

budoucnosti; pracovní název „Vindian“.

První opravdový superbike na světě

Indiany Chief

z přelomu 50.

a 60. let byly

vybaveny

motory

Matchless

ŠTAFEFOVÝ KOLÍK JMÉNEM

INDIAN MOTORCYCLE TRADEMARK

HISTORIE AMERICKÉ MOTOCYKLOVÉ LEGENDY • DÍL DRUHÝ

Pokud člověk zrovna není

motocyklový historik a jen

standardně edukovaný milovník

motorismu, řekne vám, že

„stará“ historie legendární

americké značky Indian

Motorcycle skončila v roce 1953...

text: Ondřej Hrůza foto: archiv autora

Ano, toho roku byla opravdu ukončena výroba

klasických Indianů ve Springfieldu. Jenže v reálu

nic neskončilo! Pro značku Indian začalo dlouhé

a zvláštní období, kdy s ní noví majitelé začali

hrát něco jako „globální ping-pong“…

Než se pustíme do rozebírání období, kdy motocykly

Indian měnily svoji tvář snad každých

deset let, nesmíme zapomenout na jednu

zásadní zajímavost z poválečné éry. Největší

tajnou zbraní, kterou připravovala konstruktérsko-manažerská

parta ve Springfieldu, byl

první motocykl na světě, který dostal přívlastek

„superbike“. Mělo jít o dokonalý motocykl, který

přeskočí konkurenci v podobě a udělá z Indianu

opět jedničku na americkém trhu. Pohodlný

a povedený podvozek s jízdním komfortem

Indianu Chief Roadmaster v kombinaci s britským

pohonným agregátem HRD Vincent. HRD

Vincent byl ve své době absolutně nejvíc… Nejrychlejší,

nejsilnější, nejagresivnější a zřejmě

nejlépe vymyšlený motor, který za sebou nechal

stovky vítězství na závodních tratích po celém

světě, ale bohužel také desítky mrtvých pilotů,

kteří nezvládali jeho „charakterové vlastnosti“.

V řeči čísel litrový vidlicový dvouválec OHV,

55 koní, max. rychlost v civilní verzi těsně pod

hranici 200 km/h už v druhé polovině 40. let!!!

Ve spojení s šasí ze Springfieldu se mu pracovně

říkalo „Vindian“. Ve fabrice vzniklo jen

pár kusů těchto superbiků, ale do oficiálního

prodeje se nikdy nedostaly. Vindian byl sice

dokonalý motocykl, ale také velmi drahý, což

nemělo v poválečném období šanci na úspěch.

Z Vindianu se stala velká a vyhledávaná sběratelská

rarita, jejíž hodnota je někde v kategorii

Bugatti. Možná právě proto jich dnes jezdí po

celém světě prý i desetkrát tolik, než jich bylo

vyrobeno v původní fabrice…

I když továrna ve Springfieldu ukončila výrobu,

věhlas značky Indian se v severní Americe

držel ještě dlouho. Především díky rostoucímu

zájmu o motocyklový sport a flat track – americkou

formu ploché dráhy. Ve flat tracku se

staré dobré sedmsetpadesátky Sport Scout

s ventilovým rozvodem SV držely na špici až

do druhé poloviny 60. let. Byly velmi oblíbené

a jezdci vyhledávané především díky výrazně

nižší hmotnosti a většímu výkonu, než měly ve

své době sportovní/závodní Harleye řady WR.

Druhou tradiční „sportovní disciplínou“, ve které

neměly motocykly Indian konkurenci a přemožitele

od 20. let minulého století až do dneška,

je show zvaná „wall of death“, tedy stěna smrti.

Hazardéři se zdravím a životem si na tuto show

prakticky vždy vybírali lehké Scouty z 20. let

především díky jejich spolehlivosti a tuhému,

čitelnému podvozku. Ty nejznámější kaskadéři

předvádí své umění na těchto sto let starých

veteránech dodnes. V Americe, Evropě i Asii.

V šedesátých letech se také Indian nejvýrazněji

zapsal do historie rychlostních rekordů na solném

jezeře v Bonneville díky novozélandskému

motocyklovému závodníkovi Burtu Munroovi,

který na svém velmi radikálně přestavěném

Indianu Scout z roku 1920 stanovil v Bonne-

Velmi rychlé a vyhledávané flat trackery

Indian Sport Scout 750 se držely na špici

amerických závodů až do konce 60. let

První Indiany nabízené od roku 1954

společností Brockhouse měly motory

Royal Enfield


INDIAN MOTORCYCLE TRADEMARK I ŽELEZO

Indiany Scout z období

20. let hájí skvělé jméno

americké legendy na

stěnách smrti už

více, než 100 let!

Motocyklový závodník a dealer Indianu Sammy

Pierce se neohlížel na to, kdo po pádu fabriky

ve Springfieldu zrovna vlastní značku Indian.

Sám dál produkoval vlastní série motocyklů

s motory Indian. Nejznámějším se stal tento

P-61 American Rocket

Burt Munro se stal legendou. „Srdcem“ jeho

rekordního motocyklu, který v šedesátých

letech několikrát úspěšně atakoval

maximální rychlost 300 km/h je vůbec

první Indian Scout 600 z roku 1920!!!

• První recenze Indianu

Boy Racers motorem

z českého „fechtla“

v časopise Motor Cyclist.

Jeden z důkazů pro ty, kteří

této kombinaci dosud

nechtěli uvěřit…

ville hned několik světových rychlostních rekordů.

Od 288 km/h v kategorii do 883 cm 3 až

po 296,25 km/h v kategorii do 1000 cm 3 . Jeho

neuvěřitelný příběh byl pak v roce 2005 zfilmován

a tak vznikl jeden z nejlepších filmů

s motocyklovou tématikou, The World’s Fastest

Indian (v ČR V zajetí rychlosti) s Anthony

Hopkinsem v hlavní roli.

Dobrá značka s historií, která se navíc stala za

první půlstoletí své existence synonymem kvality,

spolehlivosti, exkluzivity a rychlosti je vždy to

největší plus každého podnikatelského záměru.

Takže není divu, že byl o obchodní značku a logo

Indian Motorcycle obrovský zájem. Novým majitelem

se stala britská společnost Brockhouse,

která už v roce 1954 začala přes dealerskou síť

Indian prodávat motocykly s motory Royal-Enfield

cíleně pojmenované pro americký trh Indian

Tomahawk, Chief, nebo Trailblazer.

Ve stejné době ovšem vznikla v USA úplně

poslední „série“ cca padesáti strojů Indian,

které ve své dílně sestavil silný dealer značky

a úspěšný tovární závodník Sammy Pierce. Motocykly

nesly buď název Indian, Indian Super

Scout a ty nejznámější pak American Rocket

P-61. Poslední stroje opustily dílny Sammyho

Pierce až v roce 1968!

Taktika prodávat v USA motocykly s anglickými

motory pod označením Indian se obchodníkům

osvědčila, takže značku v roce 1961 získala další

britská společnost AMC, která pod označením

Indian prodávala na americkém trhu kromě

Royal Enfieldu také motocykly s motory AJS

a Matchless.

Po roce 1965 se stal novým majitelem značky

Indian Motorcycle velký milovník Indianů,

motocyklový závodník, výrobce a prodejce motocyklů,

američan Floyd Clymer. Díky intenzivní

snaze pana Clymera vrátit značku Indian na

světový trh vznikla velká spousta zajímavých

strojů a neuvěřitelných kombinací, o kterých se

už dnes moc neví. Svoji produkci začal Clymer

minimotorkami s logem Indian na nádrži, které

byly poháněny malými motory Morini, Minarelli,

ale také dvoutaktními padesátkami z českých

Pionýrů Jawa-ČZ 50. A protože měly tyto stroje

úspěch, pustil se Clymer i do výroby velkých motocyklů

a to dvěma způsoby. Pro někoho možná

neuvěřitelné bastly, pro jiné zase totální motocyklové

porno… Clymer na jedné straně pod

značkou Indian Motorcycle produkoval sportovní

stroje ve špičkových italských rámech Italjet na

podvozcích Marzocchi a kolech Grimeca osazené

britskými motory Velocette, Norton a Royal Enfield.

Na straně druhé tvořil hodně „plnotučné“

café racery, u kterých osazoval anglické (Norton)

a německé (Münch) podvozky motory Indian

Scout, Sport Scout, nebo dokonce Chief s objemem

válců až 1400 cm 3 . Malý závod Floyda

Clymera produkoval a prodával motocykly Indian

ještě v první polovině 70. let.

Obchodní značka Indian Motorcycle následně

putovala na Tchaj-wan, kde vzniklo množství

malých motocyklů a mopedů Indian. Z Tchaj-

-wanu se opět vrátila do Severní Ameriky – do

Kalifornie – kde proběhly další pokusy o vzkříšení

velké legendy v průběhu let 1985–1995.

Ale ve všech ohledech neúspěšně… Značka

i kultovní logo indiána v čelence pak zůstalo

v Kalifornii. Konkrétně ve městě Gilroy, kde byla

v letech 1997/1998 odstartována úplně nová

historie značky Indian. Přesně v takovém rozměru

a kvalitě, jakou si tato americká motocyklová

legenda zasloužila! Na Indiany z Gilroy

si ale počkejte do příštího čísla .

Floyd Clymer kombinoval u svých motocyklů

tři konstruktérské školy; italské podvozky,

britské motory a voňavou americkou značku

Tento „Nordian“ původně z dílen Floyda

Clymera měl napasován dvouválec Indian

Chief do podvozku z Nortona.

3 I 2021 HARLEY ‐DAVIDSON CLUB PRAHA 29

Přes dvě desítky tisíc návštěvníků

a tisíce motocyklů zaplavily

na tři dny celou spodní část

holešovického Výstaviště Praha.

text a foto: Evil Team

První zářijový víkend v Praze už tradičně patřil

oslavám svobody v jedné stopě a přátelům

strojů Harley-Davidson. Letos se ale Prague

Harley Days konaly především na počest oblíbeného

modelu H-D Sportster. Do Prahy se

proto sjely motocykly této oblíbené řady všech

ročníků, objemů i úprav a nechyběl ani jeho revoluční

nástupce, Sportster S!

Byl pátek, něco po poledni, slunce pražilo

a před spodní branou na Výstaviště se začaly

štosovat skupinky nedočkavých návštěvníků.

Kdo přijel na Sportsteru měl vstup zdarma.

Upřímně nás překvapil a dojal počet návštěvníků,

kteří měli nárok na vstup zdarma, a přesto

trvali na zakoupení vstupenky, aby akci

podpořili. Ještě jednou děkujeme. Stejně jako

vám, kteří jste si vstupenky zakoupili v našem

„Předprodeji naruby“ a umožnili jste tak festivalu,

aby se přes nepříznivé časy dožil svého

jubilea, které příští rok oslaví.

Páteční večer patřil tanečním soubojům neohrožených

dívek, kdy v rytmu rockových songů

předváděly u tyče jeden akrobatický prvek

za druhým. Mezitím už se pořádně rozpálily

desítky grilů našeho spojence – Burgerfestu –

a šéfkuchaři zvučných jmen začali chrlit tisíce

těch nejšťavnatější burgerů a dalších BBQ

specialit, na které se Praha celý rok těšila. Koho

nedostaly do varu tanečnice ani grillmasteři

o toho se postarali muzikanti ze ZZ Top

Tribute Band Litovel.

Sobotní program zahájila spanilá jízda osmi

stovek motocyklů Prahou. Sportstery pěkně

v čele. V koloně ani na Výstavišti pak nemohli

chybět naši přátelé z Tucar a jejich naleštěné,

poctivé americké káry. Jako vždy, krásné

stroje v ulicích historické Prahy budily poprask

a jásot. Jako každý rok i letos za touhle

„parádou“ stál Michal Stach a kluci – vesťáci

– z H-D Clubu Praha, děkujeme za pomoc

a skvělou práci!

Co dalšího se letos povedlo? Jednoznačně nejfotografovanější

atrakcí bylo doupě a vehikly

partičky Riders of the Apocalypse, která

jakoby vypadla z post-apo filmu Mad Max.

Pokud jste se u těchto špinavců na chvíli zastavili,

dost možná do vás také nacpali svoje

hmyzí burgery a předvedli své bizarní kostýmy

či souboje.

Na Prague Harley Days 2021 letos bohužel

chyběli kaskadéři, zato se vrátila dechberoucí

FMX show v režii české free-style motokrossové

hvězdy Petra „Pilníka“ Piláta. Tradičnímu

klání staveb a jejich designérů vévodila

celkem logicky kategorie Sportster. Stejně tak

měly Sportstery svou speciální expozici, kterou

perfektně připravil Harley-Davidson Club

Praha, v rámci připojené výstavy Veteran Mania.

Celkově výstavu tvořila více než stovka

historických motocyklů a dalších strojů s unikátními

příběhy. Sobotní večer rozproudili nej‐


PRAGUE HARLEY DAYS 2021 I ŽELEZO

dříve rock’n’rolloví Slapdash Rockabilly a následně

Lord Bishop, který hraje, jak sám říká

„sex rock“.

Mimochodem, když jsme u té lásky, nelze nepřipomenout

nejdůležitější bod programu,

alespoň pro našeho audio/video tvůrce a dramaturga

Petra Makovičku, kdy si na hlavním

pódiu před stovkami lidí a přátel řekli se snoubenkou

Kristýnou své životní „ano“.

Závěr pražských Harley Days byl prosluněný

a pohodový, demo motocykly jezdily, burgery

se grillovaly, zbývalo už jen vyhlásit výherce

všech soutěží, vylosovat šťastlivce, který získá

hlavní cenu výstavy Veteran Mania, čili ČZ

125 T z roku 1949 a pokusit se o zápis do české

knihy rekordů s přípravou toho největšího

burgeru, jaký kdy svět viděl. Jak už jistě všichni

víte, všechno nakonec dobře dopadlo, neděli

uzavřel koncert hip-hopových legend Prago

Unio a my všichni teď máme před sebou

to nejlepší z nejlepšího aneb 10. ročník Prague

Harley Days. Tak zase na Výstavišti Praha-Holešovice,

2.-4. 9. 2022, ahoj


31

OBJEDNEJ VČAS!

Chceš v létě 2022 jezdit na novém? Objednej už teď.

Situace na trhu je jaká je a každý nový motocykl H-D® teď získá majitele dřív,

než řekneš Sportster. Tak neotálej – na jaře už bude pozdě!

Navštiv nás v Harley–Davidson Praha.

www.harley-davidson-praha.cz


Klubový magazín 4/2020

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?