Comenius Jahrbuch - der Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach

Comenius
2008–10
Grenzen überwinden –
Kultur bewahren
Překonávat hranice –
zachovat kulturu
Superare i confini –
conservare la cultura

Impressum · Colophon
Hauptschule Peilstein im Mühlviertel, Österreich
Základní škola Poběžovice, Česká republika
Mittelschule „K. Fischnaler“ Sterzing, Südtirol - Italien
Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach, Deutschland
Jede Schule ist redaktionell und inhaltlich für ihre Beiträge verantwortlich.
Každá škola je redakčně a obsahově odpovědná za své příspěvky.
Ciascuna scuola è responsabile della redazione e dei contenuti dei propri contributi.

COMENIUS
PARTNERSCHAFTEN
• Das Programm “Lebenslanges Lernen” wird durch die Europäische Union gefördert.
• Program „celoživotní vzdělávání“ je podporován Evropskou unií.
• Il programma “Apprendimento permanente” è promosso dall’Unione Europea.
„Grenzen überwinden – Kultur
bewahren. Planung, Herstellung,
Präsentation und Vertrieb eines
Jahrbuchs mit regionaltypischen
Kochrezepten, Liedern und literarischen
Texten“
Das Comenius-Projekt ist eine multilaterale
Partnerschaft zwischen vier
Schulen aus vier EU-Ländern: Österreich,
Tschechien, Südtirol/Italien
und Deutschland
„Překonávat hranice – zachovat
kulturu. Plánování, příprava, prezentace
a distribuce knihy ročních
období s kuchařskými recepty typickými
pro daný region, s písněmi
a literárními texty“
Projekt Comenius je multilaterální
partnerství mezi čtyřmi školami
ze čtyř zemí EU: Rakousko, Česká
republika, Jižní Tyroly/Itálie a
Německo
“Superare i confini - conservare la
cultura. Progettazione, produzione,
presentazione e distribuzione di
un libro sulle quattro stagioni con
ricette tipiche dei diversi Paesi, canzoni
e testi letterari”
Il progetto Comenius prevede uno
scambio multiculturale fra quattro
scuole provenienti da quattro Paesi
dell’Unione Europea: Austria, Repubblica
Ceca, Alto Adige/Italia e
Germania
EU-Partnerschulen/Partnerské školy EU/cuole partner dell’Unione Europea:
Hauptschule Peilstein im Mühlviertel, Österreich
Základní škola Poběžovice, Česká republika
Mittelschule „K. Fischnaler“ Sterzing, Südtirol - Italien
Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach, Deutschland

Peilstein Grußwort
5
Ein Gruß aus Peilstein im Mühlviertel
Das Comenius-Projekt „Grenzen überwinden - Kultur bewahren“ war eine große
Bereicherung für die Hauptschule und die Marktgemeinde Peilstein. Zwei Schuljahre
lang arbeiteten die Schüler und Lehrer am Thema und fuhren zu acht gemeinsamen
Konferenzen in alle Partnerschulen, bei denen die Inhalte besprochen,
Ziele vereinbart und die Termine koordiniert wurden. Darüber hinaus waren
das gegenseitige Kennenlernen der Menschen, der Regionen und ihrer Kultur und
der unterschiedlichen Schulsysteme wichtige Elemente der Zusammenarbeit. Mit
Gesang, Tanz und darstellendem Spiel bereicherten die Schüler und Schülerinnen
die jeweiligen Begrüßungsabende. Es war eine Freude zu sehen, wie alle mit Begeisterung
mitarbeiteten und Schüler und Lehrer harmonisch bei der Sache waren
und aus dem anfänglichen Abtasten Freundschaft wurde.
Unser Dank gilt den Verantwortlichen des Comenius-Programms der Europäischen Union, durch deren Unterstützung
diese Zusammenarbeit erst möglich wurde. Ein besonderes Dankeschön sagen wir Rektor Rudolf Teplitzky
von der Dr. Eisenbarth-Schule in Oberviechtach, der ein umsichtiger Gesamtleiter des Projektes war, ebenso den
Partnerschulen Mittelschule Konrad Fischnaler in Sterzing mit Direktorin Dr. Elisabeth Scheiber-Salzburger und
Zakladni Skola in Pobezovice mit Rektor Mag. Vladimir Foist und allen beteiligten Lehrkräften und Schülern. Es
war schön, euch alle kennen zu lernen!
Nicht vergessen wollen wir in unserem Dank auch Herrn Karl Prechtl, der den Erstkontakt hergestellt hat, und
Direktor a. D. Walter Pfleger, unter dem das Projekt in Peilstein gestartet wurde.
Wir glauben, dass unser Projekt ein wichtiger Beitrag für ein besseres gegenseitiges Verständnis in einem gemeinsamen
Europa war, und wir wollen auch in Zukunft daran arbeiten, der Jugend einen positiven und konstruktiven
Zugang zur Europäischen Union zu vermitteln. Ein sportliches Folgeprojekt ist jedenfalls geplant und mit
Pobezovice werden wir zusätzlich die eingegangene Schulbaupartnerschaft weiterhin pflegen.
Franz Lindinger
Bürgermeister
Marktgemeinde Peilstein
Franz Saxinger
Hauptschuldirektor
Bürgermeister Marktgemeinde Kollerschlag
Die Schüler der HS Peilstein kommen 2009/10 aus folgenden Gemeinden:
Marktgemeinde Peilstein (71)
Marktgemeinde Kollerschlag (68)
Gemeinde Nebelberg (22)
Gemeinde Julbach (12)

6
Peilstein Uvítací projev
Pozdrav z Peilsteinu v Mühlviertelu
Projekt Comenius „Překonávat hranice – zachovat kulturu“ velmi obohatil základní
školu (2. stupeň) a střediskovou obec Peilstein. Po celé dva školní roky žáci a
učitelé pracovali na tomto tématu a osmkrát se zúčastnili společných konferencí
ve všech partnerských školách, na kterých byly projednávány náplně, stanovovány
cíle a koordinovány termíny. Kromě toho se důležitými prvky spolupráce
stalo obapolné poznávání lidí, regionů a jejich kultury a různých školních systémů.
Uvítací večery žáci a žákyně obohacovali zpěvem, tancem a výrazovou hrou.
Byla radost se dívat, jak všichni s nadšením spolupracují, jak se tím žáci a učitelé
společně zabývají a jak z počátečního „oťukávání“ vzniklo přátelství.
Náš dík náleží osobám odpovědným za program Comenius Evropské unie, za
jejichž podpory se mohla teprve tato spolupráce uskutečnit. Zvláštní poděkování
patří rektorovi Rudolfu Teplitzkému ze školy Dr. Eisenbarth v Oberviechtachu,
který se stal prozíravým vedoucím celého projektu, také partnerským školám – Střední škole Konrada Fischnalera
ve Sterzingu s ředitelkou Dr. Elisabeth Scheiber-Salzburger a Základní škole v Poběžovicích s ředitelem Mgr. Vladimírem
Foistem a všem zúčastněným členům učitelského sboru a žákům. Bylo krásné Vás všechny poznat!
V našem děkování bychom také nechtěli zapomenout na pana Karla Prechtla, který navázal první kontakt, a na ředitele
a. D. Waltra Pflegera, pod jehož vedením byl projekt v Peilsteinu odstartován.
Věříme, že náš projekt byl důležitým příspěvkem pro lepší vzájemné porozumění ve společné Evropě, a také v
budoucnu chceme pracovat na tom, aby mládež zaujala kladný a konstruktivní postoj k Evropské unii. V každém
případě je naplánován následný sportovní projekt a s Poběžovicemi budeme dodatečně dále udržovat a rozvíjet
uzavřené partnerství škol.
Franz Lindinger
Starosta
Středisková obec Peilstein
Franz Saxinger
Ředitel základní školy (2. stupeň)
Starosta střediskové obce Kollerschlag
Žáci HS Peilstein v roce 2009/10 pocházejí z následujících obcí:
Středisková obec Peilstein (71)
Středisková obec Kollerschlag (68)
Obec Nebelberg (22)
Obec Julbach (12)

Peilstein Un cenno di benvenuto
7
Un saluto da Peilstein im Mühlviertel
Il progetto Comenius “Superare i confini – conservare la cultura“ è stato fonte di
grande arricchimento per la scuola e per il comune di Peilstein. Gli alunni e gli
insegnanti hanno lavorato al progetto per due anni scolastici organizzando presso
tutte le scuole partecipanti otto conferenze durante le quali sono stati discussi e
concordati i relativi contenuti e obiettivi. La conoscenza reciproca delle persone e
dei rispettivi Paesi con le loro realtà culturali e i diversi sistemi scolastici, ha inoltre
costituito un elemento importante per la collaborazione. Con canti, balli e rappresentazioni
teatrali, alunni e alunne hanno animato le rispettive serate di incontro
ed accoglienza. È stato un vero piacere constatare l’entusiasmo con cui tutti hanno
collaborato e osservare come il rapporto armonioso instauratosi fra alunni e insegnanti,
sia diventato un autentico rapporto di amicizia.
Il nostro ringraziamento va ai responsabili del programma Comenius dell’Unione Europea, per il prezioso sostegno
che ha permesso la realizzazione di questo progetto. Uno speciale ringraziamento va al direttore Rudolf Teplitzky
della Dr. Eisenbarth-Schule di Oberviechtach, attento coordinatore generale del progetto, nonché alle scuole partecipanti:
la scuola media Konrad Fischnaler di Vipiteno con la preside dott. Elisabeth Scheiber-Salzburger e la Zakladni
Skola di Poběžovice con il preside dott. Vladimir Foist, nonché a tutti gli insegnanti e agli alunni che vi hanno
preso parte. È stato per tutti un grande piacere conoscersi!
Un particolare ringraziamento va anche al dott. Karl Prechtl per aver favorito i primi contatti e al preside in pensione
dott. Walter Pfeger che a Peilstein ha svolto il ruolo di promotore iniziale del suddetto progetto.
Crediamo che questo progetto abbia dato un importante contributo nel favorire un reciproco scambio culturale nell’ottica
di un’Europa Unita. Nell’intento di continuare a lavorare anche in futuro in questa direzione, realizzeremo un
altro progetto che prevede la trattazione di tematiche legate allo sport. Verrá mantenuto inoltre il nostro rapporto
di gemellaggio con Poběžovice al fine di favorire una reciproca crescita culturale.
Franz Lindinger
Sindaco
Comune di Peilstein
Franz Saxinger
Preside della Hauptschule
Sindaco del Comune di Kollerschlag
Gli alunni della Hauptschule Peilstein 2009/10 provengono dai seguenti comuni:
Comune di Peilstein (71)
Comune di Kollerschlag (68)
Comune di Nebelberg (22)
Comune di Julbach (12)

8
Poběžovice Grußwort
Werte Kollegen, liebe Schüler, sehr geehrte Leser,
Sie halten hier eine Publikation in den Händen, die in verschiedenen Ecken Europas
entstanden ist. Und sie ist angefüllt mit Ideen, Fleiß, Patriotismus und Nationalstolz
der Vertreter der einzelnen Autorenländer. Diese Vertreter sind weder Politiker noch
bedeutende Repräsentanten, oder Bürger aus den Reihen berühmter Persönlichkeiten,
sondern es sind Schüler und Lehrer unserer Schulen, die sich auf den Weg der
Partnerschaft und des gegenseitigen Verständnisses begeben haben. Die einzelnen
Kapitel schöpfen tief aus unseren Herzen und bringen jedem, der dieses Buch öffnet,
Traditionen und Bräuche, aber auch das ganz gewöhnliche Leben in unseren
auf den ersten Blick so unterschiedlich erscheinenden Regionen nahe. Gern lassen
wir Sie teilhaben an unseren immer noch lebendigen Bräuchen, Liedern, Sprüchen,
Gedichten und Rezepten, so, wie wir sie von unseren Großmüttern und Müttern
kennen. Die Schule in Poběžovice kann vielleicht einstweilen hinsichtlich ihrer Ausstattung,
der Gebäudequalität und dem Lehrumfeld nicht mit unseren Partnern konkurrieren, denn in unserer Region
widerspiegelt sich immer noch die jüngere Vergangenheit der materiellen wie auch ideellen Unterdrückung durch das
totalitäre kommunistische Regime. Dennoch bemühen wir uns, in unsere Arbeit den Fleiß, die Aufopferung und den
Einfallsreichtum der tschechischen Lehrer, der Erben von Jan Amos Comenius, einzubringen, dessen Namen auch
unser internationales Projekt trägt. Bei der Gestaltung schöpfen wir aus dem reichen kulturellen Erbe der Region
Chodsko [dt.: Chodenland]* wie auch aus der bewegten Vergangenheit des böhmisch-bayerischen Grenzgebietes; wir
bemühen uns dabei, mit unserem Beispiel beim Aufbau der traditionell guten Beziehungen zwischen unseren Völkern
voranzugehen, die durch dramatische historische Ereignisse für einige Zeit unterbrochen waren. All unser Bestreben
gilt der jungen Generation. Gerade sie hat dank der offenen Grenzen die einmalige Möglichkeit Fehler zu vermeiden,
die unsere Vorfahren gemacht haben. Botschaft dieses Buches ist es, allen proeuropäisch und auch nichteuropäisch
denkenden Menschen zu zeigen, dass gemeinsames Schaffen und das Kennenlernen des Lebens unserer Nachbarn
geistige Voraussetzung sind und Einblick in ein Leben in einem geeinten Europa vermitteln, Garant sind für ein
Leben in Frieden und geistigem Reichtum. Unser Beitrag für das Buch wird auch dadurch bekräftigt, dass gerade
in Poběžovice [dt.: Ronsperg]* der ursprüngliche Gedanke eines geeinten Europas geboren wurde. Er wurde in der
Paneuropäischen Bewegung vom Grafen Coudenhove Kalergi deklariert, der in unserer Stadt gewirkt und gelebt hat
und zu Recht als geistiger Vater der Union betrachtet wird. Seit den Anfangsvisionen und -diskussionen zur Gestaltung
dieses Buches sind kaum mehr als zwei Jahre vergangen. Die Endfassung der Publikation setzt ein gültiges
Siegel unter die Freundschaft, die zwischen ihren Schöpfern geschlossen wurde - eine Form der Freundschaft, die
sich in dem Maße geformt und entwickelt hat, in dem beschriebene Buchseiten hinzukamen. Ich bin überzeugt, dass
sich die dreisprachige Bearbeitung des Buches auch zur Anwendung im Lehrbetrieb anbietet. Ich hoffe, dass es die
anspruchsvolle Arbeit der Lehrer bereichern und auch den Unterricht unserer Schüler aufhellen kann, denn gerade
sie sind seine Mitautoren und gleichzeitig die Adressaten. Ich bin ebenso überzeugt, dass es zum Grundstein für eine
zukünftige stabile Förderung und internationale Zusammenarbeit geworden ist.
Mgr. Vladimír Foist
Direktor der Grund- und Hauptschule Poběžovice
Liebe Leser,
vor der Arbeit der Lehrer der Partnerschulen am Projekt Comenius habe ich große Achtung. Sie halten hier ein Buch
in den Händen, das die Krönung außerordentlicher Anstrengungen aller beteiligten Autoren darstellt. Die Bedeutung
der einzelnen Kapitel besteht jedoch nicht nur in der Darstellung der Bräuche und Traditionen unserer so ähnlichen,
aber auch sehr verschiedenen Kulturen. Hinter jedem Absatz, jeder Zeichnung und jedem Foto sehe ich vor allem das
Bemühen um gegenseitiges Verständnis und um die Suche nach einem gemeinsamen Weg für Bildung und Erziehung
der jungen Generationen im gegenwärtigen Europa. Ich wünsche Ihnen allen eine angenehme Zeit bei der Lektüre
dieser interessanten, bunten und nicht zuletzt auch lehrreichen Seiten.
Mgr. Hynek Říha
Bürgermeister der Stadt Poběžovice
[...]* Anmerkung des Übersetzers.

Poběžovice Uvítací projev
9
Drazí kolegové, milí žáci, vážení čtenáři,
dostává se Vám do rukou publikace, která vznikala v různých koutech Evropy.
Vězte, že je naplněná nápady, pílí, vlastenectvím i národní hrdostí zástupců jednotlivých
autorských zemí. Těmito zástupci nejsou ani politici nebo významní
činitelé, či občané z řad celebrit, ale jsou jimi žáci i učitelé našich škol, kteří se
vydali na cestu partnerství a vzájemného porozumění. Jednotlivé kapitoly vycházejí
hluboko z našich srdcí a představují všem, kdo knihu otevřou, tradice, zvyky,
ale i obyčejný život v našich, na první pohled tolik odlišných krajích. Rádi se
s Vámi podělíme o stále živé zvyky, písničky, říkadla, básničky a recepty tak, jak
je známe od svých babiček a maminek. Poběžovická škola možná prozatím nemůže
konkurovat našim partnerům co do vybavení, kvality budov a výukového zázemí,
přeci jen se v našem regionu stále ještě odráží nedávná minulost materiálního
i ideového útlaku totalitního komunistického režimu. Přesto se snažíme do
společné práce přinášet pracovitost, obětavost i nápaditost českých učitelů, dědiců Jana Ámose Komenského, jehož
jméno nese i náš mezinárodní projekt. Při tvorbě vycházíme z bohatého kulturního odkazu Chodska i z pestré
minulosti česko – bavorského pohraničí, snažíme se vlastním příkladem navázat na pevnou nit vztahů mezi našimi
národy, která byla na čas přetržena dramatickými historickými událostmi. Veškeré naše snažení je věnováno
mladé generaci. Právě ta má díky znovu otevřeným hranicím jedinečnou možnost vyvarovat se chyb, kterých
se dopustili naši předkové. Posláním knihy je ukázat všem proevropsky i neevropsky smýšlejícím lidem, že vzájemná
spolupráce a poznání života našich sousedů vnášejí potřebný duch a nadhled do života ve sjednocené Evropě,
stává se záštitou klidného života v míru i duchovním bohatstvím. Náš vklad do knihy je podtržen také tím,
že právě v Poběžovicích vznikla původní myšlenka sjednocené Evropy. Deklaroval ji v Panevropském hnutí hrabě
Coudenhove Kalergi, který pracoval a žil v našem městě a je právem považován za duchovního otce unie. Od počátečních
vizí a diskuzí o podobě této knihy uplynulo něco více než dva roky. Výsledná podoba publikace představuje
platnou pečeť uzavřeného přátelství mezi jejími tvůrci. Konečnou podobu přátelství, které se utvářelo a
vyvíjelo, stejně jako přibývalo popsaných stránek. Věřím, že trojjazyčné zpracování knihy předurčuje také její využití
při výuce. Doufám, že dokáže zpestřit náročnou práci učitelů i prosvítit hodiny našich žáků, neboť právě oni
jsou jejími spolutvůrci, ale i konečnými příjemci. Věřím také, že se stala základním kamenem budoucí trvalé podpory
a mezinárodní spolupráce.
Mgr. Vladimír Foist
Ředitel ZŠ Poběžovice
Milí čtenáři,
velmi si vážím práce učitelů partnerských škol v projektu Comenius. Do rukou se Vám dostává kniha, která je vyvrcholením
mimořádného úsilí všech zúčastněných tvůrců. Význam jednotlivých kapitol však nespatřuji pouze v
líčení zvyků a tradic našich tolik podobných, ale i velmi odlišných kultur. Za všemi odstavci, kresbami i fotografiemi
vidím především snahu o vzájemné porozumění a o hledání společné cesty pro vzdělání a výchovu mladých
generací v současné Evropě. Přeji Vám všem příjemné chvíle strávené nad zajímavými, pestrými a v neposlední
řadě i poučnými stránkami.
Mgr. Hynek Říha
Starosta Města Poběžovice

10
Poběžovice Un cenno di benvenuto
Stimati colleghi, cari alunni, gentili lettori,
state tenendo fra le mani una pubblicazione che ha avuto origine in diversi Paesi
d’Europa. È ricca delle idee, dell’impegno, del patriottismo e dell’orgoglio nazionale
dei rappresentanti delle singole nazioni che hanno contribuito a redigerla. Questi
ultimi non sono né politici né personalità illustri o famose, ma semplicemente
alunni e insegnanti delle nostre scuole che si sono messi sul cammino della cooperazione
e della comprensione reciproca. I singoli capitoli attingono alla profondità
dei nostri cuori e avvicinano i lettori alle tradizioni, agli usi e ai costumi, ma anche
alla reale vita quotidiana delle nostre terre, a prima vista tanto diverse. Siamo lieti
di rendervi partecipi dei nostri usi e costumi, delle nostre canzoni, dei nostri detti,
delle nostre poesie e ricette, ancora vivi nella nostra cultura, così come ce li hanno
trasmessi le nostre nonne e le nostre madri. Dal punto di vista della dotazione, della
qualità degli edifici e dell’ambiente scolastico Poběžovice forse non può ancora
competere con i nostri partner in quanto la nostra regione continua a subire le conseguenze del recente passato di
oppressione materiale e spirituale esercitata dal regime totalitario comunista. Tuttavia ci impegniamo a mettere al
servizio del nostro lavoro l’operosità, il sacrificio e la ricchezza di idee degli insegnanti cechi, gli eredi di Johann
Amos Komenský (in italiano Comenio e in latino Comenius), che dà anche il nome al nostro progetto internazionale.
Per questo lavoro attingiamo al ricco patrimonio culturale della regione di Chodsko nonché al movimentato passato
della zona di confine fra Boemia e Baviera; in tale contesto ci impegnamo a proseguire, con il nostro esempio, sulla
strada dello sviluppo dei rapporti tradizionalmente buoni fra i nostri popoli, che per qualche tempo sono stati interrotti
da drammatici eventi storici. Tutti i nostri sforzi sono rivolti ai giovani. Proprio loro, grazie alle frontiere aperte,
hanno la grande possibilità di evitare gli errori commessi da chi ci ha preceduto. L’obiettivo di questo libro è dimostrare
a tutti, anche a coloro che non condividono pienamente gli ideali dell’Europa Unita, che l’operare insieme e la
conoscenza della vita dei nostri vicini sono presupposti culturali inderogabili, in quanto divulgatori delle tradizioni
regionali facenti anch’essi parte del patrimonio culturale comune europeo, nell’intento di condividere e rafforzare
gli ideali di pace comuni. Va inoltre sottolineato che proprio a Poběžovice ha avuto origine l’idea di un’Europa unita.
Essa venne dichiarata nel movimento paneuropeo dal conte Coudenhove Kalergi che ha operato e vissuto nella
nostra città e che a ragione è ritenuto padre spirituale dell’Unione. Dalle prime idee e discussioni per la realizzazione
di questo libro non sono trascorsi che poco più di due anni. La stesura finale della pubblicazione appone un sigillo di
garanzia all’amicizia che è nata fra i suoi autori; un‘amicizia il cui sviluppo si è concretizzato nelle pagine seguenti.
Sono convinto che la stesura del libro in tre lingue troverà applicazione nell’attività didattica. Spero che esso possa
arricchire l’impegnativo lavoro degli insegnanti e che vada a vivacizzare le lezioni degli alunni in quanto sono proprio
loro a esserne a un tempo coautori e destinatari. Sono parimenti certo che questa pubblicazione costituisca una
pietra miliare nell’attuazione futura di una promozione permanente di una collaborazione internazionale.
Mgr. Vladimír Foist
Il Preside della scuola elementare di Poběžovice
Cari lettori,
voglio esprimere il mio profondo rispetto per il lavoro degli insegnanti delle scuole partecipanti al progetto Comenius.
Il libro che tenete in mano rappresenta il coronamento dello straordinario impegno di tutti gli autori che hanno
dato il loro contributo. I singoli capitoli presentano usi e costumi e delle tradizioni propri delle nostre culture che
pur essendo tipici di Paesi diversi, evidenziano molte similitudini. Dietro ciascun paragrafo, figura e fotografia vedo
anzitutto gli sforzi volti alla comprensione reciproca e alla ricerca di una via comune di formazione e di educazione
dei giovani nell’Europa contemporanea. Auguro a voi tutti una piacevole lettura delle pagine seguenti, interessanti,
varie e, non da ultimo, istruttive.
Dott.. Hynek Říha
Il sindaco della città di Poběžovice

Sterzing Grußwort
11
Comenius-Schulprojekte stehen für die Kooperation von SchülerInnen und LehrerInnen
der Europäischen Union, um zusammen für ein bis drei Schuljahre an
einem gemeinsamen Thema zu arbeiten.
Am Ende steht immer ein gemeinsames Produkt, in unserem Falle ein gemeinsames
Jahrbuch zu den vier Jahreszeiten.
Das Comenius-Programm setzt sich zum Ziel, die Zusammenarbeit zwischen
Schulen innerhalb der Europäischen Union zu fördern. Zudem soll die Mobilität
von Schülern und Lehrern unterstützt werden. Namensgeber ist der aus Mähren
stammende Philosoph, Theologe und Pädagoge Johann Amos Comenius, der im
17. Jahrhundert gelebt und gewirkt hat.
Als Direktorin der Schule und als Bürgermeister der Stadt Sterzing sind wir stolz
darauf, dass nun das gemeinsame Endprodukt unserer vielfältigen Arbeit – als Ergebnis intensiver Zusammenarbeit
– in drei Sprachen vorliegt.
„Grenzen überwinden – Kultur bewahren“, so lautete das gewählte Motto.
Der Zugang zum Thema beinhaltete die zwischenstaatliche Ebene und auch das Zusammenleben der beiden Sprachgruppen
im Wipptal.
Ein großer Dank gilt den Lehrpersonen, die dieses Projekt mit Engagement mitgetragen haben und den SchülerInnen
für ihre motivierte, kreative Mitarbeit. Sie konnten sich dabei wichtige Kompetenzen aneignen.
Für alle Beteiligten bleiben aber das Wertvollste die Begegnungen und Freundschaften – die niemand mehr missen
möchte.
Dr. Elisabeth Scheiber
Die Schuldirektorin der Mittelschule „K. Fischnaler“
Dr. Fritz Karl Messner
Der Bürgermeister der Stadt Sterzing

12
Sterzing Uvítací projev
Školní projekty Comenius představují kooperaci žáků i žákyň a učitelů i učitelek
Evropské unie, kteří pracovali po dobu jednoho až tří školních let na
společném tématu.
Na konci vždy stojí konečný produkt, v našem případě společná kniha čtyř ročních
období.
Program Comenius má za cíl podporovat spolupráci mezi školami v rámci Evropské
unie. Navíc má podporovat i mobilitu žáků a učitelů. Tomuto projektu
své jméno propůjčil filozof, teolog a pedagog Johann Amos Comenius (Jan
Amos Komenský) pocházející z Moravy, který žil a působil v 17. století.
Jako ředitelka školy a i starosta města Sterzingu jsme hrdi na to, že nyní ve
třech jazycích předložíme společný konečný produkt naší různorodé práce,
jako výsledek intenzívní spolupráce.
„Překonávat hranice – zachovat kulturu“, tak zní vybrané motto.
Přístup k tématu zahrnoval mezinárodní úroveň a také soužití obou jazykových skupin ve Wipptalu.
Velký dík patří učitelům, kteří se angažovali v tomto projektu, a žákům za jejich motivující, kreativní spolupráci.
Přitom si mohli osvojit důležité kompetence.
Pro všechny zúčastněné ale zůstává nejcennější setkávání a přátelství, která by již nikdo nechtěl postrádat.
Dr. Elisabeth Scheiber
Ředitelka Střední školy „K. Fischnaler“
Dr. Fritz Karl Messner
Starosta města Sterzingu

Sterzing Un cenno di benvenuto
13
Nelle scuole di tutta Europa esistono progetti “Comenius“, al fine di elaborare per
tre anni scolastici una specifica tematica con la collaborazione di alunni, alunne
e insegnanti. Nel nostro caso il prodotto finale di questo progetto è rappresentato
dalla pubblicazione di un libro sulle quattro stagioni dell’anno.
Nella nostra funzione, rispettivamente di preside della scuola media “Konrad
Fischnaler” e di sindaco della cittá di Vipiteno, siamo orgogliosi della pubblicazione
di questa preziosa opera redatta in tre lingue, quale risultato di una
intensa collaborazione sia all’interno delle singole scuole, sia con i nostri partner
dei tre diversi Paesi coinvolti. Il motto relativo al progetto è all’insegna del
superamento delle frontiere e dell’attuazione di scambi culturali. Tale progetto è
stato da noi subito percepito come espressione di convivenza dei gruppi linguistici
presenti nel nostro territorio, nonché come scambio culturale tra le scuole
gemellate di quattro diversi Paesi.
Un particolare ringraziamento va agli insegnanti che con grande impegno hanno portato avanti questo progetto,
come pure agli alunni e alunne per la loro intensa e creativa collaborazione. È stata una grande soddisfazione anche
poter presentare il progetto presso l’Universitá di Bolzano in occasione del convegno “Good Education of Practices”.
Tutti i partecipanti, attraverso questo progetto, hanno avuto modo di acquisire nuove competenze e di arricchirsi
attraverso innumerevoli incontri e nuove amicizie che difficilmente potranno essere dimenticati.
Dott. Elisabeth Scheiber
La Preside della scuola media “Konrad Fischnaler”
Dott. Fritz Karl Messner
Il Sindaco della cittá di Vipiteno

14
Oberviechtach Grußwort
Europas Comenius-Schulen rücken näher zusammen
Seit dem 01. August 2008 beteiligt sich die Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach
(DESO) am Comenius-Bildungsprogramm der Europäischen Union.
COMENIUS-Schulpartnerschaften gehören zum EU-Programm für lebenslanges
Lernen und sie unterstützen und fördern Schulpartnerschaften finanziell.
In der Festspiel- und Garnisonsstadt Oberviechtach geschieht das derzeit durch
die DESO-Partnerschaft mit den Comenius-Schulen in Peilstein (Österreich),
Poběžovice / Ronsperg (Tschechien) und Sterzing / Südtirol (Italien). Die Programme
der acht Comenius-Konferenzen 2008 bis 2010 in den vier Partnerschulen
zeugten von internationaler Ausrichtung und programmatischer Vielfalt.
Völkerverständigung im gemeinsamen Europa bleibt nur eine leere Worthülse,
wenn sie nicht mit direkten und persönlichen Erlebnissen erfüllt wird. Gerade
ein längerfristiges Zusammenarbeiten ermöglicht Schülerinnen und Schülern die Aufnahme von Kontakten und den
Abbau von Vorurteilen. Deshalb wurde auch in den gemeinsamen schulischen Aktivitäten Wert auf ein “Miteinander”
gelegt.
Alle vier waren sich schnell einig, die Comenius-Partnerschaft mit der Herausgabe des Völker verbindenden Jahrbuchs
„Grenzen überwinden – Kultur bewahren“ krönen zu wollen: Ein Jahrbuch mit regionaltypischen Kochrezepten,
Liedern, Brauchtum und literarischen Texten - grenzüberschreitend, in deutscher, tschechischer und italienischer
Sprache.
Unser Dank gilt den Verantwortlichen des Comenius-Programms der Europäischen Union, durch deren Unterstützung
diese Zusammenarbeit erst möglich wurde. Ein besonderes Dankeschön für die großartige Unterstützung sagen wir
unseren Partnerschulen Hauptschule in Peilstein mit Direktor Franz Saxinger, Mittelschule „Konrad Fischnaler“ in
Sterzing mit Direktorin Dr. Elisabeth Scheiber-Salzburger und Zakladni Skola in Poběžovice mit Rektor Mag. Vladimir
Foist. Herzlichen Dank auch dem Europa-Freund Karl Prechtl und Kreisheimatpfleger Hubert Teplitzky sowie allen
beteiligten Lehrkräften und Schülern unserer Doktor-Eisenbarth-Schule.
Sprachliche Verständigungsschwierigkeiten gab es selten. Schnell haben alle miteinander gelernt, dass es so viel
Trennendes, Fremdes gar nicht gibt, dass wir eigentlich viel verwandter sind als wir angenommen hatten.
Für alle Mitwirkenden in Schule und Kommune bleiben aber das Wertvollste die Begegnungen und Freundschaften
– die niemand mehr missen möchte.
Heinz Weigl
Rudolf Teplitzky
1. Bürgermeister Rektor und Schulleiter
Stadt Oberviechtach
Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach

Oberviechtach Uvítací projev
15
Školy zúčastněné na evropském projektu Comenius jsou více semknuté
Od 1. srpna 2008 se škola Doktor-Eisenbarth Oberviechtach (DESO) účastní
vzdělávacího programu Evropské unie Comenius. Partnerství škol v rámci
projektu COMENIUS patří k programu Evropské unie pro celoživotní vzdělávání.
Evropská unie podporuje a finančně pomáhá partnerství škol.
To v současné době probíhá ve městě slavnostních her se stálou vojenskou
posádkou, v Oberviechtachu, na základě partnerství DESO se školami Comenius
v Peilsteinu (Rakousko), Poběžovice / Ronsperg (Česká republika) a
Sterzing / Jižní Tyroly (Itálie). Programy osmi konferencí Comenius 2008
až 2010 ve čtyřech partnerských školách svědčí o mezinárodním zaměření a
rozmanitosti programu.
Porozumění mezi národy v celé Evropě zůstane jen prázdným pojmem, pokud
nebude naplňováno přímými a osobními zážitky. Právě dlouhodobá spolupráce
umožňuje žákyním a žákům navázat kontakty a odbourat předsudky. Proto byl ve společných školních aktivitách
kladen důraz na slovo „společně“.
Všechny čtyři školy byly rychle zajedno, že chtějí partnerství Comenius završit vydáním knihy ročních období s kuchařskými
recepty typickými pro daný region, s písněmi, zvyky a literárními texty – přesahující hranice, v německém,
českém a italském jazyce a spojující tyto národy mottem: „Překonávat hranice – zachovat kulturu“.
Náš dík platí osobám odpovědným za program Comenius Evropské unie, za jejichž podpory se mohla teprve tato
spolupráce uskutečnit. Zvláštní poděkování za obrovskou podporu patří našim partnerským školám Hauptschule v
Peilsteinu s ředitelem Franzem Saxingerem, Střední škole „Konrad Fischnaler“ ve Sterzingu s ředitelkou Dr. Elisabeth
Scheiber-Salzburger a Základní škole v Poběžovicích s ředitelem Mgr. Vladimírem Foistem. Srdečný dík patří
také „Evropanu“ Karlu Prechtlovi a ochranáři krajiny Hubertu Teplitzkému i všem zúčastněným členům učitelského
sboru a žákům naší školy Doktor-Eisenbarth.
Jazykové těžkosti při dorozumívání se vyskytovaly jen zřídka. Všichni dohromady velmi rychle pochopili, že neexistue
mnoho věcí, které by nás oddělovaly a odcizovaly, že jsme vlastně spřízněni mnohem více, než jsme předpokládali.
Pro všechny účinkující ve škole a komunitě zůstávají ale jako nejcennější setkávání a přátelství, která by již nikdo
nechtěl postrádat.
Heinz Weigl
Rudolf Teplitzky
1. Starosta Rektor a správce školy
Město Oberviechtach
Škola Doktor-Eisenbarth Oberviechtach

16
Oberviechtach Un cenno di benvenuto
Si intensificano i rapporti tra le scuole Comenius in Europa
Dal 1° agosto 2008 la Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach (DESO) partecipa
al programma COMENIUS dell’Unione Europea, dedicato all’istruzione scolastica.
I partenariati fra scuole promossi da tale programma sono inquadrati
nell’ambito della realizzazione dell’apprendimento permanente dell’UE e sovvenzionano
e incentivano gli scambi culturali fra scuole.
A Oberviechtach, città nota per i festival che vi si tengono e per essere sede
di un presidio militare, tale programma viene attualmente realizzato tramite
il partenariato della DESO con le scuole Comenius di Peilstein (Austria),
Poběžovice (Repubblica Ceca) e Vipiteno nell’Alto Adige (Italia). I programmi
risultanti dalle otto conferenze Comenius tenutesi dal 2008 al 2010 nelle
quattro scuole partner sono testimonianza di orientamento internazionale e di
varietà programmatica.
La comprensione fra le popolazioni della comunità europea non continua ad essere che una parola vuota se non viene
riempita di esperienze dirette e personali. È proprio il lavorare insieme a lungo termine che permette ad alunne
e alunni di avviare contatti e di abbattere pregiudizi. Perciò è stata accordata particolare importanza al rapporto di
collaborazione reciproca anche nelle attività scolastiche comuni.
Tutte e quattro le scuole hanno deciso rapidamente e di comune accordo di coronare il partenariato Comenius con
la pubblicazione del libro sulle quattro stagioni, simbolo del legame fra le popolazioni vicine dal titolo “Superare
i confini - conservare la cultura”. Si tratta di un’opera dedicata a ricette tipiche regionali, canzoni, usi e costumi,
nonché testi letterari, che, avendo un’impronta interculturale, è redatta in lingua tedesca, ceca e italiana.
Il nostro ringraziamento va ai responsabili per il programma Comenius dell’Unione Europea, senza il cui sostegno
questa collaborazione non sarebbe stata possibile. Un particolare ringraziamento per il favoloso appoggio accordatoci
va alle nostre scuole partner, la Hauptschule di Peilstein con il preside Franz Saxinger, la scuola media Konrad
Fischnaler di Vipiteno con la preside dott.ssa Elisabeth Scheiber-Salzburger e la Zakladni Skola di Poběžovice con il
preside dott. Vladimir Foist. Un caloroso ringraziamento è diretto inoltre a Karl Prechtl, fautore degli ideali europei,
e a Hubert Teplitzky, responsabile culturale addetto alla conservazione di costumi e usi locali, così come a tutti i
docenti e agli alunni partecipanti della nostra Doktor-Eisenbarth-Schule.
Difficoltà nella comunicazione linguistica si sono verificate raramente. I partecipanti hanno compreso rapidamente,
tutti insieme, che i fattori di divisione e di estraneità sono inferiori alle aspettative iniziali e che siamo molto più
vicini di quanto avessimo supposto.
Per tutti i collaboratori a livello scolastico e comunale il valore più prezioso è costituito comunque dagli incontri e
dalle amicizie nate, alle quali nessuno vorrebbe più rinunciare.
Heinz Weigl
Sindaco
Città di Oberviechtach
Rudolf Teplitzky
Preside e direttore
Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach

Inhalt · Obsah · Contenuto 17
Inhalt · Obsah · Contenuto
Deutsch Česky Italiano
Grußworte Slovo na úvod Saluti 5 - 16
Inhalt Obsah Indice 17
Vorworte Předmluva Prefazioni 18-29
Frühling Jaro Primavera 30 - 69
Sommer Léto Estate 70 - 109
Herbst Podzim Autunno 110 - 149
Winter Zima Inverno 150 - 189
Johann Amos
Comenius
Jan Amos
Komenský
Johann Amos
Comenius
190 - 193

18
Peilstein Brauchtum
Das Mühlviertel
Das Mühlviertel ist das nördliche Viertel des Bundeslandes Oberösterreich, eingebettet zwischen Donau und Böhmerwald.
Der Schulstandort Peilstein und die Einzugsgemeinden Kollerschlag, Nebelberg und Julbach liegen im
nordwestlichen Teil, im Dreiländereck Österreich – Deutschland – Tschechien. Die Bewohner hier werden gerne auch
als „Obermühlviertler“ bezeichnet. In die Landeshauptstadt Linz sind es 55 km, ins benachbarte bayerische Passau
fährt man 45 km.
Das obere Mühlviertel ist eine strukturschwache Region mit wenigen Industriearbeitsplätzen. Größere Arbeitgeber
in der Nähe sind die Fensterfabrik Internorm, Topic-Türen und die Biobäckerei Mauracher in Sarleinsbach, der KFZ-
Zulieferer Oberaigner in Nebelberg, der Pelletsofenerzeuger Ökofen in Lembach, der Kunststoffproduzent Leripa in
Oepping und die Baufirmen der Region. Daneben bieten zahlreiche Klein- und Mittelbetriebe in Handel und Gewerbe
Beschäftigung. Dennoch sind viele zum täglichen Auspendeln bis in den Linzer Zentralraum gezwungen. Die zupackenden
Obermühlviertler sind überall gesuchte Arbeitskräfte. Die Arbeitslosigkeit ist gerade deswegen im Verwaltungsbezirk
Rohrbach eine der niedrigsten in ganz Österreich.
Schulisch sind die 42 Gemeinden des Bezirkes sehr gut versorgt mit 36 Volksschulen, 13 Hauptschulen, 3 Polytechnischen
Schulen, 1 Gymnasium und mehreren berufsbildenden mittleren und höheren Schulen. Ein Problem ist
allerdings, dass der gut ausgebildete Nachwuchs häufig hier keine adäquaten Berufschancen vorfindet und deshalb
abwandert.
Das Donautal im Süden, der Böhmerwald im Norden und dazwischen die sanfte Hügellandschaft mit sagenumwobenen
Granitformationen, idyllischen Plätzen, hübschen Dörfern und gepflegten Fluren sind die touristischen Grundlagen
der Region. Einheimische und Gäste finden sowohl im Winter als auch im Sommer ein reichhaltiges Angebot
für Freizeitaktivitäten: Ski alpin am Hochficht, Langlaufzentrum Schöneben, weitläufiges Loipennetz, Schneeschuhwandern,
Eisstockschießen, Sportanlagen, Bogenschießen, Reithallen, Reitwegenetz, Schwimmbäder, Golfparks,
Tennishallen, Radwegenetz, Mountainbiken, Wandernetz mit Themenwegen, erstklassige Wellness-Hotels.
Infos:
www.boehmerwald.at, www.peilstein.at, www.kollerschlag.at, www.nebelberg.ooe.gv.at, www.julbach.ooe.gv.at

Peilstein Obyčeje
19
Mühlviertel
Mühlviertel se nachází v severní části spolkové země Horní Rakousko, ohraničený je Dunajem (Donau) a Šumavou
(Böhmerwald). Školské zařízení Peilstein a spádové obce Kollerschlag, Nebelberg a Julbach leží v severozápadní
části, v trojúhelníku tří zemí: Rakousko – Německo – Česká republika. Zdejší obyvatelé jsou také nazývání
„Obermühlviertler“. Do hlavního zemského města Lince (Linz) je to 55 km, do sousedního bavorského Pasova
(Passau) pojedete 45 km.
Slabě strukturovaný region Horního Mühlviertelu nabízí jen málo pracovních míst, zejména v průmyslové oblasti.
Mezi významnější zaměstnavatele v okolí se řadí továrna na výrobu oken Internorm, dveří Topic-Türen a biopekárna
Mauracher v Sarleinsbachu, dodavatel pro automobilový průmysl Oberaigner v Nebelbergu, výrobce dřevěných
pelet Ökofen v Lembachu, výrobce plastů Leripa v Oeppingu a stavební firmy regionu. Zaměstnání poskytují
kromě toho i početné malé a střední provozy zabývající se obchodem a řemesly. Přesto je mnoho lidí nuceno
každý den dojíždět do centrálního Lince. Šikovní obermühlviertlerští řemeslníci jsou všude vyhledávanou pracovní
silou. Právě proto je nezaměstnanost ve správní oblasti Rohrbach jednou z nejnižších v celém Rakousku.
Co se týká školských zařízení, 42 obcí okresu je velmi dobře zajištěno 36 základními školami s prvním stupněm, 13
základními školami s druhým stupněm, 3 polytechnickými školami, 1 gymnáziem a několika středními a vyššími
odbornými školami. Problémem samozřejmě je, že dobře připravený dorost zde často nenachází adekvátní šance
k uplatnění své profese, a proto se stěhuje jinam.
Údolí Dunaje na jihu, Šumava na severu a mezitím mírná pahorkatina s pověstmi opředenými žulovými skalními
útvary, idylickými místy, krásnými vesnicemi a obdělanými lány představují turistický základ regionu.Zdejší
obyvatelé a hosté zde jak v zimě, tak i v létě najdou bohatou nabídku aktivit pro volný čas: skialpinismus na
Hochfichtu, běžkařské centrum Schöneben, rozsáhlá síť běžeckých stop, putování na lyžích, curling, sportoviště,
lukostřelba, jízdárny, síť jezdeckých cest, bazény, golfová hřiště, tenisové haly, cyklistické stezky, mountainbiken,
turistické trasy s naučnými stezkami, prvotřídní wellness hotely.
Informace:
www.boehmerwald.at, www.peilstein.at, www.kollerschlag.at, www.nebelberg.ooe.gv.at, www.julbach.ooe.gv.at

20
Peilstein Usanza
Il Mühlviertel
Il Mühlviertel è la regione settentrionale del Land federale dell’Alta Austria, situata fra il Danubio e la Selva Boema.
Il comune di Peilstein, sede scolastica, e quelli adiacenti di Kollerschlag, Nebelberg e Julbach si trovano nella zona
nord-occidentale, ovvero nel Dreiländereck, nel triangolo di confine tra Austria, Germania e Repubblica Ceca. Gli
abitanti di questa regione vengono spesso chiamati anche Obermühlviertler. Il capoluogo del Land federale, Linz,
dista 55 km, la vicina città bavarese di Passavia si trova a 45 km di distanza.
L’alto Mühlviertel è una regione strutturalmente debole con una limitata offerta di posti di lavoro nell’industria. I
maggiori datori di lavoro nei dintorni sono il produttore di finestre Internorm, Topic-Türen e il panificio biologico
Mauracher di Sarleinsbach, il fornitore di componentistica auto Oberaigner di Nebelberg, il produttore di stufe a
pellet Ökofen di Lembach, il produttore di materie plastiche Leripa di Oepping e le imprese edili della regione. Inoltre
sono presenti sul territorio numerose piccole e medie imprese che provvedono a fornire alla popolazione posti di
lavoro nel commercio e nella piccola industria. Tuttavia, sono molti i pendolari costretti a fare quotidianamente la
spola tra il luogo di residenza e l’area urbana di Linz. Gli abitanti di questa zona sono energici lavoratori ricercati
ovunque. Proprio per questo il tasso di disoccupazione nel distretto amministrativo di Rohrbach è uno dei più bassi
di tutta l’Austria.
I 42 comuni del distretto dispongono di una buona infrastruttura scolastica che comprende 36 Volksschulen (letteralmente
“scuole popolari”), 13 Hauptschulen (scuole di avviamento al lavoro), 3 scuole politecniche, 1 liceoginnasio
e numerose scuole medie di primo e di secondo grado a indirizzo professionale. Un problema, tuttavia,
è rappresentato dal fatto che i giovani, pur avendo goduto di una buona preparazione scolastica e professionale,
spesso non trovano adeguate opportunità lavorative in zona e abbandonano la regione.
Le principali attrazioni turistiche del Mühlviertel sono la valle del Danubio a sud, la Selva Boema a nord ed il dolce
paesaggio collinare nel centro, caratterizzato da formazioni granitiche divenute oggetto di fantastiche leggende,
da luoghi idilliaci, da graziosi paesi e da campagne ben curate. Abitanti e turisti possono godere sia in inverno sia
in estate di una ricca offerta di attività per il tempo libero: alle attrezzature per lo sci alpino sul monte Hochficht
si affiancano quelle del centro per lo sci di fondo di Schöneben con una vasta rete di piste; si possono effettuare,
inoltre, escursioni con racchette da neve e praticare lo stock sport; si hanno a disposizione impianti sportivi e quelli
per il tiro con l’arco, maneggi coperti, una fitta rete di ippovie, piscine, campi da golf, campi da tennis al coperto,
innumerevoli piste ciclabili, nonché percorsi per gli appassionati di mountain bike, itinerari escursionistici tematici
e hotel benessere di prima classe.
Informazioni:
www.boehmerwald.at, www.peilstein.at, www.kollerschlag.at, www.nebelberg.ooe.gv.at, www.julbach.ooe.gv.at

Poběžovice Brauchtum
21
Tradition und Kultur in der Region Poběžovice
Das Städtchen Poběžovice [dt.: Ronsperg]* liegt unweit der Grenze zu Bayern, am Fuße des Böhmerwaldes. Seine
Geschichte ist vor allem mit dem örtlichen Schloss und dem Geschlecht der Coudenhove-Kalergi verbunden,
das im Jahre 1864 in den Besitz von Poběžovice gelangte. Der Sohn des Gutsbesitzers, Heinrich, ein gebildeter
Diplomat und österreichischer Gesandter, heiratete im Jahre 1892 in Tokio die Japanerin Mitsuko Aoyama und
verbrachte sein Leben mit ihr auf dem hiesigen Schloss. Ihre gemeinsame Geschichte verknüpft die europäische
Kultur mit der Kultur des fernen Ostens. Der zweitgeborene Sohn Richard, Philosoph und Politiker, wurde der
geistige Vater der Paneuropäischen Bewegung.
Da Poběžovice bis zum Ende des Krieges eine deutsche Stadt war, wurde es mit dem Abzug der ursprünglichen
Bevölkerung still um das Schloss, mit ihr verließen auch jegliche kulturelle Traditionen die Stadt. Eine erhebliche
Bevölkerungsmigration führte und führt immer noch dazu, dass Bräuche und Traditionen hier keine festen Wurzeln
schlagen. Gemeinsam mit Zeitzeugen und Lehrern bemüht sich jedoch die junge Generation, Schüler der hiesigen
Schule, um eine Wiederbelebung. Die Mehrzahl der Pädagogen stammt aus der malerischen Region Chodsko
[dt.: Chodenland]*, weltweit bekannt für ihre eigene Geschichte, die fest verwurzelten und erhaltenen Bräuche,
Traditionen und die urwüchsige Kultur, welche ihren Ursprung im Leben und harten Arbeiten der Menschen im
Einklang mit den Jahreszeiten haben. Die Bewohner der Region Chodsko, die Choden, haben ihren Helden, Jan
Sladký Kozina, sind stolz auf ihre Majestäten, die ihnen Sonderrechte und Freiheit garantierten, auf ihre Trachten
und ihre erhaltene Mundart. Sie sind zu Recht stolz auf ihre malerische Choden-Keramik und fest verbunden mit
dem urwüchsigen Bergland mit einer Vielzahl interessanter Flecken und Naturreichtümern. Das Leben dieser
Menschen war und ist auch heute noch nicht leicht, weil der Landstrich hier sehr arm war und ist. Harte Arbeit,
häufig nur auf dem Feld, und eine kleine Wirtschaft bildeten für viele den einzigen Broterwerb.
Reichtum finden wir in den Traditionen, den die Generationen in der Region Chodsko immerwährend ererben,
übernehmen und weitergeben. Auch heute können wir uns Ostern nicht ohne die „Klapperer“ vorstellen, die mit
ihren Klappern durch die Dörfer ziehen und die Glocken ersetzen, die fort nach Rom geflogen sind. Ebenso sind
das Flechten von Osterruten aus Weidengerten, die herrlich bemalten Ostereier - die „kraslice“, die Klöppel-Ostereier
und das Backen des mazanec - des Osterkuchens hier beheimatet. Für jeden „Heiligen“ im Kalender haben
wir die traditionellen „Wallfahrten“, die verbunden sind mit den Küchlein der Region Chodsko - chodské koláče.
Im Herbst ist es dann das „Kirchweihfest“, begleitet vom Schlachtfest und der herrlichen hausgemachten Leberwurst,
Blutwurst und Presswurst. Die größte Aufmerksamkeit verdient jedoch die „Fastnachtszeit“, die jeweils am
Samstag mit dem Maskenball beginnt, am Sonntag mit dem Kostümumzug durch den Ort - begleitet vom Singen
von Chodsker Liedern - weitergeht; am Montag folgt die „Weiberfastnacht“, die der älteren Generation vorbehalten
ist, und am Dienstag gipfelt das Fastnachtstreiben im „Zu-Grabe-tragen“ der „Fastnachtszeit“, das auf dem
letzten Weg von einem Richter und dem fröhlichen Zug der Masken begleitet wird.
Die Region Chodsko ist ein urwüchsiger Landstrich, die Menschen hier sind stolz auf ihre Wurzeln, sie lieben ihr
Land und streben danach, dass diese Liebe zu ihrem Land und alle seine Traditionen niemals vergehen. Daher
gründet sich auch unser Buch auf Traditionen, Sitten und Bräuchen, Liedern, Sprüchen, Bauernregeln und auch
Rezepten vor allem der Region Chodsko; und ebenso bemühen wir uns aus dem gleichen kulturellen Erbe Anregungen
zu finden, um die kulturellen Lücken des schwer geprüften Landstrichs um Poběžovice zu füllen.
[...]* Anmerkung des Übersetzers.

22
Poběžovice Obyčeje
Předmluva - Tradice a kultura našeho kraje
Městečko Poběžovice leží nedaleko hranice s Bavorskem, na úpatí Českého lesa. Jeho historie je spjata především
s místním zámkem a rodem Coudenhove – Kalergi, jenž získal poběžovické panství v roce 1864. Syn majitele panství
Heinrich, vzdělaný diplomat, rakouský vyslanec, se oženil v roce 1892 v Tokiu s Japonkou Mitsuko Aoyama a
poté strávil život s ní na zdejším zámku. Jejich společný příběh v sobě spojuje evropskou a dalekou východní kulturu.
Druhorozený syn Richard, filozof a politik, se stal duchovním otcem Panevropského hnutí.
Vzhledem k tomu, že Poběžovice byly až do konce války městem německým, utichl s odchodem původního obyvatelstva
po skončení války život na zámku a z městečka odešly i veškeré tradice spojené s kulturním životem. Značná
migrace obyvatelstva vedla a stále vede k tomu, že zvyky a tradice nemají u nás pevně zapuštěné kořeny. O jejich
znovuobnovení se však snaží společně s pamětníky a učiteli mladí lidé, žáci zdejší školy. Většina pedagogů
pochází z malebného Chodska, celosvětově proslaveného vlastní historií, pevně zakořeněnými a zachovalými zvyky,
tradicemi a svéráznou kulturou, vycházející a úzce spjatou s celoročním životem lidí a jejich náročnou prací
v jednotlivých ročních obdobích. Chodové mají svého hrdinu, Jana Sladkého Kozinu, jsou hrdi na svoje majestáty,
které jim zaručovaly výsadní práva a svobodu, na svůj kroj, na svoje zachované nářečí. Jsou právem pyšní na malebnou
chodskou keramiku a pevně spojeni s rázovitou horskou krajinou se spoustou zajímavých míst a přírodního
bohatství. Život těchto lidí nebyl a není ani dnes snadný, protože zdejší kraj byl a je velmi chudý. Tvrdá práce,
často jen na poli a malé hospodářství, to byla u mnohých jediná obživa.
Bohatství najdeme v tradicích, jež po sobě generace na Chodsku neustále dědí, přebírají a dále si předávají. Ani
dnes si nedovedeme představit Velikonoce bez „ klepáčů“, kteří chodí s řehtačkami po vsi a nahrazují zvony, jež
odlétly do Říma. Zdomácnělo rovněž pletení pomlázky z vrbových proutků, malování nádherných „kraslic“, paličkování
vajíček a pečení mazance. Na každého „ svatého“ v kalendáři máme tradiční „ poutě“ spojené s chodskými
koláči.
Na podzim je to pak „ posvícení“, které doprovází zabijačka a výborné domácí jitrnice, jelita a tlačenka. Nejvíce
pozornosti si však zaslouží „Masopust“, který začíná vždy v sobotu maškarním bálem, pokračuje v neděli
krojovaným průvodem obcí doprovázený chodskými písničkami, v pondělí pak následuje „babský bál“ věnovaný
starší generaci a v úterý vrcholí masopustní veselí pochováním „Masopusta“, kterého na poslední cestě vyprovází
soudce a veselý průvod maškar.
Chodsko je kraj svérázný, lidé zde jsou hrdi na svůj původ, mají svůj kraj rádi a usilují o to, aby láska k němu a
zachování všech tradic nikdy nezanikly. Proto i naše kniha vychází v tradicích, zvyklostech, v písních, v říkadlech,
v pranostikách i v receptech především z Chodska, stejně jako se snažíme čerpat ze stejného odkazu náměty pro
vyplnění kulturní mezery v historii těžce zkoušené oblasti Poběžovicka.

Poběžovice Usanza
23
Prefazione – Tradizioni e cultura della nostra regione
La cittadina di Poběžovice si trova poco distante dal confine con la Baviera, ai piedi della Selva Boema. La sua storia
è legata soprattutto al castello locale e alla famiglia dei Coudenhove-Kalergi che entrò in possesso di Poběžovice
nel 1864. Il figlio del proprietario terriero, Heinrich, un colto funzionario diplomatico e messo austriaco, sposò nel
1892 a Tokio la giapponese Mitsuko Aoyama con la quale trascorse la sua vita nel castello della cittadina ceca. La loro
storia comune collega la cultura europea a quella del lontano Oriente. Il secondogenito Richard, filosofo e politico,
divenne il padre spirituale del movimento paneuropeo.
Dato che Poběžovice fu fino alla fine della guerra una città tedesca, con il ritiro della popolazione originaria si spense
la vita intorno al castello e al contempo la città perse anche qualsiasi tradizione culturale. Il notevole fenomeno
migratorio della popolazione comportò e comporta ancora oggi per le tradizioni, gli usi e i costumi locali l’assenza
di forti radici, che tuttavia i giovani, ovvero gli alunni della scuola, assieme a testimoni dell’epoca e agli insegnanti,
si impegnano a recuperare. La maggior parte dei pedagogisti proviene dalla suggestiva regione di Chodsko, conosciuta
in tutto il mondo per la propria storia, gli usi, i costumi e le tradizioni ben radicati e mantenuti, nonché la
cultura genuina, elementi che hanno origine dalla vita e dal duro lavoro degli uomini in armonia con le stagioni. Gli
abitanti della regione di Chodsko hanno il proprio eroe, Jan Sladký Kozina, sono orgogliosi dei loro sovrani, i quali
garantirono loro speciali diritti e libertà, nonché dei loro costumi folcloristici e del dialetto mantenuto. A ragione
vanno fieri della loro ceramica artistica regionale e sono strettamente legati all’incontaminato paesaggio montuoso
con la sua molteplicità di interessanti borghi e ricchezze naturali. La vita di questa gente non fu facile e non lo è
ancora oggi poiché questo territorio fu e continua ad essere molto povero. Il duro lavoro, spesso solo nei campi, e
una piccola fattoria rappresentavano per molti l’unico modo di guadagnarsi da vivere.
Ricche peraltro sono le tradizioni che le generazioni della regione di Chodsko continuano ad ereditare, vivere e tramandare.
Anche oggi non possiamo immaginare la Pasqua senza i “klapperer” che con i loro strumenti caratteristici
a raschiamento in legno, le raganelle, girano per i paesi sostituendo le campane che rapidamente sparirono alla
volta di Roma. Altrettanto irrinunciabili sono la “pomlázka”, frusta di vimini intrecciati, le bellissime uova di Pasqua
dipinte chiamate “kraslice”, le uova di Pasqua eseguite a tombolo e la “mazanec”, torta pasquale originaria della
regione. Per ciascun “santo” del calendario abbiamo i tradizionali “pellegrinaggi” legati ai dolcetti della regione
di Chodsko, i “chodské koláče”. In autunno c’è poi quella che originariamente era la festa di consacrazione della
Chiesa e che ora è divenuta una sorta di sagra del patrono insieme con quella per la macellazione del maiale in cui
si possono assaporare squisiti insaccati di fegato, sanguinaccio e coppa casarecci. Il periodo più atteso è però quello
di Carnevale che comincia il sabato con il ballo in maschera e prosegue la domenica con la sfilata dei costumi per il
paese, accompagnata da canzoni della regione Chodsko. Lunedì è poi “lunedì grasso”, festa riservata ai meno giovani,
e martedì i festeggiamenti culminano con la processione funeraria del carnevale morto che per l’ultimo viaggio
viene accompagnato da un giudice e da un’allegra sfilata di maschere.
La zona adiacente a Chodsko è una regione autentica la cui gente va fiera delle proprie radici, ama la propria terra
e fa in modo che questo amore per il proprio territorio e tutte le sue tradizioni non venga mai meno. Perciò anche il
nostro libro si basa sulle tradizioni, gli usi e i costumi, le canzoni, i detti e i proverbi contadini e anche sulle ricette
che appartengono in primo luogo a questa regione. Parimenti cerchiamo di trarre dallo stesso patrimonio di tradizioni
spunti che possano colmare i vuoti culturali che caratterizzano la duramente provata regione di Poběžovice.

24
Sterzing Brauchtum
Tradition & Brauchtum
Tradition & Brauchtum im Kontext des 21. Jahrhunderts...
Welche Gedankensplitter wirbeln wohl dem Leser durch den Kopf: Ablehnung oder Befürwortung - Unbehagen oder
Freude...
Wenn wir in der heutigen Zeit, vielerorts geprägt, ja oft sogar dominiert von Schlagwörtern wie „Innovation“ und
„Schnelllebigkeit“, wenn wir in dieser Zeit von Tradition & Brauchtum sprechen, scheinen sich so manchem tiefe
Abgründe aufzutun. Abgründe, die nur mit fragiler Folklore oder mit beschönigenden Kindheitserinnerungen älterer
Jahrgänge überbrückbar scheinen. Tradition & Brauchtum sind für so manchen negativ besetzt, weil der Eindruck von
altem, starrem Denken damit schnell in Verbindung gebracht wird. Der moderne Zeitgenosse muss ja aufgeschlossen
sein für alles Neue, Innovative – er muss eben modern sein. Zu fern, zu fremd, zu verschieden von unserem täglichen
Leben scheinen Tradition & Brauchtum.
Trotzdem pflegen wir sie auf die eine oder andere Weise im ständig wiederkehrenden Jahresrhythmus. Wir haben sie
von unseren Vorfahren übernommen und geben sie an unsere Nachkommen weiter. Dabei sind sie einem ständigen
Wandel unterworfen, historisch Gewachsenes wird ständig an neue sozio-kulturelle Gegebenheiten angepasst. Sie
stehen in einem Spannungsfeld zwischen Geschichte und Moderne.
In einer stark vom Fremdenverkehr geprägten Region wie Südtirol haben wir viele alte Bräuche wegen der jährlich
wiederkehrenden Touristen neu aufleben lassen. Was früher im kleinen überschaubaren Rahmen innerhalb einer bäuerlichen
Großfamilie, innerhalb eines Dorfes oder ganzen Tales vor einem stark religiösen Hintergrund gepflegt und
von vielen als willkommene Abwechslung von einem meist durch harte Arbeit geprägten Leben angesehen wurde, ist
heute vielleicht in den Augen vieler zu einer Veranstaltung eben nur für Touristen geworden. Trotzdem: vereinzelte
Bräuche der guten alten Zeit geraten auf diese Weise nicht so leicht in Vergessenheit. Das ist gut so, denn vor allem
der junge Mensch braucht in der kritischen Auseinandersetzung mit seiner Umwelt auch Verwurzelung in Tradition
& Brauchtum. Wer sich über Grenzen hinauswagen, seinen Horizont erweitern, Begegnung mit anderen Kulturen
wagen – eben Europa im eigentlichen Sinne l e b e n will - muss seine eigenen Wurzeln kennen, ohne dabei im
Ewiggestrigen verhaftet zu bleiben.
Tradition & Brauchtum - undenkbar ohne den Prozess der Identitätsfindung. (Süd)Tirol feierte im Jahre 2009 mit
dem „Andreas Hofer-Jahr“ das 200jährige Gedenken an den Tiroler Freiheitskampf. Vor dem Hintergrund der damit
einhergegangenen Aktivitäten und Feierlichkeiten wird die Südtiroler Identität wieder neu hinterfragt. Das Comenius-Projekt
„Grenzen überwinden – Kultur bewahren“ bot auch unseren SchülerInnen die Gelegenheit sich mit ihrer
eigenen Identität auseinander zu setzen und sie zu hinterfragen, indem sie sich eben mit Tradition & Brauchtum
beschäftigten.
Der gebürtige Sterzinger und ehemalige EU-Parlamentarier Alexander Langer hat vor seinem selbst gewählten Tod
in einem Abschiedsbrief eine wichtige Botschaft hinterlassen, als er schrieb: „Was gut war, führt weiter.“ Dieser
Leitspruch könnte auch für Tradition & Brauchtum gelten, und zwar in Südtirol genauso wie überall in Europa...

Sterzing Obyčeje
25
Tradice a zvyky
Tradice a zvyky v kontextu 21. století...
Jaké myšlenkové pochody probíhají čtenáři hlavou: odmítnutí nebo přijetí – stísněnost nebo radost...
Když v dnešní době, kdy leckde výrazně, dokonce s důrazem zaznívají slova jako „inovace“ a „krátká životnost“,
když tedy v této době hovoříme o tradicích a zvycích, tak se leckterým zdá, že se otevírají hluboké propasti, propasti,
které se zdají být překonatelné jen křehkým folklorem nebo přikrášlenými vzpomínkami starších generací
na dětství. Tradice a zvyky na mnohé působí negativně, protože je s nimi často spojováno zastaralé a zkostnatělé
myšlení. Moderní, současný člověk musí být přece přístupný všemu novému, všem inovacím - musí tedy být moderní.
A tak se tradice a zvyky zdají být od našeho každodenního života odtržené, cizí a velmi odlišné.
Přesto se jimi různými způsoby zabýváme ve stále se opakujícím ročním rytmu. Převzali jsme je od našich prarodičů
a předáváme je dále našim potomkům. Přitom podléhají stálým změnám, historická zralost je stále přizpůsobována
novým, sociálně kulturním podmínkám. Stojí v napěťovém poli mezi historií a modernou.
V regionu silně formovaném cestovním ruchem, jako jsou Jižní Tyroly, jsme mnohé staré zvyky opětovně oživili
kvůli každoročně se vracejícím turistům. To co bylo dříve udržováno v malém přehlédnutelném rámci uvnitř
velké selské rodiny, uvnitř vesnice nebo celého údolí se silně náboženským pozadím a mnohými považováno za
vítanou změnu v životě, který byl většinou naplněn tvrdou prací, to se dnes v očích mnoha lidí stalo atrakcí pořádanou
jen pro turisty. Přesto: na rázovité zvyky starých dobrých časů se nedá jen tak snadno zapomenout.
To je dobré především pro mladého člověka, který jistě potřebuje při kritickém střetu se svým okolím mít své
kořeny v tradicích a zvycích. Ten, kdo se odváží překročit hranice, rozšířit svůj horizont a troufne si setkat se i s
jinými kulturami a chce tedy doopravdy žít v Evropě, ten musí znát své vlastní kořeny bez toho, že by přitom zůstal
věčně uvězněný v minulosti.
Udržení tradic a zvyků je nemyslitelné bez procesu nalezení vlastní identity. Jižní Tyroly uctily v roce 2009 rokem
„Andrease Hofera“ 200 let starou vzpomínku na tyrolský boj za svobodu. Na pozadí s tím spojených aktivit a
slavností se obyvatelé Jižních Tyrol zase znovu zabývali vlastní identitou. Projekt Comenius „Překonávat hranice
– zachovat kulturu“ nabídl také našim žákům příležitost, aby se zabývali svou minulostí a vypořádali se se svou
vlastní identitou v rámci tradic a zvyků.
Rodilý Sterzinger a dřívější poslanec EU, Alexander Langer, před svou smrtí, kterou si sám zvolil, zanechal v dopise
na rozloučenou následující důležité poselství: „Co bylo dobré, pokračuje.“ Toto motto by mohlo platit i pro
tradice a zvyky, a to jak v Jižních Tyrolech, tak i všude v Evropě...

26
Sterzing Usanza
Tradizioni e usanze
Tradizioni e usanze in un contesto come quello del XXI secolo...
Quali pensieri e sensazioni vagheranno mai per la mente dei lettori a tal proposito, vi prenderà forma un moto di
rifiuto o di assenso – di disagio o di gioia...
Nell’epoca odierna, quasi ovunque caratterizzata, e spesso persino dominata, dagli imperativi dell’”innovazione”
e dell’”effimero” nel senso proprio del termine,quando in questa epoca attuale parliamo di tradizioni e usanze, a
taluni sembrerà che si spalanchino profondi abissi. Abissi di cui si ha l’impressione possano essere colmati solo da
un debole spirito folcloristico o dai ricordi d’infanzia custoditi dai più anziani e abbelliti dalla memoria. Tradizioni e
usanze hanno per molti una connotazione negativa in quanto vengono subito associate con l’idea di una mentalità
vecchia e rigida. Chi fa parte della società di oggi deve essere aperto a tutto ciò che rappresenta novità e innovazione
- deve essere appunto moderno. Tradizioni e usanze ci appaiono troppo lontane, troppo estranee, avvolte in
un’atmosfera troppo diversa da quella della nostra quotidianità.
Ciononostante, in un modo o nell’altro, continuiamo a riprodurle inconsapevolmente nel ritmo costantemente ripetitivo
degli anni. Le abbiamo ereditate da chi ci ha preceduto e le trasmettiamo a chi ci succede. In questo processo
esse sono sottoposte ad un continuo mutamento: ciò che ha avuto sviluppo attraverso la storia viene costantemente
riadattato a nuove circostanze socioculturali. Tradizioni e usanze si trovano al centro di tensioni contrapposte, in
una spinosa zona di confine tra il passato e il presente.
In una regione caratterizzata da un forte passaggio di stranieri come l’Alto Adige abbiamo riportato in vita vecchi
usi e costumi per il piacere dei turisti che annualmente tornano a farci visita. Ciò che prima nel piccolo e semplice
contesto di una grande famiglia contadina, nel paese o nell’intera vallata veniva praticato in ragione di un forte
senso religioso, o veniva visto da molti come una gradita occasione di distrazione da una vita fatta per lo più di duro
lavoro, oggi è divenuto forse agli occhi di molti uno spettacolo inscenato solamente a uso e consumo dei turisti.
Eppure in questo modo singole usanze dei bei tempi andati non cadono così facilmente in dimenticanza. E questo è
un bene, poiché soprattutto i giovani, nel difficile processo di confronto critico con l’ambiente che li circonda hanno
anche il bisogno di sentirsi radicati nella loro cultura e tradizioni e usanze prestano loro un importante contributo in
tal senso. Chi vuole oltrepassare i confini, ampliare i propri orizzonti, incontrare culture diverse – v i v e r e l’Europa
nel vero senso della parola - deve avere coscienza delle proprie radici senza peraltro farsi soggiogare da convinzioni
irrimediabilmente votate al passato.
Tradizioni e usanze – impensabili senza un processo di ricerca della propria identità. I tirolesi e gli altoatesini hanno
celebrato nel 2009 il bicentenario della morte di Andreas Hofer, il patriota caduto per la libertà del Tirolo. Nell’ambito
degli eventi e delle solennità concomitanti si è effettuata una nuova analisi critica della questione dell’identità
altoatesina. Anche ai nostri alunni il progetto Comenius “Superare i confini - conservare la cultura” ha offerto la
possibilità di porsi nuove domande in merito alla propria identità culturale e di esplorarla esaminando in particolare
tradizioni e usanze.
L’europarlamentare Alexander Langer, originario di Vipiteno, prima di togliersi la vita ha trasmesso un importante
messaggio nella lettera di addio scrivendo: „Continuate in ciò che era giusto“. Questa massima potrebbe essere tenuta
in considerazione anche per le tradizioni e le usanze, non solo nell’Alto Adige ma anche nel resto dell’Europa.

Oberviechtach Brauchtum
27
Tradition und Kultur des Oberviechtacher Landes
Vorliegende Funde von Flint, ein dem Quarz sehr nah verwandtes Gestein aus der Mittelsteinzeit (etwa 8000 bis
3000 vor Christi), auch Feuerstein oder wegen seiner gelblichen Färbung Hornstein genannt, belegen als Zeugen
der Steinzeit, dass das Gebiet Oberviechtach – Schönsee nicht erst spät durch Rodungen besiedelt wurde. Aus dem
Material wurden Werkzeuge wie scharfe Messer, Schaber zum Bearbeiten von Fellen und Pfeilspitzen gefertigt.
Urkundlich erstmals erwähnt wurde Oberviechtach mit der Burg Haus Murach um 1110, das Gebiet um die Stadt
Schönsee 1234. Sowohl die Burg Haus Murach als auch Schönsee trotzten den Hussiteneinfällen des 15. Jahrhunderts.
Dagegen wurde Oberviechtach 1432 von ihnen überfallen, erobert, ausgeplündert und abgebrannt. Auch
danach verwüsteten immer wieder Brände die Orte.
Als Berührungspunkte zu Tschechien können der uralte Handelsweg von Amberg über Oberviechtach und Schönsee–
Stadlern und nach Böhmen weiterführend – „Sautreibergasse“ genannt - sowie die Statue des „Doppelten Johannes
von Nepomuk“ bei Schönsee gesehen werden. Seit 2007 führt zudem der Jakobs-Pilgerweg durch das Oberviechtach
Land.
Einen ersten wirtschaftlichen Aufschwung erlebte das bis dorthin überwiegend landwirt-schaftlich strukturierte
Gebiet nach dem Eisenbahnbau Nabburg – Oberviechtach (1904) und weiter nach Schönsee (1913). Einen weiteren
Schub nach vorne brachte die Währungsreform 1948. Oberviechtach wurde 1952 zur Stadt erhoben und ist seit 1961
Garnisonsstandort.
Öffentliche Einrichtungen mussten dringend erweitert werden. Eine neue Zentralvolksschule, eine evangelische Kirche,
ein Gymnasium, eine Förderschule, eine Berufsfachschule waren neu zu errichten. Weiter wurden Kindergärten,
Sportstätten und Wohnsiedlungen gebaut, die katholische Pfarrkirche und der Friedhof waren zu erweitern. Auch
Schönsee und das restliche Gebiet des Altlandkreises Oberviechtach erlebten einen ähnlichen Aufschwung.
An bedeutenden Kulturgütern existieren im Einzugsgebiet der Doktor-Eisenbarth-Schule (identisch mit dem Gebiet
des Altlandkreises mit derzeit 10.688 Einwohnern) neben dem Schloss Winklarn 20 Kirchen; daneben sind noch 66
Kapellen und 19 Glockentürme nachzuweisen. Außerdem gibt es zahlreiche denkmalgeschützte Gebäude, Totenbretter
und Flurkreuze, unter ihnen auch zahlreiche Nepomuk-Statuen. Reste mittelalterlicher Burgen finden sich in
Obermurach, Wildstein, Frauenstein, Reichenstein und Gleiritsch.
Oberviechtach hat ein Doktor-Eisenbarth- und Stadtmuseum, Schönsee ein Tier- und Jagdmuseum und Gleiritsch
eine heimatgeschichtliche Sammlung. In Schönsee fungiert im umgebauten ehemaligen Kommunbrauhaus das „Centrum
Bavaria Bohemia (CeBB)“, eine zentrale Verbindungs- und Kontaktstelle zwischen der Oberpfalz und Böhmen.
Zahlreiche Veranstaltungen mit Tschechen und Deutschen, an denen auch Kinder und Jugendliche teilhaben, beleben
ein neues Miteinander der beiden Nachbarvölker. In Schönsee kann die Kunst des Spitzen-Klöppelns erlernt
werden.
An kulturellen Vereinen sind unter weiteren der Museumsverein, Orgelbauvereine, der Heimatkundliche Arbeitskreis,
Festspielvereine, die Freunde der Kunst, der Arbeitskreis Doktor Eisenbarth International, Kirchenchöre und Gesangsvereine
sowie Fördervereine der Schulen zu nennen. Von besonderer Bedeutung für das Grenzgebiet ist der Sitz
„Lokale Arbeitsgruppe im Brückenland Bayern-Böhmen/Südliche Oberpfalz – Cesky les“ in Schönsee.
Neben den Schulpartnerschaften des Ortenburg-Gymnasiums mit Schulen in Frankreich und Tschechien bestehen
solche zwischen der Doktor-Eisenbarth-Schule Oberviechtach sowie der Grundschule Schönsee mit der „Zakladni
skola Pobezovice (Ronsperg), Tschechien“ und seit 1. August 2008 im Rahmen des “Comenius-Projektes“ mit der
Mittelschule „K. Fischnaler“ in Sterzing (Italien) und der „Hauptschule Peilstein“ (Österreich).
Ein vielfältiges, teils religiöses, teils weltliches Brauchtum, bereichert unsere Region und Lebensgemeinschaft.

28
Oberviechtach Obyčeje
Tradice a kultura Oberviechtachu
Nález pazourku, horniny velmi příbuzné s křemenem ze střední doby kamenné (asi 8000 až 3000 let před Kristem),
který je také nazýván flint nebo kvůli svému žlutavému zabarvení rohovec, jako svědek doby kamenné dokládá, že
území Oberviechtach – Schönsee nebylo osídleno, až při mýcení. Z materiálu se vyráběly nástroje, jako např. ostré
nože, škrabky ke zpracovávání kůží a hroty šipek.
První autentická zmínka o Oberviechtachu s hradem Haus Murach se objevuje kolem roku 1110, území kolem města
Schönsee roku 1234. Jak hrad Haus Murach tak i město Schönsee, čelily husitským nájezdům v 15. století.
Naproti tomu byl Oberviechtach v roce 1432 jimi přepaden, dobyt, vydrancován a vypálen. I poté vždy tato
místa pustošily požáry.
Za styčné místo s Českou republikou může být považována prastará obchodní stezka vedoucí z Ambergu přes
Oberviechtach a Schönsee–Stadlern až do Čech – nazývaná „Honácká stezka“ – i socha „dvojitého Jana Nepomuckého“
u Schönsee. Navíc od roku 2007 prochází krajinou Oberviechtachu cesta Jakobs-Pilgerweg.
První hospodářský rozmach zažilo území, které bylo do té doby utvářeno převážně zemědělstvím, po výstavbě
železnice Nabburg – Oberviechtach (1904) a dále do Schönsee (1913). Další posun dopředu přinesla měnová
reforma v roce 1948. Oberviechtach byl v roce 1952 povýšen na město a od roku 1961 je posádkovým městem.
Nutně musela být rozšířena veřejná zařízení a nově zřízena i nová centrální lidová škola, evangelický kostel,
gymnázium, dopravní škola, odborná škola. Dále byly vybudovány mateřské školy, sportoviště a sídliště, byl
rozšířen katolický farní kostel a hřbitov. Podobný rozmach zažilo i Schönsee a zbytek území starého venkovského
okresu Oberviechtach.
Vzhledem k významným kulturním statkům existuje ve spádové oblasti školy Doktor-Eisenbarth (identická s
oblastí starého venkovského okresu, nyní s 10.688 obyvateli) vedle zámku Winklarn 20 kostelů; vedle toho lze
doložit 66 kaplí a 19 zvonic. K tomu zde ještě existují nesčetné, památkově chráněné budovy, umrlčí prkna a kříže
podél cest, mezi nimi i početné sochy Nepomuka. Zbytky středověkých hradů najdete v Obermurachu, Wildsteinu,
Frauensteinu, Reichensteinu a Gleiritschu.
Oberviechtach má Muzeum Doktora Eisenbartha a Městské muzeum. Schönsee má lovecké muzeum a Gleiritsch má
vlastivědnou sbírku. V Schönsee působí v přebudovaném dřívějším pivovaru Kommunbrauhaus „Centrum Bavaria
Bohemia (CeBB)“, centrální spojovací a kontaktní místo mezi Horním Falckem a Čechami. Početné akce s Čechy a
Němci, kterých se také účastní děti a mládež, oživují novou pospolitost obou sousedících národů. V Schönsee se
můžete naučit umění špičkového paličkování.
Z kulturních spolků je třeba mezi jiným uvést Museumsverein (muzejní spolek), Orgelbauvereine (výstavba varhan),
Heimatkundliche Arbeitskreis (vlastivěda), Festspielvereine (slavnostní hry), Freunde der Kunst (přátelé
umění), Arbeitskreis Doktor Eisenbarth International (mezinárodní pracovní skupina), kostelní chóry a pěvecké
sbory i spolky pro dopravu žáků. Zvláštní význam pro celé hraniční území má sídlo „Lokale Arbeitsgruppe im
Brückenland Bayern-Böhmen/Südliche Oberpfalz – Český les („Lokální pracovní skupina v Brückenlandu Bavorsko-
Čechy/jižní Horní Falcko – Český les“) v Schönsee.
Vedle partnerství škol gymnázia Ortenburg se školami ve Francii a České republice existují ještě taková partnerství
mezi školou Doktor-Eisenbarth Oberviechtach i Základní školou Schönsee a se Základní školou Poběžovice
(Ronsperg), Česká republika a od 1. srpna 2008 v rámci projektu Comenius se střední školou „K. Fischnaler“ ve
Sterzingu (Itálie) a Základní školou Peilstein (Rakousko).
Četné, zčásti náboženské, zčásti světské zvyky obohacují náš region a společenství.

Oberviechtach Usanza
29
Tradizione e cultura nell’Oberviechtacher-Land
Gli attuali ritrovamenti di selce, una roccia molto simile al quarzo risalente al mesolitico (circa 8000-3000 anni
a.C.), chiamata anche pietra focaia o per la sua colorazione giallastra in tedesco Hornstein (letteralmente “pietra
di corno”), dimostrano, in quanto testimonianze dell’età della pietra, che la regione Oberviechtach – Schönsee non
venne popolata solo in seguito alle operazioni di disboscamento. Con questo materiale vennero realizzati utensili
come coltelli affilati, raschietti per la lavorazione della pelle e punte per frecce.
L’esistenza di Oberviechtach con il castello di Haus Murach è stata per la prima volta documentata intorno al 1110,
mentre quella della regione circostante la città di Schönsee nel 1234. Sia il castello di Haus Murach sia Schönsee resistettero
alle invasioni degli hussiti del 15° secolo. Al contrario, Oberviechtach venne presa d’assalto, conquistata,
saccheggiata ed incendiata dagli hussiti nel 1432. Anche in seguito ripetuti incendi hanno devastato la regione.
Come punti di contatto con la Repubblica Ceca possono essere visti l’antica via del commercio che da Amberga
conduce in Boemia passando per Oberviechtach e Schönsee–Stadlern - via chiamata “Sautreibergasse” (il cui nome
ricorda che era il bestiame il principale oggetto di commercio) - così come la statua del “doppio Giovanni Nepomuceno”
vicino a Schönsee. Inoltre dal 2007 il cammino di Santiago attraversa l’Oberviechtacher-Land.
Una prima crescita economica ha interessato la regione a prevalente vocazione agricola dopo la costruzione della
ferrovia Nabburg – Oberviechtach (1904) che collegò in seguito anche Schönsee (1913). Un’ulteriore spinta in avanti
fu possibile grazie alla riforma monetaria del 1948. Oberviechtach fu elevata a città nel 1952 e dal 1961 è sede di
un presidio militare.
Si rese urgentemente necessario l’ampliamento dei servizi pubblici. Occorreva fondare per la prima volta una scuola
popolare centrale, una chiesa evangelica, un liceo, una scuola differenziale e un istituto professionale. In seguito
vennero costruiti asili, impianti sportivi e complessi residenziali; la chiesa parrocchiale cattolica ed il cimitero necessitarono
di un ampliamento. Anche Schönsee ed il resto della regione dell’antico circondario di Oberviechtach
furono oggetto di una crescita analoga.
Fra gli importanti beni culturali presenti nell’area urbana della Doktor-Eisenbarth-Schule (corrispondente alla regione
dell’antico circondario con attuali 10.688 abitanti) vi sono oltre al castello di Winklarn 20 chiese cui vanno
sommate le 66 cappelle e le 19 torri campanili. In aggiunta vi sono numerosi edifici, Totenbrett (tavole con iscrizioni
funerarie) e crocefissi siti lungo le vie che sono tutelati come beni culturali, e fra loro numerose statue di Nepomuceno.
Resti di castelli medievali si possono trovare a Obermurach, Wildstein, Frauenstein, Reichenstein e Gleiritsch.Oberviechtach
ha un museo cittadino denominato Doktor-Eisenbarth und Stadtmuseum, Schönsee un museo degli animali
e della caccia e Gleiritsch una collezione di storia locale. A Schönsee nell’antica fabbrica della birra, ristrutturata,
ha sede il Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) che funge da organismo centrale di collegamento e contatto fra l’Alto
Palatinato e la Boemia. Le numerose manifestazioni comuni di cechi e tedeschi, alle quali possono prendere parte
anche bambini e ragazzi, danno impulso al nuovo sentimento comunitario nato fra i due popoli vicini. A Schönsee si
può apprendere l’arte della lavorazione al tombolo.
Fra le associazioni culturali vanno citate fra le altre quelle degli amici del museo e dell’organo (Museumsverein e
Orgelbauverein), quelle che si occupano della storia e della geografia locali nonché dei festival cittadini (l’Heimatkundliche
Arbeitskreis e i Festspielvereine), l’associazione degli amici dell’arte (Freunde der Kunst) e la Doktor
Eisenbarth International, i cori ecclesiastici e le società corali nonché le associazioni scolastiche. Di particolare
importanza per la zona di confine è l’istituzione locale per la promozione del collegamento delle regioni boemo-bavarese/Alto
Palatinato meridionale – Cesky les con sede a Schönsee (Lokale Arbeitsgruppe im Brückenland Bayern-
Böhmen/Südliche Oberpfalz - Cesky les).
Oltre ai partenariati fra scuole del liceo di Ortenburg e scuole francesi e ceche sono attivi quelli fra la Doktor-Eisenbarth-Schule
Oberviechtach e la scuola elementare di Schönsee e la Zakladni skola di Poběžovice, Repubblica Ceca,
cui si sono aggiunte il 1° agosto 2008 nell’ambito del Progetto Comenius la scuola media K. Fischnaler di Vipiteno
(Italia) e la Hauptschule di Peilstein (Austria).
Un ricco patrimonio di usi e costumi, in parte religioso e in parte laico, arricchisce la nostra regione e la nostra
comunità.

30
Peilstein
Jaro · Frühling · Primavera
Blick von den Frühlingswiesen bei Exenschlag nach Peilstein.
(Foto: MG Peilstein)

Peilstein 31
Nebelberg von Süden (Foto: Gde. Nebelberg, J. Jungwirth)
Kollerschlag gegen Nordwesten, am Horizont der Friedrichsberg in Bayern (Foto I. Märzinger)
Peilstein von Westen (Foto: MG Peilstein)
Bockfußkapelle in Peilstein (Foto: MG Peilstein)
Pfarrkirche St. Josef in Kollerschlag (Foto: I. Märzinger)
Raureif liegt über dem Land. (Foto: MG Peilstein)
Biotopgemeinde Peilstein: oben Häuslin, unten Hofwiese
(Fotos: MG Peilstein)
Begrüßungsstein in Nebelberg (Foto: Gemeinde Nebelberg)

32
Peilstein Brauchtum
Osterbräuche im Mühlviertel
In Ernährung und Haushalt haben die Schüler und Schülerinnen der 3. Klassen verschiedene Osterbräuche
gesammelt.
Palmbuschen
Am Vorabend des Palmsonntags binden meine Mutter und ich den Palmbuschen. Dazu braucht man Birkenruten,
Palmkätzchen, Buchsbaum und Lärchen- und Haselnusszweige, die man in Büscheln um einen Stecken bindet. Zum
Schluss kann man noch Äpfel oder andere Früchte am Gesteck befestigen und alles mit bunten Bändern verzieren.
Am nächsten Tag, dem Palmsonntag, wird er in der Kirche geweiht. Wieder zuhause muss jedes Familienmitglied
damit eine Runde um das Haus gehen, denn das bringt Glück. Am Montag werden Teile des Palmbuschens in die
Wohn- und Wirtschaftsräume des Hofes und auf die Felder gegeben, um Gottes Segen zu erbitten. So mancher Fahrer
legt deshalb auch ein Büschel in sein Auto. 
(Kathrin Reisinger, Verena Lauss, 3a)
„Oabetteln“ (= Eierbetteln)
An den ersten zwei Tagen in der Karwoche gehen die 41 Ministranten/innen in der Pfarre mit einer Ratsche lärmend
von Haus zu Haus und sagen dabei folgenden Spruch auf: „Wir Ministranten bitten um eine kleine Gabe, die jeder
von uns nötig habe, sei es wenig oder viel, was uns die Hausfrau geben will.“ Nachdem die Bewohner Geld in die
Kasse gelegt haben (früher waren es Eier), bedanken sie sich mit dem Spruch: „Jetzt sagen wir recht vergelt’s Gott
und wünschen viel Glück und Segen, dass ihr alle gesund bleibt (und die Hühner recht legen).“ Dann geht es weiter
zum nächsten Haus. Das eingenommene Geld wird unter den Ministranten für die Kirchendienste aufgeteilt. (Kathrin
Reisinger, 3a)
Markus Kehrer, Thomas Neudorfer,
Alex Stöbich beim Oascheiben
Osterspeise
Bei uns zu Hause wird ein sehr alter Osterbrauch gepflegt, die Osterspeise.
Am Karsamstag richten wir einen Osterkorb her. Es ist ein
kleines Weidenkörbchen, in das eine weiße Serviette hineingelegt
wird. Am Ostersonntag stehen wir schon sehr bald auf und legen in
das Körbchen ein grünes Ei, ein Stück Fleisch, ein gebackenes Lamm,
ein Stück Brot und Salz. Das grüne Ei steht für Hoffnung, Glück und
Harmonie und gilt als Zeichen des Lebens. Das Fleisch erinnert daran,
dass Jesus am Paschafest der Juden auch Fleisch, ein Lamm,
gegessen hat. Das Lamm soll uns daran erinnern, dass Jesus der gute
Hirte für uns ist. Das Brot bedeutet, Gott ist Geber und Ernährer. Das
Salz soll uns daran erinnern, dass es einmal kostbarer als Gold war.
Eine kleine Fahne, die am Korb angebracht wird, steht für den Sieg
der Auferstehung über den Tod. Mit dem gefüllten Körbchen gehen
wir zur Frühmesse und lassen es weihen. Nach der Messe gibt es ein
gemeinsames Frühstück mit den geweihten Speisen. Danach wird das
Osternest gesucht. (Tanja Schichl, 3b)
„Oascheiben“ (= Eierscheiben)
Dieses Spiel kann man im Haus oder auf der Wiese spielen. Zwei
Holzrechen werden so zusammengestellt, dass die Stiele eine Rollbahn
für die Eier bilden. Jeder Mitspieler rollt sein Ei nach unten
und versucht dabei das Ei eines anderen Teilnehmers zu treffen, das
bereits auf der Wiese liegt. Das getroffene Ei darf man aus dem Spiel
nehmen. Sieger ist, wer am Ende die meisten Eier im Körbchen hat.

Peilstein Obyčeje
33
Velikonoční obyčeje v Mühlviertelu
Žáci a žákyně 3. tříd shromáždili různé velikonoční obyčeje týkající se jejich domova a pokrmů.
Palmbuschen (věnec z různých zelených větví)
V předvečer Květné neděle jsem s maminkou vázala „Palmbuschen“. K tomu potřebujete březové proutky, kočičky,
zimostráz, větev modřínu a lísky, které svážete do snopku okolo tyčky. Na závěr na toto aranžmá ještě upevníte
jablka nebo jiné ovoce, a to všechno ozdobíte barevnými pentlemi. Další den, na Květnou neděli, je věnec posvěcen
v kostele. Po příchodu domů musí každý člen rodiny jednou obejít dům, neboť to přináší štěstí. V pondělí
dávají lidé části „Palmbuschen“ do obytných a hospodářských prostor dvora a na pole, aby si vyprosili Boží požehnání.
Proto někteří řidiči vkládají svazek i do svého automobilu. (Kathrin Reisinger, Verena Lauss, 3a)
„Oabetteln“ (=Eierbetteln) (vyprošování vajec)
První dva dny v pašijovém týdnu vychází 41 ministrantů z fary, rámusí
řehtačkou, chodí od domu k domu a přitom říkají tuto průpovídku:
„Wir Ministranten bitten um eine kleine Gabe, die jeder von uns
nötig habe, sei es wenig oder viel, was uns die Hausfrau geben will.“
(My, ministranti jdeme k Vám, dejte nám prosím malý dar, mnoho nebo
málo, jak by se hospodyním zdálo). Poté, co jim dá domácí do kasičky
peníze (dříve to byly vejce), poděkují následující říkankou: „Jetzt sagen
wir recht vergelt’s Gott und wünschen viel Glück und Segen, dass
ihr alle gesund bleibt (und die Hühner recht legen).“ (Zaplať Vám Bůh,
přejeme Vám mnoho štěstí a Božího požehnání, abyste ve zdraví žili
(a slepice dobře nesly)). Pak jdou k dalšímu domu. Vybrané peníze budou
rozděleny mezi ministranty za službu v kostele. 
(Kathrin Reisinger,
3a)
Velikonoční pokrmy
U nás doma se udržuje velmi starý velikonoční zvyk, tradiční velikonoční
pokrm. O Bílé sobotě připravujeme velikonoční koš. Je to malý
vrbový košík, do kterého vložíme bílý ubrousek. Na Boží hod velikonoční
vstáváme již velmi brzy a do košíčku vložíme zelené vejce, kousek
masa, pečeného beránka, kousek chleba a sůl. Zelené vejce představuje
naději, štěstí a harmonii a je pokládáno za znamení života.
Maso připomíná, že Ježíš ve svátek Pascha (Přesnic) Židů jedl i maso,
beránka. Beránek znamená, že Ježíš je naším dobrým pastýřem, chléb,
že Bůh je dárce a živitel. Sůl nám má připomínat, že je drahocennější
než zlato. Malá stuha umístěná na košíku je symbolem vítězství Zmrtvýchvstání
nad smrtí. S naplněným košíkem jdeme na ranní mši a necháme
jej posvětit. Po mši je společná snídaně s posvěcenými pokrmy.
Poté se hledá velikonoční hnízdo. (Tanja Schichl, 3b)
„Oascheiben“ (=Eierscheiben) (koulení vajec)
Tuto hru lze hrát doma nebo na louce. Dvoje dřevěné hrábě se postaví
tak, aby násady vytvořily dráhu pro vejce. Každý spoluhráč spustí
své vejce dolů a přitom se pokusí zasáhnout vejce jiného účastníka,
které již leží na louce. Zasažené vejce můžete vyřadit ze hry. Vítězem
je ten, kdo má na konci nejvíce vajec v košíku.
Stefan Lorenz versucht beim Oascheiben
ein Ei zu treffen.

34
Peilstein Usanza
Usi e costumi pasquali nel Mühlviertel
Per la materia “Alimentazione ed economia domestica” gli alunni delle classi di terza media hanno svolto
ricerche su diversi usi e costumi pasquali.
Palmbuschen (Il cosiddetto “fascio di palme”)
La sera del Sabato Santo mia madre ed io prepariamo il cosiddetto “fascio di palme”. Per farlo si usano ramoscelli di
betulla, germogli di salice e rami di bosso, larice e nocciolo. Si legano tutti insieme a mazzetti intorno a un bastone.
Alla fine vi si possono appendere anche delle mele o altra frutta e dei nastri colorati. Il giorno dopo, la Domenica
delle Palme, il fascio viene benedetto in chiesa. Al ritorno dalla messa, ogni membro della famiglia deve fare il giro
della casa con il fascio di palme perché si dice che porti fortuna. Il lunedì si distribuiscono rametti del fascio nelle
abitazioni e nei locali adibiti ad attività lavorative nonché sui campi affinché siano benedetti da Dio. Per questo c’è
anche chi mette un ramoscello dentro la propria macchina. (Kathrin Reisinger, Verena Lauss, 3a)
Oabetteln (La colletta delle uova)
Nei primi due giorni della Settimana Santa, 41 chierichetti percorrono il territorio della parrocchia. Vanno di casa
in casa, agitando la raganella, uno strumento musicale caratteristico, e recitano dei versi che press’a poco dicono:
“Noi chierichetti chiediamo un’offerta, di cui ognuno di noi ha bisogno, che sia piccola o grande, decida la padrona
di casa”. Dopo aver ricevuto del denaro (anticamente si davano loro uova) i chierichetti ringraziano con un versetto:
“Ed ora, che Dio vi ricompensi. Vi auguriamo molta fortuna, benedizioni e salute (e che le galline depongano molte
uova!)”. Dopodiché si dirigono alla casa successiva. I chierichetti, infine, dividono il ricavato della colletta fra di loro
come ricompensa per i servizi prestati alla chiesa. (Kathrin Reisinger, 3a)
Sarah Weidinger, Johanna Sexlinger,
Sandra Richtsfeld beim Oascheiben.
Cibo pasquale
A casa mia si pratica un’usanza molto antica, quella della preparazione
del cosiddetto “cibo pasquale”. Il Sabato Santo prepariamo il cestino
di Pasqua. Si tratta di un piccolo cesto di vimini in cui viene riposta
una salvietta bianca. La domenica di Pasqua ci alziamo di buon’ora e
vi collochiamo un uovo verde, un pezzetto di carne, dell’agnello fritto,
del pane e del sale. L’uovo verde rappresenta la speranza, la felicità e
l’armonia. È anche simbolo della vita. La carne serve a ricordare che
Gesù, in occasione della Pesach, la Pasqua ebraica, si era cibato anche
di carne di agnello. Ed è proprio l’agnello che deve ricordarci che Gesù
è il nostro Buon Pastore. Il pane sta a simboleggiare che Dio è Colui che
ci sostiene e ci alimenta. Il sale serve a rammentarci che un tempo era
un bene più prezioso dell’oro. Una bandierina che si fissa al cestino è
simbolo della resurrezione dalla morte. Con il cestino ricolmo di tutti
questi alimenti andiamo alla prima messa del mattino e lo facciamo
benedire. Al termine di essa si è soliti fare colazione tutti insieme con i
cibi benedetti. Dopodiché si va a cercare il cosiddetto “nido di Pasqua”.
(Tanja Schichl, 3b)
Oascheiben (Tiro delle uova)
Questo gioco si può fare sia in casa sia all’aperto sul prato. Si accostano
due rastrelli di legno in modo che i manici formino uno scivolo per le
uova. Ogni giocatore tira il suo uovo cercando di colpire sul prato l’uovo
di un altro giocatore. L’uovo colpito è suo e viene messo fuori gioco.
Vince chi riesce a mettere più uova nel proprio cestino.

Peilstein Gedicht 35
Freudig grüßen wir dich, erblühende Natur!
Richtig rund geht es jetzt in Wald und Flur.
Übermütig fliegen Vöglein von Zweig zu Zweig.
Häslein spielen Verstecken im Gesträuch.
Liebe Leute, was für eine Wonne!
Ich liebe sie, die warme Sonne!
Nun singe ich aus voller Brust,
Ganz laut ihr zu: „Oh Frühlingslust, oh Frühlingslust!“
Frühlings-Akrostichon: Reimwörter aus dem Gedicht „Wie herrlich
leuchtet mir die Natur“ von J. W. von Goethe. F. Saxinger und
D-Schüler 3ab. Deckfarbenbild: Tanja Schichl 3b

36
Peilstein Rezepte
Rund ums Osterei
Eier färben und verzieren
Mit Naturfarben
Früher färbte man die Eier mit Blaukraut, Roten Rüben, Spinat, Zwiebelschalen
und anderen Pflanzenteilen. - Eine Hand voll Zwiebelschalen zum
Kochwasser geben und man erhält gelblich – braun gefärbte Eier.
Reservetechnik
Auf das gekochte Ei Blätter, Gräser oder Ähnliches auflegen. Ein Stück
Strumpf fest über das Ei ziehen, mit einer Wäscheklammer fixieren und so
ins Farbbad legen.
Batiktechnik
Vor dem Färben flüssiges Wachs auf die Eier auftragen. Eier kalt färben und
das Wachs anschließend heiß abwaschen.
Weiße Eier werden gelblich-braun, wenn man sie im
Zwiebelschalensud kocht.
Osterhasen-
Serviette
Eine Serviette auseinanderfalten, zu
einem Dreieck nach oben knicken und
vom spitzen Ende her aufrollen. In der
Mitte einen Ring für das gefärbte Ei
formen. Für die Ohren die Serviette
oberhalb des Eies mit einer Schleife
zusammenbinden.
Oster-Rezepte
Eier bemalen
Der Kreativität sind keine Grenzen gesetzt. Wichtig: Zum Bemalen nur Lebensmittelfarben
verwenden.
Gründonnerstag-Suppe
(Frühlingskräutersuppe)
100 g Kräuter (Brennnessel, Sauerampfer,
Schafgarbe, Kerbelkraut,
Gundelrebe, Löwenzahn, Spitzwegerich,
Veilchenblätter, Erdbeerblätter),
100 g Spinat, 1 kl Zwiebel,
50 g Butter, 30 g Mehl, 1/8 l Rahm,
1 l Suppe, Salz, Muskat
Butter und Mehl leicht anrösten,
mit Suppe aufgießen, verrühren
und gehackte Kräuter, Spinat und
Zwiebeln dazugeben. Kurz verkochen
lassen, würzen und pürieren.
Vor dem Servieren mit Rahm verbessern
und auf dem Teller mit Gänseblümchen
bestreuen.
Eiaufstrich
6 hart gekochte Eier, 1/2 Zwiebel,
250 g Topfen, 1/2 Becher Sauerrahm,
Salz, Pfeffer, Senf, Schnittlauch
Eier schälen, halbieren und den
Dotter herausnehmen. Dotter zerdrücken,
Eiklar und Zwiebel fein
hacken. Topfen, Sauerrahm und Gewürze
gut verrühren, Eier und Zwiebel
unterheben. Fertigen Aufstrich
auf Brote streichen und mit Schnittlauchröllchen
bestreuen.
Champignon-Eier-Salat
1/2 kg blättrig geschnittene, gedünstete
Champignons, 1/2 fein geschnittene
Zwiebel, 4 hart gekochte
Eier in Scheiben geschnitten.
Marinade: 1/2 Becher Sauerrahm,
4 EL Öl, 1 TL Senf, Zitronensaft,
Salz, Pfeffer
Alle Zutaten mit der Marinade vorsichtig
vermengen, Salat durchziehen
lassen, mit Schnittlauch bestreuen.
Gründonnerstag-Suppe >
(Alle Osterfotos: I. Raster)

Peilstein Recepty
37
O velikonočních vajíčkách
Barvení a zdobení vajec
Přírodní barviva
Dříve se vejce barvila červeným zelím, červenou řepou, špenátem,
cibulovými slupkami a jinými částmi rostlin. Hrst cibulových slupek
se vhodí do vařící vody, vejce získají žlutohnědou barvu.
Technika přírodních otisků
Na vařené vejce se položí lístečky, tráva a podobně. Kus punčochy
se pevně přetáhne přes vejce, zajistí se kolíkem na prádlo a vloží
do barvicí lázně.
Technika batikování
Před barvením se na vejce nanese kapalný vosk. Vejce se barví
zastudena a poté se vosk zahorka setře.
Malování vajec
Kreativitě se meze nekladou. Důležité je, že k malování lze
používat jen potravinářská barviva.
Ubrousek jako
velikonoční zajíček
Ubrousek se rozprostře, udělá se
z něho trojúhelník ohnutím nahoru a
pak se směrem od špičatého konce navine.
Ve středu se vytvaruje kroužek
pro obarvené vejce. K vytvoření uší se
ubrousek nad vejcem sváže stuhou.
Velikonoční recepty
Bílá vejce budou žlutohnědá, pokud se budou
vařit ve vodě s cibulovými slupkami.
Polévka na Zelený čtvrtek (jarní
bylinková polévka)
100 g bylinek (kopřiva, šťovík,
řebříček, kerblík, popenec, pampeliška,
jitrocel, listy violky, listy
jahodníku), 100 g špenátu, 1 malá
cibule, 50 g másla, 30 g mouky, 1/8
l smetany, 1 l vývaru, sůl, muškát
Máslo a mouku lehce opražíme,
zalijeme vývarem, promícháme a
přidáme nasekané bylinky, špenát
a cibuli. Necháme krátce povařit,
okořeníme a rozmixujeme. Před
servírováním zjemníme šlehačkou
a talíř posypeme sedmikráskami.
Vaječná pomazánka
6 natvrdo vařených vajec, 1/2
cibule, 250 g tvarohu, 1/2 skleničky
zakysané smetany, sůl, pepř,
hořčice, pažitka
Vejce oloupeme, rozpůlíme a
vyjmeme žloutek. Žloutek rozmačkáme,
bílek a cibuli jemně
nasekáme. Dobře rozmícháme
tvaroh, kysanou smetanu a koření,
přidáme vejce a cibuli. Hotovou
pomazánku namažeme na chleba
a posypeme smotanou pažitkou.
Žampionový vaječný salát
1/2 kg na plátky nakrájených,
dušených žampionů, 1/2 jemně
nasekané cibule, 4 natvrdo vařená
vejce nakrájená na plátky.
Marináda: 1/2 skleničky zakysané
smetany, 4 lžíce oleje, 1 lžička hořčice,
citrónová šťáva, sůl, pepř
Všechny přísady opatrně smícháme
s marinádou, salát necháme
odpočinout (máčet), posypeme
pažitkou.
Polévka na Zelený čtvrtek >

38 Peilstein Ricette
Tutto sull’uovo di Pasqua
Colorazione e decorazione delle uova
Con colori naturali
Anticamente si coloravano le uova utilizzando il cavolo rosso, le barbabietole, gli
spinaci, le bucce di cipolla e altre verdure. – Basta una manciata di bucce di cipolla
in acqua bollente per ottenere uova di un bel colore tra il giallo e il marrone.
Con la tecnica di tintura a riserva
Mettere sull’uovo sodo foglie, fili d’erba e simili. Stringere intorno all’uovo un
pezzo di calza e fissarlo con una molletta. Immergere poi l’uovo nella tintura.
Con il batik
Prima di tingere le uova sode ricoprirle di cera liquida. Dopo averle tinte a freddo,
rimuovere la cera con acqua calda.
Con decorazioni dipinte a mano
Lasciar campo libero alla fantasia. Importante: per colorare usare solo coloranti
per alimenti.
Salviette a forma di
coniglio pasquale
Le uova di colore bianco assumono
una tonalitá giallo-marrognola
se tinte in un bagno di
bucce di cipolla.
Dispiegare una salvietta, ripiegarla a triangolo. Con il triangolo orientato
verso l’alto arrotolare la salvietta a partire dalle due punte della base.
Lasciare al centro un’apertura per l’uovo sodo. Per le orecchie stringere la
salvietta con un fiocco al di sopra dell’uovo.
Ricette pasquali
Brodo del Giovedì Santo (Brodo di
erbe aromatiche primaverili)
100g. di erbe aromatiche (ortica,
acetosa, achillea millefoglie, cerfoglio,
ellera terrestre”, dente di leone,
plantago lanceolata, detta anche
plantaggine, petali di violetta,
foglie di fragole), 100g. di spinaci,
una piccola cipolla, 50g. di burro,
30g. di farina, 1/8 l. di panna, 1 l.
di brodo, sale, noce moscata.
Rosolare nel burro la farina, versare
il brodo, rimescolare e aggiungere
le erbe aromatiche, gli spinaci e la
cipolla tritati. Lasciar cuocere un
momento, condire con sale e pepe,
passare al setaccio. Prima di servire
condire con la panna e decorare il
piatto con margheritine.
Pasta cremosa di uova
6 uova sode, 1/2 cipolla, 250g. di
ricotta,1/2 bicchiere di panna acida,
sale, pepe, senape, erba cipollina.
Sbucciare le uova, tagliarle a metà,
togliere il tuorlo e schiacciarlo. Tritare
finemente il bianco dell’uovo
sodo e la cipolla. Mischiare la ricotta,
la panna e le spezie e aggiungere
il trito di uova e cipolle. Spalmare
sul pane il composito ottenuto e cospargere
con erba cipollina tagliata
finemente.
Insalata di funghi porcini e uova
sode
1/2 kg di funghi porcini tagliati a
fette e cotti a vapore, 1/2 cipolla
tagliata finemente, 4 uova sode tagliate
a fette.
Salsa: 1/2 bicchiere di panna acida,
4 cucchiai d’olio, 1 cucchiaio di senape,
succo di limone, sale, pepe.
Amalgamare con cura tutti gli ingredienti
alla salsa. Lasciar insaporire
e alla fine cospargere di erba
cipollina.

Peilstein Gedicht 39
Der „Dürer-Hase“ hat sich in Peilstein
verlaufen, von Thomas Neudorfer, 3b
Der „Dürer-Hase“ auf der Suche nach
Ostereiern, von Johanna Sexlinger, 3b
Collage „Frühling“, von Sandra Richtsfeld, 3b

40
Poběžovice
Frühling ∙ Jaro ∙ Primavera
Starý Herštejn, foto V. Foist

Poběžovice 41
Koláž „Jaro“, L. Foistová, školní družina 2008
„Jarní měsíce“, Zuzana Pávová, 14 let

42
Poběžovice Obyčeje
Zvyky a tradice
Koš s vajíčky, A.Paulová, učitelka
Jaro bylo odjakživa symbolem nového života a dobou naděje na novou
úrodu. S ním přicházelo všechno pěkné, milé a příjemné, na co se v dlouhé
mrazivé zimě čekalo- hřejivé slunce, zpěv ptáků, první květiny. Příroda
se probouzela ze zimního spánku a lidé s ní- měli radost ze života a
chuť do práce.
S tímto ročním obdobím jsou spjaty další významné svátky v roce – Velikonoce,
které se slaví vždy po jarní rovnodennosti, první neděli po jarním
úplňku- mezi 22.březnem a 25.dubnem.
Před Velikonocemi byl a je čas předvelikonočního půstu, který trvá 40
dní. Začíná popeleční středou a trvá do Božího hodu velikonočního, tedy
do Velikonoční neděle.
Lidé se v této době omezují v jídle, dříve nebyly žádné svatby, byly zakázány
zábavy a zpěv. Věřící dodnes všechny tyto zásady dodržují.
Dny pře velikonočními svátky mají své názvy a s nimi jsou spjaty různé
tradice: pondělí je „Modré“, úterý „Žluté“- všude se tradičně uklízelo
a uklízí dodnes. Středa je „Škaredá“ – nikdo se nesmí mračit nebo by se
mračil po celý rok. Na „Zelený“ čtvrtek jíme tradičně něco zeleného. Tento
den odletěly zvony do Říma a až do „Bílé“ soboty chodí s řehtačkami
po vesnicích „klepáči“, kteří je nahrazují. Na „Velký“ pátek nesmíme jíst
maso, je dnem hlubokého smutku, protože Kristus byl tento den ukřižován.
Taky nehýbáme ze zemí, aby někdo z blízkých nezemřel. Na „Bílou“
sobotu se dříve doma uhasil oheň a žhavé polínko z něho se po vysvěcení
knězem opět přeneslo domů a oheň se znovu založil. Tento den se znovu
rozezní zvony.
Na Velikonoční neděli – „Boží hod velikonoční“- končí půst a v kostele světíme beránka, mazanec a vejce
– hlavní symboly Velikonoc, k nimž patří u nás ještě pomlázka z vrbového proutí upletená. Dle tradice se v neděli
nesmí zametat, stlát postel, mýt nádobí, šít nebo čistit boty.
Na „Velikonoční pondělí“ byla a je dodnes u nás tradicí „velikonoční pomlázka“ – chlapci si ji sami upletou z
vrbového proutí, ozdobí pentlemi a dopoledne s ní obcházejí domy, kde šlehají dívky, ale i ženy, aby byly
zdravé, veselé a pilné po celý rok. Za pomlázku dostanou to nejhezčí malované vajíčko, kterému říkáme na
Chodsku „kraslice“.
Jaro na Poběžovicku, foto V.Foist

Poběžovice Brauchtum
43
Bräuche und Traditionen
Der Frühling war von alters her das Symbol neuen Lebens und eine Zeit der
Hoffnung auf die neue Ernte. Mit ihm kam alles Schöne, Liebe und Angenehme,
worauf man den langen frostigen Winter gewartet hat – die wärmende
Sonne, der Gesang der Vögel, die ersten Blumen. Die Natur erwachte aus ihrem
Winterschlaf und die Menschen mit ihr – sie spürten Lebensfreude und Spaß
an der Arbeit.
Mit dieser Jahreszeit sind weitere bedeutende Feiertage des Jahres verbunden
– Ostern, das jeweils nach der Frühjahrs-Tagundnachtgleiche gefeiert wird,
am ersten Sonntag nach dem Frühjahrsvollmond – zwischen dem 22. März und
dem 25. April.
Vor Ostern war und ist die Zeit des vorösterlichen Fastens, welches 40 Tage
andauert. Es beginnt mit dem Aschermittwoch und dauert bis zum ersten Osterfeiertag,
dem Ostersonntag, an.
Die Menschen schränken sich in dieser Zeit mit dem Essen ein, früher wurde
keine Ehe geschlossen, Feierlichkeiten und Gesang waren verboten. Die Gläubigen
halten bis heute an all diesen Grundsätzen fest.
Die Tage vor den Osterfeiertagen haben ihre Namen und es sind verschiedene
Traditionen damit verknüpft: der Montag ist der „Blaue Montag“, der Dienstag
der „Gelbe Dienstag“ – überall wurde und wird bis heute dann traditionell
sauber gemacht. Mittwoch ist der „Hässliche Mittwoch“ – niemand darf eine Pomlázka, A.Paulová, uãitelka
finstere Miene machen, weil er sonst das ganze Jahr über finster dreinschauen
würde. Am „Gründonnerstag“ essen wir traditionell etwas Grünes. An diesem Tag flogen die Glocken nach Rom und
bis zum „Weißen Samstag“ ziehen die „Klapperer“ mit ihren Klappern durch die Dörfer und ersetzen damit die Glocken.
Am „Großen Freitag“ (Karfreitag) darf kein Fleisch gegessen werden, er ist ein Tag großer Trauer, weil Christus
an diesem Tag gekreuzigt wurde. Man soll die Erde ruhen lassen, damit keiner der Nahestehenden stirbt. Am „Weißen
Samstag“ wurde früher zu Haus das Feuer gelöscht und ein glühendes Holzscheit wurde nach der Segnung durch den
Geistlichen wieder zurück nach Haus gebracht und das Feuer wurde wieder entfacht. An diesem Tag erklingen auch
die Glocken wieder.
Devětsil, foto V.Foist
Am Ostersonntag – dem „Osterfeiertag“ – endet die
Fastenzeit und in der Kirche werden das Lamm, der
Osterkuchen und die Eier – die österlichen Hauptsymbole,
gesegnet, zu denen bei uns noch die Osterrute
gehört, die aus Weidengerten geflochten
wird. Traditionsgemäß darf am Sonntag nicht gekehrt,
das Bett nicht aufgeschüttelt, Geschirr nicht
gespült, nicht genäht oder Schuhe nicht geputzt
werden.
Am „Ostermontag“ gab und gibt es bis heute bei uns
die Tradition der „Osterrute“ – die Jungen flechten
sie sich selbst aus Weidengerten, schmücken sie mit
Bändern und gehen am Vormittag von Haus zu Haus,
wo sie die Mädels, aber auch die Frauen schlagen,
damit sie übers ganze Jahr gesund, fröhlich und
fleißig bleiben. Zum Dank erhalten sie ein herrlich
bemaltes Osterei, das man in der Region Chodsko
„kraslice“ nennt.

44
Poběžovice Usanza
Usi e Costumi
Kraslice, Z.
Pávová, 13 let
La primavera simboleggia da tempo immemorabile il rinnovamento della vita ed è un
periodo che da sempre racchiude la speranza di un buon raccolto. Insieme alla primavera
arriva tutto ciò che è buono, piacevole e che si è desiderato durante il lungo e freddo
inverno: il tepore del sole, il canto degli uccelli, i primi fiori. La natura si risveglia dal
letargo invernale e così anche gli esseri umani. Si torna a sentire la gioia di vivere e il
piacere di lavorare.
A questa stagione sono legate altre significative festività dell’anno, la più importante
delle quali è la Pasqua che si celebra dopo l’equinozio di primavera, che cade la prima
domenica successiva al primo plenilunio primaverile, tra il 22 marzo e il 25 aprile.
La Pasqua è preceduta, ora come un tempo, dal periodo del digiuno prepasquale che dura 40 giorni, la Quaresima:
inizia dopo il Mercoledì delle Ceneri e si protrae fino al primo giorno della festa pasquale, la Domenica di Pasqua.
Le persone, durante la Quaresima, si moderano nel consumo di cibi. Anticamente in questo arco di tempo non si
celebravano matrimoni ed erano proibiti feste e canti. I credenti si attengono tuttora a questi principi.
I giorni della settimana che precedono le festività pasquali hanno ricevuto dalla tradizione ognuno un proprio nome,
al quale sono legati vari usi e credenze: lunedì è il “Lunedì blu”, martedì è il “Martedì giallo” nel quale è tradizione
far pulizie dappertutto, mercoledì è il “Mercoledì Brutto” – un giorno durante il quale ognuno deve stare ben attento
a evitare di avere un’espressione torva sul viso, in quanto si dice che altrimenti potrebbe rimanergli stampata in faccia
tutto l’anno. Il “Giovedì verde” si mangia tradizionalmente qualcosa di verde. La tradizione vuole che in questo
giorno le campane fossero “volate” a Roma: tale è il motivo per cui, fino al “Sabato bianco” i cosiddetti “Sonaglieri”
percorrono le vie dei paesi con i loro sonagli, andando a sostituire così il suono delle campane.
Il “Venerdì Grande” (Venerdì Santo) non si deve mangiar carne. È un giorno di profondo dolore perché in questo
giorno è stato crocifisso Gesù. Si devono lasciar riposare i campi: chi non lo facesse, potrebbe addirittura incorrere
nella morte di un familiare. Il “Sabato bianco”, anticamente, nelle case si spegneva il focolare; vi si riportava, poi,
un ciocco ardente, dopo che era stato benedetto dal prete: con esso si riaccendeva il fuoco a simboleggiare un nuovo
inizio. In questo giorno anche le campane riprendono a suonare.
La Domenica di Pasqua segna il termine della Quaresima; in chiesa vengono benedetti l’agnello, la torta pasquale e
le uova, cioè i simboli principali della Pasqua, ai quali da noi si aggiunge la “verga di Pasqua” intrecciata con rami
di salice piangente. Secondo la tradizione, la domenica non si deve né spazzare, né sbattere le coperte del letto, né
lavare le stoviglie, né cucire e neppure lucidare le scarpe. La Domenica di Pasqua da noi vigeva, e vige tuttora, la
tradizione della cosiddetta “verga di Pasqua” (Osterrute). I ragazzi del paese la intrecciano con le loro mani utilizzando
rami di salice piangente e ornandola di nastri. Con essa vanno poi di casa in casa a percuotere le ragazze, ma
anche le donne, affinché rimangano in salute, allegre e laboriose tutto l’anno. In segno di ringraziamento ricevono
un bellissimo uovo di Pasqua dipinto che nella regione di Chodsko è chiamato kraslice.
Jarní mlha v „Rybnících“ , foto V.Foist

Poběžovice 45
Písně zpracovala J. Svobodová, učitelka
Poběžovice a okolí, foto V.Foist
Jarní les, foto V.Foist
Zelená střecha Evropy –Český les, foto V.Foist

46
Poběžovice Recepty
Recepty
Mazanec, A.Paulová a žáci výtvarného kroužku
5. - 9. ročník
Mazanec
3 žloutky, 120g cukru, 150g másla, 500g polohrubé mouky, 3dl mléka, 40g droždí,
rozinky a mandle / hrstka/, sůl, strouhaná citrónová kůra, 1 vejce na potření
Do pěny ušleháme cukr, žloutky a změklé máslo. Do mouky přidáme nastrouhanou
citrónovou kůru, špetku soli, kvásek, ušlehanou žloutkovou pěnu a zbytek
mléka. Vše důkladně promícháme a vypracujeme husté těsto, které se nesmí
lepit na mísu. To potom posypeme moukou, přikryjeme ho utěrkou a necháme
hodinu kynout. Vykynuté těsto vyklopíme na předem pomoučený vál, znovu
je rukama propracujeme a přidáme přitom do něj mandle a rozinky, které jsme
předem namočili do rumu, znovu propracujeme a vytvarujeme 2 menší bochánky.
Ty necháme na pomaštěném plechu ještě 20 minut kynout. Mazance potřeme
rozšlehaným vejcem a dáme je na 50 minut péct do středně horké trouby.
Velikonoční beránek
4 vejce, 120g pískového cukru, 200g polohrubé mouky, hrst nasekaných ořechů,
hrst rozinek, 1 lžička prášku do pečiva, 4 lžíce oleje, 4 lžíce horké vody, 1 vanilkový
cukr, tuk a hrubá mouka na formu
Nejdříve musíme ušlehat žloutky s cukrem, pak přidáme olej a pomalu po lžících
horkou vodu, po chvíli pak mouku předem smíchanou s práškem do pečiva, ořechy
a rozinky předem namočené v rumu. Spodní část formy na beránka řádně
vymažeme tukem a vysypeme hrubou moukou, vlijeme do ní předem připravené
těsto, přiklopíme vrchní částí formy, vložíme do předehřáté trouby a pečeme
asi 40 minut při 180ºC. Beránek musí být dozlatova upečený. Pak ho vyklopíme,
pocukrujeme, z rozinek mu na hlavičku vložíme 2 oči a na krk uvážeme
červenou mašličku.
Velikonoční jarmark, výrobky dětí, foto V.Foist
Velikonoční nádivka
500g vepřové plece, 250g uzeného masa, 5 vajec, 1
chlebíčková veka/ nebo bílé pečivo/, 1/4l mléka, svazek
petrželky, nasekané kopřivy nebo další jiné jarní
bylinky, sůl, pepř, máslo
Nejdříve nakrájíme na kostičky chlebíčkovou veku a
zalijeme ji mlékem, v němž jsme rozšlehali žloutky,
aby změkla. Oba druhy masa uvaříme, necháme je
vychladnout a pak je nakrájíme nadrobno. Dále nasekáme
všechny připravené bylinky. Pokud použijeme
kopřivy, musíme je nejprve spařit horkou vodou.
Smícháme dohromady maso s vekou a bylinkami, vše
osolíme a opepříme. Z bílku ušleháme tuhý sníh, který
vmícháme do směsi. Připravený pekáč dobře vymastíme
máslem, nádivku do něho rozložíme, povrch pokapeme
ještě máslem a upečeme v předehřáté troubě
dozlatova. Jíme teplé nebo studené.
Babiččiny jidášky
Potřebujeme: 40dkg polohrubé mouky, 3dkg droždí, 5
dkg pokrmového tuku, 4 dkg krupicového cukru, 1 vejce,
1/4l mléka, skořici, sůl, med
Mouku smícháme se solí, přidáme kvásek, tuk a vypracujeme
vláčné těsto, které se nesmi lepit na ruce ani
na vál. Zakryté necháme vykynout. Potom je vyklopíme
na vál, vyválíme z něho stejnoměrný plát, který posypeme
skořicí a cukrem. Stočíme ho do závinu, nakrájíme
z něho plátky a řezem je položíme na plech.
Lehce je potřeme tukem, rozšlehaným vejcem a necháme
vykynout. Pečeme dorůžova. Pečené jidáše namáčíme
v medu. Tvarem se podobají ulitě šneka.

Poběžovice Rezepte
47
Rezepte
Mazanec - Osterkuchen
3 Eigelb, 120 g Zucker, 150 g Butter, 500 g halbgrobes Mehl, 300 ml Milch, 40 g Hefe,
Rosinen und Mandeln (eine Hand voll), Salz, geriebene Zitronenschale, 1 Ei zum Bestreichen
Zucker, Eigelb und die weiche Butter schaumig schlagen. Zum Mehl die geriebene Zitronenschale,
eine Prise Salz, die in leicht gezuckerter warmer Milch gegangene Hefe, das
zu Schaum geschlagene Eiweiß und den Rest Milch dazugeben. Alles gut vermengen und
zu einem festen Teig verarbeiten, der nicht an der Schüssel anklebt. Den Teig mit Mehl
bestreuen, mit einem Tuch bedecken und eine Stunde gehen lassen. Den aufgegangenen
Teig auf ein vorher mit Mehl bestreutes Nudelbrett geben, wieder mit den Händen durchkneten
und dabei die Mandeln und die vorab in Rum getränkten Rosinen einarbeiten,
erneut durchkneten und 2 kleinere Laibe formen. Diese auf einem eingefetteten Blech
noch 20 Minuten aufgehen lassen. Die Osterkuchen mit geschlagenem Ei bestreichen
und 50 Minuten bei mittlerer Hitze im Backofen backen.
Velikonoční beránek – „Osterlamm“
4 Eier, 120 g Kristallzucker, 200 g halbgrobes Mehl, eine Hand voll gehackte Nüsse, eine
Hand voll Rosinen, 1 Esslöffel Backpulver, 4 Esslöffel Öl, 4 Esslöffel heißes Wasser, 1
Päckchen Vanillezucker, Fett und grobes Mehl für die Form
Zuerst das Eigelb mit dem Zucker schlagen, dann Öl und langsam löffelweise das heiße
Wasser dazugeben, danach dann das vorher mit Backpulver vermengte Mehl, die Nüsse
und die vorab in Rum getränkten Rosinen dazugeben. Den unteren Teil der Osterlammform
gut einfetten und mit grobem Mehl bestreuen, den zubereiteten Teig hinein geben,
den oberen Teil der Form darauf decken, in den vorgeheizten Backofen stellen und ca.
40 Minuten bei 180 ºC backen, bis das Lamm goldgelb ist. Nach dem Backen aus der
Form stürzen, mit Zucker bestreuen, aus Rosinen zwei Augen einsetzen und um den Hals
eine rote Schleife binden.
Beránek, A.Paulová a žáci výtvarného
kroužku 5. - 9. ročník
Velikonoční jarmark, výrobky dětí,
foto V.Foist
Velikonoční nádivka - Osterfüllung
500 g Schweineschulter, 250 g Räucherfleisch, 5 Eier,
1 Kaviarbrot (oder Semmel aus Weißbrotteig), 1/4 l
Milch, ein Bund Petersilie, geschnittene Brennnessel
oder andere Frühlingskräuter, Salz, Pfeffer, Butter
Zuerst das Kaviarbrot in Würfel schneiden und mit Milch,
die die geschlagenen Eigelb enthält, übergießen, damit
das Kaviarbrot weich wird.
Beide Sorten Fleisch kochen, abkühlen lassen und klein
schneiden. Dann alle vorbereiteten Kräuter hacken.
Wenn Brennnessel verwendet werden, diese vorher
blanchieren. Das Fleisch mit dem Brot und den Kräutern
vermengen, das Ganze salzen und pfeffern.
Das Eiweiß zu steifem Schnee schlagen und unter die
Mischung mengen. Die vorbereitete Backpfanne gut mit
Butter einfetten, die Füllung hinein geben, die Oberfläche
noch mit Butter beträufeln und im vorgeheizten
Backofen goldgelb backen. Warm oder kalt servieren.
Babiččiny jidášky – Großmutters Judasküchlein
Zutaten: 400 g halbgrobes Mehl, 30 g Hefe, 50 g Backmargarine,
40 g Kristallzucker, 1 Ei, 1/4 l Milch, Zimt,
Salz, Honig
Mehl mit Salz vermengen, die in leicht gezuckerter
warmer Milch gegangene Hefe und die Margarine dazugeben
und einen geschmeidigen Teig kneten, der weder
an den Händen noch am Nudelbrett anklebt. Den Teig
aufgehen lassen. Danach auf das Nudelbrett geben, zu
einem gleichmäßigen Rechteck ausrollen und mit Zimt
und Zucker bestreuen. Das Rechteck zu einer Rolle zusammenrollen,
diese in Scheiben schneiden und die
Scheiben auf ein eingefettetes Blech legen. Die Scheiben
leicht mit Fett und geschlagenem Ei bestreichen
und aufgehen lassen. Goldbraun backen. Die fertig gebackenen
Judasküchlein in Honig tunken. In ihrer Form
ähneln sie auch einem Schneckenhaus.

48 Poběžovice Ricette
Ricette
Velikonoční
jarmark ve
škole, foto
V.Foist
Mazanec – Pandolce di Pasqua
3 tuorli. 120 g. di zucchero, 150 g. di burro, 500g. di farina di tipo
medio, 300 ml. di latte, 40 g. di lievito di birra, una manciata di
uva passa e una di mandorle, sale, scorza di limone grattugiata, 1
uovo per spennellare.
Sbattere lo zucchero con i tuorli e il burro ammorbidito fino a ottenere
una crema spumosa. Aggiungere la farina, la scorza di limone
grattugiata, un pizzico di sale, il lievito sciolto in un po‘ di
latte tiepido leggermente zuccherato, gli albumi montati a neve
e il resto del latte. Amalgamare bene fino ad ottenere una pasta
consistente che non si attacchi alla ciotola. Spolverizzare di farina
e lasciar lievitare l’impasto per un’ora, coperto con un panno.
Quando l’impasto è lievitato, versarlo sulla spianatoia previamente
infarinata e lavorarlo bene con le mani, unendo poco a poco le
mandorle e l’uva passa lasciata precedentemente in infusione nel rum. Lavorare ancora l’impasto e poi dividerlo in
due piccole pagnotte rotonde. Farle lievitare ancora 20 minuti su una placca imburrata. Spennellare le due forme di
pandolce con l’uovo sbattuto e infornare a calore moderato per 50 minuti.
Velikonocní beránek – Agnello pasquale
4 uova, 120 g. di zucchero cristallizzato, 200 g. di farina di tipo medio, una manciata di noci tritate e una di uva passa,
un cucchiaio di lievito in polvere, 4 cucchiai d’olio 4 cucchiai di acqua bollente, 1 bustina di zucchero vanigliato,
burro o margarina e farina grossa per lo stampo dalla forma apposita.
Sbattere dapprima le uova con lo zucchero, aggiungere poi l’olio e, lentamente, l’acqua bollente a cucchiaiate.
Unire quindi la farina con il lievito, le noci e l’uva passa lasciata precedentemente in infusione nel rum. Imburrare
accuratamente l’apposito stampo, infarinarlo e porvi l’impasto. Coprire con il coperchio dello stampo. Mettere in
forno preriscaldato a 180 gradi per ca. 40 minuti, finché l’agnello sia dorato. Dopo la cottura rovesciare lo stampo
e spolverizzare l’agnello di zucchero vanigliato. Decorare con due acini di uva passa che rappresentano gli occhi e
legare un nastro intorno al “collo” dell’agnello.
Velikonocní nádivka – Pasticcio pasquale di carne
500 g. di spalla di maiale, 250 g. di carne affumicata, 5
uova, 1 forma di pane bianco (nella ricetta tradizionale
viene usato il cosiddetto Kaviarbrot), 1/4 l. di latte,
un mazzetto di prezzemolo,ortica sminuzzata o altre
erbe aromatiche di primavera, sale, pepe, burro.
Tagliare il pane a dadini e ammorbidirlo con il latte in
cui sono stati sbattuti i tuorli. Cuocere i due tipi di carne
e, dopo averla fatta raffreddare, tagliarla a pezzetti.
Tritare tutte le erbe aromatiche. Qualora si usi l’ortica,
scottarla prima in acqua bollente. Mescolare la carne
con il pane e con le erbe aromatiche. Condire il tutto
con sale e pepe. Montare a neve gli albumi e unirli delicatamente
al composto. Imburrare bene la teglia che
verrà usata, versarvi il composto, spruzzare la superficie
di burro fuso o di olio e cuocere in forno preriscaldato
fino a dorare. Servire caldo o freddo.
Babbicciny jidásky – Dolcetti di Giuda della nonna
Ingredienti: 400 g. di farina tipo medio, 30 g. di lievito
di birra, 50g. di margarina, 40g. di zucchero cristallizzato,
1 uovo, 1/4l. di latte, cannella in polvere, sale,
miele.
Mescolare la farina con il sale, unirvi il lievito sciolto
nel latte tiepido con un po’ di zucchero. Aggiungere la
margarina e impastare fino ad ottenere un composto
che non si attacchi né alle mani, né alla spianatoia.
Lasciar lievitare ancora prima di andare a formare con
l’impasto una sfoglia rettangolare regolare. Cospargere
di cannella e zucchero, arrotolare su sé stesso il rettangolo
di pasta e tagliarlo a fettine. Disporle su di una
placca imburrata e spennellare con burro fuso e con
l’uovo sbattuto. Lasciar lievitare ancora prima di infornare
e cuocere fino a doratura. A fine cottura, immergere
nel miele i dolcetti che per la loro forma ricordano
quella delle chiocciole.

Michaela Kořínková, 13 let
Jaro je tady! 49

50
Sterzing
Frühling ∙ Primavera ∙ Jaro

Sterzing 51

52
Sterzing Brauchtum
Palmsonntag im Sterzinger Raum
Geschichtlicher Hintergrund
Am Sonntag vor Ostern feiern die evangelischen und katholischen
Christen den Einzug Jesu in Jerusalem, der mit einem Esel geritten
kam und mit Palmzweigen begrüßt wurde. Als Zeichen des Sieges
über den Tod und den Teufel symbolisieren die Palmstangen und
Palmzweige das freudige und hoffnungsvolle Element der Leidensgeschichte
Jesu.
Das Schmücken der Palmstangen
Die Palmstangen werden zu Hause mit der Familie gemacht. Eine
passende Holzstange wird gesucht. Wacholder, Erika, Weidenkätzchen
und Buchsbaum wachsen in der Umgebung, nur die Ölzweige
nicht, doch die bekommt man im Geschäft. Auf die Palmstangen
werden auch noch kleine Brezeln und bunte Bänder gehängt.
Der Palmsonntag
Am Palmsonntag findet eine kurze Prozession statt, in der die Kinder die Palmstangen zur Kirche tragen. Jeder will
den höchsten Buschen haben. Bei der Messe werden die Palmstangen gesegnet. Danach kann jeder, der eine Palmstange
getragen hat, ins Vereinshaus gehen und eine Kleinigkeit essen.
Bis zum Gründonnerstag werden die Palmstangen vor dem Haus aufgestellt, allerdings sollten sie vor Sonnenaufgang
ins Haus gebracht werden. Wenn dies nicht passiert, wird - der Legende nach - ein Fluch aufkommen. Danach
werden sie an einem sicheren Ort aufbewahrt und bei Unwetter ins Feuer geworfen.
Palmstangen andernorts
Das Binden der Palmenstangen und die Weihe derselben erfolgt nicht überall mit der gleichen Feierlichkeit. Im tieferen
Etschtal und im Burggrafenamt hat man meistens nur einfache Ölzweige, sowie Zweige der Sal- oder Palmweide
mit den silberweißen wolligen Blütenkätzchen.
Die schönsten Palmstangen hat man im Inntal. Dort,
im Dorf Taur bei Hall, findet heute noch der Umzug mit
dem Palmesel statt. Vormittags werden die Palmenstangen
geweiht. Mittags um Punkt zwölf Uhr bewegt
sich eine große Volksmenge von der Pfarrkirche hin zum
Taurer Schloss. Der Zug sieht merkwürdig aus. Zuerst
erscheint auf einem vierräderigen niederen Waagengestell
fast lebensgroß ein aus Holz geschnitzter Christus
auf dem Esel sitzend, der in seiner linken Hand einen
Palmzweig trägt. Hinter dem Palmesel folgen Knaben
mit bunt geschmückten Stangen und blühenden Palmweidenzweigen.
Im Taurer Schloss angekommen, erteilt der Priester
den Segen und der Zug bewegt sich unter lautem Beten
ins Dorf zurück.
Dieser bunte Zug hat für die Zuschauer und Beteiligten
etwas ungemein Anregendes und Poetisches.
Katrin Eisendle, Melanie Rainer, Sonja Staudacher, Magdalena Wieser, 13 Jahre.

Sterzing Obyčeje
53
Květná neděle v oblasti Sterzingu
Historické pozadí
V neděli před Velikonocemi slaví evangelíci a katolíci Ježíšův příjezd do Jeruzaléma na oslíkovi a za vítání
palmovými ratolestmi. Na znamení vítězství nad smrtí a satanem symbolizují palmové ratolesti radostný prvek
utrpení Ježíše Krista plný naděje.
Zdobení palmových ratolestí
Palmové ratolesti se vyrábějí doma. Najde se vhodná dřevěná tyč, v okolí roste jalovec, vřesovec, vrbová jehněda
a zimostráz, jen ne olivová ratolest, ale ta je k dostání v obchodě. Na palmovou ratolest se zavěsí malé preclíky a
barevné stuhy.
Květná neděle
Na Květnou neděli se konají krátká procesí, při kterých
nesou děti palmové ratolesti do kostela. Každý
chce mít tu největší. Při mši jsou palmové ratolesti
požehnány. Poté může jít každý, kdo nesl palmovou
ratolest, do spolkového domu a tam sníst nějakou
maličkost.
Až do Zeleného čtvrtka stojí palmové ratolesti před
domem, ovšem před východem slunce by měly být
umístěny do domu. Pokud ne, pak dle legendy přijdou
domácí do klatby. Poté se uloží na bezpečné místo a
při špatném počasí se hodí do ohně.
Palmové ratolesti jinde
Svazování palmových ratolestí a svěcení neprobíhá
všude stejně slavnostně. V hlubokém údolí Etschtal a
Burggrafenamt mají většinou jen jednoduchou olivovou
ratolest, ale také ratolesti jívy nebo vrby se stříbřitě
bílými, plstnatými kvetoucími kočičkami.
Nejkrásnější palmové ratolesti mají v údolí Inntal.
Tam, ve vesnici Taur u Hall, se ještě dnes koná průvod
s velikonočním oslíkem. Dopoledne jsou palmy posvěceny.
V poledne, přesně ve dvanáct hodin, se velké
množství lidí vydá na pochod od farního kostela až k
zámku. Průvod vypadá zvláštně. Nejdříve se na nízkém
váhovém podstavci na čtyřech kolech objeví
ze dřeva vyřezaný Kristus na oslíku v téměř životní
velikosti, který v levé ruce drží palmovou ratolest. Za
velikonočním oslíkem jdou chlapci s barevně ozdobenými
palmovými ratolestmi a kvetoucími větvemi
jívy.
Po příchodu do zámku ve vesnici Taur udělí kněz svá požehnání a průvod se za hlasitých modliteb vydá zpět do
vesnice.
Tento barevný průvod pokládá přihlížející i zúčastněný za něco neobyčejně povzbuzujícího a poetického.

54
Sterzing Usanza
La Domenica delle Palme a Vipiteno
Premesse storiche
Nella domenica che precede la Pasqua i Cristiani cattolici ed evangelici celebrano
l’ingresso di Gesù a Gerusalemme, il quale, secondo la tradizione, fu accolto e salutato
dalla folla con rami di palma.
Le Palme rappresentano la vittoria della vita sulla morte e i rami di palma, ovvero i
rami d’ulivo, simbolizzano la gioia e la speranza insite nella dolorosa vita di Gesù.
L’ornamento delle Palme
Le Palme vengono realizzate a casa dalle famiglie: si utilizza una lunga asta di
legno sulla quale vengono sistemati dei rami di ginepro, dell’erica, i gattici e il
bosso, nonché i rami di ulivo. I rami vengono poi arricchiti da nastri colorati e da
Brezeln.
La Domenica delle Palme
Durante la Domenica delle Palme ha luogo una breve processione, lungo la quale i bambini trasportano le Palme fino
in Chiesa, dove, durante la messa, vengono benedette (naturalmente i bambini fanno a gara ad avere la Palma più
bella e più alta). Dopo la funzione, i bambini che hanno retto le aste sono invitati ad un rinfresco nella canonica o
nella sala comunale.
Fino a Giovedì santo le Palme vengono esposte
davanti a casa; secondo la leggenda da lì esse
dovrebbero essere rimosse prima dell’alba, per
non incorrere in una maledizione. In seguito
esse vengono conservate in un luogo sicuro e
bruciate nel fuoco di una stufa al primo freddo.
La tradizione delle Palme in altri luoghi
L’assemblaggio delle Palme e la loro consacrazione
non è un rituale celebrato in modo univoco:
nella Bassa Val d’Adige e nel Burgraviato
si impiegano semplicemente rami di ulivo oppure
rami di salice o di palma uniti ai gattici.
Le Palme più belle si trovano nella valle dell’Inn
(in Austria): nel paese di Taur, presso Hall, ancora
oggi viene organizzata una processione
dove sfila anche un asino. La mattina si benedicono
le Palme e a mezzogiorno in punto dalla
chiesa parrocchiale una folla si dirige verso
il castello di Taur. Il corteo è caratteristico; su
un carro viene infatti trasportata una statua di
legno a grandezza naturale che rappresenta un Cristo che cavalca un asino, il quale regge un ramo di palma nella
mano sinistra. Il carro è seguito da ragazzi che reggono Palme ornate da rami fioriti e nastri variopinti.
Una volta giunti al castello di Taur il prete impartisce la benedizione ed il corteo fa ritorno al paese pregando ad alta
voce. La tradizione delle Palme viene vissuta ogni anno con rinnovato entusiasmo e partecipazione.
Nella tradizione sudtirolese, le Palme (in tedesco Palmstangen) sono caratteristiche aste di legno colorate, sormontate
da un mazzo di rami di ulivo e altri tipi di piante ornate da nastri.

Sterzing
55
gelb
die wiesen
löwenzahn blüht überall
weiße fallschirmchen fliegen durch die lüfte
frühling
grün
die bäume
gras sprießt munter auf der wiese
und frösche sitzen am teich
frühling
rot
die tulpen
blühen hinter dem gartenzaun
klatschmohn am straßenrand uns grüßt
frühling
blau
der himmel
keine wolke in sicht
wasser über steine plätschert
frühling
warm
die luft
sonne scheint stundenlang
wunsch nach eis und schwimmbad
frühling
Katrin Eisendle, Melanie Rainer, Sonja Staudacher,
Magdalena Wieser, 13 Jahre
In primavera gli amici giocano sui prati,
Gli alberi fioriscono in quasi tutti gli Stati.
Le notti sono corte,
Ed io mangio le torte.
Mi piace la primavera,
Perché dormo bene la sera.
I ricci sono venuti,
Così li vedono tutti.
L’ aquila viene dalle montagne,
Vive qua con tante compagne.
I bambini cercano funghi,
Ma trovano solo foglie e aghi lunghi.
La banda musicale fa un concerto,
Nel nostro parco che è aperto.
A Pasqua il Papa parla della Croce,
E tutti pregano ad alta voce.
Si preparano delle torte alla frutta,
Che piacciono alla famiglia tutta.
Tutti sono piú felici
Restano fuori a parlare con gli amici.
Questa è la fine della poesia,
Questa l’ ha scritta la sorella mia.
Christian Gianmoena, 13 Jahre

56
Sterzing Rezepte
Rezepte
Speckknödel
(für 4 Personen)
50 g schnittfestes Weißbrot oder Knödelbrot, 40 g Zwiebel, 1 EL Butter, 80 g Speck, in feine Würfel geschnitten 2
Eier 2 EL Mehl 100 ml Milch 1 EL Petersilie oder Schnittlauch, fein geschnitten Salz
Das Weißbrot in kleine Würfel schneiden. Die in feine Würfel geschnittene Zwiebel mit dem Speck in Butter dünsten,
über das Brot geben und vermischen. Die Eier, die Milch, die Petersilie und das Salz verrühren, über das Brot
geben und alles gut vermengen. Mehl leicht unterheben. Die Masse ca. 15 Minuten ziehen lassen, Knödel formen
und im Salzwasser halb zugedeckt sieden lassen. Die Speckknödel in einer kräftigen Fleischsuppe servieren und
mit Schnittlauch bestreuen.
Spinatknödel
(für 4 Personen)
160 g mindestens drei Tage alte Semmeln in kleine Würfel geschnitten, 60 g Zwiebeln fein gehackt, 200 g gekochten
Spinat fein gehackt oder passiert (oder 400 g frischen Spinat), 2 EL Butter, 2 Eier, etwa 1/2 Glas Milch, 2 EL
Parmesankäse gerieben, 1/2 Knoblauchzehe fein gehackt, 1 Messerspitze Muskatnuss , Salz, Pfeffer, 1 EL Mehl
Wenn frischer Spinat verwendet wird, den Spinat gut waschen und im kochenden Wasser kurz kochen, abseihen,
mit kaltem Wasser abkühlen, gut ausdrücken und fein hacken.
Das Knödelbrot in eine große Schüssel geben.
Die gehackten Zwiebeln mit der Butter und dem Knoblauch in einem Topf dünsten, den gekochten und fein gehackten
Spinat dazugeben, verrühren und zum Knödelbrot geben. Alle restlichen Zutaten dazugeben, mit den
Händen gut durchmischen und den Knödelteig etwa 10 Minuten rasten lassen. Anschließend mit nassen Händen
die Knödel formen und im kochenden Salzwasser langsam ca. 20 Minuten kochen, oder mit Dampf garen lassen.
Je nach Belieben kann man die Knödel mit geriebenem Parmesankäse und gebräunter Butter oder mit Gorgonzolasauce
servieren.

Sterzing Recepty
57
Recepty
Špekové knedlíky
(pro 4 osoby)
150 g tvrdšího bílého chleba nebo housky rozkrájené na kostky, 40 g cibule, 1 lžíce másla, 80 g špeku nakrájeného
na kostičky, 2 vejce, 2 lžíce mouky, 100 ml mléka, 1 lžíce petrželky nebo pažitky najemno nakrájené, sůl
Bílý chléb nakrájíme na malé kostky. Na másle osmažíme najemno nakrájenou cibuli se špekem, nasypeme
na chléb a smícháme. Promícháme vejce, mléko, petrželku a sůl, přidáme ke chlebu a vše dobře promícháme.
Postupně přidáváme mouku. Hmotu necháme asi 15 minut odpočinout, vytvoříme knedlíky a zpola zakryté
necháme vařit ve slané vodě. Špekové knedlíky servírujeme v silné masové polévce a ozdobíme pažitkou.
Špenátové knedlíky
(pro 4 osoby)
160 g žemlí starých minimálně tři dny, nakrájených na kostičky, 60 g cibule jemně nakrájené, 200 g uvařeného
špenátu jemně umletého nebo propasírovaného (nebo 400 g čerstvého špenátu), 2 lžíce másla, 2 vejce, Asi
1/2 sklenice mléka, 2 lžíce nastrouhaného parmezánu, 1/2 stroužku česneku jemně nasekaného, na špičku nože
muškátového oříšku, sůl, pepř, 1 lžíce mouky
Použijeme-li čerstvý špenát, pak jej dobře opereme, krátce povaříme ve vařící vodě, scedíme, ochladíme studenou
vodou, dobře vymačkáme a jemně nasekáme. Nakrájené žemle vložíme do velké mísy. Nasekanou cibuli
dusíme s máslem a česnekem v jednom hrnci, přidáme uvařený a jemně nasekaný špenát, zamícháme a přidáme
k žemli. Přidáme všechny zbývající přísady, rukama je dobře promícháme a těsto na knedlíky necháme asi 10
minut odpočinout. Poté mokrýma rukama vytváříme knedlíky a pomalu je vaříme ve vařící slané vodě po dobu
asi 20 minut nebo je vaříme v páře. Podle chuti můžeme knedlíky servírovat s nastrouhaným parmazánem a
zhnědlým máslem nebo s gorgonzolovou omáčkou.
Špenátové knedlíky

58 Sterzing Ricette
Ricette
Canederli allo speck (Speckknödel)
300 g di pane per canederli, 2 bicchieri di latte tiepido, 150 g di speck, 1 cipolla piccola tritata, 3 uova , 80 g di
farina, 2 cucchiai di prezzemolo tritato, erba cipollina, sale, brodo di carne, una noce di burro
Mettere il pane in una terrina e versare il latte. Rosolare nel burro la cipolla tritata e lo speck tagliato a dadini
ed unire il tutto al pane. Aggiungere le uova, il sale, il prezzemolo e la farina e formare un impasto omogeneo.
Ricavare dei canederli con le mani bagnate e cuocerli nell’acqua bollente salata per circa 15 minuti. Servire in
brodo con l’erba cipollina.
Canederli agli spinaci (Spinatknödel)
1 cucchiaio di burro, 1 cipolla piccola, 1 cucchiaio di farina, 400 g di spinaci cotti e tritati, 1/2 bicchiere di panna,
150 g di formaggio, burro rosolato e formaggio parmigiano, noce moscata, aglio, sale, 2 uova, 2 cucchiai di
farina, 500 g di pane per canederli
Rosolare leggermente nel burro la cipolla tritata. Aggiungere gli spinaci, la panna, la noce moscata, l’aglio, il sale
e il formaggio tagliato a dadini. Il tutto si versa sul pane per canederli e, dopo aver aggiunto le uova, si amalgama
bene l’impasto. Lasciare riposare per circa 1 ora, poi aggiungere la farina, formare i canederli e cuocerli lentamente
in acqua salata. Si servono in brodo o cosparsi di burro fuso e parmigiano.

Sandra Staudacher, 13 Jahre
59

60
Oberviechtach
Frühling ∙ Primavera ∙ Jaro

Oberviechtach 61
Schönsee
Burg Murach
Schönsee
Blick vom Johannisberg zum Bayerischen Wald

62
Oberviechtach Brauchtum
Frühlingsbräuche im
Oberviechtacher Land
„Weihnacht um an Muckenschritt, Neujahr um an Hahnentritt, Dreikönig um an Hirschensprung,
Lichtmess um a ganze Stund´“, bekundet eine alte Volksweisheit. Die Tage werden
wieder länger, es geht dem Frühling entgegen.
Bereits Anfang Februar sehnt man sich nach den langen Winternächten wieder nach Frühling
und Sonne, nach frischem Grün, bunten Blumen und dem Gezwitscher der Singvögel. Schneeglöckchen
und der Seidelbast blühen, der „Lenz“ naht.
Mit dem Aschermittwoch beginnt für die katholische Bevölkerung eine sechswöchige Fastenzeit.
Als Sinnbild der Buße und der Vergänglichkeit zeichnet der Priester ein Aschenkreuz auf
die Stirne der Gläubigen. Da Lustbarkeiten in dieser Zeit der Besinnung nicht angesagt sind,
nutzen sie viele Vereine für „Schafkopfturniere“, ein beliebtes Kartenspiel.
Am Palmsonntag, dem Sonntag vor Ostern, werden durch den Priester zur Erinnerung an den
Einzug Christi in Jerusalem Weidenkätzchen geweiht. Sie werden in die Ecken der Felder gesteckt
und sollen die Fluren vor Unwetter und Missernten bewahren. In den Häusern kommen
sie in eine Vase oder man deponiert sie im Herrgottswinkel, einer Zimmerecke mit Kreuz und
Heiligenbildern.
Vom Gründonnerstag bis Karsamstag ruht das Glockengeläut zu den Gottesdiensten sowie zu
den täglichen Gebeten und wird mittels Ratschen (hölzerne Rasseln) durch die Ministranten
ersetzt. Sie bekommen dafür als Belohnung „Ratscheier“ oder Geld.
In der Osternacht wird ein Holzfeuer entzündet, das vom Priester gesegnet wird. An diesem
Feuer wird eine Kerze, das Osterlicht, entzündet und in die Kirche getragen, in der die Auferstehung
des am Karfreitag ans Kreuz genagelten Heilands gefeiert wird. In dieser und allen weiteren Messen am
Ostersonntag werden Brot, Eier, Fleisch und Salz geweiht und zu Hause verzehrt. Die geweihten Speisen sollen
Krankheiten fernhalten. Kinder bekommen gefärbte Ostereier und Süßigkeiten. Liebende schenken sich rote oder
kunstvoll bemalte Ostereier.
Am 1. Mai, dem Tag der Arbeit, werden geschmückte Maibäume aufgestellt und um den Baum getanzt; auch werden
Kraftfahrzeuge und ihre Fahrer gesegnet, mit dem Gebet um unfallfreies Fahren. Den ganzen Monat über werden
Maiandachten zu Ehren der Gottesmutter abgehalten. Am 4. Mai, „Sankt Florian“, gedenken die Feuerwehrleute ihres
Schutzheiligen.
An den drei Tagen vor dem Fest „Christi Himmelfahrt“ werden Bittprozessionen in verschiedene Orte und Kirchen
durchgeführt, bei denen um Schutz vor Unbilden des Wetters und Schäden in den Fluren gebetet wird; die Männer
feiern feuchtfröhlich ihren „Vatertag“.
Am 2. Sonntag im Mai ist Muttertag. Nicht nur in Familien, sondern auch in Vereinen werden die Mütter geehrt.
Auch am Pfingstfest finden Bittprozessionen für eine möglichst gute Ernte statt. Nur noch in ganz wenigen Orten
treibt „der Pfingstl“, ein junger wilder Bursche, der ein mit Stroh umwickeltes und mit Schnüren festgehaltenes Gewand
trägt, mit einigen Begleitern sein Unwesen im Ort, um Geld zu erheischen.
Am 2. Donnerstag nach Pfingsten feiert die katholische Kirche einen großen Festtag, das „Fronleichnamsfest“. In
einer feierlichen Prozession unter Beteiligung der Honoratioren sowie sämtlicher Vereine mit Fahnenabordnungen,
Schülern und Erstkommunikanten - der Priester unter dem „Himmel“ mit der Monstranz - wird betend und singend
durch die Straßen der Orte gezogen, die mit jungen Birken geschmückt sind. An vier reich mit Blumen geschmückten
Altären wird durch den Priester jeweils der Segen erteilt. In Pertolzhofen ist es Brauch, dass die Ministranten dabei
Kränzchen von Thymian am Kopf tragen. Nach Beendigung des Umganges werden von den Birken, die als geweiht
gelten, Zweige abgerissen und zu einem kleinen Kränzchen gewunden. Sie werden im Haus aufbewahrt und sollen
dem Anwesen Schutz vor Blitz und Hagel bieten.

Oberviechtach Obyčeje
63
Jarní obyčeje v oblasti Oberviechtachu
„Na Boží narození o kuří pokročení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři kroky
dále, na Hromnice o hodinu více“, zní staré lidové říkadlo. Dny se zase prodlužují,
jdeme vstříc jaru.
Již na začátku února po dlouhých zimních večerech toužíme zase po jaru a slunci, po
čerstvé zeleni, barevných květinách a zpěvu ptáků. Sněženky a lýkovce kvetou, „vesna“
se blíží.
Popeleční středou pro katolíky začíná šestitýdenní postní doba. Jako symbol pokání
a pomíjivosti kněz nakreslí na čela věřících křížek z popela. Protože se v této době
rozjímání nepořádají žádné radovánky, mnohé spolky využívají toto období k oblíbené
karetní hře „Schafkopf (sheepshead)“.
Na Květnou neděli, neděli před Velikonocemi, kněží svěcením kočiček připomínají Ježíšův
příchod do Jeruzaléma. Tyto větvičky se zapíchají do rohů polí, aby je ochraňovaly
před nepříznivým počasím a špatnou úrodou. V domech se dávají do vázy nebo
„svatého kouta“, v pokoji se zastrčí za svatý obrázek nebo kříž.
Od Zeleného čtvrtka až po Bílou sobotu umlknou zvony ohlašující bohoslužby a každodenní
modlitby, jejich zvuk je nahrazen řehtačkami (dřevěnými klapačkami) ministrantů.
Proto jako odměnu dostávají „klapačkovné“ nebo peníze.
O velikonoční noci se zapálí oheň, kterému požehná kněz. Od tohoto ohně se zapálí
svíčka, velikonoční svíce, a ta se odnese do kostela, ve kterém se slaví Zmrtvýchvstání
Spasitele přibitého na Velký pátek na kříž. Během této a všech dalších mší se na Boží
hod velikonoční světí chléb, vejce, maso a sůl, které jsou pak doma snědeny. Posvěcené
pokrmy mají ochraňovat před nemocí.
Děti dostávají malovaná velikonoční vajíčka a sladkosti. S oblibou se dávají červená
nebo umělecky malovaná velikonoční vajíčka.
Na 1. máje, Den práce, se staví ozdobené májky a tancuje se kolem stromu; také je požehnáno
automobilům a jejich řidičům modlitbou za jízdu bez nehod. Po celý měsíc
probíhají májové pobožnosti na počest Matky Boží. 4. května slaví svůj svátek „sv.
Florián“, patron všech hasičů.
Po tři dny před svátkem „Nanebevstoupení Páně“ jsou na různých místech a kostelech pořádána prosebná procesí,
během nichž se prosí o ochranu před nepřízní počasí a před škodami na polích; muži slaví svůj „Den otců“.
2. neděli v květnu je Den matek. Nejen v rodinách, ale i ve spolcích jsou matky ctěny a oslavovány.
Také o svatodušních svátcích se konají prosebná procesí pro co nejlepší úrodu. Jen ještě na několika málo místech
existuje „Pfingstl“, mladý divoký muž, který nosí roucho ovinuté slámou svázanou provázky. Několik průvodců
v místě doprovází netvora, který žádá o peníze.
2. čtvrtek po Letnicích slaví katolická církev velký svátek „Božího těla“. Ve slavnostním procesí za účasti honorace
a všech spolků s vlajkami a zástavami, žáky a lidmi po prvním přijímání kněz pod „baldachýnem“ s monstrancí
za modliteb a zpěvu projde ulicemi obce, které jsou ozdobeny mladými břízkami. U všech čtyř oltářů bohatě
zdobených květinami pak kněz uděluje své požehnání.
V Pertolzhofenu existuje zvyk, že ministranti přitom na hlavě nosí věneček z tymiánu. Po ukončení průvodu jsou
takto posvěceným břízkám odříznuty větve a z nich uvity malé věnečky. Ty se přinesou domů a svou přítomností
mají chránit před bleskem a kroupami.

64
Sterzing Usanza
Usi e costumi di primavera
nell’Oberviechtacher-Land
“Natale a passettini, Capodanno a passi di gallo, la Befana a salti di cervo, Candelora a passi lunghi
un’ora”. Così più o meno recita un detto popolare per descrivere il periodo dell’anno tra Natale e la Candelora,
allorché le giornate si fanno più lunghe e si va incontro alla primavera.
Fin dall’inizio di febbraio, dopo le lunghe notti invernali, si fa sentire forte il desiderio della primavera,
del sole, del primo verde dei prati, dei fiori multicolori e del canto degli uccelli. Fioriscono i bucaneve e i
dafni mezerei: la primavera si avvicina.
Con il Mercoledì delle Ceneri cominciano per i cattolici le sei settimane della Quaresima. Come simbolo di
penitenza e monito sulla fugacità della vita, il sacerdote fa con la cenere il segno della croce sulla fronte
dei credenti.
Poiché in questo periodo di riflessione non si addicono divertimenti eccessivi, molte associazioni ne approfittano
per istituire gare di “Schafkopf” un gioco di carte molto in voga.
La Domenica delle Palme, quella che precede la Pasqua, vengono benedetti dal sacerdote rami di salice
per commemorare l’entrata di Gesù a Gerusalemme. Questi rami vengono poi piantati agli angoli dei
campi per proteggerli dal maltempo e per scongiurare cattivi raccolti. Nelle case essi vengono messi in un
vaso o deposti in angolo speciale della stanza, il cosiddetto Herrgottswinkel (letteralmente “angolo del
Signore”), presso la croce e immagini di santi.
Da Giovedì Santo a Sabato Santo non si suonano le campane durante la Messa e nemmeno durante la
recitazione delle preghiere quotidiane in chiesa. Esse vengono sostituite da strumenti caratteristici a raschiamento
in legno, le raganelle (“Ratschen”), agitate dai chierichetti che, in compenso, ricevono tradizionalmente
delle uova oppure denaro.
La notte di Pasqua viene acceso un fuoco che il sacerdote benedice. A questo fuoco viene acceso il cero pasquale che
viene poi portato in chiesa dove la domenica si celebrerà la Resurrezione del Signore crocifisso il Venerdì Santo.
In questa messa e in tutte le altre che si tengono la Domenica di Pasqua è impartita la benedizione al pane, alle
uova, alla carne e al sale che verranno poi consumati nelle case. Vige la credenza che i cibi così benedetti preservino
dalle malattie. Ai bambini si regalano uova sode colorate e dolciumi. Gli innamorati si scambiano in regalo uova di
Pasqua rosse o comunque artisticamente decorate a mano.
Il primo maggio, il giorno dedicato alla Festa del lavoro, vengono innalzati gli “alberi di maggio”, dei pali decorati
intorno ai quali si balla. Inoltre vengono benedette le automobili e chi le guida con l’auspicio che chi riceve la
benedizione possa venire salvaguardato dal rischio di incidenti. Per tutto il mese di maggio si tengono cerimonie
devozionali in onore della Madonna. Il 4 maggio, il giorno di San Floriano, i Vigili del fuoco festeggiano il loro Santo
Protettore.
Nei tre giorni che precedono la Festa dell’Ascensione, si fanno processioni propiziatorie in varie località e chiese
per ottener protezione contro il maltempo e i danni alla campagna. Gli uomini festeggiano con libagioni più o meno
copiose la loro Festa del papà.
La seconda domenica di maggio si festeggia la Festa della mamma, alla quale si rende omaggio non solo in famiglia,
ma anche nelle varie associazioni locali.
Anche a Pentecoste si fanno processioni propiziatorie per ottenere un buon raccolto. Sempre meno diffusa è la figura
del Pfingstl, rappresentante un giovane scavezzacollo che porta un costume avvolto nella paglia e tenuto su da lacci
che, con altri compagni, compie malefatte in paese per estorcere denaro alla gente.
La seconda domenica di Pentecoste la Chiesa cattolica celebra una ricorrenza importante: la festività del Corpus
Domini. Per le strade del paese ornate di giovani betulle, si snoda, tra canti e preghiere, una solenne processione
alla quale partecipano le personalità del luogo, tutte le associazioni con i loro emblemi, le scuole e i bambini della
Prima Comunione, mentre il sacerdote avanza con l’ostensorio sotto il baldacchino.
Da quattro altari riccamente ornati di fiori il sacerdote impartisce di volta in volta la benedizione ai fedeli. A Pertolzhofen
è tradizione che i chierici portino sul capo durante la processione ghirlande di timo. Al termine di essa si
usa spezzare dalle betulle benedette dei ramoscelli che, intrecciati a ghirlanda, vengono conservati nelle case per
proteggere dai lampi e dalla grandine.

Oberviechtach 65
Weißt du, was das ist
Wenn die Kälte verschwindet, Tag für Tag ein Stück,
und wir spüren im Herzen ganz, ganz viel Glück
Wenn die Sonne mit ihrer unermesslichen Kraft
wieder Leben und bunte Farben schafft
Wenn der Himmel dir erscheint als blaues Schild,
und die Wolken dir malen ein wunderschönes Bild
Wenn vom Süden weht ein zarter warmer Hauch,
und Kätzchen sich zeigen sich am Weidenstrauch
Wenn die Tiere, die sich so lange verstecken,
nun wieder ihre Nase in die Sonne recken
Wenn Kühe auf den Weiden sich vergnügen,
der Bauer anfängt, kahle Felder zu pflügen
Wenn Kinder vergnügt über die Wiesen hüpfen,
und Schmetterlinge aus ihren Puppen schlüpfen
Wenn die Gefühle erwachen und Menschen sich verlieben,
frühmorgens die Vögel in den Bäumen ihre Lieder piepen
Und wenn Krokus und Narzissen unseren Garten gestalten,
dann hat bestimmt der Frühling seinen Einzug gehalten.
Klasse M7b, Doktor-Eisenbarth-Schule

66
Oberviechtach Rezepte
Rezepte
Bayerische Creme
2 Blatt Gelatine, 2 Vanilleschoten, 3 Eigelb,
70 g Zucker, 1 EL Kirschwasser, 300 ml
Schlagsahne
Gelatine in kaltem Wasser einweichen.
Mark von den Vanilleschoten herauskratzen.
Eigelb, Zucker und Vanillemark cremig
schlagen. Gelatine mit 1 EL Wasser und
dem Kirschwasser auflösen. Sahne steif
schlagen. Etwas Sahne mit der Gelatine
mischen und unter die Eicreme rühren.
Restliche Sahne unterheben. Die Creme
in Portionsschalen füllen und mindestens
2 Stunden kaltstellen oder von der erkalteten
Creme Nocken abstechen und anrichten.
Mit frischem Obst und Fruchtsoße
servieren.
Bayerische Creme
Holunderküchel
375 g Mehl, 5 EL Zucker, 1 Pr. Salz, 1/2 l Milch, 3 – 4
Eier, 2 TL Backpulver, ca. 12 Holunderblüten, Butterschmalz
zum Ausbacken, Zucker zum Bestreuen
Aus den Zutaten einen Pfannkuchenteig herstellen.
Die Holunderblüten reinigen und in den Teig tauchen.
Schmalz erhitzen und Blüten einlegen, dabei
ein wenig schütteln, damit sie ein schönes krauses
Aussehen bekommen. Vor dem Wenden den Stiel mit
der Schere abschneiden und goldgelb backen. Noch
heiß mit Zucker bestreuen und mit Vanilleeis servieren.
Holunderküchel werden warm als Hauptspeise
zum Beispiel nach einer Suppe gegessen. Dazu wird
Kompott gereicht. Sie können aber auch als feiner
Nachtisch angeboten werden.
Spotzn –Rohe Kartoffelknödel
3 Pfd. rohe Kartoffeln, geschält und gerieben, 1 Pfd.
gekochte Kartoffeln, gestampft, 1 – 2 Semmeln, geschnitten,
1 Schöpflöffel kochendes Wasser, Salz
Geriebene rohe Kartoffeln gut auspressen, Salz und
Semmeln zugeben, mit kochendem Wasser brühen,
gekochte Kartoffeln unterkneten sowie die Stärke,
die sich im Kartoffelwasser abgesetzt hat.
Knödel formen, in kochendes Salzwasser einlegen
und 30 Minuten leicht kochen lassen. Der Topf muss
groß genug sein, die Knödel möchten schwimmen!
Dazu schmeckt ein Schweinsbraten!

Oberviechtach Recepty
67
Recepzty
Bavorský krém
2 plátzky želatiny, 2 vanilkové lusky, 3
žloutky, 70 g cukru, 1 lžíce třešňovice,
300 ml šlehačky
Plátzky želatiny necháme změknout
ve studené vodě. Z vanilkových lusků
vydlabeme dřeň. Žloutky, cukr a vanilkovou
dřeň vyšleháme, až vznikne napěněná
hmota. Želatinu rozpustíme v
1 lžíci vody a v třešňovici. Ušleháme
šlehačku. Smícháme trochu šlehačky
se želatinou a vmícháme do vaječného
krému. Nalijeme zbytek šlehačky.
Krémem naplníme formičky a minimálně
na 2 hodiny dáme vychladnout
na studené místo. Z vychladlého krému
odkrájíme noky a připravíme. Servírujeme
s čerstvým ovocem a ovocnou
šťávou.
Bavorský krém
Vdolky z černého bezu
375 g mouky, 5 lžic cukru, 1 špetka soli, 1/2 l mléka,
3 – 4 vejce, 2 lžičky prášku do pečiva, asi 12 květů
černého bezu, Rozpuštěné máslo na smažení, cukr k
posypání
Z přísad vytvoříme těsto na vdolky. Očistíme květy
černého bezu a ponoříme do těsta. Rozpuštěné
máslo rozehřejeme a vložíme květy, přitom s nimi
trošku třeseme, aby získaly krásný a „kudrnatý”
vzhled. Před obrácením nůžkami odstřihneme stopku
a pečeme dozlatova. Ještě horké posypeme cukrem
a servírujeme s vanilkovou zmrzlinou. Vdolky z
černého bezu se jako hlavní pokrm jí teplé, například
po polévce. K tomu jako příloha stačí kompot.
Ale je možné je nabízet i jako jemný zákusek.
Spotzn – Syrové bramborové knedlíky
3 libry (453,6 gramu) syrových brambor, oloupaných
a nastrouhaných, 1 libra vařených brambor, šťouchaných,
1 – 2 žemle, nakrájené, 1 naběračka vařící
vody, sůl
Nastrouhané syrové brambory dobře vylisujeme,
přidáme sůl a housky, spaříme vařící vodou, vmícháme
vařené brambory a škrob, který se usadil ve
vodě z brambor. Vypracujeme knedlíky, vložíme do
vařící osolené vody a necháme 30 minut vařit na
mírném ohni. Hrnec musí být dostatečně velký, aby
mohly knedlíky plavat! K tomu je výborná vepřová
pečínka!

68 Oberviechtach Ricette
Ricette
Frittelle di fiori di sambuco
375 g. farina, 5 cucchiai di zucchero, 1
pizzico di sale, 1/2 l latte, 3 – 4 uova,
2 cucchiaini di lievito in polvere, circa. 12
fiori di sambuco, Burro chiarificato (burro
concentrato) per friggere, zucchero per
spolverizzare.
Preparare con gli ingredienti una pastella.
Pulire bene i fiori di sambuco e immergerli
nella pastella. Scaldare il burro chiarificato
e friggere i fiori avendo cura di scuoterli
un po’ nella padella per ottenere una bella
superficie increspata. Prima di rigirare le
frittelle, tagliare il gambo con le forbici e
terminare la frittura non appena avranno
assunto una colorazione dorata. Spolverizzarle
di zucchero mentre sono ancore calde
e servirle con gelato alla vaniglia. Queste
frittelle si mangiano calde come primo
piatto, p. es. dopo una minestra in brodo.
In questo caso vanno servite con composta
di frutta. Possono peraltro essere servite
anche come squisito dessert.
Frittelle di fiori di sambuco
Crema bavarese
2 fogli di gelatina, 2 stecche di vaniglia, 3 tuorli, 70
g. di zucchero, 1 cucchiaio di acquavite di ciliegie,
300 ml di panna da montare
Ammorbidire la gelatina in acqua fredda. Raschiare
l’interno delle stecche di vaniglia per estrarne la pasta
aromatica. Sbattere fino a consistenza cremosa i
tuorli, lo zucchero e la vaniglia. Strizzare la gelatina
e scioglierla con 1 cucchiaio d’acqua e l’acquavite di
ciliegie. Montare la panna. Mischiare un po’ di panna
liquida alla gelatina e amalgamarla alla crema d’uovo.
Unire il resto della panna. Versare la crema in
singole ciotole e lasciare al freddo per almeno 2 ore.
Si possono anche formare delle palline con la crema
raffreddata e solidificata e servirle decorate a piacere.
Guarnire con frutta fresca o salsa di frutta.
Spotzn (Passerotti) – Canederli di patate crude
1 1/2 kg di patate crude, sbucciate e grattugiate, 500
g. di patate lesse e schiacciate, 1-2 panini a fettine,
1 mestolo di acqua bollente, sale.
Spremere bene le patate crude grattugiate e conservare
il liquido risultantene. Salare e aggiungervi
i panini. Scottare con l’acqua bollente. Unirvi poi le
patate lesse schiacciate e l’amido depositatosi nel liquido
delle patate crude. Formare con l’impasto delle
pallottole: i canederli. Metterli quindi a cuocere
in una pentola con acqua bollente per 30 minuti. La
pentola deve essere abbastanza capiente per lasciare
spazio ai canederli, ai quali piace molto “nuotare”.
Tradizionalmente i canederli vengono abbinati a un
bell’arrosto di maiale: le due specialità si completano
alla perfezione.

Oberviechtach Frühlingsblumen 69
Saskia Schwarz, Klasse M7 (14 Jahre)
Jessica Hermann, Klasse M7 (13 Jahre)
Rebecca Hermann, Klasse M7 (12 Jahre)

Peilstein Brauchtum
Peilstein
Léto ∙ Sommer ∙ Estate
Gemeinschaftsarbeit der Schüler
aller vier Partnerschulen.Eine von
vier Skulpturen, die beim Kunst-
Workshop mit dem Bildhauer
Michael Lauss aus Nebelberg
entstanden ist.(Foto: Mag. Otto
Berthold Saxinger)

Peilstein 71
Peilstein durch die Sonnenblume betrachtet. (Foto: HS Peilstein)
Kollerschlag, über der Kirche Nebelberg, am Horizont der Böhmerwald. (Foto: I. Märzinger)
Julbach, wegen seiner sonnigen Südlage auch Meran des Mühlviertels genannt. (Foto: Gemeinde Julbach, Johann Wurm)

72
Peilstein Brauchtum
Sommer im Mühlviertel
Der Strukturwandel der letzten Jahrzehnte ist auch am Mühlviertel nicht spurlos vorübergegangen. Es gibt nur
mehr wenige Vollerwerbsbauern, die neben Eigengründen nun auch viele Pachtflächen bewirtschaften und so für
die Pflege unserer Kulturlandschaft sorgen. Mangels eigener Arbeitsplätze sind viele Menschen zum täglichen
Auspendeln bis Linz und Passau gezwungen. Dennoch blieb die Gegend weitgehend ländlich-bäuerlich geprägt,
mit starker Verwurzelung in christlichen Traditionen, der Alltag strukturiert an den Festen und Feiern des Kirchenjahres.
Der Besuch der Sonntagsgottesdienste ist noch immer überdurchschnittlich.
Fronleichnamsprozession in Kollerschlag (Foto: Ignaz Märzinger)
Fronleichnam
Dieses kirchliche Hochfest zu Ehren des Leibes
und Blutes Christi wird an einem Donnerstag
Ende Mai/Anfang Juni gefeiert. Viele Gläubige
beteiligen sich an der Prozession zu vier Altären,
die im Ort aufgestellt sind. Vier Männer
tragen den „Himmel“, einen Baldachin zum
Schutz des Priesters und der Monstranz. Dahinter
folgen der Gemeinderat, die uniformierten
Vereine und die Blasmusik. Eine Kollerschlager
Besonderheit ist die Bürgergarde, die bei jedem
Altar eine Ehrensalve abgibt und mit einem
lauten Kanonenschuss die Fronleichnamsbotschaft
ins Land verkündet. Die Häuser sind mit
Fahnen, Heiligenbildern, Kerzen und Blumen
geschmückt, der Ort selbst mit Birken. Am Ende
der Prozession reißen viele davon Zweige herunter
und binden kleine Kränze, die Schutz vor
Unheil geben sollen. Deshalb heißt dieses Fest
bei uns auch „Kranzltag“.
Bosheitsnacht („Beosatnacht“)
In der Nacht von Pfingstsonntag auf Pfingstmontag heißt es bei der Dorfjugend: „Gehn ma beosatn!“ (Gehen
wir eine Bosheit anstellen.) Sie schleichen im Finstern um die Häuser und verstecken bewegliche Sachen oder
tragen sie sogar zum Marktplatz. Jeder Hausbesitzer ist also gut beraten, am Vorabend den gefährdeten Hausrat
wegzusperren. Leider kommt es manchmal auch vor, dass übers Ziel geschossen wird und aus der lustigen Bosheit
eine Sachbeschädigung wird.
Sonnwend
Traditionell stark verankert ist das Brauchtum rund um die Sommersonnenwende am 21. Juni mit dem Anzünden
von Höhenfeuern. Oft werden da die dürren Birken vom Kranzltag hergenommen, aber auch alte Besen und sonstiges
Holzzeug, das man weiterhaben will, landet darin. An die Spitze kommt eine Strohpuppe, der sogenannte
„Suniwendhansl“. Wenn die Dunkelheit ausreichend ist, wird der Haufen angezündet. Die Dorfgemeinschaft sitzt
in geselliger Runde bis tief in die Nacht hinein beisammen und so mancher Draufgänger wagt einen Sprung über
die Glut. Die Sonnwendfeuer werden häufig am Johannistag, dem 24. Juni, abgebrannt, bei Verschiebungen wegen
Schlechtwetter kann daraus auch ein Petersfeuer um den 29. Juni werden. Mit dem Johannistag begann bei den
Bauern früher die Erntesaison.

Peilstein Obyčeje
73
Léto v Mühlviertelu
Restrukturalizace posledního desetiletí zanechala stopy i na Mühlviertelu. Existuje už jenom několik málo plně
produktivních sedláků, kteří kromě vlastních pozemků obhospodařují i velký počet pronajatých ploch, a tak se
starají o naši kulturní krajinu. Vzhledem k nedostatku pracovních míst je mnoho lidí nuceno každý den jezdit
do Lince a Pasova. Krajina si i přesto nadále zachovává zemědělsko-selský ráz se silnými kořeny křesťanských
tradic a všedními dny rozčleněnými na svátky a slavnosti církevního roku. Návštěva nedělních bohoslužeb je stále
ještě nadprůměrná.
Boží tělo
Tento církevní svátek, slavnost Těla a Krve Páně, se slaví ve čtvrtek na konci května/začátkem června. Mnoho
věřících se zúčastní procesí ke čtyřem oltářům, které jsou postaveny v místě. Čtyři muži nesou „nebesa“, baldachýn
k ochraně kněze a monstrance. Za nimi jde obecní rada, uniformované spolky a dechová hudba. Zvláštností
v Kollerschlagu je měšťanská garda, která u každého oltáře vypálí čestnou salvu a hlasitou dělovou ranou ohlašuje
po krajině zvěst Těla a Krve Páně. Domy jsou ozdobeny vlajkami, obrázky svatých, svíčkami a květinami, místo
samé krášlí břízy. Na konci procesí se z nich ulomí mnoho větví a upletou malé věnce, které mají chránit před
neštěstím. Proto se tento svátek u nás také nazývá „Kranzltag (Den věnců)“.
Noc Bosheitsnacht („Beosatnacht“)
V noci ze Svatodušní neděle na Svatodušní pondělí zaznívá z úst mládeže na vesnici: „Gehn ma beosatn!“
(Pojďme dělat naschvály!) Plíží se za tmy kolem domů a ukrývají přemístitelné věci nebo je dokonce odnesou k
tržišti. Každému majiteli domu je doporučeno, aby si v předvečer zamkl ohrožené domácí náčiní. Bohužel, někdy
se to moc přežene a při zábavné kratochvíli (zlomyslnosti) dojde k poškození věcí.
Slunovrat
Tradičně silně zakotvený je obyčej 21. června,
tedy Den slunovratu, kdy se zapalují ohně
na hoře. Často se používají vyschlé břízky z
Kranzltag (Dne věnců), v ohni ale také přistanou
stará košťata a ostatní dřevěné nástroje,
kterých se lidé chtějí zbavit. Na špičku
se upevní slaměný panák, takzvaný „Suniwendhansl“.
Hromady se zapálí až po úplném
setmění. Lidé z vesnice spolu sedí pohromadě
v družném kruhu až do hluboké
noci, kdy se někteří výtečníci odváží skočit
přes žhavé zbytky ohně. Slavnosti slunovratu
se často konají na Svatojánskou noc, tedy
24. června. Kvůli špatnému počasí mohou
být také přesunuty na svátek Petra a Pavla,
tedy 29. června. Na Svatojánskou noc začínala
dříve sedlákům sklizňová sezóna.

74
Peilstein Usanza
Estate nel Mühlviertel
I cambiamenti strutturali degli ultimi decenni si sono fatti sentire anche nel Mühlviertel. Sono pochi ormai i contadini
a tempo pieno, che, oltre a lavorare i propri campi, ne prendono altri in appalto, provvedendo così alla conservazione
del nostro paesaggio agricolo. Per mancanza di posti di lavoro sul luogo, molti sono costretti a fare la spola
ogni giorno fino a Linz e a Passavia. Tuttavia la regione ha mantenuto in gran parte il suo carattere agricolo-contadino
con forti radici nelle tradizioni religiose in cui la vita è regolata da festività e celebrazioni dell’anno liturgico.
La frequenza alla messa domenicale è tuttora al di sopra della media.
Corpus Domini
Questa solenne festa religiosa in onore del Corpo e del Sangue di Gesù Cristo, si celebra il giovedì di fine maggio o
di inizio giugno. Molti fedeli seguono la processione diretta verso i quattro altari eretti nel paese. Quattro uomini
portano il cosiddetto “cielo”, un baldacchino che ripara il sacerdote e l’ostensorio. Seguono il consiglio comunale,
le varie associazioni in uniforme e la banda. Una particolarità a Kollerschlag è la guardia civile che spara a salve
in prossimità di ognuno degli altari e che annuncia la festività del Corpus Domini agli abitanti dei dintorni con un
potente colpo di cannone. Le case vengono addobbate con bandiere, immagini di santi, candele e fiori. Le strade del
paese invece sono decorate con rami di betulla da cui, alla fine della processione, molte persone strappano ramoscelli
per farne coroncine che li proteggano dalle disgrazie. Perciò questa festa da noi è nota anche come “Il giorno
delle coroncine” (Kranzltag).
Notte della cattiveria (Beosatnacht)
Nella notte tra la Domenica e il Lunedì di Pentecoste tra i giovani del paese
si diffonde l’imperativo inquietante “Andiamo a fare cattiverie”. Nel
buio della notte allora strisciano intorno alle case e nascondono quello
che riescono a prendere, portando alcune cose addirittura fino alla piazza
del mercato. A chi è proprietario di una casa si raccomanda pertanto
di mettere al riparo la sera precedente tutti gli utensili “in pericolo”.
Purtroppo alle volte succede che lo scherzo ecceda i limiti consentiti e
che da una ragazzata fatta con bonarietà derivi addirittura un danno
vero e proprio.
Solstizio d’estate
Profondamente radicata nella tradizione è l’usanza di accendere alti falò
nel periodo del solstizio estivo intorno al 21 giugno. Spesso servono
allo scopo le coroncine appassite di rami di betulla rimaste dalla festa
del Corpus Domini, ma vanno a finire sui falò anche vecchie scope o altri
arnesi di legno di cui ci si vuol sbarazzare. Sulla cima del falò va messo
un pupazzo di paglia, il cosiddetto “Sunivendhansl” (letteralmente
il “Giovannino del solstizio”). Non appena si è fatto scuro a sufficienza
viene dato fuoco al falò. La gente del paese allora si raduna intorno al
fuoco fino a tarda notte e c’è sempre anche qualche spericolato che arrischia
un salto sulla brace. I fuochi del solstizio finiscono spesso a San
Giovanni, il 24 giugno. Nel caso in cui i falò vengano rimandati per via
della pioggia, possono trasformarsi nei cosiddetti fuochi di San Pietro
che hanno luogo il 29 giugno, in onore del Santo festeggiato a quella
data. Anticamente con la festa di San Giovanni incominciava per i contadini
la stagione del raccolto.
„Suniwendhansl“ auf dem Kollerschlager Sportplatz. Die Sportvereine
der Nachbargemeinden Peilstein, Kollerschlag, Nebelberg und Julbach
sind oft Gegner in der Fußballmeisterschaft. Diese lokalen Derbys werden
von vielen Zuschauern besucht.

Peilstein 75
Seidenpapierarbeit von Michelle Richtsfeld
So wie die Sonne vom Himmel lacht.
Oder die Sterne funkeln in klarer Nacht.
Mit Freude hör ich die Vögel singen.
Möchte vor Glück in die Lüfte springen.
Es blühen die Blumen auf Wiesen und Feld.
Richtig schön ist diese Welt
Sommer-Akrostichon von Karin Saxinger

76
Peilstein Rezepte
Sommerzeit – Rohkostzeit
Rohes Obst und Gemüse enthalten sehr viele Vitamine, Mineralstoffe und wichtige Ballaststoffe. Rohkost liefert uns
auch „gesunde“ Kohlenhydrate in Form von Stärke und Zellulose. Sie enthält pflanzliches Eiweiß und enthält kein
oder nur sehr wenig Fett. Hauptbestandteil ist das Wasser. Rohkost wirkt appetitanregend, verdauungsfördernd
und ist, mit wenigen Ausnahmen, leicht verdaulich. Rohkost wirkt entwässernd, entschlackend und entgiftend. Man
reicht die Rohkost vor der Suppe oder als Hauptspeise in kleinen, appetitlich angerichteten Mengen.
Wichtig bei der Zubereitung
• Rohes Gemüse erst kurz vor der Verwendung putzen, unzerkleinert
unter fließendem Wasser waschen. Nie im Wasser liegen lassen!
• Zerkleinern: Schneiden, Reiben, Raspeln, Hacken
• Kurz vor dem Anrichten mit Marinade und Kräutern mischen.
• Rohkost nur wenig salzen (Selleriesalz, Kräutersalz).
• Die blähende Wirkung von Kohlgemüse kann durch Beigabe von
Kümmel vermindert werden.
Verschiedene Gemüsesorten
Gemüse mit Kräuterdip
Kräuterdip:
1/8 l Sauerrahm, 1/8 l Joghurt, 2 EL Majonäse, 2 EL fein gehackte Kräuter,
Salz, Pfeffer – weiß, Knoblauch, 1 KL Essig.
Alle Zutaten miteinander verrühren und in Schüsselchen füllen. 500 g
Gemüse stiftelig schneiden und hübsch anrichten. Gemüse mit der Gabel
in den Dip tauchen.
Rohkostbrötchen
1 St. Vollkornbaguette, einige Blätter Kopfsalat, 500
g Karotten, 2 St. Äpfel, 2 EL Majonäse, 2 EL Sauerrahm,
Salz, 1 EL Zitronensaft, Petersilie
Brot in Scheiben schneiden und mit einem Stück
Salatblatt belegen. Karotten und Äpfel schälen, raspeln,
mit Majonäse, Sauerrahm und Gewürzen vermischen.
Petersilie fein hacken. Rohkost auf die Brötchen
verteilen und mit Petersilie verzieren.
Gefüllte Tomaten
4 St. Tomaten, Salz, 250 g Hüttenkäse, 2 Blatt Schinken,
1 EL Schnittlauch, Petersilie
Die Kappen von den Tomaten abschneiden, mit einem
kleinen Löffel aushöhlen, leicht salzen. Schinken
fein schneiden. Hüttenkäse, Schinken und Schnittlauch
gut vermischen, Mischung in die Tomaten füllen,
Kappe schräg aufsetzen und mit Petersilie garnieren.
Rohkostbrötchen
Gefüllte Tomaten (Alle Fotos: Ingrid Raster)

Peilstein Recepty
77
Léto – doba zeleniny a ovoce
Syrové ovoce a zelenina obsahují velmi mnoho vitamínů, minerálních látek a důležité vlákniny. Rostlinná strava
nám dodává i „zdravé“ uhlohydráty formou škrobu a celulózy. Obsahuje rostlinné bílkoviny, ale téměř žádný tuk.
Hlavní složkou je voda. Rostlinná strava podporuje chuť k jídlu a zažívání a je, s výjimkou několika málo případů,
lehce stravitelná, odvodňuje, pročišťuje a detoxikuje. Můžeme ji konzumovat před polévkou nebo jako hlavní
pokrm v malých, chutně připravených množstvích.
Důležité při přípravě
• Syrovou zeleninu krátce před použitím očistit, nerozkrájenou umýt
pod tekoucí vodou. Nenechávat ležet ve vodě!
• Porcování: krájení, strouhání, škrábání, sekání
• Krátce před přípravou smíchat s marinádou a bylinkami.
• Rostlinnou stravu solit velmi málo (celerová sůl, bylinková sůl).
• Nadýmavý účinek košťálové zeleniny může být snížen přidáním kmínu.
Zelenina s bylinkovým dipem
Bylinkový dip:
1/8 l kysané smetany, 1/8 l jogurtu, 2 lžíce majonézy, 2 lžíce jemně nasekaných
bylinek, sůl, bílý pepř, česnek, 1 lžička octa. Smícháme všechny přísady
a vložíme do misek.
500 g zeleniny podélně rozkrájíme a pěkně připravíme. Zeleninu vidličkou
namáčíme do dipu.
Různé druhy zeleniny
Žemle se syrovým ovocem a zeleninou
1 ks celozrnné bagety, několik listů hlávkového salátu,
500 g karotky, 2 ks jablek, 2 lžíce majonézy, 2 lžíce
kysané smetany, sůl, 1 lžíce citrónové šťávy, petržel
Bagetu nakrájíme na plátky a obložíme listem salátu.
Karotku a jablka oloupeme, nastrouháme, smícháme
s majonézou, kysanou smetanou a kořením. Petrželku
nasekáme najemno. Směs namažeme na plátky
bagety a ozdobíme petrželkou.
Plněná rajčata
4 ks rajčat, sůl, 250 g měkkého tvarohu, 2 plátky
šunky, 1 lžíce pažitky, petrželka
Z rajčat odkrojíme vrchní část, vydlabeme je malou
lžičkou, lehce posolíme. Šunku jemně nakrájíme.
Měkký tvaroh, šunku a pažitku dobře promícháme,
směsí naplníme rajčata, vrchní část rajčat šikmo
nasadíme a ozdobíme petrželkou.
Žemle se syrovým ovocem a zeleninou
Plněná rajčata (všechny fotografie: Ingrid Raster)

78
Peilstein Ricette
Tempo d’estate – Tempo di vegetali crudi
La frutta e la verdura crude contengono moltissime vitamine, minerali e fibre, che rivestono una notevole importanza.
I vegetali crudi ci forniscono anche carboidrati per così dire particolarmente “sani” sotto forma di amido
e cellulosa. Essi contengono inoltre proteine vegetali e sono quasi del tutto privi di grasso. La loro componente
principale è l’acqua. I vegetali crudi stimolano l’appetito, favoriscono la digestione e sono, a parte qualche eccezione,
facilmente digeribili. Essi hanno inoltre un effetto diuretico, servono a eliminare le scorie dall’organismo ed
esercitano un’azione disintossicante. I vegetali crudi si possono gustare come antipasto o come primo piatto, serviti
in piccole porzioni appetitose.
Informazioni utili alla preparazione
• Pulire la verdura cruda solo poco prima dell’uso, lavarla intera sotto l’acqua corrente.
Non lasciarla mai a bagno nell’acqua!
• Spezzettare: tagliare, grattugiare, raspare, tritare
• Poco prima di servire, condire con una salsa ed erbe aromatiche
• I vegetali crudi vanno salati solo un poco (p. es. con sale di sedano o sale di erbe
aromatiche)
• Per ridurre la flatulenza dovuta ai cavoli si può usare il cumino.
Vari tipi di vegetali crudi
Verdure con salsa di erbe aromatiche
Salsa di erbe aromatiche: 1/8 l. di panna acida, 1/8 l. di yogurt, 2 cucchiai di maionese,
2 cucchiai di erbette tritate finemente, sale, pepe bianco, aglio, 1 cucchiaino di aceto.
Mescolare tutti questi ingredienti e versare la salsa in ciotoline.
Tagliare a bastoncini 500g. di verdure e sistemarle con garbo su un vassoio. Con la forchetta
intingerle nella salsa di verdure.
Panini con vegetali crudi
1 baguette integrale, alcune foglie d’insalata, 500g.
di carote, 2, mele, 2 cucchiai di maionese, 2 cucchiai
di panna acida, sale, 1 cucchiaio di succo di limone,
prezzemolo
Tagliare il pane a fette e ricoprirle con una foglia di
insalata. Sbucciare le mele e le carote, grattugiarle
e condirle con la maionese, la panna acida, il sale e
il limone. Tritare il prezzemolo. Spalmare sul pane il
misto di vegetali crudi e guarnire con il prezzemolo.
Pomodori ripieni
4 pomodori, sale, 250g. di fiocchi di latte, 2 fette
di prosciutto, 1 cucchiaio di erba cipollina, prezzemolo.
Tagliare la calotta dei pomodori e svuotarli con un
cucchiaio. Salare leggermente. Sminuzzare le fette
di prosciutto. Mescolarle bene col formaggio e l’erba
cipollina. Riempire con il composto i pomodori, ricoprirli
con la loro calotta e guarnire con prezzemolo.
panini di vegetali crudi
Pomodori ripieni (Tutte le foto: Ingrid Raster)

Peilstein
79
Collagen „Peilstein Kirche“ von Evelyn Fringer und „Peilstein Markt“ von Thomas Neudorfer
Sandra Staudacher, 13 Jahre

80
Peilstein Brauchtum
Poběžovice
Sommer ∙ Léto ∙ Estate
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Poběžovice, foto L. Planeta

Poběžovice
81
Koláž Léto, L. Foistová, školní družina 2008
Letní měsíce, Veronika Šťastná, 13 let

82
Poběžovice Obyčeje
Zvyky a tradice
Chodský džbán, Ludmila Královcová
Foto: V.Foist
Sešla se a dodnes se schází vždy celá rodina
a příbuzenstvo, takže u stolu sedí až dvacet
lidí. Zejména dříve to bylo i více, protože
rodiny byly početnější než dnes. Hospodyně
snášela, ale i nyní se snáší na stůl všechno,
co v domě bylo a je, aby byl každý spokojený.
Pouť bývá zakončena večer muzikou, zpěvem
a tancem.
Při rozloučení si všichni popřejí, aby se zase
tady ve zdraví za rok sešli.
Léto bylo a je krásnou částí roku. Slunce krásně svítí, všechno kolem kvete, obilí
zraje a příroda nám nabízí svoje dary.
Noci bývají teplé, občas zaburácí hrom a přináší blahodárný déšť, který příroda
potřebuje, aby vše, co dozrává, mělo dostatek vláhy.
Na Chodsku bylo a je léto spojováno vždy s poutí.
Pouť- to je putování někam, na nějaké místo, jež bylo spojováno vždy s nějakým
světcem. Toto místo se stalo známé tím, že se tady něco mimořádného přihodilo, že
se tady stal nějaký zázrak, nebo se zde zjevil nějaký svatý.
Lidé sem přicházeli a přicházejí, protože věřili a věří, že jejich prosby a přání budou
zde vyslyšeny.
Na těchto místech byly často postaveny kapličky, kostelíky nebo honosné kostely.
Cesty k těmto posvátným místům nebyly často nijak značeny. Organizoval je proto
vždy někdo ze vsi, kdo již cestu znal. Lidé se při putování modlili za zdraví a ochranu
celé rodiny, zapalovaly se svíce a na místě se sloužila mše.
K poutím neodmyslitelně patřily a patří dodnes různé stánky, kde se dříve prodávaly
růžence, svaté obrázky, perníkové pečivo a různé dřevěné hračky, dnes k nim
patří především různé sladkosti.
Poutě jsou dodnes na Chodsku zachovány, i když jejich podoba není přesně taková
jako v dřívější době. Konají se vždy v den nějakého světce- svaté Anny/ 26.červenec/,
svatého Vavřince/ 10.srpen/, Panny Marie/ 15.srpen/, na svatého Václava/
28.září/, na svatého Martina/ 11.prosinec/… Po nich je také často pojmenován
místní kostel. Pokud je svátek tohoto světce v týdnu, pouť se koná vždy následující
neděli.
Tradiční pouť na Chodsku byla a je spojována se mší v místním kostele, s chodskými
koláči, ale pekly se i buchty, dále se svátečním obědem – to bylo většinou pečené
vepřové maso a „máčedlo“, zelí a knedlík. Často se pekla ale tradičně i husa.
Kroužek paličkování s A. Paulovou
Foto: L. Planeta

Poběžovice Brauchtum
83
Bräuche und Traditionen
Der Sommer war und ist eine wunderschöne Zeit im Jahr. Die Sonne scheint herrlich, alles
ringsherum blüht, das Getreide reift heran und die Natur bietet uns ihre Geschenke dar.
Die Nächte sind lau, hin und wieder kracht der Donner und bringt wohltuenden Regen, den
die Natur braucht, damit alles, was reift, genügend Feuchtigkeit bekommt.
In der Region Chodsko (Chodenland) war und ist der Sommer mit Wallfahrten verbunden.
Pouť – die Wallfahrt – das ist das Pilgern irgendwohin, an irgendeinen Ort, der immer mit irgendeinem
Heiligen in Verbindung gebracht wurde. Dieser Ort wurde dadurch bekannt, dass
sich hier etwas Außergewöhnliches ereignet hatte, dass hier irgendein Wunder geschehen
war, oder dass hier irgendein Heiliger erschienen war.
Die Menschen kamen und kommen hierher, weil sie glaubten und glauben, dass ihre Bitten
und Wünsche hier erhört werden.
An diesen Orten wurden häufig kleine Kapellen, kleine Kirchlein oder prachtvolle Kirchen
erbaut.
Die Wege zu diesen geweihten Orten waren häufig nicht markiert. Daher wurden die Wallfahrten
jeweils von jemandem aus dem Dorf organisiert, der den Weg bereits kannte. Während
der Wallfahrt erbaten die Menschen im Gebet Gesundheit und Schutz für die ganze
Familie; es wurden Kerzen angezündet und vor Ort wurde die Messe gefeiert.
Nicht wegzudenken von den Wallfahrten waren und sind bis heute verschiedene Stände, an
denen früher Rosenkränze, Heiligenbilder, Pfefferkuchengebäck und diverses Holzspielzeug
verkauft wurden; heute werden an den Ständen vor allem verschiedenste Süßigkeiten verkauft.
Chodská amfora, Miroslava Volfíková
Foto: V.Foist
Wallfahrten haben sich in der Region Chodsko bis heute erhalten, auch wenn sie sich im Vergleich zu früheren Zeiten
gewandelt haben. Sie finden jeweils am Tag eines Heiligen statt – am Tag der Heiligen Anna (26. Juli), des Heiligen
Laurentius (10. August), der Jungfrau Maria (15. August), des Heiligen Wenzel (28. September), des Heiligen Martin
(11. November)… Nach ihnen wurde auch häufig die örtliche Kirche benannt. Wenn der Tag des Heiligen auf einen
Wochentag fällt, findet die Wallfahrt jeweils am darauf folgenden Sonntag statt.
Die traditionelle Wallfahrt in der Region Chodsko war und ist mit der Messe in der örtlichen Kirche verbunden und
mit den typischen Küchlein der Region Chodsko (chodské koláče). Es wurden aber auch Buchteln gebacken und ein
festliches Mittagessen gereicht – das war meist ein Schweinebraten mit Soße, Knödeln und Gemüse. Oft wurde aber
traditionell auch eine Gans gebraten.
Es versammelte und versammelt sich bis heute die ganze Familie
und Verwandtschaft, so dass sich bis zu zwanzig Menschen
am Tisch einfinden. Besonders in früheren Zeiten waren
es auch mehr, weil die Familien größer waren als heute. Die
Hausfrau tischte auf und tischt auch heute noch auf, was die
Vorräte hergaben und hergeben, damit alle zufrieden sind.
Die Wallfahrt endet am Abend gewöhnlich mit Musik, Gesang
und Tanz.
Beim Abschied wünscht man sich gegenseitig, dass man
übers Jahr wieder hier und bei bester Gesundheit zusammenkommt.
Paličkovaný koník, A. Paulová a žáci kroužku
Foto: L. Planeta

84
Poběžovice Usanza
Usi e costumi
Chodská váza, Miroslava
Volfíková
Foto: V.Foist
L’estate è sempre stata la stagione piú bella dell’anno. Il sole splende magnificamente,
tutto dovunque fiorisce, le messi maturano nei campi e la natura ci offre i suoi doni. Le
notti sono tiepide e ogni tanto scoppia un temporale che porta la pioggia necessaria
alla natura e a tutto ciò che sta maturando.
Nella regione di Chodsko (Chodenland) l’estate è stata sempre legata ai pellegrinaggi.
La parola “Pout” significa “il pellegrinaggio”, cioè il recarsi ovunque vi sia un luogo
messo tradizionalmente in relazione con qualche Santo. Un luogo, quindi, che sia noto
per qualcosa di straordinario che vi è accaduto, per qualche miracolo o per l’apparizione
di un Santo. Da sempre le persone vi si recano perché credono che le loro preghiere e i
loro desideri saranno esauditi. In questi luoghi furono spesso edificate cappelle, chiesette
o splendide chiese.
Il cammino recante a questi luoghi sacri spesso non era segnato, per questo motivo
i pellegrinaggi venivano organizzati da qualcuno del posto che conosceva la strada.
Durante il pellegrinaggio i fedeli pregavano per la salute e la protezione di tutti i loro
familiari. Si accendevano candele e veniva celebrata una messa. Non sarebbe stato
possibile immaginare i pellegrinaggi senza le molte bancarelle dove, nel passato, si
vendevano rosari, santini ed anche biscotti tipici speziati, i cosiddetti Pfefferkuchen,
e diversi giocattoli di legno. Oggi vi si vendono soprattutto dolciumi di ogni genere.
La tradizione dei pellegrinaggi si è mantenuta viva fino ai giorni nostri nella regione di
Chodsko, anche se qualcosa è cambiato rispetto a prima. Ora i pellegrinaggi si svolgono
nel giorno dedicato a un Santo, e cioè nei giorni consacrati a Sant’Anna (il 26 luglio),
a San Lorenzo (il 10 agosto), alla Vergine Maria (il 15 agosto), a San Wenzel (il 28
settembre) e a San Martino (l’11 dicembre). Da loro prende il nome, spesso, anche la
chiesa locale. Quando il giorno del Santo cade durante la settimana, il pellegrinaggio
ha luogo la domenica seguente.
Nella regione di Chodsko da sempre sono elementi costitutivi del tradizionale pellegrinaggio
la messa nella chiesa locale e le tipiche crespelle dolci (chodské koláce). In tali
occasioni si era soliti tuttavia preparare anche le cosiddette Buchteln, paste ripiene di
marmellata, e servire un pranzo festivo consistente per lo più in un arrosto di maiale con salsa di cottura, verdura
e canederli. Spesso peraltro veniva servito
tradizionalmente anche un arrosto d’oca. Per
il pranzo si usava, e si usa tuttora, riunire
l’intera famiglia e i vicini di casa, cosicché si
ritrovavano a tavola fino a venti persone. Soprattutto
nel passato era presente un numero
ancora maggiore di commensali, in quanto le
famiglie erano più numerose di oggi. La padrona
di casa metteva in tavola, e lo fa ancora
oggi, tutte le provviste della dispensa, in
modo da soddisfare tutti. Di solito il pellegrinaggio
ha termine la sera con musica, canti e
balli. Nel congedarsi ci si augura di ritrovarsi
tutti l’anno seguente in buona salute e allo
stesso posto.
Paličkovaný motýl, A. Paulová a žáci kroužku
Foto: L. Planeta

Poběžovice 85
Léto, milé léto,
kdes tak dlouho bylo
U studánky na mýtince
nohy,ruce mylo.
Léto, milé léto,
cos nám přineslo
Všeho dobrého, slunka jasného.
Vodácký kurz, foto L. Planeta
Výlet 4. třídy na Herštejn, foto R. Adamcová
„Svatá Markýto,
dyj nám dobrý líto.
Na žíto a na pšenci,
poděkujou tě všíchní ženci.“
(chodské nářečí)
Divadlo J. Nepomucký, L.Bláha a J. Cimický 9. Ročník,
foto V.Foist

86
Poběžovice Recepty
Recepty
Těsto na koláče – bochánky Vyválený koláč Zdobení tvarohem
Chodské koláče
Na tradiční chodské koláče potřebujeme na těsto:
1kg polohrubé mouky, 20dkg cukru, 20dkg másla, 6dkg droždí, špetku soli, 2 žloutky, 1 celé vejce, 1/8l šlehačky,
2 lžíce oleje, citrónovou kůru, vanilkový cukr, 3 lžíce rumu, necelý půllitr mléka.
Zadělání těsta: do mouky přidáme kvásek z droždí, z cukru a z mléka, pak postupně zbytek cukru, změklé máslo,
sůl, žloutky, šlehačku, olej, citrónovou kůru,vanilkový cukr, rum a správné množství mléka, aby se těsto po
prodělání nelepilo na mísu. Necháme je přikryté utěrkou asi 2 hodiny kynout.
Mezitím si připravíme kulaté papíry o průměru asi 25 cm, které namažeme po jedné straně tukem. Na ně po
vykynutí těsta pokládáme z něho udělané bochánky o váze 22dkg. Trochu je ještě necháme vykynout a pak
je rozválíme na celý kulatý papír a okraje koláče potřeme rozšlehaným vejcem. A začneme zdobit mazáním.
Jako MAZÁNÍ se na koláče používá tvaroh, mák a povidla.
Tvarohu potřebujeme na toto těsto 1,5kg- smícháme ho s 30 dkg cukru, s 1/8 másla, přidáme 1/8l šlehačky,
1 vanilkový cukr, trochu rumu a trochu strouhané citrónové kůry a sníh ze 2 bílků.
Máku je potřeba 30dkg- ten musíme umlít, pak do něho nasypeme cukr dle chuti a spaříme ho vařící vodou.
Po vychladnutí do něho přidáme 1 vejce, 2 lžíce másla a promícháme ho tak, aby byl vláčný.
Povidla jsou nejlepší švestková – potřebujeme jich 75dkg semletých. Do nich přidáme trochu rumu a špetku
tlučeného hřebíčku.
Připravené mazání naplníme do třech sáčků s trubičkami a koláče zdobíme tak, že začínáme nejprve s tvarohem-
vytváříme vzory dle vlastní fantazie.
Mezi proužky tvarohu pak střídavě zdobíme mákem a povidly. Na hotové koláče položíme ještě na povidla
mandle a rozinky na tvaroh.
Troubu si musíme dříve, než začneme péci, předehřát.
Koláče pak dáme do dobře vyhřáté trouby a pečeme je asi 7- 10 minut. Musíme je pozorně sledovat – pokud je
jejich střed a okraj dozlatova, jsou upečené.
Upečené koláče pocukrujeme moučkovým cukrem.

Poběžovice Rezepte
87
Rezepte
Zdobení tvarohem Mazání Vzory (Foto: M. Šebestová)
Chodské koláče – Küchlein der Region Chodsko
Für die traditionellen Küchlein der Region Chodsko benötigen wir für den Teig: 1 kg halbgrobes Mehl, 200 g Zucker,
200 g Butter, 60 g Hefe, eine Prise Salz, 2 Eigelb, 1 ganzes Ei, 1/8 l Schlagsahne, 2 Esslöffel Öl, Zitronenschale,
Vanillezucker, 3 Esslöffel Rum, etwas weniger als 1/2 Liter Milch.
Teigzubereitung: die in leicht gezuckerter warmer Milch gegangene Hefe dem Mehl hinzufügen, dann nach und
nach den Rest des Zuckers, die weiche Butter, Salz, die Eigelb, Schlagsahne, Öl, Zitronenschale, Vanillezucker,
Rum und die richtige Menge Milch zugeben, so dass der Teig nach dem Kneten nicht an der Schüssel klebt. Den
Teig mit einem Tuch überdecken und ca. 2 Stunden gehen lassen.
Inzwischen runde Papierstücke mit ca. 25 cm Durchmesser vorbereiten und von einer Seite einfetten. Nach dem
Aufgehen des Teiges Teigfladen mit einer Masse von 220 g darauf legen. Noch ein wenig gehen lassen und dann
über das gesamte runde Papier ausrollen und die Teigränder mit verquirltem Ei bestreichen. Dann oben mit dem
Belag dekorieren.
Als BELAG für die Küchlein verwendet man Quark, Mohn und Mus.
Quark, für diesen Teig werden 1,5 kg benötigt – den Quark mit 300 g Zucker und 125 g Butter verrühren, 1/8 l
Schlagsahne, Vanillezucker, ein wenig Rum und ein wenig geriebene Zitronenschale und Eischnee von 2 Eiweiß.
Mohn, es werden 300 g benötigt – den Mohn mahlen, Zucker nach Geschmack hinzufügen und mit kochendem
Wasser überbrühen. Nach dem Abkühlen 1 Ei dazugeben, 2 Esslöffel Butter und alles miteinander vermengen,
bis eine feuchte Masse entsteht.
Mus, am besten von Zwetschgen – es werden 750 g in passierter Form benötigt. Ein wenig Rum und eine Prise
zerdrückte Nelke dazu geben.
Die vorbereiteten Beläge in drei Spritzbeutelchen füllen und die Küchlein so dekorieren, dass mit dem Quark begonnen
wird – beim Entwerfen der Muster sind der Phantasie keine Grenzen gesetzt. Zwischen den Quarkstreifen
dann abwechselnd mit Mohn und Mus dekorieren. Bei den fertig dekorierten Küchlein dann auf das Mus Mandeln
legen und auf den Quark Rosinen. Den Backofen vor dem Backen vorheizen. Die Küchlein im gut vorgeheizten
Backofen ca. 7 - 10 Minuten backen. Das Ganze gut beobachten – wenn Mitte und Rand goldgelb werden, sind
die Küchlein durchgebacken. Die fertig gebackenen Küchlein mit Puderzucker bestreuen.

88 Poběžovice Ricette
Ricette
Průběh zdobení Koláč před upečením Hotové koláče
Chodské koláče – Paste della regione di Chodsko
Per preparare le tradizionali paste di questa regione occorre per l’impasto:
1 kg. di farina di tipo medio, 200g. di zucchero, 200g. di burro, 60g. di lievito di birra, un pizzico di sale, 2 tuorli,
1 uovo intero, 1/8l. di panna liquida, 2 cucchiai di olio, scorza di limone, zucchero vanigliato, 3 cucchiai di rum,
un po‘ meno di 1/2l. di latte.
Preparazione dell’impasto
Aggiungere alla farina il lievito sciolto in un po‘ di latte tiepido leggermente zuccherato. Unire mano a mano il
resto dello zucchero, il burro ammorbidito, sale, i tuorli, la panna liquida, l’olio, lo zucchero vanigliato, il rum
e latte quanto basta perché il composto non si attacchi alla ciotola. Lasciar lievitare l’impasto, coperto con un
panno, per circa 2 ore.
Nel frattempo ritagliare dei dischi di carta del diametro di circa. 25 cm e ungerli da una parte. Quando la pasta é
lievitata, disporre al centro dei dischi di carta delle porzioni di pasta di circa 200 g. Lasciar lievitare ancora un po‘
e spianare poi la pasta su tutto il disco. Spennellare i bordi con l’uovo sbattuto e decorare.
Per la decorazione delle paste si usano ricotta, semi di papavero e passata di frutta cotta.
Ricotta: ne occorrono 500g. Impastare la ricotta con 300g. di zucchero, 125g. di burro, 1/8, di panna liquida, 1
bustina di zucchero vanigliato, un po‘ di rum, un po‘ di scorza di limone e 2 albumi montati a neve.
Papavero: ne occorrono 300g. Pestare i semi di papavero nel mortaio, aggiungere zucchero a piacere e aggiungervi
un po’ di acqua calda. Lasciar raffreddare e unire poi 1 uovo e 2 cucchiai di burro. Amalgamare fino a formare
un impasto umido.
Composta di frutta: è indicata soprattutto quella di prugne. Ne occorrono 750g. ai quali si aggiunge un po‘ di rum
e un pizzico di chiodi di garofano pestati nel mortaio.
Versare questi tre diversi tipi di impasto in tre sacchetti a punta perforati in fondo e decorare le paste cominciando
con la ricotta, lasciando libero campo alla fantasia. Tra le strisce di ricotta alternare semi di papavero e
composta di frutta. Alla fine guarnire la composta con le mandorle e la ricotta con l’uva passa. Scaldare bene il
forno prima di infornare. Cuocere le paste per ca. 7 o 10 minuti, avendo cura di sorvegliare la cottura: quando il
centro e i bordi sono dorati, le paste saranno pronte. Spolverizzarle con zucchero a velo.

Nikola Zámečníková a Lucie Janečková, 12 let
Poběžovice Letní pohoda 89

90
Peilstein Brauchtum
Sterzing
Sommer ∙ Estate ∙ Léto

Sterzing 91

92
Sterzing Brauchtum
Herz-Jesu-Feuer
Am Abend des Herz-Jesu-Sonntags werden bei uns im Tiroler Raum Herz-Jesu-Feuer entzündet. Die Menschen
steigen auf Berge und entfachen dort Feuer in verschiedensten Formen. Dabei wird bis spät in die Nacht hinein
etwas gegessen, gefeiert und gesungen. Die ursprüngliche Bedeutung ist heutzutage in den Hintergrund
getreten:
Die Bergfeuer zur Zeit der Sommersonnenwende wurzeln wie auch andere Jahresfeuer im alten, vorchristlichen
Kult der Naturvölker. In ihrem Glauben hing das Leben von den Naturkräften ab. Große Bedeutung hatte die
Sonne, von ihr kamen Heilung, Segen und Fruchtbarkeit für Mensch, Tier und Natur. Mit dem Entzünden von
Feuer wollte man die Kraft der Sonne nachbilden; mit dem Abbrennen eines Feuerstoßes oder dem Abrollen
glühender Räder über die Berghänge wollte man sie beschwören (so gibt es heute noch das Scheibenschlagen
im Vinschgau). Die Sommersonnenwende war eine der Freinächte, in der Geister, Hexen und Druiden ihr Unwesen
trieben.
In christlicher Zeit änderte sich die Bedeutung der Sonnwendfeuer. Es wurde üblich, die Höhenfeuer zur Ehre
von Heiligen abzubrennen. Zur Zeit der Napoleonischen Kriege bekamen diese Feuer in Tirol eine eigene Bedeutung:
Tirol wurde von den französischen Soldaten bedroht und die Tiroler Schützen waren zur Verteidigung
des Landes verpflichtet. Um die Unterstützung Gottes zu erhalten, legten die Tiroler Landstände im Jahr 1796
das Herz-Jesu-Gelöbnis in Bozen ab. Trotzdem kam Tirol unter die Herrschaft Napoleons und damit der Bayern.
Nachdem die Bayern die Feier des Herz-Jesu-Festes untersagt hatten, gelobten die Tiroler Landstände,
das Fest alljährlich zu begehen, wenn das Land wieder frei sein würde. An die Stelle der allgemein üblichen
Sonnwendfeuer traten in den folgenden Jahrzehnten die Herz-Jesu-Feuer als Zeichen der Erneuerung des Herz-
Jesu-Gelöbnisses. Sie brannten ab jetzt in Form der mit Christus in Verbindung gebrachten Symbole wie „IHS“,
Kreuz und Herz ab. Im folgenden Tiroler Freiheitskampf unter der Führung von Andreas Hofer im Jahr 1809
wurden Bergfeuer als Leuchtzeichen für einen abgesprochenen Kampfbeginn entzündet. Es entstand eine enge
Verbindung zwischen dem Herz-Jesu-Feuer und dem Tiroler Freiheitskampf. Das berühmte Herz-Jesu-Lied „Auf
zum Schwur Tiroler Land“ wurde Ende des 19. Jahrhunderts von einem Brixner Dirigenten komponiert und wird
bis heute noch besonders zu den Herz-Jesu-Feiern gesungen und gespielt.
In Südtirol ist es katholische Tradition, am Herz-Jesu-Sonntag nach der heiligen Messe eine Prozession durchzuführen.
Die bekanntesten Prozessionen finden in Eppan, Bozen und Sarnthein statt. Bei uns in Sterzing wird
diese Tradition seit einigen Jahrzehnten jedoch nicht mehr gepflegt, allerdings gibt es in einzelnen umliegenden
Dörfern noch solche Herz-Jesu-Prozessionen.
Text: Maria Ellemunt, Stefanie Linser, Vanessa Ainhauser, 13 Jahre
Bild „Feuer“: Magdalena Graus, Nadja Gschliesser, Sabrina Kofler, 13 Jahre

Sterzing Obyčeje
93
Herz-Jesu-Feuer
(ohně k uctění Srdce Ježíšova)
V neděli večer při slavnosti Srdce Ježíšova se u nás v Tyrolsku zapalují ohně. Lidé vystoupí na horu a rozdmýchají
tam oheň nejrůznějšími způsoby. Přitom až pozdě do noci hodují, slaví a zpívají. Původní význam není dnes
moc znám.
Oheň na hoře v době letního slunovratu pochází, stejně jako jiné výroční ohně, ze starého předkřesťanského kultu
primitivních národů. Dle jejich víry závisí život na přírodních silách. Velký význam má slunce, od něhož přichází
uzdravování, požehnání a plodnost pro člověka, zvíře a přírodu. Zapálením ohňů chtěli lidé imitovat sílu slunce;
chtěli ji odpřísáhnout vyhořením ohnivého sloupu nebo odvalováním planoucích kol přes horský svah (tak ještě
dnes existuje roztáčení žhavých kotoučů ve Vinschgau). Letní slunovrat představoval jednu z čarovných nocí, kdy
duchové, čarodějnice a druidové tropili neplechu.
V křesťanské době se změnil význam ohňů při slunovratu.
Bylo obvyklé rozdělávat na hoře ohně k uctívání svatých. V
čase napoleonských válek získaly tyto ohně v Tyrolsku vlastní
význam: Tyrolsko bylo ohrožováno francouzskými vojáky
a tyrolští střelci museli bránit zem. Aby získali podporu
boha, tyrolské zemské stavy se v Bozenu (Bolzanu) v roce
1796 zaslíbily Srdci Ježíšovu. I přesto se Tyrolsko dostalo
pod nadvládu Napoleona a tím Bavorska. Poté, co Bavorsko
zakázalo slavit svátek Srdce Ježíšova, slíbily tyrolské zemské
stavy, že budou každý rok slavit svátek, aby byla zem
znovu osvobozena. Místo povšechních obvyklých ohňů při
slunovratu představoval v následujících desetiletích oheň
k uctění Srdce Ježíšova vzpomínku na zaslíbení se Srdci
Ježíšovu. Nyní mezi oblíbené symboly patří stylizované
srdce s monogramem Ježíše „IHS“, kříž a kalich. V následujícím
boji Tyrolska za svobodu pod vedením Andrease
Hofera v roce 1809 byly ohně na horách světelným znamením
pro domluvený začátek boje. Od té doby existuje úzké
spojení mezi ohněm k uctění Srdce Ježíšova a bojem Tyrolska
za svobodu. Známou píseň o Srdci Ježíšovu „Auf zum
Schwur Tiroler Land (přísaha Tyrolské země)“ zkomponoval
na konci 19. století dirigent z Brixneru a dodnes je zpívána
a hrána zejména u ohňů k uctění Srdce Ježíšova.
V Jižním Tyrolsku existuje katolická tradice, kdy se v neděli
na oslavu Srdce Ježíšova po svaté mši koná procesí. Nejznámější
procesí se konají v Eppanu, Bozenu a Sarntheinu.
U nás ve Sterzingu však už tato tradice již několik desetiletí
není, ovšem v jednotlivých okolních vesnicích se takové
procesí k uctění Srdce Ježíšova konají.
Text: Maria Ellemunt, Stefanie Linser, Vanessa Ainhauser,
13 let
Obrázek „oheň“: Claudia Pitracher

94
Sterzing Usanza
I fuochi del Sacro Cuore
illustrazioni: “Fuoco”, Michael Innerebner, Magdalena Graus, Sabrina
Kofler, Gschliesser Nadja.
La sera della Domenica in cui si celebra la
festa del Sacro Cuore di Gesù nel territorio
tirolese vengono accesi i fuochi del Sacro
Cuore. Sulle montagne si accendono fuochi
di diverse forme, si mangia, si canta e si
beve fino a notte inoltrata. Il significato
originario di questa festa nel frattempo è
passato in secondo piano: i fuochi estivi,
così come i fuochi di altri periodi dell’anno,
hanno origine dal culto pagano degli uomini
primitivi. La loro fede si basava sulla convinzione
che la vita dipendesse totalmente
dalle forze della Natura, per cui il sole
assumeva estrema importanza per quanto
riguarda la salute e la fertilità degli uomini,
degli animali e della natura in genere.
L’accensione di fuochi richiamava la forza
del sole: facendo bruciare un falò o facendo
rotolare cerchi infuocati giù dai pendii lo si
voleva invocare. Ancora oggi questa tradizione
sopravvive in Val Venosta. La notte
del solstizio estivo si credeva fosse una delle
notti in cui si manifestavano fantasmi,
streghe e druidi.
In epoca cristiana si modificò il significato
del fuoco del solstizio. Divenne usanza accendere
i fuochi in onore dei santi. Al tempo
delle guerre napoleoniche, questi fuochi in
Tirolo assunsero un significato particolare:
dato che il Tirolo era minacciato dai soldati
francesi, gli Schützen tirolesi erano obbligati
alla difesa del proprio territorio. Per
ottenere la protezione divina, tutte le località
del Tirolo nel 1796, a Bolzano, fecero
voto al Sacro Cuore di Gesù. Nonostante ciò
il Tirolo passò sotto il dominio napoleonico
e, quindi, sotto il dominio bavarese. Dopo
che i Bavaresi avevano proibito la celebrazione della festa del Cuore di Gesù, le località tirolesi fecero voto di celebrare
annualmente la festa, se liberate. Ai comuni fuochi di solstizio, nei decenni successivi si sostituirono i fuochi
del Sacro Cuore, come segno del rinnovato voto al cuore di Gesù. Da quel momento si crearono fuochi dalle forme
simboliche legate a Gesù, come “IHS”, la croce e il cuore. Nella successiva lotta per la liberazione del Tirolo, sotto la
guida di Andreas Hofer nel 1809, i fuochi divennero un segno luminoso per l’inizio della battaglia. Da allora esiste
uno stretto legame tra la tradizione dei fuochi e le lotte per l’indipendenza tirolese. La famosa canzone del Sacro
Cuore “Auf zum Schwur Tiroler Land”, fu scritta da un compositore brissinese alla fine del 19° secolo e ancora oggi
viene cantata in occasione della celebrazione della festa del Sacro Cuore.
Nella tradizione cattolica sudtirolese la domenica del Sacro Cuore di Gesù si usa fare una processione dopo la messa
(le più famose sono quelle di Appiano, Bolzano e Val Sarentino).

Sterzing 95
Das Pfeifer Huisele
Das Pfeifer Huisele ist eine der bekanntesten Sagengestalten Südtirols.
In Wirklichkeit hieß das Pfeifer Huisele Matthäus Hänsele
(Hägele). Man erzählt sich, dass er in Flading, im hintersten Ratschingertal,
geboren wurde. Dort steht eine Ruine, die mit einer Tafel
versehen ist, welche an ihn erinnert. Matthäus Hänsele verdingte
sich bei Bauern in Süd- und Nordtirol als Knecht oder Taglöhner. Er
ist wohl ein Mensch gewesen, der gern Streit gesucht oder andere
in Schwierigkeiten gebracht, aber nicht gerne gearbeitet hat. 1680
wurde das Pfeifer Huisele in Meran nach einem Inquisitionsprozess
als Hexer enthauptet und verbrannt. Was die Richter ihm genau vorwarfen,
kann man aus den alten Gerichtsprotokollen nicht mehr herauslesen.
Der Sage nach hat er einen Pakt mit dem Teufel geschlossen
und ihm seine Seele verschrieben. Als Hexenmeister konnte er sich in
verschiedene Tiere und Gegenstände verwandeln, „Wetter machen“
und Naturkatastrophen herbeizaubern; oft trieb er aber auch nur einen
harmlosen Schabernack.
Die Ableitung des Valtigelbaches
Einmal hatte das Pfeifer Huisele mit dem Schaferbauern in Ridnaun
einen schrecklichen Streit, weil die Bauern von Ridnaun von seinen
Zauberkünsten nichts wissen wollten. Deswegen wollte das Huisele
sich rächen und heckte einen teuflischen Plan aus: Es beschloss, den
Schaferwald samt Hof und Feldern durch eine Mure zu vernichten.
Tagelang führte er mit einem schwarzen Ziegenbock Steine durch den
Schaferwald hinauf zur Quelle des Valtigelbaches, bis sich ein großer
Haufen von Stein- und Felsstücken auftürmte. Nicht weit entfernt von
der Quelle des Valtigelbaches entdeckte Huisele einen riesengroßen
Felsblock, der ihm sehr nützlich erschien. Denn nur mit den Steinen
gab er sich nicht zufrieden, er wollte auch noch die Kraft des Wassers
nutzen, und deshalb leitete er den Valtigelbach einfach um. Huisele
rieb sich vergnügt die Hände: „Dem Schaferbauern werd´ ich´s zeigen!“
Tatsächlich trat der Valtigelbaches aus seinem alten Bachbett und begann
dann, sich ein neues Bachbett zu graben. Huisele versuchte nun
mit aller Kraft, den riesigen Felsblock ins Rollen zu bringen, denn der
Stein sollte dem abgeleiteten Bach den Weg durch den Schaferwald
hinunter zu den Höfen weisen. Dieser Wald war sehr wichtig, denn
er schützte den Schaferhof, dessen Tiere und die umliegenden Höfe
vor Lawinen und Murenabgängen. Aber auch die Zauberkraft half dem
Huisele nicht, den Stein fortzubewegen, da konnte er sich mühen und
plagen, wie er wollte. Erst spät fand er die Lösung: Er grub ein riesengroßes
Loch und gab dem Fels einen Stoß – und jetzt bewegte sich
der Stein wie durch ein Wunder in Richtung Schaferwald. Verschämt
lachte Huisele: „Ha,ha,ha, iatz is gongen. Der weart schaugen!“
Doch die Glocken der St. Magdalena-Kirche unten im Tal machten dem
Hexenmeister einen Strich durch die Rechnung, denn sobald sie zu
läuten begannen, nahmen die Schuttmassen einen anderen Weg und
Huiselers Zauberkraft war wirkungslos.
Lo stregone Pfeifer Hùisele
A scuola Hùisele era il più piccolo e il più pigro della classe. Faceva
scherzi a tutti, anche al maestro. Spesso veniva cacciato dalla classe
mentre i compagni si impegnavano e lui vagava intorno alla scuola
e combinava guai. Superata l’età scolastica Hùisele lasciò il piccolo
maso dei suoi per non dover lavorare duramente come loro. Andò a
lavorare presso un grande maso a Racines dove credeva di potersela
spassare senza tanta fatica: i campi erano pianeggianti, il cibo
abbondante e la paga buona. Rimase però presto deluso poiché in
questo maso il lavoro era altrettanto duro e mal retribuito. Un giorno,
per punire Hùisele per la sua svogliatezza, il proprietario gli fece
trainare un pesante carretto carico di letame. In un tratto in salita,
stanco morto, Hùisele gridò: “ Non ne posso più! Che questo letame
venga a prenderselo Satanasso!” Rovesciò il carretto e fece per andarsene
quando, all’improvviso, gli comparve davanti un diavolo nero
come il carbone, tutto peloso, con lunghe corna e gli zoccoli al posto
dei piedi. “Le tue imprecazioni – disse il diavolo – sono musica per le
mie orecchie: ti voglio premiare.”
Pfeiefer Hùisele si
trovò perciò in una caverna,
davanti ad una grande tavola
imbandita. “Saziati!” gli
intimò il diavolo e Hùisele,
sempre affamato, divorò
quanto aveva davanti. Al
diavolo era bastato schioccare
le dita per far comparire
tutto ciò, perciò Hùisele
gli chiese affascinato: “Puoi
insegnarmi la tua magia”
“Certamente, basta che firmi
questo contratto”, rispose
il diavolo. Hùisele diede
un’occhiata al testo e rifletté: “Per imparare questi trucchi magici
dovrei vendere l’anima al diavolo; non sarà un po’ esagerato Però…
Ma sì! Per tutta la vita mangerò quello che voglio!” Il diavolo gli insegnò
dunque come schioccare le dita. Il primo giorno i risultati furono
modesti: un piatto che volava e altre cosucce. Il giorno dopo, però,
Hùisele si ritrovò vicino al Brennero, davanti alla porta di un maso.
“Certamente è stato il diavolo”, pensò, bussando alla porta. Un contadino
gli aprì, offrendogli subito un lavoro. Con impegno e costanza
ogni settimana prendeva lezioni dal demonio e riusciva ormai a
fare molte cose schioccando semplicemente le dita, come accendere
il fuoco e spostare il foraggio nella stalla. Il padrone, pur essendo
contento del lavoro svolto, rimproverò Hùisele di mangiare troppo;
offeso, Pfeifer Hùisele cominciò a scansare ogni fatica e fu cacciato
dal maso. Iniziò perciò a trascorrere il proprio tempo a Vipiteno, da
un’osteria all’altra. Ogni sera dava spettacolo con piccole magie. Il
suo pezzo forte era ipnotizzare un avventore e tenerlo al guinzaglio
con un filo magico, facendogli fare cose buffe. Un giorno Pfeifer Hùisele
si vendicò di un ricco contadino che aveva deriso il suo spettacolo
di magia. Costui aveva un maso che per tutto l’inverno rimaneva in
ombra. Lo stregone perciò lo convinse di essere in grado di tagliare,
con una magia, il monte che oscurava il sole. Il contadino cadde nel
tranello e gli diede molti soldi. Pfeifer Hùisele riuscì a raggirare altri
ingenui in modo simile. Nell’Alta Val d’Isarco, però, la gente, stanca
delle sue malefatte, cominciò ad evitarlo. Pfeifer Hùisele, allora,
per vendicarsi, faceva cadere grandine sui campi o faceva precipitare
frane dai monti. Ormai era diventato un pericolo pubblico, ricercato
addirittura dai gendarmi. Pfeifer Hùisele, tuttavia, un giorno si pentì
del proprio operato e si mise persino a pregare. Il diavolo allora gli
riapparve urlando: “Le tue preghiere provocano un dolore lancinante
alle mie orecchie!” Afferrò Pfeifer Hùisele per il collo e lo trascinò
all’inferno. Chi vende l’anima al diavolo per diventare ricco e potente
è inevitabilmente perduto.
Text: Maria Markart, Nadin Wurzer, Verena Wurzer, 13 Jahre
Bild: “Pfeifer Huisele”, Andreas Ainhauser, 14 Jahre.

96
Sterzing Rezepte
Rezepte
Tiramisú
(für 6 bis 8 Personen)
500 g Mascarpone (ital. Sahnefrischkäse), 200 g
Schlagsahne, 3 Eier, 1 Eidotter, 4 EL Zucker, 2 EL
Eierlikör, 1 Packung Löffelbiskuits, ca. 1/4 l Kaffee
aus der Espressomaschine – ungesüßt, erkaltet,
Schokoladenpulver
Die vier Eidotter mit Zucker schaumig rühren. 3/4
der Sahne steif schlagen und gemeinsam mit Mascarpone
und Eierlikör untermischen. Eiklar zu steifem
Schnee schlagen, locker und vorsichtig unter die
Masse heben. Kalten Kaffee in eine flache Schüssel
schütten, etwas flüssige Sahne dazugeben und umrühren.
Die Löffelbiskuits einzeln in den Kaffee tauchen
(nur ganz kurz, damit sie sich nicht voll saugen),
dicht nebeneinander in eine flache Form aus
Porzellan oder Glas legen. Mit der Hälfte der Creme
bedecken, dann wieder eine Schicht Kekse und mit
der Creme abschließen. Dick mit Schokoladepulver
(Sieb benutzen!) bestreuen und für einige Stunden
in den Kühlschrank stellen.
Man kann diese Süßspeise auch 1/2 Stunde vor dem
Servieren in den Tiefkühlschrank stellen und sie etwas
anfrieren lassen.
Sterzinger Krapfen
200 g Weizenmehl , 200 g Roggenmehl, 1 Prise Salz,
120 ml Sahne, 1 Eigelb, etwas Schnaps, etwas lauwarme
Milch zum Nachgießen
Zutaten (Fülle):
200 g trockenen, bröseligen Topfen („Schotte“), 3
Äpfel, Saft einer Zitrone, 100 g gemahlenen Mohn,
30 g Brotbrösel, einen Schuss Rum, nach Bedarf Sultaninen
und etwas Zucker oder Honig
Alle Zutaten für den Teig auf einem Nudelbrett mischen
und zu einem geschmeidigen Teig kneten. Damit
sich der Teig anschließend gut auswalken lässt,
braucht er die richtige Konsistenz – nicht zu weich,
aber auch nicht zu hart. Den Teig zunächst 20 Minuten
rasten lassen. Inzwischen für die Fülle Äpfel
schälen und in kleine Würfel schneiden, mit Zitronensaft
beträufeln, „Schotte“ mit einem Reibeisen
zerreiben und mit allen Zutaten für die Fülle vermischen.
Den Teig nun in dünne runde Blätter (Durchmesser
ca. 20 cm) ausrollen, die Fülle mit Hilfe eines
Esslöffels in die Mitte der Teigblätter geben, Teig
zusammenklappen, an den Rändern andrücken, mit
einem Krapfenrad die Ränder zacken. Die Krapfen
werden nun in heißem Fett schwimmend und schnell
gebacken. Eventuell mit Staubzucker bestreuen und
servieren.
Variante: Anstelle der Mohnfüllung wird in den Sommermonaten
vielerorts eine Fülle mit Heidelbeeren
zubereitet. Hierfür benötigt man „Schotte“, etwas
Zucker, wenig Brotbrösel und die Heidelbeeren aus
den heimischen Wäldern. Diese Delikatesse ist eine
etwas aufwändigere Art, da sich die Beeren nicht so
leicht einfüllen lassen. Aber die Mühe lohnt sich auf
alle Fälle!
Sterzinger Krapfen

Sterzing Recepty
97
Recepty
Tiramisu
(pro 6 až 8 osob)
500 g mascarpone (italský krémový smetanový
sýr), 200 g šlehačky, 3 vejce, 1 žloutek, 4 lžíce
cukru, 2 lžíce vaječného likéru, 1 balíček dlouhých
piškotů, Asi 1/4 l kávy espreso, neslazené, vychlazené,
Čokoládový prášek
Čtyři žloutky a cukr vyšleháme do pěny. Ušleháme
šlehačky a smícháme s mascarpone a vaječným likérem.
Z bílků vyšleháme sníh, postupně a opatrně
jej smícháme s hmotou. Studenou kávu nalijeme
do ploché misky, přidáme trochu tekuté šlehačky
a promícháme. Dlouhé piškoty jednotlivě namáčíme
do kávy (jen velmi krátce, aby moc nenasákly),
pokládáme je těsně vedle sebe do ploché formy
z porcelánu nebo skla. Piškoty pokryjeme polovinou
krému, pak zase dáme vrstvu piškotů a to vše
ukončíme krémem. Hustě posypeme čokoládovým
práškem (použijeme sítko!) a na několik hodin vložíme
do chladničky.
Tento sladký pokrm můžeme také 3/4 hodiny před
servírováním dát do mrazničky a nechat trochu
zmrznout.
Sterzingerské koblihy
200 g pšeničné mouky , 200 g žitné mouky, 1 špetka
soli, 120 ml šlehačky, 1 žloutek, Trocha kořalky,
Trocha vlažného mléka k dolévání
Přísady (náplň):
200 g suchého, drobivého tvarohu („syrovátka“),
3 jablka, sťáva z jednoho citrónu, 100 g mletého
máku, 30 g strouhanky, troška rumu
Všechny přísady pro těsto smícháme na vále a
vypracujeme z nich vláčné těsto. Aby šlo potom
dobře vyválet, musí mít správnou konzistenci, nesmí
být měkké, ale také ne příliš tvrdé. Těsto necháme
nejdříve 20 minut odpočinout.
Mezitím oloupeme jablka do náplně, nakrájíme je
na kostičky, zakapeme citrónovou šťávou, „syrovátku“
rozdrobíme struhadlem a smícháme se všemi
přísadami pro náplň.
Nyní těsto vyválíme na tenké kulaté placky (průměr
asi 20 cm), náplň lžící dáváme do středu placky
z těsta, těsto složíme, zatlačíme na okraje, po
okraji těsta uděláme zoubky ozubeným kolečkem
na koblihy. Koblihy nyní rychle opečeme v horkém
tuku tak, aby v něm přitom plavaly. Pocukrujeme a
servírujeme.
Varianta: Místo makové náplně se na mnoha místech
v letních měsících připravuje náplň z borůvek.
K tomu potřebujeme „syrovátku“, trochu cukru,
trochu strouhanky a borůvky z místních lesů. Tato
delikatesa je malinko náročnější, protože s borůvkami
nelze při plnění tak snadno manipulovat. Ale
snaha se v každém případě vyplatí!
Sterzingerské koblihy

98 Sterzing Ricette
Ricette
Tiramisú
Dose per 6 persone
500 g di mascarpone, 3 uova, 4 1/2 cucchiai di
zucchero, caffè, savoiardi, cacao amaro
Aggiungere al mascarpone i tuorli d’uovo, lo zucchero
e gli albumi montati a neve. Preparare il caffè non
troppo forte e aggiungere un po’ di zucchero. Mettere
in una pirofila uno strato di crema, poi uno strato
di savoiardi bagnati nel caffè e continuare con gli
strati. L’ultimo strato deve essere fatto con la crema.
Spolverizzare infine con del cacao amaro. Mettere il
tiramisù in frigorifero e lasciarlo alcune ore.
Krapfen di Vipiteno
100 g di farina di frumento, 150 g di farina di segale,
20 g di burro fuso, 60 ml di latte tiepido, 1 uovo,
un po’ di panna, 10 ml di grappa, 1 pizzico di sale
Ripieno:
3 mele, succo di un limone, 30 g di uva sultanina,
100 g di semi di papavero macinati, 1 cucchiaio di
rum, 400 g di ricotta, 160 g di zucchero
Impastare tutti gli ingredienti per la pasta, coprire
e far riposare per 20 minuti. Sbucciare le mele per
il ripieno, tagliarle in piccoli pezzi e aggiungere il
succo di limone. Unire l’uva sultanina con il rum e
poi amalgamare insieme con tutti gli ingredienti del
ripieno. Stendere la pasta, tagliarla in dischi ovali.
Distribuire su una metá del disco il ripieno, coprire
con l’altra metá della pasta, schiacciare leggermente
i bordi e rifinirli poi con una rotella. Far friggere
i Krapfen in abbondante olio bollente e servirli cosparsi
di zucchero a velo. Buon appetito!
Tiramisú
Krapfen di Vipiteno

Sterzing
99
„Feuer“, Stefanie Kinzner, 13 Jahre

100
Peilstein Brauchtum
Oberviechtach
Léto ∙ Sommer ∙ Estate

Oberviechtach 101
Johannisberg
Doktor-Eisenbarth-Festspiel
Doktor-Eisenbarth-Festspiel
Obermurach

102
Oberviechtach Brauchtum
Sommerbräuche im Oberviechtacher Land
Der Sommer hat Einzug gehalten und mit ihm beginnt neben den kirchlichen Festen eine Vielzahl von Vereins- und
Grillfesten, Bürgerfesten, Heimatfesten, Vereinsjubiläen, Volkswandermärschen oder Vereinsausflügen, auch Wallfahrten.
Zum Namensfest des heiligen Antonius (13. Juni) ziehen die Gläubigen der Pfarrei Winklarn in einer Bittprozession
in die Nachbarpfarrei nach Pillmersried. In der Nacht zum 24. Juni oder am folgenden Wochenende werden Johannisfeuer
entzündet und sind meist mit Grillfesten verbunden. Eingeladen wird dazu durch verschiedene Vereine, wie
zum Beispiel durch die Kolpingsfamilie oder Feuerwehren.
Die Feuer zur Sommersonnenwende weisen wohl vorchristliche
Wurzeln auf, waren aber vor allem im Mittelalter sehr
verbreitet und haben sich über die Verbote der Aufklärung
hinweg vielerorts bis in unsere Zeit erhalten. Im Zuge der
Christianisierung ersetzte die Kirche das Fest der Sommersonnenwende
durch jenes der Geburt Johannes des Täufers
(Kirchenpatron der Stadtpfarrkirche Oberviechtach).
Am 17. Juli, dem Alexiustag (Patron gegen Erdbeben, Blitz
und Unwetter), wird in Schönsee eine gelobte Prozession zur
Vierzehn-Nothelfer-Kapelle durchgeführt. Diese erinnert an
große Überschwemmungen in den Jahren 1901 und 1956.
Auch in Weiding bei Schönsee gedenkt man dieser verheerenden
Unwetter mit einem vormittäglichen Gottesdienst
und einer Bittprozession am Nachmittag zur Schönbrunnen-
Kapelle.
Die Fuchsberger Vereine und Gläubige ziehen am Sonntag
nach dem 25. Juli - Jakobus – mit Blasmusik zu ihrer Jakobuskirche
hinaus, um ihr Patrozinium zu feiern.
Seit 1990 pilgern um den 26. Juli (Sankt-Anna-Fest) herum mehr als 100 Pilger von Schwarzach bei Stadlern aus
auf dem 28 Kilometer langen Weg nach Bischofteinitz (Horsovsky Tyn) zur Mutter-Anna-Kirche. Dort zelebrieren ein
tschechischer und der Pfarrer von Schönsee zweisprachig den Gottesdienst.
Am 1. Sonntag im August lädt die Freiwillige Feuerwehr Obermurach zum Burgfest im romantischen Burghof ein. Mit
einem Gottesdienst unter freiem Himmel beginnend, dauert es, von Musik begleitet, bis spät abends.
Die Kräuterbüschelweihe erfolgt am 15. August, dem Fest Mariä-Himmelfahrt; das ist in Bayern ein staatlich geschützter
Feiertag. Dazu sammeln Hausfrauen und Kinder verschiedene Blumen und Kräuter aus der Natur und dem
Garten und binden sie zu einem bunten wohlriechenden Strauß. Wird Vieh im Stall krank, zerreibt man eine Blume
oder ein Kräutlein und mischt es dem Futter bei. Viele pilgern an diesem Tag zur Muttergottes nach Stadlern.
Dort wird auf dem Kalvarienberg ein Feldgottesdienst zelebriert. Danach geht es zu einem kilometerlangen Jahrmarkt
in den Ort zurück. Eine Vielzahl von Verkaufsständen bieten Gebrauchsgegenstände, Kleidung, Schuhe, Spielzeug
und vieles mehr an. Auch für das leibliche Wohl der Pilger ist bestens gesorgt, so dass niemand hungrig oder
durstig nach Hause gehen muss.
Am 24. August begeht Wildeppenried sein Bartholomäus-Patrozinium mit einer feierlichen Prozession durch den Ort,
der sich eine weltliche Feier anschließt.
Das Patrozinium der romanischen Kirche St. Ägidius in Hof bei Oberviechtach wird am 1. September begangen. Dazu
pilgern die Gläubigen von Oberviechtach aus betend dorthin, um an der Eucharistiefeier teilzunehmen.

Oberviechtach Obyčeje
103
Letní obyčeje v oblasti Oberviechtach
Léto přišlo a s ním vedle církevních svátků přichází
i bezpočet spolkových slavností a grilování,
občanských svátků, vlasteneckých svátků,
spolkových jubileí, stěhování národů a společných
výletů i poutí.
O svátku svatého Antonína (13. června) jdou
věřící z fary Winklarn v prosebném procesí na
sousední faru Pilmersried. V noci 24. června
nebo následující víkend jsou zapalovány ohně
na počest Jana, což je většinou spojeno s grilováním.
K tomu vás zvou různé spolky, jako například
rodina Kolpingů nebo hasiči.
Ohně o letním slunovratu mají předkřesťanské kořeny. Tento obyčej byl ale velmi rozšířen především ve středověku
a i přes zákazy a osvětu se na mnoha místech zachoval až do dnešní doby. V souvislosti s christianizací
nahradila církev tuto slavnost letního slunovratu slavností narození Jana Křtitele (patron městského farního
kostela v Oberviechtachu).
17. července, připomínka sv. Alexeje (patron vzývaný při zemětřesení, bouřce a nečasu), se v Schönsee koná procesí
s chvalozpěvy jdoucí ke kapli Vierzehn-Nothelfer (14 pomocníků v nouzi). Je to připomínka velkých povodní
v letech 1901 a 1956. Také ve Weidingu u jezera Schönsee se vzpomíná na toto pustošivé špatné počasí dopolední
bohoslužbou a odpoledním modlitebním procesím ke kapli Schönbrunnen.
Ve Fuchsbergeru se spolky spolu s věřícími v neděli po 25. červenci, tedy na Jakuba, vydají i s dechovou muzikou
ke kostelu sv. Jakuba, aby ho zde uctili jako svého patrona.
Od roku 1990 se kolem 26. července (na sv. Annu) více než 100 poutníků vydává ze Švarcavy (Schwarzach) u obce
Stadlern na cestu dlouhou 28 kilometrů do Horšovského Týna (Bischofteinitz) do kostela svaté matky Anny. Tam
dvojjazyčné bohoslužby celebruje jeden český farář a jeden farář ze Schönsee.
1. neděli v srpnu pořádají dobrovolní hasiči z Obermurachu hradní slavnost na hradním nádvoří. Tato slavnost začíná
bohoslužbami pod širým nebem a doprovázená hudbou trvá až do pozdního večera.
Různé svazky bylin jsou posvěceny 15. srpna, na svátek Nanebevzetí Panny Marie; to je v Bavorsku státní svátek.
K tomu účelu hospodyňky a děti sbírají různé květiny a byliny z přírody i zahrady a vážou je do pestrých a voňavých
kytic. Pokud dříve ve stáji onemocněl dobytek, rozdrobila se jedna květina nebo bylina a přimíchala se mu
do krmiva. Mnozí v tento den putovali k Matce Boží do Stadlernu.
Tam na Kalvarienbergu je celebrována polní bohoslužba. Pak se jde jeden kilometr dlouhým jarmarkem zpět na
místo. Velký počet prodejních stánků nabízí předměty denní potřeby, oděvy, boty, hračky a mnohé další. I o tělesné
blaho poutníků je velmi dobře postaráno, takže nikdo nemusí jít domů hladový nebo žíznivý.
24. srpna oslavuje Wildeppenried svého patrona Bartoloměje slavnostním procesím obcí, na které navazuje světská
oslava.
Zasvěcení románského kostela sv. Jiljí v Hof bei Oberviechtach se slaví 1. září. Věřící z Oberviechtachu tam putují
s modlitbami, aby se účastnili eucharistické oslavy.

104
Oberviechtach Usanza
Usi e costumi dell’estate
nell’Oberviechtacher-Land
Siamo all’inizio dell’estate, la stagione in cui, oltre alle feste religiose, hanno luogo anche numerose celebrazioni
e ricorrenze, quali: le feste delle associazioni e le grigliate all’aperto, i festival cittadini e le sagre paesane, i festeggiamenti
per gli anniversari delle associazioni, nonché varie escursioni compiute da comunità di cittadini o da
associazioni particolari e anche diversi pellegrinaggi.
Per la Festa di Sant’Antonio, il 13 giugno, i fedeli della parrocchia Winklarn si recano con una processione propiziatoria
alla parrocchia vicina, quella di Pilmersried. La notte del 24 giugno, o il fine settimana seguente, si accendono
i falò di San Giovanni, per lo più accompagnati da grigliate all’aperto, alle quali si è invitati a partecipare da istituzioni
locali come p. es. la “Famiglia Kolping” o il Corpo dei Vigili del fuoco.
La tradizione dei fuochi del solstizio d’estate risale probabilmente a epoca precristiana, era molto diffusa nel medioevo
e si è mantenuta fino ai nostri giorni, nonostante i divieti impartiti nel periodo dell’Illuminismo. Nel corso
del processo di cristianizzazione, la Chiesa ha poi sostituito la tradizione dei fuochi del solstizio d’estate con quella
della nascita di San Giovanni Battista (patrono della parrocchia di Oberviechtach).
Il 17 luglio, giorno di Sant’Alessio (protettore contro i terremoti,
i lampi e i temporali), a Schönsee ha luogo una processione
votiva che conduce alla Cappella dei 14 Santi Ausiliatori
in ricordo delle grandi alluvioni del 1901 e del 1956. Anche a
Weiding, nei pressi di Schönsee, si commemora questa calamità
con una messa, il mattino, e il pomeriggio mediante una processione
propiziatoria recante alla Cappella di Schönbrunn. Il
25 luglio, il giorno di San Giacomo, le associazioni e i fedeli di
Fuchsberg si recano in gruppo e a suon di banda alla Chiesa di
San Giacomo per festeggiare il loro Santo Patrono.
Dal 1990, il 26 luglio, festa di Sant’Anna, più di 100 persone
fanno un pellegrinaggio di 28 chilometri da Schwarzach (presso
Stadlern) a Bischofteinitz (Horsovsky Tyn) alla “Chiesa della
Santa Madre Anna” dove un parroco ceco e il parroco di Schönsee
recitano una Messa nelle due lingue.
La prima domenica di agosto il Corpo dei Vigili del fuoco di Obermurach organizza nel romantico cortile del castello
una festa alla quale tutti sono invitati, che inizia con una Messa a cielo aperto e che dura a suon di musica fino a
tarda sera.
La benedizione dei fasci di erbe aromatiche avviene il 15 agosto, festa dell’Assunta, che in Baviera è un giorno festivo
decretato dal governo del Land. Alla produzione dei fasci provvedono le donne e i bambini, che raccolgono fiori
ed erbe dai campi e dai giardini, facendone poi mazzi variopinti e profumati. Quando una delle bestie della stalla
si ammala, si sbriciola nel fieno uno dei fiori e una delle erbe del mazzo benedetto. In questa data molti si recano
in pellegrinaggio al Santuario della Madonna che si trova sul Monte Calvario a Stadlern, dove si celebra una Messa.
Dopodiché si ritorna al paese, dove ha luogo una fiera che si estende per un chilometro. Nelle numerose bancarelle si
possono comprare vari oggetti d’uso, vestiario, scarpe, giocattoli e molte altre cose. Per rifocillare i pellegrini viene
offerto loro da mangiare e da bere a sufficienza, in modo che nessuno torni a casa a stomaco vuoto.
Il 24 agosto il comune di Wildeppenried festeggia il patrono San Bartolomeo con una bellissima processione per le
strade del paese, alla quale seguono poi festeggiamenti civili.
Il 1° settembre si celebra il patrono della Chiesa romanica di Sant’Egidio, situata a Hof, nelle vicinanze di Oberviechtach.
I fedeli di Oberviechtach vi si recano in pellegrinaggio, pregando, per assistere alla messa eucaristica.

Oberviechtach 105
Bild des Sommers
Sonnengrüner Blumengarten,
sonnenblaues Himmelszelt,
sonnenhelle Fröhlichkeit,
die in unserem Herzen wächst.
Sonnenfrohes Bienensummen,
sonnenlautes Vogelzwitschern,
sonnenfreudiges Beisammensein,
das die Welt erhellt.
Sonnenreife Ährenfelder,
sonnenschwüle Sternennacht,
sonnenherrliche Melodien
die uns auf die Reise schicken.
Klassen M8a/b

106
Oberviechtach Rezepte
Rezepte
Dotsch
Dotsch – Kartoffelpuffer
1 kg rohe Kartoffeln (gerieben), 2 – 3 EL Sauerrahm oder Quark, 1 Ei, 2 – 3 EL Mehl, Salz, evtl. 1 Zwiebel (fein
gerieben), Butterschmalz zum Ausbacken
Die geriebenen Kartoffeln abtropfen lassen. Kartoffeln mit Sauerrahm oder Quark und etwas Mehl mischen, Ei
und Salz dazugeben, nach Geschmack auch eine fein geriebene Zwiebel. Esslöffelweise im heißen Butterschmalz
knusprig goldgelb ausbacken. Als fleischloses Hauptgericht wird Dotsch mit Apfelmus serviert, er wird aber auch
zu Krautgerichten und „Schwammerlbröih“ gereicht.
Schwammerlbröih – Schwammerl in Sahnesoße
750 g gemischte Pilze (Rotkappen, Steinpilze, Maronen),
1 kleine Zwiebel, 40 g Butter, etwas Gemüsebrühe,
200 ml Sahne, Salz, Petersilie
Pilze sauber putzen und blättrig schneiden, evtl.
kurz waschen. Zwiebel fein schneiden. Butter erhitzen
und die Zwiebel andünsten, Pilze zugeben und
dünsten, bis die Flüssigkeit verdampft ist. Gemüsebrühe
und Sahne zugießen, kurz durchkochen lassen
und evtl. mit etwas Mehl binden. Abschmecken
und mit frischer Petersilie bestreuen.
Mit Dotsch oder Semmelknödel servieren!
Schwarzbeer-Datsch – Heidelbeerpfannkuchen
250 g Mehl, 4 Eier, 1 Pr. Salz, 1 Päckchen Vanillezucker,
1/2 l Milch, 600 – 700 g Heidelbeeren
Butter für die Form, Puderzucker zum Bestreuen
Zutaten zu einem glatten Teig verrühren. Der Teig
sollte die Beschaffenheit eines Pfannkuchenteiges
haben. Eine große Bratraine oder ein tiefes Blech
mit Butter einfetten und den Teig ca. 1 cm dick einfüllen.
Die Heidelbeeren darauf verteilen. Das Ganze
bei 180 °C im Rohr 20 – 30 Minuten goldgelb backen.
Den noch warmen „Datsch“ dick mit Puderzucker
bestreuen.

Oberviechtach Recepty
107
Recepty
Schwammerlbröih (houbová omáčka)
Dotsch – Toč
1 kg syrových brambor (nastrouhaných), 2 – 3 lžíce kysané smetany nebo tvarohu, 1 vejce, 2 – 3 lžíce mouky,
sůl, event. 1 cibule (jemně nastrouhaná), Přepuštěné máslo na smažení
Nastrouhané brambory necháme okapat. Brambory smícháme s kysanou smetanou nebo tvarohem a trochou
mouky, přidáme vejce a sůl, podle chuti i jemně nastrouhanou cibuli. Hmotu nabereme na lžíci a dozlatova
a dokřupava osmažíme v horkém přepuštěném másle. Jako bezmasý hlavní pokrm se bramborák servíruje s
jablečnými povidly, ale může být také použit jako příloha k zeleninovým pokrmům a „Schwammerlbröih (houbové
omáčce)“.
Schwammerlbröih (houbová omáčka) –
Houby na smetanové omáčce
750 g různých hub (křemenáče, hřiby smrkové, hřiby
hnědé), 1 malá cibule, 40 g másla, trochu zeleninového
vývaru, 200 ml šlehačky, sůl, petrželka
Houby očistíme a nakrájíme na plátky nebo krátce
opereme. Cibuli jemně nakrájíme. Rozehřejeme
máslo, podusíme cibuli a přidáme houby. Musí se z
nich odpařit tekutiny. Přilijeme zeleninový vývar
a šlehačku, necháme krátce povařit a případně
zahustíme trochou mouky. Ochutíme a posypeme
čerstvou petrželkou. Servírujeme s bramboráky
nebo s houskovým knedlíkem.
Borůvkový datsch – Borůvkový táč
250 g mouky, 4 vejce, 1 špetka soli, 1 balíček vanilínového
cukru, 1/2 l mléka, 600 – 700 g borůvek
Máslo k vymazání formy, práškový cukr na posypání
Přísady vymícháme v hladké těsto. Těsto by mělo
mít vlastnosti těsta na koláče. Velký pekáček nebo
hluboký plech vymažeme máslem a nalijeme těsto
tak, aby bylo tlusté asi 1 cm. Těsto posypeme
borůvkami. Vše upečeme dozlatova v troubě při
teplotě 180 °C po dobu 20 – 30 minut. Ještě horký
„datsch (táč)“ posypeme tlustou vrstvou práškového
cukru.

108
Oberviechtach Ricette
Ricette
Schwarzbeer-Datsch – Tortino di mirtilli neri
Dotsch – Frittelle di patate
1 kg di patate crude (grattugiate), 2-3 cucchiai di panna acida o ricotta, 1 uovo, 2-3 cucchiai di farina, sale, a
piacere una cipolla finemente grattugiata, burro chiarificato (burro concentrato) per friggere
Lasciar sgocciolare le patate grattugiate e poi unire la panna acida o la ricotta e un po’ di farina. Aggiungere
l’uovo e salare. A piacere si può aggiungere anche una cipolla grattugiata. Friggere a cucchiaiate nel burro chiarificato
fino a ottenere una superficie dorata e croccante. Queste frittelle possono essere servite come pietanza
di magro insieme a composta di mele. Si possono peraltro servire anche con pietanze a base di cavoli o con una
salsa di funghi.
Schwammerlbröih – Funghi in salsa di panna
750 g. di funghi vari (leccini, porcini, porcini di castagno),
1 cipolla piccola, 40 g. di burro, un po’ di
brodo, 200 ml di panna liquida, sale, prezzemolo.
Pulire i funghi e tagliarli a fettine sottili, eventualmente
lavarli brevemente. Tagliare finemente
la cipolla e soffriggerla nel burro. Unire i funghi e
cuocere fino a evaporare tutto il liquido. Aggiungere
il brodo e la panna, far cuocere un po’ e eventualmente
unire un po’ di farina. Salare e cospargere di
prezzemolo.
Servire con i Dotsch o con canederli di pane!
Schwarzbeer-Datsch – Tortino di mirtilli neri
250 g. di farina, 4 uova, 1 pizzico di sale, 1 bustina
di zucchero vanigliato, 1/2 l. di latte, 600-700 g. di
mirtilli neri, burro per la teglia, zucchero a velo per
spolverizzare
Amalgamare tutti gli ingredienti fino ad ottenere una
pastella densa della consistenza di quella per omelette.
Imburrare una teglia dai bordi alti e versare la
pastella in uno strato dello spessore di 1 cm. Cospargere
la superficie di mirtilli neri. Cuocere in forno a
180°C per 20-30 minuti fino a doratura. Cospargere
il tortino ancora caldo con zucchero a velo.

Oberviechtach
109
„Sommer“ , Malen mit Acrylfarben, Diana Hereth, Klasse 7b (14 Jahre)
Sandra Staudacher, 13 Jahre

Peilstein
Brauchtum
110
Podzim
Herbst
Autunno
Die Skulptur „Welle“ von Erwin Reiter
aus Julbach steht an der Kreuzung
von Kollerschlag nach Nebelberg. Es
ist das erste von mehreren geplanten
Kunstportalen an den Einfahrtsstraßen
in den Bezirk Rohrbach.
(Sponsor Fa. Oberaigner,
Foto: Bernhard Krenn)

Peilstein 111
Peilstein im beginnenden Herbst von Südosten. (Foto: MG Peilstein)
Luftaufnahme vom sonnigen Nebelberg. (Foto: Gemeinde Nebelberg)
Dorfkapelle in Albenödt bei Kollerschlag
(Foto: MG Kollerschlag)
Streifenfluren bei Nebelberg (Foto: Gde. Nebelberg, J. Jungwirth)

112
Peilstein Brauchtum
Herbstzeit – Wanderzeit
Die hügelige und abwechslungsreiche Granitlandschaft des Mühlviertels ist ein beliebtes Wandergebiet. In den Themenwegen
spiegeln sich Natur und Kultur der Region.
Peilstein ist DIE Biotop-Gemeinde!
Besonders schöne Wanderziele in Peilstein sind der Aussichtsplatz und das Trockenbiotop Hemmerau in Eschernhof
mit herrlichem Böhmerwaldblick und das Naturparadies Sausende Schlucht am Kirchbacher Bachl mit mehreren kleinen
Wasserfällen. Die Häuslin ist das bekannteste von über 40 Biotopen und Feuchtwiesen.
Stoanaweg (= Steineweg)
Er heißt deswegen so, weil er entlang vieler Felsgebilde führt, um die sich alte Sagen ranken. Man findet eine
Wolfsgrube, in die die Bauern die wilden Tiere gelockt haben. Am Hochstein soll früher eine hölzerne Rodungsburg
gestanden sein. Am Kühstein vermutet man eine alte heidnische Kultstätte. Nach einem gefürchteten Räuber des
beginnenden 18. Jh. ist der Drucker Franzl-Stein benannt. Er hat sich hier in einer Höhle versteckt. In der Felshöhle
Pfaffenhaus suchten im 15. Jh. katholische Priester Schutz vor den böhmischen Hussiten, die bis in unsere Gegend
vordrangen und die Märkte belagerten. Vom Teufelssitz aus soll Satan die Kirchgeher erschreckt haben, deshalb
heiße die Ortschaft darunter heute Schröck. Der Hüllstein soll als frühzeitlicher Opfertisch benützt worden sein und
die Aushöhlung im Lochstein soll gar der Teufel verursacht haben.
Schwärzersteig
Er verläuft entlang der bayerisch-österreichischen Grenze und ist eine Erinnerung an Zeiten, in denen von Schwärzern
(= Schmugglern) Waren illegal über die Grenze gebracht wurden, wobei es sogar zu tödlichen Auseinandersetzungen
mit den Zöllnern gekommen ist.
Hanriederweg
Norbert Hanrieder wurde 1842 in Kollerschlag geboren und starb 1913 in
Putzleinsdorf. Der Wanderweg verbindet diese beiden Orte. Hanrieder war
Pfarrer und ein bedeutender oberösterreichischer Mundartdichter. Sein
Hauptwerk ist das Mundart-Epos „Der oberösterreichische Bauernkriag“.
In vielen Gedichten hat er die Wesensart der Mühlviertler des 19. Jhs.
beschrieben. Er war auch Initiator der Ameisbergwarte, an der der Weg
vorbeiführt.
Norbert Hanrieder
Linolschnitt von Lisa Völtl, 3a
Mühlviertler Spruch: Nicht weich und nicht zu schnell, aber kernig
und zäh, dabei immer frisch, das ist Mühlviertlerisch.
Linolschnitt von Magdalena Löffler und Nicole Plattner, 3a

Peilstein Obyčeje
113
Podzim – čas pro turistiku
Kopcovitá a pestrá žulová krajina Mühlviertelu je
oblíbenou turistickou oblastí. V naučných stezkách
se odrážejí příroda a kultura regionu.
Peilstein jako zajímavý biotop
K velmi krásným turistickým cílům v Peilsteinu patří
vyhlídková místa a suchý biotop Hemmerau v Eschernhofu
s nádherným pohledem na Šumavu a přírodní
ráj Sausende Schlucht u Kirchbacher Bachlu s několika
malými vodopády. Häuslin je nejznámější z více
než 40 biotopů a mokrých luk.
Stoanaweg (=kamenitá stezka)
Jmenuje se tak proto, že vede podél mnoha skalních
útvarů, ke kterým se váže mnoho legend. Nachází se
zde Wolfsgrube (Vlčí jáma), do které sedláci vábili
divokou zvěř. Na Hochsteinu měl kdysi stát dřevěný
hrad Rodungsburg. U skály Kühstein údajně bylo staré
pohanské kultovní místo. Skála Drucker Franzl-
Stein je pojmenována podle obávaného loupežníka
ze začátku 18. století. Schovával se zde v jedné
z jeskyní. Ve skalní jeskyni Pfaffenhaus hledal v 15.
století katolický kněz ochranu před českými husity,
kteří pronikli až do našeho kraje a obléhali městyse.
Ze skály Teufelssitz prý satan strašil lidi na cestě do
kostela, a proto se pod ním ležící samota dnes nazývá
Schröck. Skála Hüllstein měla být dříve využívána
jako obětní stůl a dutinu ve skále Lochstein prý dokonce
vytvořil čert.
Turistická stezka Schwärzersteig
Probíhá podél bavorsko-rakouské hranice a je vzpomínkou
na časy, ve kterých bylo zboží pašeráky
(=Schwärzer) ilegálně přepravováno přes hranice.
Dokonce došlo i ke smrtelné potyčce s celníky.
Turistická stezka Hanriederweg
Norbert Hanrieder se narodil v roce 1842 v Kollerschlagu
a zemřel v roce 1913 v Putzleinsdorfu. Turistická
stezka spojuje obě tato místa. Hanrieder byl
farář a významný hornorakouský básník píšící básně
v nářečí. Jeho stěžejním dílem je epos v nářečí
„Hornorakouská selská válka“. V mnoha básních popsal
charakter lidí z Mühlviertelu 19. století. Byl také
iniciátorem stavby rozhledny Ameisbergwarte, podél
které stezka vede.
Biotop Häuslin
Hemmerau

114
Peilstein Usanza
Autunno – Tempo di escursioni a piedi
Le colline e lo svariato paesaggio granitico del Mühlviertel sono meta prediletta degli escursionisti. I percorsi a
sviluppo tematico riflettono il tipico ambiente regionale e la sua cultura.
Peilstein è il comune dei biotopi per eccellenza.
Meta di escursioni particolarmente belle sono il belvedere panoramico, il cosiddetto Trockenbiotop, biotopo in ambiente
arido di Hemmerau situato a Eschendhof con una splendida vista sulla Foresta Boema e il paradiso naturale
Sausende Schlucht (che letteralmente significa “gola scrosciante”) con le numerose cascatelle formate dal torrente
Kirchbach. Häuslin è il più noto tra i 40 biotopi e le paludi qui esistenti.
Stoanaweg (=Cammino di pietra)
Si chiama così perché è un sentiero che lambisce molte formazioni rocciose intorno alle quali si tessono antiche leggende.
Vi si incontra una “Fossa dei lupi” (Wolfsgrube) dove i contadini attiravano gli animali selvatici. A Hochstein
si dice che anticamente ci fosse un castello di legno risalente all’epoca dei disboscamenti (Rodungsburg),
mentre si pensa che Kühstein sia stato un luogo di culto pagano.
Da un temuto brigante del diciottesimo secolo ha preso il nome una roccia, la Drucker-Franzl-Stein. Si dice che
questo brigante vi si fosse nascosto in una grotta. In un’altra caverna di pietra, la Pfaffenhaus (“Grotta dei
preti”) cercarono rifugio nel 15° secolo dei preti cattolici per scampare agli Hussiti boemi che erano penetrati fin
dentro la nostra regione e ne assediavano le borgate. Da una roccia denominata “Sedia del Diavolo” (Teufelssitz)
si dice che Satana abbia spaventato i fedeli che si
recavano in chiesa e che da questo evento prenda
il nome la località sottostante, chiamata appunto
“Schröck” (“spavento”). Pare che la “Pietra di
Hüll” (Hüllstein) in tempi remoti sia servita da
altare sacrificale, mentre si dice che il foro presente
sulla Lochstein (letteralmente “Pietra col
buco”) sia stato causato addirittura dal diavolo in
persona.
Sausende Schlucht (Fotos: MG Peilstein)
Schwärzersteig (Il sentiero del “mercato
nero”)
È un sentiero che si snoda lungo la frontiera austro-bavarese.
Il suo nome si deve ai tempi in cui
i contrabbandieri trasportavano illegalmente della
merce oltre frontiera (cosiddetto “mercato nero”)
provocando scontri, a volte mortali, con i doganieri.
Hanriederweg
Norbert Hanrieder era nato a Kollerschlag il 1842 e
morì a Putzleinsdorf il 1913. Il sentiero escursionistico
che porta il suo nome collega questi due paesi.
Hanrieder fu parroco e un notevole poeta dialettale
alto-austriaco. Il suo capolavoro è il poema epico in
dialetto “La guerra dei contadini nell’Alta Austria”.
In numerose poesie Hanrieder ha descritto i caratteri
tipici degli abitanti del Mühlviertel nel diciannovesimo
secolo. Egli è stato inoltre il fondatore
della Ameisbergwarte (Torre di vedetta panoramica
di Ameisberg) che si incontra lungo il sentiero.

Peilstein
115
Stall
Kühe rennen. Bauer schimpft. Bauer sucht.
Bauer findet. Bauer treibt. Kühe laufen.
Stall voll.
Minimalgedicht von Kathrin Reisinger, 13 J., 3a
Deckfarbenmalerei, Simon Gabriel, 14 J., 4a

116
Peilstein Rezepte
Kürbis – die größte Beere
Die Farbe Orange steht für Energie, Aktivität, Geselligkeit und Wärme. Ursprünglich
stammt der Kürbis aus Südamerika. Vor mehr als 9000 Jahren
haben mexikanische Bauern ihn bereits angebaut. Im Osten Afrikas haben
Archäologen Kürbiskerne aus dem Jahre 850 vor Christus ausgegraben.
Heute wachsen Kürbisse überall auf der Welt. Wie Gurke und Tomate zählt
der Kürbis botanisch zu den Beeren. Wegen seiner Größe und manchmal
harten Schale wird er auch Panzerbeere genannt. Bei den Kürbisessern erfreut
sich besonders der in Asien gezüchtete Hokkaido großer Beliebtheit.
Er wird nur ein bis zwei Kilogramm schwer, braucht nicht geschält werden
und hat einen leicht nussigen Geschmack. Außerdem ist er sehr gesund.
Er enthält Karotin, Vitamin A, C, und E sowie Kalium, Kalzium, Zink und
Magnesium. Hokkaidokürbisse sind sehr kalorienarm – 100 g enthalten
nur 23 Kilokalorien. Als besondere Delikatesse gelten Kürbissuppen.
Dekoration mit Kernöl und Kernen.
Klassische Kürbissuppe
Einen kleinen Hokkaidokürbis, 3 Karotten und eine Zwiebel grob würfeln
und in etwas Fett anbraten. Mit Gemüsebrühe und einem halben Liter
passierter Tomaten aufgießen und kochen, bis das Gemüse weich ist. Mit
Salz und Pfeffer abschmecken und mit einem Stabmixer pürieren. Zur Dekoration
einige Kürbiskerne rösten und mit einigen Tropfen Kürbiskernöl
auf die Suppe geben.
Kürbissuppe mit Orangensaft
600 g Kürbisfleisch würfeln und eine Zwiebel hacken.
Zwiebel in Butter andünsten, 2 Teelöffel Currypulver
darüber streuen und bei kleiner Temperatur mitdünsten.
Kürbis dazugeben, kurz mitdünsten und mit 800
ml Gemüsebrühe aufgießen. Köcheln lassen, bis der
Kürbis weich ist. Pürieren. Cremesuppe aufkochen
lassen, 125 ml Orangensaft und 1 Teelöffel Ingwerpulver
unterrühren. Mit Salz abschmecken. Etwas
Schlagobers steif schlagen, unter die Suppe ziehen
und mit gehackten Pistazien garnieren.
Kürbissuppe mit Kartoffel
400 g Kürbisfleisch würfeln, eine Kartoffel schälen
und ebenfalls würfeln. Eine Zwiebel hacken. Zwiebel,
1 Prise Muskatnuss, 1 Prise Koriander und 1 Prise
weißen Pfeffer in Fett andünsten. Den Kürbis und
die Kartoffel dazu geben und mit mitdünsten. Mit
800 ml Gemüsebrühe aufgießen, Suppe 15 bis 20
Minuten köcheln lassen. Pürieren und mit Salz abschmecken.
Suppe erhitzen. Anrichten. Mit einem
Esslöffel Creme fraiche und fein gehackter Petersilie
garnieren.
Links Hokkaido, rechts Gelber Zentner.
Mit einem Stabmixer alles pürieren.
(Alle Fotos: Ingrid Raster)

Peilstein Recepty
117
Dýně – největší bobule
Oranžová barva představuje energii, aktivitu, družnost a teplo. Dýně
pocházejí z Jižní Ameriky. Již před více než 9000 lety ji vysévali mexičtí
rolníci. Na východě Afriky vyhrabali archeologové dýňová semena
pocházející z roku 850 před Kristem. Dnes rostou dýně po celém světě.
Stejně jako okurka a rajče patří dýně botanicky k bobulím. Kvůli své velikosti
a někdy i tvrdé slupce se u nás také nazývá „pancéřovaná bobule“.
U jedlíků dýní se velké oblibě těší zejména dýně Hokaido pěstovaná
v Asii. Váží jen jeden až dva kilogramy, nemusí být zbavována slupky
a má lehce oříškovou příchuť. Kromě toho je velmi zdravá. Obsahuje
karoten, vitamín A, C a E a také draslík, vápník, zinek a magnézium.
Dýně Hokaido jsou nízkokalorické – 100 g obsahuje jen 23 kilokalorií.
Za zvláštní delikatesu jsou považovány dýňové polévky.
Klasická dýňová polévka
Malou dýni Hokaido, 3 karotky a jednu cibuli nakrájíme na kostky a
orestujeme na tuku. Zalijeme zeleninovým vývarem a půllitrem propasírovaných
rajčat a vaříme tak dlouho, dokud zelenina nezměkne.
Dochutíme solí a pepřem a rozmixujeme tyčovým mixérem. K ozdobení
upražíme několik dýňových semen a na polévku nalijeme několik
kapek oleje z nich.
Dýňová polévka s pomerančovou šťávou
600 g dýňové dužiny nakrájíme na kostičky a nasekáme cibuli. Cibuli
podusíme na másle, posypeme ji 2 lžičkami kari a dusíme při
nízké teplotě. Přidáme dýni, krátce podusíme a zředíme 800 ml zeleninového
vývaru. Necháme vařit, dokud dýně nezměkne. Rozmixujeme.
Krémovou polévku povaříme, nalijeme 125 ml pomerančové
šťávy, přidáme 1 lžičku mletého zázvoru a promícháme. Dochutíme
solí. Ušleháme šlehačku, nalijeme ji do polévky a ozdobíme sekanými
pistáciemi.
Gesund, kalorienarm, schmackhaft: die Kürbissuppe.
Dýňová polévka s bramborem
400 g dýňové dužiny nakrájíme na kostičky, oloupeme brambory
a také je nakrájíme na kostičky. Nasekáme jednu cibuli. Cibuli, 1
špetku muškátového oříšku, 1 špetku koriandru a 1 špetku bílého
pepře podusíme na tuku. Přidáme dýni, brambory a dusíme. Zalijeme
800 ml zeleninového vývaru, polévku necháme vařit ještě 15 až
20 minut. Rozmixujeme a dochutíme solí. Polévku ohřejeme. Připravíme
na stůl. Ozdobíme lžící „creme fraiche“ (vysokoprocentní
zakysaná smetana) a jemně nasekanou petrželí.
Alles für eine Kürbissuppe mit Kartoffel.
(Alle Fotos: I. Raster)

118 Peilstein Ricette
La zucca – la bacca più grande che esiste
Il colore arancione rappresenta energia, attività, socievolezza e calore. La zucca è originaria del Sudamerica. Era coltivata
dai contadini messicani già oltre 9000 anni fa. Nell’Africa orientale gli archeologi hanno trovato nei loro scavi
semi di zucca risalenti all’anno 850 a.C. Oggi le zucche si coltivano in tutto il mondo. Come il cetriolo e il pomodoro,
secondo la classificazione botanica, la zucca fa parte della famiglia delle bacche. Per via delle sue dimensioni e della
sua scorza a volte dura, è chiamata anche “bacca con la corazza”. Tra coloro che l’apprezzano è particolarmente
amata la zucca Hokkaido: coltivata in Asia, non supera uno o due chili di peso, non ha bisogno di essere sbucciata e
ha un sapore che ricorda le noci. Questa qualità di zucca ha un alto
valore alimentare. Contiene carotene, le vitamine A, C ed E, inoltre
calcio, potassio, zinco e magnesio. Le zucche Hokkaido presentano
poche calorie: appena 23 per 100 grammi. Le minestre di zucca
sono considerate una prelibatezza.
Alles weich kochen, dann pürieren.
Minestra di zucca: ricetta classica
Rosolare in un po’ di burro una piccola Hokkaido insieme a 3 carote
e una cipolla tritate grossolanamente. Aggiungere poi del brodo
e mezzo litro di passata di pomodoro. Lasciar cuocere finché la
zucca sia morbida. Condire con sale e pepe e passare il tutto con il
frullatore a immersione o con un altro utensile a disposizione fino
a ottenere una consistenza cremosa. Servire la minestra decorata
con semi di zucca arrostiti e con alcune gocce d’olio di semi di
zucca.
Minestra di zucca con succo d’arancia
Tagliare a dadini 600g. di polpa di zucca e tritare una cipolla.
Rosolare nel burro la cipolla, condire con 2 cucchiaini di curry in
polvere e lasciar insaporire a fuoco lento. Aggiungere la zucca a
dadini, lasciar cuocere un momento prima di versare 800 ml di
brodo vegetale. Cuocere a fuoco lento fino a che la zucca sia morbida.
Passare al setaccio e riprendere la cottura fino a ebollizione.
Aggiungere 125 ml di succo d’arancia e 1 cucchiaino di zenzero
in polvere. Salare. Montare un po’ di panna liquida e mescolare
delicatamente alla minestra. Guarnire con pezzetti di pistacchio.
Minestra di zucca con patate
Tagliare a dadini 400 g. di polpa di zucca; sbucciare e tagliare a
dadini anche una patata. Tritare una cipolla e farla rosolare con
1 pizzico di noce moscata, un pizzico di coriandolo e pepe bianco.
Aggiungere la zucca e la patata e far cuocere a fuoco lento.
Versare 800 ml di brodo vegetale e continuare la cottura per altri
15 o 20 minuti a fuoco lento. Passare il tutto e condire con sale.
Far scaldare di nuovo. Servire guarnita con un cucchiaio di crème
fraîche e prezzemolo tritato finemente.
Festlich gedeckter Tisch mit verschiedenen Kürbissuppen.
(Alle Fotos: Ingrid Raster)

Peilstein
119
Apfelsammlung; Deckfarbenmalerei
Beteiligte Schülerinnen und Schüler aus der 3b: Juliane Falkner, Evelyn Fringer, Julia Gruber, Markus Kehrer,
Sandra Richtsfeld, Heike Schichl, Tanja Schichl, Julia Traxinger
Sandra Staudacher, 13 Jahre

120
Peilstein Brauchtum
Poběžovice
Herbst ∙ Podzim ∙ Autunno
Zámeck˘ park v PobûÏovicích, foto L.Planeta

Poběžovice 121
Koláž Podzim, L. Foistová, školní družina 2008
Podzimní měsíce, Zuzana Pávová, 14 let

122
Poběžovice Obyčeje
Zvyklosti a tradice
Nadešel čas sklizně.
Na stromech dozrávalo ovoce, na polích byly nachystány brambory
k vyorání. Patřily k základním zemědělským plodinám. Dříve
se jim říkalo „chleba chudých“, protože se pěstovaly všude, a pro
chudé to bylo jedno z mála jídel, které si mohli dovolit. Po sklizni
jich vždy na poli pár zůstalo a ty se pak pekly v ohni z bramborové
natě. Na Chodsku byly brambory každodenním jídlem, přes týden
jako jídlo hlavní, v neděli jako příloha. Proto je také známo mnoho
pokrmů z nich v každé rodině dodnes.
Velmi důležitou plodinou pro lidi i dobytek bylo také obilí. Když
se odvážel poslední svazek obilí- snop- z pole, začínaly dožínky.
Z obilných klasů se pletl dožínkový věnec- zaplétaly se do něj
klasy všech druhů obilí z pole a byl ozdoben stuhami a polními
Koš s jablky, A.Paulová, učitelka
květinami. Věřilo se, že věnec má kouzelnou moc uzdravovat a
ovlivňovat úrodu v příštím roce. Předával se hospodáři a přitom se popřálo hodně zdraví, štěstí a dobrá sklizeň
v příštím roce. Večer byl potom tanec, pohoštění a zábava.
Koncem září, na svatého Václava/ 28. září/, bývalo dříve zvykem hnát dobytek z pastvin domů do chlévů.
Někde končil na svatého Václava/ nebo na sv.Martina/ služební rok pro čeleď, která se ohlížela po novém hospodáři.
K dlouholetým tradicím Chodska patřilo a patří dodnes i posvícení, které připadalo na 16.října- říkalo se mu
podle svátku tohoto dne „ Havelské posvícení.“ Oslavovala se jím šťastná sklizeň a příchod zimy. Bylo spojeno
se „zabijačkou“, protože téměř každá rodina si vykrmovala prasátko, s pečením koláčů a s tradičním slavnostním
obědem v neděli, k němuž patřila pečená kachna, kyselé zelí a knedlík- kynutý nebo bramborový.
Draci, foto L. Planeta

Poběžovice Brauchtum
123
Herbstliche Bräuche und Traditionen in
der Region Chodsko
Die Zeit der Ernte ist gekommen.
An den Bäumen ist das Obst gereift, auf den Feldern warten die
Kartoffeln darauf geerntet zu werden. Sie gehörten zu den wichtigsten
landwirtschaftlichen Früchten. Früher nannte man sie
„das Brot der Armen“, weil sie überall angebaut wurden,
und für die Armen waren sie eine der wenigen Speisen,
die sie sich leisten konnten. Nach der Ernte blieben immer
einige wenige davon auf dem Feld und die wurden
dann in einem Kartoffelkrautfeuer gebacken. In der Region
Chodsko waren Kartoffeln eine tagtägliche Speise,
während der Woche als Hauptgericht, am Sonntag als
Beilage. Darum sind zahlreiche Kartoffelgerichte in jeder
Familie bis heute bekannt.
Eine für Mensch und Tier sehr wichtige Frucht war auch
das Getreide. Wenn das letzte Bund Getreide – die letzte
Garbe – vom Feld abgefahren war, begann das Erntefest.
Aus den Getreideähren wurde der Erntekranz geflochten –
in ihn wurden Ähren aller Getreidearten vom Feld eingeflochten
und er wurde mit Schleifen und Feldblumen geschmückt.
Man glaubte, dass der Kranz heilende Zauberkraft besitzt und die
Ernte im kommenden Jahr beeinflussen kann. Der Kranz wurde dem
Herrn übergeben und man wünschte ihm dabei gute Gesundheit, Glück
und eine reiche Ernte im nächsten Jahr. Am Abend folgte dann das Tanzvergnügen
mit reichlich Essen und Trinken.
Ende September, zum Heiligen Wenzel (28. September), war es früher Brauch,
das Vieh von den Weiden nach Haus in die Ställe zu treiben.
Mancherorts endete zum Heiligen Wenzel (oder zum
Heiligen Martin) das Dienstjahr für das Gesinde, das
sich nach einem neuen Herrn umsehen musste.
Zu den langjährigen Traditionen der Region Chodsko
gehörte und gehört bis heute auch das Kirchweihfest,
das auf den 16. Oktober fiel – man nannte diesen
Feiertag auch nach dem Namenstag des Heiligen
Gallus, das Gallusfest - „Havelské posvícení“. Damit
wurden die glückliche Ernte und der kommende Winter
gefeiert. Dieses Fest wurde mit dem Schlachtfest
verbunden, weil fast jede Familie sich ein Schwein
hielt, aber auch mit dem Backen von Küchlein und
dem traditionellen Festessen am Sonntag, zu dem
eine gebratene Gans, Sauerkraut und Knödeln gehörten
– Hefe-Semmelknödel oder Kartoffelknödel.
Houby v kuchyni, foto V.Foist
Dožínkový věnec,
A. Paulová,
učitelka

124
Poběžovice Usanza
Usi e costumi
Brambory, A.Paulová, učitelka
È arrivata la stagione del raccolto.
Sugli alberi è maturata la frutta, nei campi le patate attendono di essere
raccolte: una volta erano loro i prodotti agricoli più importanti.
Erano chiamate “il pane dei poveri” perché si coltivavano dappertutto
ed erano per i poveri uno dei pochi alimenti che si potevano permettere.
Al termine del raccolto ne rimanevano sempre alcune sul campo
e allora si abbrustolivano su un fuoco fatto con le foglie stesse delle
piante che le avevano prodotte. Nella regione di Chodsko le patate
costituivano l’alimento giornaliero, durante la settimana come piatto
principale, la domenica come contorno. Per questo in ogni famiglia si
tramandano fino ad oggi ricette di patate.
Anche i cereali erano frutti del raccolto molto importanti sia per l’uomo
sia per il bestiame. Quando l’ultimo fascio di cereali – l‘ultimo
covone – era stato portato via dal campo, cominciava la festa del raccolto.
Con le spighe si produceva la cosiddetta “corona del raccolto”
intrecciandovi quelle di tutti i cereali del campo e ornandola poi con
nastri e fiori selvatici. Si credeva che questa corona avesse il potere di
causare la guarigione dalle malattie e di propiziare un buon raccolto
per l’anno seguente.
La corona si donava al padrone della terra augurandogli buona salute e un raccolto abbondante per l’annata a venire.
La sera, poi, ci si divertiva ballando, mangiando e bevendo in quantità.
Alla fine di settembre, il giorno di San Wenzel (il 28 settembre), si usava condurre il bestiame dai pascoli alle stalle
adiacenti alla casa.
In certe località, era proprio il giorno di San Wenzel (o di San Martino) che terminava l’anno di servizio dei garzoni,
i quali pertanto dovevano cercarsi un altro padrone.
Fra le antiche tradizioni della regione di Chodsko, si annovera ancor’oggi la sagra religiosa Kirchweihfest, che cade il
16 ottobre. Questa festa era chiamata anche “Festa di San Gallo”, Havelske posvícení, dal nome del santo del giorno.
In questa occasione si festeggiavano il buon raccolto e l’inverno in arrivo. La Festa di San Gallo era collegata a quella
della macellazione - ogni famiglia, a quei tempi, allevava almeno un maiale - ma anche alla preparazione di crespelle
dolci (Küchel) e del tradizionale pranzo festivo della domenica, a base di arrosto d’oca, cavolo agro e canederli, che
potevano essere di pasta lievitata, pane o patate.
Strniště , foto V.Foist

Poběžovice
125
Podzim je tu!
Žáci 2. ročníku, H. Teplá
Neřeknu ti, i když vím,
Co zem dává na podzim.
Řekne nám to slepička:
„Jsou to přece „jablíčka“.
Co to vidím na poli
Už tam zraje obilí.
Těšíme se na chleba,
vždyť toho je doma třeba.
Už je chladno, den se krátí,
na jih odlétají ptáci.
Z polí mizí úroda
a doma u kamen je pohoda.
Babí léto na rybníce, foto P. Lang
Poběžovice, foto L. Planeta

126
Poběžovice Recepty
Recepty
Toč
10-15 syrových brambor, sůl, 1 dl kyselého mléka
nebo podmáslí, 1 vejce, 10 dkg hladké mouky
Oloupané syrové brambory rozstrouháme, slijeme
vodu, přidáme kyselé mléko nebo podmáslí, sůl,
hladkou mouku, vejce a vypracujeme těsto asi jako
na lívance. Těsto lijeme na vymaštěný pekáč a upečeme
v troubě. Můžeme do něho přidat i oloupaná
a na kousky nakrájená jablka. Hotový toč nakrájíme
na kousky a podáváme ho omaštěný máslem a
pocukrovaný.
Těsto na koláče – bochánky
Knodlupráj
50 dkg brambor, 7-10 dkg hrubé mouky, sůl
Oloupané, nakrájené brambory uvaříme ne zcela
doměkka. Slijeme část vody a uděláme do nich
držadlem vařečky několik děr. Do nich nasypeme
hrubou mouku, osolíme a povrch zalijeme trochou
slité vody. Necháme chvíli velmi pomalu vařit, aby
se mouka spařila. Nakonec brambory dobře vymícháme.
Hotové vykrajujeme lžící namočenou do
horkého tuku. Nejlépe se hodí k houbové omáčce
nebo se jí omaštěný máslem a pocukrovaný.
Rčení z Postřekova:
„ Mámo, kolipa se dělá dír do knodupráje Pět a spánembohem
jed!“/ chodské nářečí/
Jiri Hadek, 11 let
Šlejšky
„Míli sme k obědu nahý děti“ / šlejšky/ /chodské nářečí/
1 kg brambor, 40 dkg hrubé mouky, 1 vejce, sůl
Uvařené brambory nastrouháme, přidáme sůl, hrubou mouku, vejce a vypracujeme tuhé těsto. Z něho vyválíme
na vále váleček, který krájíme na menší kousky a ty upravujeme na šlejšky 5-7 cm dlouhé. Hotové pokládáme
na vymaštěný pekáč vedle sebe a pečeme je v troubě dorůžova. Upečené pomastíme, můžeme je i pocukrovat
moučkovým cukrem.
Šlejšky se také mohou vařit ve vodě, dokud nevyplavou na povrch. Ty se podávají jako příloha k masu nebo
samotné omaštěné a sypané smaženou strouhankou a moučkovým cukrem.
„Doma mušíš jist, co máš, hu lidí, co tě dají!“/ chodské nářečí/

Poběžovice Rezepte
127
Rezepte
Toč – Gebackener Reibekuchen
10 - 15 rohe Kartoffeln, Salz, 0,1 l saure Milch oder
Buttermilch, 1 Ei, 100 g glattes Mehl
Die geschälten rohen Kartoffeln reiben, das Wasser
abgießen, die saure Milch oder Buttermilch, Salz, das
glatte Mehl und die Eier dazugeben und zu einem Teig
verarbeiten wie etwa für Plinsen. Den Teig in eine gefettete
Auflaufform geben und im Backofen backen.
Man kann auch geschälten und in Stücke geschnittenen
Apfel dazugeben. Den fertigen Reibekuchen in Stücke
schneiden und mit zerlassener Butter und Zucker servieren.
Knodlupráj - Kartoffelbrei
500 g Kartoffeln, 70-100 g grobes Mehl, Salz
Die geschälten und in Stücke geschnittenen Kartoffeln
nicht ganz gar kochen. Einen Teil des Wassers abgießen
und mit dem Kochlöffelstiel ein paar Löcher eindrücken.
Dort hinein das grobe Mehl geben; das Ganze
salzen und die Oberfläche mit etwas vom abgegossenen
Wasser begießen. Eine Weile ganz langsam kochen lassen,
damit das Mehl sich erhitzt. Zum Schluss die Kartoffeln
mit dem Mehl gut verrühren. Dann mit einem
Löffel einzelne Stückchen abstechen. Den Löffel vorher
in heißes Fett tunken. Passt besonders gut zu Pilzsoße
oder wird mit Butter und Zucker gereicht.
Postřekover Redensart:
„Mami, wie viele Löcher drückt man in den knodlupráj
Fünf – und nun, in Gottes Namen, iss.“ (Redewendung
aus der Region Chodsko)
Kamarádi hříbci, Tadeáš Měchura, 11 let
Šlejšky - Kartoffelnudeln
1 kg Kartoffeln, 400 g grobes Mehl, 1 Ei, Salz
Die gekochten Kartoffeln reiben, Salz, grobes Mehl und Eier zugeben und zu einem festen Teig verarbeiten. Den
Teig mit dem Nudelholz auf dem Nudelbrett ausrollen und in kleinere Stücke schneiden. Daraus 5 - 7 cm lange
Nudeln formen. Die geformten Nudeln nebeneinander in eine gefettete Auflaufform geben und im Backofen goldbraun
backen. Die gebackenen Nudeln mit Fett bestreichen und eventuell auch mit Puderzucker bestreuen.
Die Kartoffelnudeln können auch in Wasser gekocht werden, bis sie an die Oberfläche aufsteigen. Gekocht werden
die Kartoffelnudeln als Beilage zu Fleisch oder allein mit Fett und mit gerösteten Semmelbröseln und Puderzucker
bestreut gereicht.
„Zu Haus muss man essen, was auf den Tisch kommt, anderswo, was man kriegt.“ (Redewendung aus der Region
Chodsko)

128 Poběžovice Ricette
Ricette
Toč – Tortino di patate grattugiate
10-15 patate crude, sale, 0,1l-di latte acido o latticello,
1 uovo, 100 g. di farina fina.
Grattugiare le patate crude, dopo averle pelate. Far
scolare il loro liquido, aggiungere il latte acido o latticello,
il sale, la farina e l’uovo. Formare una pastella
come per l’omelette. Versare il composto in una teglia
imburrata e cuocere in forno. Si possono aggiungere
anche mele sbucciate e tagliate a pezzi. Ritagliare in
porzioni il tortino pronto e servirlo con burro sciolto
e zucchero.
Knodlupráj – Purè di patate
500 g. di patate, 70-100 g. di farina grossa, sale
Lessare al dente le patate sbucciate e a pezzi. Scolare
una parte dell’acqua di cottura e provocare dei buchi
nelle patate con il manico del cucchiaio di legno. Versare
in essi della farina grossa, salare e bagnare la superficie
con un po‘ dell’acqua scolata. Lasciar cuocere a
fuoco lento per un po‘ di tempo in modo che la farina si
scaldi. Alla fine rimestare bene le patate con la farina.
Poi, con un cucchiaio prima immerso nel burro o olio
caldo, ricavare delle piccole porzioni. Costituisce un
ottimo piatto in particolare se abbinato a una salsa di
funghi oppure servito con il burro e lo zucchero.
Modo di dire di Postrekovo:
“Mamma, quanti buchi si fanno nel purè” “Cinque – e
adesso, per l’amor di Dio, mangia.” (nel dialetto della
regione di Chodsko.)
“Slejsky” – Gnocchi di patate alla ceca
“Abbiamo avuto bambini nudi per pranzo.” (Slejsky – gnocchi di patate.) Modo di dire della regione di Chodsko.
1 kg. di patate, 400g. di farina grossa, 1 uovo, sale
Passare le patate lesse. Aggiungere sale, farina grossa, l’uovo e formare un impasto sodo. Spianare sulla spianatoia
e tagliare a piccoli pezzi. Con questi produrre delle forme allungate di 5 o 7cm: gli gnocchi. Sistemare gli
gnocchi allineati in una teglia imburrata e cuocere in forno fino a che siano dorati. Quando sono pronti, ungerli
di grasso ed eventualmente spolverizzarli di zucchero a velo. Gli gnocchi di patate possono anche essere cotti
in acqua fino a che vengano a galla. Si possono servire come contorno di piatti di carne o soltanto con il burro,
oppure anche con pangrattato abbrustolito e zucchero in polvere.
“A casa si deve mangiare quello che viene in tavola, fuori di casa quello che a uno viene dato.” Modo di dire della
regione di Chodsko.

Poběžovice Draci letí k vám!
129
Veronika Šťastná, 12 let

130
Peilstein Brauchtum
Sterzing
Herbst ∙ Autunno ∙ Podzim

Sterzing 131

132
Sterzing Brauchtum
Kirchweih – Kirchtag:
das ganze Dorf feiert
Das religiöse Fest der Kirchweih wird seit dem Mittelalter an einem bestimmten
Tag im Jahr gefeiert. An diesem Tag hat nämlich der Bischof
den Altar gesalbt und so die Kirche geweiht. Alljährlich erinnerte man
sich in einer Feier an diese Weihe.
Am Kirchtag hingegen feiert man nicht die Kirchenweihe, sondern den
Schutzpatron der Kirche. Zu dieser Trennung ist es im Mittelalter gekommen,
als sich der Kirchtag immer mehr zu einer weltlichen Feier
hin bewegte. Diese Feier war nicht selten mit einem Dorffest verbunden.
Die soziale Bedeutung eines Kirchtages ist nicht weniger wichtig
als die spirituelle. Der Vormittag steht im Zeichen der Heiligen Messfeier,
nicht selten verbunden mit einer Prozession. Anschließend wird
gemeinsam gefeiert, sei es auf dem Dorfplatz oder in den Familien.
Südtirol zählt an die 280 Pfarrkirchen und über 500 kleinere Kirchen,
wobei jede Kirche eine Heilige als Patronin oder einen Heiligen als
Patron hat.
Der Kirchtag in Ridnaun und am Schneeberg
Der Kirchtag in Ridnaun ist am letzten Sonntag im August. Am Morgen findet um 10.00 Uhr auf dem Festplatz eine
feierliche Messe statt, die von den vielen Vereinen mitgestaltet und von der Musikkapelle feierlich umrahmt wird.
Nach der Messfeier gibt die Musikkapelle ein Konzert auf dem Festplatz. Am frühen Nachmittag findet ein großer
Festumzug statt, der allerdings nur alle zwei Jahre organisiert wird. Im hintersten Ridnauntal wird auf der Festwiese
der historische Umzug mit bäuerlicher Heimarbeit, Bergwerksgeschichte und vielem mehr gezeigt. Damit der
Festumzug wirklich gut gelingt, beginnen die Vorarbeiten dazu schon viele Monate vorher. Es wird abgesprochen,
welchen Beitrag jeder Verein zum Umzug und zum anschließenden Wiesenfest leistet. Jeder Verein stellt einen
Festwagen oder eine Gruppe von Menschen zusammen, die darstellen, wie die Menschen in Ridnaun früher gelebt
haben: Da gibt es die alten Bergknappen in ihren alten Gewändern und mit dem „Arschleder“, den Sportverein in
alter Skibekleidung, die Bauern mit Heuwägen und Grauvieh, die Jäger und viele andere dargestellte Themen aus der
Geschichte oder Tradition des Tales. An verschiedenen Stellen der Festwiese wird altes Handwerk gezeigt.
Früher wurde der Kirchtag noch traditionell zu Hause und im Kreise der Familie gefeiert. Dort gab es immer einen
richtigen Festschmaus. Manche Mütter begannen schon eine Woche davor zu kochen. Dann sparten sich die Kinder
die ganze Woche den Hunger auf, um sich am Kirchtag die Bäuche voll zu schlagen. Zu den traditionellen Speisen
zählten: Bockfleisch, Krapfen, Strauben, viel Fleisch, Torten und die traditionelle Preiselbeermarmelade mit Beeren
aus den heimischen Wäldern. Weil die meisten Bauernhöfe sehr arm waren und viele Kinder zu versorgen hatten, war
der Kirchtag wohl der einzige Tag im Jahr, wo die ganze Familie wirklich satt wurde. Auch heute noch wird in einigen
Familien Text: Maria zu Hause Ellemunt, der Kirchtag Stefanie gefeiert. Linser, Vanessa In jüngerer Ainhauser, Zeit hat 13 allerdings Jahre der Umzug, der erst mit dem aufkommenden
Tourismus Bild „Feuer“: in Ridnaun Magdalena Einzug Graus, gehalten Nadja hat, Gschliesser, an Bedeutung Sabrina gewonnen. Kofler, 13 Jahre
Auch am Schneeberg wird jährlich ein Kirchtag begangen. Er findet immer am 5. August statt. Dies ist auf die Knappenkirche
„Maria im Schnee“ zurückzuführen, deren Kirchweih an diesem Tag gefeiert wird. Auch heute noch treffen
sich die Passeirer und Ridnauner zum Kirchtag am Schneeberg. Es ist eine Art „Knappenkirchtag“. Als am Schneeberg
der Bergbau blühte, waren es die Knappen, welche die Kirche aufgebaut und den Kirchtag eingeführt haben. Sie errichteten
dort oben auf einer Seehöhe von 2.355 m ein Knappendorf, wo Ridnauner und Passeirer Knappen mit ihren
Familien lebten. Deswegen wurden auch eine Kirche, eine Schule und ein Spital errichtet. Heute ist das Knappendorf
nicht mehr bewohnt, weil es in den 60er Jahren abgebrannt ist. Das Bergbaumuseum von Ridnaun bietet heute Führungen
zum alten Knappendorf am „Schneeberg“ durch den alten Bergwerkstollen an.
Maria Markart, Nadin Wurzer, Verena Wurzer, 13 Jahre

Sterzing Obyčeje
133
Pouť – posvícení: Slaví celá vesnice
Náboženský svátek posvícení se již od středověku slaví
jeden určitý den v roce. Tento den totiž biskup namazal
oltář mastí, a tak posvětil kostel. Každoročně je toto
posvěcení připomínáno slavností.
O posvícení se naproti tomu neslaví posvěcení kostela, ale
patron kostela. K tomuto rozdělení došlo ve středověku,
když se posvícení stále více začalo podobat světským svátkům.
Tento svátek byl nezřídka spojen s obecní slavností.
Sociální význam posvícení není o nic méně důležitý než
ten spirituální. Dopoledne probíhá ve znamení svaté mše,
často spojené s procesím. Poté následují společné oslavy,
buď na návsi, nebo v rodinách.
Jižní Tyrolsko má 280 farních kostelů a více než 500 menších
kostelů, přičemž každý z nich má za patronku jednu
svatou nebo za patrona jednoho svatého.
Posvícení v Ridnaunu a na Schneebergu
Posvícení v Ridnaunu probíhá poslední neděli v srpnu. Ráno se na slavnostním místě v 10.00 hodin koná slavnostní
mše připravovaná mnoha spolky a doprovázená hudební skupinou, která po ní pořádá slavnostní koncert. Brzy
po poledni se koná velké procesí, které je ovšem organizováno jen každé dva roky. V zadním údolí Ridnaunu se
na slavnostně upravené louce pořádá historický průvod se selskou domácí výrobou, důlní historií a dalšími. Aby
se sváteční průvod skutečně dobře vydařil, začíná se s přípravnými pracemi již několik měsíců předem. Domlouvá
se, čím každý spolek přispěje k průvodu a k následné oslavě. Každý spolek sestaví jeden alegorický vůz nebo
skupinu lidí, kteří budou znázorňovat, jak lidé žili v Ridnaunu dříve: a tak jsou tady staří horníci ve svých historických
oděvech a s kůží „na zadku“ (chránící sedací část proti prodření), sportovní jednota ve starých lyžařských
oděvech, sedláci s žebřiňáky a šedým skotem, lovci a mnozí další představující témata z dějin nebo tradice údolí.
Na různých místech slavnostní louky jsou předváděna stará řemesla.
Dříve posvícení tradičně probíhalo doma a slavilo se v rodinném kruhu. Tam se odehrávala opravdová slavnostní
hostina. Některé maminky začaly vařit již týden předem. Pak si děti po celý týden šetřily bříška, aby si je nacpaly o
posvícení. K tradičním pokrmům patřilo: kozí maso, koblihy, krucánky, mnoho dalších druhů masa, dorty a tradiční
brusinková marmeláda s brusinkami z místních lesů. Protože většina selských statků byla velmi chudá a rodiny
se musely starat o mnoho dětí, bylo posvícení jediným dnem v roce, kdy se celá rodina skutečně nasytila. I dnes
slaví v některých rodinách posvícení doma. V nedávných dobách získal na významu průvod, který se začal více
rozšiřovat teprve s rozvíjející se turistikou.
I na Schneebergu se každý rok slaví posvícení. Koná se vždy 5. srpna a váže se k hornickému kostelu „Panny Marie
Sněžné“, kde se pouť slaví v tento den. I dnes se ještě lidé z Passeiru a Ridnaunu setkávají o posvícení na
Schneebergu. Je to druh „hornického posvícení“. Když na Schneebergu kvetlo hornictví, byli to právě horníci,
kdo postavili kostel a zavedli posvícení. Tam nahoře ve výšce 2.355 m nad mořem zřídili hornickou vesnici, kde
žili se svými rodinami. Proto byl také vystavěn kostel, škola a nemocnice. V současné době již v hornické vesnici
nikdo nebydlí, protože v 60. letech vyhořela. Hornické muzeum v Ridnaunu dnes nabízí výlet s průvodcem ke staré
hornické vesnici na „Schneebergu“ do staré hornické štoly.
Maria Markart, Nadin Wurzer, Verena Wurzer, 13 Jahre

134
Sterzing Usanza
La transumanza
Nella Val d’Isarco ci sono numerose malghe, costruite fin dai tempi
antichi per favorire lo spostamento del bestiame dalla valle
all’alpeggio durante il periodo estivo. Qui il bestiame puó mangiare
l’erba fresca e rinvigorirsi. Il lavoro in malga viene svolto da pastori,
malgari e mungitori, spesso organizzati anche in cooperative.
Con il latte viene prodotto il famoso e gustoso formaggio grigio
“ Graukäse” insieme a ricotta, burro e derivati vari. Molte malghe
sono mete di turisti che possono degustare questi prodotti tipici e
genuini. Verso la fine dell’estate, il bestiame e i contadini tornano
a valle. Questo evento, in tedesco “Almabtrieb”, viene celebrato
con una grande festa, in segno di ringraziamento a Dio per il ritorno
degli animali e della famiglia del contadino, senza perdite
di bestiame. In occasione della festa della transumanza si assiste
ad uno spettacolare corteo del bestiame che viene accompagnato
dai mandriani, pastori e pastorelle con i loro vestiti tradizionali.
La grande festa prosegue poi con la degustazione di piatti tipici
preparati dalle donne del luogo e con la partecipazione di gruppi
di danza folcloristica e della banda musicale locale.

Sterzing 135
Herr: Es ist Zeit, der Sommer lässt uns allein.
Hilf den Bäumen die schwere Last zu tragen.
Befiehl dem Wind lauter zu heulen.
Lass die Blätter sanft und leise herunter gleiten.
Lass uns Menschen nicht ganz allein.
Miriam Siller, 13 Jahre
LE ZITELLONE NELLA PALUDE DI VIPITENO
Vipiteno è il “cuore” dell’Alta Valle Isarco, il tratto piú settentrionale dell’importante vallata di 80 Km che dal Brennero
scende a Bolzano, ed è circondata da una serie di valli laterali selvagge e alpestri. La cittadina è posta a 948
m su un’ampia piana soleggiata.
Esistono varie leggende sulla città di Vipiteno, una delle quali riguarda la “palude” di Vipiteno.
Si racconta che un giorno, in occasione della sagra del paese, alcuni giovani del luogo si incontrarono a mangiare e
bere. L’atmosfera della sagra era arricchita da musiche popolari, canti e balli. I giovanotti incominciarono a raccontare
delle storie più o meno credibili. Ad un certo punto Michele, il più burlone di tutti, si mise a raccontare le storie
delle “zitelle nella palude di Vipiteno”. Piero, un altro ragazzo, cercó di dissuadere Michele a proseguire la storia
dicendo che con gli spiriti non si deve scherzare. Secondo una vecchia credenza gli acquitrini a sud di Vipiteno erano
infestati dagli spiriti delle donne rimaste zitelle perché troppo superbe e vanitose. Si diceva che di notte le zitelle
uscissero dagli acquitrini e incominciassero a chiamare i passanti e per essere ascoltate si aggrappavano alle loro
gambe, trascinandoli nel fango da dove non si rialzavano più. La gente era terrorizzata da questi eventi e tra questi
anche Maria, un’amica di Michele, che cercava di dissuaderlo ad andare di notte nella palude. Michele invece voleva
mostrarsi coraggioso davanti agli amici e decise di fare una scommessa: attraversare di notte la palude, raggiungere
una bandierina, prenderla e portarla agli amici come prova. Michele seguí la strada dei carrettieri che attraversa la
palude e si accorse che il terreno sotto i suoi piedi diventava sempre più cedevole, tirandolo sempre piú nella melma.
Nonostante le difficoltá , Michele volle dimostrare al suo amico Piero che gli spiriti non esistevano e che lui sarebbe
riuscito ad attraversare la palude al buio. A metà strada vide davanti a sé diverse fiammelle e sentí strane voci che
gli fecero venire tanta paura, perché lui capí subito che erano le anime in pena che vagavano. Ad un certo punto apparse
dall’acqua una donna bellissima con i capelli molto lunghi e il viso pallidissimo. La donna sorrise dolcemente e
disse a Michele che nelle palude c’erano tante altre sue compagne e di scendere nell’acqua con lei. Michele, pieno di
paura, si trovó circondato da orribili fantasmi che lo fissavano e venivano verso di lui. Michele voleva tornare indietro,
ma si trovó davanti la donna bellissima di prima che si era trasformata in una vecchiaccia brutta, sdendata che
allungava le mani per prenderlo. Michele, terrorizzato, si mise ad urlare e a correre facendo cadere la vecchia nella
melma. Finalmente, dopo tanto spavento, raggiunse gli amici che lo aspettavano, li abbracció piangendo, invocando
il loro aiuto. Michele aveva la camicia strappata e la fronte e le guance piene di sangue. Quando gli amici lo videro,
dispiaciuti, capirono che non avrebbero dovuto fare questa scommessa sugli spiriti. Michele disse che dovevano
andare via subito da quella palude, altrimenti arrivavano gli spiriti delle zitellone a prenderli. Tutti scapparono in
gran fretta e capirono che è meglio non scherzare sugli spiriti e fantasmi.

136
Sterzing Rezepte
Rezepte
Bauernbratl mit Erdäpfel
Bauernbratl mit Erdäpfel
Etwa 1,2 kg Schweinefleisch (Rippelen und Schulter),
1 kg Kartoffeln, 3-4 EL. Öl, Salz, Pfeffer,
2 Zwiebeln, Knoblauch, Kümmel
Das Fleisch in große Stücke schneiden und mit Salz,
Pfeffer, zerquetschtem Knoblauch und Kümmel einreiben.
In einer Bratpfanne das Öl heiß werden lassen,
die Fleischstücke einlegen, solange anbraten,
bis sie rundum eine braune Farbe angenommen haben.
Danach die fein geschnittene Zwiebel dazugeben
und braten. Sobald die Zwiebel ebenfalls hellbraun
angebraten ist, alles mit etwas Wasser oder
Fleischsuppe aufgießen und dünsten. Eine halbe
Stunde vor Ende der Garzeit geschälte und geviertelte
Kartoffeln dazugeben, leicht nachsalzen und
das Ganze fertig dünsten (insgesamt ca. 2 Stunden).
Falls nötig, immer wieder Flüssigkeit nachgießen.
Vor dem Anrichten nochmals mit Kümmel bestreuen.
Das Schweinsbratl wird am besten in der Bratpfanne
serviert. Dazu reicht man Krautsalat mit Speck.
Bauernschöpsernes
1 kg Schöpsenschulter ( Hammelfleisch), etwas Öl,
2 Zwiebeln, je ein kleiner Zweig Rosmarin, Salbei,
Lorbeer , 2 Knoblauchzehen , 1/8 Rotwein, 600 g
Kartoffeln, Salz, Pfeffer
Das Fleisch in große Stücke schneiden und mit Salz,
Pfeffer einreiben und in heißem Öl anbraten. Sobald
das Fleisch rundum eine hellbraune Farbe angenommen
hat, fein gehackte Zwiebeln und Knoblauch dazugeben
und weiterbraten. Den Rotwein angießen,
die Kräuter zufügen und zugedeckt ca. 1 Stunde
schmoren lassen. Immer wieder Flüssigkeit nachgießen.
Eine 1/2 Stunde vor Ende der Garzeit die
Kartoffeln schälen, in dicke Scheiben schneiden, in
den Topf geben und zu Ende garen. Falls notwendig,
noch einmal würzen.

Sterzing Recepty
137
Recepty
Bauernbratl (selská pečeně) s brambory
Bauernbratl (selská pečeně) s brambory
Asi 1,2 kg vepřového masa (žebra a plecko), 1 kg
brambor, 3-4 lžíce oleje, sůl, pepř, 2 cibule, česnek,
kmín
Maso nakrájíme na velké kousky, osolíme, opepříme,
okmínujeme a natřeme rozmačkaným česnekem.
V pekáči rozehřejeme olej, vložíme kousky
masa a opékáme tak dlouho, až po všech stranách
zhnědnou. Poté přidáme cibuli nakrájenou na malé
kousky a opečeme. Jakmile cibule zesklovatí a
získá světle hnědou barvu, všechno zalijeme
trochou vody nebo masovou polévkou a dusíme.
Půl hodiny před koncem dušení přidáme oloupané
a na čtvrtky nakrájené brambory, lehce dosolíme
a dusíme, až vše změkne (celkem asi 2 hodiny). V
případě potřeby podlijeme. Před podáváním ještě
jednou posypeme kmínem. Schweinsbratl se nejlépe
servíruje na pekáči. K tomu stačí zelný salát se
špekem.
Bauernschöpsernes (skopové maso po selsku)
1 kg skopového plecka (skopové maso), Trocha oleje,
2 cibule, malá větvička rozmarýnu, šalvěje, bobkového
listu , 2 stroužky česneku , 1/8 červeného
vína, 600 g brambor, Sůl, pepř
Maso nakrájíme na velké kousky, osolíme, opepříme
a opečeme v horkém oleji. Jakmile maso po
všech stranách získá světle hnědou barvu, přidáme
najemno nasekanou cibuli a česnek a dále pečeme.
Přilijeme červené víno, přidáme bylinky a necháme
zakryté dusit asi 1 hodinu. Podléváme. 1/2 hodiny
před koncem dušení oloupeme brambory, nakrájíme
je na tlustá kolečka, vložíme do nádoby a vaříme. V
případě potřeby všechno ještě jednou okořeníme.

138 Sterzing Ricette
Ricette
Krapfen ai mirtilli
Impasto: 100 g di farina di frumento, 150 g di farina di segale, 20 g di burro fuso, 60 ml di latte tiepido
1 uovo, 50 ml di panna, 10 ml di grappa, 1 pizzico di sale
Ripieno: 400 g di mirtilli neri, 30 g di pangrattato, 80 g di zucchero, un cucchiaio di rum, succo di un limone
Impastare tutti gli ingredienti per la pasta, coprire e far riposare per 20 minuti. Per il ripieno, unire ai mirtilli
neri il succo di limone, il rum e lo zucchero. Aggiungere il pangrattato e mescolare delicatamente. Stendere la
pasta, tagliarla in dischi ovali. Distribuire su una metá del disco il ripieno di mirtilli, coprire con l’altra metá
della pasta, schiacciare leggermente i bordi e rifinirli poi con una rotella. Far friggere i Krapfen in abbondante
olio bollente e servirli cosparsi di zucchero a velo.
Buon appetito!
Krapfen ai mirtilli

Sterzing
139
„Herbst“, Caterina Sierchio, 13 Jahre

140
Peilstein Brauchtum
Oberviechtach
Herbst ∙ Autunno ∙ Podzim

Oberviechtach 141
Teunz
Teunz
Oberviechtach
Oberviechtach

142
Oberviechtach Brauchtum
Herbstbräuche im Oberviechtacher Land
Am ersten Sonntag im Oktober ist Erntedank. Vor den Kirchentüren werden von
Bäuerinnen Getreidebüschel, sogenannte „Troibusch´n“, zum Kauf angeboten.
Ein Nationalfeiertag ist der 3. Oktober, der „Tag der Deutschen Einheit“. Er erinnert
an den Einigungsvertrag zwischen der ehemaligen Deutschen Demokratischen
Republik und der Bundesrepublik Deutschland vom 3. Oktober 1990.
Das Fest der Kirchweihe wird am dritten Sonntag im Oktober mit einem Gottesdienst
begangen. In einigen Orten werden „Kirchweihbäume“ (den Maibäumen
ähnlich) errichtet.
„Sankt Wendelin, verlass uns nie, schirm unsern Stall, schütz unser Vieh!“ Des heiligen Wendelin, Patron der Bauern
und Schäfer sowie Ross- und Viehpatron, wird am 20. Oktober in der Johannisberg-Kirche bei Oberviechtach gedacht.
Die evangelische Kirche begeht am 31. Oktober ihren Reformationstag als Erinnerung an die Gründung des evangelisch-lutherischen
Glaubens im Jahre 1517.
Der November ist der Monat des Totengedenkens. Mit einem Gottesdienst und anschließendem Friedhofsgang, bei
dem der Heiligen und der Verstorbenen gedacht wird, wird von der katholischen Bevölkerung der bedeutende Feiertag
„Allerheiligen“ (1. November) begangen. Taufpaten schenken ihren Schützlingen an diesen Tagen ein „Allerseelenspitzl“,
ein aus Hefeteig geflochtener und gebackener Zopf.
Am 3. Sonntag im November wird durch Kranzniederlegungen an Mahnmalen der Opfer der Kriege und der Gewaltherrschaft
gedacht.
Am Buß- und Bettag (meist am Mittwoch vor dem Ewigkeitssonntag) bittet die evangelische Kirche um Umkehr zu
Gott hin.
Die Jäger ehren ihren Schutzpatron „Hubertus“ am 3. November.
Das Namensfest des heiligen Martin feiern Kindergartenkinder am 11. November mit einer Andacht und anschließendem
Laternenumzug.
Am Vormittag des 11. November um 11.11 Uhr startet aber auch offiziell der Fasching des nächsten Jahres. Dabei
macht in Oberviechtach die Prinzengarde dem Bürgermeister ihre Aufwartung.
Kirchenchöre und -musiker gedenken ihrer Schutzpatronin Cäcilia am 22. November.
Dezember, die Adventszeit beginnt, Advents- und Weihnachtsmärkte sind an der Tagesordnung. Ein Adventskranz
darf in keinem Haus fehlen.
An Barbara (4. Dezember) werden Kirsch-, Forsythien- und andere im Frühjahr blühende Zweige geschnitten und in
eine Vase mit Wasser in einen warmen Raum gestellt. Sie sollten bis zum heiligen Abend aufblühen.
Am Vorabend des 6. Dezember, dem Nikolaustag, besucht der heilige Bischof die Kinder und beschert sie mit Süßigkeiten.
Unartige Kinder werden ermahnt, brav zu werden.
Eine Figur der Muttergottes wird zwischen dem 8. (Mariä Empfängnis) und 24. Dezember von einem Haus zum anderen
getragen. Das so genannte „Frauentragen“ soll an die Herbergssuche der heiligen Familie erinnern. Vor der Statue
wird mit der Familie gebetet und dann die Figur zum nächsten Haus getragen. Die Organisation in den Pfarreien
übernimmt meist der Katholische Frauenbund oder eine andere christliche Institution.
Weiter finden in der Adventszeit besinnliche Adventsingen in Kirchen mit Gesangs- und Instrumentalgruppen statt.
Zur Vorbereitung auf das Christfest werden vorwiegend bei Familien mit Kindern Krippen gebastelt und errichtet.

Oberviechtach Obyčeje
143
Podzimní obyčeje v oblasti Oberviechtachu
První neděli v říjnu probíhá poděkování za úrodu. Před dveřmi kostela selky
nabízejí ke koupi snopy obilí, takzvané „Troibusch´n“.
Národním svátkem je 3. říjen, „Den německé jednoty“. Slaví se na památku
sjednocení tehdejší Německé demokratické republiky a Spolkové republiky
Německo 3. října 1990.
Posvícení začíná třetí neděli v říjnu bohoslužbou. Na některých místech
se staví „ozdobené stromy“ podobné májkám.
„Svatý Vendelíne, neopouštěj nás, chraň naše stáje a dobytek!“ Svatý Vendelín,
patron poutníků a pastýřů, ochránce zvířat a úrody, je připomínán
20. října v kostele Johannisberg u Oberviechtachu.
Evangelický kostel 31. října slaví Den reformace na památku založení
evangelicko-luterské víry v roce 1517.
Listopad je měsícem vzpomínání na zesnulé. Bohoslužbou a následnou
návštěvou hřbitova, při které se vzpomíná na svaté a zesnulé, slaví katolické
obyvatelstvo významný sváteční den „Všech svatých“ (1. listopad).
Kmotři v těchto dnech dávají svým chráněncům „Allerseelenspitzl“, spletený
a pečený cop z kvasnicového těsta.
3. neděli v listopadu se kladou věnce na pomníky jako vzpomínka na oběti válek a despotismu.
V den pokání a modlitby (Buß-Bettag,svátek většinou připadá na středu před Nedělí věčnosti) nabízí evangelická
církev obrat k bohu.
Lovci oslavují svého patrona „Huberta“ 3. listopadu.
Svátek sv. Martina slaví děti ze školky 11. listopadu pobožností a následným lampiónovým průvodem.
Dopoledne 11. listopadu v 11.11 hod. začíná ale také oficiálně masopust pro příští rok. Přitom v Oberviechtachu
předvede své číslo starostovi Prinzengarde (slavnostní pochod dívek v kostýmech).
Kostelní pěvecké sbory a hudebníci vzpomínají na svou patronku Cecílii dne 22. listopadu.
Prosinec - začíná adventní čas a na denním pořádku jsou adventní a vánoční trhy. Adventní věnec nesmí chybět
v žádném domě.
Na sv. Barboru (4. prosince) se trhají na jaře kvetoucí větve třešní, zlatého deště a jiných stromů, dají se do vázy
a postaví se do teplé místnosti. Měly by vykvést na Štědrý večer.
Večer před 6. prosincem, na sv. Mikuláše, navštíví tento svatý biskup děti a podaruje je sladkostmi. Neposlušné
děti budou napomenuty.
Postava Matky Boží je mezi 8. (Početí panny Marie) a 24. prosincem nesena od jednoho domu ke druhému. Také
takzvané „Frauentragen“ jako připomínka hledání noclehu svaté rodiny. Celá rodina se pomodlí před sochou a
pak ji odnese do dalšího domu. Organizaci ve farnostech většinou přebírá Katolický svaz žen nebo jiná křesťanská
instituce.
Dále v adventní době probíhají v kostelech adventní zpěvy s pěveckými a instrumentálními skupinami.
K přípravě na Kristův svátek většina rodin s dětmi vyrábí a pořizuje jesličky.

144
Oberviechtach Usanza
Usi e costumi d’autunno nel
Oberviechtacher-Land
La prima domenica di ottobre è la festa di ringraziamento per il raccolto. Davanti
alle porte delle chiese le contadine vendono fasci di cereali, i cosiddetti Troibusch’n.
Il 3 ottobre è festa nazionale, il “Giorno dell’Unificazione Tedesca”. Esso commemora
il trattato di unificazione concluso tra la Repubblica Democratica Tedesca di
allora e la Repubblica Federale di Germania sottoscritto il 3 ottobre 1990.
La sagra di Kirchweihe, nata anticamente come commemorazione della consacrazione
della chiesa, si celebra la terza domenica di ottobre con una funzione religiosa.
In alcune località vengono innalzati dei pali ornati e decorati, detti “pali di
Kirchweih”, simili a quelli che si issano anche il 1° maggio.
“San Wendelin, non ci abbandonare mai, proteggi la nostra stalla, difendi i nostri
animali!” San Wendelin, patrono dei contadini e pastori, come anche dei cavalli e
del bestiame, si commemora il 20 ottobre nella Chiesa di “Johannisberg” presso
Oberviechtach.
La chiesa protestante celebra il 31 ottobre il Giorno della Riforma per ricordare la fondazione della Chiesa Evangelica
Luterana nel 1517.
Novembre è il mese dedicato alla memoria dei morti. Con una Messa in ricordo dei santi e dei defunti, seguita dalla
visita al cimitero, i cattolici celebrano il 1° novembre la significativa Festa di Ognissanti. In questo giorno i padrini
sono soliti regalare ai loro figliocci il cosiddetto Allerseelenspitzl, una pasta lievitata dolce a forma di treccia.
La terza domenica di novembre si ricordano i Caduti in guerra e le Vittime della violenza deponendo corone di fiori
sui monumenti loro dedicati.
Il primo mercoledì precedente la giornata evangelica di commemorazione dei defunti (Ewigkeitssonntag), i protestanti
celebrano il cosiddetto Buß- und Bettag, il Giorno di penitenza e di preghiera per la conversione a Dio.
Il 3 novembre i cacciatori festeggiano il loro patrono Sant’Uberto.
Il giorno di San Martino, l’11 novembre, i bambini dell’asilo lo commemorano con una funzione religiosa cui segue,
la sera, una processione per le strade del paese durante la quale tengono in mano lampioncini accesi.
La mattina dell’11 novembre alle ore 11:11 si dà apertura ufficiale al Carnevale che durerà fino al febbraio dell’anno
seguente. Per l’occasione, a Oberviechtach, la guardia d’onore del Carnevale rende omaggio al sindaco del paese.
Il 22 novembre i coristi e i musicisti della parrocchia festeggiano la loro protettrice Santa Cecilia.
A dicembre comincia il periodo dell’Avvento con i tipici mercatini natalizi all’aperto, mentre nelle case non può
mancare la tradizionale “corona d’ Avvento”.
Il 4 dicembre, giorno di Santa Barbara, si mettono in un vaso rami di ciliegio, di forsizie e di altri arbusti che fioriscono
in primavera, con la speranza che i loro boccioli, in un ambiente caldo, si schiudano prima della Notte di Natale.
La vigilia del 6 dicembre, giorno di San Nicola, arriva per i bambini il Santo Vescovo in persona. A quelli bravi regala
dolciumi, mentre i cattivi vengono esortati a comportarsi bene.
Tra l’8 dicembre, giorno dell’Immacolata, e il 24 dicembre viene portata di casa in casa una statua della Madonna:
tale cerimonia vuole commemorare la ricerca di un alloggio per la nascita di Gesù compiuta dalla Sacra Famiglia.
Dopo le preghiere recitate con la famiglia ospite davanti all’immagine della Madonna, la statua viene portata alla
prossima casa. A organizzare questa cerimonia è l’Associazione delle Donne Cattoliche della parrocchia oppure un’altra
istituzione religiosa.
Durante il periodo di Avvento hanno luogo nelle chiese manifestazioni di musica sacra con gruppi strumentali e
corali.
In attesa del Natale, specialmente nelle famiglie con bambini, si lavora alla preparazione del presepio.

Blätter im Herbst
Behutsam fällt nun jedes Blatt vom Baum,
schweben sacht, man hört es kaum.
Wie sie flattern, wie sie fliegen,
taumeln, sinken und am Boden liegen.
Plötzlich trägt der Wind sie fort,
kreiselt, wirbelt sie von Ort zu Ort.
Alles ist schon dicht besät
und es raschelt, wenn man geht.
Klassen M8a/b
Oberviechtach 145

146
Oberviechtach Rezepte
Rezepte
Leberknödelsuppe
150 g durchgedrehte Leber, 50 g Räucherspeck, 1 Zwiebel, 1/2 Bund Petersilie, 1 TL Majoran, , 75 g Semmelbrösel,
1 Ei, Salz, Pfeffer, Muskat, 1 l Fleischbrühe
Speck fein würfeln und ausbraten, fein geschnittene Zwiebel zugeben und glasig dünsten, gehackte Petersilie
und Majoran untermischen, kaltstellen. Mit Leber, Semmelbrösel, Ei, Salz, Pfeffer vermischen. Von der Masse
kleine Knödel formen und in der Fleischbrühe 10 – 15 Minuten ziehen lassen.
Die Leberknödelsuppe ist in der Oberpfalz eine Festtagssuppe!
Oberpfälzer Kartoffelmaultaschen
mit Apfelfülle
1 kg mehlige Kartoffeln (am Vortag kochen), 150 g
Mehl, Salz, 2 Eier, 100g Butter, 750 g Äpfel, 120 g
Zucker
Die Äpfel schälen, entkernen und in Spalten schneiden.
Die kalten Kartoffeln schälen und auf das Teigbrett
fein reiben. Mehl, Salz, ein ganzes Ei und ein
Eiweiß zugeben und einen Kartoffelteig herstellen.
Butter in der Bratraine zerlaufen lassen. Den Kartoffelteig
in 2 oder mehrere Teile teilen und ausrollen.
Mit zerlassener Butter bestreichen, dicht mit
Apfelspalten belegen, mit Zucker bestreuen und
aufrollen. In die Bratraine legen und mit Eigelb bestreichen.
1 Stunde bei Mittelhitze backen, evtl. mit
Milch begießen.
Küchel
1 kg Mehl, 40 – 50 g Hefe, 150 g Zucker, 1 P. Vanillezucker,
150 g Butter, 2 El Öl, 4 Eier, 1/2 TL Salz, ca.
1/2 l Milch, 3 EL Rum, Zitronenaroma, Arrak, Ausbackfett:
Butterschmalz
Einen weichen Hefeteig herstellen, gut abschlagen
und gehen lassen. Mit einem Löffel kleine Nudeln
abstechen und zu Kugeln drehen, zugedeckt nochmals
ca. 20 Minuten gehen lassen. Butterschmalz
erhitzen. Teigkugeln ausziehen, indem man den
Teigrand durch die Finger gleiten lässt und innen
ein dünner Boden entsteht. Küchel nacheinander in
heißem Butterschmalz auf beiden Seiten goldbraun
backen (innen sollten sie hell bleiben!). Erkaltet mit
Puderzucker besieben. Die Tradition, Küchel zu Festtagen
und zur Kirwa (Kirchweih) zu backen, hat sich
bis heute in der Region Oberviechtach-Schönsee erhalten.

Oberviechtach Recepty
147
Recepty
Hornofalcké bramborové taštičky s jablečnou náplní
1 kg moučných brambor (uvařit den předem), 150 g mouky, sůl, 2 vejce, 100 g másla, 750 g jablek, 120 g cukru
Jablka oloupeme, zbavíme jádřince a nakrájíme na nudličky. Studené brambory oloupeme a jemně je nastrouháme
na vál. Přidáme mouku, sůl, celé vejce a bílek a vytvoříme bramborové těsto. Máslo necháme rozpustit
v pekáčku. Bramborové těsto rozdělíme na dvě nebo více částí a rozválíme. Potřeme přepuštěným máslem
(máslo rozpuštěné při teplotě cca 100°C, které se nechá před použitím znovu ztuhnout, aby se nepřepalovalo)
hustě obložíme nudličkami jablek, posypeme cukrem a stočíme. Vložíme do pekáčku a potřeme žloutkem. 1
hodinu pečeme ve středně horké troubě, případně zalijeme mlékem.
Polévka s játrovými knedlíčky
150 g utřených jater, 50 g uzeného špeku, 1 cibule,
1/2svazku petrželky, 1 lžička majoránky, 75 g strouhanky,
1 vejce, sůl, pepř, muškát, 1 l masového vývaru
Špek nakrájíme na malé kostičky a rozpustíme, přidáme
jemně nakrájenou cibuli a necháme zesklovatět,
přidáme petrželku a majoránku, zamícháme a
necháme vychladit na studeném místě. Smícháme s
játry, strouhankou, vejcem, solí a pepřem. Z hmoty
tvarujeme malé knedlíčky a necháme je povařit v
masovém vývaru 10 – 15 minut.
Polévka s játrovými knedlíčky patří v Horním Falcku
ke svátečním polévkám.
Vdolky
1 kg mouky, 40 – 50 g kvasnic, 150 g cukru, 1 balíček
vanilínového cukru, 150 g másla, 2 lžíce oleje,
4 vejce, 1/2 lžičky soli, asi 1/2 l mléka, 3 lžíce rumu,
citrónové aroma, arak, Tuk na smažení: přepuštěné
máslo
Vytvoříme měkké kvasnicové těsto, necháme jej
odpočinout a dobře vykynout. Lžící vykrajujeme
malé nudličky a uděláme z nich kuličky, pak je
přikryté necháme ještě asi 20 minut kynout. Přepuštěné
máslo ohřejeme. Kuličky těsta tvarujeme
tak, že jeho okraj vytahujeme prsty, aby uprostřed
vznikl důlek. Vdolky na horkém přepuštěném másle
osmažíme vedle sebe dozlatova po obou stranách
(uvnitř důlku by měly zůstat světlé!). Po vychlazení
je posypeme práškovým cukrem. Tradice pečení
vdolků ve sváteční dny a o poutích (Kirwa) se do
dnešní doby zachovala v regionu Oberviechtach-
Schönsee.

148
Oberviechtach Ricette
Ricette
Küchel (Crespelle dolci )
1 kg di mele, 40-50 g. di lievito di birra, 150 g. di zucchero, 1 bustina di zucchero vanigliato, 150 g. di burro, 2
cucchiai d’olio, 4 uova, 1/2 cucchiaino di sale, ca. 1/2 l. di latte, 3 cucchiai di rum, aroma di limone, Arrak.
Per friggere: burro chiarificato (burro concentrato)
Amalgamare gli ingredienti e lavorare bene l’impasto. Lasciarlo lievitare. Con un cucchiaio ricavarne piccole
porzioni e formare delle pallottole. Farle lievitare ancora per ca. 20 minuti coperte con un panno. Scaldare il
burro chiarificato. Spianare le pallottole di pasta, allargandole con le dita dal centro verso i bordi, in modo da
ottenere dei dischi dal centro piatto e più sottile che ai bordi. Friggere nel burro chiarificato su entrambi i lati
fino a che le crespelle hanno raggiunto un bel colore dorato (internamente invece dovrebbero rimanere chiare).
Farle raffreddare e cospargerle di zucchero a velo.
L’uso di preparare le crespelle in occasione delle festività e delle sagre religiose della Kirchweih si è mantenuto
vivo fino ad oggi nelle regioni di Oberviechtach e Schönsee.
Zuppa di canederli di fegato
150 g. di fegato macinato, 50 g. di lardo affumicato,
una cipolla, un mazzetto di prezzemolo, 1 cucchiaino
di maggiorana, 75 g. di pangrattato, 1 uovo,
sale, pepe, noce moscata, 1 l. di brodo di carne
Tagliare a dadini il lardo e farlo soffriggere. Aggiungere
la cipolla tritata e lasciar rosolare. Unire il
prezzemolo tritato e la maggiorana e far raffreddare.
Mescolare al tutto il fegato macinato, il pangrattato,
l’uovo, il sale e il pepe. Formare con l’impasto
dei piccoli canederli e cuocerli nel brodo bollente
ma non in ebollizione per 10-15 minuti.
Nell’ Alto Palatinato questa zuppa è una specialità
che si gusta nei giorni festivi!
Cannoli di patate ripieni di mele
Ricetta tipica dell’ Alto Palatinato
1 kg di patate farinose lessate il giorno prima, 150
g. di farina, sale, 2 uova, 100 g. di burro, 750 g. di
mele, 120 g. di zucchero
Sbucciare le mele, togliere i semi e tagliarle a spicchi.
Sbucciare le patate lesse e fredde e grattugiarle
sull’apposito ripiano. Unire la farina, il sale, 1 uovo
intero, una chiara d’uovo e impastare. Sciogliere il
burro in un tegame. Dividere l’impasto di patate in
due o più parti e spianarle. Spalmarle di burro fuso
e ricoprirle abbondantemente con spicchi di mele.
Cospargerle di zucchero e arrotolarle a forma di cannoli.
Allinearli in una pirofila e spennellarli con il
tuorlo d’uovo. Cuocere per un’ora in forno a temperatura
moderata. Se necessario bagnarli ogni tanto
con un po’ di latte.

Oberviechtach
149
„Blatt fällt vom Baum“, Anika Kühner, Klasse M9(15 Jahre)
„Igel im Laubhaufen“, Alexander Fleischer, Lisa Kiener, Lukas Schwendner, Klasse 4a (9 Jahre)

150
Peilstein Brauchtum
Peilstein
Winter · Zima · Inverno

Peilstein Brauchtum
151
Kollerschlag gegen Nordwesten, am Horizont der Friedrichsberg in Bayern (Foto I. Märzinger)
Raureif liegt über dem Land. (Foto: MG Peilstein)
Begrüßungsstein in Nebelberg (Foto: Gemeinde Nebelberg)
Winterstimmung bei Peilstein (Foto: MG Peilstein)

152
Peilstein Brauchtum
Raunachtsingen in Nebelberg
Ein Brauchtum, das in unserer Gegend noch gepflegt wird
Der Lippl mit seinen Pfeiferlbuam
“Glück herein, Unglück hinaus!” Dieser Wunsch ist die eigentliche Kernaussage des Raunachtsingens,
das alle zehn Jahre am 4. und 5. Jänner in den Grenzdörfern Nebelberg,
Hinterschiffl oder Haselbach abwechselnd aufgeführt wird.
Das “Nebelberger Raunachtspiel” (1929 in der “Zeitschrift für Volkskunde” dokumentiert)
hat seinen Ursprung im österreichisch-bayrischen Grenzraum und geht bis in
das 17. Jahrhundert zurück. Über den Sinn gehen die Meinungen auseinander. Die einen
sehen ein heidnisches Brauchtum, um Dämonen und böse Geister von den Dörfern
fernzuhalten, andere haben eine weniger geheimnisvolle Version, der Raunachtsumtrieb
sei für das früher ärmliche, bäuerliche Hilfspersonal nur ein willkommener Anlass gewesen,
den Speisezettel aufzubessern. Tatsache ist jedenfalls, dass dieses Brauchtum auch
in unserer Wohlstandsgesellschaft noch weiterlebt. Der Ablauf ist seit jeher ziemlich
gleich, wobei alle Figuren - auch Frauengestalten - nur von Männern und Burschen verkörpert
werden dürfen, insgesamt ca. 40 an der Zahl.
Am Morgen des 4. Jänner - am Tag vor der „foastn Raunacht” - beginnt das Spektakel mit
dem „Verschreien”. Hoch zu Ross kündigt der „Ansager” das eigentliche Raunachtsingen
am folgenden Tag an und fordert die Bewohner auf, Krapfen
zu backen. Ihm folgen allerlei grotesk vermummte Gestalten wie
Rasierer, Scherenschleifer, Samenverkäufer usw., die so manchen
Schabernack mit den Zusehern treiben. So kann es schon vorkommen,
dass auch Frauen unters hölzerne Rasiermesser müssen.
Durch Bezahlung eines Lösegeldes können sich die „Opfer” aber
freikaufen.
Der eigentliche Höhepunkt folgt am 5. Jänner. Den Reigen eröffnet
der Guckkastenmann mit allerlei Getier, der dem Raunachtstross
vorauseilt. Das richtige Ritual eröffnet der „Platzmacher“,
der in den Bauernstuben dafür sorgt, dass genügend Platz für die
Spieler ist, die der Reihe nach eintreten: Vorausgeher, Sterntreiber,
Hans von Feserkern, Korizogn, Krapfentrager, Fleischnazl,
Lippl mit Pfeiferlbuam. Alle diese Gestalten treten mit eigenen
Sprüchen ins Rampenlicht, erst dann wird gemeinsam das Raunachtlied
(siehe Seite 155) gesungen, das den Hausbewohnern
Der Schulmeister gibt das Brautpaar zusammen.
Glück verheißt. Ein weiterer lustiger Höhepunkt ist das „Zusammengeben“
eines Brautpaares durch den „Schulmeister“, der seine blumige
Ausdrucksweise immer wieder ändert und daher für Überraschungen
und witzige Einlagen sorgt. Der Lohn der Spieler besteht aus Krapfen und
Fleisch, vor allem aber aus Trinkgeld.
Dann verlassen die Sänger und ihr Gefolge die Stube und werden von den
„Zitherern“ abgelöst, die mit einigen „G‘stanzln“ die Hausgemeinschaft
belustigen und dafür ebenfalls „entlohnt“ werden.
Mittlerweile treiben die bösen Gestalten wie die „Teufel“ und das „Harfennandl“
auf den Straßen ihr Unwesen und tragen so zur guten Stimmung
unter dem zahlreichen Publikum bei, ehe der Tross zum nächsten
Haus zieht.
Der Vielfraß Korizogn tritt ein.

Peilstein Obyceje
153
Koledování o čaronocích v Nebelberku
Zvyk, který se v našem kraji ještě udržuje
„Štěstí dovnitř, neštěstí ven!“ Toto přání je vlastním pravým svědectvím
zpívání o čaronocích, které se každých deset let 4. a 5.
ledna střídavě provozuje v hraničních vesnicích oblasti Nebelberg,
Hinterschliffl nebo Haselbach.
„Nebelberská hra o čaronoci“ (dokumentována v „Národopisném
časopise“ z roku 1929) má svůj původ v rakousko-bavorském pohraničí
a sahá až do 17.století. Názory na smysl koledování se
rozcházejí. Jedni v tom vidí pohanský zvyk bránit vesnice před
démony a zlými duchy, druzí mají méně tajemnou verzi a v cyklu
čarovných nocí vidí jen vítaný podnět na vylepšení jídelníčku
chudých selských pomocníků. Skutečností v každém případě je,
že tento obyčej přežívá ještě i v dnešní blahobytné společnosti.
Průběh je odnepaměti téměř stejný, přičemž všechny postavy -
také ženské - smí ztvárnit pouze muži a mladíci v počtu asi 40
lidí.
Od rána 4. ledna - v den před „čarovnou nocí“ - začíná divadlo
„uvedením“. Následující den oznamuje „hlasatel“ ze hřbetu koně
zahájení vlastního koledování a vyzývá obyvatele k pečení koblih.
Následují ho všelijak legračně zahalené postavy jako holič, brusič
nůžek, prodavač semen atd., které provádějí všelijaké taškařice
přihlížejícím. Tak se může stát, že i ženy musí pod dřevěnou
břitvu. Zaplacením výkupného se ale „oběti“ mohou vykoupit.
Vyvrcholení vlastního programu přichází 5. ledna. Rej zahajuje
Guckkastenmann (divadelník-uvaděč) s různou zvířenou, který
pospíchá před celou družinou. Ten pravý obřad otvírá postava
zvaná „Platzmacher“, který se v selských usedlostech stará o to,
aby tam bylo dostatek místa pro herce vstupujících postupně dovnitř:
První z nich, ovladač hvězd, Hans z Feserkernu, osoba zvaná
Korizogn, nosič koblih, řezník, Lippl (kapelník) se skupinou pištců.
Všechny tyto postavy se představují vlastní průpovídkou za
jevištního osvětlení, teprve pak se společně zpívá koleda. Dalším
veselým vyvrcholením je „sezdání“ snoubenců „kantorem“, který svůj pestrý způsob vyjadřování neustále mění, a
tím zajišťuje překvapivou a vtipnou kulturní vložku. Odměna herců se skládá
z koblih a masa, především ji ale tvoří spropitné.
Pak zpěváci a jejich družina opustí stavení a jsou vystřídáni „citeristy“, kteří
vlastními „G’stanzln“ obveselí hospodářství, za což jsou rovněž „odměněni“.
Mezitím dělají zlé postavy jako „ďábel“ a „Harfennandl“ na ulicích neplechu
a přispívají tak k dobré náladě početnému publiku, než družina nevstoupí do
dalšího domu.

154
Peilstein Usanza
Le cantate delle Notti sante
(Raunachtsingen) a Nebelberg
Un’usanza ancora praticata nella nostra regione.
Allerlei Gestalten ziehen mit.
“Ben venga la fortuna, si allontani la sfortuna!”.
Questo augurio è il messaggio-chiave delle cosiddette cantate delle Notti sante, una tradizione
che si ripete ogni dieci anni il 4 e il 5 gennaio alternativamente a Nebelberg,
Hinterschiffl e Haselbach, paesi vicini confinanti. Le cantate delle Notti sante di Nebelberg
(documentate nel 1929 sulla rivista di folclore tedesca Zeitschrift für Volkskunde) hanno
origine nel territorio di confine austro-bavarese e risalgono al XVII secolo. Divergenti sono
le opinioni sul loro significato. C’è chi vi vede un’usanza pagana per scacciare dai villaggi
demoni e spiriti maligni, mentre altri invece ne danno una versione meno misteriosa, ritenendo
lo spettacolo un buon espediente escogitato dalla servitù povera e contadina di
una volta per arrivare a consumare pasti un po’ più sostanziosi del solito. Resta il fatto,
comunque, che questa usanza persiste nella nostra società del benessere. Lo spettacolo si
svolge da sempre in modo più o meno uguale, essendo tutte le figure – anche quelle femminili
– personificate unicamente da uomini e ragazzi, all‘incirca una quarantina.
La mattina del 4 gennaio, il giorno precedente la cosiddetta Notte grassa
(foastn Raunacht), lo spettacolo ha inizio con l’annuncio di un banditore
a cavallo, il quale rende noto che il giorno seguente avranno luogo le
cantate delle Notti sante e allo stesso tempo sollecita i paesani a preparare
le frittelle tradizionali, i cosiddetti Krapfen. Questo banditore viene
seguito da diverse figure rappresentanti in modo grottesco personaggi
del paese quali il barbiere, l’arrotino, il venditore di semi e altri ancora,
che fanno ogni sorta di scherzi agli spettatori. Così può accadere che
anche le donne cadano vittime di rasoi di legno e che, per liberarsi,
debbano pagare un riscatto.
Il vero punto culminante della manifestazione ha luogo il 5 gennaio.
Il cosiddetto uomo del Nuovo mondo con la sua scatola panoramica
(Guckkasten) apre il corteo, seguito da varie figure animalesche. Il rituale
è inaugurato e recitato dal cosiddetto piazzatore (Platzmacher)
Der Sterntreiber führt den Zug durch das Dorf an.
che, nelle case contadine, provvede a far posto alle figure mascherate.
Queste avanzano una dopo l’altra: innanzi a tutti vi è il capofila (Vorausgeher), seguito dagli altri personaggi:
il pastore di stelle (Sterntreiber), Hans Feserkern, Korizogn, Krafpentrager (letteralmente portatore di frittelle),
Fleischnaz, e infine Lippl e i suoi ragazzi pifferai. Questi personaggi si presentano recitando ognuno un suo detto
particolare, dopodiché tutti insieme intonano il canto delle Notti sante, un canto di buon auspicio che promette fortuna
agli abitanti della casa. Un altro momento divertente dello spettacolo è costituito dall’arrivo di un personaggio
detto il maestro di scuola che, intercalando nel suo fraseggiare fiorito e mutevole
divertenti fuoriprogramma a sorpresa, unisce in matrimonio una coppia. Gli attori
vengono poi ricompensati con le tradizionali frittelle e cibo a base di carne e
ancor di piú con mance in contanti. Quando i cantori e il loro seguito se ne sono
andati, arrivano i suonatori di cetra che divertono le persone della casa con tipiche
rime spiritose, dette G’stanzl, ricevendo anch’essi un compenso.
Nel frattempo figure malefiche quali il diavolo e l’arpista (Harfennandl), compiono
le loro malefatte nelle vie del paese, divertendo così un numeroso pubblico
prima che il corteo si avvii verso un’altra casa.
Fleischnazl

Peilstein
155
Peilsteiner Neujahrslied
Von Frau Thaller-Heindl aus Peilstein, aufgezeichnet von Konsulent
Johann Baumgartner 1981. Abdruck aus dem Peilsteiner Heimatbuch mit
freundl. Genehmigung.
Winter
Minimalgedicht
Oben: Dieses Neujahrslied wird zu Silvester in den Kirchen von Peilstein und
Kollerschlag gesungen.
Unten: Das „Raunachtlied“ ist ein wichtiger Bestandteil des Raunachtsingens, das
am 5. Jänner in mehreren Grenzdörfern alle paar Jahre aufgeführt wird (s. S. 152)
Raunachtlied
Jede Strophe wird von zwei Vorsängern gesungen, dann von allen wiederholt.
Juliane Falkner, 13 J., HS Peilstein 3b
2. Was wolln ma ea denn wünschn, was is denn der Brau(ch) – Auf alle Tag a Schüssel voller Kraut.
3. A Schüssel voller Kraut und diese Speis. - Es war ja weit gscheiter a Schüssel voller Fleisch.
4. Koan Erdapfel habt’s ja aso a net ghabt. – Und dass es halt wissts, und das is heut d`Raunacht!
5. Von Erdäpfln mag i ja a net viel hörn. – Da möchtn meine Singer ganz gehörlos nu werdn.
6. Die gwutzeltn Nudeln, die macht oft Angst und Hitz. – Voraus, wann zweng Fridri und Sanktus dran is.
7. Den Sterz, den hört ma a nia weiters grad lobn. – Der halt wohl schon öfters oan s`Lo(ch) recht verzogn.
8. Der Sterz, ja der legt si(ch) halt überall an. – Da ghörat a Häferl voll Rührmüli dran.
9. Und jetzt habn ma schon ghabt die ganze Kocherei. – Und was haben ma vergessn, koa Gwürz is dabei.
Fridri = Fett, Sanktus = Butter, Sterz = fester Brei

156
Peilstein Rezepte
Kartoffel-Rezepte
aus dem Mühlviertel
Ausprobiert von den Schülern der 3ab im Unterrichtsfach Ernährung & Haushalt
Das Mühlviertel ist eines der vier Viertel Oberösterreichs.
Als Relikte der Eiszeit sind immer noch große Granitblöcke
zu bewundern, die häufig den Anlass für alte Sagen
bilden, in denen meist der Teufel die Steine so hingeschleudert
hat. Die Menschen hier haben kleine Höfe,
die meist im Nebenerwerb bewirtschaftet werden. Die
Bauernhäuser liegen verstreut in der Landschaft, dazwischen
Wiesen und Wälder, kleine Bäche und Wege. Die
Gegend ist hügelig, kaum ein Stück des Weges ist eben.
Schon immer spielte der Anbau von Kartoffeln in der Region
eine große Rolle. Den Bauernfamilien dienen sie
zur Selbstversorgung und zur Fütterung der Schweine.
In den letzten Jahrzehnten trugen viele Veränderungen
zu einer Verringerung des Anbaus bei. Viele Erdäpfelgerichte
haben jedoch eine lange Tradition und erfreuen
sich nach wie vor großer Beliebtheit.
Süße Erdäpfelkipferl
Erdäpfelkäse
Zutaten: 3 - 4 Erdäpfel, 1 Zwiebel, Salz, Pfeffer, Kümmel,
3 - 4 EL Sauerrahm, Schnittlauch, Knoblauch
Gekochte Erdäpfel auskühlen lassen und reiben. Mit
fein gehackter Zwiebel, Gewürzen, Rahm und je nach
Geschmack mit Schnittlauch und Knoblauch zu einer
streichfähigen Masse verrühren. Bestrichene Brote
mit Paprika bestreuen.
Erdäpfelkrapferl
Zutaten: 500 g mehlige Erdäpfel, Salz, 20 g Butter,
150 g griffiges Mehl, 1 Ei, Fett zum Backen
Erdäpfel dämpfen, schälen und auf ein bemehltes Brett
pressen, salzen. Butter einschneiden und mit Mehl
locker vermengen. Ei dazugeben und rasch zusammenkneten.
Aus dem Teig eine Rolle formen, Scheiben
abschneiden, Krapferl formen und diese in Fett goldbraun
backen. Dazu gibt’s Salat oder Sauerkraut.
Wespennester
Erdäpfelteig wie oben herstellen und 1/2 cm dick
rechteckig ausrollen. Mit Semmelbrösel, geschnittenen
Äpfeln, Zucker und Zimt (eventuell geriebene
Nüsse und Rosinen) bestreuen und wie einen Strudel
zusammenrollen. 5 cm lange Stücke abschneiden,
mit der Schnittfläche eng nebeneinander in eine gut
befettete, eckige Pfanne setzen und bei Mittelhitze
goldgelb backen. Gegen Ende der Backzeit mit Milch
oder saurem Rahm aufgießen.
Süße Erdäpfelkipferl
400 g mehlige Erdäpfel, 400 g Mehl (1/2 glatt, 1/2
griffig), 1P. Backpulver, Zimt, 80 g Zucker, 80 g Butter,
2 Eier, Marmelade
Erdäpfel dämpfen, schälen und durch die Erdäpfelpresse
drücken und etwas auskühlen lassen. Mit Mehl,
Backpulver, Zucker und klein geschnittener Butter
vermengen, Eier dazugeben und rasch zu einem Teig
verkneten. Teig auf einer bemehlten Fläche zu einem
1/2 cm dicken Rechteck ausrollen, Dreiecke schneiden,
mit Marmelade bestreichen und zu Kipferl formen. Im
vorgeheizten Rohr bei 180 Grad ca. 20 Minuten backen.
Noch warm mit Zimtzucker bestreuen.

Peilstein Recepty
157
Bramborové recepty z oblasti
Mühlviertel
Vyzkoušeno studenty během vyučování předmětu
Stravování & domácnost.
Mühlviertel je jedna ze čtyř oblastí Horního Rakouska.
Jakožto památku na dobu ledovou zde stále ještě
můžeme obdivovat velké žulové bloky často dávající
podnět pro vznik starých pověstí, v nichž kameny
takto vytvaroval většinou ďábel. Lidé zde měli malé
statky, které většinou tvořily jejich vedlejší pracovní
činnost. Selské dvory leží roztroušené po krajině,
mezi nimi louky a lesy, malé potůčky a cesty. Krajina
je kopcovitá, stěží naleznete kousek rovné cesty.
Pěstování brambor v tomto kraji hrálo vždy velkou
roli. Selským rodinám brambory sloužily pro vlastní
zásobování i jako krmivo pro prasata. V posledních
desetiletích je ale jejich pěstování v důsledku
různých změn omezeno. Mnoho pokrmů z brambor
však má dlouhou tradici a stále se těší velké oblibě.
Erdäpfelkrapferl
Přísady: 500 g moučnatých brambor, sůl, 20 g másla,
150 g hrubé mouky, 1 vejce, tuk na pečení
Brambory uvařte v páře, oloupejte a prolisujte na
pomoučněný vál, osolte. Nakrájejte máslo a lehce
ho promíchejte s moukou. Přidejte vejce a rychle
uhnětete. Z těsta vytvarujte váleček, odkrojujte
plátky, vytvarujte Krapferl (placičky) a na tuku
usmažte dozlatova. Podáváme se salátem nebo
kyselým zelím.
Sladké bramborové rohlíčky
Přísady: 400 g moučných brambor, 400 g mouky
(1/2 hladké, 1/2 hrubé), 1 prášek do pečiva, 80 g
cukru, 80 g másla, 2 vejce, marmeláda, skořice
Brambory uvařte v páře, oloupejte, prolisujte lisem
na brambory a nechte vychladnout. Smíchejte
s moukou, práškem do pečiva, cukrem a na malé
kousky nakrájeným máslem, přidejte vejce a rychle
vypracujte těsto. Na pomoučené ploše vyválejte
těsto ve tvaru obdélníka o tloušťce 1/2 cm, nakrájejte
trojúhelníčky, potřete marmeládou a vytvarujte
rohlíčky. Pečte v předehřáté troubě asi 20
minut na 180 stupňů. Ještě teplé posypte skořicovým
cukrem.
Erdäpfelkrapferl
Bramborový sýr
Přísady: 3 - 4 brambory, 1 cibule, sůl, pepř, kmín, 3
- 4 lžičky zakysané smetany, pažitka, česnek
Uvařené brambory nechte vystydnout a nastrouhejte
je. Smíchejte je s jemně nakrájenou cibulí,
kořením, smetanou a podle chuti s pažitkou a
česnekem do lehce roztíratelné hmoty. Namazané
chleby posypte paprikou.
Vosí hnízda
Připravíme bramborové těsto (viz předchozí recept)
a vyválíme pravoúhlý plát o tloušťce 1/2 cm. Posypeme
strouhankou, nakrájenými jablky, cukrem a
skořicí (případně nastrouhanými ořechy a rozinkami)
a srolujeme jako štrúdl. Odkrajujeme kousky
dlouhé 5 cm, řeznou plochou pokládáme těsně
vedle sebe na dobře omaštěnou hranatou pánev
a smažíme při střední teplotě dozlatova. V závěru
pečení polijeme mlékem nebo kyselou smetanou.

158 Peilstein Ricetta
Ricette di patate dalla regione
austriaca del Mühlviertel
Sperimentate dagli alunni della 3a A e della 3a B
durante le lezioni di “Alimentazione ed economia
domestica”
Il Mühlviertel è una delle quattro regioni storiche
dell’Alta Austria. Vi si possono ancora ammirare relitti
dell’età glaciale sottoforma di grandi blocchi di
granito, che antiche leggende narrano essere stati
scagliati dal diavolo stesso in questi luoghi. La gente
del posto vive in piccoli poderi che costituiscono in
gran parte, una fonte di guadagno supplementare.
Sono poderi sparsi nella natura, tra i prati e i boschi,
i torrenti e i sentieri. Il paesaggio è quasi esclusivamente
collinoso: si stenta a trovare una via che sia
pianeggiante. La coltivazione delle patate ha sempre
avuto un ruolo determinante in questa regione, sia
Süße Erdäpfelkipferl
come fonte di alimentazione delle famiglie contadine
che le coltivano, sia come foraggio per i maiali. Negli ultimi decenni si sono verificati molti cambiamenti che hanno
determinato un decremento della loro produzione. Tuttavia le numerose ricette di patate, che sono di antica tradizione,
godono tuttora di grande popolarità.
Pasta cremosa di patate (Erdäpfelkäse)
Ingredienti: 3 o 4 patate, 1 cipolla, sale e pepe, cumino,
3 o 4 cucchiai di panna acida, erba cipollina,
aglio
Lessare le patate, farle raffreddare e passarle. Impastarle
con la cipolla triturata finemente e con le spezie,
nonché con la panna acida e, a piacere, con erba
cipollina ed aglio, facendone una massa omogenea.
Spalmare la crema ottenuta sul pane e cospargere
con polvere di peperone dolce.
Frittelle di patate (Erdäpfelkrapferl)
Ingredienti: 500g. di patate farinose, sale, 20g. di
burro, 150g. di farina di tipo “00”, 1 uovo, grasso
per friggere
Lessare al vapore le patate, sbucciarle e schiacciarle
sul tavolo infarinato. Salare. Aggiungere il burro a
pezzi e la farina. Mescolare e poi unire l’uovo. Impastare
il tutto rapidamente.
Formare un rotolo, tagliarlo a fette e formare con
le mani delle frittelle appiattite. Friggerle in abbondante
grasso finché siano dorate. Servire con insalata
o crauti.
Nidi di vespa
Preparare l’impasto di patate come nella ricetta precedente.
Stendere la pasta fino ad ottenere un rettangolo
di 1/2 cm di spessore. Cospargere di pane
grattugiato, di mele a pezzetti, zucchero e cannella
(eventualmente anche di noci grattugiate ed uva
sultanina). Formare un rotolo con la pasta e ritagliarlo
in porzioni di 5 cm di lunghezza. Allineare le
superfici tagliate vicinissime le une alle altre in una
pirofila rettangolare ben unta. Cuocere in forno a calore
moderato finché siano dorate. Verso fine cottura
bagnare con latte o panna liquida.
Fagottini dolci di patate
Ingredienti: 400g. di patate farinose, 400g. di farina
(200g. di tipo “0”, 200g. di tipo “00”), 1 bustina di
lievito, 80g. di zucchero, 2 uova, marmellata, cannella
Cuocere a vapore le patate, sbucciarle e schiacciarle
con il passapatate. Farle raffreddare un po’. Unire la
farina, il lievito, lo zucchero e il burro a pezzetti. Aggiungere
le uova e impastare rapidamente. Su di una
superficie infarinata stendere la pasta fino a ottenere
un rettangolo di 1/2 cm di spessore. Ritagliarvi
dei triangoli, spalmarli di marmellata e richiuderli.
Cuocere i fagottini per 20 minuti in forno preriscaldato
a 180°C. Ancora caldi cospargerli di zucchero e
cannella.

Peilstein
159
„Maske“von Thomas Neudorfer, 13 Jahre, HS Peilstein 3b,
Klapp- und Spaltschnitttechnik
„Mühlviertler Haus mit Sichtsteinfassade“
von Julia Traxinger, 13 Jahre, HS Peilstein 3b,
Monotypieverfahren
„Raunachtsingen“ von Lisa Pfeil, 13 Jahre, HS Peilstein 3b, Monotypieverfahren

160
Peilstein Brauchtum
Poběžovice
Zima · Winter · Inverno
Zámeck˘ park v PobûÏovicích, foto L.Planeta

Poběžovice 161
Koláž „Zima“, L. Foistová, školní družina 2008
„Zimní měsíce“, Zuzana Pávová, 14 let

162
Poběžovice Obyčeje
Zvyklosti a tradice
Podzim se pomalu chýlí ke konci, dny se zkracují a země se ukládá
k zimnímu spánku. Nastává čas adventní.Věřící lid se připravoval
u nás na příchod Krista tím, že se postil. Každý den ráno se
sloužily v kostele mše, při nichž se zpívaly úvodní písně nazývané“
roráty“/ z latiny- Rorate coeli…….česky-„ Rosu dejte, nebesa…“/.
Adventní období vrcholí 24.prosince, na Štědrý den. Když připadl
na pondělí, věřilo se, že v příštím roce bude dobrá úroda a dostatek
medu. Ten, kdo chce být po celý rok zdravý, musí se hned
Veronika Šťastná, 12
ráno umýt v tekoucí nebo čerstvě nabrané vodě ze studny. Od
rána se vždy vařila polévka – „ štědračka“ – v ní bylo všechno, co bylo v chalupě- zelenina, houby, pohanka, křížaly,
zásmažka,aby v domě byl stále dostatek jídla. Slepicím se dávalo zrní s trochou máku, aby po celý rok snášely
hodně vajec. Do těsta nesměl hospodyni spadnout vlas, jinak by ji čekaly velké mrzutosti. Celý den se nesmělo klít,
nadávat a každý se měl vyhnout leknutí. Na Štědrý den se nemají hrát karty a chodit do hospody, dříve se nesměly
čistit stáje, aby dobytek nekulhal,nedoporučovalo se prát, protože by to přineslo neštěstí a smůlu do domu. Rukama
od mouky pohladila hospodyně stromy na zahradě, aby dobře rodily.Jinak se každý celý den postí, aby večer
uviděl „zlaté prasátko“. Ke stolu se na Štědrý usedá ve svátečním oblečení. Pod talíř se dává mince nebo šupina
z kapra, aby se peníze rodiny držely po celý rok. Na stole ležela dříve hromnice/svíce/, česnek, bochník chleba
a hrníček medu.
Hospodář zapálil svíčky na stromečku, všichni povstali, pomodlili se a až pak se zasedlo k večeři. Nezapomínalo
se ani na zvířata, která dostávala od všeho trochu. K tradicím patří dodnes krájení jablka příčně na poloviny po
štědrovečerní večeři. Když je uvnitř hvězdička, znamená to zdraví a štěstí po celý rok. Když se ukáže kříž nebo
červivý střed jablka, znamená to nemoc nebo smrt. Svobodná děvčata házejí přes hlavu pantofel. Když směřuje
špička ke dveřím, prý se do roka vdá.O půlnoci chodí všichni věřící kromě nemocných a malých dětí na půlnoční
mši. Chodsko tyto tradice zachovává dodnes.
Specielní zvyky se váží i k Novému roku a na Tři krále.
1. ledna se říká: „ Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Nesmí se jíst drůbež, protože by uteklo štěstí z domu. Nemá
se prát ani sušit prádlo, jinak bude v domě trápení.
Masopust v Poběžovicích, foto V.Foist
V den Tří králů chodí od domu k domu průvod 3 dětí v doprovodu
kněze a učitele, kteří zpívají koledu: „ My tři králové jdeme
k vám…“. Při odchodu píší nade dveře svěcenou křídou- K+M+B/
Kašpar, Melichar, Baltazar – jména těchto 3 králů/. Předávají tak
požehnání lidem a domům.
Nejzachovalejší je snad na Chodsku dodnes Masopust. Začíná
vždy po 6.lednu a končí v úterý před Popeleční středou, po níž
nastává čtyřicetidenní předvelikonoční půst. Český název je
složen ze slov – maso, půst. Znamenalo to střídmost v jídle i v
zábavách. Na Chodsku začíná „ Maškarní sobotou“, pokračuje
v neděli„Kytičkovou“, v pondělí je „Babský bál“ a v úterý je
masopustní veselí ukončováno „ Pochováváním Masopusta“
doprovázeného průvodem masek. K Masopustu patří tradičně
masopustní koblihy, zabijačka, kořalka a bujaré veselí.

Poběžovice Brauchtum
163
Winterbräuche und -traditionen im
Chodenland
Der Herbst neigt sich langsam dem Ende zu, die Tage werden kürzer und die Erde
macht sich bereit zum Winterschlaf. Die Adventszeit beginnt. Die Gläubigen bei
uns haben sich auf Christi Ankunft vorbereitet, indem sie fasteten. Jeden Morgen
wurden in der Kirche Messen gefeiert, bei denen die Eingangsverse gesungen wurden,
die sog. Rorate (aus dem Lateinischen – Rorate coeli ... auf Tschechisch „Rosu
dejte, nebesa…“ auf Deutsch „Tauet, ihr Himmel...“).
Die Krönung der Adventszeit ist der 24. Dezember, der Heiligabend. Wenn dieser auf einen Montag fiel, glaubte
man, dass das darauf folgende Jahr eine gute Ernte und reichlich Honig bescheren würde. Wer das ganze Jahr über
gesund bleiben möchte, muss sich früh am Morgen in fließendem Wasser oder frisch aus dem Brunnen geschöpftem
Wasser waschen. Gleich am Morgen wurde immer eine Suppe gekocht – die „štědračka“ – darin war alles enthalten,
was die Vorräte hergaben - Gemüse, Pilze, Buchweizen, Dörrobst, Mehlschwitze, damit immer ausreichend Essen im
Hause ist. Die Hühner bekamen Körner mit ein wenig Mohn, damit sie das ganze Jahr über viele Eier legten. Der
Hausfrau durfte kein Haar in den Teig fallen, sonst würde sie großer Verdruss erwarten. Den ganzen Tag über durfte
nicht geflucht und geschimpft werden und jeder hatte Versuchungen zu widerstehen. Am Heiligabend darf man nicht
Karten spielen oder in die Wirtschaft gehen, früher durfte der Stall nicht gesäubert werden, damit das Vieh nicht
lahm würde, es sollte nicht gewaschen werden, weil dies Unheil und Leid über das Haus brächte. Mit Mehl bestäubten
Händen strich die Hausfrau über die Bäume im Garten, damit sie gut tragen würden. Ansonsten wird den ganzen
Tag lang gefastet, damit man am Abend das „goldene Schweinchen“ sieht. Zum Heiligen Abend setzt man sich in
Festtagskleidung an den Tisch. Unter den Teller wird eine Münze oder eine Karpfenschuppe gelegt, damit die Familie
das ganze Jahr über Geld hat. Auf den Tisch kamen früher Lichtmesskerzen (Kerzen), Knoblauch, ein Laib Brot und
ein Töpfchen mit Honig.
Der Hausherr zündete die Kerzen am Baum an, alle standen auf, beteten und erst dann setzte man sich zum Abendessen.
Auch die Tiere wurden nicht vergessen, sie bekamen von allem etwas ab. Zu den Traditionen gehört bis heute
das Querdurchschneiden eines Apfels nach dem Abendessen am Heiligen Abend. Wenn sich innen ein Stern zeigt,
bedeutet dies Gesundheit und Glück über das ganze Jahr. Zeigt sich ein Kreuz oder eine wurmstichige Apfelmitte,
bedeutet das Krankheit oder Tod. Unverheiratete Mädchen werfen einen Pantoffel über den Kopf. Wenn die Spitze
zur Tür zeigt, heißt das, dass sich das Mädel übers Jahr verheiraten wird. Um Mitternacht gehen alle Gläubigen,
außer den Kranken und den kleinen Kindern, in die Mitternachtsmesse. In der Region Chodsko (Chodenland) haben
sich diese Traditionen bis heute bewahrt.
Spezielle Bräuche gibt es auch zum Neuen Jahr und zu den Heiligen Drei Königen. Am 1. Januar sagt man: „Jak
na Nový rok, tak po celý rok.“ – „Wie sich der 1. Januar zeigt, so wird das ganze neue Jahr“. Es darf kein Geflügel
gegessen werden, weil dann das Glück das Haus verlassen würde. Es darf keine Wäsche gewaschen und getrocknet
werden, denn dann würde Not Einzug halten ins Haus.
Am Tag der Heiligen Drei Könige ziehen drei Kinder in Begleitung eines Geistlichen und eines Lehrers von Haus
zu Haus und singen das Weihnachtslied (koleda): „My tři králové jdeme k vám…“ („Wir drei Könige kommen zu
euch...“). Beim Fortgehen schreiben sie mit geweihter Kreide K+M+B (Kaspar, Melchior, Balthasar – die Namen dieser
drei Könige) über die Tür. Auf diese Weise werden die Menschen und die Häuser gesegnet.
Die Tradition, die sich in der Region Chodsko bis zum heutigen Tage wohl am stärksten erhalten hat, ist die
Fastnachtszeit. Sie beginnt jeweils nach dem 6. Januar und endet am Dienstag vor dem Aschermittwoch, nach
welchem die vierzigtägige vorösterliche Fastenzeit beginnt. Die tschechische Bezeichnung für „Fastnacht“ setzt
sich aus zwei Worten – „maso + půst“, d.h. „Fleisch + Fasten“ zusammen. Das bedeutete Enthaltsamkeit beim
Essen und Feiern. In der Region Chodsko beginnt sie mit dem „Maškarní sobota“ („Maskensonnabend“), geht am
Sonntag weiter mit der „Kytičková“ („Blumensonntag“), am Montag schließt sich der „Babský bál“ („Weiberball“)
an und am Dienstag wird das Fastnachttreiben mit der „Pochovávání Masopusta“ („Austreibung der Fastnacht“),
die von einem Maskenzug begleitet wird, beendet. Zur Fastnacht gehören traditionell die Fastnachtskrapfen,
Schlachtfest, Branntwein und ausgelassenes Treiben.
Módní přehlídka
ve 4.třídě, foto
V.Foist
K. Boškajová,
12let

164
Poběžovice Usanza
Žáci 5. ročníku,
výt.kroužek
děvčata ze
4.třídy, foto
V.Foist
Usi e costumi tradizionali
L’autunno volge al termine, le giornate si accorciano e la terra si prepara al letargo invernale.
Comincia il periodo dell’Avvento. I fedeli da noi si preparano con il digiuno alla venuta
di Cristo. Ogni mattina, nelle chiese, si intonano i versi iniziali della messa, i cosiddetti
Rorate (dal latino “Rorate coeli…”, in ceco “Rosu dejte, nebesa…”).
Il culmine dell’Avvento è il 24 dicembre, la Notte di Natale. Quando questa data coincideva con un lunedì, si credeva
che l’anno seguente avrebbe propiziato un buon raccolto e abbondante miele. Sussiste inoltre la credenza che chi
voglia mantenersi sano tutto l’anno debba lavarsi la mattina presto con acqua corrente o appena attinta dal pozzo.
Era tradizione preparare sempre fin dal mattino una minestra – la štědračka - con tutte le provviste disponibili in
casa: verdura, funghi, grano saraceno, frutta secca e una salsa di burro e farina. Tale uso aveva una funzione di
auspicio ed era volto a scongiurare la carestia e a garantire la presenza di cibo in casa per tutto l’anno. Alle galline
si davano granaglie con un po’ di semi di papavero con la convinzione che ciò avrebbe assicurato una produzione
abbondante di uova nel corso dell’anno a venire. La padrona di casa doveva stare ben attenta a non far cadere
neanche un capello nell’impasto preparato, altrimenti avrebbe avuto molti guai. Per tutto il giorno era proibito bestemmiare
e inveire contro qualcuno e ognuno aveva il compito di resistere alle tentazioni. La Notte di Natale non
si deve giocare a carte né andare all’osteria. Anticamente non si doveva pulire la stalla perché sussisteva il timore
che ciò avrebbe potuto arrecare la paralisi al bestiame. Non si dovevano lavare i panni perché ciò avrebbe potuto
causare sofferenze e danni. La padrona di casa passava le mani infarinate sugli alberi del giardino affinché donassero
molti frutti. Si deve inoltre digiunare tutto il giorno per poter vedere “il porcellino d’oro” la sera. La Notte di Natale
ci si siede a tavola vestiti a festa. Si dice che mettere sotto il piatto una moneta o una squama di carpa sia di buon
auspicio per avere soldi tutto l’anno. Anticamente sulla tavola si mettevano le candele della Candelora, aglio, una
forma di pane e un vasetto di miele.
Il padrone di casa accendeva le candele dell’albero di Natale, tutti si alzavano in piedi per pregare e solo dopo si
andava a tavola. Anche degli animali non ci si dimenticava: ricevevano ogni tipo di avanzi. Fa parte della tradizione
tagliare a metà una mela dopo la cena di Natale. Se appare la forma di una stella, si avrà salute e felicità tutto l’anno.
La forma di una croce o l’interno bacato di una mela lasciano invece presagire malattia e morte. Le ragazze da
maritare gettano una pantofola al di sopra della testa. Se la punta della pantofola indica la porta, vuol dire che la
ragazza si sposerà entro l’anno. A mezzanotte vanno tutti, esclusi i malati e i bambini piccoli, alla messa di mezzanotte.
Nella regione di Chodsko tutte queste tradizioni sono vive ancora oggi.
Usi e costumi particolari sono anche quelli di Capodanno e dell’Epifania.
Il 1 di gennaio si usa dire “Jak na Nový rok, tak po celý rok.“. Ovvero: „Come si presenta il primo dell’anno, cosí sarà
tutto l’anno”. Non si deve mangiare pollame al fine di evitare che la fortuna abbandoni la casa. Non si devono né
lavare né stendere i panni: ciò potrebbe provocare l’arrivo di difficoltà.
Il giorno dell’Epifania tre bambini in compagnia di un prete e di un maestro vanno di casa in casa e intonano il canto
di Natale (koleda): “My tři králové jdeme k vám…” (“Noi tre re veniamo a voi…”). Nell’andar via scrivono col gesso
sulla porta – K + M + B (Gaspare, in ceco Kaspar, Melchiorre e Baldassarre – i nomi dei tre Re Magi). In questo modo
vengono benedette le persone e le loro case.
La tradizione che, particolarmente nella regione di Chodsko, si è mantenuta più viva fino ad oggi, è quella relativa
al periodo di carnevale. Esso inizia dopo il 6 gennaio e termina il martedì prima del mercoledì delle Ceneri che, a sua
volta, dà inizio ai 40 giorni di Quaresima precedenti la Pasqua. La parola ceca “Masopust” che definisce il periodo
di carnevale si compone di due parole: “maso + půst” e cioè: “carne e digiuno” e significa astinenza nel mangiare
e festeggiare. Nella regione di Chodsko questo periodo inizia con il “Maškarní sobota” (“sabato delle maschere”),
continua la domenica con la “Kytičková”) (“domenica dei fiori”), alla quale segue il lunedì il “Babský bál”) (“ballo
delle donne”). Il periodo di carnevale si conclude il martedì con la “Pochovávání Masopusta”) (“la cacciata del carnevale”)
e un corteo di maschere. Elementi tradizionali di questo periodo sono le frittelle di carnevale, la festa della
macellazione, l’acquavite e un comportamento sfrenato.

Poběžovice Koledy, Weihnachtslieder
165
Tři králové, Kateřina Boškajová, 13 let
Staročeské koledy, A. Matějovicová, J. Mentová, žáci 3. třídy

166
Poběžovice Recepty
Recepty
Kapr, A.Paulová a žáci výtvarného kroužku
5. - 9. ročník
Štědrovečerní smažený kapr s bramborovým salátem
1 vykuchaného kapra, citrónovou šťávu, sůl, pepř, 2 vejce, hladkou mouku a strouhanku na obalení a olej na
smažení
Na bramborový salát: 1 kg vařených brambor ve slupce, 300g vařené kořenové zeleniny, 1 velkou cibuli, 2 vejce
vařená natvrdo, 100g šunkového salámu, 4 sladkokyselé okurky, trochu octa, 1 lžíci hořčice, 100g majolky/
majonézy/, sůl, pepř
vykuchaného kapra bez hlavy nakrájíme na podkovy, které pokapeme citrónovou šťávou, osolíme je a chvíli
necháme odležet. Pak je postupně obalíme v hladké mouce, ve vejci rozšlehaném s trochou mléka a ve strouhance.
Smažíme po obou stranách ve vyšší vrstvě oleje. Podáváme s bramborovým salátem- vychladlé uvařené
brambory bez slupky nakrájíme společně s uvařenou kořenovou zeleninou na kostky. Přidáme nadrobno nakrájenou
cibuli, vejce, salám, okurky. Vše promícháme a dochutíme trochou octa, soli, pepře, lžící hořčice. Nakonec
přidáme majolku a směs řádně promícháme. Necháme v chladu proležet.
Masopustní koblihy
K tradičnímu MASOPUSTU patří koblihy. K jejich přípravě
potřebujeme:
400g polohrubé mouky, 200g hladké mouky, špetku
soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100g
másla, 0,3l mléka, 42g droždí, 3 lžíce rumu, marmeládu
na náplň, sádlo nebo olej na smažení.
A jak postupujeme Mouku smícháme s cukrem,
přidáme kvásek, špetku soli, změklé máslo, v němž
jsme ušlehali žloutky. Těsto důkladně vařečkou
propracujeme, přikryjeme a necháme asi hodinu
kynout. Vykynuté těsto vyválíme na vále asi na
1cm silnou placku, z níž vykrajujeme kolečka. Na ně
dáme doprostřed marmeládu, přikryjeme je stejným
kolečkem z těsta a pečlivě celý okraj stiskneme.
Ještě chvíli necháme kynout. V rendlíku rozehřejeme
vyšší vrstvu sádla nebo oleje, aby v něm koblihy
plavaly. Smažíme je pozorně po obou stranách.
Hotové koblihy pocukrujeme.
Sulc z vepřového kolena
1 vepřové koleno, 1 vepřový jazyk, 1 vepřovou
nožičku, vývar, 1/2 celeru, 1 mrkev, 1 petržel, 1/2
cibule, trochu celerové a petrželové natě, celý pepř,
jalovec, bobkový list, tymián, 3 lžíce octa, 2 lžíce
cukru, sůl.
Koleno, jazyk a nožičku vaříme téměř doměkka, zeleninu
rovněž uvaříme. Vše pak nakrájíme na menší
kousky, přidáme veškeré koření a přísady, zalijeme
vývarem a necháme v chladu ztuhnout. Hotový sulc
podáváme s drobně nasekanou cibulkou, s octem a
chlebem.

Poběžovice Rezepte
167
Rezepte
Panierter Karpfen mit Kartoffelsalat zum Heiligen Abend
1 ausgenommenen Karpfen, Zitronensaft, Salz, Pfeffer, 2 Eier, glattes Mehl und Paniermehl zum Panieren sowie
Öl zum Braten
Für den Kartoffelsalat: 1 kg gekochte Pellkartoffeln, 300 g gekochtes Wurzelgemüse, 1 große Zwiebel, 2 hart
gekochte Eier, 100 g Schinkenwurst, 4 süßsaure Gurken, ein wenig Essig, 1 Esslöffel Senf, 100 g Mayonnaise,
Salz, Pfeffer
Den ausgenommenen Karpfen ohne Kopf in hufeisenförmige Stücke schneiden, diese mit Zitronensaft beträufeln,
salzen und ein wenig ruhen lassen. Danach die Stücke nacheinander in glattem Mehl, in mit ein wenig
Milch geschlagenem Ei und in Paniermehl wenden. Die Stücke von beiden Seiten in einer reichlichen Ölschicht
braten. Das Ganze wird mit Kartoffelsalat gereicht: Die abgekühlten und geschälten Kartoffeln zusammen mit
dem gekochten Wurzelgemüse in kleine Würfel schneiden. Die Zwiebel, Eier, Wurst und Gurken klein schneiden
und dazugeben; das Ganze vermischen und mit ein wenig Essig, Salz, Pfeffer und einem Löffel Senf abschmecken.
Zum Schluss die Mayonnaise dazugeben und alles gut mischen. Danach den Salat kalt stellen.
Fastnachtskrapfen
Zur traditionellen FASTNACHT gehören die Fastnachtskrapfen.
Zu ihrer Zubereitung benötigen wir: 400 g
halb glattes Mehl, 200 g glattes Mehl, eine Prise Salz,
8 Eigelb, 3 Esslöffel Puderzucker, 100 g Butter, 0,3 l
Milch, 42 g Hefe, 3 Esslöffel Rum, Marmelade für die
Füllung, Schmalz oder Öl zum Backen.
Mehl und Zucker vermengen; die in leicht gezuckerter
warmer Milch aufgelöste Hefe hinzugeben, wie auch
eine Prise Salz und die weiche Butter mit dem darunter
gerührten Eigelb. Den Teig gründlich mit dem
Kochlöffel durchkneten, danach abdecken und etwa
eine Stunde gehen lassen. Den gegangenen Teig auf
dem Teigbrett zu einer ca. 1 cm dicken Schicht ausrollen
und kleine runde Scheiben ausschneiden. Auf die
Scheiben in die Mitte Marmelade geben, jede Scheibe
mit einer gleichgroßen Teigscheibe bedecken und die
Ränder sorgfältig zusammendrücken. Den rohen Krapfen
noch eine Weile gehen lassen. Im Tiegel eine größere
Menge Schmalz oder Öl erhitzen, damit die Krapfen
darin schwimmen. Vorsichtig von beiden Seiten
backen. Die fertigen Krapfen mit Zucker bestreuen.
Koblihy, Barbora Steinbergerová, 13 let
Sulz von der Schweinshaxe
1 Schweinshaxe, 1 Schweinezunge, 1 Schweinefuß,
Brühe, 1/2 Sellerie, 1 Mohrrübe, 1 Petersilienwurzel,
1/2 Zwiebel, ein wenig Sellerie- und Petersiliengrün,
ganzen Pfeffer, Wacholderbeeren, Lorbeerblatt, Thymian,
3 Esslöffel Essig, 2 Esslöffel Zucker, Salz.
Die Haxe, die Zunge und den Fuß fast weich kochen,
das Gemüse ebenfalls garen. Alles dann in kleine Stücke
schneiden, alle Gewürze und Zutaten dazugeben,
mit der Brühe übergießen und an einem kalten Ort
erstarren lassen. Die fertige Sulz wird mit klein geschnittener
Zwiebel, Essig und Brot gereicht.

168 Poběžovice Ricette
Ricette
Carpa impanata con insalata di patate per la cena
della Vigilia di Natale
Una carpa pulita, succo di limone, sale, pepe, 2 uova,
farina di tipo “00” e pane grattugiato per impanare,
olio per friggere.
Per l’insalata di patate: 1kg. di patate lesse, 300g.
di ortaggi a radice, 1 cipolla grande, 2 uova sode,
100g. di affettato di prosciutto, 4 cetriolini sotto
aceto agrodolci, un po’ d’aceto, 1 cucchiaio di senape,
100g. di maionese, sale, pepe
Tagliare la carpa, senza testa, in strisce a forma di
ferro di cavallo. Spremervi del limone, salare e lasciarle
riposare per qualche minuto. Passare le strisce
prima nella farina, poi nell’uovo sbattuto insieme
con un po’ di latte e infine impanarle con il pane
grattugiato. Friggere i pezzi da entrambe le parti in
abbondante olio. Servire il tutto con insalata di patate:
tagliare a piccoli dadi le patate lessate e pelate
e gli ortaggi a radice. Tritare le cipolle, tagliare in
piccoli pezzi le uova sode, l’affettato di prosciutto
e i cetriolini ed aggiungere al composto. Mescolare
il tutto e condire con un po’ d’aceto, sale, pepe e 1
cucchiaio di senape. Alla fine unire la maionese e mescolare
ancora bene. Lasciar riposare questa insalata
in un luogo fresco prima di servire.
Frittelle di carnevale
Queste frittelle sono tipiche del periodo di carnevale.
Per prepararle occorrono:
400g. di farina tipo “0”, 200g. di farina tipo “00”, un
pizzico di sale, 8 tuorli d’uovo, 3 cucchiai di zucchero
a velo, 100g. di burro, 0,3l. di latte, 42g. di lievito
di birra, 3 cucchiai di rum, marmellata per il ripieno,
strutto o olio per friggere.
Mescolare la farina con lo zucchero. Aggiungere il
latte caldo in cui è stato fatto sciogliere il lievito, un
pizzico di sale e il burro ammorbidito con i tuorli d’uovo
sbattuti. Lavorare bene l’impasto con un cucchiaio
di legno, coprirlo e lasciar lievitare per circa un’ora.
Quando la pasta è lievitata formare uno strato di
1cm di spessore stendendola sull’apposito tagliere.
Ricavarne con uno stampino piccoli dischi rotondi. Al
centro di ogni disco disporre della marmellata. Ricoprire
con un altro disco di uguale grandezza e premere
accuratamente i bordi. Lasciar lievitare ancora un
po’. Scaldare in un tegame una quantità abbondante
di strutto o di olio in modo da farvi nuotare le frittelle.
Friggerle da tutte e due le parti. Quando sono
pronte, spolverizzarle con zucchero a velo.
Stinco di maiale in aspic (Sülze von der Schweinshaxe)
1 stinco di maiale, 1 lingua di maiale, 1 zampino di
maiale, brodo, 1/2 radice di sedano, 1 carota, 1 radice
di prezzemolo, 1/2 cipolla, qualche gambo di sedano,
un po’ di prezzemolo, pepe intero, bacche di
ginepro, alloro, timo, 3 cucchiai di aceto, 2 cucchiai
di zucchero, sale.
Cuocere lo stinco, la lingua e lo zampino di maiale
fino a che risultino di consistenza pressoché tenera.
Cuocere anche le verdure. Tagliare tutto in piccoli
pezzi. Unire le spezie e il resto degli ingredienti. Infine
versare il brodo. Mettere in luogo freddo e fare
rassodare. Lo stinco in aspic viene servito con una
cipolla tagliata finemente, un po’ d’aceto e del pane.
Prasátko, Andrea Teplá, 13 let

Michaela Kořínková, 13 let
Poběžovice 169

170
Peilstein Brauchtum
Sterzing
Winter · Zima · Inverno

171

172
Sterzing Brauchtum
Der Krampus - viel Wirbel um eine alte Tradition
Jedes Jahr am 5. Dezember wird bei uns in Sterzing eine alte Tradition gepflegt: der Krampus-Tag.
Der Krampus ist eine wichtige Figur des Adventbrauchtums im alpenländischen Raum sowie in Tschechien, Ungarn
und Teilen Kroatiens. Als Schreckgestalt begleitet er den Heiligen Nikolaus bei seinen Besuchen. Der Name Krampus
leitet sich vom altdeutschen Krampen = „Kralle“ ab. Der Krampusbrauch war ursprünglich vielfältig verbreitet und
wurde dann in der Zeit der Inquisition verboten. Es war bei Todesstrafe niemandem erlaubt, sich als teuflische Gestalt
zu verkleiden. In manchen schwer zugänglichen Orten wurde dieser Winterbrauch jedoch weitergeführt.
In Italien beschränkt sich der Krampusbrauch auf Südtirol und das Kanaltal (Udine). In den Südtiroler Dörfern Schlanders,
Naturns, Lana und Tramin sowie bei uns in Sterzing gibt es diesbezüglich ein sehr intensiv gelebtes Brauchtum.
Während der Nikolaus die braven Kinder beschenkt, werden die unartigen vom Krampus bestraft. Bei uns ist es
zum Brauch geworden, am Abend des 5. Dezembers einen Krampusumzug durchzuführen, der bei den Kindern und
Jugendlichen der Umgebung zu großer Freude und Aufregung führt.
Der Ablauf des Krampustages sieht folgendermaßen aus:
Am Morgen treffen sich alle Beteiligten abseits der Stadt, bei einem traditionellen Hof (Frick-Hof). Dann ziehen sie
sich ihre berüchtigten Kostüme an. Sie tragen eine rote oder schwarze Hose aus Stoff, einen roten oder schwarzen
Pullover, eine Fellweste, eine Perücke aus Pferdehaar und Stierhörnern. Zum Schrecken der Zuschauer benutzen sie
Ruten und Ketten. Um Hand und Fuß wickeln sie sich ein schwarzes Fell. Ihr Gesicht und ihre Hände beschmieren sie
sich mit schwarzer Farbe aus Schweinefett und Ruß. Im Unterschied zu anderen Orten haben sie keine Kuhglocken
oder geschnitzte Holzmasken. Hier am Hof fangen die ersten Fotografen die Stimmung des Krampustages ein.
Am Vormittag besuchen die Krampusse die Schulen und das Krankenhaus. Treffpunkt bleibt der Frick-Hof. Am Nachmittag
versammeln sich immer mehr Kinder und Jugendliche um die Krampusse zu necken. Das „Tuifltratzen“ ist eine
Mutprobe der Kinder der Gegend, die versuchen die Krampusse zu reizen ohne erwischt oder geschlagen zu werden.
Außerdem machen die Krampusse Hausbesuche mit Nikolaus und Mohren.
Am Abend um 18.00 Uhr treffen sich alle Krampusse am Nordparkplatz. Traditionell nehmen ein Esel, Engel, der Nikolaus,
Mohren und natürlich die Krampusse teil. Es gibt mehrere hergerichtete motorisierte Wägen, auf denen der
Nikolaus und die Krampusse durch die Stadt ziehen. Auf einem dieser Wägen steht der geflügelte Oberteufel, der in
der Hölle schmiedet, dabei Funken sprüht und Angst erregende Schreie ausstößt. Um 19.00 Uhr beginnt der Umzug.
Sie ziehen durch die Alt- und Neustadt, jagen den Zuschauern Angst und Schrecken ein und bemalen sie mit Ruß.
Manche „Unartige“ erfahren die Entschlossenheit der Krampusse am eigenen Leib. Absolutes Sperrgebiet ist der
Weihnachtsmarkt. Nach dem Umzug feiern die Krampusse und einige Zuschauer noch bis spät in die Nacht hinein.
Text von Maria Ellemunt, Vera Hofer, Isabel Kofler und Stefanie Linser, 13 Jahre

Sterzing Obyčeje
173
Čerti - mnoho pozdvižení kolem staré tradice
Každý rok se 5. prosince u nás ve městě Sterzing udržuje stará tradice: Den čertů.
Čert je v alpských oblastech jako v Česku, Maďarsku a některých částech Chorvatska důležitou postavou adventních
zvyků. Jako strašidelná postava doprovází svatého Mikuláše při jeho pochůzkách. Jméno Krampus - čert se
odvozuje od staroněmeckého Krampen = „Kralle“ - drápy. Obyčej čertů byl původně velmi rozmanitě rozšířen,
později v době inkvizice zakázán. Pod trestem smrti nebylo nikomu dovoleno oblékat se jako čertovská postava.
V mnoha těžko přístupných místech však tento zimní zvyk přetrval.
V Itálii se zvyk čertů omezil na Jižní Tyrolsko a oblast Kanaltal (Udine). V jihotyrolských vesnicích Schlanders,
Naturns, Lana a Tramin, ale i u nás ve Sterzingu je to velmi hluboce zažitý zvyk. Zatímco Mikuláš obdarovává hodné
děti, ty nezbedné čert trestá. U nás se stalo zvykem, že večer 5. prosince se koná průvod čertů, který u dětí a
mládeže v okolí vzbuzuje velkou radost a vzrušení.
Průběh Dne čertů vypadá následovně:
Ráno se sejdou všichni účastníci mimo město, na tradičním statku (Frick-Hof). Pak si všichni oblečou pověstné
kostýmy. Nosí červené nebo černé látkové kalhoty, kožešinovou vestu, paruku z koňské hřívy a býčí rohy. Pro strašení
diváků používají metly a řetězy. Kolem ruky a nohy si omotají černou kůži. Obličej a dlaně si natřou černou
barvou z vepřového sádla a sazí. Na rozdíl od jiných oblastí nemají žádné kravské zvony nebo masky vyřezávané
ze dřeva. Zde na statku zachycují první fotografové náladu Dne čertů.
Dopoledne čerti navštíví školy a nemocnici. Sraz zůstává na statku Frick-Hof. Odpoledne se kolem čertů shromáždí
více dětí a mladých, aby je škádlili. Zkoušku odvahy, zvanou „Tuifltratzen“, provádějí okolní děti tak, že se
pokoušejí rozčílit čerty, aniž by byly dopadeny nebo uhozeny. Kromě toho Mikuláš s mouřeníny navštěvuje
domácnosti.
Večer kolem 18. hodiny se všichni čerti setkají na severním parkovišti. Tradičně se setkání účastní osel, anděl,
Mikuláš, mouřeníni a samozřejmě čerti. Existuje mnoho vyrobených motorizovaných vozů, na kterých Mikuláš
s čerty projíždí městem. Na jednom z těchto vozů stojí okřídlený vrchní čert, který kuje železo v pekle, přičemž
srší jiskry a vydává křik vzbuzující strach. V 19 hodin začíná průvod. Jdou Starým a Novým městem, nahánějí přihlížejícím
strach a hrůzu a pomalovávají je sazemi. Mnozí „nehodní“ zažijí odhodlanost čertů na vlastním těle.
Vše končí vánočním trhem. Po průvodu slaví čerti a někteří diváci ještě pozdě do noci.
Text od Marie Ellemuntové, Very Hoferové, Isabely Koflerové a Stefanie Linserové, 13 let

174
Sterzing Usanza
Tradizioni in Alto Adige
Ci sono tradizioni che animano il periodo natalizio e dell´Avvento. Le sagre folcloristiche,
in lingua tedesca chiamate “Kirchtag”, appartengono ad una tradizione
nata nel Medioevo per celebrare il giorno del Santo Patrono. L’Avvento,
simboleggiato dalle quattro domeniche che precedono il S. Natale, viene rappresentato
dall’ “Adventskranz”, la corona dell’Avvento e dall’ “Adventskalender”, il
calendario dell’Avvento.
Vipiteno: l’arrivo dei Krampus
Prima del 5 dicembre le strade di Vipiteno vengono tappezzate da locandine e
manifesti che informano abitanti e turisti della caratteristica festa e del corteo
di San Nicolò con i “Krampus”.Questa cittadina medioevale si presenta in modo
molto suggestivo per l’atmosfera natalizia che la caratterizza e per l’arrivo per le
strade della “città vecchia” del corteo di misteriose e paurose figure: i Krampus.
Lo svolgimento tipico della festa di San Nicoló e i Krampus
Il 5 dicembre si festeggia San Nicolò, festa tipica dell´arco alpino. Nella cittadina
di Vipiteno si può assistere alla sfilata di San Nicolò accompagnato dagli angeli
e dal suo servo Davide e trasportato su un carro dal quale benedice la numerosa
gente e distribuisce dolci e caramelle ai bambini. Segue una schiera di diavoli
inferociti, armati di fruste e catene: i krampus. I krampus sono uomini-caproni
scatenati che si aggirano per le strade alla ricerca di bambini e ragazzi. Le loro
facce sono coperte di fuliggine mista a grasso. I loro abiti sono neri e fatti di
pelliccia e portano un’ autentica coda di cavallo. I Krampus, quando vagano per
le vie del paese, provocano rumori di catene e fruste ed emettono versi diabolici
e paurosi. I Krampus infatti sono selvaggi, violenti e inferociti. Rincorrono fra
urla, mugugni e grida, non solo bambini e ragazzi, ma anche adulti e anziani.
Spingono la gente e frustano le gambe di chiunque capiti tra i loro piedi.
La leggenda dei Krampus
Si racconta che tanti anni fa, i giovani del paese per derubare e spaventare gli abitanti dei paesi vicini, si travestivano
rendendosi irriconoscibili. Questo era un modo semplice per procurarsi provviste per l’inverno. Ma un giorno,
alcuni giovani si accorsero della presenza reale del diavolo in persona tra loro. Il diavolo era riconoscibile solo per
le zampe a forma di zoccolo di capra. L’inquietudine e il terrore provocati da questa “presenza”, resero necessario
l’arrivo del Vescovo Nicola per esorcizzare e sconfiggere il diavolo. Da allora ogni anno arriva San Nicolò con una
folta barba bianca. Su richiesta dei genitori, San Nicolò si reca anche nelle case distribuendo ai bambini dolci, se si
sono comportati bene e un piccolo rimprovero e carbone, se sono stati “cattivi”.

Sterzing 175
Ricordo d`inverno
Che cosa rimane dell’inverno
Che cosa è mai rimasto di tutto questo inverno
Gli alberi senza foglie
i fiocchi di neve che cadono a terra;
l’emozione di un libro letto
vicino al fuoco che mi riscalda.
Le nuvole che volano nel cielo,
l’odore dell’aria fresca e fredda
che mi lascia sorridere.
Un bel pupazzo di neve
che mi guarda con gli occhi neri e rotondi.
Le sensazioni di una canzone natalizia
i rumori del mercato di Natale.
Una passeggiata invernale e l’arrivo
di Babbo Natale.
Una caduta improvvisa sul ghiaccio
“Aia! Non so pattinare!”
Una gamba che fa male
e un paesaggio invernale
è un ricordo
che non si puó piú cancellare.
Sabrina Kofler, 13 anni
Was mir in Erinnerung bleibt
Schnee fällt in dicken Flocken vom Himmel
tief verschneite Landschaft
Kerzen
Adventkranz
Lieder
Orangenduft und Zimtgeruch
Plätzchen backen, Geschenke auspacken
unterm Weihnachtsbaum
Tierspuren im Schnee kaum erkennbar
zugeschneite Bäume
Schi
Schlittschuh
Rodel
Vögel auf Futtersuche
Heu ziehen, Tiere füttern
im tiefen Schnee
Lawinen grollen auf steilen Höhen
Naturgewalt
Gedicht nach Gedanken von Manuela Niederkofler,
13 Jahre

176
Sterzing Rezepte
Rezepte
„Erdäpfelplattler“ mit Sauerkraut
„Erdäpfelplattler“ mit Sauerkraut
300 g mehlige Erdäpfel, 1 Eigelb, 1 EL zerlassene
Butter, 120 g Weizenmehl, Salz, eventuell einen TL
Anis, Backfett zum Backen
Erdäpfel in Würfel schneiden und in Salzwasser kochen,
abseihen und ausdämpfen lassen, noch warm
passieren, mit der zerlassenen Butter und dem Eigelb
verrühren und auskühlen lassen.
Wenn die Erdäpfel kalt sind, Mehl, Salz und eventuell
Anis in die Masse einkneten und sofort auf einem
mit Mehl bestaubten Arbeitstisch ungefähr 2 mm
dicke und 5 x 6 cm große „Plattler“ austreiben.
Die „Plattler“ sofort im heißen Fett schwimmen lassen
und auf beiden Seiten hellbraun backen. Mit
zwei Kochlöffeln oder mit einer Schaumkelle herausnehmen,
auf Küchenkrepp abtropfen lassen und
anschließend heiß servieren.
Dazu reicht man gedünstetes Sauerkraut.
Sauerkraut
500 g frisches Sauerkraut aus dem Gärtopf, 1 l
Wasser, 100 g Bauchspeck, 2 Wacholderbeeren, 5
Pfefferkörner, 1 TL Kümmel, 1 Lorbeerblatt, 100 g
Zwiebeln fein gehackt, 50 g Butter, 1/2 EL Mehl, 2
Knoblauchzehen, Salz, Pfeffer, 1 kl. Schale Wasser
Das Sauerkraut abschmecken, ob es nicht zu sauer ist,
ansonsten in ein Sieb geben und mit kaltem Wasser
übergießen. Anschließend wird das Sauerkraut in
einem Topf mit Wasser zum Kochen gebracht. Speck,
Pfefferkörner, Kümmel, Lorbeerblatt und Wacholderbeeren
dazugeben und zugedeckt etwa eine halbe
Stunde bei mittlerer Stufe kochen. Danach alles gut
abseihen und das Kraut ein paar Minuten abtropfen
lassen. In einer Pfanne die Butter mit der Zwiebel
goldbraun dünsten, den fein gehackten Knoblauch
dazugeben, mit Mehl stauben, eine kleine Schale
Wasser dazugießen und alles mit einem Schneebesen
gut verrühren. Die Masse etwa zwei Minuten
leicht kochen lassen, danach das Kraut dazugeben,
aber den Speck herausnehmen. Das Kraut wird nun
noch fünfzehn Minuten lang gedünstet, mit Salz und
Pfeffer nachgewürzt und zu den „Plattlern“ serviert.

Sterzing Recepty
177
Recepty
„Erdäpfelplattler“ (bramborové placky) s kyselým zelím
„Erdäpfelplattler“ (bramborové placky) s kyselým
zelím
300 g moučných brambor, 1 žloutek, 1 lžíce rozpuštěného
másla, 120 g pšeničné mouky, sůl, lžička
anýzu, tuk na pečení
Brambory nakrájíme na kostky a vaříme ve slané
vodě, scedíme a necháme spařit, ještě teplé propasírujeme,
prohněteme s rozehřátým máslem a
žloutkem a necháme vystydnout.
Když jsou brambory studené, přidáme do hmoty
mouku, sůl, popřípadě anýz, prohněteme a okamžitě
rozprostřeme na moukou posypaný pracovní stůl
asi 2 mm široké a 5 x 6 x cm velké „placky“.
„Placky“ ihned ponoříme do tuku a po obou stranách
smažíme do světle hnědé barvy. Vyndáme
dvěma vařečkami nebo sběračkou, necháme okapat
na kuchyňském krepovém papíře a hned potom
horké servírujeme. Jako příloha je vhodné dušené
kyselé zelí.
Kyselé zelí
500 g čerstvého kyselého zelí ze zahradnictví, 1
litr vody, 100 g bůčku, 2 jalovcové bobulky, 5 celých
kuliček pepře, 1 lžička kmínu, 1 bobkový list, 100 g
cibule jemně nakrájené, 50 g másla, 1/2 lžíce mouky,
2 stroužky česneku, sůl, pepř, 1 malý šálek vody
Ochutnáme kyselé zelí, jestli není příliš kyselé, jinak
dáme do síta a propláchneme studenou vodou. Dále
vaříme kyselé zelí v hrnci s vodou. Přidáme bůček,
celý pepř, kmín, bobkový list a jalovcové kuličky a
přikryté vaříme asi půl hodiny na středním stupni.
Poté dobře scedíme a zelí necháme pár minut okapat.
Na pánvi podusíme máslo s cibulí dozlatova,
přidáme jemně nasekaný česnek, zaprášíme moukou,
přilijeme malý šálek vody a všechno dobře promícháme
metlou. Hmotu necháme asi dvě minuty
lehce vařit, poté přidáme zelí, ale vyndáme bůček.
Zelí povaříme ještě asi patnáct minut, dochutíme
solí a pepřem a servírujeme na „plackách“.

178 Sterzing Ricette
Ricette
Frittelle di patate
50 g di farina di frumento, 50 g di farina di segale,
300 g di patate, 1 tuorlo, una noce di burro , sale, 1
cucchiaino di anice in polvere
Cuocere le patate in acqua salata, lasciarle raffreddare
e passarle. Aggiungere alle patate il tuorlo
d’uovo, il burro, la farina e insaporire con sale e anice.
Amalgamare il tutto. Dopo aver steso la pasta
dello spessore di circa 1-2 mm, ritagliare dei rettangoli
e friggerli nell’olio bollente. Servire le frittelle
con i crauti.
Padella alla contadina
700 g di patate, 400 g di manzo bollito, un po’ d’olio,
una cipolla, sale, pepe, maggiorana, una noce di
burro, una foglia d’alloro, brodo di carne
Lavare le patate con la buccia e lessarle. Pelarle
ancora calde, farle raffreddare e tagliarle a fette.
Soffriggere le cipolla tritata nell’olio e aggiungere
la carne tagliata in piccoli pezzi. Insaporire poi con
sale, pepe, maggiorana, alloro e unire le patate. Aggiungere
il burro, mescolare e annaffiare con il brodo.
Servire in tavola con insalata di crauti.
Buon appetito!

Peilstein Brauchtum
179
„Krampus“, Vera Hofer und Isabel Kofler, 13 Jahre (Collage, Kohle und Acryl)

180
Peilstein Brauchtum
Oberviechtach
Winter · Zima · Inverno
Centrum Bavaria Bohemia, Schönsee

Oberviechtach 181
Winklarn
Pertolzhofen
Niedermurach
Oberviechtach

182
Oberviechtach Brauchtum
Winterbräuche im Oberviechtacher Land
In der Zeit zwischen 21. und 25. Dezember beginnen die zwölf Raunächte. Am 24. Dezember wird der Christbaum
geschmückt, Geschenke werden ausgetauscht. In manchen Orten wird durch Musiker „das Christkind angeblasen“.
Der 27. Dezember, Johannes (Apostel), ist der Tag, an dem in der katholischen Kirche die „Johannesminne“, der
Johanniswein, geweiht wird. Für die Kinder ist der 28. Dezember bedeutend, denn da werden sie vom Priester in der
Kirche gesegnet.
An Silvester wird Blei gegossen, um Mitternacht läuten die Kirchenglocken, das neue Jahr wird angeschossen. Zwischen
Neujahr und Dreikönig wandern Ministranten als die heiligen drei Könige gekleidet von Haus zu Haus, wünschen
den Familien ein gutes neues Jahr und erhalten dafür einen Obolus. Ab dem zweiten Weihnachtsfeiertag
werden von Vereinen Christbäume zur Aufbesserung der Vereinskasse versteigert.
„Fasching ausackern“
An Sebastian (20. Januar) erinnert der Markt Winklarn einem Gelöbnis
folgend mit einer Prozession an die vielen Pesttoten im 17. Jahrhundert.
Die „närrische Zeit“, der Fasching, mit vielen Bällen und Umzügen
hat begonnen. In Pullenried wird der Fasching am närrischen
Donnerstag ausgeackert und am Aschermittwoch eingegraben. In
verschiedenen Orten wird am Faschingsdienstag das sogenannte
„Oaschbouss´n“ durchgeführt. Dazu wird einer Person ein Brett auf
den „Allerwertesten“ gehalten und darauf von einem weiteren Teilnehmer
mit einem Holzhammer dreimal geklopft. Nach altem Volksglauben
sollen dadurch die Zeugungsorgane, die im Fasching gelitten
haben könnten, wieder in Schwung gebracht werden. Auch werden
„die Leute ausgespielt“ (misslungene Tätigkeiten theatralisch und
übertrieben wiedergegeben). Natürlich wird in den letzten ausgelassenen
Tagen des Faschings gut gegessen und viel getrunken, wobei
auch Kücheln und Krapfen auf dem Speisezettel nicht fehlen dürfen.
Während in Gleiritsch (nur noch sporadisch) „Der Hoderscheck“, eine Fastnachtsfigur mit einem weiß geschneiderten
Hosenanzug, an dem bunte Flecken draufgenäht sind, und einer Kapuze mit einer „Goißl“ (= Peitsche) durchs
Dorf zieht, wird in Oberviechtach der Bär durch die Straßen getrieben; mit letzterem soll das Austreiben des Winters
symbolisiert werden.
In Schönsee kommt alle zehn Jahre (2012 das nächste Mal) die „Altweibermühle“ zum Einsatz. Dabei handelt es sich
um einen kastenförmigen Aufsatz auf einem Wagen, obenauf eine trichterförmige Öffnung. Junge Burschen fangen
bereitstehende maskierte „alte Weiber“ ein, schleppen sie zur „Mühle“ und lassen sie in dem Trichter verschwinden.
Die Mühle setzt sich in Bewegung, die Knochen krachen, werden zermahlen und „Blut“ fließt aus einer Rinne. Und
zur Verwunderung der Zuschauer kommen unten junge hübsche (maskierte) Mädchen heraus.
An Lichtmess (2. Februar) werden durch den Priester Kerzen und Wachs geweiht. Den Blasiussegen gegen Halskrankheiten
erhalten Gläubige am 3. Februar.
Am 14. Februar, dem „Valentinstag“, schenken sich Verliebte Blumen und am Aschermittwoch wird den Christen
geweihte Asche auf´s Haupt gestreut.
Mit Beginn der Fastenzeit starten die Starkbierfeste und die in der Oberpfalz so beliebten „Schafkopfrennen“, ein
Kartenspiel mit bis zu 200 Teilnehmern, bei denen so manche Gewinne locken.

Oberviechtach Obyčeje
183
Zimní obyčeje v oblasti Oberviechtachu
V období mezi 21. a 25. prosincem začíná dvanáct čaronocí. 24. prosince se
zdobí vánoční stromeček, dávají se dárky. Na mnoha místech díky muzikantům
„začíná Ježíšek“. 27. prosinec, (Apoštol) Jan, je dnem, kdy se v katolických
kostelech světí svatojánské víno - tzv. „Johannesminne“. Pro děti je
významným dnem 28. prosinec, neboť v tento den jim kněz požehná.
Na Silvestra se lije olovo, o půlnoci zvoní kostelní zvony, začíná Nový rok.
Mezi Novým rokem a Třemi králi putují ministranti, kteří jsou oblečeni jako
tři králové, od domu k domu, přejí rodinám šťastný nový rok a za to dostávají
malou odměnu. Od druhého dne svátků vánočních se draží vánoční stromky
pro vylepšení spolkových pokladen.
Na Sebastiana (20. ledna) vzpomíná městys Winklarn na mnohé mrtvé, kteří v
17. století zemřeli na morovou nákazu, následuje slavnostní slib s církevním
procesím. „Období masopustů“ s mnoha plesy a průvody začalo. V Pullenriedu
se maškara vyorává na masopustní čtvrtek a na Popeleční středu zahrabává.
V různých místech se na masopustní úterý provádí tzv. „Oaschbouss´n“. To se
někomu na „zadnici“ připevní prkno a jiný účastník na něho třikrát zaklepe
dřevěnou paličkou. Podle staré lidové pověsti se tím pohlavní orgány, které
mohly utrpět během masopustu, opět dostanou do formy. Také se „znevažují
lidé“ (teatrálně a přehnaně se reprodukují nepodařené činnosti). Samozřejmě
se v posledních uvolněných dnech masopustu dobře jí a hodně pije, přičemž
na jídelníčku nesmějí chybět Kücheln (koláče) a Krapfen (koblihy).
„Oaschbouss´n“
Zatímco ve městě Gleiritsch (už jen sporadicky) vesnicemi chodí „Hoderscheck“ masopustní postava v bílém kalhotovém
kostýmu s přišitými barevnými skvrnami a bílou kapucou s „Goißl“ (= bičík), v Oberviechtachu ulicemi
chodí medvěd, který má symbolizovat vyhánění zimy.
V Schönsee se každých deset let použije „Altweibermühle“ (mlýn, ve kterém se staré ženy promění opět v
mladé - příští mletí se koná v roce 2012). Přitom se jedná o nástavec na auto ve tvaru bedny, nahoře má
trychtýřovitý otvor. Mladí jinoši chytají pohotové maskované „staré baby“, vlečou je do „mlýna“ a nechají je
zmizet v trychtýři. Mlýnek se dává do pohybu, klouby praskají, drtí se a ze žlábku vytéká „krev“. A k překvapení
přihlížejících z něho vychází mladé krásné (maskované) děvče.
Na Hromnice (2. února) kněží posvětí svíčky a vosk. Blažeje proti nemocem krku zachovávají věřící 3. února.
14. února, „na Valentýna“, si zamilovaní dávají květiny a na Popeleční středu křesťané litují a přijímají svou
vinu.
Se začátkem půstu začínají pivní slavnosti a „Schafkopfrennen“, které jsou tolik oblíbené v kraji Oberpfalz,
karetní hra s až 200 účastníky, kdy mnoho lidí lákají výhry.

184
Oberviechtach Usanza
Tradizioni invernali
nell’Oberviechtacher-Land
Nel periodo compreso tra il 21 e il 25 dicembre hanno inizio le dodici Notti sante (Raunächte) Il 24 dicembre viene
decorato l’albero di Natale e ci si scambiano i regali. In alcune località il Bambino Gesù è “chiamato” da musicanti al
suono di strumenti a fiato. Il 27 dicembre, giorno di San Giovanni Apostolo, nelle chiese cattoliche viene benedetto
il vino di San Giovanni – che acquisisce in seguito a questo evento la denominazione di Johannesminne. Il 28 dicembre
invece è un giorno significativo per i bambini che ricevono in chiesa una benedizione dal sacerdote.
La notte di San Silvestro vengono interpretate le forme generate dal piombo fuso durante
il rituale tradizionale di predizione del futuro. A mezzanotte suonano tutte le
campane e si saluta l’anno nuovo con botti e spari. Tra Capodanno e l’Epifania i chierichetti,
vestiti da Re Magi, vanno di casa in casa ad augurare Buon Anno alle famiglie,
ricevendo in cambio un obolo. A partire dal giorno di Santo Stefano, le varie associazioni
del paese mettono all’asta gli alberi di Natale per migliorare il proprio fondo-cassa.
Il 20 gennaio, giorno di San Sebastiano, gli abitanti del territorio della marca di
Winklarn, attenendosi ad una promessa solenne, ricordano con una processione votiva
le vittime della peste del XVII secolo.
Dopodiché ha inizio il carnevale, “il periodo della pazzia”, con molti balli e cortei. In
località Pullenried il carnevale, secondo i locali usi e costumi, viene riportato alla luce
il giovedì e allo stesso modo sotterrato il mercoledì delle Ceneri. In molti comuni il
martedì grasso si può assistere al cosiddetto Oaschbouss’n, uno spettacolo scherzoso
in cui una tavola di legno tenuta sul ”fondoschiena” di una persona viene colpita tre
volte con un mazzuolo. Secondo un’antica credenza questo servirebbe a far rinvigorire
gli organi di riproduzione che eventualmente abbiano risentito del carnevale. Un altro
spettacolo invece è quello di prendere in giro qualcuno riproducendone in modo teatrale
e grottesco le imprese malriuscite.
Negli ultimi giorni sfrenati del carnevale naturalmente si beve e si mangia in gran quantità:
focaccine e frittelle, i cosiddetti Kücheln e i Krapfen, sono d’obbligo sulla lista
„Hoderscheck“
delle vivande.
A Gleiritsch vaga per il paese (solo sporadicamente ormai) un personaggio tipico del carnevale, il cosiddetto Hoderscheck,
che porta una giacca e pantaloni bianchi su cui sono cucite pezze multicolori e in testa un cappuccio munito
di una Goißl , cioè di una frusta.
A Oberviechtach, invece, viene spinta la maschera di un orso per le strade a simboleggiare la cacciata dell’inverno.
A Schönsee ogni dieci anni (la prossima volta sarà nel 2012) viene messo in moto il cosiddetto “mulino delle vecchie”
– specie di cassone sistemato su di un carro e con un’apertura in alto a forma di imbuto. I giovani del paese
acchiappano delle persone mascherate da vecchie, le trascinano al mulino e le fanno sparire nell’imbuto. Il mulino
si mette in moto, delle ossa vengono stritolate e triturate e un liquido che pare sangue, fluisce da una scanalatura.
Per la meraviglia degli spettatori alla fine ne fuoriescono giovani e belle ragazze mascherate.
Il 2 febbraio, giorno della Candelora, il prete benedice cera e candele e il giorno successivo, il 3 febbraio, i credenti
ricevono la benedizione di San Biagio al quale si attribuisce la funzione di proteggere contro le malattie della gola.
Il 14 febbraio, giorno di San Valentino, gli innamorati si scambiano fiori e il mercoledì delle Ceneri i fedeli ricevono
sul capo la cenere benedetta.
Con la Quaresima hanno inizio le cosiddette “feste della birra forte” e, nell’Alto Palatinato, le gare di Schafkopf – un
gioco a carte al quale partecipano fino a 200 giocatori attirati da allettanti premi.

Oberviechtach 185
Winterimpressionen
Vom Himmel fiel die weiße Pracht,
ein Winterkleid kam über Nacht.
Bedeckt sind Felder, Wiesen, Fluren,
verborgen schlummern ein paar Spuren.
Eisig legt der Frost sich auf die Spitzen,
kriecht erbarmungslos in alle Ritzen.
Bäume steh’n bizarr als weiße Kegel
und gleichen aus der Ferne einem Segel.
Stille schleicht ganz heimlich übers Land,
eng verbunden mit dem weißen Band.
Winterlicht – Kristalle funkeln tausendfach,
ein Glitzern auch in jedem Bach.
Soweit das Auge reicht, nur weiße Decken,
und Flocken wirbeln um die Ecken.
Man spürt den Schlaf, das Behütetsein,
vom Träumen kann die Rede sein.
Mich treibt’s hinaus in Schnee und Eis,
ich liebe dieses Winterweiß.
Ich fühle, staune, schau mich um,
werde still und romantisch stumm.
Klasse M7b
Doktor-Eisenbarth-Schule

186
Oberviechtach Rezepte
Rezepte
Backene Knedla – Rohrnudeln
500 g Mehl, 1 Würfel Hefe, 100 g Zucker, 1 P. Vanillezucker, 1/2 TL Salz, 1 Ei, 80 g Butter, 1/4 l lauwarme Milch
60 – 80 g Butter für die Form, Puderzucker zum Bestäuben
Einen Hefeteig herstellen und mindestens 30 Minuten zugedeckt an einem warmen Ort gehen lassen, bis sich der
Teig etwa verdoppelt hat. Teig in 12 bis 15 Stücke teilen und Kugeln formen. Butter in einer Bratraine schmelzen,
die Teigkugeln darin wenden und nicht zu eng aneinander hineinlegen. Geformten Teig noch einmal 15 Minuten
gehen lassen. Im vorgeheizten Rohr bei 200 °C etwa 30 Minuten goldbraun backen. Mit Puderzucker bestäubt
servieren. Traditionell werden Rohrnudeln heiß mit Kompott oder Vanillesoße als fleischloses Mittagessen am
Freitag gegessen. Sie schmecken auch kalt zum Frühstück mit Marmelade oder Honig und zum Nachmittagskaffee
mit Früchten und Sahne.
Sauerkraut
800 g Sauerkraut, 1 säuerlicher Apfel, 1 Zwiebel,
100 g durchwachsener Räucherspeck (Wammerl),
1 EL Butterschmalz oder Schweinefett, 1/4 - 1/2 l
Wasser, 1 TL Kümmel, 4 Wacholderbeeren, 1 Lorbeerblatt
Apfel schälen, entkernen und würfeln. Zwiebeln und
Speck in kleine Würfel schneiden.
Fett erhitzen, Speckwürfel und Zwiebeln andünsten.
Apfelwürfel zugeben und kurz mitdünsten. Sauerkraut,
Wasser und Gewürze zugeben. Im geschlossenen
Topf ungefähr eine Stunde bei mittlerer Hitze
garen. Garzeit im Dampfdrucktopf 15 Minuten.
Sauerkraut wird an Heiligabend gerne zu den Mettenwürsten
gegessen. Sauerkraut schmeckt aufgewärmt
besonders gut!
Schopperla
In Butter gebratene Rollen aus lockerem Kartoffelteig
600 g Kartoffeln, 100 g Mehl, 1/4 TL Salz, etwas
Muskat, 1 Ei, 50 – 60 g Butterschmalz
Kartoffeln kochen, pellen, noch heiß durch die Kartoffelpresse
drücken, auskühlen lassen.
Mehl, Ei, Salz und Muskat über die Kartoffeln geben
und rasch zu einem Teig verarbeiten. Den Teig
dritteln und 3 cm dicke Rollen formen. Mit einem
Messer etwa 2 cm lange Stücke abschneiden, diese
zu Kartoffelnudeln formen (die Enden mit der Hand
spitz formen). Fett einer Pfanne erhitzen und rundherum
goldbraun braten. Schopperla können auch
in der Bratraine im vorgeheizten Rohr gebacken
werden, bei 200 °C ca. 30 Minuten. Sobald sie von
unten braun werden, wenden. Als Beilage zu Sauerkraut
oder Blaukraut, sie werden aber auch mit
Apfelmus serviert.

Oberviechtach Recepty
187
Recepty
Schopperla Roličky z kyprého bramborového těsta pečené na másle
600 g brambor, 100 g mouky, 1/4 lžičky soli, trocha muškátu, 1 vejce, 50 .- 60 g rozpuštěného másla
Brambory uvaříme, oloupeme, ještě teplé propasírujeme, necháme vychladnout. Přidáme mouku, vejce, sůl a
muškát a rychle vypracujeme těsto. Těsto rozdělíme na třetiny a vytvarujeme 3 cm tlusté roličky. Nožem
nakrájíme na asi 2 cm dlouhé kousky, které vytvarujeme do nudlí (konce ručně do špičky).Tuk na pánvi rozehřejeme
a pečeme dokola dozlatova. Schopperly můžeme péct také v nákypové formě v předehřáté troubě, na
200 °C asi 30 minut. Jakmile začnou od spodu hnědnout, otočíme je. Jako příloha ke kyselému nebo červenému
zelí, servírují se ale také s jablečnou kaší.
PEČENÉ KNEDLE – Nudle z trouby
500 g mouky, 1 kostka droždí, 100 g cukru, 1 vanilkový
cukr, 1/2 lžičky soli, 1 vejce, 80 g másla, 1/4 l
vlažného mléka, 60 - 80 g másla do formy, moučkový
cukr na pocukrování
Vytvoříme kynuté těsto a necháme minimálně 30
minut zakryté na teplém místě, dokud se těsto asi
nezdvojnásobí. Těsto rozdělíme na 12 až 15 kousků
a vytvarujeme koule. Máslo necháme rozpustit
v nákypové formě, kuličky obrátíme dovnitř a
nedáváme příliš k sobě. Vytvarované těsto ještě 15
minut necháme stát. Pečeme v předehřáté troubě
na 200 °C asi 30 minut dozlatova. Podáváme posypané
moučkovým cukrem. Tradičně se pečené nudle
jedí teplé s kompotem nebo vanilkovou omáčkou
jako bezmasý páteční oběd. Chutnají také studené
k snídani s marmeládou nebo medem a k odpolední
kávě s ovocem a šlehačkou.
KYSELÉ ZELÍ
800 g kyselého zelí, 1 šťavnaté jablko, 1 cibule, 100 g
prorostlé uzené slaniny (Wammerl), 1 lžíce rozehřátého
másla nebo vepřového sádla, 1/4 - 1/2 l vody,
1 lžička kmínu, 4 jalovcové bobulky, 1 bobkový list
Jablko oloupeme, zbavíme jádřince a rozkrájíme na
kostičky. Cibuli a slaninu nakrájíme na malé kostky.
Rozehřejeme tuk, podusíme kostky slaniny a cibule.
Přidáme jablko, krátce podusíme. Přidáme kyselé
zelí, vodu a koření. Vaříme v zakrytém hrnci při
střední teplotě přibližně hodinu. Doba vaření v tlakovém
hrnci je 15 minut. Kyselé zelí se jí na Štědrý
večer k čajovce. Kyselé zelí chutná ohřáté obzvláště
dobře.

188
Oberviechtach Ricette
Ricette
CRAUTI (SAUERKRAUT)
200g. di crauti, 1 mela acidula, 1 cipolla,
100g. di pancetta affumicata
(Wammerl), 1 cucchiaio di burro o
strutto, 1/4 - 1/2 l. d’acqua, 1 cucchiaino
di cumino, 4 bacche di ginepro,
1 foglia d’alloro.
Sbucciare le mele e tagliarle a pezzetti.
Tagliare a dadini la cipolla e la
pancetta e farle rosolare nel burro
fuso. Unire le mele e farle cuocere
brevemente. Aggiungere i crauti,
l’acqua e le spezie. Far cuocere in
pentola coperta a calore moderato
per ca. 1 ora (o per 15 minuti in pentola
a pressione)
Secondo la tradizione, i crauti si
mangiano la notte di Natale accompagnati
da salsicciotti bianchi da
lessare (Mettenwürsten). I crauti
sono particolarmente buoni quando
vengono riscaldati.
CANEDERLI AL FORNO (BACKENE KNEDLA)
500g. di farina, 1 cubetto di lievito di birra, 100g.
di zucchero, 1 bustina di zucchero vanigliato, 1/2
cucchiaino di sale, 1 uovo, 80g. di burro, 1/4 l. di
latte tiepido, 60-80g. di burro per lo stampo, zucchero
a velo
Preparare una pasta morbida e metterla a lievitare
coperta, in luogo caldo, fino a che sia aumentata
del doppio. Dividere la pasta in 12 o 15 parti e formare
delle palline. Rivoltarle nel burro sciolto in una
pirofila e allinearle non troppo ravvicinate. Lasciar
lievitare ancora per ca. 15 minuti. Cuocere in forno
preriscaldato a 200°C per ca. 30 minuti finché siano
dorate. Cospargere di zucchero a velo.
Tradizionalmente questi canederli al forno vanno
serviti con composta di frutta o crema alla vaniglia
come pranzo di magro il venerdì. Sono gustosi anche
freddi, per colazione, con marmellata o miele
oppure per la merenda del pomeriggio, con frutta o
panna montata.
SCHOPPERLA – Rotoli fritti di pasta di patate
600g. di patate, 100g. di farina, 1/4 cucchiaio di
sale, un po’ di noce moscata, 1 uovo, 50-60g. di burro
sciolto.
Lessare le patate e dopo averle sbucciate, schiacciarle
ancora calde con lo schiacciapatate. Lasciarle
raffreddare un po’. Aggiungere la farina, l’uovo, il
sale e la noce moscata e impastare rapidamente. Dividere
il composto in tre parti e formare rotoli dello
spessore di 3 cm. Con un coltello tagliare a fette di 2
cm circa e con le dita appuntirle alle estremità. Farle
rosolare in un tegame nel burro sciolto. Si possono
far cuocere gli Schopperla anche in forno preriscaldato
a 200°C, per ca. 30 minuti, rigirandoli quando
hanno preso colore sul lato inferiore. Servire con
crauti o cavolo rosso oppure anche con composta di
mele.

Oberviechtach
189
„Winter“, Victoria Schulze, Klasse 7b(Acrylmalerei)

190
Brauchtum

Comenius
191
Wer war eigentlich Comenius
Johann Amos Comenius, eigentlich tschechisch Jan Ámos Komenský, geboren am 28. März 1592 in Südostmähren,
gestorben am 15. November 1670 in Amsterdam, war Philosoph, Theologe und der große Pädagoge des 17. Jahrhunderts.
Seine Lebensstationen:
1608 - 1611 Gymnasium der Brüder-Unität in Prerov (Prerau/Mähren)
Ab 1611 Gymnasium und die Hohe Schule Herborn
Ab 1613 Universität Heidelberg
1614 - 1617 Rektor und Lehrer an der Brüderschule in Prerov (Prerau/Mähren)
1616 Weihe zum Priester der evangelischen Brüdergemeinde
1618 - 1621 Pfarrer in Fulnek
1628 Flucht nach Lissa (Polen)
Ab 1641 Reisen nach England, Holland, Deutschland, Schweden
1648 Zum ersten Bischof bei der Gemeinde der Böhmischen Brüder ernannt
1654 – 1656 Wieder in Lissa (Polen)
1656 – 1670 Amsterdam; stirbt in Amsterdam
Seine wissenschaftliche Meinung:
• Christliche Lebensgestaltung
• Erziehung ohne Zwang
• Vorschul-Erziehung
Seine Erkenntnis:
„Es ist leichter zu erziehen als umzuerziehen.“
Seine Lernprinzipien:
• Lernen durch Tun
• Anschauung vor sprachlicher Vermittlung
• Muttersprache vor Fremdsprache
Seine Umsetzung:
• Schulpflicht für Jungen und Mädchen
• Einheitliche Schulausbildung bis zum Jugendalter
• Gleiche Chancen für alle
Seine Kennzeichen des guten Unterrichts:
• anschaulich
• strukturiert
• Bezug zum Alltag
Seine zehn Gebote für Verantwortung im Leben:
1. Gehe gerade aus zum Ziel.
2. Lerne so viel wie möglich.
3. Sei bescheiden.
4. Sei freundlich
5. Sei gerecht.
6. Sei fleißig.
7. Sei geduldig.
8. Hilf anderen.
9. Sei ehrlich.
10. Hüte die Reinheit des Herzens.
Johann Amos Comenius war Familienvater. Er hatte sechs Kinder und war dreimal verheiratet.

192
Comenius
Kdo byl vlastně Comenius
(Komenský)
Johann Amos Comenius, česky Jan Ámos Komenský, se narodil 28. března 1592 na jihovýchodní Moravě, zemřel
15. listopadu 1670 v Amsterodamu. Byl to filozof, teolog a velký pedagog 17. století.
Jeho životní zastávky:
1608 - 1611 Vyšší latinská českobratrská škola, v Přerově
Od r. 1611 Gymnázium a akademie v Herbornu
Od r. 1613 Univerzita v Heidelbergu
1614 - 1617 Rektor a učitel na Vyšší latinské českobratrské škole v Přerově
1616 Vysvěcen na kněze evangelické Jednoty bratrské
1618 - 1621 Farář ve Fulneku
1628 Útěk do Lešna (Polsko)
Od r. 1641 Cestování po Anglii, Nizozemí, Německu, Švédsku
1648 Jmenován na biskupa u Českobratrské církve evangelické
1654 – 1656 Pobyt v Lešně (Polsko)
1656 – 1670 Amsterodam; zde umírá
Jeho vědecké názory:
• Křesťanské utváření života
• Výchova bez násilí
• Předškolní výchova
Jeho poznatek:
„Snadnější je vychovávat než převychovávat.“
Jeho principy učení:
• Učení hrou
• Pozorování před jazykovým sdělením
• Mateřský jazyk před cizím jazykem
Jeho prosazování:
• Povinná školní docházka pro chlapce a děvčata
• Jednotné školní vzdělávání až do dospívání
• Stejné šance pro všechny
Jeho charakteristiky dobrého vyučování:
• názorné
• strukturované
• související se všedním dnem
Jeho deset příkazů pro odpovědnost v životě:
1. Jdi přímo k cíli.
2. Uč se co nejvíce.
3. Buď skromný.
4. Buď laskavý.
5. Buď spravedlivý.
6. Buď pilný.
7. Buď trpělivý.
8. Pomáhej druhým.
9. Buď čestný.
10. Střež čistotu srdce.
Jan Ámos Komenský byl otcem šesti dětí a byl třikrát ženatý.

Comenius
193
Ma chi era in realtà Comenius
Johann Amos Comenius o Comenio, dal ceco Jan Ámos Komenský, nato il 28 marzo 1592 nella Moravia sud-orientale,
morto il 15 novembre 1670 ad Amsterdam, fu filosofo, teologo e il maggiore pedagogista del 17° secolo.
Le tappe della sua vita
1608 - 1611 Liceo-ginnasio dell’Unione dei Fratelli Boemi di Přerov (Moravia)
Dal 1611 Liceo e Università di Herborn
Dal 1613 Università di Heidelberg1614 - 1617
Attività di preside e insegnante del liceo-ginnasio di Přerov (Moravia)
1616 Consacrazione a pastore della comunità evangelica Unione dei Fratelli Boemi
1618 - 1621 Attività di pastore a Fulnek
1628 Fuga a Leszno (Polonia)
Dal 1641 Viaggi in Inghilterra, Olanda, Germania, Svezia
1648 Nomina a primo vescovo dell’Unione dei Fratelli Boemi
1654 – 1656 Ritorno a Leszno (Polonia)
1656 – 1670 Soggiorno e morte ad Amsterdam
Il suo pensiero scientifico
• Sistema di vita cristiana
• Educazione senza costrizione
• Istruzione prescolastica
La sua massima: “È più facile educare che rieducare”
I suoi principi di apprendimento
• Imparare facendo
• Apprendimento mediante l’esempio piuttosto
che mediante spiegazione verbale
• Madrelingua prima della lingua straniera
La sua applicazione
• Istruzione obbligatoria per maschi e femmine
• Formazione scolastica unitaria fino all’età
adolescenziale
• Pari possibilità per tutti
Le sue caratteristiche del buon insegnamento
• Chiaro
• Strutturato
• Con riferimento al quotidiano
I suoi dieci dettami per la responsabilità di vita
1. Vai dritto all’obiettivo.
2. Impara più possibile.
3. Sii modesto.
4. Sii gentile.
5. Sii giusto.
6. Sii laborioso.
7. Sii paziente.
8. Aiuta gli altri.
9. Sii onesto.
10. Custodisci la purezza del cuore.
Johann Amos Comenius fu padre di famiglia, ebbe sei figli e si sposò tre volte.

194
Brauchtum
• Das Programm “Lebenslanges Lernen” wird durch die Europäische Union gefördert.
• Program „celoživotní vzdělávání“ je podporován Evropskou unií.
• Il programma “Apprendimento permanente” è promosso dall’Unione Europea.
„Grenzen überwinden – Kultur bewahren.
Planung, Herstellung, Präsentation und Vertrieb
eines Jahrbuchs mit regionaltypischen
Kochrezepten, Liedern und literarischen
Texten“
Das Comenius-Projekt ist eine multilaterale
Partnerschaft zwischen vier Schulen aus vier
EU-Ländern: Österreich, Tschechien, Südtirol/Italien
und Deutschland
„Překonávat hranice – zachovat kulturu.
Plánování, příprava, prezentace a distribuce
knihy ročních období s kuchařskými recepty
typickými pro daný region s písněmi
a literárními texty“
Projekt Comenius je multilaterální partnerství
mezi čtyřmi školami ze čtyř zemí EU:
Rakousko, Česká republika, Jižní Tyroly/
Itálie a Německo
“Superare i confini - conservare la cultura.
Progettazione, produzione, presentazione e
distribuzione di un libro sulle quattro sztagioni
con ricette tipiche dei diversi Paesi,
canzoni e testi letterari”
Il progetto Comenius prevede uno scambio
multiculturale fra quattro scuole provenienti
da quattro Paesi dell’Unione Europea: Austria,
Repubblica Ceca, Alto Adige/Italia e
Germania