Paměti a úvahy - eReading

paMětI a úvahy
14
podstrčenou stokorunou v době, kdy otec již v rodinném kruhu
nebyl.
otec byl všestranný, nadaný hudebník – hrál snad na každý
nástroj. Nejraději na housle a violu, v dechovce na trombon
a baskřídlovku. Měl vlastní kapelu, tehdy se tomu říkalo štrajch.
hráli na tancovačkách v jihočeských obcích a zvláště v dobách
masopustu byl po večerech a nocích málokdy doma. Jako člen
železničářské hudby v uniformě vyhrával se svou baskřídlovkou
či trombonem při slavnostních příležitostech i neslavnostních
pohřbech. v muzicírování se vyžíval; jen ve výchově svých dvou
synů ke zvládnutí aspoň jedné disciplíny, hry na housle, neuspěl.
Brácha přemysl to vzdal hned na začátku, já vydržel do desátého
Maláta (nevím, kolik sešitů pan Malát vlastně vytvořil), ale tehdy
to otec už nevydržel, přerazil o mě drahý smyčec a vymyslel
náhradní program – že bych mohl zvládnout klarinet. pravda,
učit se mě už neodhodlal, předal mě do třeboně svému známému
panu duškovi, učiteli hry na klarinet a fagot. dopracoval
jsem se s tou píšťalou do studentského orchestru, ale má hudební
kariéra skončila, když němečtí okupanti začátkem čtyřicátého
roku gymnaziální muzicírování zakázali.
v červnu 1935 jsem úspěšně složil přijímací zkoušky na reálné
gymnázium v třeboni a v září nastoupil do primy. Byla to škola
vynikající úrovně. profesoři zvládli po stránce pedagogické i odborné
výuku i výchovu početných studentských kolektivů. Například
v našem prvém ročníku byly dvě třídy – a a B – každá s více než
třiceti žáky. studijní program byl vhodně koncipován, zahrnoval
všechny disciplíny potřebné pro přechod na vysoké školy i výuka
cizích jazyků měla dobrou úroveň. ve francouzštině i v němčině
jsme zvládli četbu textů i běžné rozhovory. v latině jsme mimo
jiné získali dobrý základ pro další vysokoškolská studia.