12. číslo školního časopisu Ozvěny z Hrdlořez

10
ROZHOVOR S ŘEDITELKOU ŠKOLY
I přestože nebyla v přímém výkonu, za svou kariéru poznala policejní práci z mnoha různých pohledů.
Byla u vražd, smrtelných dopravních nehod, měla možnost spolupracovat s leteckou a pyrotechnickou
službou, s kriminalistickými techniky apod., měla možnost nahlédnout do kuchyně v podstatě všech
policejních profesí, které vás napadnou. Řekla nám, že není individualista, je týmový hráč. Má kolem
sebe ráda rodinu a přátele a kvalitní čas se svými blízkými je pro ni forma relaxace. Představujeme vám
naši novou paní ředitelku plk. Mgr. Ivanu Ježkovou, MBA.
Můžete se nám ve stručnosti představit? Rády bychom se dozvěděly něco o vás a vaší kariéře u policie.
Zajímá nás také, co vás vedlo k tomu, abyste se přihlásila na pozici ředitelky naší školy.
Svou policejní dráhu jsem započala 1. listopadu 1995, což už je 27 let. Tehdy jsem přišla na Krajské
ředitelství policie – tehdejší Správu Východočeského kraje
– v mém domovském městě Hradci Králové. Tam jsem
začala pracovat na převážně administrativních pozicích.
Předtím jsem byla 13 let učitelkou v mateřské škole. Tato
výzva mi, jak už to někdy bývá, přišla do cesty, já ji uchopila
a postupně jsem se po tom policejním žebříčku začala
posouvat. Někdy díky tomu, že jsem byla ve správný čas na
správném místě, někdy i díky lidem na správném místě, ale
možná tam hrála roli i má ochota pracovat více než ostatní.
Kromě královéhradeckého krajského ředitelství jsem
působila poměrně dlouho na cizinecké policii, na tehdejší
Vyšší policejní škole MV v Pardubicích, na Krajském ředitelství policie hl. m. Prahy i na Policejním
prezidiu ČR. A právě na cizinecké policii si jednou jeden funkcionář usmyslel, že bych mohla být
dobrá tisková mluvčí. Koneckonců moje možná dobré komunikační schopnosti mě přivedly na více
než 12 let i do Antikonfliktního týmu Policie ČR, jehož činnost je postavena výhradně na komunikaci.
A to zejména v extrémních a vyhrocených situacích. Začala jsem se tedy orientovat tímto směrem.
Nejprve jsem působila jako samostatná tisková mluvčí, pak jako krajská vedoucí a nakonec jsem měla
možnost vést všechny tiskové mluvčí a preventisty v celé Policii ČR z pozice vedoucí odboru tisku a
prevence na Policejním prezidiu ČR. Metodicky jsem tedy řídila celé PR policie. Tehdy jsem pracovala
pro policejního prezidenta, což pro mě byla také velká škola života.
Velká výzva přišla v okamžiku, kdy jsem dostala nabídku přihlásit se do výběrového řízení na ředitelku
kanceláře Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje. V té době jsem měla za sebou
poměrně dost různých pozic na různých stupních řízení, ale místo ředitelky kanceláře bylo pro mě
hodně zlomové. Tam jsem si zkusila, jaké to je řídit a vést lidi různého zaměření, nejen „tiskaře“, ale
také „utajováky“, „krizaře“, právníky, specialisty na mezinárodní spolupráci, ostrahu objektů a další.
Kancléř je totiž takový „univerzální voják“.
Určitě je potřeba říct, že jsem nikdy nebyla ten policista na ulici. Byť jsem pracovala dlouho na již
zmíněné cizinecké policii a krajských ředitelstvích, byla jsem vždy takový zejména týmový hráč, který
vlastně pomáhá výkonným policistům. Pro mě to ale znamenalo seznámit se se všemi těmi profesemi.
Tiskový mluvčí totiž musí znát z policie v podstatě úplně všechno. Od vnější služby, tzn. pořádková,
dopravní a cizinecká, musí samozřejmě znát veškeré parametry služby kriminální policie a vyšetřování,
veškerá odvětví od těch nejvíc známých, tzn. násilnou, hospodářskou, ale i majetkovou, mravnostní
trestnou činnost, trestné činy páchané na mládeži a další a další. K tomu musí rozumět speciálním
činnostem, jako jsou kriminalistické techniky a expertízy, jízdní policie, kynologie, hipologie atd.