č. 46/2009 - Jihočeské týdeníky sro

More documents

Recommendations

Info

Rychlá záchranka Spadl s vozíkem KLOUŽOVICE – Vysokozdvižný vozík spadl v pátek 13. listopadu ráno z mostu u Kloužovic. Řidič vozíku zůstal zaklíněný pod strojem. Záchranáři nejprve zajistili základní životní funkce zraněného a následně byl za pomoci zdvihacího zařízení vozík nadzvednut a řidič vyproštěn. Poté ho záchranáři letecky přepravili do nemocnice. Bourali na motorce SLAPY – Dva sedmnáctiletí chlapci na motocyklu se v pátek 13. listopadu večer srazili s osobním automobilem ve Slapech. Mladíci vyvázli s pohmožděninami končetin a záchranáři je převezli do nemocnice. Vyletěl ze sedla BOŽEJOVICE – Po havárii svého stroje byl v sobotu 14. listopadu odpoledne katapultován do pole asi třicetiletý motocyklista u Božejovic. Záchranáři muže převezli s podezřením na poranění páteře a dolní končetiny do nemocnice. Srazil chodkyni MALŠICE – Osobní automobil srazil v neděli 15. listopadu po půlnoci v Malšicích asi osmadvacetiletou chodkyni. Lékaři ženě ošetřili poranění hlavy a dolní končetiny a převezli ji do nemocnice. Zaklíněni ve voze TÁBOR – Po nehodě v pondělí 16. listopadu dopoledne zůstali zaklíněni ve svém automobilu dva starší manželé. Dvojici vyprostili až hasiči. Oba důchodci byli převezeni do nemocnice s pohmožděninami končetin, trupu a hlavy. -jar- Zásahy hasičů Zraněná při nehodě BORKOVICE/ŽÍŠOV – Osobní automobily Fiat Punto a Toyota Carina se srazily ve čtvrtek 12. listopadu dopoledne mezi obcemi Borkovice a Žíšov. Po nehodě se Fiat ocitl na střeše, Toyota částečně zasahovala do vozovky. Jedna z řidiček utrpěla při nehodě zranění a v době příjezdu hasičů se nacházela v péči záchranářů. Hasiči pomohli s naložením aut na vozy odtahové služby. Požár roubenky PRUDICE – Dřevěná chata hořela v pátek 13 listopadu ráno v obci Prudice. Oheň se rozšířil po celé střeše domu, plameny zasáhly i třetinu přízemní části objektu. Hasiči požár uhasili, rozebrali konstrukci střechy a vynesli doutnající předměty. Oheň způsobil škodu za 250 tisíc korun, příčinu požáru šetří policie. Hořel dům TISOVÁ – Rodinný dům zachvátil požár v pátek 13. listopadu odpoledne v Tisové. Hořela kuchyně a obývací pokoj o celkové ploše 35 m 2 . Hasiči požár uhasili pomocí vysokotlakého proudu a zakouřené místnosti odvětrali přetlakovým ventilátorem. Požár vznikl buď z nedbalosti, nebo kvůli technické závadě. Škoda dosáhla výše jednoho milionu korun. -jar- Veselské zajímalo, co se děje za plentou VESELÍ NAD LUŽNICÍ – Poté, co kraj souhlasil s přerušením rekonstrukce mostu přes Lužnici od poloviny listopadu do jara, mnohým lidem ve Veselí se zdálo, že zaměstnanci zhotovitelské firmy Eurovia výrazně zpomalili tempo stavebních prací. Kolem staveniště se navíc objevila plenta. Situací na mostě se proto zabývali i zastupitelé. „Lidé říkají, že to zakryli, aby nebylo vidět, že se tam nic neděje, maximálně se tam poflakují dva až tři dělníci,“ upozornil Pavel Fejtl (KSČM). S tím ale nesouhlasí ředitel zhotovitelské firmy Eurovia Zdeněk Novák. „Práce stále probíhají podle harmonogramu, teď probíhají specializované práce, na kterých se podílí zhruba deset lidí,“ tvrdí. Kromě rekonstrukce mostu ve Veselí se firma podílí například na budování rychlostní silnice R4 v úseku Mirotice - Třebkov, nebo spolu Mladá Vožice v proměnách času MLADÁ VOŽICE – Křest knihy Jiřího Kohouta Mladá Vožice a okolí ve sbírkách starých pohlednic proběhl v pátek 13. listopadu v městské knihovně v Mladé Vožici. „Kniha zaznamenává proměny města a okolí prostřednictvím 240 pohlednic, v tomto žánru nic podobného o Vožici dosud nevyšlo,“ zmínil starosta města Jaroslav Větrovský. S autorem knihy Jiřím Kohoutem se mohou čtenáři setkat na autogramiádě v pátek 20. listopadu od 16 hodin v knihkupectví Orion, v přízemí Obchodního domu Dvořák v Tá- s firmou Swietelski na propojení dopravních okruhů v Českých Budějovicích. I zde se prý ale v zimě práce zastaví. Co bude tedy se zaměstnanci? „Každá firma to řeší jinak, u nás v zimě probíhají školení o bezpečnosti práce, lidé si berou dovolenou, protože v létě to nejde, část pracovníků je doma za šedesát procent platu. Lidem zaměstnaným na dobu určitou končí pracovní smlouva,“ uvedl Zdeněk Novák. Zatím se však pracuje a ve Veselí počítá firma s tím, že pokud vydrží vhodné klimatické podmínky, přistoupí k betonáži mostní konstrukce. Také přítomnost plenty je podle ředitele na staveništi běžným jevem, zvláště v centrech měst. „Plenta kolem stavby má zamezit prašnosti a hlučnosti,“ sdělil Zdeněk Novák. Zůstává trochu tajemstvím, proč se plenta objevila až v posledních dnech, když na začátku rekonstrukce v létě zde nic podobného nebylo a staveniště uzavíral pouze drátěný plot. Záhadu objasnil starosta Veselí Jaromír Novák (ČSSD). „Měli jsme schůzku se stavbyvedoucím. Důvodem zaplentování je, že tam lezou lidi, otevřou plot a jdou se podívat dovnitř,“ vysvětlil starosta. V souvislosti s rekonstrukcí mostu je uzavřena také část chodníku, která vede k lávce pro pěší přes Lužnici. Lidé musí k lávce sestoupit z mírného návrší od pošty. „Lidi tam padají na zadek. Kudy ale mají chodit než z toho kopce, je to nebezpečné zvláště pro starší lidi,“ zlobil se Pavel Fejtl. Podle starosty Nováka však firma chodník uvolní, jakmile dojde kolem poloviny listopadu k přerušení rekonstrukce. -jar- Dětský obrázek nabádá pejskaře PLANÁ NAD LUŽNICÍ - Před dvěma roky vyhlásili ve městě válku nepořádným pejskařům. Iniciativa vzešla od pracovnic městské knihovny a učitelů místní školy. Vyhlásili výtvarnou soutěž Ukliďte si po svém pejskovi! Obrázek od Terezy Černé teď visí na všech stojanech s igelitovými sáčky. „V Plané máme dnes šest stojanů pro pejskaře. Dva jsou na sídlišti ČSLA, po jednom pak Na Pískách, u dětského hřiště na Strkově, za mostem a u Lužnice za městským úřadem. Původně jsme měli i po jednom stojanu na ostrově a u tenisových kurtů, ale ty opakovaně vandalové a opilci ničili, a tak jsme je už neobnovili. Plánští začali víc po svých psech uklízet, přesto se najde pár jedinců, které ani stojany s dětským obrázkem neoblomí,“ konstatoval vedoucí čety údržby technických služeb města Rudolf Lapin. Nakonec přiznal, že už odchytili i několik místních nenechavců, kterým jeden sáček nestačil a brali je ve velkém. Sáčky technické služby doplňují podle potřeby a městskou pokladnu to vyjde zhruba na tisíc korun měsíčně. -rikiboře. -jar- Na Libuši se opravovat nebude BECHYNĚ – Výsledky 5. výzvy Regionálního operačního programu (ROP) Jihozápad Bechyňským radost nepřinesly. Město neuspělo se žádostí o evropské peníze na opravu místních komunikací a rekonstrukci sídliště Na Libuši. O to víc teď radnice očekává výsledky 6. výzvy, ve které se rozhoduje o dotacích na rekonstrukci bechyňského náměstí. Její výsledky mají být známy počátkem příštího roku. Přestože řada obyvatel „Libuše“ volá po rekonstrukci sídliště, město se opakovanou žádost o dotace podat nechystá. Prioritou pro bechyňskou radnici je totiž právě rekonstrukce náměstí. „Pokud dotaci dostaneme, hned příští rok začnou stavební práce,“ prohlásil starosta Bechyně Jaroslav Matějka. Celkové náklady na úpravu náměstí narostou o obnovu vodovodní a kanalizační sítě, celkem mají dosáhnout 105 milionů korun. „Není možné provádět obě akce odděleně, dotaci ale dostaneme jen na rekonstrukci náměstí,“ vysvětlila Ilona Zvolánková z finančního odboru městského úřadu. Samotná proměna náměstí, především výměna povrchů a veřejného osvětlení přijde na 75 milionů korun. Pokud bude město se žádostí úspěšné, připutovalo by z Bruselu 60 milionů korun. Bechyně ze svého rozpočtu zaplatí tedy 15 milionů na rekonstrukci náměstí a další desítky milionů na opravu vodovodů a kanalizací. Jelikož dotované akce musí město napřed uhradit ze svého, bude si muset vzít úvěr. Ten by nicméně neměl dosáhnout plné výše nákladů, protože rekonstrukce je rozdělena na tři etapy a po dokončení každé z nich na základě vyúčtování přicházejí evropské dotační peníze. Bechyňští se žádostí o evropské dotace na opravu náměstí již dvakrát neuspěli. „Pokud ani napotřetí nebudeme úspěšní, rozhodnou o budoucnosti náměstí zastupitelé,“ říká Ilona Zvolánková. Protože náměstí opravy skutečně potřebuje a volá po nich stále více lidí, je pravděpodobné, že při neúspěchu žádosti o dotace by zastupitelstvo odsouhlasilo rekonstrukci náměstí z vlastního rozpočtu. Rozsah a termín by pak závisel na finančních možnostech města. -jar- Týdeník Táborsko 46/2009 � strana 4 � středa 18. listopadu 2009
Antikomunista a komunista – dva pohledy na svět Sedmnáctého listopadu 1989 už oba měli občanský průkaz, ale ještě si nemohli dát pivo. Oba chodili na demonstrace a listopadové události intenzivně prožívali. Oba v té době navštěvovali učňovský obor. Oba jsou z Tábora. Jeden je antikomunista, druhý komunista. Jaroslav D. Ptáček: Nenechme si od politiků kálet na hlavu Antikomunista Jaroslav D. Ptáček (37) se zajímá o historii, náboženství, esoteriku a problematiku drog. Uspořádal několik samostatných výstav fotografií. Spolupracuje s internetovými neziskovými projekty. Od roku 2008 je dobrovolníkem hnutí Nesehnutí. Mediálně podporuje petici na ochranu lidí praktikujících duchovní cestu Falung Gong, kteří jsou pronásledováni čínským komunistickým režimem. Je publicistou na volné noze, původně se ale vyučil obraběčem kovů. Ne zrovna dobrovolně. Mně k vám vaše původní profese vůbec nesedí… Mně to ke mně taky nesedí. V roce 1986, když jsem končil základní školu, se pro přijetí na další studium neposuzovalo, jaké máte schopnosti, ale z jaké jste rodiny. V dotaznících se sice škola neptala, jestli někdo někomu z rodiny emigroval nebo někdy podepsal nějakou petici proti režimu, ale úředníci se na člověka poptali v místě bydliště, v zaměstnání rodičů a tak dále. A tím se zjistilo, že můj strýc z otcovy strany emigroval do Rakouska. A ta jeho emigrace byla důvodem, že jsem nesměl jít na školu, kterou jsem si vybral. Spolužákům už chodila oznámení o přijetí, mně nepřišlo ani zamítnutí. Pak si tátu a mě zavolal ředitel školy na náměstí Mikuláše z Husi. Jednal s námi hezky, ale oznámil nám, že s mým kádrovým profilem mám na vybranou jen dva učební obory. Buď na instalatéra v Písku nebo obraběče kovů v Sezimově Ústí. A tak jsem zvolil Sezimák, protože byl blíž. Bylo jste hodně zklamaný? Čekal jsem to. Táta mi vysvětlil, že naše společnost se rozděluje na lidi, kteří jsou v komunistické straně nebo jsou jí nějak zavázáni, a na ty ostatní jako jsme my. Smířil jsem se tedy s tím, že se vyučím obraběčem kovů a budu tu práci, i když mě nezajímá, dělat celý život. Že jsem k ní vlastně odsouzený. Vzhledem k vašim zájmům jste se asi dostal mezi lidi, s nimiž jste si neměl moc co říct… To ne. Tehdy bylo na učňácích spousta učňů, kteří tam museli nastoupit z podobných důvodů jako já a měli plno zájmů. Do třídy se mnou chodil třeba bubeník Ctibor Kolibík, fotograf Petr Tousek nebo Oldřich Svoboda, který pak v Táboře založil bar Sedmičku. Žádní omezenci. Byl jsem mezi svými. Kdybyste se dnes postavil před soustruh, dokázal byste si s ním poradit? Asi bych ho uměl jen zapnout. Já jsem se v praxi vlastně k soustruhům nedostal. Po vyučení jsem na Kovosvitě rok pracoval na generálních opravách a tam jsem obsluhoval vrtačky a frézky. Kdy jste si uvědomil, že existují i jiné společnosti než socialistická? V roce 1988. Od kamarádů jsem sehnal nahrávky písniček Karla Kryla na kazetách, kopie z mnoha předchozích kopií, příšerně šuměly, kytara nebyla skoro slyšet a dala se rozeznat jen slova písniček. Ale právě to bylo podstatné. Uvědomil jsem si, že existuje i jiný svět než ten náš uzavřený dvoreček. Vždyť kluci, kteří se mnou chodili do horolezeckého oddílu, potřebovali zvací dopis i do Sovětského svazu, aby tam mohli jet na hory. Poslouchal jste západní rozhlas? Hlavně od roku 1989, kdy u nás přestali rušit signál vysílání Svobodné Evropy. A taky jsem si tajně četl noviny a letáky z roku 1968, které táta přede mnou schoval. Jaroslav D. Ptáček v roce 1989 Napadlo vás tehdy, že by u nás mohla skončit vláda jedné strany? Listopad 1989 už pro mě velké překvapení nebyl. Nejdůležitější byl pád Berlínské zdi devátého listopadu. Bylo to znamení změny. Napadlo mě, že bych se jednou třeba mohl podívat na Západ. Polistopadové změny jsem si ale nedokázal představit. Vždyť odmalička jsem slyšel jen to, že na Západě vládne vykořisťovatelský kapitalismus, že je tam nezaměstnanost a sociální problémy. Ještě rok po revoluci jsem si neuměl představit, že by u nás někdy byli lidi bez práce nebo střechy nad hlavou. Jak jste se dozvěděl o událostech z pátku 17. listopadu? Nebyl jsem na Národní třídě, na rozdíl od mnohých, kteří dneska rádi tvrdí, že tam demonstrovali, ale nikdo je tam neviděl. Nejspíš jsem šel s kamarády do pizzerie u náměstí, ale už to nevím přesně. Ještě v sobotu jsem nevěděl, že se v Praze stalo něco většího. Demonstrace tehdy byly každou chvíli a televize vždycky ukázala jen několik mániček a pankáčů. O 17. listopadu referovali podobně. Pravdu jsem se dozvěděl až v neděli nebo v pondělí. Byl jsem s kamarádkami na Žižkově náměstí a přišla k nám studentka, která studovala na vysoké škole v Praze. Vyprávěla nám, co se v Praze stalo a dala nám několik letáků. A my jsme je hned začali přes kopíráky opisovat na psacích strojích a po nocích jsme je lepili na výlohy a výklenky prodejen. Vedoucí prodejen je pak ráno strhávali. Co na to vaši rodiče? Ti ani nevěděli, že něco takového dělám. Báli by se o mě. Měli svou zkušenost z osmašedesátého a radili mi, abych se do ničeho nemotal. Jaké jste měl pocity z prvních dnů po 17. listopadu? V pondělí, úterý a ve středu to bylo fantastické. Scházeli jsme se kolem šesté večer na Žižkově náměstí, zapalovali jsme svíčky a diskutovali. Podobná skupina se scházela v Klokotech u kostela. Jednalo se vždycky přibližně o stovku lidí ve věku od patnácti do dvaceti let. Až potom začaly ty velké průvody od nádraží na Žižkovo náměstí, při kterých už bylo jasné, že někteří lidé začínají převlékat kabáty. Předtím nám ředitel bývalého COPu na Sezimáku soudruh Pekař veřejně vyhrožoval, že bude projíždět celým Táborskem, a jestli někoho uvidí při demonstracích nebo výlepech, okamžitě ho vyhodí ze školy. Nebáli jste se Veřejné bezpečnosti? Ani ne. Policajti nevěděli, co mají dělat. Na Žižkově náměstí vždycky stál jen jeden žigulík a policajti nás z něj fotili. Nejsilnější zážitek pro mě byl, když demonstranti poprvé vyvěsili československou vlajku na sochu Žižky a policajti nijak nezakročili. Předtím pro mě naše vlajka jako symbol nic neznamenala, ale v té chvíli jsem měl silný pocit sounáležitosti k naší zemi a jejím lidem. Věřil jsem, že se všichni dříve či později spojíme a budeme ve společnosti dělat jen změny k lepšímu. Rád jsem nosil trikoloru, a když mi kvůli ní na ulici někteří lidi nadávali, protože v tom spatřovali symbol převratu, nic jsem si z toho nedělal a byl jsem na ni hrdý. Přál jste si kapitalismus? V té podobě, jak ho dneska máme, jsem ho nechtěl. To je přesně ten kapitalismus, kterým nás kdysi učitelé strašili při hodinách dějepisu a občanské nauky. Předpokládal jsem, že nastane něco jako rok 1968, ale změny se podaří dotáhnout do konce a trvale udržet. Že navážeme na to, co chtěli naši rodiče. Představoval jsem si socialismus, ve kterém bude povoleno drobné a střední podnikání a bude se smět cestovat kamkoliv. Kdy jste začal pochybovat, že změny jdou směrem, o jakém jste snil? A dnes. Po roce. Na Václaváku jsem fotografoval Václava Havla na akci, která se konala při příležitosti návštěvy George Bushe. Bylo tam hodně skupinek lidí, kteří s transparenty demonstrovali proti Bushovi i Havlovi. Při projevu Václava Havla pískali. Když jsem pak viděl záběry z akce ve veřejnoprávní televizi, tyhle skupinky se na obrazovce vůbec neobjevily. Televize ukázala jen nadšené lidi okolo Havla. To, co jsem pak viděl na obrazovce, mě zastrašilo. Uvědomil jsem si, že média už zase slouží nějaké nomenklatuře, nejsou objektivní a manipulují. Kdybyste věděl, jak se bude vývoj ubírat, šel byste tehdy demonstrovat? Určitě! Bylo dobře, že totalita padla. Myslím si, že důvod, proč se vývoj ubíral jinak, než jsme kdysi chtěli, je v lidech samotných. Oni se přestali chovat jako občané, kteří se osobně podílejí na chodu společnosti. Nechali za sebe až příliš rozhodovat politiky. Politik je jen můj sluha, kterého já při volbách deleguju, aby mě zastupoval. Nenechme si tedy od politiků kálet na hlavu. Taky se měla udělat tlustá čára za komunismem. Nezavrhnout po lidské stránce všechny komunisty, vždyť mezi nimi byli i slušní lidi, kteří třeba do strany vstoupili jen proto, aby mohli dělat svou práci anebo aby umožnili svým dětem studium. Ale mělo se poukázat na ty svině, které byly u komunistů, hýbaly lidskými osudy. Ti měli být společensky ocejchováni. Když se v Táboře rozhlédnu, vidím, že majitelé některých firem jsou bývalí komunisti právě tohohle ražení. Jsou nalezlí ve vedeních médií, v politice. To mi hrozně vadí. Byl jste někdy na nějaké jejich demonstraci? Ne. Běžte se podívat. Na několika jejich akcích jsem si fotil. V médiích sice o sobě prohlašují, že se reformovali, ale jsou stejní! Na mítincích vystupují jejich řečníci se stejnou rétorikou, jakou měli před rokem 1989. Jde z nich strach. Nevěřím jim. Pořád je považuju za zločineckou organizaci. Proto jsem podepsal petici za zrušení komunistů. -jm- Pokračování na straně 6 Týdeník Táborsko 46/2009 � strana 5 �
Page 1 and 2: ROČNÍK XIII. ČÍSLO 46 18. LISTO
Page 3: Studenti zpovídali okolí. Jak to
Page 7 and 8: Herečka Zdena Hadrbolcová náš k
Page 9 and 10: BECHYNĚ - Diabetes patří mezi ne
Page 11 and 12: Dvacet minut slávy pro deset kapel
Page 13 and 14: BYTY NEMOVITOSTI Prodám: • Prod
Page 15 and 16: České Budějovice hazard reguluj
Page 17 and 18: Fotbal - divize A Vodnící odvezli
Page 19 and 20: Na začátku sezony, kdy Vodníci n
Page 21 and 22: Tradiční rozlučkou táborské at
Page 23: Hokej - I. liga Olomouc vyučovala

č. 46/2009 - Jihočeské týdeníky sro

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?