Frýdek-Místek – místo posledního vzdoru - gsos

mu, aby ihned volal divizi. Plukovník Eliáš nešel a nešel. Asi za 15 mnut mu zvonil telefon
znovu. Tentokrát to byl náčelník štábu sboru. A stejně naléhavě ţádal velitele pluku. V tom
přišel plukovník Eliáš se svým pobočníkem majorem Brychem. Vzal ode mne sluchátko. Co
hovořil náčelník štábu, nevím, ale přesně jsem slyšel odpověď plukovníka Eliáše a viděl jsem
jeho reakci – jak zbledl. „Coţe?“ ptal se, „Coţe?“. Jako by nerozuměl. „To není moţné,“
vyrazil potom ze sebe. A zase opakoval: „Nerozumím, nerozumím …“ Zřejmě konečně
pochopil. Vzchopil se. Řekl: „Rozkaz!“ A kdyţ zavěsil sluchátko, dodal ještě: „Ne, to je něco
strašného…“ Přesně si to všechno pamatuji. Nikdy jsem ještě Eliáše, kterého nikdo mezi
důstojníky nesnášel, neviděl tak zdeptaného… Mně však neřekl nic. Ani slovíčko. I
s majorem Brychem se pak uzavřeli v jeho kanceláři. A protoţe jsem seděl hned vedle,
všechno jsem slyšel. Napřed chodili po místnosti. Potom otevřeli trezor – ten zvuk
otevíraného trezoru jsem přece znal. Potom začali pálit tajné spisy. Asi za hodinu, bylo půl
čtvrté, se otevřely dveře plukovní kanceláře. Eliáš s Brychem, nápadně bledí, mně oznámili,
ţe jdou na posádku. A zase neřekl ani půl slova na vysvětlenou… Aţ druhého dne jsem se
dozvěděl od poručíka Drka, ţe také na posádce pálili dokumenty.
Ne, nikomu nic netelefonoval, s nikým nic nemluvil – musel bych to přece slyšet. A
kdyby chtěli něco zařídit u jednotek, musel bych to slyšet. Druhý pobočník velitele pluku byl
přece současně operačním důstojníkem. Něco se tedy stalo? Ale co? Teprve později jsem
pochopil. A tak se potvrdilo, co jsme tušili, a co se dodnes většinou neví: Velení
československé armády uţ vědělo daleko dřív, neţ tzv. prezident Hácha, nastoupil do
berlínského expresu, 1 co bude následovat téhoţ dnes večer a co druhého dne 15. března 1939.
Vydalo i přesné rozkazy. Naše jednotky měly být zajaty, měly být lapeny jako nic netušící
králíci v kasárnách. I plukovník Eliáš velitel místecké posádky, uţ tedy o půl třetí odpoledne
věděl všechno – a mlčel.“
Kronika Frýdku-Místku, list 44:
„Jako přívaly kalných vod hnaly se v 17:30 hodin od Příbora nacistické motorizované
jednotky vedené plukovníkem Stoewerem. Jejich čelo tvořili motorizované jednotky polního
četnictva. Projeli hraniční čárou. Němečtí celníci obsadili zatím budku naší pohraniční stráţe.
Jednomu celníkovi se podařilo podat hlášení do Rychaltic.“
1
V 13: 00 tohoto dne padlo rozhodnutí, že pan prezident Hácha pojede do Berlína.
V 16:00 nastoupil do vlaku na cestu.
8