Paměti a úvahy - eReading

stěžovali, jak se v hantýrce říkalo, na své partaje. prostě převládl
alibismus: my – „slovutní předsedové vlád“ – chceme změny, ale
strana nám v tom brání. dva premiéři byli v tomto směru nejúspěšnější,
polský piotr Jaroszewicz (po roce 1989 byl s manželkou
ve varšavě zavražděn) a György Lazár, v Maďarsku oblíbený
premiér. když vezmu v úvahu i postoj předsedy rady ministrů
sssr Nikolaje ryžkova – důstojného nástupce alexeje kosygina,
který se v osobních rozhovorech vůbec netajil tím, že v ekonomické
oblasti je třeba přistoupit k zásadním změnám – pak se
zde jevila naděje, že reformní uvažování v politice i ekonomice
získá širší podporu. Gustáv husák byl již spíš pro a já jsem věřil,
že i my v čssr uspějeme.
Nevyužity zůstaly situace, které život přinesl. postupující
stagnace v sssr, Brežněv v posledních letech nemocný, tři
noví tajemníci zvolení krátce za sebou. Byla to doba vhodná na
iniciování změn. v roce 1985–1986 ještě všeobecně respektovaný
a obdivovaný Gorbačov se k těmto klíčovým problémům
ekonomického společenství konkrétně nevyjadřoval a v jeho
všeslibujícím „Nado sa prestrojiť“ se nikdo nedobral, co je třeba
konkrétně dělat. Na návrhy, které byly již v prvních letech jeho
vládnutí tzv. přímo na talíři – mimo jiné stáhnout sovětská vojska
ze socialistických zemí, snížit nesmírně vysoké náklady na
zbrojení –, nereagoval. každému bylo jasné, že podstatné snížení
těchto specifických rozpočtových výdajů by přineslo okamžité
efekty v rozvoji jednotlivých zemí.
když se zamýšlím nad těmi pětačtyřiceti lety poválečného
vývoje, nacházím v naší historii dvě období, která se stále marně
snažím pochopit, najít jakési „logické“, byť pro mě osobně
nepřijatelné, zdůvodnění. Jde o politické procesy, nezákonnosti
v letech 1949–1954, a okupaci naší země v roce 1968. přiznám se,
Úvod