STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE - Treewalker, sro
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník <strong>KONFERENCE</strong><br />
SBORNÍK PŘEDNÁŠEK:<br />
19. – 20. Ledna 2011 , Mělník<br />
Mgr. Pavel Klvač Stromy a lidé<br />
Bc. Vladimír Másílko Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy<br />
Bára Nekvapilová Náporová plocha koruny<br />
Ingrid Kochová, DiS. Přírodě blízké metody ošetřování starých stromů<br />
Jana Tesařová Mrtvé dřevo a jeho význam<br />
Ladislav Kejha Deset zásad správné výsadby stromů<br />
Petr Masařík Pouţití vrtaných vazeb<br />
David Hora, DiS. Standard bezpečné práce na stromech<br />
Lubomír Říháček Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů<br />
Josef Grábner, DiS. Certifikace Evropský arborista<br />
Alena Klimešová, Ing. Luděk DiS. Praus, Studijní Ph.D. program v Morris Studium arboretum arboristiky na MZLU Brno<br />
Barbora Vojáčková, DiS. Výuka arboristiky na lesnické fakultě v Inverness<br />
INVESTICE DO RO ZVO J E VZDĚLÁVÁNÍ<br />
1
Stromy a lidé<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Strom není pouze rostlina. Je taky symbolem. Významy, které stromy pro<br />
lidskou společnost symbolizují, nemají s ochranou přírody obvykle mnoho<br />
společného. Rituály a představy, které s nimi lidé spojovali, přesto plnily<br />
“ochranářské funkce”. Je proto škoda, ţe se vytrácejí.<br />
Symbolika stromu a paměť společenství<br />
V zapadlých koutech lidské duše probouzejí stromy nejasné a těţko<br />
sdělitelné obsahy. Jsou symbolem tajemného a nedořečeného: Hle, jak se v kostrách<br />
stromů chví / tajemství věčných tajemství! (Poe, 2002:16).<br />
Stromy fascinují člověka odnepaměti. Byly předmětem uctívání pohanských<br />
kultů, sídlem duchů, symbolem propojení kosmických sfér: podzemí, země a nebes.<br />
Jejich vegetativní cyklus lidem připomíná nezdolnost ţivota, který znovu a znovu<br />
přemáhá zánik. Některé metafory putují napříč věky i kulturami: "strom ţivota", "strom<br />
poznání", "kosmický strom", "osa světa" (Becker, 2002:276-279). Strom lidem tyto<br />
motivy připomíná a z hlubinných vrstev nevědomí vyvolává prastaré představy –<br />
oţivuje archetypální témata lidského světa.<br />
Strom jako symbol patří do vnitřní krajiny naší duše a spojuje ji s vnější,<br />
kulturní krajinou. Pomocí jmen a příběhů stromů člověk zabydloval nehostinnou<br />
divočinu. Do vnějšího světa tak vnášel kulturní řád, ustavoval svůj obraz krajiny a<br />
domova. Významy, kterými jsou stromy obdařeny, z nich činí nositele poselství, která<br />
překračující prchlivost doby svých obdivovatelů. Památné stromy pomáhají v běhu<br />
času udrţovat sounáleţitost lidského společenství. Ve významných stromech se<br />
vzájemně prolíná identita lidí s přírodou.<br />
Pro lidskou soudrţnost jsou<br />
důleţití romantiky opěvovaní velikáni –<br />
stromy spjaté s velkými daty národní<br />
Historie (např. Hrušková, Turek 1995). V<br />
naší krajině však také najdeme bezpočet<br />
stromů, které jsou “památné” jen pro ty,<br />
kdo ţijí v jejich blízkosti. Pro návštěvníka<br />
jsou bezejmenné. Právě ty mají pro vnitřní i<br />
vnější krajiny našich duší význam těţko<br />
docenitelný. Některé z nich si můţeme<br />
s radostí připomenout.<br />
Foto 1: Strom jako symbol vlasti. Senorady,<br />
květen 2002. (Foto Pavel Klvač.)<br />
Výsadba památných stromů<br />
Výsadba památných stromů<br />
patřila k důleţitým rituálům ţivota na<br />
venkově. Jejich připomínku najdeme<br />
v archivech.<br />
V roce 1963 se v Olšanech nedaleko Rousínova konaly oslavy 250. výročí<br />
zaloţení obce. Přizváni byli dva nejstarší obyvatelé - 86 letá Amálie Samsonková a<br />
84 letý Martin Dundálek. Ten ve své řeči připomenul čtyři shromáţdění, na nichţ<br />
občané Olšan vysazovali pamětní lípy. Nejstarší vzpomínka patřila košaté lípě<br />
v centru vesnice. Z Obců u Křtin ji přinesla a vysadila řečníkova prababička, kdyţ se<br />
provdala do Olšan: "Vzala si ze svého domova sazeničky dvou stromů - kaštanu<br />
a lípy. Kaštan zasadila proti svému domu čp. 35 a asi sto kroků od něho zasadila<br />
lípu. To bylo v roce 1821". V době řečníkova proslovu lípa ještě stála.<br />
2<br />
Pavel Klvač,<br />
Libor Musil<br />
Masarykova univerzita<br />
v Brně,<br />
Fakulta sociálních studií,<br />
Katedra environmentálních<br />
studií,<br />
Joštova 10, 602 00 Brno,<br />
klvac@fss.muni.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Další lípy nechali vysadit v roce 1842 rodiče jednoho sebevraha na místě, kde bývali tito nešťastníci<br />
pochováváni. Třetí generace lip byla vysazena roku 1878. Připomínala 25. výročí svatby rakouského<br />
císařského páru. Počtvrté byly lípy vysázeny v roce 1919 u pomníku patnácti padlých, kteří poloţili svoje ţivoty<br />
na frontách světové války. Nakonec mohl řečník se zadostiučiněním konstatovat: "A dnes sázíme památnou<br />
lípu na památku 250 letého výročí zaloţení Olšan. Dávám jí jméno Málinka“ (podle tehdy nejstarší občanky<br />
Olšan - pozn. aut.). Nezbývá neţ doufat, ţe se tak 30. června 1963 nestalo naposled.(Stryjová, 2004: 91-92)<br />
Jiný dobový záznam slavnostního vysazování obecního stromoví jsme nalezli ve školské kronice<br />
v Drnovicích u Vyškova. Roku 1902 zde uzrálo přesvědčení, ţe mrzutý stav obecní zeleně, vysazené v roce<br />
1850 jiţ nelze snášet. Bylo třeba zušlechtění vzhledu drnovické návsi, neboť "vrby staré zpráchnivělé osadu<br />
hyzdí a devět topolů vlašských, 18 metrů vysokých k nebi se pne, poskytujíc útočiště a přístřeší škodlivému<br />
hmyzu i komediantům obce občas oblaţujícím". Nelibou situaci se jal řešit tehdejší nadučitel místní školy<br />
Tomáš Sochor. Maje dostatek štěpů ve školce chopil se příleţitosti. Po jeho apelativním dopisu zastupitelstvo<br />
určilo místa v centru obce (na "Rajtšule" a na "Luţách") a povolilo, aby zde štěpy vysázel. Dále jiţ ponechme<br />
průchod původnímu sdělení: "Učitelé se ţáky vyměřili místa a kaţdý ţák ze IV. třídy vykopal jámu. Druhý týden<br />
v dubnu 1902 pozměněn hodně pohled na náves. Ţáci počtem 44 vysadivše stromky, zalíbili se občanům a<br />
panu starostovi Janu Gottwaldovi č. 79, kterýţ nyní vymohl, ţe staré vrby i staré topoly byly vysekány<br />
a prodány. Tomáš Sochor na neděli 13. dubna po vysázení stromků pozval představenstvo a výbor obce,<br />
místní radu školní, hasičský spolek i spolek čtenářský "Metoděj" na "stromečkovou slavnost", a pak poţádal o<br />
řeč pana ředitele J. Gayera ze zimní hospodářské školy ve Vyškově. Po poţehnání vyšel průvod pozvaných,<br />
ţactva s praporem a hudbou na osadu mezi stromky. Děvčata v národních krojích prodala všem hostům kytičku<br />
violek a řečník účinnou řečí nabádal k lásce a pěstování stromoví." (Srv. Klvač, 2004)<br />
Stromy a jejich příběhy<br />
Díky dřívější úctě a péči o významné stromy, můţeme tu a tam statné velikány obdivovat i dnes.<br />
Dochovaly se s nimi i dávné příběhy.<br />
Pověstmi opředena je lípa u Černčína, která zvítězila v anketě "Strom Vyškovska roku 2002".<br />
Pohleďte, kolik neobyčejných příběhů se můţe nabalit na jeden “obyčejný” strom.<br />
Podle jedné z historek sahala lipová alej od vesnice aţ k lesu. Po nezdařeném obléhání bučovického<br />
zámku odjíţděli Švédové směrem na Milonice a palaši stínali vršky Černínských, tehdy mladých lip. Ty pak<br />
nerostly do výšky, ale do šířky. Místo nich byly postupně vysázeny ovocné stromy. Jedna však přeţila a její<br />
doširoka rozprostřená, nízká koruna snad dává pověsti zapravdu.<br />
Dříve se místu u černínské lípy říkalo "U obrázku". Na jejím kmeni bylo totiţ zavěšen obrázek Panny<br />
Marie s Jeţíškem. (V roce 2000 byl obnoven, po dvou letech zmizel a nyní se chystá další obnovení.) Obrázek<br />
byl údajně vzpomínkou na událost, kterou pro další pokolení zapsala paní Anna Kölblová z Bučovic: "Jel kočí<br />
z rošťoutského dvora a vezl na voze zboţí. Najednou se mu koně z ničeho nic polekali a dali se do běhu.<br />
Všechno z vozu poztrácel a myslel, ţe uţ ho čeká smrt. Splašení koně se sami zastavili právě u té lípy, co byl<br />
Pavel Střeštík pobitý. A protoţe se zachránil před jistou smrtí, tak tu lípu vykoupil a pověsil na ní obrázek Panny<br />
Marie s Jeţíškem".<br />
Další příhoda, která se u lípy údajně stala se dochovala následovně: "Koncem 19. století se v hlídání<br />
lesa střídali dva hajní po čtrnácti dnech. Pavel Střeštík, kníţecí hajný, bytem v Nevojicích večer při obchůzce<br />
uviděl u lípy dvě postavy. Myslel, ţe je to kontrola ze zámku a zamířil k nim, ale kdyţ přišel blíţe, uviděl dvě<br />
zakuklené postavy a dal se na útěk. U Černeckého hájku u studánky ho dohnaly a tak ho pobily, ţe zůstal leţet.<br />
Tu jedna postava se na něj sklonila a prohlásila: "To není on." Hajný podle hlasu poznal občana z Černčína.<br />
Jeho zranění si vyţádalo nemocniční léčbu a pak mělo soudní dohru. Příhoda se stala kolem roku 1880". Dnes<br />
uţ většina místních netuší, proč se místu u lípy říká "U obrázku".<br />
3
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Jiný příběh sebral vlastenecký učitel, archeolog, kulturní a osvětový pracovník Alois Procházka.<br />
Pojednává o schůzce rakouského císaře Františka s Napoleonem. Setkání proběhlo 4. prosince 1805<br />
odpoledne mezi Ţarošicemi a Násedlovicemi u Spáleného mlýna (na "Spálence"). Oba panovníci vešli napřed<br />
do mlynářovy světnice, kterou – údajně pro nepříjemný zápach – opustili a odebrali se k ohni rozdělanému<br />
venku pod lipou. Rozmluva se nesla v přátelském<br />
duchu a trvala téměř dvě hodiny. Napoleon svolil<br />
k příměří a jako podmínku stanovil, aby ruská<br />
armáda rychle vyklidila rakouské země. Příměří pak<br />
bylo formálně uzavřeno 6. prosince 1805 ve<br />
Slavkově. V knize, vydané v roce 1940, se o tom<br />
praví: "Památná lípa u Spáleného mlýna doposud<br />
stojí u hodonské silnice, 37 km od Brna. Lid ji<br />
nazývá "lipou císařskou". Dnes bohuţel lze tam<br />
spatřiti jen část ztrouchnivělého kmene, na který<br />
sedá prach šedé silnice, rozvířený nesčetnými auty,<br />
pádícími podle zahradního plotu." V současnosti jiţ<br />
lípu na svém místě nenajdeme. Velké kusy její kůry<br />
byly obřadně uloţeny v muzeu na Mohyle míru u<br />
Prace a ve slavkovském muzeu. (Procházka, 1940:<br />
84-86)<br />
Významy památných stromů a úcta k vysoké zeleni<br />
Jaká to témata spojili se stromy vypravěči a účastníci výše popsaných událostí? Radost a ţal. Svatbu a<br />
smrt. Násilí a smír. Poníţení nepřítele a bezmocnost proti zlosynům. Nadšení nad okrasou domovské vsi a<br />
stesk po opuštěném domě rodičů. Záhadné zachránění zásahem vyšší mocnosti a smrt vlastní rukou. Boţí<br />
pomoc a hřích. Pokud o nich dokáţeme veřejně hovořit, klouţeme po povrchu, stydíme se nebo nenalézáme<br />
slova. Co si počít s méně určitými a o to všeobsaţnějšími pocity, které v nás překvapující, zaráţející nebo<br />
výsostné události ţivota vyvolávají? Bez studu a potíţí je můţeme svěřit pověstem a stromům.<br />
Radostné a povznášející pocity vtělili citovaní vypravěči do vzpomínek na svatbu řečníkovy prababičky,<br />
sňatek císařského páru, zázračné zachránění kočího, uzavření příměří 6. prosince 1805. Chmurné pocity spojil<br />
letopisec s památkou padlých, vzpomínkou nad sebevrahy, obléháním bučovického zámku Švédy či násilím,<br />
které bylo spácháno na hajném.<br />
Vesměs jde o události lidské. Pokud se ke stromům pojí myšlenka na přírodu, nespočívá v oslavě jejich<br />
dějů. V Drnovicích jsou nové stromky popsány jako symbol zušlechtění návsi, která byla “hyzděna” starými<br />
vrbami a “k nebi se pnoucími“ topoly, které byly útočištěm “škodlivému hmyzu”. V Černčíně si na Lipách vylévali<br />
zlost neúspěšní švédští dobyvatelé. Vypravěči, místo aby důsledky jejich vzteklého počínání napadali za<br />
zpupné násilnictví na přírodě, oceňují je jako raritu – “lípu, která nerostla do výšky, ale do šířky”.<br />
Nicméně. Všechny tyto události dodávají stromům na důleţitosti a sjednávají jim v očích lidí úctu.<br />
Všimněme si, jak letopisec v roce 1940 prorocky zaplakal nad „nesčetnými auty, pádícími podle zahradního<br />
plotu" a vířícími prach kolem zbytku slovutné císařské lípy. Účast na rituálech výsadby stromů zasévá sémě<br />
bezděčné hrdosti nad přiloţením vlastní ruky k okrašlovacímu a veřejně prospěšnému dílu. Lze se domýšlet, ţe<br />
vztah dětí, které roku 1902 vysázely na Drnovické návsi štěpy, k místní zeleni byl asi jiný neţ postoj mládeţe,<br />
která nedávno stromořadí (vysázené najatou firmou) cestou z Vyškova poničila.<br />
4<br />
Foto 2: Nejstarší občané Olšan na Vyškovsku v roce 1963 při<br />
výsadbě památné lípy k 250. výročí zaloţení obce. Zleva<br />
Antonín Buček, Amálie Samsonková (po níţ lípa dostala<br />
jméno Málinka), Hynek Myslín, František Valehrach, Martin<br />
Dundálek a Filipína Čechová. (Foto z archivu Dagmar<br />
Stryjové z Račic.)
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Svateb sice ubývá, ale přesto. Kdyby kaţdý v den svého sňatku vysadil strom, asi by naše krajina<br />
vypadala jinak neţ dnes. A jak by se asi ke stromům stavěly děti, které by věděly, ţe kaštany nebo lípy před<br />
domem svorně sázeli otcové a matky s myrtou v klopě, aby zvěčnili radost nad spojením svých osudů.<br />
5<br />
Foto 3: Dominantou návsi v Drnovicích bývaly<br />
ve 20. století mohutné jírovce. Jejich čas se<br />
naplnil, automobilům by dnes stejně zavazely...<br />
(Foto z archivu Oldřicha Nováka z Drnovic.)<br />
Literatura:<br />
Becker, U.: Slovník symbolů. Praha: Portál,<br />
2002.<br />
Hrušková, M., Turek, J.: Památné stromy.<br />
Praha: Silva Regina, 1995.<br />
Klvač, P. a kol.: Drnovice - příroda, historie,<br />
současnost. Drnovice: o. s. Drnka, 2004.<br />
Poe, E. A.: Sen ve snu. Praha: BB art, 2002.<br />
Procházka, A.: Pověsti, paměti a příhody z<br />
Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Slavkov u<br />
Brna, 1940.<br />
Stryjová, Olšany - historie a současnost.<br />
Olšany: Obec Olšany, 2004.
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy<br />
Předmětem arboristiky je strom. Strom je vytrvalá rostlina se zdřevnatělým<br />
stonkem, který dokáţe sekundárně tloustnout. Díky tomu je v říši rostlin dřevina<br />
povaţována za nejsloţitější organizmus stojící na samém vrcholu fotogenického<br />
členění. Studiem rostlin se zabývá botanika, studiem dřevin pak její odnoţ –<br />
dendrologie.<br />
Tyto pro mnohé základní a jasné vědomosti jsou hned na začátku zmiňovány<br />
ze dvou důvodů. Jednak pomohou autorovi uvést něco tak nudného jako je pro<br />
většinu lidí celoţivotní vzdělání a jednak překlenou tu propastnou vzdálenost mezi<br />
krásným a vznešeným STROMEM a temnými, potem vystrašeného úředníka<br />
prosycenými učebnami škol jakýchkoli stupňů vzdělání . Neboť to první, na co se<br />
musíme v souvislosti s potřebou vzdělání v arboristice ptát, je …<br />
… PROČ SE VZDĚLÁVAT?<br />
Stromy jsou pod drobnohledem lidí od pradávna. Je to naše podstata,<br />
přicházet na kloub věcem, jejichţ fungování je nám zastřeno. Díky tomu jiţ po staletí<br />
víme, ţe se „ … rány špatně hojí, jestliţe nezkušený zahradník odstraní větve ve<br />
vzdálenosti palce aţ půl stopy od kmene stromu“ (Lavson,William; A New Orchard &<br />
Garden, r. 1618) a ţe „ … nikdy nevysazujeme stonek hlouběji, neţ jej najdeme růst<br />
… většina kořenů vyţaduje dostupnost vzduchu“ (Evelyn, John; Sylan or A Discourse<br />
of Forest Trees & The Propagation of Timber in His Majesties Dominios, r. 1664). Aţ<br />
do druhé poloviny minulého století se však naše poznání omezovalo pouze na to, co<br />
jsme vypozorovali. Negativní důsledky „lízance“ nebo poškozených kořenů byly jasně<br />
vizuálně prokazatelné – stačilo několik let nebo desítek let počkat. Soustavným,<br />
empirickým výzkumem fyziologických procesů probíhající uvnitř dřevního válce a<br />
dalších veličin souvisejících s existencí dřeviny se věda věnuje posledních 30 let.<br />
Nestačí nám vědět pouze to, ţe se po zásahu do habitu stromu něco stane. Snaţíme<br />
se přijít na to, proč se to stane. Důkazem pro to, ţe arboristika za tu dobu prošla<br />
velký kus cesty je odklon , kdy jsme se na strom v 80.-tých letech dívali jako na<br />
pacienta a snaţili ho léčit (stromová chirurgie).<br />
Dnes víme, ţe strom léčit nedokáţeme (prozatím?) a oblast zájmu<br />
přesouváme spíše na zajištění trvalého souţití člověka a stromu v námi<br />
urbanizovaných územích. Jinými slovy se snaţíme stromu co nejméně překáţet<br />
resp. najít odpověď na otázku, co a v jaké míře si k němu - bez zásadního vlivu<br />
na jeho další dlouhodobou existenci - můţeme dovolit. Doufáme, ţe takto nastolený<br />
směr je správný a věříme, ţe jsme se konečně vydali tou pravou cestou. Chtělo by<br />
se říci, ţe jsme si jisti. Jenţe k tomu by před námi nesmělo být ještě tolik neznámých.<br />
Jistotu můţeme mít v jediném – nejsme na konci té cesty. Vţdyť připomeňme v tuto<br />
chvíli například to, jak se měnil názor na dobu, ve které je vhodné řezy provádět.<br />
Moţná to budou mnozí povaţovat za neomalenost a neuctivost autora zastávajícího<br />
názor, ţe oba tábory striktně prosazující buď zimní nebo letní období řezu neměly<br />
pro svá tvrzení dostatek naměřených dat. Ty ostatně chybí dodnes. Dlouhověkost<br />
dřevin se totiţ pro potřeby výzkumu stává jejich značnou nevýhodou, neboť skutečné<br />
dopady provedení - v tomto případě řezů - na fyziologii stromu poznáme aţ po<br />
uplynutí značné doby. Navíc bude nutné vytvořit dostatečně reprezentativní výběr<br />
pozorovaných stromů na všech myslitelných stanovištích např. v různých<br />
nadmořských výškách, v různých stupních vývoje dřevin apod. Jednoduché zřejmě<br />
nebude ani vytvoření stupnice dostatečně a přitom efektivně hodnotící uvedené<br />
dopady řezu.<br />
Tento příklad ukazuje na jediné – moderní arboristika je velmi dynamicky se<br />
rozvíjející obor, ve kterém zítra nemusí platit to, co platí dnes jako neotřesitelná<br />
pravda. Kaţdý můţe mít k celoţivotnímu vzdělávání v oblasti arboristiky své vlastní<br />
důvody. Je však jeden, který musí být pro kaţdého společný – nikdy se nepřestat<br />
ptát a neustále své kroky sám se sebou konfrontovat.<br />
6<br />
Vladimír Másílko<br />
Magistrát města Jihlavy<br />
úředník , který má rád<br />
stromy…., bezpečné<br />
stromy !<br />
vladimir.masilko@jihlavacity.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
V okamţiku, kdy se stromolezec rozhodne redukovat větev nebo úředník skácet staletý exemplář, měl<br />
by kaţdý z nich vyuţít vše, co se v oboru do té doby naučil a aplikovat ty nejnovější poznatky. Zároveň s tím by<br />
ale měla přijít otázka: Zredukoval jsem větev dostatečně? Neměl jsem redukovat jinou? Měl jsem vůbec tu<br />
redukci provádět? Nevydrţel by po odborném zásahu ten javor bezpečný ještě dalších 5 let? Neměl jsem<br />
poţadovat ponechání torza místo jeho úplné likvidace? Jedině tento způsob - jakési „ …pochybování o sobě<br />
samém“ - přivede jedince k potřebě se vzdělávat a vzdělávat se neustále. To nejhorší, co můţe kaţdý obor<br />
potkat, jsou „odborníci“ stoprocentně přesvědčení o neomylnosti svého rozhodování a o své nadřazenosti nad<br />
ostatními, bez potřeby sebekontroly a dalšího poznávání.<br />
ODPOVĚDNÝ ÚŘEDNÍK<br />
Pokud se bavíme o stromech v našich obcích, máme zřejmě na mysli především ty veřejně přístupné,<br />
ke kterým můţeme přijít, sáhnout si na ně, sednout si pod jejich korunou. K některým mají mnozí z nás citový<br />
vztah, některé nás vyloţeně „hněvají“ a některých si všimneme aţ v okamţiku, kdy po nich zbude pařez. Svoji<br />
existenci si většina z nás bez stromů nedokáţe představit. Moţná má většina z nás stromy „pod kůţí“ víc, neţ<br />
si je ochotna připustit. A ať chceme nebo nechceme, o všech těchto stromech rozhoduje úředník. Není<br />
smyslem tohoto příspěvku, popisovat stávající právní úpravu v oblasti ochrany stromů, případně rozdělení<br />
pravomocí jednotlivých úřadů státní správy a samosprávy. Stačí nám si pouze uvědomit, ţe na kaţdé byť<br />
sebemenší obci je člověk, jeţ má ve své místní působnosti právo a zároveň i povinnost rozhodovat o existenci<br />
dřevin včetně jejich ošetření. V naprosté většině mají tito lidé na starosti i tisíce dalších věcí vnímané<br />
zaměstnavateli nebo jejich voliči jako daleko podstatnější. Stromy se pak v těchto obcích stávají okrajovou<br />
záleţitostí a rozhodování o nich nutným zlem.<br />
Stojí pak za úvahu, ptát se po smyslu zákona, který vám sice umoţní chránit na sídlišti proti<br />
rozzuřeným „přistíněným“ důchodcům 10-ti metrovou douglasku, ale zároveň je natolik benevolentní, ţe<br />
starostovi – truhlářovi v malé vísce o 10 kilometrů dále dá do ruky nástroj, díky němuţ dokáţe beztrestně<br />
skácet na hrázi obecního rybníka deset vitálních, 25-ti metrových dubů. Důvodem ke skácení uvedeným<br />
v rozhodnutí můţe být stínění vodní plochy, padání listí nebo dokonce i plodů na hráz nebo do vody. Je na vině<br />
zákon? Nebo je to celé o osobní odpovědnosti těch, kteří mají v této oblasti pravomoc delegovanou jim státem?<br />
Zcela jistě to druhé, protoţe za největší slabinu našeho systému veřejné správy lze povaţovat ten fakt, ţe<br />
umoţňuje úředníkovi nenést za svá rozhodnutí jakoukoli odpovědnost! Jistěţe v předchozím případě dubů<br />
můţe ČIŢP po prokázání nedostatečné závaţnosti důvodů mýcení uloţit obci pokutu, na které se bude pan<br />
truhlář v krajním případě podílet. Zbytečně se však přeruší na několik desítek let časová kontinuita i duch místa.<br />
Za tuto ztrátu starostovi trest nehrozí a hlupák zůstává hlupákem.<br />
… MOŢNOSTI TU JSOU!<br />
Je potěšující, ţe kaţdým rokem předchozích případů ubývá a roste počet těch, kteří se chtějí -byť<br />
okrajově - arboristikou zabývat. Kde je poptávka, roste i nabídka a rok od roku tak můţeme být v našem oboru<br />
svědky nově akreditovaných kurzů a školení. Je logické, ţe s přibývajícím mnoţstvím kolísá i jejich kvalita,<br />
ovšem na stranu druhou jsou tu stále jména, která drţí laťku hodně vysoko. Arboristika pronikla za posledních<br />
deset let na střední školy, kde dobře fungují i postgraduální programy. Velký kus práce odvádí Sekce péče o<br />
dřeviny jako součást Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.; Nadace partnerství, o.s. a jiné<br />
neziskové organizace. Výčet můţeme ukončit vlajkovou lodí arboristického vzdělávání v ČR - v minulém roce<br />
otevřený samostatný obor na lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy univerzity v Brně, který se zabývá<br />
výhradně výukou zaměřenou na mimolesní dřeviny.<br />
ÚŘEDNÍK = SUPERARBORISTA?<br />
Pokud je úředník ten, jeţ rozhoduje o stromech a v podstatné míře tak dokáţe měnit tvář našich sídel -<br />
našeho ţivotního prostředí, pak se oprávněně musíme ptát, jaké standardy by měl takový člověk splňovat.<br />
Existuje pro tyto lidi nějaká norma určující úroveň vzdělání a vědomostí vůbec? Bohuţel je v tomto smyslu<br />
vyjádření negativní. Respektive …, kaţdý úředník vykonávající na svém postu státní správu (nikoli<br />
samosprávu!) musí do určité doby od svého nástupu do zaměstnání sloţit zkoušku z tzv. zvláštní odborné<br />
způsobilosti. Ta dotyčného prověří výhradně ze znalosti správního práva a příslušných zákonů, na jejichţ<br />
základě bude v budoucnu vydávat správní akty (v případě kácení stromů jde o zákon č. 114/1992 Sb., o<br />
ochraně přírody a krajiny v platném znění). Z toho tedy vyplývá, ţe zkoušku lze úspěšně sloţit i bez základních<br />
znalostí oboru arboristiky a nelze ji tedy s určitostí povaţovat za společností poţadovaný standart. Míru úrovně<br />
vzdělání si tak musí kaţdý úředník stanovit sám. Je těţké z pozice autora tohoto textu určovat, co by měl<br />
takový úředník znát a umět, kdyţ on sám je úřadem zaměstnáván. Deset let praxe ho snad trochu opravňuje<br />
k sumarizaci problémů, se kterými se nejdříve jako pracovník orgánu státní správy a poté i samosprávy setkal.<br />
7
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Aplikace arboristiky do reálného světa znamená fyzickou práci. Vţdy někdo musí vylézt do koruny,<br />
vykopat výsadbovou jámu, zatlouci kůl, uříznout větev. Praxe a osobní zkušenost získaná při arbo-pracích jsou<br />
tedy první věci, které by neměly našemu modelovému úředníkovi především v samosprávě chybět. Vţdyť jak<br />
jinak by mohl rozhodnout, zda je práce odvedena za úměrně dlouhou dobu i cenu? Jak jinak bude moci vytýkat<br />
zhotoviteli, ţe je vazba umístěna příliš nízko a na špatně zvolené větve, kdyţ ji sám nikdy před tím<br />
neinstaloval?<br />
Nezbytná je samozřejmě znalost zákonů a norem nebo minimálně povědomí o jejich existenci. Tento<br />
prostý fakt vyplývá většinou z negativ, která s sebou existence stromů v obci přináší. Ve větších městech<br />
budeme jen těţko hledat dřevinu, která se nenachází v ochranném pásmu nějaké z desítek inţenýrských sítí,<br />
v průjezdních profilech komunikací, výhledových trojúhelnících nebo která nebrání oslunění bytových jednotek.<br />
To vše jsou oblasti samostatně regulované právními normami a pokud chce náš modelový úředník<br />
vyargumentovat oprávněnost existence stromu, musí znát hranici, po kterou můţe jít.<br />
Samostatnou kapitolu v kaţdodenním ţivotě úředníka tvoří střet stavební činnosti a dřevin. Pokud jsme<br />
v úvodu označili arboristiku za dynamicky se rozvíjející obor, pak to o stavebnictví platí dvojnásob. Obrovská<br />
konkurence stavebních firem jde ruku v ruce s vývojem stále sofistikovanějších technologií. Tento neustálý tlak<br />
na rychlost, přesnost a efektivnost zapříčinily, ţe sousloví „NEJDE TO“ dnes ve stavebnictví prakticky<br />
neexistuje; vše je pak pouze otázkou peněz. Úlohou modelového úředníka je znalost těchto stavebních<br />
technologií a postupů a mít povědomí o jejich ceně. Následně je nutné si vytvořit pro všechny stejné podmínky<br />
a jejich dodrţování striktně a bez výjimky vyţadovat.<br />
S těmito a mnohými dalšími oblastmi se setká úředník ve většině případech aţ v praxi. Na tomto místě<br />
je třeba říci, ţe ţádný učený z nebe nespadnul. Je naivní případná představa úřadu, ţe čerstvý absolvent<br />
nebude dělat v procesu ochrany dřevin nebo správy zeleně chyby. Vţdy je však nutné se z těchto chyb poučit a<br />
jít dál. V našem oboru pracujeme s ţivými organizmy, přičemţ kaţdý z nich je rozdílný. Nemůţeme tedy do<br />
budoucna počítat s tím, ţe naše tak těţce získané vědomosti o nich, budeme moci na kaţdý aplikovat<br />
se stoprocentním úspěchem. Jedině prohlubování poznatků o fungování stromu a znalost jeho reakcí na vnější<br />
podněty nás můţe k tomuto úspěchu přiblíţit. Doufejme, ţe se tak stane co nejdříve.<br />
8
Náporová plocha koruny<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Vztah mezi velikostí plochy koruny a velikostí vznikajících zatíţení je jasný:<br />
čím větší plochu strom vystavuje proudění, tím větší zatíţení vzniká. Energie<br />
proudícího vzduchu je předávána vlivem tření vzduchu o povrch listů, větví a kmene<br />
a vlivem přímého působení na listy, větve a kmen.<br />
Ke koruně stromu ale nelze přistupovat jako k pevné plné ploše. Koruna<br />
stromu vystavená proudění vzduchu mění svůj tvar a tím efektivně sniţuje vznikající<br />
síly. Listy se při větru natáčejí díky flexibilním řapíkům po směru větru a vystavují tak<br />
proudu vzduchu svůj nejmenší rozměr. (Část energie je také spotřebována právě na<br />
deformaci řapíku, tedy na deformaci chemických vazeb a vnitřní tření v pletivu.<br />
Kinetická energie se mění na tepelnou.)<br />
Stejně jako listy se chovají i slabší větve. I ty se sklání ve směru větru a tím<br />
sniţují náporovou plochu koruny. Se zvyšující se silou větru se pak deformují i<br />
silnější větve. Nejmenší odpor má koruna tedy při vysokých rychlostech větru. Tento<br />
efekt je označován jako streamlining a je velmi dobře pozorovatelný například na<br />
bříze bělokoré nebo převislých varietách vrb. Skloněním větví se koruna stává i<br />
jakoby kompaktnější, zmenšuje se její náporová plocha. Tento efekt je označován<br />
jako rekonfigurace.<br />
Někteří autoři uvádí, ţe při rychlosti větru do 11m/s-1 je redukce plochy zhruba 20%,<br />
při rychlostech nad 20m/s-1 aţ 60%.<br />
Velikost náporové plochy koruny je i jednou ze vstupních informací pro<br />
výpočet velikosti síly větru působící na strom. Podle úrovně přesnosti výpočtu se<br />
mění přístup ke stanovení plochy koruny.<br />
Nejjednodušším přístupem je nahrazení plochy koruny vhodným<br />
geometrickým útvarem (nebo zařazení koruny do některé z předem definovaných<br />
vybraných forem koruny pouţívané například metodou SIA – Statisch Integrierte<br />
Abschatzung, Wessolly, 1997, více o metodě SIA níţe). Tento přístup je však<br />
vhodný pouze pro orientační zátěţovou analýzu, bez zásadních rozhodnutí o osudu<br />
stromu. Síly, vypočtené za pouţití takto stanovené velikosti náporové plochy koruny<br />
jsou veliké a dle členitosti koruny lze očekávat poměrně velké předimenzování<br />
vznikající síly.<br />
Dalším moţným přístupem je co nejpřesnější zjištění náporové plochy<br />
obkreslením kontury stromu na digitální fotografii (např. v programu Treestab<br />
vyvinutým Ing. Petrem Koňasem, Ph.D. – Ústav nauky o dřevě Mendlovy univerzity<br />
v Brně). Tento postup je v České republice uplatňován při zátěţových analýzách pro<br />
běţnou potřebu zhodnocení provozní bezpečnosti stromů. Nevýhodou je redukce<br />
problému do 2D. (viz obr.1)<br />
Nejsloţitějším přístupem je vytvoření propracovaného grafického<br />
geometrického modelu (např. v programu Ansys – obr.2) umoţňující zatím<br />
nejpreciznější výpočet vznikajícího napětí. Metoda je však hardwarově i obsluţně<br />
velmi náročná a její hromadné vyuţití je zatím daleko.<br />
9<br />
Bára Nekvapilová<br />
Studentka 3. VOŠ,<br />
Zahradnická škola Mělník<br />
bjakobara@seznam.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Obr. 1: Náporová plocha stromu Obr.2: Vektory působícího o větru na plášti<br />
zjišťovaná v programu Treestab stromu, snímek z numerické analýzy<br />
(Praus L., 2006) (Praus L., 2006)<br />
Ve většině případů je zatíţení větrem vypočítáváno dle klasické Newtonovy rovnice pro odpor kapalin:<br />
F=0,5⋅Cw⋅A ρ⋅v2<br />
kde F je vznikající síla,<br />
Cw je koeficient aerodynamického odporu,<br />
A je náporová plocha,<br />
ρ je hustota vzduchu,<br />
v je rychlost proudění.<br />
Je nutno si uvědomit limity tohoto způsobu výpočtu, který počítá s nestlačitelnou kapalinou a<br />
laminárním prouděním. Navíc se jedná o statické zatíţení, nikoliv dynamické. Navzdory tomuto je výpočet<br />
obecně uţívaný, v některých případech je modifikován pomocí koeficientů. Problematické je určení koeficientu<br />
aerodynamického odporu. Představovaný koncept je i přes tato nutná zjednodušení široce pouţíván pro<br />
hodnocení pravděpodobnosti selhání významných stromů.<br />
Koeficient aerodynamického odporu<br />
Vyjadřuje odpor koruny vůči pronikání vzduchu. Někdy bývá také označován jako prodouvavost,<br />
koeficient prodouvavosti, který je stanoven jako podíl mezi mnoţstvím vzduchu před a za korunou.<br />
Velikost Cw u stromu není konstatntní. Je funkcí druhu stromu a rychlosti proudění vzduchu. Vliv druhu<br />
je dán anatomickými, morfologickými a mechanickými rozdíly v architektuře koruny, struktuře a vlastnostech<br />
dřeva kmene a větví.<br />
Hodnota koeficientu odporu koruny je v literatuře udávána od 0,20 do 0,45. Problematický je způsob<br />
získávání těchto koeficientů, které je prováděno buď v aerodynamických tunelech nebo za pomoci vozidel, vţdy<br />
na malých vzorcích, malých stromech či jednotlivých větvích.<br />
Metoda SIA (Statisch Integrierte Abschätzung)<br />
Pomocí této metody je moţné definovat vliv vybraných defektů na statické poměry stromu a určit<br />
velikost zátěţe vznikající při namáhání předmětného stromu větrem.<br />
Metoda SIA je určena výhradně pro solitérně stojící stromy, s pouţitím koeficientu je však moţné<br />
metodu pouţít i pro stromy rostoucí v aleji.<br />
10
Vstupními hodnotami jsou:<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
- druh stromu,<br />
- průměr kmene (měřený ve výšce 1m!),<br />
- tloušťka borky (= tloušťka všech pletiv vně dřevního válce tj. borka, kůra, lýko),<br />
- výška stromu (měřená výškoměrem),<br />
- tvar koruny (zařazení do jedné ze čtyř forem, obr. 3) ,<br />
- (pro hodnocení ochranného vlivu aleje i rozestup stromů v aleji)<br />
Obr. 3: Tvary korun pro vyuţití v rámci metody SIA (Kolařík a kol., 2010)<br />
Pro účely stanovení odporu větru se při hodnocení uvaţuje s plně olistěnou korunou, typickou pro daný taxon,<br />
tedy s plně vitálním jedincem.<br />
Postup hodnocení<br />
Metoda SIA pracuje s pěti diagramy (A aţ E).<br />
1. stanovení základní hodnoty stability – diagram A a B,<br />
2. zhodnocení ochranného vlivu aleje – diagram E,<br />
3. zjištění vlivu případné dutiny na statické poměry stromu – diagram C,<br />
4. navrţení eventuálního stabilizačního řezu – diagram D.<br />
Prvním krokem je vyhledání diagramu A pro daný druh stromu. Křivky diagramu A pro metodu SIA jsou<br />
v současné době vypracovány pro:<br />
Abies alba<br />
Acer pseudoplatanus<br />
Aesculus hippocastanum<br />
Betula spp.<br />
Fagus sylvatica<br />
Fraxinus excelsior<br />
Larix decidua<br />
Picea abies<br />
Platanus x hispanica<br />
11<br />
Populus nigra 'Italica'<br />
Populus spp.<br />
Quercus spp.<br />
Robinia pseudoacacia<br />
Salix alba<br />
Salix x sepulcralis<br />
Sequoiadendron giganteum<br />
Tilia spp.<br />
Ulmus spp.<br />
V případě, ţe hodnotíme druh, pro který dosud není diagram A zpracován, vybereme podle vlastností<br />
jeho dřeva diagram druhu podobného.<br />
Pro změřenou výšku stromu a stanovený tvar koruny odečteme z křivky diagramu A tabulkový průměr<br />
kmene tj. nutný průměr kmene, který by daný jedinec měl mít na konkrétním stanovišti, aby se jeho základní<br />
hodnota stability rovnala 100%.<br />
Všechny A diagramy jsou sestaveny pro podmínky volné krajiny (výjimkou je diagram pro smrk, který<br />
tyto případy rozlišuje). Jestliţe strom neroste na stanovišti popsaném z hlediska charakteristik proudění větru<br />
jako „krajina“, provedeme úpravu tabulkového průměru pro danou lokalitu. Pro stanoviště typu „vesnice“<br />
tabulkový průměr zmenšíme o 5%, pro typ „město“ o 10%.
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Obr. 4: Vyuţití diagramu A a B v rámci metody SIA (E. Brudi, Brudi & Partner TreeConsult, 2004)<br />
Dále pro hodnocený strom zjistíme tzv. čistý průměr kmene, tedy průměr kmene minus 2x tloušťka<br />
borky. Tento čistý průměr kmene pak vydělíme tabulkovým průměrem kmene. Získanou hodnotu vyneseme na<br />
křivku diagramu B a na spodní stupnici přímo odečteme základní hodnotu stability daného jedince.<br />
Získáváme tedy procenty vyjádřenou míru bezpečnosti proti zlomu. Tato procentuální hodnota se<br />
vztahuje k rychlosti větru 12 Beaufortovy škály (tj. 32m.s -1 - síla orkánu).<br />
Pokud stromy rostou v aleji, jsou ze stran chráněny okolními jedinci před větrným prouděním. Jejich<br />
nutný průměr kmene je tedy niţší neţ v případě, ţe by rostly soliterně. Pro zohlednění tohoto faktoru slouţí<br />
diagram E. Vydělením odstupové vzdálenosti mezi jedinci výškou hodnoceného stromu a vynesením této<br />
hodnoty proti křivce diagramu E získáme hodnotu faktoru zvýšení stability stromu ochranným vlivem okolních<br />
stromů. Vynásobením základní hodnoty stability stromu získané z diagramu B tímto faktorem dojde k její úpravě<br />
pro vliv aleje.<br />
Na rozdíl od ostatních metod, které interpretují vliv dutiny se změřenou zbytkovou stěnou na statické<br />
poměry stromu, metoda SIA k této problematice přistupuje z opačné strany: definuje minimální zbytkovou<br />
stěnu, při níţ bude mít strom stále ještě základní hodnotu stability 100%.<br />
Vydělíme číslo 100 základní hodnotou stability stromu a vypočtenou hodnotu vyneseme do diagramu<br />
C. Vynásobením získané hodnoty hodnotou čistého průměru kmene dostáváme nutnou zbytkovou stěnu dutiny.<br />
V případě, ţe základní hodnota stability získaná z diagramu B je příliš nízká, lze přistoupit ke stabilizaci<br />
stromu. Autor metody SIA jako stabilizační zásah navrhuje mírné sesazení koruny v její vrcholové části.<br />
Tento zásah:<br />
- nesmí výrazněji ovlivnit habitus koruny<br />
- musí se pohybovat pouze v oblasti slabých větví (cca 5-10cm průměr)<br />
- je třeba jej provádět pouze v nezbytně nutném rozsahu<br />
Cílem je zvýšení základní hodnoty stability nad úroveň 100%. Spočítáme tedy, kolikrát se musí zvýšit<br />
základní hodnota stability stromu, aby dosáhla poţadované úrovně 100% (například při základní hodnotě<br />
stability 50% je to 2x, při 67% je to přibliţně 1,5x apod.). Z diagramu D vybereme křivku odpovídající tvaru<br />
koruny hodnoceného stromu a zjistíme navrhovanou úroveň stabilizačního řezu. Křivky vyjadřují redukci<br />
v krocích po 2 metrech pro strom s výškou 26m. Pro konkrétního jedince je nutné přepočíst skutečnou výši<br />
redukce. V případě pouţití metody SIA v podobě internetové aplikace přepočet není nutný (k volnému pouţití<br />
například na http://sag.baumwert.de/sia/sia.php či http://old.performance-web.de/brudi/sia_en.asp).<br />
12
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Př. přepočtu:<br />
Výpočet úrovně redukce koruny pro křivku A pro strom<br />
s výškou 34m:<br />
26m = 100%<br />
19m = 73% (19/0,26)<br />
Redukce A = 2 . 0,73 = 1,46 1,5m<br />
Obr. 5: Pouţití diagramu D v rámci metody SIA (E. Brudi,<br />
Brudi & Partner TreeConsult, 2004)<br />
Metoda WLA – Wind Load Analysis<br />
Tato metoda byla vyvinuta v rámci spolupráce společností Safetrees, s.r.o. a Ústavu nauky o dřevě<br />
Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické fakulty. Princip metody WLA je podobný jako<br />
výše popsané metody SIA. Metoda WLA je však rozšířena o výpočet odolnosti stromu proti torznímu zatíţení,<br />
moţnost hodnotit stabilitu stromu pomocí reálné kontury daného stromu. Také byl rozšířen seznam taxonů u<br />
nichţ je moţné výpočet provádět. Metodu je moţné vyuţívat v podobě tištěných manuálů i pomocí internetové<br />
kalkulačky na stránce www.wla.cz .<br />
Spolu s moţnostmi metodiky se rozšířily i vstupní parametry. Jsou jimi:<br />
- taxon stromu,<br />
- průměr kmene,<br />
- tloušťka borky,<br />
- výška stromu,<br />
- průmět koruny,<br />
- výška nasazení koruny,<br />
- excentricita stromu (vzdálenost těţiště od osy)<br />
Aktuální seznam druhů, pro něţ je moţné provést výpočet:<br />
Abies alba<br />
Acer campestre<br />
Acer negundo<br />
Acer pseudoplatanus<br />
Acer saccharinum<br />
Acer saccharum<br />
Aesculus hippocastanum<br />
Ailanthus<br />
Aldus<br />
Betula pendula<br />
Carpinus betulus<br />
Castanea sativa<br />
Cedrus<br />
Cercis siliquastrum<br />
Fagus sylvatica<br />
Fraxinus excelsior<br />
Gledistsia triacanthos<br />
Juglans nigra<br />
Juglans regia<br />
Larix decidua<br />
Liriodendron tulipifera<br />
Picea abies<br />
Pinus pinaster<br />
13<br />
Pinus sylvestris<br />
Platanus acerifolia<br />
Populus nigra<br />
Populus nigra 'Italica'<br />
Populus x euroamericana<br />
Pyrus communis<br />
Quercus rubra<br />
Quercus robur<br />
Robinia monophylla<br />
Robinia pseudoacacia<br />
Salix alba<br />
Salix x sepulcralis<br />
Sequoiadendron giganteum<br />
Sorbus aucuparia<br />
Tilia cordata<br />
Tilia hollandica<br />
Tilia platyphyllos<br />
Tilia tomentosa<br />
Tilia x euchlora<br />
Ulmus glabra<br />
Ulmus laevis
Krok A<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
V kroku A uţivatel zadává všechny potřebné dendrometrické parametry daného stromu potřebné pro<br />
výpočet a volí mezi oblým nebo trojúhelníkovým tvarem koruny (oblý pro listnáče, trojúhelníkový pro jehličnany).<br />
Důleţité je dodrţovat všechny zásady pro zjišťování dendrometrických parametrů, aby nedošlo k chybám<br />
v následujícím výpočtu.<br />
Krok B<br />
Během kroku B se vypočítává základní hodnota stability stromu v oblasti odolnosti proti ohybovému a<br />
torznímu zatíţení. Z tabulky A se odečte plocha koruny na základě známé výšky koruny a průmětu koruny a<br />
volí se koeficient stanoviště (volná krajina, ves/členitý terén, příměstská oblast, město). Další informací nutnou<br />
pro výpočet základní hodnoty stability při ohybovém zatíţení je hodnota koeficientu materiálových vlastností<br />
získaná z diagramu B. Jedná se o bezrozměrnou veličinu, která kombinuje údaje o materiálových vlastnostech<br />
daného taxonu a hodnotě aerodynamického odporu koruny přepočtené na čistý průměr kmene. Hodnota se<br />
odečítá z křivky diagramu na základě známého čistého průměru kmene. Poslední vstupní hodnotou pro výpočet<br />
je umístění těţiště koruny. Ta se odečte z tabulky C na základě známé výšky stromu a výšky nasazení koruny.<br />
Výpočet základní hodnoty stability v torzním zatíţení se provádí obdobným způsobem. Pro výpočet se však<br />
pouţívají jiné hodnoty materiálových vlastností (diagram D) a místo výšky těţiště koruny se ve výpočtu pouţije<br />
excentricita koruny.<br />
Z těchto údajů se jednoduchým výpočtem získá základní hodnoty stability stromu při ohybovém a<br />
torzním zatíţení v % při rychlosti větru 32m.s -1 . Jestliţe je vyšší neţ 100%, strom má určitou „statickou rezervu“<br />
a je schopný danou zátěţ absorbovat. Nosnost takového stromu můţe být eventuelně sníţena nějakým<br />
defektem. V případě, ţe je základní hodnota stability stromu v krutu pod hodnotou 100%, lze sníţit excentricitu<br />
koruny realizací stranového stabilizačního řezu (řezu symetrizačního) a opakovat výpočet, zda byl tento zásah<br />
adekvátní.<br />
Krok C<br />
Základní hodnotu stability stromu v oblasti odolnosti v ohybu lze dále upravit na základě nalezených<br />
defektů buď výběrem z katalogu defektů (dutina či tlaková vidlice), kde má kaţdý defekt přiřazen koeficient, či<br />
získáním koeficientu na základě údajů o zbytkové stěně. V případě, ţe nemáme spolehlivé informace o<br />
zbytkové stěně, lze pouţít metodu 3, jejímţ výstupem není úprava základní hodnoty stability, ale údaj o<br />
minimální zbytkové stěně nutné pro dosaţení základní hodnoty stability 100%. Na základě tohoto údaje lze<br />
následně odhadnout, zda hodnocený strom lze povaţovat za dostatečně stabilní.<br />
Krok D<br />
V případě, ţe odolnost proti ohybovému zatíţení (základní hodnota stability v oblasti odolnosti v ohybu)<br />
je niţší neţ 100%, nebo jestliţe dojde během kroku C ke sníţení této hodnoty pod 100%, lze v rámci kroku D<br />
zjistit vliv případného stabilizačního řezu na tuto hodnotu. Ten se výrazně různí podle stupně vyvětvení stromu<br />
(zásadní především u stromů rostoucích v uličních stromořadích, u kterých je koruna uměle vyvyšována pro<br />
zajištění podjezdné/podchodné výšky). Podle poměru výšky kmene a výšky celého stromu je třeba vybrat<br />
správný diagram (obr. 6) pro následný výpočet.<br />
Obr. 6: Diagramy korun v rámci metody WLA<br />
(Kolařík a kol., 2010)<br />
Výstupem je zde, stejně jako u metody SIA,<br />
návrh čtyř kontur úrovní redukce koruny stromu (A,<br />
B, C, D) a nová základní hodnota stability stromu<br />
upravená vlivem realizace některé z kontur<br />
stabilizačního řezu.<br />
Obr.7: Krok D metody WLA – stabilizační řez<br />
(www.wla.cz)<br />
14
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Moţnost vlastního provedení stabilizačního řezu musí být zhodnocena kvalifikovaným<br />
arboristou na základě posouzení konkrétního stromu (jeho umístění, architektury koruny, schopnosti<br />
regenerace, aktuální fyziologické vitality apod.)<br />
Redukční řezy<br />
Jedná se o kategorii více druhů řezů jejichţ výsledkem je redukce velikosti koruny stromu. Jsou to<br />
speciální řezy prováděné zejména z objektivních důvodů omezení velikosti koruny směrem k překáţce (dům,<br />
nadzemní vodiče elektrického vedení apod.), zvýšení stability stromu (zmenšení náporové plochy koruny,<br />
posunutí těţiště, odlehčení části koruny) symetrizace koruny a jiné.<br />
Zvláštní kategorií redukčních řezů je řez prosvětlovací.<br />
Redukční řez je prováděn zakracováním koncových částí větví na níţe rostoucí rozvětvení. Větve, na<br />
jejichţ rozvětvení je sesazení prováděno, musí mít minimálně 1/3 průměru větve odřezávané. Redukce koruny<br />
nesmí být příliš radikální a musí zohledňovat aktuální vitalitu stromu. Redukční řez zachovává v maximální míře<br />
přirozený habitus a integritu koruny. Redukční řez není dekapitace koruny nebo radikální sesazení koruny na<br />
kosterní větve.<br />
Tento typ řezu lze pouţívat pouze tehdy, jestliţe není jiný způsob, jak strom zachránit a (nebo)<br />
eliminovat nebezpečí, které strom pro své okolí v původním stavu představuje.<br />
Řez redukující rozměry korun znamená trvalé poškození jejich přirozeného habitu i zdravotního stavu.<br />
Navíc se úměrně rozsahu zákroku redukují všechny jeho pro ţivotní prostředí prospěšné funkce. Velké plošné<br />
rány, které jsou vedeny napříč větvemi, se snadno infikují dřevokaznými houbami, které rozkládají dřevo a<br />
následně se vytvářejí dutiny. Ty způsobují sníţení stability stromů a zhoršují jejich zdravotní stav, coţ vede ke<br />
zkrácení jejich ţivota a někdy i k rychlému úhynu dřeviny. Radikální ořez korun je velmi silným stresorem, který<br />
negativně ovlivňuje energetický metabolismus dřeviny a můţe výrazným způsobem sníţit také rezistenci<br />
dřeviny vůči patogenům.<br />
Radikální zmenšení rozměrů koruny nikdy nesmí znamenat (aţ na zcela ojedinělé výjimky: např. u<br />
pyramidálních topolů) odříznutí (sesazení) koruny včetně části kmene. Tento zákrok se rovná úplnému zničení<br />
stromu.<br />
Při radikálním ořezu starých, nemocných nebo oslabených stromů je třeba postupovat velmi opatrně a<br />
případně ořez rozloţit na více etap, tj. realizovat jej postupně ve 2 - 3 letech, aby strom snadněji zvládl řezem<br />
vyvolané stresové reakce. Radikální ořez korun se musí uskutečňovat vţdy mimo vegetační období. Důleţité je<br />
stromům zajistit v následujících několika letech dostatečnou zálivku.<br />
Základní podmínkou následující péče o tyto stromy je zajištění nejdříve výchovného a později<br />
pravidelného odborného řezu jejich sekundárních korun. Je proto třeba si uvědomit, ţe při řezu, kdy se<br />
zásadním způsobem redukují rozměry koruny, se zvyšují také výrazně finanční i pracovní nároky na následné<br />
ošetřování těchto dřevin.<br />
Vzhledem k tomu, ţe řez omezující rozměry koruny zásadním způsobem stromy poškozuje, můţe být<br />
v případě neoprávněnosti zásahu vyvozen příslušný postih v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně<br />
přírody a krajiny. Podle § 7 tohoto zákona jsou dřeviny chráněny před poškozováním, které by mohlo způsobit<br />
podstatné a trvalé sníţení jejich ekologických a estetických funkcí, nebo bezprostředně či následně můţe<br />
způsobit jejich odumření.<br />
Seznam literatury:<br />
PRAUS, Luděk Mechanická stabilita stromů a metody jejího zjišťování. In Plošné poškození lesů způsobené povětrnostními<br />
vlivy. Kostelec nad Černými lesy : Česká lesnická společnost, 2006. s. 33-41. ISBN 80-02-01838-9.<br />
BLAHOŇOVSKÁ, Eva. Analýza a verifikace metody WLA pro hodnocení stability stromů. Brno, 2007. 71 s. Diplomová<br />
práce. Mendelova univerzita v Brně.<br />
Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, I. díl : Metodika ČSOP č. 5. 2. doplněné vydání. Vlašim :<br />
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2003. 328 s. ISBN 80-86327-36-1.<br />
Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, II. díl : Metodika ČSOP č. 6. 3. doplněné vydání. Vlašim :<br />
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2010. 696 s. ISBN 978-80-86327-85-3.<br />
GREGOROVÁ, Boţena. Řez a konzervační ošetření dřevin. Mělník : Střední zahradnická škola v Mělníku, 2000. 21 s.<br />
Tree Consult : Court-certified experts on trees and arboriculture [online]. 22.10.2004 [cit. 2011-01-15]. Articles.<br />
Dostupné z WWW: <br />
www.wla.cz<br />
15
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Přírodě blízké metody ošetřování stromů<br />
„Přírodě blízký způsob“ ošetřování starých stromů patří v posledních několika<br />
letech k poměrně často diskutovaným tématům. Přestoţe jim byl věnován dostatek<br />
prostoru na arboristických konferencích a seminářích, stále se v praxi setkávám<br />
s mnoţstvím hrubých chyb v péči o stromy veterány, které pramení především<br />
z nepochopení hlavních zásad. Ačkoli je problematika péče o staré stromy poměrně<br />
komplikovaná, lze shrnout několik základních zásad a principů v přístupu ke starým<br />
stromům a v péči o ně.<br />
Přírodě blízký přístup v péči o staré stromy vychází z procesu stárnutí stromů a<br />
jejich přirozené kolonizace jinými organismy. Těmto jevům nelze dlouhodobě efektivně<br />
zabránit. Vnímání stromu se rozšiřuje na jeho okolí a organismy, které jsou s ním více či<br />
méně úzce spjaté. Specifický přístup k senescentním stromům tedy vychází z jejich<br />
přirozené ţivotní strategie, respektuje jejich fyziologii, včetně potřeb přidruţených<br />
organismů. Smyslem „přírodě blízké“ péče o staré stromy je prodlouţení ţivota stromů a<br />
zajištění provozní bezpečnosti v jejich okolí a to takovým způsobem, který ovlivní<br />
přirozené procesy co moţná nejméně.<br />
Stárnutí stromu<br />
Stárnutí stromu je přirozeným fyziologickým procesem. Jednotlivá ţivotní stadia<br />
na sebe navazují jako nepřetrţitý proces o různé délce trvání. Ta je ovlivněná především<br />
genetickou dispozicí druhu, vitalitou stromu a vnějšími stresovými faktory. V přirozených<br />
podmínkách lze ţivot stromu rozdělit do tří hlavních stádií (Read, 2000, Fay 2002): 1.<br />
formativní (výchovné) stadium, 2. plná aţ pozdní zralost a 3. stadium veterána.<br />
Vyuţití přírodě blízkých metod v péči o stromy se týká stádií D-G na uvedeném<br />
schématu, tedy od plné nebo lépe aţ pozdní zralosti (C-D). Ta nastává po dosaţení<br />
maximálního korunového zápoje. Tehdy zaniká apikální růst, mnoţství ţivin<br />
produkovaných listy se pohybuje na stejné úrovni, dřevní zásoba kulminuje. Ačkoli se<br />
rychlost růstu výrazně zpomaluje a šířka letokruhů se zmenšuje, strom nadále mohutní.<br />
Přibývá dysfunkčních pletiv, začíná kolonizace saproxylickými organismy. Strom začíná s<br />
odstavováním větví („retrenchment“ - viz níţe). Na periferiích koruny se projevuje pokles<br />
vitality, koruna se otevírá a uvnitř v jejích niţších partiích a na kmeni je podporován růst<br />
sekundárního obrostu (Kolařík, 2003).<br />
Obr. 1,2 Přirozené stárnutí stromů – různá ţivotní stadia dubů<br />
16<br />
Ingrid Kochová<br />
<strong>Treewalker</strong>, s.r.o.<br />
Ingrid.kochova@treewalker.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Stadium veterána (D-G) (Read, 2000) – Obvod kmene se neustále zvětšuje, koruna odumírá, sniţuje se délka<br />
ročního přírůstu. Charakteristická je výrazně rostoucí aktivita hub a vzrůstající objem mrtvého dřeva. Strom se<br />
postupně stále více otevírá vnějšímu prostředí, mnohonásobně se zvětšuje jeho povrch, prudce vzrůstá jeho<br />
hodnota pro ostatní organismy. Zmenšuje se aktivní listová plocha, strom není schopen vyprodukovat<br />
dostatečné mnoţství asimilátů. Koruna se začíná zahušťovat sekundárním obrostem, který postupně přebírá<br />
hlavní asimilační funkci. Dochází k postupnému odstavování větví vyšších řádů. Tento proces se nazývá<br />
„retrenchment“ – zkracování. Redukován je i kořenový systém, který odumírá. Strom v posledním období<br />
ţivota, u kterého dochází ke zkracování, můţe vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu i navzdory rozsáhlé<br />
hnilobě. Stadium veterána můţe také v ţivotě stromu trvat nejdéle (Fay, 2002).<br />
Obr. 2 Ţivotní stadia stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000):<br />
A B C D E F<br />
G<br />
Formativní<br />
stadium<br />
Plná až pozdní zralost<br />
Stadium verterána<br />
A - B<br />
B - C<br />
C - D<br />
D - E<br />
Juvenilní presexuální<br />
stadium<br />
Juvenilní až raná<br />
zralost<br />
Plná až pozdní zralost<br />
Rané stadium<br />
Mladý strom s vysokou vitalitou<br />
Růst podpořen bohatou činností mykorrhizy<br />
Intenzivní růst, velké roční přírůstky<br />
Minimální přítomnost nefunkčních pletiv<br />
Růst až do dosažení maximálního korunového<br />
zápoje<br />
Kolonizace saproxylickými organismy<br />
Maximální produkce semen<br />
Počátek přirozeného odstavování větví<br />
Vzrůst počtu dysfunkčních pletiv<br />
Zvýšená kolonizace a aktivita hub<br />
Zkracování v koruně<br />
Zmenšování ročních přírůstů<br />
Zvýšená vitalita ve spodních patrech koruny<br />
Zvýšená aktivita hub a dřevní hniloby<br />
Zvýšená kolonizace rostlinstvem a<br />
saproxylickými živočichy<br />
E - F Střední až pozdní Pokročilý proces zkracování<br />
stadium Pokles ročních přírůstů<br />
Zmenšování koruny<br />
Velký počet rozsáhlých dutin<br />
Selhávání koruny<br />
Pokles vitality<br />
Pokročilá hniloba jádrového dřeva<br />
Velké centrální dutiny<br />
Pokročilá aktivita fauny a flóry<br />
F - G Senescence Konečný rozklad vedoucí k zániku<br />
Pokračující aktivita hub<br />
Maximální aktivita saproxylických organismů<br />
Recyklace živin<br />
17<br />
Ideální přirozený stav:<br />
optimální růst<br />
Nízká<br />
hodnota<br />
habitatu<br />
Rostoucí<br />
hodnota<br />
habitatu<br />
Vysoká<br />
fyziologická<br />
vitalita<br />
Odumření<br />
Postupný<br />
pokles<br />
vitality
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Stadium veterána přitom nemusí nutně vést k odumření jedince.<br />
Jednotlivé dostatečně ţivotaschopné části rozpadajícího se původního stromu<br />
mohou přeţít jeho rozpad a fungovat dále samostatně znovu od mladších stádií<br />
fyziologického stáří (Read, 2000). To je podmíněno dvěma hlavními faktory:<br />
fyziologickou dispozicí daného jedince (zásadní je činnost kambia, spících a<br />
adventivních pupenů, adventivních kořenů) a jeho genetickou dispozicí<br />
(předpoklad daného druhu) (Fay, 2002). Nový jedinec pak vzniká vegetativně<br />
z rozpadlého mateřského stromu, buď po jeho celkovém kolapsu nebo<br />
následkem zakořeněním převislých či polehlých větví dotýkajících se půdy<br />
(zahříţením). Geneticky tedy jde o<br />
téhoţ jedince. Takové stromy nazývá<br />
Read (2000) Fénixy („phoenix<br />
regeneration“). Charakteristické je to<br />
pro lípy, habry, buky, vrby, olše, topoly, mišpuli, střemchu.<br />
Biodiverzita<br />
Staré stromy v sobě zahrnují<br />
obrovské mnoţství nik vhodné pro osídlení<br />
jinými organismy. Kolonizace stromu je<br />
naprosto přirozená uţ od jeho formativního<br />
stádia. V souvislosti s procesem stárnutí, kdy<br />
se strom stále více otevírá vnějšímu prostředí,<br />
jeho hodnota pro ostatní organismy prudce<br />
vzrůstá. Je kolonizován řadou dřevokazných<br />
Obr. 4 Tvorba adventivních kořenů u buku<br />
hub, ty nastartují rozkladné procesy, které<br />
Obr. 5 Zahříţení větví a vznik samostatných jedinců u vrby<br />
zpřístupní ţiviny dalším formám ţivota.<br />
Postupným osídlováním vznikají mezi<br />
organismy velmi sloţité vztahy a různě těsné vazby. Vysoce specializované interakce zajišťují relativně<br />
uzavřený koloběh ţivin a kontinuitu ekosystému (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Odumřelé dřevo je vedle<br />
půdy druhově nejbohatší nikou lesního ekosystému (Míchal, 1999 in Vrška, 1999). Z hlediska biodiverzity je<br />
tedy jeho význam nezastupitelný.<br />
Houby Houby jsou skupinou, která ţije se stromy ve výrazné interakci. V mladších ţivotních stádiích<br />
stromů se jedná o symbiotický vztah (mykorrhizu), u starých stromů především o rozkladné procesy hnilob. Ty<br />
nemusí být nutně chápány jako negativní jev, protoţe činnost hub z hlediska odlehčení profilu stromu můţe být<br />
oboustranně výhodná a nemusí výrazně ovlivnit délku ţivota stromu (Read 2000 in Kolařík 2003), ani jeho<br />
statické poměry (Wessoly, Erb, 1998 in Kolařík 2003). Podstatnou vlastností hub je schopnost rozkládat<br />
lignocelulózy. Inicializují sukcesní pochody vedoucí k humifikaci a někdy aţ k mineralizaci dřevní hmoty.<br />
Dřevokazné houby jsou jedinou skupinou organismů, která je činností svých enzymů schopná efektivně<br />
odbourávat a vyuţívat veškeré sloučeniny obsaţené ve dřevě (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Svou činností<br />
připravují dřevo do forem stravitelných pro ostatní organismy.<br />
18<br />
Obr. 3 Rozdělení kmene u moruše
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Hmyz Nejpočetnější skupinou vázanou na dřevo starých stromů je<br />
xylobiontní hmyz. Vysoké procento přitom tvoří druhy vzácné a ohroţené. Nejvíce<br />
ohroţených je asi 350 druhů existenčně vázaných na rozkládající se dřevo. Aţ<br />
polovina z nich je ohroţena vyhynutím (někteří krasci, tesaříci, roháči a roháčci,<br />
páchník, pestřenky, potemníci, atd.). Jejich výskyt se omezuje prakticky jen na<br />
některé přírodní rezervace a na náhradní biotopy, jakými jsou obory, hrázové<br />
porosty rybníků, historické parky, zámecké zahrady a aleje (Míchal et al. 1999).<br />
Ptáci Na hmyz se nabalují další potravně závislí ţivočichové, jiní<br />
vyuţívají vhodných biotopů pro úkryt, hnízdění, přezimování apod. Mezi početnou<br />
skupinu vyuţívající staré stromy zejména kvůli hnízdění a potravě patří ptáci<br />
(strakapoud, datel, ţluna, sýkora, lejsek, brhlík lesní, holub doupňák, puštík<br />
obecný, sýček obecný). Do kategorií ohroţených aţ kriticky ohroţených druhů<br />
vázaných na staré stromy kvůli hnízdění spadá 27 druhů ptáků (např. čáp černý,<br />
jestřáb lesní, ostříţ lesní, ţluva hajní, atd.). Hlavní doba hnízdění je od Obr. 6 Sírovec ţlutooranţový (Laetiprus<br />
dubna do června, některé druhy však začínají hnízdit mnohem dříve, např.<br />
krkavec, výr a další sovy jiţ od února; jiné zase o něco později, jako např.<br />
jiřičky v září aţ říjnu.<br />
sulphureus)<br />
Obr. 7 Netopýr zimující v dutině staré<br />
Savci V našich podmínkách se vyskytuje 11 druhů<br />
netopýrů vázaných na dutiny stromů, z toho je pět ohroţeno<br />
vyhynutím (netopýr Brandtův, černý, parkový stromový a velkouchý).<br />
Z ostatních savců, kteří vyuţívají dutin ve stromech, lze uvést např.<br />
kunu lesní, veverku obecnou plšíka lískového, myšici křovinnou,<br />
plcha velkého, ale i mnoho jiných savců, kteří hledají dočasný úkryt,<br />
kupř. lišku obecnou. Jejich těsná vazba na ekosystémy starých<br />
stromů však není známa.<br />
Rostliny Z rostlin byla nejtěsnější vazba na odumřelé dřevo<br />
prokázána u mechorostů. Specializují se na kůru a stojící nebo leţící<br />
odumřelé dřevo v různých stupních rozkladu. Epixylické mechorosty<br />
tvoří velkou část v předběţných verzích Seznamů ohroţených<br />
mechorostů České republiky (12 druhů ohroţených játrovek, 10<br />
druhů ohroţených mechů) (Váňa 1993, 1995).<br />
lípy<br />
Ať uţ jsou vazby na staré stromy velmi těsné nebo jen<br />
náhodné, ať se jedná o organismy kriticky ohroţené, nebo běţně se vyskytující, v kaţdém případě je zcela<br />
zjevné, ţe staré stromy jsou z hlediska biodiverzity nesmírně bohatými ekosystémy. Význam starých stromů<br />
dále roste s jejich počtem. Skupiny stromů, nebo dokonce jejich porosty, poskytují mnohem vyšší stabilitu<br />
prostředí a větší počet specifických nik. Jsou také mnohem odolnější vůči vnějším vlivům (Read, 2000).<br />
Nicméně i jednotlivě se vyskytující starý strom můţe mít pro organismy vázané na tento typ prostředí<br />
nenahraditelný význam.<br />
V praxi není vůbec nutné a ani moţné, aby arborista, který se chystá strom ošetřit, byl schopen<br />
obsáhnout podrobné znalosti v oblasti entomologie, ornitologie, botaniky či mykologie. Bohatě postačí si<br />
uvědomit, ţe strom se svým okolím funguje jako sloţitý ekosystém a snahou tedy je narušit jej v nejmenší<br />
moţné míře za současného zajištění provozní bezpečnosti, nebo záchrana stromu před hrozícím kolapsem.<br />
19
Péče o staré stromy<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Péče o veterány je odlišná od standardní péče o mladší věková stadia stromů. Důvodem je zásadní<br />
odlišnost fyziologických procesů a „ţivotních strategií“ mladých stromů a veteránů. Některé zásahy specifické<br />
pro péči o mladé stromy jako např. vyzvedávání podjezdné a podchodné výšky jsou u starých stromů zcela<br />
kontraproduktivní (Kolařík, 2003). Stejně tak neopodstatněné obvodové redukce korun vyuţívané u veteránů<br />
jsou při uplatnění na mladších vývojových stadiích stromů hrubou technologickou chybou. Přírodě blízké<br />
metody ošetřování stromů lze pouţít u stromů v pozdní zralosti a dále.<br />
Navrţené zásahy na starých stromech musí stabilizovat statické poměry stromu a zároveň respektovat<br />
fyziologické funkce stromu, přirozený proces stárnutí i potřeby souvztaţných organismů. Hlavním cílem je<br />
prodlouţení ţivota stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Nejedná se však o konzervaci<br />
stromu v daném vývojovém stadiu nebo časovém období. Ošetření má ovlivnit přirozené procesy pouze tak,<br />
aby se předešlo statickému selhání jedince (pádu větví, rozlomení koruny či zlomu kmene, nebo vývratu celého<br />
stromu). Také je třeba vzít na vědomí, ţe ošetření veterána není jednorázovou záleţitostí. Péče musí být<br />
dlouhodobá a zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku (i několik desetiletí).<br />
Minimálním zásahem, který má zajistit provozní bezpečnost stromu, je bezpečnostní řez. V mnoha<br />
případech není nutné odstraňovat odumírající a poškozené větve celé, postačí jejich částečné zakrácení,<br />
kterým se dostatečně odlehčí. Ponechání stabilních pahýlů v korunách je ţádoucí. V pozdějších ţivotních<br />
stadiích stromů se dále přistupuje k lokálním redukcím a odlehčení problematických částí korun.<br />
U stromů senescentních je pak jediným způsobem, jak předejít statickému selhání obvodová redukce<br />
koruny. Tato redukce je zaloţená na modelu přirozeného vývoje korun stromů ve stáří, který kopíruje (Kolařík,<br />
2003). Záměrem je sníţit těţiště a dosáhnout stabilního stavu, ve kterém můţe veterán přeţívat ještě další<br />
desítky aţ stovky let. Redukci koruny je třeba rozfázovat do několika dílčích zásahů s odstupem několika let<br />
v závislosti na rozsahu redukce, druhu a vitalitě stromu (Fay, 2002). Redukce musí být vţdy citlivá, nemá<br />
narušit přirozený habitus stromu.<br />
Obr. 8,9 Stabilizační zásah – první fáze obvodové redukce koruny u lípy s výrazným tlakovým<br />
větvením a aktivní prasklinou kmene. Zásah nesmí poškodit habitus stromu.<br />
20
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Zvláštní případem je redukce na ţivé nebo i zcela odumřelé torzo. Záměrem je zachovat co moţná<br />
nejdéle stojící dřevo (i odumřelé), jako vzácný biotop, na který je vázána řada organismů. Takové torzo však<br />
musí být pravidelně kontrolováno z hlediska provozní bezpečnosti.<br />
U veteránů se na rozdíl od klasických řezů mladších vývojových stádií stromů jiţ nepředpokládá uzavření<br />
rány, a to hlavně z důvodu vitality, přítomnosti hnilob a velikosti řezných ran. Zásah by měl být proveden<br />
takovým způsobem, aby byl co moţná nejméně patrný. Důraz je kladen na estetickou stránku přirozeného<br />
vzhledu. Techniky řezů napodobují přirozené zlomy. (I tyto technologie jsou na rozdíl od veteránů u mladých<br />
stromů<br />
naprosto<br />
nemyslite<br />
lné.)<br />
Péče o staré stromy má dvě důleţité sloţky, kromě péče o vlastní strom je potřeba věnovat pozornost i<br />
stanovišti, na kterém roste. Vhodnými opatřeními lze eliminovat, nebo alespoň minimalizovat jak negativní vlivy<br />
okolí na strom (utuţení půdy, znečištění, orba, změny ve vodním reţimu apod.), tak i moţné nebezpečí úrazu<br />
osob. Vţdy je nutné vycházet z dobré znalosti celé situace a širších vztahů s okolím.<br />
K péči o stanoviště patří i ponechávání odstraněného dřeva a větví na místě. Jeho rozkladem na<br />
hromadách v blízkosti stromů je zajištěn návrat ţivin zpět do půdy. Zároveň se dále zvyšuje biodiverzita.<br />
Hlavní specifika při ošetřování veteránů:<br />
Redukce na ţivé torzo u dubu letního<br />
Obr. 10,11,12 Napodobení přirozených zlomů suchých i ţivých větví<br />
Při návrhu zásahu je nutné brát v úvahu statické poměry stromu,<br />
jeho fyziologickou vitalitu, přirozený proces stárnutí stromu a<br />
souvztaţné organismy, strom tedy posuzujeme jako celý<br />
ekosystém.<br />
Míra zajištění provozní bezpečnosti závisí na charakteru<br />
stanoviště.<br />
Přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je ţádoucí,<br />
tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů a z estetického<br />
hlediska dotvářejí přirozený vzhled starého stromu.<br />
V případě potřeby stabilizace starého stromu v posledních<br />
vývojových stádiích se má těţiště stromu postupně v několika<br />
fázích sniţovat. To je principem tzv. postupné obvodové redukce<br />
koruny.<br />
Zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích<br />
koruny.<br />
Ošetření není nikdy jednorázovou záleţitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku<br />
a ke stromu se pravidelně vracet.<br />
Při odlehčování staticky nestabilních částí je moţné speciálně vedeným řezem napodobit<br />
přirozený zlom větve<br />
21
Zásadní technologické chyby:<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a zásahy, které vedou ke<br />
zvyšování těţiště koruny a odstranění aktivního asimilačního aparátu stromu.<br />
Neopodstatněně silná redukce. Zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus dřeviny.<br />
Aplikace konzervačních ošetření (stromová chirurgie) – asanace dutin, konzervační techniky a<br />
zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných<br />
konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich moţnému zahříţení.<br />
Neopodstatněné pouţití obvodové redukce koruny u stromů mladších vývojových stadií do plné zralosti.<br />
Hlavní příčiny ohroţení starých stromů (Read, 2000, doplněno):<br />
Neodborné zásahy – hrubé technologické chyby jako příliš silná redukce aţ dekapitace stromu,<br />
případně kácení, poškození ponechaných větví, zvyšování těţiště, odstraňování obrostu atd.<br />
Nevhodná péče v minulosti – zejména konzervační zásahy (např. asanace dutin, jejich plombování,<br />
statické vazby korun se zarůstajícími prvky atd.).<br />
Zanedbání péče u dříve pravidelně redukovaných stromů.<br />
Nevhodná péče o okolí stromu – narušení kořenového prostoru výkopovými pracemi, příliš blízkou<br />
orbou, vysoká intenzita pastvy apod.<br />
Výrazné změny ve vodním reţimu - často jako sekundární vliv stavební činnosti v okolí stromu.<br />
Znečištění polutanty z průmyslu, dopravy a zemědělství (nadměrné hnojení), kontaminace půdy<br />
(chemikáliemi, posypovou solí, psí močí a jinými agresivními látkami).<br />
Utuţení půdy v kořenovém prostoru pastvou, sešlapem či pojezdem automobily.<br />
Mechanické poškození – způsobené dobytkem, lidmi a mechanizací.<br />
Kompetice s okolními stromy nebo naopak náhlé uvolnění ze zápoje.<br />
Choroby – např. grafióza jilmů (Ophiostoma ulmi), odumírání dubů.<br />
Vandalismus – mechanická poškození, poţáry.<br />
Literatura:<br />
FAY N., 2002: Environmental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. Příspěvek<br />
k přednášce „Přírodě blízké metody ošetřování stromů a jejich vyuţití v praxi“, 19.-20. 10. 2002, Mělník,<br />
15 pp.<br />
JANKOVSKÝ L., 1999: Některé aspekty dekompozice dřeva v lese dřevními houbami. In: Vrška T. (ed):<br />
Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře s exkurzí 8. –<br />
9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 19 – 32.<br />
KOLAŘÍK J., 2003: „Přírodě blízké“ metody ošetřování stromů. In: Řez dřevin z pohledu nového<br />
tisíciletí. Sborník příspěvků k Národní arboristické konferenci Strom pro ţivot – Ţivot pro strom IV, 2003,<br />
SZKT, o.s., Praha, 65-67.<br />
MÍCHAL I., PETŘÍČEK V. (eds), 1999: Péče o chráněná území, Díl II. Lesní společenstva. AOPK ČR,<br />
Praha, 714 pp.<br />
MÍCHAL I., 1999: Ponechávání odumřelého dřeva z hlediska péče o biologickou rozmanitost. In: Vrška<br />
T. (ed): Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře<br />
s exkurzí 8. – 9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 9 – 17.<br />
READ H., 2000: Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, Peterborough, 176 pp.<br />
VÁŇA J., 1993: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky I., Játrovky (Hepatophyta)<br />
a hlevíky (Anthocerophyta). Preslia, Praha, 193 –199.<br />
VÁŇA J., 1995: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky II., Mechy (Bryophyta).<br />
Preslia, Praha, 173 – 180.<br />
WESSOLY, ER. 1998: Handbuch der Baumstatikund Baumkontroll., Hannover, Berlin: Patrzer Verlag,<br />
270s.<br />
22
Mrtvé dřevo a jeho význam<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Slovní spojení ''mrtvé dřevo'' je výstiţný ekvivalent pro anglický termín ''dead<br />
wood''. Ovšem i ţivý strom je tvořen z velké části mrtvými zdřevnatělými buňkami. Ţivá<br />
část stromu je pouze pod borkou. Tato ţivá část neustále vytváří nová pletiva a tím<br />
zvětšuje i mnoţství mrtvého dřeva. Strom je jakýmsi hřbitovem, kde jsou pohřbena mrtvá<br />
stonková pletiva.<br />
Pro tuto problematiku by se spíše hodil termín ''dřevo v různém stupni rozkladu'', který se<br />
označuje anglickou zkratkou CWD (Coarse Wood Debris), coţ v překladu znamená ''<br />
hrubé zbytky dřeva''.<br />
Strom odumírá z různých příčin. Odumírají v době, kdyţ podlehnou v porostu<br />
konkurenci, staré stromy hynou především díky stáří. Důleţitou funkci hrají i abiotické<br />
faktory, především působení člověka, které oslabení a odumírání stromu značně<br />
urychlují.<br />
Do pojmu mrtvé dřevo se zahrnují jak spadlé kmeny stromů, větve, větvičky, pařezy,<br />
kořeny, tak i stojící odumírající torza v krajině. Mrtvé dřevo má významný ekologický a<br />
estetický význam, bohuţel, estetický pohled je v dnešní době zanedbáván. Mrtvé a<br />
rozkládající se dřevo má velmi důleţitou funkci pro řadu ekosystémů. I přes to, mnoho lidí<br />
na něj dodnes pohlíţí jako na nepořádek jak v lesním hospodářství tak i v parcích.<br />
Z hlediska ekologie mrtvé dřevo není mrtvé, ale je plné ţivota. Poskytuje úkryt<br />
pro mnoho ţivočichů: plazi, ptactvo, obojţivelníky, netopýry, plţe, savce. Kromě ţivočichů<br />
osidlují mrtvé dřevo méně nápadné skupiny jako jsou houby(Fungi), lišejníky(Lichenes) a<br />
bezobratlí. V okolí mrtvého dřeva se daří i mladým semenáčkům dřevin.<br />
Rozklad dřeva, jeho rychlost a způsob je závislý především na druhu dřeviny a<br />
tvrdosti jejího dřeva. Dřeviny s tvrdým dřevem jsou obecně více odolné a dlohověké. To<br />
potvrzují památné duby (Quercus) a další dřeviny. Dřevo zmiňovaného dubu, se můţe<br />
rozkládat aţ 90 let. Relativně tvrdé dřevo buku (Fagus) se můţe rozkládat 40 aţ 60 let a<br />
rychle rostoucí vrba (Salix) s měkkým dřevem se rozloţí za 10 aţ 20 let po uhynutí. S<br />
těmito údaji souvisí ale i ostatní faktory, které ovlivňují rychlost rozkladu. Důleţitými<br />
faktory jsou pH, nadmořská výška, vlhkost, umístění hmoty v prostorovém reliéfu krajiny a<br />
mikroklima.<br />
K rozkladu je třeba i dalších faktorů. Hlavně mechanických a chemických. Další<br />
roli hrají destruenti, jako jsou červi a hmyz. Další roli při mechanickém rozrušování hrají i<br />
velká zvířata. Chemický rozklad zajišťují specializovaní reducenti (houby, bakterie a<br />
prvoci).<br />
Mrtvé dřevo zásobuje půdu ţivinami. Tlející biomasa tvoří bohatý substrát pro houby a<br />
rostliny. V lese ovlivňuje vodní reţim. Má schopnost zadrţovat vodu, především při jarním<br />
tání a následně s ní zásobuje v době sucha okolní prostředí. Slouţí jako zábrana při<br />
spásání přirozeného zmlazení.<br />
Slouţí i jako vzácná nika v přírodě pro organismy ţijící v různých mikrobiotopech na<br />
stromě. Mikrobiotop je část kmene v různém stupni rozkladu, silnější větve, koncové<br />
větévky, oděrky a závaly, otevřené dutiny, uzavřené dutiny, odumřelé kořeny, pařezy a<br />
borka. Všechny jmenované mikrobiotopy mají velký ekologický význam. Můţeme v nich<br />
najít chráněné či silně ohroţené druhy hmyzu např. Lesák rumělkový (Cucujus cinnabarinus),<br />
roháč obecný (Lucanus cervus), nosoroţík kapucínek (Oryctes nasicormis),<br />
páchník hnědý (Osmoderma eremita). Všechny stupně ohroţení brouků jsou rozděleny v<br />
zákoně 175/2006 Sb.<br />
Mrtvé dřevo má význam i ve vodohospodářství. V posledních letech se vrací<br />
mrtvé dřevo i do vodních toků, kde je to provozně bezpečné. Dle studií se ukázalo, ţe v<br />
místech, kde se mrtvé dřevo ve vodním toku vyskytuje, je ţivot rozmanitější. Dřevo také<br />
formuje vodní tok. Reguluje rychlost vody a a člení tok vody. Mrtvé dřevo poskytuje<br />
rybám moţnost úkrytu. Hlavně těm mladým, které nacházejí v mrtvém dřevě úkryt před<br />
predátory.<br />
Estetická hodnota mrtvého dřeva jiţ není tolik veřejností opovrhována. Díky<br />
různým organizacím se dostává do podvědomí lidí, ţe mrtvé dřevo není nebezpečné, při<br />
správném ošetření můţe být součástí urbanizovaného prostoru a nejen krajiny. V<br />
některých městech uţ se nepředpokládá, ţe pokud je strom nebezpečný, je třeba ho<br />
skácet u země, ale ţe se při správném zásahu se z něj můţe stát zajímavé ponechané<br />
torzo, 1-2m vysoké. Některé dřeviny, jako topoly, jírovce nebo lípy mají dobrou<br />
regeneraci a jsou schopné i po drastickém zásahu korunu znovu rychle utvořit. Tento<br />
postup je nejvíce pouţíván u stromů, které jsou významným biotopem chráněných druhů<br />
ţivočichů.<br />
23<br />
Jana Tesařová<br />
Studentka 3. VOŠ,<br />
Zahradnická škola Mělník<br />
tesaja@seznam.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Velkou míru v rozhodování má i provozní bezpečnost. Ponechání torza při správném ošetření<br />
bezpečnost zvyšuje a navíc slouţí jako biotop několik let. Musí být kontrolována z hlediska bezpečnosti.<br />
Torza mají i jiné významy neţ jen v ekosystémů. V parku mohou slouţit jako herní prvky pro děti nebo<br />
další variantou je udělat z torza umělecké dílo(sochy, podstavce, altány atd...) mohou slouţit jako budky,<br />
krmítka, hnízdiště pro ptactvo či jako opora pro popínavé rostliny. Působení ponechaných torz na lidi je velice<br />
subjektivní. Na některé návštěvníky působí torza kladně, někoho mohou pohoršovat. Hnutí DUHA Olomouc<br />
provedla výzkum mezi obyvateli města a zjistili, ţe 90% dotazovaných hodnotili přítomnost mrtvého dřeva v<br />
parcích velice kladně. Proto ponechání torza je stále diskutované téma. V krajině by měli být ponechávány<br />
torza co nejvíce.<br />
Pokud se rozhodneme ponechat torzo, musíme brát hlavně v městském prostředí zřetel na provozní<br />
bezpečnost, která musí být na prvním místě. U stromu musíme zmenšit plochu náporu větru, coţ znamená<br />
radikální sníţení a odstranění větví, pokud by hrozili pádem.<br />
V České republice je zatím opomíjený způsob takzvaných Loggerů. Jiný ekvivalent pro Logger zatím<br />
není ustálený, ačkoliv se nabízejí moţnosti jako dřevniště, špalkoviště, dřevěné broukoviště apod. Logger je<br />
skupina kmenů, či silnějších větví, které jsou někdy částečně zapuštěné do země. Jsou často uspořádané v<br />
řadě či půlkruhu a ponechávají se přirozenému rozpadu. Slouţí jako náhradní, člověkem vytvořené biotopy pro<br />
vzácné druhy bezobratlých.<br />
S loggery souvisí i tvorba hotelů pro hmyz. Hotel pro hmyz je dřevěná konstrukce, která je vyplněna různými<br />
přírodními materiály. Stavba slouţí především samotářským druhům hmyzu, který jej vyuţívá jako úkryt pro<br />
vajíčka. V hotelu se z vajíčka vylíhne larva a následně dospělý jedinec. Vhodný materiál pro tvorbu hotelu jsou<br />
rákosová stébla, jíl, větve, cihly a šišky.<br />
Jak k loggerům tak i k hotelům, pokud je chceme umístit do městských parků, musí být označeny<br />
informačními cedulemi se základními informacemi o významu těchto projektů.<br />
Mrtvé dřevo můţe být ponecháno i na stromech. Pokud mrtvé větve, které se nachází na stromě,<br />
nebrání provozní bezpečnosti, je moţné ponechávat buď celé větve, nebo větev zkrátit. I takový kousek<br />
ponechaného mrtvého dřeva je důleţitým biotopem.<br />
24<br />
Obr. 1 - Hotely pro hmyz (<br />
Soukromý archiv Ing. Miroslava<br />
Ezechela)<br />
Zdroje:<br />
Begon, M. a kol., 1997. Ekologie-jedinci, populace a společenstvo. Vydavatelství Univerzity Palackého v<br />
Olomouci.<br />
Neradilová I, 2009. Mrtvé dřevo a saproxyličtí brouci. Bakalářská práce, Česká zemědělská Univerzita v Praze,<br />
Praha.<br />
http://www.calla.cz/data/o_prirody/ostatni/brozura_hmyz.pdf<br />
http://www.calla.cz/stromyahmyz/torzo.php?<br />
http://www.litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=589&news_id=638<br />
http://lesak.eu/pdf/jakub_horak/2010/spolecenstva_bezobratlych.pdf<br />
http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/padle-stromy-ani-stojici-torza-v-parku-lidem-nevadi/<br />
http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/jaky-osud-ceka-mrtve-zive-stromy-v-olomouckych-parcich/
Výsadba stromů<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Stromy jsou v současné urbanizované krajině přírodním prvkem, který výrazně<br />
ovlivňuje mikroklimatické, hygienické a estetické kvality svého okolního prostředí, a tím i<br />
přímo ovlivňují kvalitu našeho ţivota. S rozvojem urbanizace krajiny se role stromů<br />
rozšiřuje – stále významnější je jejich role ekologická, sociální i ekonomická. Výsadba<br />
stromů je tedy veskrze bohulibá činnost, která v sobě navíc skrývá i nezanedbatelný<br />
politický potenciál. Peníze, které v posledních letech proudí do naší země z Evropské<br />
unie navíc umoţňují, aby se sázelo v míře nebývalé, ale často mám pocit, ţe jsou to<br />
peníze vyhozené ... Proč? Protoţe tyto výsadby jsou často neperspektivní. Výsadba<br />
stromů je proces, ve kterém by se nemělo nic ošidit – takţe z čeho se vlastně skládá?<br />
- projekční příprava<br />
- výběr sazenice ve školce<br />
- <strong>sro</strong>vnávací (komparativní) řez<br />
- příprava výsadbové jámy<br />
- substrát<br />
- výsadba<br />
- závlaha a hospodaření s vodou<br />
- ukotvení dřeviny<br />
- ochrana sazenice<br />
- následná údrţba<br />
Projekční příprava<br />
- Velikost a typ výsadbového materiálu<br />
- Výběr taxonu<br />
- Spon<br />
- Volba a popis technologie<br />
Velikost a typ výsadbového materiálu – je nutné si uvědomit, ţe velikost<br />
vysazovaného stromu ovlivní nejen cenu a pracnost při výsadbě, ale má i přímý vliv na<br />
dobu jeho ujímání a tím zásadně ovlivňuje náročnost následné údrţby. Čím je<br />
vysazovaný strom větší (tedy i starší) tím větší proţívá přesadbový stres. Volba<br />
výsadbové velikosti musí být vţdy přiměřená moţnostem následné údrţby. Pochopitelně<br />
kaţdý taxon má poněkud jiné limity, ale dá se říci, ţe většinou do velikosti 14-16 probíhá<br />
ujímání spolehlivě (nezanedbá-li se v prvním roce - aţ prvních dvou letech po výsadbě<br />
zálivka).<br />
Typ výsadbového materiálu – dnes je nejobvyklejší výsadba balových stromů –<br />
nedá se říci, ţe je to nejlepší způsob. Balový strom ztrácí mnohem více kořenů neţli<br />
prostokořenný, ale mnohem lépe snáší přepravu a skladování. Jestliţe školka v našem<br />
dosahu produkuje stromy (nikoliv dováţí) a jsme-li schopni je neprodleně vysadit, mají<br />
prostokořenné sazenice (vyjma některých taxonů – např. bříz) lepší ujímavost neţli<br />
balové. Kontejnerované stromy mají jednu výhodu (dají se sázet kdykoliv během<br />
vegetace) a několik nevýhod – velmi často to nejsou stromy skutečně kontejnerované, ale<br />
balové, které ve školce (prodejně) zbyly a tak jsou odloţeny do kontejneru a zasypány<br />
rašelinovým substrátem, přičemţ obvykle dojde k zasypání (utopení) kořenového krčku.<br />
Utopený kořenový krček je velmi náchylný k infekcím. V kontejneru dochází ke stáčení<br />
(rotování) kořenů, při výsadbě je nutné toto stáčení narušit, aby nedocházelo<br />
k zaškrcování kořenů. Ke kontejnerování je pouţíván rašelinový substrát, po výsadbě<br />
nesmí dojít k jeho přeschnutí, protoţe pak špatně přijímá vodu. Airpoty díky perforaci<br />
zabraňují stáčení kořenů, ale problémům s rašelinou a utopeným krčkem se nevyhnete.<br />
Výběr taxonu - je ovlivňován a limitován<br />
mnoha hledisky – kompozičním, ekonomickým,<br />
prostorovým, ekologickým, historickým, způsobem<br />
pouţívání, stanovištními vlivy … Často se různá<br />
hlediska doplňují, ale mnohdy jdou zcela proti sobě.<br />
Při výběru stromů do krajiny, obcí i menších měst<br />
bychom měli mít ohled na historický vývoj výsadeb<br />
stromů u nás. Měli bychom pouţívat hlavně listnaté<br />
stromy, zejména domácí. Větší důraz na pouţití<br />
domácích dřevin musí být kladen na výsadby v krajině<br />
nebo na okraji zástavby.<br />
25<br />
Systém Air pot<br />
Ladislav Kejha<br />
Firma Kejha-Suk<br />
zahradnici@volny.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Při výsadbě v krajině by bylo nejvhodnější pouţívat semenáče, nejlépe z místní školky, která vyuţívá<br />
semen místních stromů. Do krajiny, nebo na okraj vsí a měst, by neměly být pouţívány taxony, které jsou<br />
invazivními, nebo mají vysoký potenciál se invazivními stát jako například javory (Acer negundo,<br />
A.saccharinum), trnovník (Robinia pseudoacacia), borovice vejmutovka (Pinus strobus), nebo pajasan<br />
(Ailanthus altissima). Do výsadeb v krajině jsou nevhodné barevnolisté kultivary. Při výběru je třeba respektovat<br />
výškové vegetační stupně a krajové zvyklosti. V obcích a menších městech je situace velmi podobná. Ve<br />
výběru dřevin by měly dominovat domácí listnaté dřeviny, ale vzhledem k pozměněnému stanovišti, zejména<br />
k častému zasolení půd, lze pouţívat i kultivary, nebo introdukované druhy. Je vhodné vystříhat se výsadeb<br />
jehličnanů, zejména smrků, jedlí, douglasek, jalovců, zeravů a cypřišků, které působí obvykle velmi<br />
nepřirozeně. Většinou se jedná o nepůvodní dřeviny (například smrk je sice domácí dřevinou, ale jeho přirozený<br />
areál je omezený – pochází z vlhčích horských oblastí). Jsou nevhodné i svým „těţkým“ habitem, kdy prostor<br />
často „ucpávají“.<br />
V urbanizovaném prostoru jsou tak pozměněné podmínky (města působí jako tepelné ostrovy,<br />
zpevněné plochy omezují příjem vody, solení, exhalace, zhutnění, narušení půdního profilu ...), ţe omezovat se<br />
na výsadbu domácích dřevin nemá smysl. Ve velké míře se uplatňují introdukované druhy jako Sophora,<br />
Koelreuteria, Celtis, Gleditsia, Pyrus ... (pouţití stromu citlivých na solení – např.: Tilia cordata, nebo Sorbus<br />
aucuparia - na parkovišti není šťastné řešení). Při výběru malokorunných stromů je lépe se vyhnout kulovitým<br />
kultivarům – mají několik zásadních nevýhod – je na nich velmi patrný nevyrovnaný růst jednotlivých stromů. U<br />
výsadeb kulovitých forem jsou dlouho a hodně patrné rozdíly při doplňování/nahrazování výsadeb novými<br />
stromy. Jakýkoliv zásah do jejich koruny v podstatě ničí jejich charakter, při zlomu, řezu, odumření části koruny<br />
je zničen charakteristický habitus stromu. Koruna je obvykle nasazena – roubována ve výšce 2-2,5m (jejich<br />
koruna nejde dále vyzvednout) a z této výšky se začínají rozšiřovat a velmi brzy se dostávají do konfliktu<br />
s projíţdějícími auty a koruna je deformována. Jejich malokorunnost je často jen iluzí - například nejčastěji<br />
pouţívaný Acer platanoides ´Globosum´ dorůstá šířek aţ kolem 10m. Je jen málo prostranství, kam se kulovité<br />
formy hodí a kde nevypadají nepatřičně.<br />
Spon - stromy jsou dynamické organismy, které se mění v čase i prostoru, proto je třeba jiţ při výsadbě<br />
respektovat prostorové nároky stromu i moţnosti stanoviště. Při výsadbě je nutné myslet na dospělou velikost<br />
stromů a nesnaţit se vytvořit hmotu co nejdříve. Je třeba dbát na dostatečný prostor pro stromy, ten ovlivní<br />
odumírání větví z důvodu přistínění a zmenší nutnost řezů stromů.<br />
Volba a popis technologie – projektant musí zvolit technologii vhodnou pro dané stanoviště a detailně ji<br />
popsat v dokumentaci a ve výkazu výměr. Zabrání tím ne<strong>sro</strong>vnalostem při realizaci a navyšováním ceny<br />
vícepracemi. Do technologie je nutné zahrnout i následnou údrţbu.<br />
Výběr sazenice ve školce<br />
Nejraději si provádím výběr stromů sám. Je nutné hodnotit kmen – nejen jeho tvar, ale zejména není-li<br />
poškozen při manipulaci, nebo dobývání. Je třeba hodnotit kořeny – nejsou-li zaschlé, všímat si poranění<br />
silných kořenů. Je potřeba hodnotit korunku, stav terminálu, rozlámání kosterních větví, vylomení větví z kmene<br />
... Nemá smysl sázet stromy s poškozením kmene, nebo velkým poškozením kořenů. Je zbytečné sázet stromy<br />
s poškozenou korunou – ta sice půjde znovu zapěstovat výchovným řezem, ale je to neekonomické. Při výběru<br />
stromu za vegetace nesmíme hledět jen na habituelní vlastnosti stromu, ale zejména na jeho vitalitu. Je nutné<br />
přemýšlet nad moţnostmi transportu. Je nutné zabezpečit stromy, aby se během transportu nepoškodily a aby<br />
zbytečně nevysychaly. Při manipulaci se stromy přenáší za bal, nikoliv za kmen.<br />
Komparativní řez<br />
Jeho provedení při výsadbě je nutné. Komparativní řez v sobě spojuje dvě funkce – jednak je řezem<br />
výchovným, ale zároveň upravuje poměr mezi kořeny a korunou. Prostokořenné, a ještě více balové, stromy při<br />
dobývání přijdou o značnou část kořenů a redukcí koruny omezujeme transpiraci dřeviny a pomáháme jí<br />
překlenout ztrátu většiny kořenového systému.<br />
Důleţité zásady pro řez při výsadbě a následný výchovný řez:<br />
- u vysazovaných stromů nesmí být zakracován terminální výhon, tento řez je moţný pouze v odůvodnitelných<br />
případech jako jsou tvarovací řezy, poškození terminálu nebo zpětný řez nevyzrálých výhonů<br />
- budoucí kosterní větve zapěstováváme v takovém rozestupu, aby mezi nimi byla dostatečná vzdálenost i po<br />
jejich zesílení<br />
- při vyzvedávání koruny z důvodu zajištění světlého profilu nad komunikací je nutné provádět tento řez<br />
postupně s tím, jak strom přirůstá; řezem by neměl být narušen poměr výšky koruny k výšce kmene, výška<br />
vyzvednutí koruny by neměla přesáhnout poměr je 2 : 3 (koruna : kmen).<br />
26
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
- intenzita řezu při výsadbě se řídí stavem vysazovaného stromu, termínem výsadby a intenzitou následné<br />
péče, pokud vysazujeme v méně vhodném termínu, nebo na lokalitě není zajištěna pravidelná závlaha, musí<br />
být <strong>sro</strong>vnávací řez intenzivnější<br />
- je lepší odstraňovat celé výhony, neţ je zakracovat<br />
- pouţívat ostré nářadí, rány vést správně a začistit je<br />
koruna ze školky řez při výsadbě 2 roky po výsadbě 8 let po výsadbě<br />
Výsadbová jáma<br />
Aby byl strom schopen ţivotních funkcí odtranspiruje desítky, a u<br />
starších jedinců aţ stovky, litrů vody denně. Aby byl strom schopen pokrýt<br />
tuto svoji potřebu musí obsadit určitý objem půdy, ze které tuto vodu<br />
čerpá. Tento objem je logicky mnohonásobně větší, neţ je výsadbová<br />
jáma. Proto je nutné se při výsadbě zaměřit zejména na to, aby příprava<br />
stanoviště umoţňovala plynulé prokořenění stromů mimo výsadbovou<br />
jámu (to se děje jiţ v prvním max. druhým rokem po výsadbě). Tvar a<br />
velikost výsadbové jámy je nutné přizpůsobit stanovišti. V dobrých<br />
podmínkách – v ploše, v kvalitní půdě, při zachovaném půdním profilu<br />
není třeba nad tvarem a velikostí jámy příliš přemýšlet. Je třeba oddělit<br />
jednotlivé vrstvy, hloubka by měla být stejná jako výška balu a šíře nutná<br />
pro manipulaci. V jílovitých, nebo zhutněných půdách, uţ je třeba nad<br />
jámou více přemýšlet. Tvar je vhodnější hranatý (v kulatém se mohou<br />
stáčet kořeny a vytvářet květináčový efekt), nebo paprsčitý se<br />
zešikmenými stěnami. Hloubka by měla být stejná jako výška balu, ale<br />
jáma by měla být co nejširší – třikrát širší neţ je bal. Pokud je to moţné<br />
nakypříme i půdu v okolí jámy. Zhutněné stěny jámy musí být narušeny.<br />
Aţ na výjimky (ve znehodnocených půdách při úpravě celého<br />
prokořenitelného prostoru) nesmí dojít ke stoprocentní výměně půdy. Je<br />
nutné před výsadbou zkontrolovat propustnost jámy, případně upravit odtokové poměry. Na dno jámy nesmí<br />
přijít organické zbytky z vrchních vrstev.<br />
Substrát<br />
Z hlediska dlouhodobě perspektivní výsadby je nutné od počátku výsadby stromů podporovat rozvoj<br />
zdravé a rovnoměrné kořenové soustavy. Ta má vliv nejen na vlastní příjem vody a minerálních prvků, ale také<br />
na odolnost dřevin proti vývratu. Potřebujeme, aby stromek co nejrychleji obsadil okolní prostor kořeny.<br />
Chceme-li, aby kořeny co nejrychleji prorostly do okolního<br />
půdy, nesmí být substrát ve výsadbové jámě výrazně jiných<br />
vlastností a struktury. V kvalitních půdách není nutné<br />
provádět ţádnou výměnu půdy. Na pozměněných,<br />
znehodnocených, nebo jílovitých stanovištích provádíme<br />
vylepšení půdy částečnou výměnou. Při výměnách půdy<br />
pouţíváme spíše minerální substráty. Minerální substráty<br />
pouţíváme vţdy v hloubkách větších neţ 30-40cm, dále ve<br />
vyšších vrstvách na stanovištích, kde hrozí sešlap, nebo kde<br />
je třeba zajistit větší propustnost. Do substrátů můţeme<br />
přimísit hydroabsorbenty - organické polymerní sloučeniny<br />
schopné významně vázat vodu. Mohou obsahovat růstové<br />
stimulátory a ţiviny. Ochraňují rostliny před stresem (např.<br />
27
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Terra Cottem, Agrisorb…). Zeminu vyměňujeme z 20-50% dle stanoviště. Ve vrchních 20-30cm lze pro<br />
vylepšení přidat i organické substráty (kompost, rašelinu).<br />
Příklady sloţení minerálních substrátů:<br />
Ve spodních vrstvách od hloubky 30-40cm přimícháváme k vykopané<br />
zemině minerální substrát o sloţení:<br />
stávající zemina 50% objemu<br />
štěrk 8-16 20% objemu<br />
štěrk 4-8 10% objemu<br />
písek 20% objemu<br />
Agrisorb 1,5 kg/m3<br />
nebo:<br />
stávající zemina 50% objemu<br />
štěrk 8-32 15% objemu<br />
drcený Liapor 10% objemu<br />
štěrk 3-8 10% objemu<br />
písek 15% objemu<br />
+ s přídavkem 15kg bentonitu/m3<br />
Před masivními výměnami substrátu by měla mít přednost vhodná volba taxonu. Pokud je prostor pro<br />
růst kořenů velice omezený, zváţíme moţnost vyuţít některé z technologií rozšíření kořenového prostoru jako<br />
je vyuţití strukturálních půd, kořenových mostů nebo kořenových cest.<br />
Výsadba<br />
Při výsadbě je nutné dbát na to, aby byl kořenový krček v úrovni terénu. Je nutné zkontrolovat bal,<br />
kořenový krček nemusí být vţdy na vrcholku balu. Při pouţívání mulče je lepší, aby krček zůstal lehce nad<br />
terénem. Je-li jáma hlubší neţ bal, je vhodnější, aby byl kořenový krček při výsadbě lehce nad terénem, je<br />
nutné počítat se slehnutím. Před výsadbou je nutné prověřit výšku spodní vody, propustnost jámy. Vodní reţim<br />
je nutné řešit drenáţemi. Osvědčilo se také vysazovat stromy mírně nad terén – doplnit zeminu a v místě<br />
výsadby udělat mírný kopeček.<br />
Závlaha a hospodaření s vodou<br />
Při výsadbě musí být provedena dostatečná zálivka nejlépe do otevřené jámy (ideální je zaplnit vodou<br />
jámu). Pro zajištění dobrého kapilárního vzlínání nesmí být výsadbový substrát výrazně jiného charakteru neţ<br />
okolní půda. Kolem stromu vytváříme závlahovou mísu, kterou zamulčujeme, mulč nesmí být v přímém<br />
kontaktu s kmenem (mulč omezuje odpařování vody z půdního povrchu). V prvním roce po výsadbě zaléváme<br />
dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při jedné zálivce je kolem 100 l na strom. V dalších letech omezujeme<br />
zálivku jen na dobu přísušku, snaţíme se vyhnout pravidelnému zalévání – strom vytváří povrchový kořenový<br />
systém a je náchylnější na poškození suchem. Omezujeme konkurenci o vodu výměnou trávníku za mulč nebo<br />
podsadbu z keřů. Pro usnadnění zálivky v ulicích se mohou při výsadbě instalovat závlahové sondy, vţdy musí<br />
být opatřeny krytkou, jinak bal naopak vysušují. Je vhodné je instalovat zaplněné štěrkem. Instalace<br />
závlahových sond ve volné ploše je zbytečná a neefektivní. Automatickou závlahu instalujeme ke stromům jen<br />
ve zvláštních případech (strukturální půdy, zeleň na konstrukci apod.) a postupně omezujeme její intenzitu.<br />
Ukotvení stromu<br />
Nadzemní kotvení stromů by mělo být realizováno od 1/3 do 2/3 výšky stromu (niţší je výhodnější pro<br />
ujmutí, stabilitu kmene a kořenů ale méně odolné proti vandalismu). Kde to lze, tam je lepší nepouţívat příčky –<br />
ty jsou nutné pouze pro zpevnění konstrukce v místech hrozícího vandalismu. Nadzemní kotvení je nutné<br />
kontrolovat 1-2x za vegetační sezónu tak, aby nezpůsobilo mechanické poškození stromu v případě uvolnění.<br />
Pro pevnou stavbu kmene a adaptaci stromu na místní podmínky nenecháváme nadzemní kotvení stromu po<br />
dobu delší neţ 1–2 vegetační sezóny, výjimkou mohou být větrná stanoviště. Je vhodnější instalovat kůly při<br />
výsadbě do otevřené jámy – snadněji se zatlučou, lépe drţí a vyhneme se případnému poškození kořenů.<br />
Ochrana sazenice<br />
28
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Při výsadbě v krajině, nebo v dotyku s krajinou je nutné ochránit kmen proti okusu plastovými,<br />
drátěnými chráničkami, nebo chemickým ošetřením. U stromů s citlivou a hladkou borkou (nebo u stromů které<br />
byly pěstovány v zastíněném zápoji) je vhodné chránit kmínek proti korní spále zastíněním rákosovou rohoţí<br />
nebo obdobným vzdušným materiálem, pouţití textilií, jutových bandáţí je méně vhodné a za určitých<br />
podmínek mohou strom poškodit. Mechanickému poškození od parkujících vozidel v blízkosti stromů<br />
předcházíme zvýšeným obrubníkem a různými typy mechanických bariér (sloupky, zábrany...). Mechanická<br />
ochrana kmene stromu musí být provedena tak, aby strom nepoškozovala.<br />
V urbanizovaném prostoru je často nutné chránit i kořenový prostor proti zhutnění – instalace mříţí,<br />
mulčování většími frakcemi štěrku. Komunikace a zpevněné plochy nesmí být odvodněny do prostoru<br />
výsadbové mísy stromu, zejména pokud se jedná o komunikace udrţované chemickým posypem. Účinnou<br />
obranou před splachem solí je vyvýšený obrubník. Vhodnou ochranou před poškozením stromů sekačkami<br />
(zejména strunovými) je zamulčování plochy kolem stromu a vytvoření závlahové mísy. Pokud je okolí stromu<br />
zatravněné, je nutné na kmen instalovat mechanickou ochranu před moţným poškozením sekačkami.<br />
Následná péče<br />
- zálivka<br />
- kontrola kotvení a ochranných prvků<br />
- výchovný řez<br />
Závlaha po výsadbě je pro ujmutí nejdůleţitější, její délka závisí<br />
na velikosti vysazeného stromu. U běţných velikostí (do 14-16) zaléváme<br />
v prvním roce po výsadbě dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při<br />
jedné zálivce je 100 l na strom. Snaţíme se vyhnout častějšímu<br />
pravidelnému zalévání menší dávkou vody – strom vytváří povrchový<br />
kořenový systém a je náchylnější na poškození suchem. V dalších letech<br />
omezujeme zálivku jen na dobu přísušku.<br />
Kotvení a ochranné prvky je nutné kontrolovat, aby<br />
nepoškozovaly stromek (zarůstání úvazků, ochrany proti okusu, odírání<br />
kmínku příčkami). Při poškození je nutná jejich obnova, aby plnily svou<br />
funkci.<br />
Výchovný řez je nejdůleţitějším a nejefektivnějším řezem, kdy s<br />
malým poraněním (a malými náklady) zaloţíme základ koruny<br />
charakteristické pro daný taxon a zároveň přizpůsobené funkčním<br />
poţadavkům stanoviště. Je nutné provádět jej včas a včas ho opakovat.<br />
Je nutné mít dobré znalosti vývoje koruny u jednotlivých taxonů. Počítat<br />
s tvarovými kultivary, kde ostré větvení není problémem, ale<br />
charakteristickým znakem taxonu. Vědět o neochotě taxonů tvořit<br />
průběţný terminál (lípa, bříza, habr, buk). Počítat s odlišnou reakcí na řez<br />
u jednotlivých taxonů. Je třeba přizpůsobit rozsah řezu vitalitě daného<br />
jedince.<br />
Zásady výchovného řezu:<br />
podpora, případné znovuzaloţení průběţného terminálu<br />
odstranění konkurenčních výhonů<br />
zaloţení kosterních větví s dostatečnými rozestupy<br />
odstranění, zakrácení ostře se větvících výhonů hrozících vznikem tlakového větvení<br />
odstranění výhonů u větvení se zarůstající kůrou<br />
odstranění kříţících se výhonů<br />
odstranění, nebo zakrácení poškozených, nemocných výhonů<br />
odstranění některých výhonů v přeslenech<br />
postupné vyzvedávání podchodné a podjezdné výšky<br />
Tak ať nám to roste!<br />
29
Pouţití vrtaných vazeb<br />
Historie vrtanáho vázání<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Vrtané vázání má pravděpodobně svůj původ v USA, kde bylo pro jištění staticky<br />
oslabených korun pouţito jiţ ve 20. letech tohoto stolení (Lilly 1994). U nás je k jištění<br />
korun vyuţíváno aţ od konce 70 let, kdy bylo představeno naší odborné veřejnosti<br />
arboristickou skupinou RNDr. Boţeny Gregorové, CSc. v podniku Sady-Lesy-Zahradnictví<br />
Praha (Gregorová, 1977).<br />
V současné době je ještě stále bezesporu pouţívaným druhem vázání korun,<br />
pouţívaným běţně v sadovnické praxi v mnohých vyspělých státech světa. U nás vznikla<br />
v 90. letech minulého století vůči tomuto druhu vázání silná averze. Nicméně dnes je<br />
zcela jasné, ţe vrtaná vazba má v dnešní době své nezastupitelné místo a to i přesto, ţe<br />
při její instalaci dochází k silnému poranění vnitřních pletiv jištěných větví či kmene.<br />
Charakteristika vrtané vazby<br />
Vrtaná vazba je společně s vázáním korun lanovými objímkami s podkladnicemi<br />
jedinou předepjatou vazbou, kterou lze dnes relativně rychle, levně a spolehlivě instalovat<br />
do korun stromů dlouhodobě jištěných předepjatými vazbami (zejména kovovými<br />
obručemi, které je nutné vyměnit). Lze ji pouţít ale pouze k jištění těch větví, které jsou<br />
zcela zdravé, nenapadené dřevními houbami. Provrtání vnitřních pletiv dřeva jištěné<br />
větve je rizikem, s nímţ se musí strom vypořádat. Pokud je provrtaná větev napadená<br />
hnilobou, riziko průniku hniloby do zdravých a vrtanou vazbou porušených částí dřeva je<br />
velké a vazba se můţe v koruně vylomit nebo se můţe zlomit jištěná větev v místě<br />
instalace vazby. Naopak sekundární destrukce stromu vrtanou vazbou je minimální i po<br />
několika desítkách let působení vazby v koruně, coţ je její nesporná výhoda proti<br />
ostatním druhům.<br />
Vrtanou vazbu instalujeme předpjatě do koruny stromu v její dolní polovině nad<br />
místem problematického větvení, aby nedošlo ke „Karate efektu“ a přetrţení vazby či<br />
jištěné větve v silném větru.<br />
V současné době můţeme mluvit o pozvolném návratu této vazby do arboristické<br />
praxe. Přesto se však jedná o druh vazby, který je schopná instalovat do koruny pouze<br />
zkušená osoba s dostatečnými znalostmi a praktickými zkušenostmi. Horizontální a<br />
diagonální výstuţe z ocelových táhel či prutů, dříve často pouţívané v otevřených<br />
dutinách kmene a kosterního větvení se dnes ale jiţ nepouţívá a nemá ani statické<br />
opodstatnění. Stejně tak se nepouţívají ani výstuţe prasklin a trhlin ve kmeni a větvích.<br />
Vrtaná vazba se dnes skládá z ocelové závitové tyče, kterou je provrtán zdravý a<br />
hnilobou nenapadený dřevní válec větve, která je na vnější straně ukotvena ke kmeni<br />
podloţkou a maticí a z druhé strany okem, přes které je navlečena očnice, jíţ vede<br />
ocelové lano různé tloušťky a pevnosti v tahu. Ocelové lano je pak upevněno třemi a více<br />
lanovými svorkami, které sniţují pevnost lana aţ o 30 %. Upevnění lana lanovými<br />
svorkami je také zpravidla nejslabším článkem vrtané vazby(Kolařík, Wágner, Ţdárský<br />
2008).<br />
Poškození dřevin vrtanými vazbami<br />
Vrtané vázání lze bez nadsázky označit za primárně nejdestruktivnější ze všech<br />
dosud aplikovaných druhů vázání, neboť je jediným technologickým postupem statického<br />
zajištění korun stromů, při němţ záměrně dochází k poškození všech dřevních elementů<br />
jištěné části koruny (centrálním provrtáním kmene či větve) jiţ při vlastní instalaci. Tato<br />
poškození mohou velice snadno být, zvláště je-li jištěný strom vitality značně oslabené,<br />
vstupní branou jak pro infekci dřevokaznými houbami, tak i pro jiné hnilobné a rozkladné<br />
procesy. Jinými slovy řečeno, vrtané vázání je díky těmto poškozením provázeno<br />
latentním infekčním nebezpečím (Wessolly 1990). Ranami vnikají spóry dřevokazných a<br />
jiných parazitických hub, plísní, bakterie a hmyz snadněji neţ do zdravého a<br />
nepoškozeného stromu. Po napadení dojde k vyhnívání dřeva, trouchnivění a jeho<br />
vydrolením nebo jiným mechanickým odstraněním se vytvoří dutina. Pokročilejší hniloba<br />
můţe způsobit zlomení větve, kmene, nebo celkové uschnutí stromu, protoţe se zhorší<br />
toky ţivin a asimilátů odumřením nebo ucpáním vodivých pletiv.<br />
30<br />
Petr Masařík<br />
Student 3. VOŠ,<br />
Zahradnická škola Mělník<br />
pmasarik@seznam.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Pokud je nutné a vhodné strom ponechat, musíme zváţit rozsah poškození a velikost dutiny či<br />
napadení houbou. Hyfy houby však pronikají hluboko do dřevní hmoty a pouhým okem poznáme pouze místa<br />
zasaţená houbou delší dobu, kde se jiţ projevuje rozklad dřeva nebo na něm vyrůstají plodnice. Je potřeba<br />
zhodnotit odborně statiku dřeviny Je téţ bezprostředně zasaţen i transport vody a asimilátů, coţ můţe být pro<br />
strom velmi nebezpečné. Je-li strom dostatečně vitální, aby snesl primární destrukci, jeţ toto vázání vyvolává<br />
(coţ je otázkou důkladného posouzení vitality ošetřovaného stromu), je schopen se v době působení vázání<br />
v koruně s touto primární destrukcí úspěšně vyrovnat a zabránit napadení nepříznivých patogenů. Dr. Alex L.<br />
Shigo (1994) ostatně k instalaci vrtaného vázání dodává, ţe:<br />
„...jednoznačně zraňuje stromy!!! Poranění stromů je tudíţ nutné způsobit v co nejmenší míře a pokud moţno<br />
v čase, kdy je strom schopen reagovat na poranění nejrychleji a nejlépe. Ošetření stromů je tedy jakýmsi<br />
výměnným obchodem, v němţ stromu sice způsobujeme zranění, ale pouze proto, aby mohl déle a bezpečnějí<br />
ţít“. Naopak je zajímavé, ţe ke vzniku sekundárního poškození jištěných částí dochází jen velmi zřídka.<br />
Vezmeme-li v potaz konstatování mnohých odborníků z celého světa, jimţ je známo pouze asi 10 % stromů<br />
poškozených infekcí či hnilobou ze všech jedinců ošetřených tímto druhem vázání (Shigo 1991, Siewniak a<br />
Kusche 1994), nezbývá nám neţ připustit, ţe se jedná o jednu z reálných variant, o které je moţné při<br />
stabilizaci korun stromů uvaţovat. Na druhé straně je zřejmé, ţe pokud je jištěná větev jiţ před instalací vazby<br />
uvniř infikovaná, můţe velmi rychle dojít k jejímu šíření podél vazby. Vrtaná vazba je sice primárně velmi<br />
destruktivní vazba, ale sekundární destrukce v koruně během několika desetiletí jejího působení je naopak proti<br />
jiným typům vazeb (včetně vazeb nepředepjatých ze syntetických materiálů) velmi malá.<br />
Při studii v Nové Anglii bylo posuzováno z 20 vzorků. Vzorky byly z 8 druhů stromů různého staří a<br />
různých velikostí. Osmnáct z dvaceti vzorků bylo z důsledku vrtání zabarvené. Velikost poškození se ukazalo<br />
jako daleko menší něţ se původně předpokládalo. Je potřeba říct, ţe se jednalo o stromy s dobrou<br />
kompartmentalizací.<br />
Vrtané vazby u stromů způsobují<br />
- poškození vrtákem způsobí zabarvení dřeva a lokální přerušení toku<br />
- můţe dojít ke vzniku hniloby<br />
- větší zabarvení a pomalejší zavalování při instalaci na jaře<br />
- ránu po vrtáku nijak neošetřovat (ucpávat)<br />
- výše poranění je zavislé od taxonu dřeviny obr.1<br />
- neinstalovat vazbu u stromu sníţené vitality<br />
Závěr<br />
Statické ocelové systémy mají v arboristické praxi své místo. Jsou nejlépe vyuţity stromy, které jsou<br />
popraskané, jsou v bezprostředním nebezpečí selhání<br />
nebo příliš těţké být podporovány dynamickými<br />
vazbami. Jedná se však o velice destruktivní metodu k<br />
zajištění korun stromů. Primární poškození je velké –<br />
poškození pletiv stromu. Avšak sekundární poškození<br />
stromu není v takovém rozsahu jak se veřejnost často<br />
mylně domnívá.<br />
Rozsah poškození navrtáním u dřevin<br />
Obr.1 Buk 20cm, javor 20-30cm, dub 70cm,<br />
Jasan 100cm, bříza 200cm<br />
31
Použitá literatura:<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Obr.2 Detail ukotvení vrtané vazby (převzato Hartis)<br />
-Zaplétané ocelové lanko<br />
- Pouţití ocelových svorek<br />
- Naplétané okal<br />
Obr. č 3 Nainstalovaná vazba u jasanu<br />
Ţdárský a kol.:Arboristika III.- Vázání korun stromů, Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická<br />
škola mělník 2008, Str. 73 – 74 Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. díl.<br />
Kolařík J. a kol. : Péče o dřeviny rostoucí mimo les I., ČSOP Vlašim, 2004<br />
Hartis W.R.,Clark R, Mathey P.:Arboriculture integrated management of lanscape trees, shrubs and vines, 2004<br />
Lilly J.S.: Arborists certification study guide, ADR BookPrint, Wichita, KS, 2001<br />
URL.1 - www.botanika.bf.jcu.cz/materials/materialy-dendrochronologie.php<br />
URL. 2 - http://stromy.gdi.cz/page.php?sub=ukazky<br />
32
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Standard bezpečné práce na stromech<br />
Arboristika jako specializovaný obor zahradnictví je v ČR relativně mladá. Trochu<br />
s nadsázkou se dá říci, ţe základy nového přístupu k arboristice u nás vznikly zaloţením<br />
Sekce péče o dřeviny, jako jedné ze sekcí Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu<br />
v roce 1991. Z historických milníků rozvoje arboristiky jako samostatného oboru stojí za<br />
zmínku otevření studia Komplexní péče o dřeviny na Mělníku v roce 1994, Sekcí péče o<br />
dřeviny, jako nástroje komplexního předávání informací o arboristice do praxe, a<br />
následně první Národní arboristická konference Strom pro ţivot - ţivot pro strom v roce<br />
1997 opět zde na Mělníku. Právě na této konferenci byly české odborné veřejnosti<br />
představeny poprvé stromolezecké techniky pouţívané v okolních zemích. Kromě změny<br />
názoru na principy ošetření a ústup od péče o stromy v duchu stromové chirurgie je<br />
rozvoj stromolezení, jako efektivního a šetrného způsobu péče o stromy, jedním ze znaků<br />
moderní arboristiky u nás.<br />
Do doby kdy byly představeny mezinárodně pouţívané stromolezecké techniky<br />
se ošetřování vzrostlých stromů v naší republice prováděla zejména z manipulačních<br />
plošin a pomocí horolezeckých technik – zejména různých variací jednolanové techniky<br />
vyuţívané při výškových pracích na technických objektech nebo ve speleoalpinismu.<br />
Tyto techniky ač mohou být při práci v koruně stromu velice efektivní v řadě případů<br />
nesplňují optimální bezpečnostní standard pro péči o vzrostlé stromy tak jak byl nastaven<br />
v zahraničí.<br />
Tvorba bezpečnostního standardu<br />
Právě rozvoj stromolezeckých technik a intenzivní výměna informací se<br />
zahraničím jiţ v roce 1998 vede ke vzniku pracovní skupiny Sekce péče o dřeviny, která<br />
začíná řešit standard bezpečné práce na stromech. Vývoj stromolezeckých technik v<br />
Anglii a USA má více neţ staletou tradici a proto bylo logické, ţe při řešení našeho<br />
problému hledala od počátku pracovní skupina inspiraci zejména v těchto zemích.<br />
Shrneme-li důvody vzniku této pracovní skupiny koncem 90. Let byly zejména<br />
následující:<br />
- Práce na stromech spadá do kategorie výškových prací ve stavebnictví,<br />
tehdejší platná legislativa však výškové práce na stromech v podstatě<br />
necituje a nezná<br />
- Pouţívané stromolezecké techniky jsou v některých aspektech<br />
rozporovatelné s tehdejší vyhláškou a Českého úřadu bezpečnosti práce a<br />
Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a<br />
technických zařízení při stavebních pracích, zejména částí devátou o práci ve<br />
výškách a nad volnou hloubkou<br />
- V ČR nejsou nikde zachyceny alespoň základní bezpečnostní standardy pro<br />
práci na stromech a zejména pouţití stromolezeckých technik<br />
- Nedostatečné ošetření bezpečnosti práce v jistém smyslu blokovalo rozvoj<br />
arboristiky zejména u větších firem, z hlediska odpovědnosti je nedořešení<br />
těchto otázek pro zaměstnavatele riskantní<br />
Jiţ od zaloţení pracovní skupiny zabývající se bezpečností práce bylo jasné, ţe<br />
práce nebude probíhat závratnou rychlostí a otazníkem byla a stále je moţnost prosazení<br />
standardu bezpečné práce pro stromolezení do naší legislativy. Stromolezení je jen velmi<br />
úzká oblast výškových prací a arborisitka nemá příliš velkou lobistickou schopnost, proto<br />
jsme z hlediska úřadů bezpečnosti práce okrajovou skupinou. Na druhou stranu mnoţství<br />
lidí pracující v tomto oboru neustále narůstá – bohuţel často nedostatečně<br />
kvalifikovaných – tak se dá předpokládat, ţe s přibývajícím mnoţstvím pracovních úrazů<br />
vzbudíme i větší zájem ze stran úřadů. S tímto vědomím se úkolu pracovní skupina<br />
zhostila tak, aby výsledek její práce chránil profesionální stromolezce a arboristy před<br />
nekvalifikovanými a sezónními pracovníky v oboru<br />
33<br />
David Hora<br />
VOŠ Zahradnická, Mělník<br />
<strong>Treewalker</strong>,s.r.o.<br />
david.hora@treewalker.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Od doby prvního zahájení prací na tvorbě standardu bezpečné práce na stromech se sice z hlediska<br />
BOZP změnili některé skutečnosti, ale kýţený standard stále chybí. Ze změn, které se za posledních deset let<br />
udály, bych rád uvedl následující:<br />
V roce 2001 byla do českého jazyka přeloţena a publikována směrnice Evropské arboristické rady<br />
Práce na stromech – zásady bezpečnosti práce<br />
V roce 2003 začalo platit Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a<br />
pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích<br />
obdobného charakteru (kde je m.j., vůbec poprvé v naší legislativě citována moţnost pouţití motorové<br />
pily v koruně stromu)<br />
V roce 2005 je nahrazena část vyhlášky 394/1990 Sb. Nařízením vlády 362/2005, která samostatně<br />
vyčleňuje zásady práce ve výškách a nad volnou hloubkou<br />
Začal být kladen větší důraz na dokumentaci od výrobce pouţívaného vybavení a strojů, která musí<br />
obsahovat jak informace o pouţití, tak informace o poţadavcích na bezpečnost práce. Většina<br />
standardů se na tuto dokumentaci odkazuje.<br />
Vstupem do EU se značně rozšířila oblast specializovaného vybavení, které můţeme pro práci<br />
arboristů pouţívat a taktéţ je v případě nouze moţné hledat oporu v jiných Evropských dokumentech<br />
V roce 2006 byla obnovena činnost Pracovní skupiny v upraveném sloţení a bylo poţádáno o finanční<br />
podporu arboristickou organizaci ISA pomocí tzv. Special project funding. Ţádost byla úspěšná a SZKT<br />
obdrţela finanční příspěvek pro vypracování a publikaci plánovaného standardu.<br />
Pro tvorbu standardu bylo třeba získání a vytvoření podkladů pro jeho vznik. Byly přeloţeny následující<br />
normy, které poloţily základ novému bezpečnostnímu standardu:<br />
ANSI Z 133.1 Tree care operations - Pruning, trimming, repairing, maintaining, and removing trees, and cutting<br />
brush - Safety requirements<br />
Tree climbing Operations. Safety Guide No 401.<br />
Aerial Tree Rescue. Safety Guide No 402.<br />
Mobile Elevating Work platforms (MEWP) for tree work. Safety Guide No 403.<br />
Jako podklad byly dále vyuţity:<br />
European Arboriculture Council Seriál tree work operations A Guide to Safe Work Practice<br />
Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce<br />
a technických zařízení při stavebních pracích<br />
Nařízení vlády 28/2002 Sb.<br />
Nařízení vlády 362/2005 Sb.<br />
Zásady bezpečnosti práce všech výchozích textových materiálů byly posouzeny a vyuţitelné<br />
ustanovení pro naše národní prostředí a byly zaneseny do první verze návrhu standardu.<br />
Nezávisle na této činnosti byla vytvořena Analýza rizik obvyklé pracovní skupiny vyuţívající<br />
stromolezeckou techniku pro péči o vzrostlé stromy. Analýza rizik postupuje metodou, kdy popíše danou<br />
činnost stanový moţná rizika a následně kroky k jejich minimalizaci. Porovnáním Této analýzy rizik a návrhem<br />
bezpečnostního standardu byly objeveny moţné nedostatky standardu vzhledem k technologie práce. Navíc<br />
kříţové porovnání obsahu standardu k analýze rizik dokazuje objektivnost poţadavků standardu vzhledem ke<br />
konkrétním rizikům.<br />
Dalším doplňkem standardu jsou přílohy, které pomáhají jeho aplikaci do běţné praxe. Autoři si<br />
uvědomují realitu běţného provozu, a proto se snaţí najít maximálně schůdnou cestu vyuţití daného materiálu<br />
pro zvýšení bezpečnosti práce v arboristice. Přílohami standardu jsou např.:<br />
Formulář Analýzy rizik<br />
Tabulka výpočtu hmotnosti spouštěných větví<br />
Výklad pojmů ve standardu<br />
34
Obsah připravovaného standardu:<br />
Pouţití a budoucnost standardu<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Vytvoření návrhu standardu je však pouhým začátkem jeho pouţívání. Nyní jsme ve fázi, kdy bude návrh<br />
pracovní skupiny postoupen k posouzení odborné veřejnosti. Pevně doufáme, ţe odvedená práce bude přijata<br />
pozitivně, ale také doufáme ke konstruktivní kritiku naší práce. Koncept navrhovaného standardu bezpečnosti<br />
práce bude publikován na www.arboristika.cz nejpozději do 15.2.2011. Relevantní připomínky, které obdrţíme<br />
zapracujeme do finální verze navrhovaného standard. Čistopis standard bude následně distribuován cílové<br />
skupině arboristů pro její volné pouţití. Zároveň výsledky naší činnosti nabídneme k prostudování příslušným<br />
institucím bezpečnosti práce a budeme projednávat moţnosti jeho vyuţití na legislativní úrovni.<br />
Moţná si kladete otázku proč vydávat standard, který není schválený příslušnými úřady?<br />
Předkládaný standard ačkoliv není zakotvený v legislativě není s platnou legislativou v rozporu a můţe<br />
firmám slouţit jako vnitřní dokument popisující technologii práce. Tento dokument je pro zvyšování bezpečnosti<br />
práce a profesionality firem klíčovým dokumentem. Pokud bude vyuţíván v praxi standard nabízený Sekcí<br />
péče o dřeviny SZKT bude jednodušší jeho následné prosazování v budoucnosti.<br />
Za pracovní skupinu SPoD, Vám přeji mnoho krásných a bezpečných záţitků na stromech.<br />
35
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů<br />
Pes ve městě<br />
Značný vliv zvýšené koncentrace pohybu psů především na dřevinnou vegetaci je<br />
odborné veřejnosti dobře známý. Se zvyšováním chovaných psů ve městě a se<br />
sniţováním rozlohy ploch veřejné přístupné zeleně se tento vliv stále prohlubuje. Psí moč<br />
ve <strong>sro</strong>vnání s močí jiných zvířat obsahuje více fosforu a močoviny a poměr C:N je niţší.<br />
Sloţení psí moči<br />
Protein, kreatinin, urea, soli, glukóza, dusíkaté látky, minerální profil (Na + , K + , Cl - ,<br />
Ca +2 -3<br />
, Po4 ). Fyziologické pH moči je 5 – 7. Produkce: 24 – 40ml/kg/den, coţ se při<br />
pokusech realizovaných v Berlíně projevilo u silně frekventovaných stromů mnoţstvím 10l<br />
moči/rok.<br />
Významné prvky a sloučeniny<br />
DRASLÍK (K): je významným makrobiogenním prvkem, který rostlina přijímá ve<br />
značné míře. Pro metabolismus buňky je důleţitý K + cytoplazmy. Ve vakuolách se<br />
nachází jako KNO3, KCl, K-malát a plní zde funkci osmotickou. Z toho vyplývá, ţe K +<br />
obsaţený v cytoplazmě je přísně regulován.<br />
Draslík v rostlině podmiňuje řadu významných interakcí antagonistického i<br />
synergického charakteru s ostatními ionty. Zvýšený obsah K + ve vnějším prostředí<br />
- - - + +2 +2<br />
stimuluje příjem všech aniontů H2PO4 , NO3 , Cl . Potlačuje příjem Na , Mg , Ca ,<br />
Mn +2 , Zn +2 atp.<br />
Význam K je mnohostranný, v určitých případech je nahraditelný monovalentními<br />
prvky (Rb, Cs, Na, Li), ovšem v celé řadě funkcí je K jedinečný a nenahraditelný.<br />
Význam K:<br />
- vliv na dělení b.<br />
- vliv na fotosyntézu a dýchání<br />
- vliv na látkovou výměnu sacharidů<br />
- vliv na N metabolismus<br />
- vliv na enzymovou aktivitu<br />
- vliv na vodní reţim<br />
Vliv na vodní reţim<br />
K působí na bobtnavost protoplazmy, a tak ztěţuje výdej vody. Funkční<br />
metabolismus otevírání průduchů je K podporován a Ca potlačován. Během dne se<br />
draslík kumuluje ve svěracích buňkách průduchů a za tmy ho naopak ubývá. Tím dojde<br />
k uzavření průduchů.<br />
CHLOR (Cl): způsobuje další zvýšení hodnoty pH, vyplavování Ca +2 , K + nebo<br />
Mg +2 a rozpad půdní struktury. Dochází dále ke zvýšení osmotické hodnoty půdního<br />
roztoku. Do rostlin vniká přímým kontaktem přes asimilační orgány a nepřímo půdou.<br />
Rostliny našich klimatických a půdních podmínek nejsou přizpůsobeny na<br />
zvýšený obsah solí v půdě.<br />
Přímý vliv:<br />
- poškození pupenů, nezdřevnatěných výhonů a kůry<br />
- odumírání kambia<br />
- nekrózy a předčasný opad listů<br />
36<br />
Lubomír Říháček<br />
absolvent oboru Zahradnictví<br />
Fakulty agrobiologie<br />
potravinových a přírodních<br />
zdrojů<br />
ČZU v Praze.<br />
student navazujícího<br />
magisterského studia<br />
oboru Produkční zahradnictví<br />
FAPPZ ČZU v Praze.
Nepřímý vliv:<br />
- iontový stres<br />
- osmotický stres<br />
- omezení příjmu důleţitých iontů<br />
Poškození<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Pokud dojde ke styku moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), můţe<br />
dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. Schopnost rostliny odolávat tomuto vlivu je dána jejím<br />
druhem a obecně se zvyšuje s věkem rostliny či její dané části. U mladých stromů se tak setkáváme<br />
s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni.<br />
Ochranná opatření<br />
1) výsadba trnitých keřů v kořenové míse stromů<br />
2) aplikace štěpky<br />
3) zalévání mladých stromků<br />
4) přihnojování<br />
5) zabránění přímému kontaktu s psí močí<br />
ad 1) druhy vhodné pro ochranu kmenů dřevin v městských výsadbách:<br />
- Berberis thunbergii, Berberis vulgaris, Berberis gagnepainii, Berberis julianae, Berberis x ottawensis<br />
- Hippophae rhamnoides<br />
- Mahonia aquifolim<br />
- Rosa hugonis, Rosa canina, Rosa rugosa<br />
ad 3) zalévání mladých stromků:<br />
- toto opatření má zásadní vliv na zdravý vývoj jedinců hlavně v mladším věku, kdy je povrch kmene<br />
velice citlivý na poškození nejen psí močí<br />
- zálivková voda rozředí kyselinu močovou a sníţí tak riziko poškození kmínku<br />
ad 4) přihnojování:<br />
- vhodné přihnojování => potřeba Ca a okyselení pH - CaSO4<br />
ad 5) zabránění přímému kontaktu s psí močí:<br />
- vybudování mechanických zábran, zvýšení stanoviště nad úroveň terénu<br />
Ochrana městské zeleně<br />
PARK SPARK PROJECT<br />
Literatura:<br />
Fyziologie rostlin – V. Hejnák a kol.<br />
Výţiva polních a zahradních rostlin – V. Vaněk a kol.<br />
Plants under stress - abiotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt<br />
Plants under stress – biotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt<br />
Principles of soil and Plant water relations – M.B. Kirkham<br />
Internet:<br />
www.agrokrom.cz<br />
www.blansko.cz<br />
www.parksparkproject.com<br />
37
Certifikace Evropský arborista<br />
Garant: Evropská arboristická rada<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Zástupce v ČR: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu,<br />
Sekce péče o dřeviny – ISA<br />
Hlavní partner: Vyšší odborná škola zahradnická a střední<br />
zahradnická škola Mělník<br />
Pro lepší pochopení certifikace „European Tree Worker“ (ETW), česky „Evropský<br />
arborista“ si dovolím Vám nejdříve představit organizaci, která tuto zkoušku připravila.<br />
Dále si budete moci přečíst vše o samotné certifikaci ETW, včetně pravidel. A dovolím si<br />
Vám představit i další certifikace, které organizace EAC nabízí, ale v České republice<br />
nejsou prozatím tak známé.<br />
Evropská arboristická rada<br />
Evropská arboristická rada je profesní skupinou sdruţující zástupce<br />
arboristických organizací jednotlivých evropských států. Je jediným diskusním fórem, na<br />
němţ jsou od zaloţení aţ do současnosti v celoevropském měřítku diskutovány závaţné<br />
profesní otázky a posléze i vytvářeny společné zásady práce v systému péče o dřeviny,<br />
jeţ jsou akceptovány evropskou unií a závazné pro členy této organizace. Jedním z<br />
hlavních cílů této organizace je vytvoření společných zásad práce v péči o dřeviny a jejich<br />
legislativní zakotvení v jednotlivých členských státech. Je velmi úzce spojena s ústředím<br />
EU v Bruselu a své prvotní aktivity z velké části finančně pokrývala grantovými programy<br />
a dotacemi od EU v rámci jejího celoevropského vzdělávacího programu Leonardo da<br />
Vinci.<br />
Evropská arboristická rada – European Arboricultural Council (EAC) byla<br />
zaloţena roku 1992. Za Českou republiku vstoupilo do této organizace dne 1. ledna 1999<br />
občanské sdruţení Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – Sekce péče o<br />
dřeviny. Dnešní název této organizace zní: „Společnost pro zahradní a krajinářskou<br />
tvorbu – Sekce péče o dřeviny – ISA“. V té době bylo SZKT, o.s. jedenáctým členem<br />
EAC. V současné době, tedy v lednu roku 2011, je členy Evropské arboristické rady 21<br />
států.<br />
Internetové stránky Evropské arboristické rady: www.EAC-arboriculture.com.<br />
Certifikační programy EAC<br />
EAC má v současné době jiţ několik typů certifikačních programů. Jmenovitě to jsou:<br />
1. European Tree Worker – Evropský arborista<br />
2. European Tree Worker - Platform – Evropský arborista s plošinou<br />
3. European Tree Technican – Evropský arborista – technik<br />
38<br />
Josef Grábner<br />
Zástupce EAC v ČR,<br />
mezinárodní supervizor<br />
certifikace ETW<br />
jgrabner@wo.cz
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Jako první vznikl certifikační program „European Tree Worker – Evropský arborista“. V podstatě se<br />
jedná o arboristu pečujícího o stromy především pomocí stromolezecké techniky. Jelikoţ je v opodstatněných<br />
případech vhodné ošetřovat stromy pomocí plošiny, vznikla certifikace „European Tree Worker – Platform –<br />
Evropský arborista s plošinou“. Dnes jiţ v několika členských zemích EAC probíhá i certifikační zkouška<br />
„Europen Tree Technician – Evropský arborista – technik“. V tomto případě se jedná o arboristu, který<br />
především navrhuje ošetření stromů a péči o jejich zlepšení.<br />
Certifikační program „Evropský arborista“ – „European Tree Worker“ (ETW)<br />
Certifikační program "European Tree Worker" vyvinutý Evropskou arboristickou radou je určen především pro<br />
evropské stromolezce. Hlavním cílem tohoto vzdělávacího programu bylo vytvoření jednotného vzdělávacího<br />
programu pro stromolezce kdekoli v Evropě, neboť ten na našem kontinentě, na rozdíl od jiných světadílů,<br />
doposud chyběl. Od roku 1996 vytvářela EAC tento program pod názvem AWEB I. jako grantový úkol v rámci<br />
vzdělávacího programu Evropské komise "Leonardo da Vinci". Základní pravidla certifikační zkoušky "European<br />
Tree Worker" byla vytvořena a schválena EAC. Tato rada má jako jediná téţ právo tato pravidla dle potřeby<br />
měnit a aktualizovat.<br />
Na podzim roku 1999 proběhla ve Francii první zkušební certifikace ETW.<br />
První certifikace ETW v České republice se uskutečnila 3. – 4. května 2001. V roce 2010 proběhl jiţ desátý<br />
ročník a dvanáctá certifikace. K lednu 2011 je v ČR jiţ 72 takto certifikovaných arboristů. Další certifikace je<br />
naplánovaná na jaro roku 2011. Vzhledem k náročnosti této certifikace začala SZKT, o.s. – Sekce péče o<br />
dřeviny – ISA od roku 2010 nabízet i přípravný kurz. Jedná se o týdenní teoretickou i praktickou přípravu na<br />
certifikaci ETW.<br />
Tato certifikace je dnes jediná z certifikací EAC, které Sekce péče o dřeviny – ISA v České republice provádí.<br />
Proto zde uvádím i její základní pravidla. Hlavním partnerem certifikace ETW v České republice je Vyšší<br />
odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník. Informace o termínech nadcházejících<br />
certifikacích, i recertifikacích ETW je moţné získat na internetové adrese Sekce péče o dřeviny – ISA<br />
www.arboristika.cz.<br />
1. Cíl certifikační zkoušky<br />
EAC zastoupená národními organizacemi, které jí tvoří, nabízí moţnost odborně se kvalifikovat jako "European<br />
Tree Worker" úspěšným sloţením certifikační zkoušky. Cílem certifikační zkoušky je ověřit znalosti a<br />
dovednosti, které musí uchazeči předvést v souladu s osnovou certifikačního programu. Úspěšní uchazeči<br />
mohou pouţívat titul "Certified European Tree Worker" a jejich dokladem o dosaţené odborné způsobilosti je<br />
certifikační listina ve 3 světových jazycích a identifikační karta, tzv. ID karta.<br />
2. Zkušební komise<br />
Zkušební komise je sloţena z představitelů<br />
• EAC, jako mezinárodních inspektorů certifikační zkoušky,<br />
• SPoD – ISA, jako národních inspektorů certifikační zkoušky,<br />
společně s představiteli<br />
• veřejných vzdělávacích institucí<br />
• soukromých, samosprávných a státních subjektů<br />
• Českého úřadu bezpečnosti práce<br />
3. Podmínky zápisu<br />
Certifikační program je otevřeným vzdělávacím systémem, jehoţ zkoušku mohou sloţit ti, kteří mají dostatek<br />
znalostí k provedení prací zmíněných v osnově certifikačního programu. Zkušební komise je jediným výkonným<br />
orgánem rozhodujícím o připuštění uchazeče k certifikační zkoušce, přičemţ nikdo nemá absolutní nárok na<br />
vstup na zkoušku.<br />
39
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Uchazeči jsou povinni splnit následující podmínky zápisu na zkoušku:<br />
• prokázat, ţe jsou zdravotně, fyzicky a duševně schopni vykonávat bezpečně práci definovanou v<br />
osnově certifikačního programu (coţ prokazuje platnou lékařskou prohlídkou u praktického lékaře)<br />
• mít platné oprávnění v poskytování první pomoci<br />
• být vyškoleni v práci s motorovými řetězovými pilami a vlastnit oprávnění či licenci pro práci s<br />
motorovými pilami dle platných státních předpisů<br />
• být vyškoleni v práci ve výškách a nad volnou hloubkou a vlastnit osvědčení o odborné způsobilosti k<br />
této práci dle platných evropských a národních předpisů a platné legislativy (v současné době se v České<br />
republice jedná o osvědčení o odborné způsobilosti pro práci ve výškách dle NV 362/2005 Sb. o BOZP při práci<br />
ve výškách)<br />
• prokázat alespoň jeden rok praxe v oboru péče o stromy, včetně stromolezeckých dovedností<br />
• podat seznam referenčních zakázek vč. kontaktů na dodavatele<br />
Uchazeči si musí opatřit veškeré nezbytné vybavení a osobní ochranné pracovní prostředky, které jsou v<br />
souladu s platnými bezpečnostními poţadavky vyplývajícími z příslušných předpisů našeho státu a v souladu<br />
se směrnicí EAC o bezpečnosti práce ve stromech.<br />
4. Zkušební poţadavky<br />
Certifikační zkouška můţe být jedno- i vícedenní událostí dle počtu ţadatelů o certifikát. Samotná zkouška se<br />
skládá ze dvou základních částí:<br />
A) části teoretické<br />
B) části praktické<br />
A) teoretická část<br />
Teoretická část zabírá okolo 1/3 zkušebního času. Je sloţena ze tří částí:<br />
1) písemný test sloţený z 30 testových otázek, 8 otevřených otázek, trvající 60 min.<br />
2) ústní zkouška sloţená ze 3 otázek, trvající 20 min.<br />
3) poznávání dřevin z 15 vzorků, trvající 15 min.<br />
1) písemný test<br />
Písemný test obsahuje 30 uzavřených testových otázek se čtyřmi odpověďmi, z nichţ alespoň jedna je vţdy<br />
správná (tzn., ţe i všechny odpovědi mohou zastávat pravdivá tvrzení). Uzavřené otázky jsou jednotné pro<br />
všechny členské státy EAC a vycházejí tedy z jednotné databáze. Dále písemný test obsahuje 8 otevřených<br />
otázek, na něţ uchazeč svými slovy odpovídá. Zde se jedná o národní otázky, které si připravuje kaţdý stát<br />
sám. Tím lze tedy postihnout i specifika jednotlivých států. Jako jsou národní předpisy, normy atp. Tato část<br />
trvá celkem maximálně jednu hodinu.<br />
2) ústní zkouška<br />
V ústní zkoušce si kandidát vylosuje tři otázky, na které následně odpovídá. V této části zkoušky má také<br />
zkoušející moţnost vyzkoušet kandidáta z jeho slabých míst v písemném testu. Ústní zkouška by měla<br />
obsahovat také otázky z národních směrnic, předpisů a práva. Celá zkouška trvá maximálně 20 minut.<br />
3) poznávání dřevin<br />
Poznávání dřevin probíhá písemnou formou a kandidát má na jeho dokončení maximálně 15 minut. Vybírá se<br />
z listnatých a jehličnatých dřevin. Zkoušený musí poznat minimálně 10 z 15 vzorků. Zapisuje rod, druh latinsky<br />
a rod česky. Jedná se o jedinou část certifikační zkoušky, kde musí uchazeč znát 67 % z celkového maxima<br />
bodů.<br />
40
Zkušební témata u teoretické části zkoušky jsou:<br />
• růst a vývoj stromů<br />
• základní fyziologické funkce stromů<br />
• stavba, vlastnosti a věková stadia stromů<br />
• determinace významných taxonů dřevin<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
• hodnocení zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti stromů<br />
• stanovištní podmínky a jejich vliv na růst a vývoj stromů<br />
• výběr stromů pro trvalá stanoviště a kvalita školkařského materiálu<br />
• ochrana přírody a jejích zdrojů v souvislosti s péčí o stromy<br />
• základní choroby a škůdci stromů<br />
• základní činnosti péče o stromy, zejména<br />
- výsadba a přesadba stromů<br />
- ochrana stromů při stavební činnosti<br />
- statické zajištění stromů, zejména vázání korun<br />
- ošetření mechanických poranění stromů<br />
- konzervační ošetření stromů<br />
- řez stromů<br />
- metody kácení stromů<br />
• lezecké vybavení (POZ), materiál, stroje a pouţívané nářadí při péči o stromy (např. výsuvné ţebříky,<br />
manipulační plošiny, pařezové frézy, drtiče větví atd., dále typy lezeckého vybavení atp.)<br />
• BOZP předpisy, technické normy a jiné významné právní normy a předpisy v péči o stromy, směrnice EAC<br />
"Zásady bezpečnosti práce ve stromech", zásady bezpečností osob v pracovním prostoru a organizace práce<br />
• historie oboru a významných profesní organizací u nás i ve světě<br />
B) praktická část<br />
Praktická část zabírá 2/3 veškerého zkušebního času. Je sloţena ze tří částí:<br />
A) stromolezecké zkoušky a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky, trvající 60 min.<br />
B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě, trvající 15 min.<br />
C) praktické demonstrace péče o stromy, sestávající ze dvou otázek, vybíraných z osnovy<br />
certifikačního programu, trvající max. 60 min.<br />
D) praktické demonstrace – záchrana zraněného, trvající maximálně 30 minut<br />
A) stromolezecká zkouška a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky<br />
Tato část certifikační zkoušky se skládá celkem ze sedmi částí:<br />
1. Kontrola lezeckého vybavení<br />
2. Inspekce stromu a zajištění<br />
bezpečnosti pracovního místa<br />
3. Výstup do koruny a instalace<br />
kotevního bodu v koruně<br />
4. Práce ve stromě<br />
5. Sestup lezce z koruny<br />
6. Práce stromolezce na zemi při řezu<br />
větví kolegou v koruně<br />
7. Znalost základních druhů uzlů<br />
Foto 1 – Kontrola vybavení<br />
41
B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Zde uchazeč vysvětluje způsob, kterým postupoval při práci v koruně stromů. Z jakých důvodů zvolil<br />
daný způsob lezení, proč provedl ošetření stromu danou metodou, atp.<br />
C) praktická demonstrace péče o stromy<br />
Na kaţdou certifikaci se volí dvě témata z těchto moţností:<br />
1. Výsadba stromů<br />
2. Přesadba stromů<br />
3. Řez stromů<br />
4. Provozní bezpečnost stromů<br />
5. Vázání korun stromů<br />
6. Teoretické kácení stromů<br />
Zvolená témata se uchazeč dozví aţ v den konání certifikace ETW. Musí se tedy připravovat na všechny<br />
moţné varianty.<br />
D) praktická demonstrace – záchrana zraněného<br />
Tato simulace je povinná pouze v případě, pokud stát, ve kterém je certifikace ETW uskutečněna,<br />
nemá vlastní zkoušku (certifikát). V případě České republiky je v současné době tato simulace nedílnou<br />
součástí certifikační zkoušky ETW.<br />
Foto 2 – Praktická demonstrace – záchrana zraněného<br />
5. Úspěšné sloţení certifikační zkoušky<br />
42<br />
Testové otázky, otázky pro ústní<br />
zkoušku a jednotlivé úkoly pro uchazeče v<br />
praktické části zkoušky jsou vybírány<br />
národními inspektory zkušební komise z<br />
databanky otázek a praktických úkolů<br />
certifikační zkoušky. Testové otázky jsou vţdy<br />
minimálně 14 dní před zahájením samotné<br />
zkoušky odesílány v anglickém jazyce<br />
zahraničnímu komisaři. Ten je zkontroluje a<br />
v případě nepřesností informuje a poţaduje<br />
vyřešení daného problému.<br />
Uchazeči o titul "European Tree Worker" jsou zkušební komisí hodnoceni a úspěšně sloţí certifikační<br />
zkoušku tehdy, pokud zodpoví správně alespoň 50 % všech otázek a provedou správně alespoň 50 % všech<br />
uloţených praktických úkolů ve všech částech certifikační zkoušky. Jedinou výjimkou je v tomto případě část<br />
„Poznávání dřevin“, kde uchazeč musí znát minimálně 67 % z celkového maxima bodů.<br />
Neuspějí-li uchazeči v některých částech zkoušky, mohou tyto opakovat ještě ve dvou opravných<br />
pokusech v následujících dvou letech. Po uplynutí této doby musí zkoušku opakovat celou znova. Uchazeč<br />
opakuje pouze ty části, v kterých neuspěl.<br />
Zkušební komise si vyhrazuje právo okamţitě přerušit zkoušku, dopustí-li se uchazeč váţného<br />
přestupku vůči předpisům o bezpečnosti práce a způsobí tak váţné ohroţení zdraví či ţivota svého i ostatních<br />
osob v bezprostředním okolí. V takovém případě uchazeč musí celou zkoušku bezpodmínečně znovu opakovat<br />
v jiném termínu.<br />
Hodnocení certifikační zkoušky:<br />
splněno 50 - 100% = USPĚL<br />
splněno méně neţ 50% = NEUSPĚL
6. Doba platnosti certifikátu a opakování zkoušky<br />
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Doba platnosti certifikátu "European Tree Worker" je 3 roky od data úspěšného sloţení certifikační<br />
zkoušky. Po této době vyznačené přímo na certifikační listině, certifikát pozbývá platnost.<br />
Evropský arborista se můţe ucházet o vystavení nové certifikační listiny na další tříleté období, ovšem<br />
pouze za předpokladu ţe prokáţe, ţe během 36 měsíců, kdy byl drţitelem certifikátu, pracoval v oboru péče o<br />
stromy po dobu alespoň 24 měsíců a ţe se během této doby soustavně vzdělával. A to například doloţením<br />
certifikátů účasti na různých přednáškách, seminářích, školeních, atp.<br />
Písemná ţádost o prodlouţení platnosti certifikační listiny musí být zaslána k národnímu inspektorovi<br />
certifikační zkoušky s předloţenými doklady o provedené práci, soustavném vzdělávání v oboru, platné<br />
oprávnění pro práci ve výškách a absolvovaný kurz první pomoci v rok recertifikace. U nás, je tímto<br />
inspektorem autor článku. Inspektor certifikační zkoušky ověří platnost dokladů uchazeče a poté odešle jeho<br />
ţádost do kanceláře EAC, kde mu prodlouţí na období dalších tří let jeho certifikační listinu a ID kartu.<br />
Spolupráce mezi společností EAC a ISA umoţňuje vlastníkům certifikátu ETW získat odpovídající<br />
certifikát společnosti ISA a to: „ISA Certified Arborist“ nebo „ISA Certified Tree Worker“.<br />
EAC se podařilo na konci září 2000 vydat učební pomůcku pro teoretickou část zkoušky "The European<br />
Tree Worker Handbook", která je přeloţena i do češtiny a je součástí podkladů, které obdrţí kaţdý uchazeč o<br />
certifikační zkoušku. V současné době pracovní skupina „Study Guide ETW“ připravuje novou verzi této<br />
příručky.<br />
Certifikační program „Evropský arborista s plošinou“ – „European Tree Worker -<br />
Platform“<br />
Tato certifikace vznikla současně s certifikací „Evropským arborista“ – „European Tree Worker“, jako<br />
moţnost pro ty, kteří stromy neošetřují pomocí stromolezecké lanové techniky, ale pomocí pracovní plošiny. Je<br />
moţné absolvovat oba dva typy certifikace ETW. Název certifikátu je: „European Tree Worker – Platform“.<br />
I v případě této zkoušky je umoţněno získat ekvivalent certifikace od společnosti ISA a to stejný jako<br />
v případě certifikátu ETW.<br />
Certifikační program „Evropský arborista - technik“ – „European Tree Technician“<br />
Certifikační program „Evropský arborista – technik“ – „European Tree Technician“ (dále jen ETT)<br />
vznikal v letech 2002 aţ 2005. Tato certifikace je určena především pro zaměstnance, kteří jsou nebo se<br />
ucházejí o post v základním nebo středním managementu. Nebo vykonává roli kontroly nad pracemi spojenými<br />
s péčí o stromy. Evropští arboristé – technici vědí, jak nejlépe pečovat o stromy s úmyslem udrţovat jejich<br />
zdravotní stav a bezpečnost, zatímco mají na paměti poţadavky biodiverzity. Pracují na základě nejlepších<br />
současných technik z oboru arboristika, ochrany prostředí a bezpečnosti práce. Certifikovaný ETT musí také<br />
dobře ovládat organizační schopnosti a musí být schopen provádět kontrolu péče o stromy.<br />
Podmínkou pro moţnost absolvovat tuto zkoušku je předchozí vlastnictví certifikátu ETW, popřípadě<br />
jiného diplomu či certifikátu uznaného národním koordinátorem certifikace. Poţadována je minimálně tříletá<br />
praxe v oboru.<br />
Uchazeč musí splnit náročné podmínky zkoušky. Písemnou část, která trvá maximálně 3 hodiny. Část<br />
praktickou, kde kandidát provádí hodnocení vybraných stromů. U těchto stromů také navrhuje opatření pro<br />
zlepšení stavu a bezpečnosti daného jedince. Tato část zkoušky trvá maximálně 60 minut. Dále absolvuje<br />
zkoušku z ekonomie, legislativy a sociálních věd. V této části zkoušky bude důleţité ukázat, ţe je kandidát<br />
schopen rozpoznat, zanalyzovat a ocenit nejrůznější ekonomické, právní a sociální aspekty v rámci zadání jeho<br />
úkolu. Zde je maximum času stanoveno na tři hodiny.<br />
Jako v případě certifikace ETW je i u tohoto certifikátu ETT moţné získat ekvivalentní certifikát ISA a to<br />
„ISA Board Certified Master Arborist“ bez vykonání zkoušky.<br />
43
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Memorandum mezi společnostmi ISA a EAC<br />
Společnosti ISA a EAC se vzájemně dohodly na moţnosti výměny certifikátů pro drţitele EAC certifikátu<br />
„European Tree Worker“ a „European Tree Technician“ bez nutnosti absolvovat certifikační program společnosti<br />
ISA. Od 1. listopadu 2006 je tedy moţné této skutečnosti vyuţívat. Tato moţnost je samozřejmě zajímavá<br />
především pro arboristu, který buď pracoval v USA a nyní se chce uplatnit na Evropském trhu nebo pro<br />
arboristu, který chce vycestovat za prací do země, kde uznávají jen certifikační programy ISA.<br />
1. EAC – „European Tree Worker“ – „Evropský arborista“ = ISA – „Certified Arborist“ nebo „Certified Tree<br />
Worker“<br />
2. EAC – „European Tree Technician“ – „ Evropský arborista – technik“ = ISA – „Board Certified Master<br />
Arborist“<br />
Bliţší informace jsou k dispozici na internetových stránkách Sekce péče o dřeviny – ISA nebo u autora článku.<br />
Zdroje:<br />
Informační materiály EAC – přeloţil Ing. Marek Ţďárský<br />
Informační materiály SZKT, o. s. – autor Ing. Marek Ţďárský<br />
Informační materiály o certifikaci ETT – přeloţila Klára Vlková, DiS.<br />
Internetové stránky SZKT, o. s. – Sekce péče o dřeviny – ISA – www.arboristika.cz<br />
Internetové stránky Evropské arboristické rady – www.EAC-arboriculture.com<br />
Internetové stránky společnosti ISA – www.isa-arbor.com<br />
44<br />
Foto 3 – Praktická demonstrace – Řez stromů
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
INVERNESS COLLEGE<br />
SCOTISH SCHOOL OF FORESTRY<br />
Hlavní budova Inverness college se nachází v posledním větším městě na severu<br />
Skotska Inverness, které se s oblibou nazývá hlavní město Highlands. Ačkoliv je Scotish<br />
School of Forestry součástí College, jede se ještě přibliţně 15 minut východně z města<br />
do části zvané Baloch. Největším překvapením po příjezdu je, ţe umístění školních budov<br />
je přímo v lese a i budovy samotné vypadají spíš, jako náhodně poskládané stavební<br />
buňky. Ale pokud se zváţí cíl výuky, poskytnout co nejvíce praktických znalostí v oboru<br />
lesnictví a arboristika, je to velice vhodné umístění a styl.<br />
Scotish School of Forestry je jediná škola ve Skotsku, které poskytuje vzdělání od<br />
základů aţ po bakalářský stupeň, s rozsahem kurzů:<br />
Certificate in Forestry<br />
Certificate in Conservation<br />
Certificate in Land Based Skills<br />
Higher National Certificate Arboriculture & Urban Forestry<br />
Higher National Diploma Arboriculture & Urban Forestry<br />
Higher National Certificate Forestry<br />
Higher National Diploma Forestry<br />
BSc Sustainable Forest Management (with 2 strands of study – with Forest<br />
Conservation or with Arboriculture and Urban Forestry)<br />
Zvýrazněné kurzy jsou dostupné pro zahraniční studenty. Kaţdý z nich je<br />
ukončený certifikátem a umoţňuje vstup do dalších stupňů. Higher National Diploma<br />
Arboriculture & Urban Forestry trvá dva roky a po jeho ukončení je moţné pokračovat na<br />
BSc Sustainable Forest Management, které má dvě odvětví lesnictví a arboristiku. Kde<br />
jsou dva předměty pro kaţdý semestr povinné a společné pro obě zaměření a další dva<br />
povinně volitelné s moţností volby arboristiky nebo lesnictví. Kaţdý semestr obsahuje<br />
čtyři předměty zakončené semestrální prací a zkouškou. Zahraniční studenti mají tu<br />
výhodu, ţe si mohou zvolit předměty z jakýchkoliv kurzů jim dostupných. Jediným<br />
problémem je rozdílná délka semestrů pro různé ročníky. Ale vzhledem k tomu, ţe na<br />
škole panuje velmi přátelská atmosféra a zahraniční studenti jsou zde vítáni, mají<br />
moţnost osobní domluvy s vyučujícími. A jaké předměty tady případné zájemce o<br />
arboristiku čekají?<br />
Arboriculture Practice – Stromolezení, které zahrnuje bezpečnost práce a kontrolu<br />
vybavení.<br />
Amenity Tree Management – Spojující základy krajinné tvorby a základní hodnocení<br />
stromů.<br />
Wood Technology for Amenity Trees – Základy nauky o dřevě a biomechaniky.<br />
Woodland Ecology in the Landscape – Nároky dřevin s jejich přirozeným rozšířením.<br />
Introduction to GIS – Základy pouţívání GIS s moţností dalšího stupně Land<br />
Interpretation & Design.<br />
Planning in Arboricultural Management – Praktické vyuţití znalostí z oborou arboristiky<br />
v pozici konzultanta, s moţností vyuţívání přístrojových metod.<br />
45<br />
.<br />
Barbora Vojáčková<br />
Studentka Lesnické a<br />
dřevařské fakulty.<br />
Mendelovy univerzity<br />
v Brně<br />
bara.vojackova@gmail.com
<strong>STUDENTSKÁ</strong> <strong>ARBORISTICKÁ</strong> <strong>KONFERENCE</strong> 19. – 20. ledna 2011, Mělník<br />
Škola samozřejmě poskytuje ještě další škálu předmětů, s moţností pro zahraniční studenty vybrat si<br />
dle jejich zaměření. Výuka má tu výhodu, ţe je zaměřená opravdu prakticky s častými návštěvami lesa a<br />
přilehlých oblastí.<br />
V případě zájmu o studium v zahraničí je SSF vhodnou pro jejich otevřenost ke spolupráci a vřelému<br />
přístupu ke studentům z cizích zemí. V případě studentů vysokých škol je třeba zjistit, zda má škola uvedenou<br />
Inverness College jako partnerskou univerzitu a přihlásit se do programu Erasmus. Pokud Inverness College<br />
není partnerskou školou, stačí se obrátit na referenta zahraničních styků, který můţe kontakt zajistit. Pokud se<br />
jedná o vyšších odbornou školu, je třeba zjistit, jaké jsou podmínky pro studium v zahraničí.<br />
Kontaktní údaje – zahraniční koordinátor Inverness:<br />
Mr John Christison<br />
Scottish School of Forestry<br />
Viewhill<br />
INVERNESS<br />
IV2 5EA<br />
UNITED KINGDOM<br />
Tel: +44 1463 237615<br />
Fax: +44 1463 792497<br />
Mobile: +447879 661302<br />
e-mail: john.Christison@inverness.uhi.ac.uk<br />
Další otázky, bliţší informace či osobní dojmy ze studia je moţné získat na emailové adrese:<br />
bara.vojackova@gmail.com.<br />
Studium v zahraničí je jedno z nejlepších období na vysoké škole a poskytuje spoustu nových<br />
moţností, proto ţádné váhání a s radostí do toho.<br />
46