STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník KONFERENCE 

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK: 

19. – 20. Ledna 2011 , Mělník 

Mgr. Pavel Klvač Stromy a lidé 

Bc. Vladimír Másílko Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy 

Bára Nekvapilová Náporová plocha koruny 

Ingrid Kochová, DiS. Přírodě blízké metody ošetřování starých stromů 

Jana Tesařová Mrtvé dřevo a jeho význam 

Ladislav Kejha Deset zásad správné výsadby stromů 

Petr Masařík Pouţití vrtaných vazeb 

David Hora, DiS. Standard bezpečné práce na stromech 

Lubomír Říháček Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů 

Josef Grábner, DiS. Certifikace Evropský arborista 

Alena Klimešová, Ing. Luděk DiS. Praus, Studijní Ph.D. program v Morris Studium arboretum arboristiky na MZLU Brno 

Barbora Vojáčková, DiS. Výuka arboristiky na lesnické fakultě v Inverness 

INVESTICE DO RO ZVO J E VZDĚLÁVÁNÍ 

1

Stromy a lidé 

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník 

Strom není pouze rostlina. Je taky symbolem. Významy, které stromy pro 

lidskou společnost symbolizují, nemají s ochranou přírody obvykle mnoho 

společného. Rituály a představy, které s nimi lidé spojovali, přesto plnily 

“ochranářské funkce”. Je proto škoda, ţe se vytrácejí. 

Symbolika stromu a paměť společenství 

V zapadlých koutech lidské duše probouzejí stromy nejasné a těţko 

sdělitelné obsahy. Jsou symbolem tajemného a nedořečeného: Hle, jak se v kostrách 

stromů chví / tajemství věčných tajemství! (Poe, 2002:16). 

Stromy fascinují člověka odnepaměti. Byly předmětem uctívání pohanských 

kultů, sídlem duchů, symbolem propojení kosmických sfér: podzemí, země a nebes. 

Jejich vegetativní cyklus lidem připomíná nezdolnost ţivota, který znovu a znovu 

přemáhá zánik. Některé metafory putují napříč věky i kulturami: "strom ţivota", "strom 

poznání", "kosmický strom", "osa světa" (Becker, 2002:276-279). Strom lidem tyto 

motivy připomíná a z hlubinných vrstev nevědomí vyvolává prastaré představy – 

oţivuje archetypální témata lidského světa. 

Strom jako symbol patří do vnitřní krajiny naší duše a spojuje ji s vnější, 

kulturní krajinou. Pomocí jmen a příběhů stromů člověk zabydloval nehostinnou 

divočinu. Do vnějšího světa tak vnášel kulturní řád, ustavoval svůj obraz krajiny a 

domova. Významy, kterými jsou stromy obdařeny, z nich činí nositele poselství, která 

překračující prchlivost doby svých obdivovatelů. Památné stromy pomáhají v běhu 

času udrţovat sounáleţitost lidského společenství. Ve významných stromech se 

vzájemně prolíná identita lidí s přírodou. 

Pro lidskou soudrţnost jsou 

důleţití romantiky opěvovaní velikáni – 

stromy spjaté s velkými daty národní 

Historie (např. Hrušková, Turek 1995). V 

naší krajině však také najdeme bezpočet 

stromů, které jsou “památné” jen pro ty, 

kdo ţijí v jejich blízkosti. Pro návštěvníka 

jsou bezejmenné. Právě ty mají pro vnitřní i 

vnější krajiny našich duší význam těţko 

docenitelný. Některé z nich si můţeme 

s radostí připomenout. 

Foto 1: Strom jako symbol vlasti. Senorady, 

květen 2002. (Foto Pavel Klvač.) 

Výsadba památných stromů 

Výsadba památných stromů 

patřila k důleţitým rituálům ţivota na 

venkově. Jejich připomínku najdeme 

v archivech. 

V roce 1963 se v Olšanech nedaleko Rousínova konaly oslavy 250. výročí 

zaloţení obce. Přizváni byli dva nejstarší obyvatelé - 86 letá Amálie Samsonková a 

84 letý Martin Dundálek. Ten ve své řeči připomenul čtyři shromáţdění, na nichţ 

občané Olšan vysazovali pamětní lípy. Nejstarší vzpomínka patřila košaté lípě 

v centru vesnice. Z Obců u Křtin ji přinesla a vysadila řečníkova prababička, kdyţ se 

provdala do Olšan: "Vzala si ze svého domova sazeničky dvou stromů - kaštanu 

a lípy. Kaštan zasadila proti svému domu čp. 35 a asi sto kroků od něho zasadila 

lípu. To bylo v roce 1821". V době řečníkova proslovu lípa ještě stála. 

2 

Pavel Klvač, 

Libor Musil 

Masarykova univerzita 

v Brně, 

Fakulta sociálních studií, 

Katedra environmentálních 

studií, 

Joštova 10, 602 00 Brno, 

klvac@fss.muni.cz


Další lípy nechali vysadit v roce 1842 rodiče jednoho sebevraha na místě, kde bývali tito nešťastníci 

pochováváni. Třetí generace lip byla vysazena roku 1878. Připomínala 25. výročí svatby rakouského 

císařského páru. Počtvrté byly lípy vysázeny v roce 1919 u pomníku patnácti padlých, kteří poloţili svoje ţivoty 

na frontách světové války. Nakonec mohl řečník se zadostiučiněním konstatovat: "A dnes sázíme památnou 

lípu na památku 250 letého výročí zaloţení Olšan. Dávám jí jméno Málinka“ (podle tehdy nejstarší občanky 

Olšan - pozn. aut.). Nezbývá neţ doufat, ţe se tak 30. června 1963 nestalo naposled.(Stryjová, 2004: 91-92) 

Jiný dobový záznam slavnostního vysazování obecního stromoví jsme nalezli ve školské kronice 

v Drnovicích u Vyškova. Roku 1902 zde uzrálo přesvědčení, ţe mrzutý stav obecní zeleně, vysazené v roce 

1850 jiţ nelze snášet. Bylo třeba zušlechtění vzhledu drnovické návsi, neboť "vrby staré zpráchnivělé osadu 

hyzdí a devět topolů vlašských, 18 metrů vysokých k nebi se pne, poskytujíc útočiště a přístřeší škodlivému 

hmyzu i komediantům obce občas oblaţujícím". Nelibou situaci se jal řešit tehdejší nadučitel místní školy 

Tomáš Sochor. Maje dostatek štěpů ve školce chopil se příleţitosti. Po jeho apelativním dopisu zastupitelstvo 

určilo místa v centru obce (na "Rajtšule" a na "Luţách") a povolilo, aby zde štěpy vysázel. Dále jiţ ponechme 

průchod původnímu sdělení: "Učitelé se ţáky vyměřili místa a kaţdý ţák ze IV. třídy vykopal jámu. Druhý týden 

v dubnu 1902 pozměněn hodně pohled na náves. Ţáci počtem 44 vysadivše stromky, zalíbili se občanům a 

panu starostovi Janu Gottwaldovi č. 79, kterýţ nyní vymohl, ţe staré vrby i staré topoly byly vysekány 

a prodány. Tomáš Sochor na neděli 13. dubna po vysázení stromků pozval představenstvo a výbor obce, 

místní radu školní, hasičský spolek i spolek čtenářský "Metoděj" na "stromečkovou slavnost", a pak poţádal o 

řeč pana ředitele J. Gayera ze zimní hospodářské školy ve Vyškově. Po poţehnání vyšel průvod pozvaných, 

ţactva s praporem a hudbou na osadu mezi stromky. Děvčata v národních krojích prodala všem hostům kytičku 

violek a řečník účinnou řečí nabádal k lásce a pěstování stromoví." (Srv. Klvač, 2004) 

Stromy a jejich příběhy 

Díky dřívější úctě a péči o významné stromy, můţeme tu a tam statné velikány obdivovat i dnes. 

Dochovaly se s nimi i dávné příběhy. 

Pověstmi opředena je lípa u Černčína, která zvítězila v anketě "Strom Vyškovska roku 2002". 

Pohleďte, kolik neobyčejných příběhů se můţe nabalit na jeden “obyčejný” strom. 

Podle jedné z historek sahala lipová alej od vesnice aţ k lesu. Po nezdařeném obléhání bučovického 

zámku odjíţděli Švédové směrem na Milonice a palaši stínali vršky Černínských, tehdy mladých lip. Ty pak 

nerostly do výšky, ale do šířky. Místo nich byly postupně vysázeny ovocné stromy. Jedna však přeţila a její 

doširoka rozprostřená, nízká koruna snad dává pověsti zapravdu. 

Dříve se místu u černínské lípy říkalo "U obrázku". Na jejím kmeni bylo totiţ zavěšen obrázek Panny 

Marie s Jeţíškem. (V roce 2000 byl obnoven, po dvou letech zmizel a nyní se chystá další obnovení.) Obrázek 

byl údajně vzpomínkou na událost, kterou pro další pokolení zapsala paní Anna Kölblová z Bučovic: "Jel kočí 

z rošťoutského dvora a vezl na voze zboţí. Najednou se mu koně z ničeho nic polekali a dali se do běhu. 

Všechno z vozu poztrácel a myslel, ţe uţ ho čeká smrt. Splašení koně se sami zastavili právě u té lípy, co byl 

Pavel Střeštík pobitý. A protoţe se zachránil před jistou smrtí, tak tu lípu vykoupil a pověsil na ní obrázek Panny 

Marie s Jeţíškem". 

Další příhoda, která se u lípy údajně stala se dochovala následovně: "Koncem 19. století se v hlídání 

lesa střídali dva hajní po čtrnácti dnech. Pavel Střeštík, kníţecí hajný, bytem v Nevojicích večer při obchůzce 

uviděl u lípy dvě postavy. Myslel, ţe je to kontrola ze zámku a zamířil k nim, ale kdyţ přišel blíţe, uviděl dvě 

zakuklené postavy a dal se na útěk. U Černeckého hájku u studánky ho dohnaly a tak ho pobily, ţe zůstal leţet. 

Tu jedna postava se na něj sklonila a prohlásila: "To není on." Hajný podle hlasu poznal občana z Černčína. 

Jeho zranění si vyţádalo nemocniční léčbu a pak mělo soudní dohru. Příhoda se stala kolem roku 1880". Dnes 

uţ většina místních netuší, proč se místu u lípy říká "U obrázku". 

3


Jiný příběh sebral vlastenecký učitel, archeolog, kulturní a osvětový pracovník Alois Procházka. 

Pojednává o schůzce rakouského císaře Františka s Napoleonem. Setkání proběhlo 4. prosince 1805 

odpoledne mezi Ţarošicemi a Násedlovicemi u Spáleného mlýna (na "Spálence"). Oba panovníci vešli napřed 

do mlynářovy světnice, kterou – údajně pro nepříjemný zápach – opustili a odebrali se k ohni rozdělanému 

venku pod lipou. Rozmluva se nesla v přátelském 

duchu a trvala téměř dvě hodiny. Napoleon svolil 

k příměří a jako podmínku stanovil, aby ruská 

armáda rychle vyklidila rakouské země. Příměří pak 

bylo formálně uzavřeno 6. prosince 1805 ve 

Slavkově. V knize, vydané v roce 1940, se o tom 

praví: "Památná lípa u Spáleného mlýna doposud 

stojí u hodonské silnice, 37 km od Brna. Lid ji 

nazývá "lipou císařskou". Dnes bohuţel lze tam 

spatřiti jen část ztrouchnivělého kmene, na který 

sedá prach šedé silnice, rozvířený nesčetnými auty, 

pádícími podle zahradního plotu." V současnosti jiţ 

lípu na svém místě nenajdeme. Velké kusy její kůry 

byly obřadně uloţeny v muzeu na Mohyle míru u 

Prace a ve slavkovském muzeu. (Procházka, 1940: 

84-86) 

Významy památných stromů a úcta k vysoké zeleni 

Jaká to témata spojili se stromy vypravěči a účastníci výše popsaných událostí? Radost a ţal. Svatbu a 

smrt. Násilí a smír. Poníţení nepřítele a bezmocnost proti zlosynům. Nadšení nad okrasou domovské vsi a 

stesk po opuštěném domě rodičů. Záhadné zachránění zásahem vyšší mocnosti a smrt vlastní rukou. Boţí 

pomoc a hřích. Pokud o nich dokáţeme veřejně hovořit, klouţeme po povrchu, stydíme se nebo nenalézáme 

slova. Co si počít s méně určitými a o to všeobsaţnějšími pocity, které v nás překvapující, zaráţející nebo 

výsostné události ţivota vyvolávají? Bez studu a potíţí je můţeme svěřit pověstem a stromům. 

Radostné a povznášející pocity vtělili citovaní vypravěči do vzpomínek na svatbu řečníkovy prababičky, 

sňatek císařského páru, zázračné zachránění kočího, uzavření příměří 6. prosince 1805. Chmurné pocity spojil 

letopisec s památkou padlých, vzpomínkou nad sebevrahy, obléháním bučovického zámku Švédy či násilím, 

které bylo spácháno na hajném. 

Vesměs jde o události lidské. Pokud se ke stromům pojí myšlenka na přírodu, nespočívá v oslavě jejich 

dějů. V Drnovicích jsou nové stromky popsány jako symbol zušlechtění návsi, která byla “hyzděna” starými 

vrbami a “k nebi se pnoucími“ topoly, které byly útočištěm “škodlivému hmyzu”. V Černčíně si na Lipách vylévali 

zlost neúspěšní švédští dobyvatelé. Vypravěči, místo aby důsledky jejich vzteklého počínání napadali za 

zpupné násilnictví na přírodě, oceňují je jako raritu – “lípu, která nerostla do výšky, ale do šířky”. 

Nicméně. Všechny tyto události dodávají stromům na důleţitosti a sjednávají jim v očích lidí úctu. 

Všimněme si, jak letopisec v roce 1940 prorocky zaplakal nad „nesčetnými auty, pádícími podle zahradního 

plotu" a vířícími prach kolem zbytku slovutné císařské lípy. Účast na rituálech výsadby stromů zasévá sémě 

bezděčné hrdosti nad přiloţením vlastní ruky k okrašlovacímu a veřejně prospěšnému dílu. Lze se domýšlet, ţe 

vztah dětí, které roku 1902 vysázely na Drnovické návsi štěpy, k místní zeleni byl asi jiný neţ postoj mládeţe, 

která nedávno stromořadí (vysázené najatou firmou) cestou z Vyškova poničila. 

4 

Foto 2: Nejstarší občané Olšan na Vyškovsku v roce 1963 při 

výsadbě památné lípy k 250. výročí zaloţení obce. Zleva 

Antonín Buček, Amálie Samsonková (po níţ lípa dostala 

jméno Málinka), Hynek Myslín, František Valehrach, Martin 

Dundálek a Filipína Čechová. (Foto z archivu Dagmar 

Stryjové z Račic.)


Svateb sice ubývá, ale přesto. Kdyby kaţdý v den svého sňatku vysadil strom, asi by naše krajina 

vypadala jinak neţ dnes. A jak by se asi ke stromům stavěly děti, které by věděly, ţe kaštany nebo lípy před 

domem svorně sázeli otcové a matky s myrtou v klopě, aby zvěčnili radost nad spojením svých osudů. 

5 

Foto 3: Dominantou návsi v Drnovicích bývaly 

ve 20. století mohutné jírovce. Jejich čas se 

naplnil, automobilům by dnes stejně zavazely... 

(Foto z archivu Oldřicha Nováka z Drnovic.) 

Literatura: 

Becker, U.: Slovník symbolů. Praha: Portál, 

2002. 

Hrušková, M., Turek, J.: Památné stromy. 

Praha: Silva Regina, 1995. 

Klvač, P. a kol.: Drnovice - příroda, historie, 

současnost. Drnovice: o. s. Drnka, 2004. 

Poe, E. A.: Sen ve snu. Praha: BB art, 2002. 

Procházka, A.: Pověsti, paměti a příhody z 

Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Slavkov u 

Brna, 1940. 

Stryjová, Olšany - historie a současnost. 

Olšany: Obec Olšany, 2004.


Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy 

Předmětem arboristiky je strom. Strom je vytrvalá rostlina se zdřevnatělým 

stonkem, který dokáţe sekundárně tloustnout. Díky tomu je v říši rostlin dřevina 

povaţována za nejsloţitější organizmus stojící na samém vrcholu fotogenického 

členění. Studiem rostlin se zabývá botanika, studiem dřevin pak její odnoţ – 

dendrologie. 

Tyto pro mnohé základní a jasné vědomosti jsou hned na začátku zmiňovány 

ze dvou důvodů. Jednak pomohou autorovi uvést něco tak nudného jako je pro 

většinu lidí celoţivotní vzdělání a jednak překlenou tu propastnou vzdálenost mezi 

krásným a vznešeným STROMEM a temnými, potem vystrašeného úředníka 

prosycenými učebnami škol jakýchkoli stupňů vzdělání . Neboť to první, na co se 

musíme v souvislosti s potřebou vzdělání v arboristice ptát, je … 

… PROČ SE VZDĚLÁVAT? 

Stromy jsou pod drobnohledem lidí od pradávna. Je to naše podstata, 

přicházet na kloub věcem, jejichţ fungování je nám zastřeno. Díky tomu jiţ po staletí 

víme, ţe se „ … rány špatně hojí, jestliţe nezkušený zahradník odstraní větve ve 

vzdálenosti palce aţ půl stopy od kmene stromu“ (Lavson,William; A New Orchard & 

Garden, r. 1618) a ţe „ … nikdy nevysazujeme stonek hlouběji, neţ jej najdeme růst 

… většina kořenů vyţaduje dostupnost vzduchu“ (Evelyn, John; Sylan or A Discourse 

of Forest Trees & The Propagation of Timber in His Majesties Dominios, r. 1664). Aţ 

do druhé poloviny minulého století se však naše poznání omezovalo pouze na to, co 

jsme vypozorovali. Negativní důsledky „lízance“ nebo poškozených kořenů byly jasně 

vizuálně prokazatelné – stačilo několik let nebo desítek let počkat. Soustavným, 

empirickým výzkumem fyziologických procesů probíhající uvnitř dřevního válce a 

dalších veličin souvisejících s existencí dřeviny se věda věnuje posledních 30 let. 

Nestačí nám vědět pouze to, ţe se po zásahu do habitu stromu něco stane. Snaţíme 

se přijít na to, proč se to stane. Důkazem pro to, ţe arboristika za tu dobu prošla 

velký kus cesty je odklon , kdy jsme se na strom v 80.-tých letech dívali jako na 

pacienta a snaţili ho léčit (stromová chirurgie). 

Dnes víme, ţe strom léčit nedokáţeme (prozatím?) a oblast zájmu 

přesouváme spíše na zajištění trvalého souţití člověka a stromu v námi 

urbanizovaných územích. Jinými slovy se snaţíme stromu co nejméně překáţet 

resp. najít odpověď na otázku, co a v jaké míře si k němu - bez zásadního vlivu 

na jeho další dlouhodobou existenci - můţeme dovolit. Doufáme, ţe takto nastolený 

směr je správný a věříme, ţe jsme se konečně vydali tou pravou cestou. Chtělo by 

se říci, ţe jsme si jisti. Jenţe k tomu by před námi nesmělo být ještě tolik neznámých. 

Jistotu můţeme mít v jediném – nejsme na konci té cesty. Vţdyť připomeňme v tuto 

chvíli například to, jak se měnil názor na dobu, ve které je vhodné řezy provádět. 

Moţná to budou mnozí povaţovat za neomalenost a neuctivost autora zastávajícího 

názor, ţe oba tábory striktně prosazující buď zimní nebo letní období řezu neměly 

pro svá tvrzení dostatek naměřených dat. Ty ostatně chybí dodnes. Dlouhověkost 

dřevin se totiţ pro potřeby výzkumu stává jejich značnou nevýhodou, neboť skutečné 

dopady provedení - v tomto případě řezů - na fyziologii stromu poznáme aţ po 

uplynutí značné doby. Navíc bude nutné vytvořit dostatečně reprezentativní výběr 

pozorovaných stromů na všech myslitelných stanovištích např. v různých 

nadmořských výškách, v různých stupních vývoje dřevin apod. Jednoduché zřejmě 

nebude ani vytvoření stupnice dostatečně a přitom efektivně hodnotící uvedené 

dopady řezu. 

Tento příklad ukazuje na jediné – moderní arboristika je velmi dynamicky se 

rozvíjející obor, ve kterém zítra nemusí platit to, co platí dnes jako neotřesitelná 

pravda. Kaţdý můţe mít k celoţivotnímu vzdělávání v oblasti arboristiky své vlastní 

důvody. Je však jeden, který musí být pro kaţdého společný – nikdy se nepřestat 

ptát a neustále své kroky sám se sebou konfrontovat. 

6 

Vladimír Másílko 

Magistrát města Jihlavy 

úředník , který má rád 

stromy…., bezpečné 

stromy ! 

vladimir.masilko@jihlavacity.cz


V okamţiku, kdy se stromolezec rozhodne redukovat větev nebo úředník skácet staletý exemplář, měl 

by kaţdý z nich vyuţít vše, co se v oboru do té doby naučil a aplikovat ty nejnovější poznatky. Zároveň s tím by 

ale měla přijít otázka: Zredukoval jsem větev dostatečně? Neměl jsem redukovat jinou? Měl jsem vůbec tu 

redukci provádět? Nevydrţel by po odborném zásahu ten javor bezpečný ještě dalších 5 let? Neměl jsem 

poţadovat ponechání torza místo jeho úplné likvidace? Jedině tento způsob - jakési „ …pochybování o sobě 

samém“ - přivede jedince k potřebě se vzdělávat a vzdělávat se neustále. To nejhorší, co můţe kaţdý obor 

potkat, jsou „odborníci“ stoprocentně přesvědčení o neomylnosti svého rozhodování a o své nadřazenosti nad 

ostatními, bez potřeby sebekontroly a dalšího poznávání. 

ODPOVĚDNÝ ÚŘEDNÍK 

Pokud se bavíme o stromech v našich obcích, máme zřejmě na mysli především ty veřejně přístupné, 

ke kterým můţeme přijít, sáhnout si na ně, sednout si pod jejich korunou. K některým mají mnozí z nás citový 

vztah, některé nás vyloţeně „hněvají“ a některých si všimneme aţ v okamţiku, kdy po nich zbude pařez. Svoji 

existenci si většina z nás bez stromů nedokáţe představit. Moţná má většina z nás stromy „pod kůţí“ víc, neţ 

si je ochotna připustit. A ať chceme nebo nechceme, o všech těchto stromech rozhoduje úředník. Není 

smyslem tohoto příspěvku, popisovat stávající právní úpravu v oblasti ochrany stromů, případně rozdělení 

pravomocí jednotlivých úřadů státní správy a samosprávy. Stačí nám si pouze uvědomit, ţe na kaţdé byť 

sebemenší obci je člověk, jeţ má ve své místní působnosti právo a zároveň i povinnost rozhodovat o existenci 

dřevin včetně jejich ošetření. V naprosté většině mají tito lidé na starosti i tisíce dalších věcí vnímané 

zaměstnavateli nebo jejich voliči jako daleko podstatnější. Stromy se pak v těchto obcích stávají okrajovou 

záleţitostí a rozhodování o nich nutným zlem. 

Stojí pak za úvahu, ptát se po smyslu zákona, který vám sice umoţní chránit na sídlišti proti 

rozzuřeným „přistíněným“ důchodcům 10-ti metrovou douglasku, ale zároveň je natolik benevolentní, ţe 

starostovi – truhlářovi v malé vísce o 10 kilometrů dále dá do ruky nástroj, díky němuţ dokáţe beztrestně 

skácet na hrázi obecního rybníka deset vitálních, 25-ti metrových dubů. Důvodem ke skácení uvedeným 

v rozhodnutí můţe být stínění vodní plochy, padání listí nebo dokonce i plodů na hráz nebo do vody. Je na vině 

zákon? Nebo je to celé o osobní odpovědnosti těch, kteří mají v této oblasti pravomoc delegovanou jim státem? 

Zcela jistě to druhé, protoţe za největší slabinu našeho systému veřejné správy lze povaţovat ten fakt, ţe 

umoţňuje úředníkovi nenést za svá rozhodnutí jakoukoli odpovědnost! Jistěţe v předchozím případě dubů 

můţe ČIŢP po prokázání nedostatečné závaţnosti důvodů mýcení uloţit obci pokutu, na které se bude pan 

truhlář v krajním případě podílet. Zbytečně se však přeruší na několik desítek let časová kontinuita i duch místa. 

Za tuto ztrátu starostovi trest nehrozí a hlupák zůstává hlupákem. 

… MOŢNOSTI TU JSOU! 

Je potěšující, ţe kaţdým rokem předchozích případů ubývá a roste počet těch, kteří se chtějí -byť 

okrajově - arboristikou zabývat. Kde je poptávka, roste i nabídka a rok od roku tak můţeme být v našem oboru 

svědky nově akreditovaných kurzů a školení. Je logické, ţe s přibývajícím mnoţstvím kolísá i jejich kvalita, 

ovšem na stranu druhou jsou tu stále jména, která drţí laťku hodně vysoko. Arboristika pronikla za posledních 

deset let na střední školy, kde dobře fungují i postgraduální programy. Velký kus práce odvádí Sekce péče o 

dřeviny jako součást Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.; Nadace partnerství, o.s. a jiné 

neziskové organizace. Výčet můţeme ukončit vlajkovou lodí arboristického vzdělávání v ČR - v minulém roce 

otevřený samostatný obor na lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy univerzity v Brně, který se zabývá 

výhradně výukou zaměřenou na mimolesní dřeviny. 

ÚŘEDNÍK = SUPERARBORISTA? 

Pokud je úředník ten, jeţ rozhoduje o stromech a v podstatné míře tak dokáţe měnit tvář našich sídel - 

našeho ţivotního prostředí, pak se oprávněně musíme ptát, jaké standardy by měl takový člověk splňovat. 

Existuje pro tyto lidi nějaká norma určující úroveň vzdělání a vědomostí vůbec? Bohuţel je v tomto smyslu 

vyjádření negativní. Respektive …, kaţdý úředník vykonávající na svém postu státní správu (nikoli 

samosprávu!) musí do určité doby od svého nástupu do zaměstnání sloţit zkoušku z tzv. zvláštní odborné 

způsobilosti. Ta dotyčného prověří výhradně ze znalosti správního práva a příslušných zákonů, na jejichţ 

základě bude v budoucnu vydávat správní akty (v případě kácení stromů jde o zákon č. 114/1992 Sb., o 

ochraně přírody a krajiny v platném znění). Z toho tedy vyplývá, ţe zkoušku lze úspěšně sloţit i bez základních 

znalostí oboru arboristiky a nelze ji tedy s určitostí povaţovat za společností poţadovaný standart. Míru úrovně 

vzdělání si tak musí kaţdý úředník stanovit sám. Je těţké z pozice autora tohoto textu určovat, co by měl 

takový úředník znát a umět, kdyţ on sám je úřadem zaměstnáván. Deset let praxe ho snad trochu opravňuje 

k sumarizaci problémů, se kterými se nejdříve jako pracovník orgánu státní správy a poté i samosprávy setkal. 

7


Aplikace arboristiky do reálného světa znamená fyzickou práci. Vţdy někdo musí vylézt do koruny, 

vykopat výsadbovou jámu, zatlouci kůl, uříznout větev. Praxe a osobní zkušenost získaná při arbo-pracích jsou 

tedy první věci, které by neměly našemu modelovému úředníkovi především v samosprávě chybět. Vţdyť jak 

jinak by mohl rozhodnout, zda je práce odvedena za úměrně dlouhou dobu i cenu? Jak jinak bude moci vytýkat 

zhotoviteli, ţe je vazba umístěna příliš nízko a na špatně zvolené větve, kdyţ ji sám nikdy před tím 

neinstaloval? 

Nezbytná je samozřejmě znalost zákonů a norem nebo minimálně povědomí o jejich existenci. Tento 

prostý fakt vyplývá většinou z negativ, která s sebou existence stromů v obci přináší. Ve větších městech 

budeme jen těţko hledat dřevinu, která se nenachází v ochranném pásmu nějaké z desítek inţenýrských sítí, 

v průjezdních profilech komunikací, výhledových trojúhelnících nebo která nebrání oslunění bytových jednotek. 

To vše jsou oblasti samostatně regulované právními normami a pokud chce náš modelový úředník 

vyargumentovat oprávněnost existence stromu, musí znát hranici, po kterou můţe jít. 

Samostatnou kapitolu v kaţdodenním ţivotě úředníka tvoří střet stavební činnosti a dřevin. Pokud jsme 

v úvodu označili arboristiku za dynamicky se rozvíjející obor, pak to o stavebnictví platí dvojnásob. Obrovská 

konkurence stavebních firem jde ruku v ruce s vývojem stále sofistikovanějších technologií. Tento neustálý tlak 

na rychlost, přesnost a efektivnost zapříčinily, ţe sousloví „NEJDE TO“ dnes ve stavebnictví prakticky 

neexistuje; vše je pak pouze otázkou peněz. Úlohou modelového úředníka je znalost těchto stavebních 

technologií a postupů a mít povědomí o jejich ceně. Následně je nutné si vytvořit pro všechny stejné podmínky 

a jejich dodrţování striktně a bez výjimky vyţadovat. 

S těmito a mnohými dalšími oblastmi se setká úředník ve většině případech aţ v praxi. Na tomto místě 

je třeba říci, ţe ţádný učený z nebe nespadnul. Je naivní případná představa úřadu, ţe čerstvý absolvent 

nebude dělat v procesu ochrany dřevin nebo správy zeleně chyby. Vţdy je však nutné se z těchto chyb poučit a 

jít dál. V našem oboru pracujeme s ţivými organizmy, přičemţ kaţdý z nich je rozdílný. Nemůţeme tedy do 

budoucna počítat s tím, ţe naše tak těţce získané vědomosti o nich, budeme moci na kaţdý aplikovat 

se stoprocentním úspěchem. Jedině prohlubování poznatků o fungování stromu a znalost jeho reakcí na vnější 

podněty nás můţe k tomuto úspěchu přiblíţit. Doufejme, ţe se tak stane co nejdříve. 

8

Náporová plocha koruny 


Vztah mezi velikostí plochy koruny a velikostí vznikajících zatíţení je jasný: 

čím větší plochu strom vystavuje proudění, tím větší zatíţení vzniká. Energie 

proudícího vzduchu je předávána vlivem tření vzduchu o povrch listů, větví a kmene 

a vlivem přímého působení na listy, větve a kmen. 

Ke koruně stromu ale nelze přistupovat jako k pevné plné ploše. Koruna 

stromu vystavená proudění vzduchu mění svůj tvar a tím efektivně sniţuje vznikající 

síly. Listy se při větru natáčejí díky flexibilním řapíkům po směru větru a vystavují tak 

proudu vzduchu svůj nejmenší rozměr. (Část energie je také spotřebována právě na 

deformaci řapíku, tedy na deformaci chemických vazeb a vnitřní tření v pletivu. 

Kinetická energie se mění na tepelnou.) 

Stejně jako listy se chovají i slabší větve. I ty se sklání ve směru větru a tím 

sniţují náporovou plochu koruny. Se zvyšující se silou větru se pak deformují i 

silnější větve. Nejmenší odpor má koruna tedy při vysokých rychlostech větru. Tento 

efekt je označován jako streamlining a je velmi dobře pozorovatelný například na 

bříze bělokoré nebo převislých varietách vrb. Skloněním větví se koruna stává i 

jakoby kompaktnější, zmenšuje se její náporová plocha. Tento efekt je označován 

jako rekonfigurace. 

Někteří autoři uvádí, ţe při rychlosti větru do 11m/s-1 je redukce plochy zhruba 20%, 

při rychlostech nad 20m/s-1 aţ 60%. 

Velikost náporové plochy koruny je i jednou ze vstupních informací pro 

výpočet velikosti síly větru působící na strom. Podle úrovně přesnosti výpočtu se 

mění přístup ke stanovení plochy koruny. 

Nejjednodušším přístupem je nahrazení plochy koruny vhodným 

geometrickým útvarem (nebo zařazení koruny do některé z předem definovaných 

vybraných forem koruny pouţívané například metodou SIA – Statisch Integrierte 

Abschatzung, Wessolly, 1997, více o metodě SIA níţe). Tento přístup je však 

vhodný pouze pro orientační zátěţovou analýzu, bez zásadních rozhodnutí o osudu 

stromu. Síly, vypočtené za pouţití takto stanovené velikosti náporové plochy koruny 

jsou veliké a dle členitosti koruny lze očekávat poměrně velké předimenzování 

vznikající síly. 

Dalším moţným přístupem je co nejpřesnější zjištění náporové plochy 

obkreslením kontury stromu na digitální fotografii (např. v programu Treestab 

vyvinutým Ing. Petrem Koňasem, Ph.D. – Ústav nauky o dřevě Mendlovy univerzity 

v Brně). Tento postup je v České republice uplatňován při zátěţových analýzách pro 

běţnou potřebu zhodnocení provozní bezpečnosti stromů. Nevýhodou je redukce 

problému do 2D. (viz obr.1) 

Nejsloţitějším přístupem je vytvoření propracovaného grafického 

geometrického modelu (např. v programu Ansys – obr.2) umoţňující zatím 

nejpreciznější výpočet vznikajícího napětí. Metoda je však hardwarově i obsluţně 

velmi náročná a její hromadné vyuţití je zatím daleko. 

9 

Bára Nekvapilová 

Studentka 3. VOŠ, 

Zahradnická škola Mělník 

bjakobara@seznam.cz


Obr. 1: Náporová plocha stromu Obr.2: Vektory působícího o větru na plášti 

zjišťovaná v programu Treestab stromu, snímek z numerické analýzy 

(Praus L., 2006) (Praus L., 2006) 

Ve většině případů je zatíţení větrem vypočítáváno dle klasické Newtonovy rovnice pro odpor kapalin: 

F=0,5⋅Cw⋅A ρ⋅v2 

kde F je vznikající síla, 

Cw je koeficient aerodynamického odporu, 

A je náporová plocha, 

ρ je hustota vzduchu, 

v je rychlost proudění. 

Je nutno si uvědomit limity tohoto způsobu výpočtu, který počítá s nestlačitelnou kapalinou a 

laminárním prouděním. Navíc se jedná o statické zatíţení, nikoliv dynamické. Navzdory tomuto je výpočet 

obecně uţívaný, v některých případech je modifikován pomocí koeficientů. Problematické je určení koeficientu 

aerodynamického odporu. Představovaný koncept je i přes tato nutná zjednodušení široce pouţíván pro 

hodnocení pravděpodobnosti selhání významných stromů. 

Koeficient aerodynamického odporu 

Vyjadřuje odpor koruny vůči pronikání vzduchu. Někdy bývá také označován jako prodouvavost, 

koeficient prodouvavosti, který je stanoven jako podíl mezi mnoţstvím vzduchu před a za korunou. 

Velikost Cw u stromu není konstatntní. Je funkcí druhu stromu a rychlosti proudění vzduchu. Vliv druhu 

je dán anatomickými, morfologickými a mechanickými rozdíly v architektuře koruny, struktuře a vlastnostech 

dřeva kmene a větví. 

Hodnota koeficientu odporu koruny je v literatuře udávána od 0,20 do 0,45. Problematický je způsob 

získávání těchto koeficientů, které je prováděno buď v aerodynamických tunelech nebo za pomoci vozidel, vţdy 

na malých vzorcích, malých stromech či jednotlivých větvích. 

Metoda SIA (Statisch Integrierte Abschätzung) 

Pomocí této metody je moţné definovat vliv vybraných defektů na statické poměry stromu a určit 

velikost zátěţe vznikající při namáhání předmětného stromu větrem. 

Metoda SIA je určena výhradně pro solitérně stojící stromy, s pouţitím koeficientu je však moţné 

metodu pouţít i pro stromy rostoucí v aleji. 

10

Vstupními hodnotami jsou: 


- druh stromu, 

- průměr kmene (měřený ve výšce 1m!), 

- tloušťka borky (= tloušťka všech pletiv vně dřevního válce tj. borka, kůra, lýko), 

- výška stromu (měřená výškoměrem), 

- tvar koruny (zařazení do jedné ze čtyř forem, obr. 3) , 

- (pro hodnocení ochranného vlivu aleje i rozestup stromů v aleji) 

Obr. 3: Tvary korun pro vyuţití v rámci metody SIA (Kolařík a kol., 2010) 

Pro účely stanovení odporu větru se při hodnocení uvaţuje s plně olistěnou korunou, typickou pro daný taxon, 

tedy s plně vitálním jedincem. 

Postup hodnocení 

Metoda SIA pracuje s pěti diagramy (A aţ E). 

1. stanovení základní hodnoty stability – diagram A a B, 

2. zhodnocení ochranného vlivu aleje – diagram E, 

3. zjištění vlivu případné dutiny na statické poměry stromu – diagram C, 

4. navrţení eventuálního stabilizačního řezu – diagram D. 

Prvním krokem je vyhledání diagramu A pro daný druh stromu. Křivky diagramu A pro metodu SIA jsou 

v současné době vypracovány pro: 

Abies alba 

Acer pseudoplatanus 

Aesculus hippocastanum 

Betula spp. 

Fagus sylvatica 

Fraxinus excelsior 

Larix decidua 

Picea abies 

Platanus x hispanica 

11 

Populus nigra 'Italica' 

Populus spp. 

Quercus spp. 

Robinia pseudoacacia 

Salix alba 

Salix x sepulcralis 

Sequoiadendron giganteum 

Tilia spp. 

Ulmus spp. 

V případě, ţe hodnotíme druh, pro který dosud není diagram A zpracován, vybereme podle vlastností 

jeho dřeva diagram druhu podobného. 

Pro změřenou výšku stromu a stanovený tvar koruny odečteme z křivky diagramu A tabulkový průměr 

kmene tj. nutný průměr kmene, který by daný jedinec měl mít na konkrétním stanovišti, aby se jeho základní 

hodnota stability rovnala 100%. 

Všechny A diagramy jsou sestaveny pro podmínky volné krajiny (výjimkou je diagram pro smrk, který 

tyto případy rozlišuje). Jestliţe strom neroste na stanovišti popsaném z hlediska charakteristik proudění větru 

jako „krajina“, provedeme úpravu tabulkového průměru pro danou lokalitu. Pro stanoviště typu „vesnice“ 

tabulkový průměr zmenšíme o 5%, pro typ „město“ o 10%.


Obr. 4: Vyuţití diagramu A a B v rámci metody SIA (E. Brudi, Brudi & Partner TreeConsult, 2004) 

Dále pro hodnocený strom zjistíme tzv. čistý průměr kmene, tedy průměr kmene minus 2x tloušťka 

borky. Tento čistý průměr kmene pak vydělíme tabulkovým průměrem kmene. Získanou hodnotu vyneseme na 

křivku diagramu B a na spodní stupnici přímo odečteme základní hodnotu stability daného jedince. 

Získáváme tedy procenty vyjádřenou míru bezpečnosti proti zlomu. Tato procentuální hodnota se 

vztahuje k rychlosti větru 12 Beaufortovy škály (tj. 32m.s -1 - síla orkánu). 

Pokud stromy rostou v aleji, jsou ze stran chráněny okolními jedinci před větrným prouděním. Jejich 

nutný průměr kmene je tedy niţší neţ v případě, ţe by rostly soliterně. Pro zohlednění tohoto faktoru slouţí 

diagram E. Vydělením odstupové vzdálenosti mezi jedinci výškou hodnoceného stromu a vynesením této 

hodnoty proti křivce diagramu E získáme hodnotu faktoru zvýšení stability stromu ochranným vlivem okolních 

stromů. Vynásobením základní hodnoty stability stromu získané z diagramu B tímto faktorem dojde k její úpravě 

pro vliv aleje. 

Na rozdíl od ostatních metod, které interpretují vliv dutiny se změřenou zbytkovou stěnou na statické 

poměry stromu, metoda SIA k této problematice přistupuje z opačné strany: definuje minimální zbytkovou 

stěnu, při níţ bude mít strom stále ještě základní hodnotu stability 100%. 

Vydělíme číslo 100 základní hodnotou stability stromu a vypočtenou hodnotu vyneseme do diagramu 

C. Vynásobením získané hodnoty hodnotou čistého průměru kmene dostáváme nutnou zbytkovou stěnu dutiny. 

V případě, ţe základní hodnota stability získaná z diagramu B je příliš nízká, lze přistoupit ke stabilizaci 

stromu. Autor metody SIA jako stabilizační zásah navrhuje mírné sesazení koruny v její vrcholové části. 

Tento zásah: 

- nesmí výrazněji ovlivnit habitus koruny 

- musí se pohybovat pouze v oblasti slabých větví (cca 5-10cm průměr) 

- je třeba jej provádět pouze v nezbytně nutném rozsahu 

Cílem je zvýšení základní hodnoty stability nad úroveň 100%. Spočítáme tedy, kolikrát se musí zvýšit 

základní hodnota stability stromu, aby dosáhla poţadované úrovně 100% (například při základní hodnotě 

stability 50% je to 2x, při 67% je to přibliţně 1,5x apod.). Z diagramu D vybereme křivku odpovídající tvaru 

koruny hodnoceného stromu a zjistíme navrhovanou úroveň stabilizačního řezu. Křivky vyjadřují redukci 

v krocích po 2 metrech pro strom s výškou 26m. Pro konkrétního jedince je nutné přepočíst skutečnou výši 

redukce. V případě pouţití metody SIA v podobě internetové aplikace přepočet není nutný (k volnému pouţití 

například na http://sag.baumwert.de/sia/sia.php či http://old.performance-web.de/brudi/sia_en.asp). 

12


Př. přepočtu: 

Výpočet úrovně redukce koruny pro křivku A pro strom 

s výškou 34m: 

26m = 100% 

19m = 73% (19/0,26) 

Redukce A = 2 . 0,73 = 1,46 1,5m 

Obr. 5: Pouţití diagramu D v rámci metody SIA (E. Brudi, 

Brudi & Partner TreeConsult, 2004) 

Metoda WLA – Wind Load Analysis 

Tato metoda byla vyvinuta v rámci spolupráce společností Safetrees, s.r.o. a Ústavu nauky o dřevě 

Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické fakulty. Princip metody WLA je podobný jako 

výše popsané metody SIA. Metoda WLA je však rozšířena o výpočet odolnosti stromu proti torznímu zatíţení, 

moţnost hodnotit stabilitu stromu pomocí reálné kontury daného stromu. Také byl rozšířen seznam taxonů u 

nichţ je moţné výpočet provádět. Metodu je moţné vyuţívat v podobě tištěných manuálů i pomocí internetové 

kalkulačky na stránce www.wla.cz . 

Spolu s moţnostmi metodiky se rozšířily i vstupní parametry. Jsou jimi: 

- taxon stromu, 

- průměr kmene, 

- tloušťka borky, 

- výška stromu, 

- průmět koruny, 

- výška nasazení koruny, 

- excentricita stromu (vzdálenost těţiště od osy) 

Aktuální seznam druhů, pro něţ je moţné provést výpočet: 

Abies alba 

Acer campestre 

Acer negundo 

Acer pseudoplatanus 

Acer saccharinum 

Acer saccharum 

Aesculus hippocastanum 

Ailanthus 

Aldus 

Betula pendula 

Carpinus betulus 

Castanea sativa 

Cedrus 

Cercis siliquastrum 

Fagus sylvatica 

Fraxinus excelsior 

Gledistsia triacanthos 

Juglans nigra 

Juglans regia 

Larix decidua 

Liriodendron tulipifera 

Picea abies 

Pinus pinaster 

13 

Pinus sylvestris 

Platanus acerifolia 

Populus nigra 

Populus nigra 'Italica' 

Populus x euroamericana 

Pyrus communis 

Quercus rubra 

Quercus robur 

Robinia monophylla 

Robinia pseudoacacia 

Salix alba 

Salix x sepulcralis 

Sequoiadendron giganteum 

Sorbus aucuparia 

Tilia cordata 

Tilia hollandica 

Tilia platyphyllos 

Tilia tomentosa 

Tilia x euchlora 

Ulmus glabra 

Ulmus laevis

Krok A 


V kroku A uţivatel zadává všechny potřebné dendrometrické parametry daného stromu potřebné pro 

výpočet a volí mezi oblým nebo trojúhelníkovým tvarem koruny (oblý pro listnáče, trojúhelníkový pro jehličnany). 

Důleţité je dodrţovat všechny zásady pro zjišťování dendrometrických parametrů, aby nedošlo k chybám 

v následujícím výpočtu. 

Krok B 

Během kroku B se vypočítává základní hodnota stability stromu v oblasti odolnosti proti ohybovému a 

torznímu zatíţení. Z tabulky A se odečte plocha koruny na základě známé výšky koruny a průmětu koruny a 

volí se koeficient stanoviště (volná krajina, ves/členitý terén, příměstská oblast, město). Další informací nutnou 

pro výpočet základní hodnoty stability při ohybovém zatíţení je hodnota koeficientu materiálových vlastností 

získaná z diagramu B. Jedná se o bezrozměrnou veličinu, která kombinuje údaje o materiálových vlastnostech 

daného taxonu a hodnotě aerodynamického odporu koruny přepočtené na čistý průměr kmene. Hodnota se 

odečítá z křivky diagramu na základě známého čistého průměru kmene. Poslední vstupní hodnotou pro výpočet 

je umístění těţiště koruny. Ta se odečte z tabulky C na základě známé výšky stromu a výšky nasazení koruny. 

Výpočet základní hodnoty stability v torzním zatíţení se provádí obdobným způsobem. Pro výpočet se však 

pouţívají jiné hodnoty materiálových vlastností (diagram D) a místo výšky těţiště koruny se ve výpočtu pouţije 

excentricita koruny. 

Z těchto údajů se jednoduchým výpočtem získá základní hodnoty stability stromu při ohybovém a 

torzním zatíţení v % při rychlosti větru 32m.s -1 . Jestliţe je vyšší neţ 100%, strom má určitou „statickou rezervu“ 

a je schopný danou zátěţ absorbovat. Nosnost takového stromu můţe být eventuelně sníţena nějakým 

defektem. V případě, ţe je základní hodnota stability stromu v krutu pod hodnotou 100%, lze sníţit excentricitu 

koruny realizací stranového stabilizačního řezu (řezu symetrizačního) a opakovat výpočet, zda byl tento zásah 

adekvátní. 

Krok C 

Základní hodnotu stability stromu v oblasti odolnosti v ohybu lze dále upravit na základě nalezených 

defektů buď výběrem z katalogu defektů (dutina či tlaková vidlice), kde má kaţdý defekt přiřazen koeficient, či 

získáním koeficientu na základě údajů o zbytkové stěně. V případě, ţe nemáme spolehlivé informace o 

zbytkové stěně, lze pouţít metodu 3, jejímţ výstupem není úprava základní hodnoty stability, ale údaj o 

minimální zbytkové stěně nutné pro dosaţení základní hodnoty stability 100%. Na základě tohoto údaje lze 

následně odhadnout, zda hodnocený strom lze povaţovat za dostatečně stabilní. 

Krok D 

V případě, ţe odolnost proti ohybovému zatíţení (základní hodnota stability v oblasti odolnosti v ohybu) 

je niţší neţ 100%, nebo jestliţe dojde během kroku C ke sníţení této hodnoty pod 100%, lze v rámci kroku D 

zjistit vliv případného stabilizačního řezu na tuto hodnotu. Ten se výrazně různí podle stupně vyvětvení stromu 

(zásadní především u stromů rostoucích v uličních stromořadích, u kterých je koruna uměle vyvyšována pro 

zajištění podjezdné/podchodné výšky). Podle poměru výšky kmene a výšky celého stromu je třeba vybrat 

správný diagram (obr. 6) pro následný výpočet. 

Obr. 6: Diagramy korun v rámci metody WLA 

(Kolařík a kol., 2010) 

Výstupem je zde, stejně jako u metody SIA, 

návrh čtyř kontur úrovní redukce koruny stromu (A, 

B, C, D) a nová základní hodnota stability stromu 

upravená vlivem realizace některé z kontur 

stabilizačního řezu. 

Obr.7: Krok D metody WLA – stabilizační řez 

(www.wla.cz) 

14


Moţnost vlastního provedení stabilizačního řezu musí být zhodnocena kvalifikovaným 

arboristou na základě posouzení konkrétního stromu (jeho umístění, architektury koruny, schopnosti 

regenerace, aktuální fyziologické vitality apod.) 

Redukční řezy 

Jedná se o kategorii více druhů řezů jejichţ výsledkem je redukce velikosti koruny stromu. Jsou to 

speciální řezy prováděné zejména z objektivních důvodů omezení velikosti koruny směrem k překáţce (dům, 

nadzemní vodiče elektrického vedení apod.), zvýšení stability stromu (zmenšení náporové plochy koruny, 

posunutí těţiště, odlehčení části koruny) symetrizace koruny a jiné. 

Zvláštní kategorií redukčních řezů je řez prosvětlovací. 

Redukční řez je prováděn zakracováním koncových částí větví na níţe rostoucí rozvětvení. Větve, na 

jejichţ rozvětvení je sesazení prováděno, musí mít minimálně 1/3 průměru větve odřezávané. Redukce koruny 

nesmí být příliš radikální a musí zohledňovat aktuální vitalitu stromu. Redukční řez zachovává v maximální míře 

přirozený habitus a integritu koruny. Redukční řez není dekapitace koruny nebo radikální sesazení koruny na 

kosterní větve. 

Tento typ řezu lze pouţívat pouze tehdy, jestliţe není jiný způsob, jak strom zachránit a (nebo) 

eliminovat nebezpečí, které strom pro své okolí v původním stavu představuje. 

Řez redukující rozměry korun znamená trvalé poškození jejich přirozeného habitu i zdravotního stavu. 

Navíc se úměrně rozsahu zákroku redukují všechny jeho pro ţivotní prostředí prospěšné funkce. Velké plošné 

rány, které jsou vedeny napříč větvemi, se snadno infikují dřevokaznými houbami, které rozkládají dřevo a 

následně se vytvářejí dutiny. Ty způsobují sníţení stability stromů a zhoršují jejich zdravotní stav, coţ vede ke 

zkrácení jejich ţivota a někdy i k rychlému úhynu dřeviny. Radikální ořez korun je velmi silným stresorem, který 

negativně ovlivňuje energetický metabolismus dřeviny a můţe výrazným způsobem sníţit také rezistenci 

dřeviny vůči patogenům. 

Radikální zmenšení rozměrů koruny nikdy nesmí znamenat (aţ na zcela ojedinělé výjimky: např. u 

pyramidálních topolů) odříznutí (sesazení) koruny včetně části kmene. Tento zákrok se rovná úplnému zničení 

stromu. 

Při radikálním ořezu starých, nemocných nebo oslabených stromů je třeba postupovat velmi opatrně a 

případně ořez rozloţit na více etap, tj. realizovat jej postupně ve 2 - 3 letech, aby strom snadněji zvládl řezem 

vyvolané stresové reakce. Radikální ořez korun se musí uskutečňovat vţdy mimo vegetační období. Důleţité je 

stromům zajistit v následujících několika letech dostatečnou zálivku. 

Základní podmínkou následující péče o tyto stromy je zajištění nejdříve výchovného a později 

pravidelného odborného řezu jejich sekundárních korun. Je proto třeba si uvědomit, ţe při řezu, kdy se 

zásadním způsobem redukují rozměry koruny, se zvyšují také výrazně finanční i pracovní nároky na následné 

ošetřování těchto dřevin. 

Vzhledem k tomu, ţe řez omezující rozměry koruny zásadním způsobem stromy poškozuje, můţe být 

v případě neoprávněnosti zásahu vyvozen příslušný postih v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně 

přírody a krajiny. Podle § 7 tohoto zákona jsou dřeviny chráněny před poškozováním, které by mohlo způsobit 

podstatné a trvalé sníţení jejich ekologických a estetických funkcí, nebo bezprostředně či následně můţe 

způsobit jejich odumření. 

Seznam literatury: 

PRAUS, Luděk Mechanická stabilita stromů a metody jejího zjišťování. In Plošné poškození lesů způsobené povětrnostními 

vlivy. Kostelec nad Černými lesy : Česká lesnická společnost, 2006. s. 33-41. ISBN 80-02-01838-9. 

BLAHOŇOVSKÁ, Eva. Analýza a verifikace metody WLA pro hodnocení stability stromů. Brno, 2007. 71 s. Diplomová 

práce. Mendelova univerzita v Brně. 

Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, I. díl : Metodika ČSOP č. 5. 2. doplněné vydání. Vlašim : 

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2003. 328 s. ISBN 80-86327-36-1. 

Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, II. díl : Metodika ČSOP č. 6. 3. doplněné vydání. Vlašim : 

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2010. 696 s. ISBN 978-80-86327-85-3. 

GREGOROVÁ, Boţena. Řez a konzervační ošetření dřevin. Mělník : Střední zahradnická škola v Mělníku, 2000. 21 s. 

Tree Consult : Court-certified experts on trees and arboriculture [online]. 22.10.2004 [cit. 2011-01-15]. Articles. 

Dostupné z WWW: 

www.wla.cz 

15


Přírodě blízké metody ošetřování stromů 

„Přírodě blízký způsob“ ošetřování starých stromů patří v posledních několika 

letech k poměrně často diskutovaným tématům. Přestoţe jim byl věnován dostatek 

prostoru na arboristických konferencích a seminářích, stále se v praxi setkávám 

s mnoţstvím hrubých chyb v péči o stromy veterány, které pramení především 

z nepochopení hlavních zásad. Ačkoli je problematika péče o staré stromy poměrně 

komplikovaná, lze shrnout několik základních zásad a principů v přístupu ke starým 

stromům a v péči o ně. 

Přírodě blízký přístup v péči o staré stromy vychází z procesu stárnutí stromů a 

jejich přirozené kolonizace jinými organismy. Těmto jevům nelze dlouhodobě efektivně 

zabránit. Vnímání stromu se rozšiřuje na jeho okolí a organismy, které jsou s ním více či 

méně úzce spjaté. Specifický přístup k senescentním stromům tedy vychází z jejich 

přirozené ţivotní strategie, respektuje jejich fyziologii, včetně potřeb přidruţených 

organismů. Smyslem „přírodě blízké“ péče o staré stromy je prodlouţení ţivota stromů a 

zajištění provozní bezpečnosti v jejich okolí a to takovým způsobem, který ovlivní 

přirozené procesy co moţná nejméně. 

Stárnutí stromu 

Stárnutí stromu je přirozeným fyziologickým procesem. Jednotlivá ţivotní stadia 

na sebe navazují jako nepřetrţitý proces o různé délce trvání. Ta je ovlivněná především 

genetickou dispozicí druhu, vitalitou stromu a vnějšími stresovými faktory. V přirozených 

podmínkách lze ţivot stromu rozdělit do tří hlavních stádií (Read, 2000, Fay 2002): 1. 

formativní (výchovné) stadium, 2. plná aţ pozdní zralost a 3. stadium veterána. 

Vyuţití přírodě blízkých metod v péči o stromy se týká stádií D-G na uvedeném 

schématu, tedy od plné nebo lépe aţ pozdní zralosti (C-D). Ta nastává po dosaţení 

maximálního korunového zápoje. Tehdy zaniká apikální růst, mnoţství ţivin 

produkovaných listy se pohybuje na stejné úrovni, dřevní zásoba kulminuje. Ačkoli se 

rychlost růstu výrazně zpomaluje a šířka letokruhů se zmenšuje, strom nadále mohutní. 

Přibývá dysfunkčních pletiv, začíná kolonizace saproxylickými organismy. Strom začíná s 

odstavováním větví („retrenchment“ - viz níţe). Na periferiích koruny se projevuje pokles 

vitality, koruna se otevírá a uvnitř v jejích niţších partiích a na kmeni je podporován růst 

sekundárního obrostu (Kolařík, 2003). 

Obr. 1,2 Přirozené stárnutí stromů – různá ţivotní stadia dubů 

16 

Ingrid Kochová 

Treewalker, s.r.o. 

Ingrid.kochova@treewalker.cz


Stadium veterána (D-G) (Read, 2000) – Obvod kmene se neustále zvětšuje, koruna odumírá, sniţuje se délka 

ročního přírůstu. Charakteristická je výrazně rostoucí aktivita hub a vzrůstající objem mrtvého dřeva. Strom se 

postupně stále více otevírá vnějšímu prostředí, mnohonásobně se zvětšuje jeho povrch, prudce vzrůstá jeho 

hodnota pro ostatní organismy. Zmenšuje se aktivní listová plocha, strom není schopen vyprodukovat 

dostatečné mnoţství asimilátů. Koruna se začíná zahušťovat sekundárním obrostem, který postupně přebírá 

hlavní asimilační funkci. Dochází k postupnému odstavování větví vyšších řádů. Tento proces se nazývá 

„retrenchment“ – zkracování. Redukován je i kořenový systém, který odumírá. Strom v posledním období 

ţivota, u kterého dochází ke zkracování, můţe vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu i navzdory rozsáhlé 

hnilobě. Stadium veterána můţe také v ţivotě stromu trvat nejdéle (Fay, 2002). 

Obr. 2 Ţivotní stadia stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000): 

A B C D E F 

G 

Formativní 

stadium 

Plná až pozdní zralost 

Stadium verterána 

A - B 

B - C 

C - D 

D - E 

Juvenilní presexuální 

stadium 

Juvenilní až raná 

zralost 

Plná až pozdní zralost 

Rané stadium 

Mladý strom s vysokou vitalitou 

Růst podpořen bohatou činností mykorrhizy 

Intenzivní růst, velké roční přírůstky 

Minimální přítomnost nefunkčních pletiv 

Růst až do dosažení maximálního korunového 

zápoje 

Kolonizace saproxylickými organismy 

Maximální produkce semen 

Počátek přirozeného odstavování větví 

Vzrůst počtu dysfunkčních pletiv 

Zvýšená kolonizace a aktivita hub 

Zkracování v koruně 

Zmenšování ročních přírůstů 

Zvýšená vitalita ve spodních patrech koruny 

Zvýšená aktivita hub a dřevní hniloby 

Zvýšená kolonizace rostlinstvem a 

saproxylickými živočichy 

E - F Střední až pozdní Pokročilý proces zkracování 

stadium Pokles ročních přírůstů 

Zmenšování koruny 

Velký počet rozsáhlých dutin 

Selhávání koruny 

Pokles vitality 

Pokročilá hniloba jádrového dřeva 

Velké centrální dutiny 

Pokročilá aktivita fauny a flóry 

F - G Senescence Konečný rozklad vedoucí k zániku 

Pokračující aktivita hub 

Maximální aktivita saproxylických organismů 

Recyklace živin 

17 

Ideální přirozený stav: 

optimální růst 

Nízká 

hodnota 

habitatu 

Rostoucí 

hodnota 

habitatu 

Vysoká 

fyziologická 

vitalita 

Odumření 

Postupný 

pokles 

vitality


Stadium veterána přitom nemusí nutně vést k odumření jedince. 

Jednotlivé dostatečně ţivotaschopné části rozpadajícího se původního stromu 

mohou přeţít jeho rozpad a fungovat dále samostatně znovu od mladších stádií 

fyziologického stáří (Read, 2000). To je podmíněno dvěma hlavními faktory: 

fyziologickou dispozicí daného jedince (zásadní je činnost kambia, spících a 

adventivních pupenů, adventivních kořenů) a jeho genetickou dispozicí 

(předpoklad daného druhu) (Fay, 2002). Nový jedinec pak vzniká vegetativně 

z rozpadlého mateřského stromu, buď po jeho celkovém kolapsu nebo 

následkem zakořeněním převislých či polehlých větví dotýkajících se půdy 

(zahříţením). Geneticky tedy jde o 

téhoţ jedince. Takové stromy nazývá 

Read (2000) Fénixy („phoenix 

regeneration“). Charakteristické je to 

pro lípy, habry, buky, vrby, olše, topoly, mišpuli, střemchu. 

Biodiverzita 

Staré stromy v sobě zahrnují 

obrovské mnoţství nik vhodné pro osídlení 

jinými organismy. Kolonizace stromu je 

naprosto přirozená uţ od jeho formativního 

stádia. V souvislosti s procesem stárnutí, kdy 

se strom stále více otevírá vnějšímu prostředí, 

jeho hodnota pro ostatní organismy prudce 

vzrůstá. Je kolonizován řadou dřevokazných 

Obr. 4 Tvorba adventivních kořenů u buku 

hub, ty nastartují rozkladné procesy, které 

Obr. 5 Zahříţení větví a vznik samostatných jedinců u vrby 

zpřístupní ţiviny dalším formám ţivota. 

Postupným osídlováním vznikají mezi 

organismy velmi sloţité vztahy a různě těsné vazby. Vysoce specializované interakce zajišťují relativně 

uzavřený koloběh ţivin a kontinuitu ekosystému (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Odumřelé dřevo je vedle 

půdy druhově nejbohatší nikou lesního ekosystému (Míchal, 1999 in Vrška, 1999). Z hlediska biodiverzity je 

tedy jeho význam nezastupitelný. 

Houby Houby jsou skupinou, která ţije se stromy ve výrazné interakci. V mladších ţivotních stádiích 

stromů se jedná o symbiotický vztah (mykorrhizu), u starých stromů především o rozkladné procesy hnilob. Ty 

nemusí být nutně chápány jako negativní jev, protoţe činnost hub z hlediska odlehčení profilu stromu můţe být 

oboustranně výhodná a nemusí výrazně ovlivnit délku ţivota stromu (Read 2000 in Kolařík 2003), ani jeho 

statické poměry (Wessoly, Erb, 1998 in Kolařík 2003). Podstatnou vlastností hub je schopnost rozkládat 

lignocelulózy. Inicializují sukcesní pochody vedoucí k humifikaci a někdy aţ k mineralizaci dřevní hmoty. 

Dřevokazné houby jsou jedinou skupinou organismů, která je činností svých enzymů schopná efektivně 

odbourávat a vyuţívat veškeré sloučeniny obsaţené ve dřevě (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Svou činností 

připravují dřevo do forem stravitelných pro ostatní organismy. 

18 

Obr. 3 Rozdělení kmene u moruše


Hmyz Nejpočetnější skupinou vázanou na dřevo starých stromů je 

xylobiontní hmyz. Vysoké procento přitom tvoří druhy vzácné a ohroţené. Nejvíce 

ohroţených je asi 350 druhů existenčně vázaných na rozkládající se dřevo. Aţ 

polovina z nich je ohroţena vyhynutím (někteří krasci, tesaříci, roháči a roháčci, 

páchník, pestřenky, potemníci, atd.). Jejich výskyt se omezuje prakticky jen na 

některé přírodní rezervace a na náhradní biotopy, jakými jsou obory, hrázové 

porosty rybníků, historické parky, zámecké zahrady a aleje (Míchal et al. 1999). 

Ptáci Na hmyz se nabalují další potravně závislí ţivočichové, jiní 

vyuţívají vhodných biotopů pro úkryt, hnízdění, přezimování apod. Mezi početnou 

skupinu vyuţívající staré stromy zejména kvůli hnízdění a potravě patří ptáci 

(strakapoud, datel, ţluna, sýkora, lejsek, brhlík lesní, holub doupňák, puštík 

obecný, sýček obecný). Do kategorií ohroţených aţ kriticky ohroţených druhů 

vázaných na staré stromy kvůli hnízdění spadá 27 druhů ptáků (např. čáp černý, 

jestřáb lesní, ostříţ lesní, ţluva hajní, atd.). Hlavní doba hnízdění je od Obr. 6 Sírovec ţlutooranţový (Laetiprus 

dubna do června, některé druhy však začínají hnízdit mnohem dříve, např. 

krkavec, výr a další sovy jiţ od února; jiné zase o něco později, jako např. 

jiřičky v září aţ říjnu. 

sulphureus) 

Obr. 7 Netopýr zimující v dutině staré 

Savci V našich podmínkách se vyskytuje 11 druhů 

netopýrů vázaných na dutiny stromů, z toho je pět ohroţeno 

vyhynutím (netopýr Brandtův, černý, parkový stromový a velkouchý). 

Z ostatních savců, kteří vyuţívají dutin ve stromech, lze uvést např. 

kunu lesní, veverku obecnou plšíka lískového, myšici křovinnou, 

plcha velkého, ale i mnoho jiných savců, kteří hledají dočasný úkryt, 

kupř. lišku obecnou. Jejich těsná vazba na ekosystémy starých 

stromů však není známa. 

Rostliny Z rostlin byla nejtěsnější vazba na odumřelé dřevo 

prokázána u mechorostů. Specializují se na kůru a stojící nebo leţící 

odumřelé dřevo v různých stupních rozkladu. Epixylické mechorosty 

tvoří velkou část v předběţných verzích Seznamů ohroţených 

mechorostů České republiky (12 druhů ohroţených játrovek, 10 

druhů ohroţených mechů) (Váňa 1993, 1995). 

lípy 

Ať uţ jsou vazby na staré stromy velmi těsné nebo jen 

náhodné, ať se jedná o organismy kriticky ohroţené, nebo běţně se vyskytující, v kaţdém případě je zcela 

zjevné, ţe staré stromy jsou z hlediska biodiverzity nesmírně bohatými ekosystémy. Význam starých stromů 

dále roste s jejich počtem. Skupiny stromů, nebo dokonce jejich porosty, poskytují mnohem vyšší stabilitu 

prostředí a větší počet specifických nik. Jsou také mnohem odolnější vůči vnějším vlivům (Read, 2000). 

Nicméně i jednotlivě se vyskytující starý strom můţe mít pro organismy vázané na tento typ prostředí 

nenahraditelný význam. 

V praxi není vůbec nutné a ani moţné, aby arborista, který se chystá strom ošetřit, byl schopen 

obsáhnout podrobné znalosti v oblasti entomologie, ornitologie, botaniky či mykologie. Bohatě postačí si 

uvědomit, ţe strom se svým okolím funguje jako sloţitý ekosystém a snahou tedy je narušit jej v nejmenší 

moţné míře za současného zajištění provozní bezpečnosti, nebo záchrana stromu před hrozícím kolapsem. 

19

Péče o staré stromy 


Péče o veterány je odlišná od standardní péče o mladší věková stadia stromů. Důvodem je zásadní 

odlišnost fyziologických procesů a „ţivotních strategií“ mladých stromů a veteránů. Některé zásahy specifické 

pro péči o mladé stromy jako např. vyzvedávání podjezdné a podchodné výšky jsou u starých stromů zcela 

kontraproduktivní (Kolařík, 2003). Stejně tak neopodstatněné obvodové redukce korun vyuţívané u veteránů 

jsou při uplatnění na mladších vývojových stadiích stromů hrubou technologickou chybou. Přírodě blízké 

metody ošetřování stromů lze pouţít u stromů v pozdní zralosti a dále. 

Navrţené zásahy na starých stromech musí stabilizovat statické poměry stromu a zároveň respektovat 

fyziologické funkce stromu, přirozený proces stárnutí i potřeby souvztaţných organismů. Hlavním cílem je 

prodlouţení ţivota stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Nejedná se však o konzervaci 

stromu v daném vývojovém stadiu nebo časovém období. Ošetření má ovlivnit přirozené procesy pouze tak, 

aby se předešlo statickému selhání jedince (pádu větví, rozlomení koruny či zlomu kmene, nebo vývratu celého 

stromu). Také je třeba vzít na vědomí, ţe ošetření veterána není jednorázovou záleţitostí. Péče musí být 

dlouhodobá a zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku (i několik desetiletí). 

Minimálním zásahem, který má zajistit provozní bezpečnost stromu, je bezpečnostní řez. V mnoha 

případech není nutné odstraňovat odumírající a poškozené větve celé, postačí jejich částečné zakrácení, 

kterým se dostatečně odlehčí. Ponechání stabilních pahýlů v korunách je ţádoucí. V pozdějších ţivotních 

stadiích stromů se dále přistupuje k lokálním redukcím a odlehčení problematických částí korun. 

U stromů senescentních je pak jediným způsobem, jak předejít statickému selhání obvodová redukce 

koruny. Tato redukce je zaloţená na modelu přirozeného vývoje korun stromů ve stáří, který kopíruje (Kolařík, 

2003). Záměrem je sníţit těţiště a dosáhnout stabilního stavu, ve kterém můţe veterán přeţívat ještě další 

desítky aţ stovky let. Redukci koruny je třeba rozfázovat do několika dílčích zásahů s odstupem několika let 

v závislosti na rozsahu redukce, druhu a vitalitě stromu (Fay, 2002). Redukce musí být vţdy citlivá, nemá 

narušit přirozený habitus stromu. 

Obr. 8,9 Stabilizační zásah – první fáze obvodové redukce koruny u lípy s výrazným tlakovým 

větvením a aktivní prasklinou kmene. Zásah nesmí poškodit habitus stromu. 

20


Zvláštní případem je redukce na ţivé nebo i zcela odumřelé torzo. Záměrem je zachovat co moţná 

nejdéle stojící dřevo (i odumřelé), jako vzácný biotop, na který je vázána řada organismů. Takové torzo však 

musí být pravidelně kontrolováno z hlediska provozní bezpečnosti. 

U veteránů se na rozdíl od klasických řezů mladších vývojových stádií stromů jiţ nepředpokládá uzavření 

rány, a to hlavně z důvodu vitality, přítomnosti hnilob a velikosti řezných ran. Zásah by měl být proveden 

takovým způsobem, aby byl co moţná nejméně patrný. Důraz je kladen na estetickou stránku přirozeného 

vzhledu. Techniky řezů napodobují přirozené zlomy. (I tyto technologie jsou na rozdíl od veteránů u mladých 

stromů 

naprosto 

nemyslite 

lné.) 

Péče o staré stromy má dvě důleţité sloţky, kromě péče o vlastní strom je potřeba věnovat pozornost i 

stanovišti, na kterém roste. Vhodnými opatřeními lze eliminovat, nebo alespoň minimalizovat jak negativní vlivy 

okolí na strom (utuţení půdy, znečištění, orba, změny ve vodním reţimu apod.), tak i moţné nebezpečí úrazu 

osob. Vţdy je nutné vycházet z dobré znalosti celé situace a širších vztahů s okolím. 

K péči o stanoviště patří i ponechávání odstraněného dřeva a větví na místě. Jeho rozkladem na 

hromadách v blízkosti stromů je zajištěn návrat ţivin zpět do půdy. Zároveň se dále zvyšuje biodiverzita. 

Hlavní specifika při ošetřování veteránů: 

Redukce na ţivé torzo u dubu letního 

Obr. 10,11,12 Napodobení přirozených zlomů suchých i ţivých větví 

Při návrhu zásahu je nutné brát v úvahu statické poměry stromu, 

jeho fyziologickou vitalitu, přirozený proces stárnutí stromu a 

souvztaţné organismy, strom tedy posuzujeme jako celý 

ekosystém. 

Míra zajištění provozní bezpečnosti závisí na charakteru 

stanoviště. 

Přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je ţádoucí, 

tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů a z estetického 

hlediska dotvářejí přirozený vzhled starého stromu. 

V případě potřeby stabilizace starého stromu v posledních 

vývojových stádiích se má těţiště stromu postupně v několika 

fázích sniţovat. To je principem tzv. postupné obvodové redukce 

koruny. 

Zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích 

koruny. 

Ošetření není nikdy jednorázovou záleţitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku 

a ke stromu se pravidelně vracet. 

Při odlehčování staticky nestabilních částí je moţné speciálně vedeným řezem napodobit 

přirozený zlom větve 

21

Zásadní technologické chyby: 


Odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a zásahy, které vedou ke 

zvyšování těţiště koruny a odstranění aktivního asimilačního aparátu stromu. 

Neopodstatněně silná redukce. Zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus dřeviny. 

Aplikace konzervačních ošetření (stromová chirurgie) – asanace dutin, konzervační techniky a 

zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných 

konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich moţnému zahříţení. 

Neopodstatněné pouţití obvodové redukce koruny u stromů mladších vývojových stadií do plné zralosti. 

Hlavní příčiny ohroţení starých stromů (Read, 2000, doplněno): 

Neodborné zásahy – hrubé technologické chyby jako příliš silná redukce aţ dekapitace stromu, 

případně kácení, poškození ponechaných větví, zvyšování těţiště, odstraňování obrostu atd. 

Nevhodná péče v minulosti – zejména konzervační zásahy (např. asanace dutin, jejich plombování, 

statické vazby korun se zarůstajícími prvky atd.). 

Zanedbání péče u dříve pravidelně redukovaných stromů. 

Nevhodná péče o okolí stromu – narušení kořenového prostoru výkopovými pracemi, příliš blízkou 

orbou, vysoká intenzita pastvy apod. 

Výrazné změny ve vodním reţimu - často jako sekundární vliv stavební činnosti v okolí stromu. 

Znečištění polutanty z průmyslu, dopravy a zemědělství (nadměrné hnojení), kontaminace půdy 

(chemikáliemi, posypovou solí, psí močí a jinými agresivními látkami). 

Utuţení půdy v kořenovém prostoru pastvou, sešlapem či pojezdem automobily. 

Mechanické poškození – způsobené dobytkem, lidmi a mechanizací. 

Kompetice s okolními stromy nebo naopak náhlé uvolnění ze zápoje. 

Choroby – např. grafióza jilmů (Ophiostoma ulmi), odumírání dubů. 

Vandalismus – mechanická poškození, poţáry. 

Literatura: 

FAY N., 2002: Environmental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. Příspěvek 

k přednášce „Přírodě blízké metody ošetřování stromů a jejich vyuţití v praxi“, 19.-20. 10. 2002, Mělník, 

15 pp. 

JANKOVSKÝ L., 1999: Některé aspekty dekompozice dřeva v lese dřevními houbami. In: Vrška T. (ed): 

Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře s exkurzí 8. – 

9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 19 – 32. 

KOLAŘÍK J., 2003: „Přírodě blízké“ metody ošetřování stromů. In: Řez dřevin z pohledu nového 

tisíciletí. Sborník příspěvků k Národní arboristické konferenci Strom pro ţivot – Ţivot pro strom IV, 2003, 

SZKT, o.s., Praha, 65-67. 

MÍCHAL I., PETŘÍČEK V. (eds), 1999: Péče o chráněná území, Díl II. Lesní společenstva. AOPK ČR, 

Praha, 714 pp. 

MÍCHAL I., 1999: Ponechávání odumřelého dřeva z hlediska péče o biologickou rozmanitost. In: Vrška 

T. (ed): Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře 

s exkurzí 8. – 9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 9 – 17. 

READ H., 2000: Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, Peterborough, 176 pp. 

VÁŇA J., 1993: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky I., Játrovky (Hepatophyta) 

a hlevíky (Anthocerophyta). Preslia, Praha, 193 –199. 

VÁŇA J., 1995: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky II., Mechy (Bryophyta). 

Preslia, Praha, 173 – 180. 

WESSOLY, ER. 1998: Handbuch der Baumstatikund Baumkontroll., Hannover, Berlin: Patrzer Verlag, 

270s. 

22

Mrtvé dřevo a jeho význam 


Slovní spojení ''mrtvé dřevo'' je výstiţný ekvivalent pro anglický termín ''dead 

wood''. Ovšem i ţivý strom je tvořen z velké části mrtvými zdřevnatělými buňkami. Ţivá 

část stromu je pouze pod borkou. Tato ţivá část neustále vytváří nová pletiva a tím 

zvětšuje i mnoţství mrtvého dřeva. Strom je jakýmsi hřbitovem, kde jsou pohřbena mrtvá 

stonková pletiva. 

Pro tuto problematiku by se spíše hodil termín ''dřevo v různém stupni rozkladu'', který se 

označuje anglickou zkratkou CWD (Coarse Wood Debris), coţ v překladu znamená '' 

hrubé zbytky dřeva''. 

Strom odumírá z různých příčin. Odumírají v době, kdyţ podlehnou v porostu 

konkurenci, staré stromy hynou především díky stáří. Důleţitou funkci hrají i abiotické 

faktory, především působení člověka, které oslabení a odumírání stromu značně 

urychlují. 

Do pojmu mrtvé dřevo se zahrnují jak spadlé kmeny stromů, větve, větvičky, pařezy, 

kořeny, tak i stojící odumírající torza v krajině. Mrtvé dřevo má významný ekologický a 

estetický význam, bohuţel, estetický pohled je v dnešní době zanedbáván. Mrtvé a 

rozkládající se dřevo má velmi důleţitou funkci pro řadu ekosystémů. I přes to, mnoho lidí 

na něj dodnes pohlíţí jako na nepořádek jak v lesním hospodářství tak i v parcích. 

Z hlediska ekologie mrtvé dřevo není mrtvé, ale je plné ţivota. Poskytuje úkryt 

pro mnoho ţivočichů: plazi, ptactvo, obojţivelníky, netopýry, plţe, savce. Kromě ţivočichů 

osidlují mrtvé dřevo méně nápadné skupiny jako jsou houby(Fungi), lišejníky(Lichenes) a 

bezobratlí. V okolí mrtvého dřeva se daří i mladým semenáčkům dřevin. 

Rozklad dřeva, jeho rychlost a způsob je závislý především na druhu dřeviny a 

tvrdosti jejího dřeva. Dřeviny s tvrdým dřevem jsou obecně více odolné a dlohověké. To 

potvrzují památné duby (Quercus) a další dřeviny. Dřevo zmiňovaného dubu, se můţe 

rozkládat aţ 90 let. Relativně tvrdé dřevo buku (Fagus) se můţe rozkládat 40 aţ 60 let a 

rychle rostoucí vrba (Salix) s měkkým dřevem se rozloţí za 10 aţ 20 let po uhynutí. S 

těmito údaji souvisí ale i ostatní faktory, které ovlivňují rychlost rozkladu. Důleţitými 

faktory jsou pH, nadmořská výška, vlhkost, umístění hmoty v prostorovém reliéfu krajiny a 

mikroklima. 

K rozkladu je třeba i dalších faktorů. Hlavně mechanických a chemických. Další 

roli hrají destruenti, jako jsou červi a hmyz. Další roli při mechanickém rozrušování hrají i 

velká zvířata. Chemický rozklad zajišťují specializovaní reducenti (houby, bakterie a 

prvoci). 

Mrtvé dřevo zásobuje půdu ţivinami. Tlející biomasa tvoří bohatý substrát pro houby a 

rostliny. V lese ovlivňuje vodní reţim. Má schopnost zadrţovat vodu, především při jarním 

tání a následně s ní zásobuje v době sucha okolní prostředí. Slouţí jako zábrana při 

spásání přirozeného zmlazení. 

Slouţí i jako vzácná nika v přírodě pro organismy ţijící v různých mikrobiotopech na 

stromě. Mikrobiotop je část kmene v různém stupni rozkladu, silnější větve, koncové 

větévky, oděrky a závaly, otevřené dutiny, uzavřené dutiny, odumřelé kořeny, pařezy a 

borka. Všechny jmenované mikrobiotopy mají velký ekologický význam. Můţeme v nich 

najít chráněné či silně ohroţené druhy hmyzu např. Lesák rumělkový (Cucujus cinnabarinus), 

roháč obecný (Lucanus cervus), nosoroţík kapucínek (Oryctes nasicormis), 

páchník hnědý (Osmoderma eremita). Všechny stupně ohroţení brouků jsou rozděleny v 

zákoně 175/2006 Sb. 

Mrtvé dřevo má význam i ve vodohospodářství. V posledních letech se vrací 

mrtvé dřevo i do vodních toků, kde je to provozně bezpečné. Dle studií se ukázalo, ţe v 

místech, kde se mrtvé dřevo ve vodním toku vyskytuje, je ţivot rozmanitější. Dřevo také 

formuje vodní tok. Reguluje rychlost vody a a člení tok vody. Mrtvé dřevo poskytuje 

rybám moţnost úkrytu. Hlavně těm mladým, které nacházejí v mrtvém dřevě úkryt před 

predátory. 

Estetická hodnota mrtvého dřeva jiţ není tolik veřejností opovrhována. Díky 

různým organizacím se dostává do podvědomí lidí, ţe mrtvé dřevo není nebezpečné, při 

správném ošetření můţe být součástí urbanizovaného prostoru a nejen krajiny. V 

některých městech uţ se nepředpokládá, ţe pokud je strom nebezpečný, je třeba ho 

skácet u země, ale ţe se při správném zásahu se z něj můţe stát zajímavé ponechané 

torzo, 1-2m vysoké. Některé dřeviny, jako topoly, jírovce nebo lípy mají dobrou 

regeneraci a jsou schopné i po drastickém zásahu korunu znovu rychle utvořit. Tento 

postup je nejvíce pouţíván u stromů, které jsou významným biotopem chráněných druhů 

ţivočichů. 

23 

Jana Tesařová 

Studentka 3. VOŠ, 


tesaja@seznam.cz


Velkou míru v rozhodování má i provozní bezpečnost. Ponechání torza při správném ošetření 

bezpečnost zvyšuje a navíc slouţí jako biotop několik let. Musí být kontrolována z hlediska bezpečnosti. 

Torza mají i jiné významy neţ jen v ekosystémů. V parku mohou slouţit jako herní prvky pro děti nebo 

další variantou je udělat z torza umělecké dílo(sochy, podstavce, altány atd...) mohou slouţit jako budky, 

krmítka, hnízdiště pro ptactvo či jako opora pro popínavé rostliny. Působení ponechaných torz na lidi je velice 

subjektivní. Na některé návštěvníky působí torza kladně, někoho mohou pohoršovat. Hnutí DUHA Olomouc 

provedla výzkum mezi obyvateli města a zjistili, ţe 90% dotazovaných hodnotili přítomnost mrtvého dřeva v 

parcích velice kladně. Proto ponechání torza je stále diskutované téma. V krajině by měli být ponechávány 

torza co nejvíce. 

Pokud se rozhodneme ponechat torzo, musíme brát hlavně v městském prostředí zřetel na provozní 

bezpečnost, která musí být na prvním místě. U stromu musíme zmenšit plochu náporu větru, coţ znamená 

radikální sníţení a odstranění větví, pokud by hrozili pádem. 

V České republice je zatím opomíjený způsob takzvaných Loggerů. Jiný ekvivalent pro Logger zatím 

není ustálený, ačkoliv se nabízejí moţnosti jako dřevniště, špalkoviště, dřevěné broukoviště apod. Logger je 

skupina kmenů, či silnějších větví, které jsou někdy částečně zapuštěné do země. Jsou často uspořádané v 

řadě či půlkruhu a ponechávají se přirozenému rozpadu. Slouţí jako náhradní, člověkem vytvořené biotopy pro 

vzácné druhy bezobratlých. 

S loggery souvisí i tvorba hotelů pro hmyz. Hotel pro hmyz je dřevěná konstrukce, která je vyplněna různými 

přírodními materiály. Stavba slouţí především samotářským druhům hmyzu, který jej vyuţívá jako úkryt pro 

vajíčka. V hotelu se z vajíčka vylíhne larva a následně dospělý jedinec. Vhodný materiál pro tvorbu hotelu jsou 

rákosová stébla, jíl, větve, cihly a šišky. 

Jak k loggerům tak i k hotelům, pokud je chceme umístit do městských parků, musí být označeny 

informačními cedulemi se základními informacemi o významu těchto projektů. 

Mrtvé dřevo můţe být ponecháno i na stromech. Pokud mrtvé větve, které se nachází na stromě, 

nebrání provozní bezpečnosti, je moţné ponechávat buď celé větve, nebo větev zkrátit. I takový kousek 

ponechaného mrtvého dřeva je důleţitým biotopem. 

24 

Obr. 1 - Hotely pro hmyz ( 

Soukromý archiv Ing. Miroslava 

Ezechela) 

Zdroje: 

Begon, M. a kol., 1997. Ekologie-jedinci, populace a společenstvo. Vydavatelství Univerzity Palackého v 

Olomouci. 

Neradilová I, 2009. Mrtvé dřevo a saproxyličtí brouci. Bakalářská práce, Česká zemědělská Univerzita v Praze, 

Praha. 

http://www.calla.cz/data/o_prirody/ostatni/brozura_hmyz.pdf 

http://www.calla.cz/stromyahmyz/torzo.php? 

http://www.litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=589&news_id=638 

http://lesak.eu/pdf/jakub_horak/2010/spolecenstva_bezobratlych.pdf 

http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/padle-stromy-ani-stojici-torza-v-parku-lidem-nevadi/ 

http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/jaky-osud-ceka-mrtve-zive-stromy-v-olomouckych-parcich/

Výsadba stromů 


Stromy jsou v současné urbanizované krajině přírodním prvkem, který výrazně 

ovlivňuje mikroklimatické, hygienické a estetické kvality svého okolního prostředí, a tím i 

přímo ovlivňují kvalitu našeho ţivota. S rozvojem urbanizace krajiny se role stromů 

rozšiřuje – stále významnější je jejich role ekologická, sociální i ekonomická. Výsadba 

stromů je tedy veskrze bohulibá činnost, která v sobě navíc skrývá i nezanedbatelný 

politický potenciál. Peníze, které v posledních letech proudí do naší země z Evropské 

unie navíc umoţňují, aby se sázelo v míře nebývalé, ale často mám pocit, ţe jsou to 

peníze vyhozené ... Proč? Protoţe tyto výsadby jsou často neperspektivní. Výsadba 

stromů je proces, ve kterém by se nemělo nic ošidit – takţe z čeho se vlastně skládá? 

- projekční příprava 

- výběr sazenice ve školce 

- srovnávací (komparativní) řez 

- příprava výsadbové jámy 

- substrát 

- výsadba 

- závlaha a hospodaření s vodou 

- ukotvení dřeviny 

- ochrana sazenice 

- následná údrţba 

Projekční příprava 

- Velikost a typ výsadbového materiálu 

- Výběr taxonu 

- Spon 

- Volba a popis technologie 

Velikost a typ výsadbového materiálu – je nutné si uvědomit, ţe velikost 

vysazovaného stromu ovlivní nejen cenu a pracnost při výsadbě, ale má i přímý vliv na 

dobu jeho ujímání a tím zásadně ovlivňuje náročnost následné údrţby. Čím je 

vysazovaný strom větší (tedy i starší) tím větší proţívá přesadbový stres. Volba 

výsadbové velikosti musí být vţdy přiměřená moţnostem následné údrţby. Pochopitelně 

kaţdý taxon má poněkud jiné limity, ale dá se říci, ţe většinou do velikosti 14-16 probíhá 

ujímání spolehlivě (nezanedbá-li se v prvním roce - aţ prvních dvou letech po výsadbě 

zálivka). 

Typ výsadbového materiálu – dnes je nejobvyklejší výsadba balových stromů – 

nedá se říci, ţe je to nejlepší způsob. Balový strom ztrácí mnohem více kořenů neţli 

prostokořenný, ale mnohem lépe snáší přepravu a skladování. Jestliţe školka v našem 

dosahu produkuje stromy (nikoliv dováţí) a jsme-li schopni je neprodleně vysadit, mají 

prostokořenné sazenice (vyjma některých taxonů – např. bříz) lepší ujímavost neţli 

balové. Kontejnerované stromy mají jednu výhodu (dají se sázet kdykoliv během 

vegetace) a několik nevýhod – velmi často to nejsou stromy skutečně kontejnerované, ale 

balové, které ve školce (prodejně) zbyly a tak jsou odloţeny do kontejneru a zasypány 

rašelinovým substrátem, přičemţ obvykle dojde k zasypání (utopení) kořenového krčku. 

Utopený kořenový krček je velmi náchylný k infekcím. V kontejneru dochází ke stáčení 

(rotování) kořenů, při výsadbě je nutné toto stáčení narušit, aby nedocházelo 

k zaškrcování kořenů. Ke kontejnerování je pouţíván rašelinový substrát, po výsadbě 

nesmí dojít k jeho přeschnutí, protoţe pak špatně přijímá vodu. Airpoty díky perforaci 

zabraňují stáčení kořenů, ale problémům s rašelinou a utopeným krčkem se nevyhnete. 

Výběr taxonu - je ovlivňován a limitován 

mnoha hledisky – kompozičním, ekonomickým, 

prostorovým, ekologickým, historickým, způsobem 

pouţívání, stanovištními vlivy … Často se různá 

hlediska doplňují, ale mnohdy jdou zcela proti sobě. 

Při výběru stromů do krajiny, obcí i menších měst 

bychom měli mít ohled na historický vývoj výsadeb 

stromů u nás. Měli bychom pouţívat hlavně listnaté 

stromy, zejména domácí. Větší důraz na pouţití 

domácích dřevin musí být kladen na výsadby v krajině 

nebo na okraji zástavby. 

25 

Systém Air pot 

Ladislav Kejha 

Firma Kejha-Suk 

zahradnici@volny.cz


Při výsadbě v krajině by bylo nejvhodnější pouţívat semenáče, nejlépe z místní školky, která vyuţívá 

semen místních stromů. Do krajiny, nebo na okraj vsí a měst, by neměly být pouţívány taxony, které jsou 

invazivními, nebo mají vysoký potenciál se invazivními stát jako například javory (Acer negundo, 

A.saccharinum), trnovník (Robinia pseudoacacia), borovice vejmutovka (Pinus strobus), nebo pajasan 

(Ailanthus altissima). Do výsadeb v krajině jsou nevhodné barevnolisté kultivary. Při výběru je třeba respektovat 

výškové vegetační stupně a krajové zvyklosti. V obcích a menších městech je situace velmi podobná. Ve 

výběru dřevin by měly dominovat domácí listnaté dřeviny, ale vzhledem k pozměněnému stanovišti, zejména 

k častému zasolení půd, lze pouţívat i kultivary, nebo introdukované druhy. Je vhodné vystříhat se výsadeb 

jehličnanů, zejména smrků, jedlí, douglasek, jalovců, zeravů a cypřišků, které působí obvykle velmi 

nepřirozeně. Většinou se jedná o nepůvodní dřeviny (například smrk je sice domácí dřevinou, ale jeho přirozený 

areál je omezený – pochází z vlhčích horských oblastí). Jsou nevhodné i svým „těţkým“ habitem, kdy prostor 

často „ucpávají“. 

V urbanizovaném prostoru jsou tak pozměněné podmínky (města působí jako tepelné ostrovy, 

zpevněné plochy omezují příjem vody, solení, exhalace, zhutnění, narušení půdního profilu ...), ţe omezovat se 

na výsadbu domácích dřevin nemá smysl. Ve velké míře se uplatňují introdukované druhy jako Sophora, 

Koelreuteria, Celtis, Gleditsia, Pyrus ... (pouţití stromu citlivých na solení – např.: Tilia cordata, nebo Sorbus 

aucuparia - na parkovišti není šťastné řešení). Při výběru malokorunných stromů je lépe se vyhnout kulovitým 

kultivarům – mají několik zásadních nevýhod – je na nich velmi patrný nevyrovnaný růst jednotlivých stromů. U 

výsadeb kulovitých forem jsou dlouho a hodně patrné rozdíly při doplňování/nahrazování výsadeb novými 

stromy. Jakýkoliv zásah do jejich koruny v podstatě ničí jejich charakter, při zlomu, řezu, odumření části koruny 

je zničen charakteristický habitus stromu. Koruna je obvykle nasazena – roubována ve výšce 2-2,5m (jejich 

koruna nejde dále vyzvednout) a z této výšky se začínají rozšiřovat a velmi brzy se dostávají do konfliktu 

s projíţdějícími auty a koruna je deformována. Jejich malokorunnost je často jen iluzí - například nejčastěji 

pouţívaný Acer platanoides ´Globosum´ dorůstá šířek aţ kolem 10m. Je jen málo prostranství, kam se kulovité 

formy hodí a kde nevypadají nepatřičně. 

Spon - stromy jsou dynamické organismy, které se mění v čase i prostoru, proto je třeba jiţ při výsadbě 

respektovat prostorové nároky stromu i moţnosti stanoviště. Při výsadbě je nutné myslet na dospělou velikost 

stromů a nesnaţit se vytvořit hmotu co nejdříve. Je třeba dbát na dostatečný prostor pro stromy, ten ovlivní 

odumírání větví z důvodu přistínění a zmenší nutnost řezů stromů. 

Volba a popis technologie – projektant musí zvolit technologii vhodnou pro dané stanoviště a detailně ji 

popsat v dokumentaci a ve výkazu výměr. Zabrání tím nesrovnalostem při realizaci a navyšováním ceny 

vícepracemi. Do technologie je nutné zahrnout i následnou údrţbu. 

Výběr sazenice ve školce 

Nejraději si provádím výběr stromů sám. Je nutné hodnotit kmen – nejen jeho tvar, ale zejména není-li 

poškozen při manipulaci, nebo dobývání. Je třeba hodnotit kořeny – nejsou-li zaschlé, všímat si poranění 

silných kořenů. Je potřeba hodnotit korunku, stav terminálu, rozlámání kosterních větví, vylomení větví z kmene 

... Nemá smysl sázet stromy s poškozením kmene, nebo velkým poškozením kořenů. Je zbytečné sázet stromy 

s poškozenou korunou – ta sice půjde znovu zapěstovat výchovným řezem, ale je to neekonomické. Při výběru 

stromu za vegetace nesmíme hledět jen na habituelní vlastnosti stromu, ale zejména na jeho vitalitu. Je nutné 

přemýšlet nad moţnostmi transportu. Je nutné zabezpečit stromy, aby se během transportu nepoškodily a aby 

zbytečně nevysychaly. Při manipulaci se stromy přenáší za bal, nikoliv za kmen. 

Komparativní řez 

Jeho provedení při výsadbě je nutné. Komparativní řez v sobě spojuje dvě funkce – jednak je řezem 

výchovným, ale zároveň upravuje poměr mezi kořeny a korunou. Prostokořenné, a ještě více balové, stromy při 

dobývání přijdou o značnou část kořenů a redukcí koruny omezujeme transpiraci dřeviny a pomáháme jí 

překlenout ztrátu většiny kořenového systému. 

Důleţité zásady pro řez při výsadbě a následný výchovný řez: 

- u vysazovaných stromů nesmí být zakracován terminální výhon, tento řez je moţný pouze v odůvodnitelných 

případech jako jsou tvarovací řezy, poškození terminálu nebo zpětný řez nevyzrálých výhonů 

- budoucí kosterní větve zapěstováváme v takovém rozestupu, aby mezi nimi byla dostatečná vzdálenost i po 

jejich zesílení 

- při vyzvedávání koruny z důvodu zajištění světlého profilu nad komunikací je nutné provádět tento řez 

postupně s tím, jak strom přirůstá; řezem by neměl být narušen poměr výšky koruny k výšce kmene, výška 

vyzvednutí koruny by neměla přesáhnout poměr je 2 : 3 (koruna : kmen). 

26


- intenzita řezu při výsadbě se řídí stavem vysazovaného stromu, termínem výsadby a intenzitou následné 

péče, pokud vysazujeme v méně vhodném termínu, nebo na lokalitě není zajištěna pravidelná závlaha, musí 

být srovnávací řez intenzivnější 

- je lepší odstraňovat celé výhony, neţ je zakracovat 

- pouţívat ostré nářadí, rány vést správně a začistit je 

koruna ze školky řez při výsadbě 2 roky po výsadbě 8 let po výsadbě 

Výsadbová jáma 

Aby byl strom schopen ţivotních funkcí odtranspiruje desítky, a u 

starších jedinců aţ stovky, litrů vody denně. Aby byl strom schopen pokrýt 

tuto svoji potřebu musí obsadit určitý objem půdy, ze které tuto vodu 

čerpá. Tento objem je logicky mnohonásobně větší, neţ je výsadbová 

jáma. Proto je nutné se při výsadbě zaměřit zejména na to, aby příprava 

stanoviště umoţňovala plynulé prokořenění stromů mimo výsadbovou 

jámu (to se děje jiţ v prvním max. druhým rokem po výsadbě). Tvar a 

velikost výsadbové jámy je nutné přizpůsobit stanovišti. V dobrých 

podmínkách – v ploše, v kvalitní půdě, při zachovaném půdním profilu 

není třeba nad tvarem a velikostí jámy příliš přemýšlet. Je třeba oddělit 

jednotlivé vrstvy, hloubka by měla být stejná jako výška balu a šíře nutná 

pro manipulaci. V jílovitých, nebo zhutněných půdách, uţ je třeba nad 

jámou více přemýšlet. Tvar je vhodnější hranatý (v kulatém se mohou 

stáčet kořeny a vytvářet květináčový efekt), nebo paprsčitý se 

zešikmenými stěnami. Hloubka by měla být stejná jako výška balu, ale 

jáma by měla být co nejširší – třikrát širší neţ je bal. Pokud je to moţné 

nakypříme i půdu v okolí jámy. Zhutněné stěny jámy musí být narušeny. 

Aţ na výjimky (ve znehodnocených půdách při úpravě celého 

prokořenitelného prostoru) nesmí dojít ke stoprocentní výměně půdy. Je 

nutné před výsadbou zkontrolovat propustnost jámy, případně upravit odtokové poměry. Na dno jámy nesmí 

přijít organické zbytky z vrchních vrstev. 

Substrát 

Z hlediska dlouhodobě perspektivní výsadby je nutné od počátku výsadby stromů podporovat rozvoj 

zdravé a rovnoměrné kořenové soustavy. Ta má vliv nejen na vlastní příjem vody a minerálních prvků, ale také 

na odolnost dřevin proti vývratu. Potřebujeme, aby stromek co nejrychleji obsadil okolní prostor kořeny. 

Chceme-li, aby kořeny co nejrychleji prorostly do okolního 

půdy, nesmí být substrát ve výsadbové jámě výrazně jiných 

vlastností a struktury. V kvalitních půdách není nutné 

provádět ţádnou výměnu půdy. Na pozměněných, 

znehodnocených, nebo jílovitých stanovištích provádíme 

vylepšení půdy částečnou výměnou. Při výměnách půdy 

pouţíváme spíše minerální substráty. Minerální substráty 

pouţíváme vţdy v hloubkách větších neţ 30-40cm, dále ve 

vyšších vrstvách na stanovištích, kde hrozí sešlap, nebo kde 

je třeba zajistit větší propustnost. Do substrátů můţeme 

přimísit hydroabsorbenty - organické polymerní sloučeniny 

schopné významně vázat vodu. Mohou obsahovat růstové 

stimulátory a ţiviny. Ochraňují rostliny před stresem (např. 

27


Terra Cottem, Agrisorb…). Zeminu vyměňujeme z 20-50% dle stanoviště. Ve vrchních 20-30cm lze pro 

vylepšení přidat i organické substráty (kompost, rašelinu). 

Příklady sloţení minerálních substrátů: 

Ve spodních vrstvách od hloubky 30-40cm přimícháváme k vykopané 

zemině minerální substrát o sloţení: 

stávající zemina 50% objemu 

štěrk 8-16 20% objemu 


písek 20% objemu 

Agrisorb 1,5 kg/m3 

nebo: 

stávající zemina 50% objemu 


drcený Liapor 10% objemu 


písek 15% objemu 

+ s přídavkem 15kg bentonitu/m3 

Před masivními výměnami substrátu by měla mít přednost vhodná volba taxonu. Pokud je prostor pro 

růst kořenů velice omezený, zváţíme moţnost vyuţít některé z technologií rozšíření kořenového prostoru jako 

je vyuţití strukturálních půd, kořenových mostů nebo kořenových cest. 

Výsadba 

Při výsadbě je nutné dbát na to, aby byl kořenový krček v úrovni terénu. Je nutné zkontrolovat bal, 

kořenový krček nemusí být vţdy na vrcholku balu. Při pouţívání mulče je lepší, aby krček zůstal lehce nad 

terénem. Je-li jáma hlubší neţ bal, je vhodnější, aby byl kořenový krček při výsadbě lehce nad terénem, je 

nutné počítat se slehnutím. Před výsadbou je nutné prověřit výšku spodní vody, propustnost jámy. Vodní reţim 

je nutné řešit drenáţemi. Osvědčilo se také vysazovat stromy mírně nad terén – doplnit zeminu a v místě 

výsadby udělat mírný kopeček. 

Závlaha a hospodaření s vodou 

Při výsadbě musí být provedena dostatečná zálivka nejlépe do otevřené jámy (ideální je zaplnit vodou 

jámu). Pro zajištění dobrého kapilárního vzlínání nesmí být výsadbový substrát výrazně jiného charakteru neţ 

okolní půda. Kolem stromu vytváříme závlahovou mísu, kterou zamulčujeme, mulč nesmí být v přímém 

kontaktu s kmenem (mulč omezuje odpařování vody z půdního povrchu). V prvním roce po výsadbě zaléváme 

dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při jedné zálivce je kolem 100 l na strom. V dalších letech omezujeme 

zálivku jen na dobu přísušku, snaţíme se vyhnout pravidelnému zalévání – strom vytváří povrchový kořenový 

systém a je náchylnější na poškození suchem. Omezujeme konkurenci o vodu výměnou trávníku za mulč nebo 

podsadbu z keřů. Pro usnadnění zálivky v ulicích se mohou při výsadbě instalovat závlahové sondy, vţdy musí 

být opatřeny krytkou, jinak bal naopak vysušují. Je vhodné je instalovat zaplněné štěrkem. Instalace 

závlahových sond ve volné ploše je zbytečná a neefektivní. Automatickou závlahu instalujeme ke stromům jen 

ve zvláštních případech (strukturální půdy, zeleň na konstrukci apod.) a postupně omezujeme její intenzitu. 

Ukotvení stromu 

Nadzemní kotvení stromů by mělo být realizováno od 1/3 do 2/3 výšky stromu (niţší je výhodnější pro 

ujmutí, stabilitu kmene a kořenů ale méně odolné proti vandalismu). Kde to lze, tam je lepší nepouţívat příčky – 

ty jsou nutné pouze pro zpevnění konstrukce v místech hrozícího vandalismu. Nadzemní kotvení je nutné 

kontrolovat 1-2x za vegetační sezónu tak, aby nezpůsobilo mechanické poškození stromu v případě uvolnění. 

Pro pevnou stavbu kmene a adaptaci stromu na místní podmínky nenecháváme nadzemní kotvení stromu po 

dobu delší neţ 1–2 vegetační sezóny, výjimkou mohou být větrná stanoviště. Je vhodnější instalovat kůly při 

výsadbě do otevřené jámy – snadněji se zatlučou, lépe drţí a vyhneme se případnému poškození kořenů. 

Ochrana sazenice 

28


Při výsadbě v krajině, nebo v dotyku s krajinou je nutné ochránit kmen proti okusu plastovými, 

drátěnými chráničkami, nebo chemickým ošetřením. U stromů s citlivou a hladkou borkou (nebo u stromů které 

byly pěstovány v zastíněném zápoji) je vhodné chránit kmínek proti korní spále zastíněním rákosovou rohoţí 

nebo obdobným vzdušným materiálem, pouţití textilií, jutových bandáţí je méně vhodné a za určitých 

podmínek mohou strom poškodit. Mechanickému poškození od parkujících vozidel v blízkosti stromů 

předcházíme zvýšeným obrubníkem a různými typy mechanických bariér (sloupky, zábrany...). Mechanická 

ochrana kmene stromu musí být provedena tak, aby strom nepoškozovala. 

V urbanizovaném prostoru je často nutné chránit i kořenový prostor proti zhutnění – instalace mříţí, 

mulčování většími frakcemi štěrku. Komunikace a zpevněné plochy nesmí být odvodněny do prostoru 

výsadbové mísy stromu, zejména pokud se jedná o komunikace udrţované chemickým posypem. Účinnou 

obranou před splachem solí je vyvýšený obrubník. Vhodnou ochranou před poškozením stromů sekačkami 

(zejména strunovými) je zamulčování plochy kolem stromu a vytvoření závlahové mísy. Pokud je okolí stromu 

zatravněné, je nutné na kmen instalovat mechanickou ochranu před moţným poškozením sekačkami. 

Následná péče 

- zálivka 

- kontrola kotvení a ochranných prvků 

- výchovný řez 

Závlaha po výsadbě je pro ujmutí nejdůleţitější, její délka závisí 

na velikosti vysazeného stromu. U běţných velikostí (do 14-16) zaléváme 

v prvním roce po výsadbě dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při 

jedné zálivce je 100 l na strom. Snaţíme se vyhnout častějšímu 

pravidelnému zalévání menší dávkou vody – strom vytváří povrchový 

kořenový systém a je náchylnější na poškození suchem. V dalších letech 

omezujeme zálivku jen na dobu přísušku. 

Kotvení a ochranné prvky je nutné kontrolovat, aby 

nepoškozovaly stromek (zarůstání úvazků, ochrany proti okusu, odírání 

kmínku příčkami). Při poškození je nutná jejich obnova, aby plnily svou 

funkci. 

Výchovný řez je nejdůleţitějším a nejefektivnějším řezem, kdy s 

malým poraněním (a malými náklady) zaloţíme základ koruny 

charakteristické pro daný taxon a zároveň přizpůsobené funkčním 

poţadavkům stanoviště. Je nutné provádět jej včas a včas ho opakovat. 

Je nutné mít dobré znalosti vývoje koruny u jednotlivých taxonů. Počítat 

s tvarovými kultivary, kde ostré větvení není problémem, ale 

charakteristickým znakem taxonu. Vědět o neochotě taxonů tvořit 

průběţný terminál (lípa, bříza, habr, buk). Počítat s odlišnou reakcí na řez 

u jednotlivých taxonů. Je třeba přizpůsobit rozsah řezu vitalitě daného 

jedince. 

Zásady výchovného řezu: 

podpora, případné znovuzaloţení průběţného terminálu 

odstranění konkurenčních výhonů 

zaloţení kosterních větví s dostatečnými rozestupy 

odstranění, zakrácení ostře se větvících výhonů hrozících vznikem tlakového větvení 

odstranění výhonů u větvení se zarůstající kůrou 

odstranění kříţících se výhonů 

odstranění, nebo zakrácení poškozených, nemocných výhonů 

odstranění některých výhonů v přeslenech 

postupné vyzvedávání podchodné a podjezdné výšky 

Tak ať nám to roste! 

29

Pouţití vrtaných vazeb 

Historie vrtanáho vázání 


Vrtané vázání má pravděpodobně svůj původ v USA, kde bylo pro jištění staticky 

oslabených korun pouţito jiţ ve 20. letech tohoto stolení (Lilly 1994). U nás je k jištění 

korun vyuţíváno aţ od konce 70 let, kdy bylo představeno naší odborné veřejnosti 

arboristickou skupinou RNDr. Boţeny Gregorové, CSc. v podniku Sady-Lesy-Zahradnictví 

Praha (Gregorová, 1977). 

V současné době je ještě stále bezesporu pouţívaným druhem vázání korun, 

pouţívaným běţně v sadovnické praxi v mnohých vyspělých státech světa. U nás vznikla 

v 90. letech minulého století vůči tomuto druhu vázání silná averze. Nicméně dnes je 

zcela jasné, ţe vrtaná vazba má v dnešní době své nezastupitelné místo a to i přesto, ţe 

při její instalaci dochází k silnému poranění vnitřních pletiv jištěných větví či kmene. 

Charakteristika vrtané vazby 

Vrtaná vazba je společně s vázáním korun lanovými objímkami s podkladnicemi 

jedinou předepjatou vazbou, kterou lze dnes relativně rychle, levně a spolehlivě instalovat 

do korun stromů dlouhodobě jištěných předepjatými vazbami (zejména kovovými 

obručemi, které je nutné vyměnit). Lze ji pouţít ale pouze k jištění těch větví, které jsou 

zcela zdravé, nenapadené dřevními houbami. Provrtání vnitřních pletiv dřeva jištěné 

větve je rizikem, s nímţ se musí strom vypořádat. Pokud je provrtaná větev napadená 

hnilobou, riziko průniku hniloby do zdravých a vrtanou vazbou porušených částí dřeva je 

velké a vazba se můţe v koruně vylomit nebo se můţe zlomit jištěná větev v místě 

instalace vazby. Naopak sekundární destrukce stromu vrtanou vazbou je minimální i po 

několika desítkách let působení vazby v koruně, coţ je její nesporná výhoda proti 

ostatním druhům. 

Vrtanou vazbu instalujeme předpjatě do koruny stromu v její dolní polovině nad 

místem problematického větvení, aby nedošlo ke „Karate efektu“ a přetrţení vazby či 

jištěné větve v silném větru. 

V současné době můţeme mluvit o pozvolném návratu této vazby do arboristické 

praxe. Přesto se však jedná o druh vazby, který je schopná instalovat do koruny pouze 

zkušená osoba s dostatečnými znalostmi a praktickými zkušenostmi. Horizontální a 

diagonální výstuţe z ocelových táhel či prutů, dříve často pouţívané v otevřených 

dutinách kmene a kosterního větvení se dnes ale jiţ nepouţívá a nemá ani statické 

opodstatnění. Stejně tak se nepouţívají ani výstuţe prasklin a trhlin ve kmeni a větvích. 

Vrtaná vazba se dnes skládá z ocelové závitové tyče, kterou je provrtán zdravý a 

hnilobou nenapadený dřevní válec větve, která je na vnější straně ukotvena ke kmeni 

podloţkou a maticí a z druhé strany okem, přes které je navlečena očnice, jíţ vede 

ocelové lano různé tloušťky a pevnosti v tahu. Ocelové lano je pak upevněno třemi a více 

lanovými svorkami, které sniţují pevnost lana aţ o 30 %. Upevnění lana lanovými 

svorkami je také zpravidla nejslabším článkem vrtané vazby(Kolařík, Wágner, Ţdárský 

2008). 

Poškození dřevin vrtanými vazbami 

Vrtané vázání lze bez nadsázky označit za primárně nejdestruktivnější ze všech 

dosud aplikovaných druhů vázání, neboť je jediným technologickým postupem statického 

zajištění korun stromů, při němţ záměrně dochází k poškození všech dřevních elementů 

jištěné části koruny (centrálním provrtáním kmene či větve) jiţ při vlastní instalaci. Tato 

poškození mohou velice snadno být, zvláště je-li jištěný strom vitality značně oslabené, 

vstupní branou jak pro infekci dřevokaznými houbami, tak i pro jiné hnilobné a rozkladné 

procesy. Jinými slovy řečeno, vrtané vázání je díky těmto poškozením provázeno 

latentním infekčním nebezpečím (Wessolly 1990). Ranami vnikají spóry dřevokazných a 

jiných parazitických hub, plísní, bakterie a hmyz snadněji neţ do zdravého a 

nepoškozeného stromu. Po napadení dojde k vyhnívání dřeva, trouchnivění a jeho 

vydrolením nebo jiným mechanickým odstraněním se vytvoří dutina. Pokročilejší hniloba 

můţe způsobit zlomení větve, kmene, nebo celkové uschnutí stromu, protoţe se zhorší 

toky ţivin a asimilátů odumřením nebo ucpáním vodivých pletiv. 

30 

Petr Masařík 

Student 3. VOŠ, 


pmasarik@seznam.cz


Pokud je nutné a vhodné strom ponechat, musíme zváţit rozsah poškození a velikost dutiny či 

napadení houbou. Hyfy houby však pronikají hluboko do dřevní hmoty a pouhým okem poznáme pouze místa 

zasaţená houbou delší dobu, kde se jiţ projevuje rozklad dřeva nebo na něm vyrůstají plodnice. Je potřeba 

zhodnotit odborně statiku dřeviny Je téţ bezprostředně zasaţen i transport vody a asimilátů, coţ můţe být pro 

strom velmi nebezpečné. Je-li strom dostatečně vitální, aby snesl primární destrukci, jeţ toto vázání vyvolává 

(coţ je otázkou důkladného posouzení vitality ošetřovaného stromu), je schopen se v době působení vázání 

v koruně s touto primární destrukcí úspěšně vyrovnat a zabránit napadení nepříznivých patogenů. Dr. Alex L. 

Shigo (1994) ostatně k instalaci vrtaného vázání dodává, ţe: 

„...jednoznačně zraňuje stromy!!! Poranění stromů je tudíţ nutné způsobit v co nejmenší míře a pokud moţno 

v čase, kdy je strom schopen reagovat na poranění nejrychleji a nejlépe. Ošetření stromů je tedy jakýmsi 

výměnným obchodem, v němţ stromu sice způsobujeme zranění, ale pouze proto, aby mohl déle a bezpečnějí 

ţít“. Naopak je zajímavé, ţe ke vzniku sekundárního poškození jištěných částí dochází jen velmi zřídka. 

Vezmeme-li v potaz konstatování mnohých odborníků z celého světa, jimţ je známo pouze asi 10 % stromů 

poškozených infekcí či hnilobou ze všech jedinců ošetřených tímto druhem vázání (Shigo 1991, Siewniak a 

Kusche 1994), nezbývá nám neţ připustit, ţe se jedná o jednu z reálných variant, o které je moţné při 

stabilizaci korun stromů uvaţovat. Na druhé straně je zřejmé, ţe pokud je jištěná větev jiţ před instalací vazby 

uvniř infikovaná, můţe velmi rychle dojít k jejímu šíření podél vazby. Vrtaná vazba je sice primárně velmi 

destruktivní vazba, ale sekundární destrukce v koruně během několika desetiletí jejího působení je naopak proti 

jiným typům vazeb (včetně vazeb nepředepjatých ze syntetických materiálů) velmi malá. 

Při studii v Nové Anglii bylo posuzováno z 20 vzorků. Vzorky byly z 8 druhů stromů různého staří a 

různých velikostí. Osmnáct z dvaceti vzorků bylo z důsledku vrtání zabarvené. Velikost poškození se ukazalo 

jako daleko menší něţ se původně předpokládalo. Je potřeba říct, ţe se jednalo o stromy s dobrou 

kompartmentalizací. 

Vrtané vazby u stromů způsobují 

- poškození vrtákem způsobí zabarvení dřeva a lokální přerušení toku 

- můţe dojít ke vzniku hniloby 

- větší zabarvení a pomalejší zavalování při instalaci na jaře 

- ránu po vrtáku nijak neošetřovat (ucpávat) 

- výše poranění je zavislé od taxonu dřeviny obr.1 

- neinstalovat vazbu u stromu sníţené vitality 

Závěr 

Statické ocelové systémy mají v arboristické praxi své místo. Jsou nejlépe vyuţity stromy, které jsou 

popraskané, jsou v bezprostředním nebezpečí selhání 

nebo příliš těţké být podporovány dynamickými 

vazbami. Jedná se však o velice destruktivní metodu k 

zajištění korun stromů. Primární poškození je velké – 

poškození pletiv stromu. Avšak sekundární poškození 

stromu není v takovém rozsahu jak se veřejnost často 

mylně domnívá. 

Rozsah poškození navrtáním u dřevin 

Obr.1 Buk 20cm, javor 20-30cm, dub 70cm, 

Jasan 100cm, bříza 200cm 

31

Použitá literatura: 


Obr.2 Detail ukotvení vrtané vazby (převzato Hartis) 

-Zaplétané ocelové lanko 

- Pouţití ocelových svorek 

- Naplétané okal 

Obr. č 3 Nainstalovaná vazba u jasanu 

Ţdárský a kol.:Arboristika III.- Vázání korun stromů, Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická 

škola mělník 2008, Str. 73 – 74 Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. díl. 

Kolařík J. a kol. : Péče o dřeviny rostoucí mimo les I., ČSOP Vlašim, 2004 

Hartis W.R.,Clark R, Mathey P.:Arboriculture integrated management of lanscape trees, shrubs and vines, 2004 

Lilly J.S.: Arborists certification study guide, ADR BookPrint, Wichita, KS, 2001 

URL.1 - www.botanika.bf.jcu.cz/materials/materialy-dendrochronologie.php 

URL. 2 - http://stromy.gdi.cz/page.php?sub=ukazky 

32


Standard bezpečné práce na stromech 

Arboristika jako specializovaný obor zahradnictví je v ČR relativně mladá. Trochu 

s nadsázkou se dá říci, ţe základy nového přístupu k arboristice u nás vznikly zaloţením 

Sekce péče o dřeviny, jako jedné ze sekcí Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu 

v roce 1991. Z historických milníků rozvoje arboristiky jako samostatného oboru stojí za 

zmínku otevření studia Komplexní péče o dřeviny na Mělníku v roce 1994, Sekcí péče o 

dřeviny, jako nástroje komplexního předávání informací o arboristice do praxe, a 

následně první Národní arboristická konference Strom pro ţivot - ţivot pro strom v roce 

1997 opět zde na Mělníku. Právě na této konferenci byly české odborné veřejnosti 

představeny poprvé stromolezecké techniky pouţívané v okolních zemích. Kromě změny 

názoru na principy ošetření a ústup od péče o stromy v duchu stromové chirurgie je 

rozvoj stromolezení, jako efektivního a šetrného způsobu péče o stromy, jedním ze znaků 

moderní arboristiky u nás. 

Do doby kdy byly představeny mezinárodně pouţívané stromolezecké techniky 

se ošetřování vzrostlých stromů v naší republice prováděla zejména z manipulačních 

plošin a pomocí horolezeckých technik – zejména různých variací jednolanové techniky 

vyuţívané při výškových pracích na technických objektech nebo ve speleoalpinismu. 

Tyto techniky ač mohou být při práci v koruně stromu velice efektivní v řadě případů 

nesplňují optimální bezpečnostní standard pro péči o vzrostlé stromy tak jak byl nastaven 

v zahraničí. 

Tvorba bezpečnostního standardu 

Právě rozvoj stromolezeckých technik a intenzivní výměna informací se 

zahraničím jiţ v roce 1998 vede ke vzniku pracovní skupiny Sekce péče o dřeviny, která 

začíná řešit standard bezpečné práce na stromech. Vývoj stromolezeckých technik v 

Anglii a USA má více neţ staletou tradici a proto bylo logické, ţe při řešení našeho 

problému hledala od počátku pracovní skupina inspiraci zejména v těchto zemích. 

Shrneme-li důvody vzniku této pracovní skupiny koncem 90. Let byly zejména 

následující: 

- Práce na stromech spadá do kategorie výškových prací ve stavebnictví, 

tehdejší platná legislativa však výškové práce na stromech v podstatě 

necituje a nezná 

- Pouţívané stromolezecké techniky jsou v některých aspektech 

rozporovatelné s tehdejší vyhláškou a Českého úřadu bezpečnosti práce a 

Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a 

technických zařízení při stavebních pracích, zejména částí devátou o práci ve 

výškách a nad volnou hloubkou 

- V ČR nejsou nikde zachyceny alespoň základní bezpečnostní standardy pro 

práci na stromech a zejména pouţití stromolezeckých technik 

- Nedostatečné ošetření bezpečnosti práce v jistém smyslu blokovalo rozvoj 

arboristiky zejména u větších firem, z hlediska odpovědnosti je nedořešení 

těchto otázek pro zaměstnavatele riskantní 

Jiţ od zaloţení pracovní skupiny zabývající se bezpečností práce bylo jasné, ţe 

práce nebude probíhat závratnou rychlostí a otazníkem byla a stále je moţnost prosazení 

standardu bezpečné práce pro stromolezení do naší legislativy. Stromolezení je jen velmi 

úzká oblast výškových prací a arborisitka nemá příliš velkou lobistickou schopnost, proto 

jsme z hlediska úřadů bezpečnosti práce okrajovou skupinou. Na druhou stranu mnoţství 

lidí pracující v tomto oboru neustále narůstá – bohuţel často nedostatečně 

kvalifikovaných – tak se dá předpokládat, ţe s přibývajícím mnoţstvím pracovních úrazů 

vzbudíme i větší zájem ze stran úřadů. S tímto vědomím se úkolu pracovní skupina 

zhostila tak, aby výsledek její práce chránil profesionální stromolezce a arboristy před 

nekvalifikovanými a sezónními pracovníky v oboru 

33 

David Hora 

VOŠ Zahradnická, Mělník 

Treewalker,s.r.o. 

david.hora@treewalker.cz


Od doby prvního zahájení prací na tvorbě standardu bezpečné práce na stromech se sice z hlediska 

BOZP změnili některé skutečnosti, ale kýţený standard stále chybí. Ze změn, které se za posledních deset let 

udály, bych rád uvedl následující: 

V roce 2001 byla do českého jazyka přeloţena a publikována směrnice Evropské arboristické rady 

Práce na stromech – zásady bezpečnosti práce 

V roce 2003 začalo platit Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a 

pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích 

obdobného charakteru (kde je m.j., vůbec poprvé v naší legislativě citována moţnost pouţití motorové 

pily v koruně stromu) 

V roce 2005 je nahrazena část vyhlášky 394/1990 Sb. Nařízením vlády 362/2005, která samostatně 

vyčleňuje zásady práce ve výškách a nad volnou hloubkou 

Začal být kladen větší důraz na dokumentaci od výrobce pouţívaného vybavení a strojů, která musí 

obsahovat jak informace o pouţití, tak informace o poţadavcích na bezpečnost práce. Většina 

standardů se na tuto dokumentaci odkazuje. 

Vstupem do EU se značně rozšířila oblast specializovaného vybavení, které můţeme pro práci 

arboristů pouţívat a taktéţ je v případě nouze moţné hledat oporu v jiných Evropských dokumentech 

V roce 2006 byla obnovena činnost Pracovní skupiny v upraveném sloţení a bylo poţádáno o finanční 

podporu arboristickou organizaci ISA pomocí tzv. Special project funding. Ţádost byla úspěšná a SZKT 

obdrţela finanční příspěvek pro vypracování a publikaci plánovaného standardu. 

Pro tvorbu standardu bylo třeba získání a vytvoření podkladů pro jeho vznik. Byly přeloţeny následující 

normy, které poloţily základ novému bezpečnostnímu standardu: 

ANSI Z 133.1 Tree care operations - Pruning, trimming, repairing, maintaining, and removing trees, and cutting 

brush - Safety requirements 

Tree climbing Operations. Safety Guide No 401. 

Aerial Tree Rescue. Safety Guide No 402. 

Mobile Elevating Work platforms (MEWP) for tree work. Safety Guide No 403. 

Jako podklad byly dále vyuţity: 

European Arboriculture Council Seriál tree work operations A Guide to Safe Work Practice 

Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce 

a technických zařízení při stavebních pracích 

Nařízení vlády 28/2002 Sb. 

Nařízení vlády 362/2005 Sb. 

Zásady bezpečnosti práce všech výchozích textových materiálů byly posouzeny a vyuţitelné 

ustanovení pro naše národní prostředí a byly zaneseny do první verze návrhu standardu. 

Nezávisle na této činnosti byla vytvořena Analýza rizik obvyklé pracovní skupiny vyuţívající 

stromolezeckou techniku pro péči o vzrostlé stromy. Analýza rizik postupuje metodou, kdy popíše danou 

činnost stanový moţná rizika a následně kroky k jejich minimalizaci. Porovnáním Této analýzy rizik a návrhem 

bezpečnostního standardu byly objeveny moţné nedostatky standardu vzhledem k technologie práce. Navíc 

kříţové porovnání obsahu standardu k analýze rizik dokazuje objektivnost poţadavků standardu vzhledem ke 

konkrétním rizikům. 

Dalším doplňkem standardu jsou přílohy, které pomáhají jeho aplikaci do běţné praxe. Autoři si 

uvědomují realitu běţného provozu, a proto se snaţí najít maximálně schůdnou cestu vyuţití daného materiálu 

pro zvýšení bezpečnosti práce v arboristice. Přílohami standardu jsou např.: 

Formulář Analýzy rizik 

Tabulka výpočtu hmotnosti spouštěných větví 

Výklad pojmů ve standardu 

34

Obsah připravovaného standardu: 

Pouţití a budoucnost standardu 


Vytvoření návrhu standardu je však pouhým začátkem jeho pouţívání. Nyní jsme ve fázi, kdy bude návrh 

pracovní skupiny postoupen k posouzení odborné veřejnosti. Pevně doufáme, ţe odvedená práce bude přijata 

pozitivně, ale také doufáme ke konstruktivní kritiku naší práce. Koncept navrhovaného standardu bezpečnosti 

práce bude publikován na www.arboristika.cz nejpozději do 15.2.2011. Relevantní připomínky, které obdrţíme 

zapracujeme do finální verze navrhovaného standard. Čistopis standard bude následně distribuován cílové 

skupině arboristů pro její volné pouţití. Zároveň výsledky naší činnosti nabídneme k prostudování příslušným 

institucím bezpečnosti práce a budeme projednávat moţnosti jeho vyuţití na legislativní úrovni. 

Moţná si kladete otázku proč vydávat standard, který není schválený příslušnými úřady? 

Předkládaný standard ačkoliv není zakotvený v legislativě není s platnou legislativou v rozporu a můţe 

firmám slouţit jako vnitřní dokument popisující technologii práce. Tento dokument je pro zvyšování bezpečnosti 

práce a profesionality firem klíčovým dokumentem. Pokud bude vyuţíván v praxi standard nabízený Sekcí 

péče o dřeviny SZKT bude jednodušší jeho následné prosazování v budoucnosti. 

Za pracovní skupinu SPoD, Vám přeji mnoho krásných a bezpečných záţitků na stromech. 

35


Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů 

Pes ve městě 

Značný vliv zvýšené koncentrace pohybu psů především na dřevinnou vegetaci je 

odborné veřejnosti dobře známý. Se zvyšováním chovaných psů ve městě a se 

sniţováním rozlohy ploch veřejné přístupné zeleně se tento vliv stále prohlubuje. Psí moč 

ve srovnání s močí jiných zvířat obsahuje více fosforu a močoviny a poměr C:N je niţší. 

Sloţení psí moči 

Protein, kreatinin, urea, soli, glukóza, dusíkaté látky, minerální profil (Na + , K + , Cl - , 

Ca +2 -3 

, Po4 ). Fyziologické pH moči je 5 – 7. Produkce: 24 – 40ml/kg/den, coţ se při 

pokusech realizovaných v Berlíně projevilo u silně frekventovaných stromů mnoţstvím 10l 

moči/rok. 

Významné prvky a sloučeniny 

DRASLÍK (K): je významným makrobiogenním prvkem, který rostlina přijímá ve 

značné míře. Pro metabolismus buňky je důleţitý K + cytoplazmy. Ve vakuolách se 

nachází jako KNO3, KCl, K-malát a plní zde funkci osmotickou. Z toho vyplývá, ţe K + 

obsaţený v cytoplazmě je přísně regulován. 

Draslík v rostlině podmiňuje řadu významných interakcí antagonistického i 

synergického charakteru s ostatními ionty. Zvýšený obsah K + ve vnějším prostředí 

- - - + +2 +2 

stimuluje příjem všech aniontů H2PO4 , NO3 , Cl . Potlačuje příjem Na , Mg , Ca , 

Mn +2 , Zn +2 atp. 

Význam K je mnohostranný, v určitých případech je nahraditelný monovalentními 

prvky (Rb, Cs, Na, Li), ovšem v celé řadě funkcí je K jedinečný a nenahraditelný. 

Význam K: 

- vliv na dělení b. 

- vliv na fotosyntézu a dýchání 

- vliv na látkovou výměnu sacharidů 

- vliv na N metabolismus 

- vliv na enzymovou aktivitu 

- vliv na vodní reţim 

Vliv na vodní reţim 

K působí na bobtnavost protoplazmy, a tak ztěţuje výdej vody. Funkční 

metabolismus otevírání průduchů je K podporován a Ca potlačován. Během dne se 

draslík kumuluje ve svěracích buňkách průduchů a za tmy ho naopak ubývá. Tím dojde 

k uzavření průduchů. 

CHLOR (Cl): způsobuje další zvýšení hodnoty pH, vyplavování Ca +2 , K + nebo 

Mg +2 a rozpad půdní struktury. Dochází dále ke zvýšení osmotické hodnoty půdního 

roztoku. Do rostlin vniká přímým kontaktem přes asimilační orgány a nepřímo půdou. 

Rostliny našich klimatických a půdních podmínek nejsou přizpůsobeny na 

zvýšený obsah solí v půdě. 

Přímý vliv: 

- poškození pupenů, nezdřevnatěných výhonů a kůry 

- odumírání kambia 

- nekrózy a předčasný opad listů 

36 

Lubomír Říháček 

absolvent oboru Zahradnictví 

Fakulty agrobiologie 

potravinových a přírodních 

zdrojů 

ČZU v Praze. 

student navazujícího 

magisterského studia 

oboru Produkční zahradnictví 

FAPPZ ČZU v Praze.

Nepřímý vliv: 

- iontový stres 

- osmotický stres 

- omezení příjmu důleţitých iontů 

Poškození 


Pokud dojde ke styku moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), můţe 

dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. Schopnost rostliny odolávat tomuto vlivu je dána jejím 

druhem a obecně se zvyšuje s věkem rostliny či její dané části. U mladých stromů se tak setkáváme 

s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni. 

Ochranná opatření 

1) výsadba trnitých keřů v kořenové míse stromů 

2) aplikace štěpky 

3) zalévání mladých stromků 

4) přihnojování 

5) zabránění přímému kontaktu s psí močí 

ad 1) druhy vhodné pro ochranu kmenů dřevin v městských výsadbách: 

- Berberis thunbergii, Berberis vulgaris, Berberis gagnepainii, Berberis julianae, Berberis x ottawensis 

- Hippophae rhamnoides 

- Mahonia aquifolim 

- Rosa hugonis, Rosa canina, Rosa rugosa 

ad 3) zalévání mladých stromků: 

- toto opatření má zásadní vliv na zdravý vývoj jedinců hlavně v mladším věku, kdy je povrch kmene 

velice citlivý na poškození nejen psí močí 

- zálivková voda rozředí kyselinu močovou a sníţí tak riziko poškození kmínku 

ad 4) přihnojování: 

- vhodné přihnojování => potřeba Ca a okyselení pH - CaSO4 

ad 5) zabránění přímému kontaktu s psí močí: 

- vybudování mechanických zábran, zvýšení stanoviště nad úroveň terénu 

Ochrana městské zeleně 

PARK SPARK PROJECT 

Literatura: 

Fyziologie rostlin – V. Hejnák a kol. 

Výţiva polních a zahradních rostlin – V. Vaněk a kol. 

Plants under stress - abiotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt 

Plants under stress – biotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt 

Principles of soil and Plant water relations – M.B. Kirkham 

Internet: 

www.agrokrom.cz 

www.blansko.cz 

www.parksparkproject.com 

37

Certifikace Evropský arborista 

Garant: Evropská arboristická rada 


Zástupce v ČR: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 

Sekce péče o dřeviny – ISA 

Hlavní partner: Vyšší odborná škola zahradnická a střední 

zahradnická škola Mělník 

Pro lepší pochopení certifikace „European Tree Worker“ (ETW), česky „Evropský 

arborista“ si dovolím Vám nejdříve představit organizaci, která tuto zkoušku připravila. 

Dále si budete moci přečíst vše o samotné certifikaci ETW, včetně pravidel. A dovolím si 

Vám představit i další certifikace, které organizace EAC nabízí, ale v České republice 

nejsou prozatím tak známé. 

Evropská arboristická rada 

Evropská arboristická rada je profesní skupinou sdruţující zástupce 

arboristických organizací jednotlivých evropských států. Je jediným diskusním fórem, na 

němţ jsou od zaloţení aţ do současnosti v celoevropském měřítku diskutovány závaţné 

profesní otázky a posléze i vytvářeny společné zásady práce v systému péče o dřeviny, 

jeţ jsou akceptovány evropskou unií a závazné pro členy této organizace. Jedním z 

hlavních cílů této organizace je vytvoření společných zásad práce v péči o dřeviny a jejich 

legislativní zakotvení v jednotlivých členských státech. Je velmi úzce spojena s ústředím 

EU v Bruselu a své prvotní aktivity z velké části finančně pokrývala grantovými programy 

a dotacemi od EU v rámci jejího celoevropského vzdělávacího programu Leonardo da 

Vinci. 

Evropská arboristická rada – European Arboricultural Council (EAC) byla 

zaloţena roku 1992. Za Českou republiku vstoupilo do této organizace dne 1. ledna 1999 

občanské sdruţení Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – Sekce péče o 

dřeviny. Dnešní název této organizace zní: „Společnost pro zahradní a krajinářskou 

tvorbu – Sekce péče o dřeviny – ISA“. V té době bylo SZKT, o.s. jedenáctým členem 

EAC. V současné době, tedy v lednu roku 2011, je členy Evropské arboristické rady 21 

států. 

Internetové stránky Evropské arboristické rady: www.EAC-arboriculture.com. 

Certifikační programy EAC 

EAC má v současné době jiţ několik typů certifikačních programů. Jmenovitě to jsou: 

1. European Tree Worker – Evropský arborista 

2. European Tree Worker - Platform – Evropský arborista s plošinou 

3. European Tree Technican – Evropský arborista – technik 

38 

Josef Grábner 

Zástupce EAC v ČR, 

mezinárodní supervizor 

certifikace ETW 

jgrabner@wo.cz


Jako první vznikl certifikační program „European Tree Worker – Evropský arborista“. V podstatě se 

jedná o arboristu pečujícího o stromy především pomocí stromolezecké techniky. Jelikoţ je v opodstatněných 

případech vhodné ošetřovat stromy pomocí plošiny, vznikla certifikace „European Tree Worker – Platform – 

Evropský arborista s plošinou“. Dnes jiţ v několika členských zemích EAC probíhá i certifikační zkouška 

„Europen Tree Technician – Evropský arborista – technik“. V tomto případě se jedná o arboristu, který 

především navrhuje ošetření stromů a péči o jejich zlepšení. 

Certifikační program „Evropský arborista“ – „European Tree Worker“ (ETW) 

Certifikační program "European Tree Worker" vyvinutý Evropskou arboristickou radou je určen především pro 

evropské stromolezce. Hlavním cílem tohoto vzdělávacího programu bylo vytvoření jednotného vzdělávacího 

programu pro stromolezce kdekoli v Evropě, neboť ten na našem kontinentě, na rozdíl od jiných světadílů, 

doposud chyběl. Od roku 1996 vytvářela EAC tento program pod názvem AWEB I. jako grantový úkol v rámci 

vzdělávacího programu Evropské komise "Leonardo da Vinci". Základní pravidla certifikační zkoušky "European 

Tree Worker" byla vytvořena a schválena EAC. Tato rada má jako jediná téţ právo tato pravidla dle potřeby 

měnit a aktualizovat. 

Na podzim roku 1999 proběhla ve Francii první zkušební certifikace ETW. 

První certifikace ETW v České republice se uskutečnila 3. – 4. května 2001. V roce 2010 proběhl jiţ desátý 

ročník a dvanáctá certifikace. K lednu 2011 je v ČR jiţ 72 takto certifikovaných arboristů. Další certifikace je 

naplánovaná na jaro roku 2011. Vzhledem k náročnosti této certifikace začala SZKT, o.s. – Sekce péče o 

dřeviny – ISA od roku 2010 nabízet i přípravný kurz. Jedná se o týdenní teoretickou i praktickou přípravu na 

certifikaci ETW. 

Tato certifikace je dnes jediná z certifikací EAC, které Sekce péče o dřeviny – ISA v České republice provádí. 

Proto zde uvádím i její základní pravidla. Hlavním partnerem certifikace ETW v České republice je Vyšší 

odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník. Informace o termínech nadcházejících 

certifikacích, i recertifikacích ETW je moţné získat na internetové adrese Sekce péče o dřeviny – ISA 

www.arboristika.cz. 

1. Cíl certifikační zkoušky 

EAC zastoupená národními organizacemi, které jí tvoří, nabízí moţnost odborně se kvalifikovat jako "European 

Tree Worker" úspěšným sloţením certifikační zkoušky. Cílem certifikační zkoušky je ověřit znalosti a 

dovednosti, které musí uchazeči předvést v souladu s osnovou certifikačního programu. Úspěšní uchazeči 

mohou pouţívat titul "Certified European Tree Worker" a jejich dokladem o dosaţené odborné způsobilosti je 

certifikační listina ve 3 světových jazycích a identifikační karta, tzv. ID karta. 

2. Zkušební komise 

Zkušební komise je sloţena z představitelů 

• EAC, jako mezinárodních inspektorů certifikační zkoušky, 

• SPoD – ISA, jako národních inspektorů certifikační zkoušky, 

společně s představiteli 

• veřejných vzdělávacích institucí 

• soukromých, samosprávných a státních subjektů 

• Českého úřadu bezpečnosti práce 

3. Podmínky zápisu 

Certifikační program je otevřeným vzdělávacím systémem, jehoţ zkoušku mohou sloţit ti, kteří mají dostatek 

znalostí k provedení prací zmíněných v osnově certifikačního programu. Zkušební komise je jediným výkonným 

orgánem rozhodujícím o připuštění uchazeče k certifikační zkoušce, přičemţ nikdo nemá absolutní nárok na 

vstup na zkoušku. 

39


Uchazeči jsou povinni splnit následující podmínky zápisu na zkoušku: 

• prokázat, ţe jsou zdravotně, fyzicky a duševně schopni vykonávat bezpečně práci definovanou v 

osnově certifikačního programu (coţ prokazuje platnou lékařskou prohlídkou u praktického lékaře) 

• mít platné oprávnění v poskytování první pomoci 

• být vyškoleni v práci s motorovými řetězovými pilami a vlastnit oprávnění či licenci pro práci s 

motorovými pilami dle platných státních předpisů 

• být vyškoleni v práci ve výškách a nad volnou hloubkou a vlastnit osvědčení o odborné způsobilosti k 

této práci dle platných evropských a národních předpisů a platné legislativy (v současné době se v České 

republice jedná o osvědčení o odborné způsobilosti pro práci ve výškách dle NV 362/2005 Sb. o BOZP při práci 

ve výškách) 

• prokázat alespoň jeden rok praxe v oboru péče o stromy, včetně stromolezeckých dovedností 

• podat seznam referenčních zakázek vč. kontaktů na dodavatele 

Uchazeči si musí opatřit veškeré nezbytné vybavení a osobní ochranné pracovní prostředky, které jsou v 

souladu s platnými bezpečnostními poţadavky vyplývajícími z příslušných předpisů našeho státu a v souladu 

se směrnicí EAC o bezpečnosti práce ve stromech. 

4. Zkušební poţadavky 

Certifikační zkouška můţe být jedno- i vícedenní událostí dle počtu ţadatelů o certifikát. Samotná zkouška se 

skládá ze dvou základních částí: 

A) části teoretické 

B) části praktické 

A) teoretická část 

Teoretická část zabírá okolo 1/3 zkušebního času. Je sloţena ze tří částí: 

1) písemný test sloţený z 30 testových otázek, 8 otevřených otázek, trvající 60 min. 

2) ústní zkouška sloţená ze 3 otázek, trvající 20 min. 

3) poznávání dřevin z 15 vzorků, trvající 15 min. 

1) písemný test 

Písemný test obsahuje 30 uzavřených testových otázek se čtyřmi odpověďmi, z nichţ alespoň jedna je vţdy 

správná (tzn., ţe i všechny odpovědi mohou zastávat pravdivá tvrzení). Uzavřené otázky jsou jednotné pro 

všechny členské státy EAC a vycházejí tedy z jednotné databáze. Dále písemný test obsahuje 8 otevřených 

otázek, na něţ uchazeč svými slovy odpovídá. Zde se jedná o národní otázky, které si připravuje kaţdý stát 

sám. Tím lze tedy postihnout i specifika jednotlivých států. Jako jsou národní předpisy, normy atp. Tato část 

trvá celkem maximálně jednu hodinu. 

2) ústní zkouška 

V ústní zkoušce si kandidát vylosuje tři otázky, na které následně odpovídá. V této části zkoušky má také 

zkoušející moţnost vyzkoušet kandidáta z jeho slabých míst v písemném testu. Ústní zkouška by měla 

obsahovat také otázky z národních směrnic, předpisů a práva. Celá zkouška trvá maximálně 20 minut. 

3) poznávání dřevin 

Poznávání dřevin probíhá písemnou formou a kandidát má na jeho dokončení maximálně 15 minut. Vybírá se 

z listnatých a jehličnatých dřevin. Zkoušený musí poznat minimálně 10 z 15 vzorků. Zapisuje rod, druh latinsky 

a rod česky. Jedná se o jedinou část certifikační zkoušky, kde musí uchazeč znát 67 % z celkového maxima 

bodů. 

40

Zkušební témata u teoretické části zkoušky jsou: 

• růst a vývoj stromů 

• základní fyziologické funkce stromů 

• stavba, vlastnosti a věková stadia stromů 

• determinace významných taxonů dřevin 


• hodnocení zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti stromů 

• stanovištní podmínky a jejich vliv na růst a vývoj stromů 

• výběr stromů pro trvalá stanoviště a kvalita školkařského materiálu 

• ochrana přírody a jejích zdrojů v souvislosti s péčí o stromy 

• základní choroby a škůdci stromů 

• základní činnosti péče o stromy, zejména 

- výsadba a přesadba stromů 

- ochrana stromů při stavební činnosti 

- statické zajištění stromů, zejména vázání korun 

- ošetření mechanických poranění stromů 

- konzervační ošetření stromů 

- řez stromů 

- metody kácení stromů 

• lezecké vybavení (POZ), materiál, stroje a pouţívané nářadí při péči o stromy (např. výsuvné ţebříky, 

manipulační plošiny, pařezové frézy, drtiče větví atd., dále typy lezeckého vybavení atp.) 

• BOZP předpisy, technické normy a jiné významné právní normy a předpisy v péči o stromy, směrnice EAC 

"Zásady bezpečnosti práce ve stromech", zásady bezpečností osob v pracovním prostoru a organizace práce 

• historie oboru a významných profesní organizací u nás i ve světě 

B) praktická část 

Praktická část zabírá 2/3 veškerého zkušebního času. Je sloţena ze tří částí: 

A) stromolezecké zkoušky a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky, trvající 60 min. 

B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě, trvající 15 min. 

C) praktické demonstrace péče o stromy, sestávající ze dvou otázek, vybíraných z osnovy 

certifikačního programu, trvající max. 60 min. 

D) praktické demonstrace – záchrana zraněného, trvající maximálně 30 minut 

A) stromolezecká zkouška a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky 

Tato část certifikační zkoušky se skládá celkem ze sedmi částí: 

1. Kontrola lezeckého vybavení 

2. Inspekce stromu a zajištění 

bezpečnosti pracovního místa 

3. Výstup do koruny a instalace 

kotevního bodu v koruně 

4. Práce ve stromě 

5. Sestup lezce z koruny 

6. Práce stromolezce na zemi při řezu 

větví kolegou v koruně 

7. Znalost základních druhů uzlů 

Foto 1 – Kontrola vybavení 

41

B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě 


Zde uchazeč vysvětluje způsob, kterým postupoval při práci v koruně stromů. Z jakých důvodů zvolil 

daný způsob lezení, proč provedl ošetření stromu danou metodou, atp. 

C) praktická demonstrace péče o stromy 

Na kaţdou certifikaci se volí dvě témata z těchto moţností: 

1. Výsadba stromů 

2. Přesadba stromů 

3. Řez stromů 

4. Provozní bezpečnost stromů 

5. Vázání korun stromů 

6. Teoretické kácení stromů 

Zvolená témata se uchazeč dozví aţ v den konání certifikace ETW. Musí se tedy připravovat na všechny 

moţné varianty. 

D) praktická demonstrace – záchrana zraněného 

Tato simulace je povinná pouze v případě, pokud stát, ve kterém je certifikace ETW uskutečněna, 

nemá vlastní zkoušku (certifikát). V případě České republiky je v současné době tato simulace nedílnou 

součástí certifikační zkoušky ETW. 

Foto 2 – Praktická demonstrace – záchrana zraněného 

5. Úspěšné sloţení certifikační zkoušky 

42 

Testové otázky, otázky pro ústní 

zkoušku a jednotlivé úkoly pro uchazeče v 

praktické části zkoušky jsou vybírány 

národními inspektory zkušební komise z 

databanky otázek a praktických úkolů 

certifikační zkoušky. Testové otázky jsou vţdy 

minimálně 14 dní před zahájením samotné 

zkoušky odesílány v anglickém jazyce 

zahraničnímu komisaři. Ten je zkontroluje a 

v případě nepřesností informuje a poţaduje 

vyřešení daného problému. 

Uchazeči o titul "European Tree Worker" jsou zkušební komisí hodnoceni a úspěšně sloţí certifikační 

zkoušku tehdy, pokud zodpoví správně alespoň 50 % všech otázek a provedou správně alespoň 50 % všech 

uloţených praktických úkolů ve všech částech certifikační zkoušky. Jedinou výjimkou je v tomto případě část 

„Poznávání dřevin“, kde uchazeč musí znát minimálně 67 % z celkového maxima bodů. 

Neuspějí-li uchazeči v některých částech zkoušky, mohou tyto opakovat ještě ve dvou opravných 

pokusech v následujících dvou letech. Po uplynutí této doby musí zkoušku opakovat celou znova. Uchazeč 

opakuje pouze ty části, v kterých neuspěl. 

Zkušební komise si vyhrazuje právo okamţitě přerušit zkoušku, dopustí-li se uchazeč váţného 

přestupku vůči předpisům o bezpečnosti práce a způsobí tak váţné ohroţení zdraví či ţivota svého i ostatních 

osob v bezprostředním okolí. V takovém případě uchazeč musí celou zkoušku bezpodmínečně znovu opakovat 

v jiném termínu. 

Hodnocení certifikační zkoušky: 

splněno 50 - 100% = USPĚL 

splněno méně neţ 50% = NEUSPĚL

6. Doba platnosti certifikátu a opakování zkoušky 


Doba platnosti certifikátu "European Tree Worker" je 3 roky od data úspěšného sloţení certifikační 

zkoušky. Po této době vyznačené přímo na certifikační listině, certifikát pozbývá platnost. 

Evropský arborista se můţe ucházet o vystavení nové certifikační listiny na další tříleté období, ovšem 

pouze za předpokladu ţe prokáţe, ţe během 36 měsíců, kdy byl drţitelem certifikátu, pracoval v oboru péče o 

stromy po dobu alespoň 24 měsíců a ţe se během této doby soustavně vzdělával. A to například doloţením 

certifikátů účasti na různých přednáškách, seminářích, školeních, atp. 

Písemná ţádost o prodlouţení platnosti certifikační listiny musí být zaslána k národnímu inspektorovi 

certifikační zkoušky s předloţenými doklady o provedené práci, soustavném vzdělávání v oboru, platné 

oprávnění pro práci ve výškách a absolvovaný kurz první pomoci v rok recertifikace. U nás, je tímto 

inspektorem autor článku. Inspektor certifikační zkoušky ověří platnost dokladů uchazeče a poté odešle jeho 

ţádost do kanceláře EAC, kde mu prodlouţí na období dalších tří let jeho certifikační listinu a ID kartu. 

Spolupráce mezi společností EAC a ISA umoţňuje vlastníkům certifikátu ETW získat odpovídající 

certifikát společnosti ISA a to: „ISA Certified Arborist“ nebo „ISA Certified Tree Worker“. 

EAC se podařilo na konci září 2000 vydat učební pomůcku pro teoretickou část zkoušky "The European 

Tree Worker Handbook", která je přeloţena i do češtiny a je součástí podkladů, které obdrţí kaţdý uchazeč o 

certifikační zkoušku. V současné době pracovní skupina „Study Guide ETW“ připravuje novou verzi této 

příručky. 

Certifikační program „Evropský arborista s plošinou“ – „European Tree Worker - 

Platform“ 

Tato certifikace vznikla současně s certifikací „Evropským arborista“ – „European Tree Worker“, jako 

moţnost pro ty, kteří stromy neošetřují pomocí stromolezecké lanové techniky, ale pomocí pracovní plošiny. Je 

moţné absolvovat oba dva typy certifikace ETW. Název certifikátu je: „European Tree Worker – Platform“. 

I v případě této zkoušky je umoţněno získat ekvivalent certifikace od společnosti ISA a to stejný jako 

v případě certifikátu ETW. 

Certifikační program „Evropský arborista - technik“ – „European Tree Technician“ 

Certifikační program „Evropský arborista – technik“ – „European Tree Technician“ (dále jen ETT) 

vznikal v letech 2002 aţ 2005. Tato certifikace je určena především pro zaměstnance, kteří jsou nebo se 

ucházejí o post v základním nebo středním managementu. Nebo vykonává roli kontroly nad pracemi spojenými 

s péčí o stromy. Evropští arboristé – technici vědí, jak nejlépe pečovat o stromy s úmyslem udrţovat jejich 

zdravotní stav a bezpečnost, zatímco mají na paměti poţadavky biodiverzity. Pracují na základě nejlepších 

současných technik z oboru arboristika, ochrany prostředí a bezpečnosti práce. Certifikovaný ETT musí také 

dobře ovládat organizační schopnosti a musí být schopen provádět kontrolu péče o stromy. 

Podmínkou pro moţnost absolvovat tuto zkoušku je předchozí vlastnictví certifikátu ETW, popřípadě 

jiného diplomu či certifikátu uznaného národním koordinátorem certifikace. Poţadována je minimálně tříletá 

praxe v oboru. 

Uchazeč musí splnit náročné podmínky zkoušky. Písemnou část, která trvá maximálně 3 hodiny. Část 

praktickou, kde kandidát provádí hodnocení vybraných stromů. U těchto stromů také navrhuje opatření pro 

zlepšení stavu a bezpečnosti daného jedince. Tato část zkoušky trvá maximálně 60 minut. Dále absolvuje 

zkoušku z ekonomie, legislativy a sociálních věd. V této části zkoušky bude důleţité ukázat, ţe je kandidát 

schopen rozpoznat, zanalyzovat a ocenit nejrůznější ekonomické, právní a sociální aspekty v rámci zadání jeho 

úkolu. Zde je maximum času stanoveno na tři hodiny. 

Jako v případě certifikace ETW je i u tohoto certifikátu ETT moţné získat ekvivalentní certifikát ISA a to 

„ISA Board Certified Master Arborist“ bez vykonání zkoušky. 

43


Memorandum mezi společnostmi ISA a EAC 

Společnosti ISA a EAC se vzájemně dohodly na moţnosti výměny certifikátů pro drţitele EAC certifikátu 

„European Tree Worker“ a „European Tree Technician“ bez nutnosti absolvovat certifikační program společnosti 

ISA. Od 1. listopadu 2006 je tedy moţné této skutečnosti vyuţívat. Tato moţnost je samozřejmě zajímavá 

především pro arboristu, který buď pracoval v USA a nyní se chce uplatnit na Evropském trhu nebo pro 

arboristu, který chce vycestovat za prací do země, kde uznávají jen certifikační programy ISA. 

1. EAC – „European Tree Worker“ – „Evropský arborista“ = ISA – „Certified Arborist“ nebo „Certified Tree 

Worker“ 

2. EAC – „European Tree Technician“ – „ Evropský arborista – technik“ = ISA – „Board Certified Master 

Arborist“ 

Bliţší informace jsou k dispozici na internetových stránkách Sekce péče o dřeviny – ISA nebo u autora článku. 

Zdroje: 

Informační materiály EAC – přeloţil Ing. Marek Ţďárský 

Informační materiály SZKT, o. s. – autor Ing. Marek Ţďárský 

Informační materiály o certifikaci ETT – přeloţila Klára Vlková, DiS. 

Internetové stránky SZKT, o. s. – Sekce péče o dřeviny – ISA – www.arboristika.cz 

Internetové stránky Evropské arboristické rady – www.EAC-arboriculture.com 

Internetové stránky společnosti ISA – www.isa-arbor.com 

44 

Foto 3 – Praktická demonstrace – Řez stromů


INVERNESS COLLEGE 

SCOTISH SCHOOL OF FORESTRY 

Hlavní budova Inverness college se nachází v posledním větším městě na severu 

Skotska Inverness, které se s oblibou nazývá hlavní město Highlands. Ačkoliv je Scotish 

School of Forestry součástí College, jede se ještě přibliţně 15 minut východně z města 

do části zvané Baloch. Největším překvapením po příjezdu je, ţe umístění školních budov 

je přímo v lese a i budovy samotné vypadají spíš, jako náhodně poskládané stavební 

buňky. Ale pokud se zváţí cíl výuky, poskytnout co nejvíce praktických znalostí v oboru 

lesnictví a arboristika, je to velice vhodné umístění a styl. 

Scotish School of Forestry je jediná škola ve Skotsku, které poskytuje vzdělání od 

základů aţ po bakalářský stupeň, s rozsahem kurzů: 

Certificate in Forestry 

Certificate in Conservation 

Certificate in Land Based Skills 

Higher National Certificate Arboriculture & Urban Forestry 

Higher National Diploma Arboriculture & Urban Forestry 

Higher National Certificate Forestry 

Higher National Diploma Forestry 

BSc Sustainable Forest Management (with 2 strands of study – with Forest 

Conservation or with Arboriculture and Urban Forestry) 

Zvýrazněné kurzy jsou dostupné pro zahraniční studenty. Kaţdý z nich je 

ukončený certifikátem a umoţňuje vstup do dalších stupňů. Higher National Diploma 

Arboriculture & Urban Forestry trvá dva roky a po jeho ukončení je moţné pokračovat na 

BSc Sustainable Forest Management, které má dvě odvětví lesnictví a arboristiku. Kde 

jsou dva předměty pro kaţdý semestr povinné a společné pro obě zaměření a další dva 

povinně volitelné s moţností volby arboristiky nebo lesnictví. Kaţdý semestr obsahuje 

čtyři předměty zakončené semestrální prací a zkouškou. Zahraniční studenti mají tu 

výhodu, ţe si mohou zvolit předměty z jakýchkoliv kurzů jim dostupných. Jediným 

problémem je rozdílná délka semestrů pro různé ročníky. Ale vzhledem k tomu, ţe na 

škole panuje velmi přátelská atmosféra a zahraniční studenti jsou zde vítáni, mají 

moţnost osobní domluvy s vyučujícími. A jaké předměty tady případné zájemce o 

arboristiku čekají? 

Arboriculture Practice – Stromolezení, které zahrnuje bezpečnost práce a kontrolu 

vybavení. 

Amenity Tree Management – Spojující základy krajinné tvorby a základní hodnocení 

stromů. 

Wood Technology for Amenity Trees – Základy nauky o dřevě a biomechaniky. 

Woodland Ecology in the Landscape – Nároky dřevin s jejich přirozeným rozšířením. 

Introduction to GIS – Základy pouţívání GIS s moţností dalšího stupně Land 

Interpretation & Design. 

Planning in Arboricultural Management – Praktické vyuţití znalostí z oborou arboristiky 

v pozici konzultanta, s moţností vyuţívání přístrojových metod. 

45 

. 

Barbora Vojáčková 

Studentka Lesnické a 

dřevařské fakulty. 

Mendelovy univerzity 

v Brně 

bara.vojackova@gmail.com


Škola samozřejmě poskytuje ještě další škálu předmětů, s moţností pro zahraniční studenty vybrat si 

dle jejich zaměření. Výuka má tu výhodu, ţe je zaměřená opravdu prakticky s častými návštěvami lesa a 

přilehlých oblastí. 

V případě zájmu o studium v zahraničí je SSF vhodnou pro jejich otevřenost ke spolupráci a vřelému 

přístupu ke studentům z cizích zemí. V případě studentů vysokých škol je třeba zjistit, zda má škola uvedenou 

Inverness College jako partnerskou univerzitu a přihlásit se do programu Erasmus. Pokud Inverness College 

není partnerskou školou, stačí se obrátit na referenta zahraničních styků, který můţe kontakt zajistit. Pokud se 

jedná o vyšších odbornou školu, je třeba zjistit, jaké jsou podmínky pro studium v zahraničí. 

Kontaktní údaje – zahraniční koordinátor Inverness: 

Mr John Christison 

Scottish School of Forestry 

Viewhill 

INVERNESS 

IV2 5EA 

UNITED KINGDOM 

Tel: +44 1463 237615 

Fax: +44 1463 792497 

Mobile: +447879 661302 

e-mail: john.Christison@inverness.uhi.ac.uk 

Další otázky, bliţší informace či osobní dojmy ze studia je moţné získat na emailové adrese: 

bara.vojackova@gmail.com. 

Studium v zahraničí je jedno z nejlepších období na vysoké škole a poskytuje spoustu nových 

moţností, proto ţádné váhání a s radostí do toho. 

46

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?