Dívčí a chlapecká identita - eReading

Tuto knihu vìnuji své uèitelce, prof. Marii Vágnerové

Kniha vznikla za podpory výzkumného zámìru Psychologického ústavu Akademie vìd ÈR:
Èlovìk v kontextu celoživotního vývoje, AV 0Z 70 25 05 04.
Mgr. Pavlína Janošová, Ph.D.
DÍVÈÍ A CHLAPECKÁ IDENTITA
Vývoj a úskalí
Vydala Grada Publishing, a. s.
U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
www.grada.cz
jako svou xxxx. publikaci
Odpovìdný redaktor Ivo Tamchyna
Perokresby Mgr. et Mgr. Anna Pekárková
Sazba a zlom Milan Vokál
Poèet stran 288
Vydání 1., 2008
Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s.
Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod
© Grada Publishing, a. s., 2008
Cover Photo © fotobanka allphoto images??????????????????
ISBN 978-80-247-2284-9

OBSAH
/ 5
PØEDMLUVA .....................................9
ÚVOD .........................................11
1. ROLE MUŽE A ŽENY V SOCIOLOGICKÉ PERSPEKTIVÌ .........13
1.1 Kulturní a dìjinné rozdíly rodových rolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.2 Nìkolik slov o feminismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.2.1 Ženské dilema . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.2.2 Odpovìï mužù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
1.3 Situace v souèasné rodinì; krize mužské role . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
1.4 Nìkteré skuteènosti o socializaci chlapcù jako pozdìjších otcù . . . . . . . . 22
1.5 O rozdílech mezi muži a ženami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
1.6 O stereotypech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
1.6.1 Význam rodové stereotypie v dìtství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
1.7 Paradigma nezávislosti ženských a mužských vlastností . . . . . . . . . . . . 30
1.8 Jakým zpùsobem pøispívá ke stereotypii televize a literatura? . . . . . . . . . 33
2. ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH VÝZNAM ....................38
2.1 Lidská sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
2.2 Pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
2.3 Rod, gender . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
2.4 Rodová role, genderová role . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
2.5 Rodová identita, genderová identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
2.6 Jádrová pohlavní identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3. PØED NAROZENÍM – POHLAVNÍ VÝVOJ A JEHO ALTERNATIVY ...45
3.1 Chromozomální pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
3.2 Chromozomální poruchy pohlavního vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3.2.1 Turnerùv syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
3.2.2 Klinefelterùv syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
3.2.3 Syndrom 47,XYY – „supermale“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
3.2.4 Syndrom 47,XXX – „superfemale“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
3.2.5 Mozaikové karyotypy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
3.2.6 Muži s karyotypem 46,XX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
3.2.7 Gonadální dysgeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
3.2.8 Informace závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
3.3 Hormonální pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
3.4 Hormonální poruchy pohlavního vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
3.4.1 Fetální androgenizace dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

6 / Dívèí a chlapecká identita
3.4.2 Syndrom androgenní necitlivosti – AIS (též syndrom testikulární
feminizace) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
3.5 Determinanty jádrové pohlavní identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
3.5.1 Vývoj jádrové pohlavní identity, vznik transsexuality
a homosexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
3.6 Intersexualita (hermafroditismus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
3.6.1 Jak èasto se intersexualita vyskytuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
3.6.2 Sociálnì-psychologické pozadí intersexuality . . . . . . . . . . . . . 74
3.6.3 Lékaøská praxe ve 20. století a její následky . . . . . . . . . . . . . . 77
3.6.4 Doporuèený lékaøský a výchovný postup . . . . . . . . . . . . . . . . 82
3.6.5 Jedna úvaha navíc: mají androgeny vliv na intenzitu puzení
k pohlavní identitì a k sexuální orientaci? . . . . . . . . . . . . . . . 87
3.6.6 Intersexualita v tradièní a v moderní spoleènosti . . . . . . . . . . . . 88
4. PO NAROZENÍ – PRVNÍ ROK ŽIVOTA .....................90
4.1 Narození dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
4.1.1 Pøání mít syna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
4.1.2 Pøání mít dceru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
4.2 Socializaèní rozdíly u chlapcù a dívek v prvním roce života . . . . . . . . . . 93
5. BATOLECÍ OBDOBÍ ................................95
5.1 Dìtská hra v závislosti na reakci rodièù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
5.2 Poèátky pohlavní identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
5.3 Výchova dcer a synù matkami a otci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5.4 Identifikace dítìte s lidmi téhož pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
5.5 Jak se dítì identifikuje s rodièi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
5.5.1 Faktory, jež ovlivòují identifikaci dítìte s rodièi . . . . . . . . . . . 106
5.5.2 Odlišná situace chlapcù a dívek batolecího vìku
a její vliv na jejich budoucí partnerské role . . . . . . . . . . . . . . 108
6. TEORIE VZNIKU POHLAVNÍ A GENDEROVÉ IDENTITY .........110
6.1 Identifikaèní teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
6.1.1 Vznik pohlavní identity u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
6.1.2 Konsekvence pøijetí pohlavní identity chlapcù podle
Freudovy koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
6.1.3 Vznik pohlavní identity u dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
6.1.4 Nìkolik poznámek k identifikaèní teorii . . . . . . . . . . . . . . . . 113
6.2 Teorie sociálního uèení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
6.2.1 Diskuse o teorii sociálního uèení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
6.3 Kognitivnì vývojová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
6.4 Teorie genderového schématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
6.4.1 Diskuse o kognitivnì vývojové teorii a o teorii genderového
schématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
7. PØEDŠKOLNÍ VÌK ................................121
7.1 Kontakt s vrstevníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
7.1.1 Fenomén „in group“, „out group“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
7.2 Pedagogický vliv mateøské školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

7
7.3 Rozdíly ve høe a v chování pøedškolních chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . 126
7.4 Promìny vztahu rodièù a pøedškolních dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
7.4.1 Výchovný zásah do dìtského stereotypního myšlení? . . . . . . . . . 128
7.5 Sexualita pøedškolního vìku a dìtské lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
8. VRSTEVNICKÉ VZTAHY V MLADŠÍM A STØEDNÍM ŠKOLNÍM
VÌKU ........................................133
8.1 Promìna stereotypie v myšlení školních dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 133
8.2 Vrstevnická skupina v mladším a støedním školním vìku . . . . . . . . . . . 140
8.2.1 Rozdíly ve verbálním vyjadøování dívek a chlapcù . . . . . . . . . . 140
8.2.2 Chlapecké skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
8.2.3 Dívèí skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
8.2.4 Interakce chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144
9. ROLE ŠKOLÁKA Z GENDEROVÉHO HLEDISKA ..............147
9.1 V èem je škola femininní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
9.1.1 Pøíèiny nižší školní úspìšnosti chlapcù na základních školách . . . . 152
9.2 V èem je škola maskulinní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
9.3 Slovo závìrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156
10. K ROZDÍLÙM VLASTNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ CHLAPCÙ A DÍVEK
VE ŠKOLNÍM VÌKU ...............................157
10.1 Rozdíly v kognitivních schopnostech a dovednostech . . . . . . . . . . . . . 158
10.1.1 Rozdíly ve verbálních dovednostech . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
10.1.2 Rozdíly v matematických schopnostech . . . . . . . . . . . . . . . . 159
10.1.3 Rozdíly v prostorových schopnostech . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
10.2 Pøíèiny vzniku tìchto rozdílù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
10.2.1 Biologické rozdíly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
10.2.2 Sociální vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
10.3 Rozdílné projevy v chování chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
10.3.1 Rozdílné projevy agresivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
10.3.2 Rozdíly v prosociálním chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
10.4 Sexualita dìtí mladšího a støedního školního vìku . . . . . . . . . . . . . . 168
11. VLIV RODINNÉ SITUACE NA FORMOVÁNÍ GENDEROVÉ IDENTITY
A ROLE DÌTÍ ...................................171
11.1 Domácnost oèima dìtí mladšího a støedního školního vìku . . . . . . . . . . 171
11.1.1 Profesní orientace rodièù a jejich dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
11.1.2 Rozdíly v sociálních vrstvách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178
11.1.3 Specifika rodinných vztahù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
11.1.4 Sourozenecký vliv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184
11.2 Alternativní rodinné uspoøádání a jeho vliv na genderovou identitu dìtí . . . 186
11.2.1 Neúplná rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186
11.2.1.1 Rozvod a jeho vliv na vývoj dítìte . . . . . . . . . . . . . 188
11.2.2 Vývoj pohlavní identity u dìtí vyrùstajících mimo prostøedí
vlastní rodiny a dìtí nechtìných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190
11.2.3 Výchova dítìte homosexuálním èi transsexuálním rodièem . . . . . 192

8 / Dívèí a chlapecká identita
12. DOSPÍVÁNÍ .....................................196
12.1 Biologické zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197
12.1.1 Biologické zmìny u dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197
12.1.1.1 Menarché . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199
12.1.1.2 Mùžeme dívkám pomoci zlepšit vztah k biologickým
zmìnám? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
12.1.1.3 Nástup tìlesného dospívání dívek . . . . . . . . . . . . . . 202
12.1.2 Biologické zmìny u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
12.1.2.1 Pohlavní zralost chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205
12.1.2.2 Význam vìku tìlesného dospívání chlapcù . . . . . . . . . 206
12.1.2.3 Chlapecké rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207
12.2 Sebepojetí dospívajících chlapcù a dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
12.2.1 Rizika požadavkù kladených na vzhled . . . . . . . . . . . . . . . . 213
12.3 Dospívání potomka a promìna rodinných vztahù . . . . . . . . . . . . . . . 215
12.4 Význam vrstevníkù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
12.5 Zamilovanost a partnerství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
12.5.1 Zahájení sexuálního života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224
12.5.2 Role muže a ženy uvnitø rodiny v pøedstavách dospívajících . . . . . 227
13. PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY .......................234
13.1 Diagnostika poruch pohlavní identity podle zdravotnických klasifikací . . . 235
13.2 Porucha pohlavní identity u dìtí a dospívajících . . . . . . . . . . . . . . . . 237
13.2.1 Nejèastìjší projevy u chlapcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238
13.2.2 Klinický obraz poruchy u dívek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238
13.2.3 Rozdíly mezi dìtmi s poruchou pohlavní identity a dìtmi ostatními . 239
13.2.4 Sociálnì adaptaèní potíže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240
13.2.5 Specifika dospívajících . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
13.2.6 Prognóza dalšího vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242
13.3 Pøístup k dítìti s poruchou pohlavní identity (GID) . . . . . . . . . . . . . . 243
13.3.1 Osobnost terapeuta a zásady terapeutické pomoci . . . . . . . . . . . 245
13.3.2 Terapeutická práce v oblasti rodinného zázemí . . . . . . . . . . . . 248
13.3.3 Pøístup rodièù k pøedškolním dìtem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250
13.3.4 Další intervence u transsexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
13.4 Sociální stigmatizace – transfobie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252
13.5 Slovo odborníkùm v pomáhajících profesích . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
13.6 Závìreèné slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................255
SLOVNÍK ......................................270
VÌCNÝ REJSTØÍK. ................................281

PØEDMLUVA
/ 9
Kniha Pavlíny Janošové pøináší do naší literatury o genderu nový dùraz –
psychologii. Téma bylo odstartováno – historicky vzato – jako sociologické, protože
šlo pøedevším o probojovávání rovných práv žen s muži. Psychologie, opírající se,
jak je jí vlastní, o biologii, zùstávala proto nutnì stranou. Tradièní psychologické chápání
ženství a mužství, vypracované muži (klasicky napøíklad Sigmundem Freudem),
bylo dokonce tøeba revidovat, v mnoha smìrech pøímo odmítnout. Nyní, když je první
stadium vývoje feministického hnutí, zdùrazòující rovnost žen s muži, pøekonáno,
pøichází feministická psychologie v této oblasti plnì ke slovu.
Identita, na kterou se autorka soustøeïuje, patøí k nejaktuálnìjším tématùm psychologie
osobnosti i sociální a vývojové psychologie. To dvojnásob platí pro naši situaci
jako postkomunistické zemì, kde zejména širší veøejnost v mnoha smìrech – víceménì
bezdìènì – sází na konformitu a kde tolerance jinakosti, patøící k základùm demokracie,
se teprve zaèíná prosazovat. V tomto smìru autorka logicky navazuje na svoji pøedchozí
publikaci vìnovanou homosexuální orientaci a postojùm naší spoleènosti k ní.
Vývojové hledisko, které autorka zvolila, je nejpøirozenìjším pøístupem k genderové
identitì. Výklad o genetice a vrozených tìlesných anomáliích je zevrubný, což
povrchního ètenáøe možná odradí. Chce-li však autorka oslovit i odborníky, zejména
lékaøe, jejichž praxi chce ovlivnit svým psychologickým pohledem, je tento výklad
nezbytný. Zvídavému laikovi se zde otvírá nová perspektiva, která prohloubí jeho pochopení
pro nekoneènou rozmanitost lidských pøíbìhù.
Lidská psychika je nesmírnì tvárná a individualita každého jedince je výsledkem
bezpoètu vlivù, jimiž na nìj spoleènost pùsobí. A pøece nìkteré psychické charakteristiky
– alespoò za souèasného stavu vìdy – odolávají úsilí o formování jako skála,
i když se nám pøi povrchním pohledu zdá, že pøece musí být snadné vývoj jedince
usmìrnit žádoucím smìrem. Je-li tìlo normální, psychika se pøece musí „poddat“!?
To je pøípad transsexuality, kdy dítì bezpeènì ví, že žije v tìle opaèného pohlaví, než
je jeho „duše“. To se ovšem dá vydržet, ale jen za cenu tìžkého celoživotního strádání,
tím tìžšího, èím snadnìjší je pro souèasnou medicínu promìòující zásah.
Výchova jedincù z genderového hlediska atypických, kteøí chtì nechtì nìjakým
zpùsobem vyènívají z øady, bývá mimoøádnì nesnadná pro rodièe i uèitele, kteøí se
èasto v dobré vùli snaží dítì „zmuset“ do kadlubu konvence, nebo aspoò nìjak zamaskovat
jeho výjimeènost. Autorka s hlubokým respektem pro jedineènost osobnosti
a s mimoøádnou citlivostí pro nesnáze všech zúèastnìných pomáhá vidìt tìžkou
situaci tohoto druhu jako jedineènou pøíležitost vytvoøit v rodinì vztah dùvìry a blízkosti,
a zároveò umožnit i širšímu okolí, napøíklad celé školní tøídì, pochopit, co znamená
solidarita a jaký význam má svoboda být sám sebou.
Vývoj genderové identity je ovšem téma, které se týká všech dìtí a kde lze pøi výchovì
mnoho získat i mnoho ztratit. Rigidní prosazování tradièních stereotypù mužské

10 / Dívèí a chlapecká identita
a ženské role má sice výhodu jednoduchosti a snadné orientace v životì, ale za cenu
ochuzení osobnosti, spontaneity, tvoøivosti i hluboké vzájemnosti ve vztahu ženy
a muže. Výchovná rigidita je zde èasto bezdìèná. Autorka poskytuje rodièùm i uèitelùm
praktické rady, jak dìtem pomáhat k vybudování pevné, ale pružné genderové
identity, jež umožòuje vytváøet v dospìlosti citovì bohaté a trvalé vztahy. Tyto rady,
aèkoli vypadají nìkdy velmi jednoduše, jsou opøeny o konzistentní teorie a o solidní
empirické výzkumy.
Janošová se drží „pøi zemi“ jednak proto, že chce být srozumitelná i pro širší vrstvy
ètenáøù, jednak proto, že ví, jak krátký dech mívají módní teoretické „piruety“. Pøesto –
nebo možná také proto – její kniha výraznì zasáhne do souèasné diskuse o ožehavých
otázkách genderu a pomùže širokému okruhu odborníkù i laikù øešit problémy, jež je
trápí, nebo jež – což je èasto horší – ani nevidí.
Prof. PhDr. Pavel Øíèan, CSc.

ÚVOD
/ 11
Zájem o genderová témata u nás zaèal rùst teprve v druhé polovinì devadesátých
let 20. stol. Byl vyvolán demokratizací naší spoleènosti a také potøebou dohnat
v této oblasti deficit oproti zemím západního svìta. Výzkumné studie, které na tomto
poli vznikají, se zabývají pøevážnì odlišným postavením mužù a žen èi dívek a chlapcù
v prostøedí rodiny, v oblasti vzdìlávání, na trhu práce, ve veøejném životì èi rozdíly
v jejich ekonomickém postavení. Objevují se také psychologické studie, které se zamìøují
na nìkterý z dílèích aspektù osobnosti, napøíklad na sebepojetí.
Cílem této publikace je provázet ètenáøe vývojem genderové identity chlapcù a dívek
od narození do dospívání a poukázat na nejvýznamnìjší promìny i rizika pøi jejím
utváøení. Pohled na dívèí a chlapeckou identitu z hlediska jejího vývoje u nás dosud
chybí.
K aspektùm, které genderovou identitu ovlivòují nejzøetelnìji, patøí pøedevším
rozdílná socializace chlapcù a dívek. Pøíèiny této odlišnosti jsou zèásti podmínìné
biologicky (napøíklad tím, že se dívky i chlapci rodí ženám), mnohé je ovšem øízeno celospoleèenským
oèekáváním „bazální“ rozdílnosti povah, vloh a ambicí mužù a žen.
Snaha o odlišování obou vlivù, biologického, „pohlavního“ a sociálního, „genderového“,
je pøi pozorování genderové reality velmi dùležitá a je nezbytná pro výchovu
dìtí. Výzkumy však ponejvíce jen naznaèují, které z tìchto èinitelù jednotlivé projevy
dìtí ovlivòují, pøièemž nemohou vylouèit vlivy ostatní. Ukazuje se, že jejich pøesné
oddìlení je nemožné, jde spíše o teoretický konstrukt.
Nìkteré z komponent, tvoøících celek dívèí èi chlapecké identity, jsou analyzovány
pomocí vhledu do problematiky intersexuálních osob a dìtí s poruchou pohlavní
identity. Dosud u nás neexistují podrobnìjší publikace, které by poskytly nezbytné
informace rodièùm tìchto dìtí ani pracovníkùm pomáhajících profesí z nemedicínských
oborù, kteøí se s nimi setkávají. Obìma fenoménùm jsou zde vìnovány samostatné
kapitoly. Ètenáø, kterému nejde o bližší porozumìní biologicko-psychologických
vztahù psychosexuální identity, mùže èetbu pøíslušných podkapitol vynechat.
V jednom z existujících pojetí je souèástí genderové identity také sexuální orientace.
Pøikláním se spíše ke koncepci, podle níž je sexuální orientace oblastí na genderové
identitì nezávislou, i když v mnohém blízkou. V knize tedy není detailnì zpracována
– zmiòována je pouze v rozsahu, v jakém se dotýká identity rodové.
Kniha je urèena odborníkùm z pomáhajících profesí, kteøí pracují s dìtmi a dospívajícími
èi s jejich rodinami – pedagogùm, vychovatelùm, psychologùm, poradcùm, pracovníkùm
z medicínských a dalších oborù a studentùm, kteøí se na tyto profese pøipravují.
Je adresována také rodièùm genderovì „standardních“ i „nestandardních“ dìtí,
intersexuálním lidem, lidem s poruchou pohlavní identity, jejich rodinám, partnerùm
a pøátelùm i homosexuálním rodièùm a dospívajícím.

12 / Dívèí a chlapecká identita
V textu byly okrajovì využity též informace získané z genderového kurzu na FF
UK. Velkým pøínosem pro mì byly odborné konzultace prof. Marie Vágnerové, prof.
Pavla Øíèana, MUDr. Bohuslavy Vackové a MUDr. Hany Fifkové a také návštìvy terapeutických
skupin transsexuálních lidí, kteøí se pod jejím vedením setkávají. Všem
uvedeným i ostatním, kteøí mi pomohli svými radami a nápady, na tomto místì velmi
dìkuji.

1. ROLE MUŽE A ŽENY V SOCIOLOGICKÉ
PERSPEKTIVÌ
1.1 KULTURNÍ A DÌJINNÉ ROZDÍLY RODOVÝCH ROLÍ
/ 13
Na svìtì neexistuje žádná spoleèenská skupina, národ ani etnikum, které by
nevytváøely urèité rozdíly mezi chlapci a dívkami a které by neodlišovaly mužskou
a ženskou roli. Každá spoleènost tomuto rozdìlení zároveò pøizpùsobuje také výchovu
potomstva. Znamená to, že chlapci jsou vystavováni ponìkud jiným socializaèním
vlivùm než dívky. Dùraz na rodové rozdíly je velmi dobøe viditelný u pøírodních
a tradièních spoleèenství, kde muž má svou pøesnì vymezenou roli, svá vlastní práva
a povinnosti a žena taktéž. Oba pøijímají nároky své spoleènosti, podobnì jako je pøijímali
jejich pøedkové. Usnadòuje to jejich komunikaci v rámci partnerství a rodiny,
a život spoleènosti se i do budoucna odvíjí takøka nemìnným zpùsobem. Aèkoli se
role mužù a žen v rùzných spoleènostech znaènì liší, v jejich tradièním pojetí jsou
vždy vymezeny jako komplementární a tedy i pro sebe navzájem do znaèné míry
nepostradatelné. „Integrální souèástí takto vidìné rodové dvoudomosti lidského svìta
byla prakticky úplná komplementarita … Její existence je možná teprve ve spoleènostech
s výraznì sociálnì vzorovanou dìlbou práce. Ve spoleènosti, která vnímá dualitu
mužsko–ženského svìta z tohoto hlediska, pøísnì rozlišené mužské a ženské práce,
nástroje, prostory, úkoly do sebe zapadají, navazují na sebe, prostupují se a teprve až
jako celek vedou k dosažení cíle.“ (Možný, 1990.) V èisté formì se s rodovým dimorfismem
setkáváme v pøedliterárních kulturách; významný je však i pro mnohé z dnešních
strukturovanìjších spoleèností, o èemž svìdèí napø. èínský princip rozdìlení
svìta na jin a jang (tamtéž). Je ovšem také zøejmé, že takto vymezené rodové role témìø
nic nevypovídají o vnitøní identitì jejich nositelù.
V naší západní spoleènosti byla tato relativnì stabilní situace narušena silnými
spoleèenskými zmìnami, které s sebou pøinesla prùmyslová revoluce v 18. století.
Vlivem urbanizace došlo k promìnám v demografickém uspoøádání, ale zároveò se
ponìkud vylidnily domovy, protože pracovní èinnost mužù, vykonávaná døíve v rámci
domácnosti, se pøesunula do továren. Stalo se tak i v pøípadì velkého procenta žen
a dìtí. Práce døíve považovaná za typicky mužskou se stala v širším mìøítku neménì
„vhodnou“ i pro ženu. Spoleènost se zaèala èlenit a individualizovat, což vedlo k vìtší
variabilitì také tìchto rolí, které se musely zmìnám pøizpùsobovat. Spolu s promìnou
požadavkù role muže a ženy se zaèala pozvolna promìòovat také pøedstava o jejich
ideální podobì. Mnohé funkce se staly nadbyteènými èi bezúèelnými a naopak se
v prùbìhu dìjin k jejich obsahu pøidávaly nároky nové. Jejich charakter zaèal vedle
døívìjších tradovaných závazkù daleko více ovlivòovat také sociální kontext jednotlivce.
Vìtší diferenciace napøíklad nastala na základì ekonomického a sociálního posta-

14 / Dívèí a chlapecká identita
vení rodiny, velikosti obce, regionu, pøíslušnosti ke konkrétnímu etniku, spoleèenské
vrstvì nebo sociálních norem rùzných skupin, na nìž se jedinec èi rodina orientovali.
Rodová identita, tj. vnitøní prožívání pøíslušnosti k vlastnímu pohlaví a k rodové
roli, zaèala být problémem až s dosažením jistého stupnì individualizace. Spolu s ní
se objevily vìtší možnosti svobody, kterou umožnil ústup požadavkù spoleènosti,
pøesnìji øeèeno jejich vìtší diverzita, jež nabídla jedinci jistou volbu. Èlovìk zaèal
mít možnost vnímat vlastní hodnotu nejen jako souèásti skupiny, ale také jako hodnotu
sebe sama nezávisle na míøe úspìšnosti v sociálním svìtì. V této situaci mùže dojít
k uvìdomìní i tìch vlastností, které nejsou v plném souladu s jeho pøíslušností
k vlastní rodové skupinì nebo jsou s ní dokonce v rozporu. Obsah identity se stal – na
rozdíl od role – záležitostí jednotlivce a jeho sebereflexe. Zároveò došlo i k narušení
vzájemné komplementarity muže a ženy. Stalo se tak ovšem také vlivem strukturovanìjší
dìlby práce, situací, kdy mohl být jedinec bez potíží nahrazen jedincem jiným
(tamtéž).
Nadto však existovalo i nadále povìdomí o ideálu mužskosti a ženskosti jako dvou
odlišných svìtù, který se odrážel v nových vlnách romantismu a byl napodobován
pøedevším ekonomicky silnìjšími vrstvami obyvatelstva. Patøila sem pøedstava o tom,
že muž si musí vydobýt svou identitu prostøednictvím úspìšné kariéry, tedy finanèního
zabezpeèení, schopností a vedoucí pozice, zatímco dívka svou identitu získá tím,
že se stane nìèí ženou, matkou a poskytovatelkou emoèní podpory a péèe. Identita
muže tak byla získávána aktivními èiny, identita ženy pasivním podvolením (Brooks-
-Gunn, Matthews, 1979). Tyto pøedstavy se u nás projevovaly napø. v oslovování
manželek profesí jejich muže (paní lékárníková apod.) v období pøedváleèné Èeskoslovenské
republiky. 1
1.2 NÌKOLIK SLOV O FEMINISMU
Pøi porovnání situace v jednotlivých státech souèasného západního svìta se
spoleèenskými systémy sídlícími mimo Evropu a Severní Ameriku se opticky zvìtšuje
podobnost a vnitøní homogenita Západu. Analýza situací samotných západních zemí
však pøece jen ukazuje znaèné mezispoleèenské odlišnosti. Nejvìtší rozdíly uvnitø euroamerického
bloku jsou logicky ty mezikontinentální, mezi Evropou a Amerikou.
Hlavní pøíèiny nalezneme ve zcela odlišném historickém vývoji spoleèností žijících
1 Dnes je pøíslušnost k muži nejsilnìjší charakteristikou u nìkterých žen v urèitých spoleèenských skupinách. Jedná
se o urèité procento žen z nižších vrstev (tìch, jejichž muži stojí svým postavením výše než ony samy) nebo naopak
žen vysoce postavených mužù, na nìž je vynakládán obrovský tlak napø. prostøednictvím monitoringu
médií. O pùvodním náležení žen mužùm svìdèí ženská pøíjmení. Pokud zkrátíme dlouhou samohlásku u pøivlastòovací
pøípony vìtšiny ženských pøíjmení „-ová“ na„-ova“, je v daném tvaru zøetelná charakteristika vlastnìní
ženy mužem – za svobodna otcem (Novákova), posléze manželem (Kováøova), pøièemž vdavky spolu se zmìnou
pøíjmení byly signálem zmìny majitele. Nabízí se myšlenka, zda mohl být podobný význam skryt i v mnohých
ženských køestních jménech, jež jsou odvozeny ze jmen mužských – Martina, Simona, Jaroslava, Vladimíra,
apod. Souvisí-li jméno s identitou jeho nositele, nabízí se otázka, jak uvedená oznaèení ovlivòovala identitu žen?
Dnes si tento význam ukrytý v ženských pøíjmeních málo uvìdomujeme a na souèasné nositelky patrnì ani nemá
zásadní vliv.

Role muže a ženy v sociologické perspektivì / 15
v tìchto zemìpisných oblastech. Z hlediska promìny situace mužù a žen nacházíme
mezník odlišného spoleèensko-politického vývoje v období okolo dvou svìtových
válek. Evropské ženy tehdy dostaly dosud nebývalou pøíležitost nahradit muže, kteøí
odešli do války, i v tìch profesích, kam mìly døíve znesnadnìný pøístup, a v této situaci
obstály. Po válce již nikdo v Evropì nepochyboval o tom, že by ženy do práce
chodit nemohly èi v zásadì nemìly.
Situace v pováleèné Americe do znaèné míry navazovala na situaci pøedváleènou
a role mužù živitelù a žen peèovatelek ve spoleèenském povìdomí byly stále silnì
strukturovány. Proto právì zde zaèala být ženami situace vnímána jako neúnosná
a vyústila v 60. letech v hnutí za práva žen. Zde tkví patrnì jeden z hlavních dùvodù,
proè radikální formy amerického feminismu v Evropì nenacházejí odezvu.
O odlišné spoleèenské situaci vypovídají také pováleèné americké sociologické
a psychologické teorie, jež se zabývaly tímto tématem. Napø. v Guilfordovì pojetí
dospìlé osobnosti stojí osobnost femininní, která se vyznaèuje emoèní vzrušivostí,
expresivitou, estetickými zájmy a citovou labilitou, v ostrém protikladu k osobnosti
maskulinní. Podobnì také v rámci teorií rolí (T. Parsons), které vznikly v 50. letech,
je v souvislosti s rolí muže a ženy zdùrazòováno jejich apriorní vzájemné doplòování.
„Spoleèným rysem tìchto teorií je, že reflektují odlišnosti v chování èi vlastnostech
mužù a žen a interpretují je jako ,pøirozené‘ a neproblematické.“ Navazují tak na pùvodní
binární pojetí rolí ženy, nesoucí v sobì dimenzi pøírody a tradice, a muže jakožto
toho, kdo se vypoøádává s civilizací (Gjurièová, 1997a).
Dalším faktorem, který rozdìlil samotnou Evropu, byl nástup totalitního režimu ve
východních státech a jeho sociální politika smìøující k co nejvìtší zamìstnanosti žen
i za cenu obrovských nákladù napø. v podobì dìtských jeslí. Stát vytvoøil umìlou
pøedstavu rovnosti èi spíše stejnosti muže a ženy na veškerých pracovištích, takže od
žen bylo požadováno totéž co od mužù bez ohledu na jejich roli matek. Zamìstnanost
žen stoupla vysoko nad 80 %, oproti americkým maminkám, kterých, pokud mìly
dìti pøedškolního vìku, pracovalo v roce 1950 pouze 15 % (Weitzmann, 1979).
Je tedy zøejmé, že nejen americké, ale i východoevropské ženy se ocitly v extrémním
spoleèenském postavení. Zatímco však ženy východního bloku nemìly pøíliš
možností k vylepšení své spoleèenské situace, Amerièanky zaèaly záhy požadovat
radikální zmìny smìrem k mužsko–ženské rovnoprávnosti. Feministické hnutí probìhlo
v nìkolika vlnách a posléze se etablovalo jako alternativní (i když nikoli okrajový)
sociologický smìr. Z pùvodního bouølivého politického boje proti diskriminaci
žen pøi rozdìlování statkù a pøi vstupu do veøejné sféry se dùraz pøesouval na oblast
vìdeckou a vedl v 70. letech ke vzniku poèetných výzkumných prací (Vasta et al.,
1995). Sociologické studie upozoròovaly napø. na rozdíly mezi faktorem pohlaví jakožto
determinanty a rodu (genderu) jakožto alternativy (kap. 2). Zároveò zpochybnily
též pøirozenost duality a vzájemného doplòování mužských a ženských vlastností,
rolí a životù (Gjurièová, 1997a). Pùvodní témata byla postupnì obohacována
o další. Novou problematikou byl aspekt pohlaví ve vìdním pøístupu. Bylo napøíklad
zjištìno, že tytéž problémy vnímají muži i ženy z odlišné perspektivy. Muži vìtšinou
inklinují k jiným tématùm než ženy, volí èasto jinou literaturu, jinak ji interpretují, jinak
diskutují a mívají také jiné formy øešení.
Stoupenkynì feminismu na poli vìdy poukázaly na to, že pokud studuje tentýž
problém vìdní tým složený pouze z mužù, dochází èasto ke zcela jiným závìrùm než

16 / Dívèí a chlapecká identita
týmy složené výluènì z žen. 2 V pojetí feminismu by každá sociální disciplína mìla
pøihlédnout k vlivu rodu (gender) na sebe samu. Aèkoli jsme vysoce determinováni
též naší pøíslušností k etniku a k naší sociální a ekonomické vrstvì, 3 rodová pøíslušnost
je jednou z našich nejhlubších determinant. Je to patrnì proto, že je jednou z vývojovì
nejstarších složek naší celkové identity (viz níže). Feminismus svým alternativním
pohledem na skuteènost pøispìl také k rozšíøení tzv. „mìkkých“, kvalitativních metod
výzkumu.
Odlišné politicko-sociální podmínky souèasného západního svìta se odrazilyivodlišném
zájmu veøejnosti o tato témata: evropské ženy se necítí tolik odstrkované
z veøejného života jako ženy americké. Ženy v Èechách se k situaci staví ještì ambivalentnìji:
na jedné stranì se ukazuje jejich stále zøetelnìjší potøeba hovoøit o nevýhodách,
s nimiž mají osobní zkušenost, na stranì druhé projevují velmi èasto odpor
k pøedstavì, že by mìly problém øešit na oficiální platformì. Dìje se tak navzdory
tomu, že v mnoha oblastech u nás obousmìrná sexistická diskriminace již na první
pohled existuje. Jedná se napøíklad o zastoupení prestižnìjších a výnosnìjších postù
silnou pøevahou mužù, která je ovlivnìna témìø archetypálnì zakoøenìnou patriarchální
pøedstavou ideálního vedoucího pracovníka – muže. Diskrepance je však zøetelná
i v nerovném platovém ohodnocení mužù a žen v týchž oborech a funkcích.
Je známo, že slùvko feminismus pøedstavuje pro èást naší spoleènosti, pøedevším u laické veøejnosti,
ponìkud pejorativní oznaèení. 4 Dùvodù lze najít nìkolik. Jejich výèet mùžeme opìt zaèít odlišným
spoleèenským vývojem posledního století, díky nìmuž èeskou ženu trápilo a trápí mnohem
ménì to, co postrádají na prvním místì Amerièanky. Èeská žena ono jimi postrádané v dobì totality
„dostala“, avšak v takové podobì, že to mohla sotva považovat za šťastnou výhru. Tehdejší sociologie
se stala de facto pouze undergroundovou záležitostí 5 a její rozvoj tím byl hluboce poznamenán.
Roli tu hrála a dodnes hraje také nedostateèná informovanost o spoleèenských událostech v západních
zemích a nízké povìdomí o vznikajících sociologických smìrech ve svìtì. I v souèasnosti se
èást naší veøejnosti obává, že feminismu jde o pøetvoøení žen na „odvozeniny od mužù“, nikoli
o snahu zbavit spoleènost obousmìrných nerovnoprávností mezi muži a ženami a genderových
pøedsudkù. Informace o feminismu, jež se k naší veøejnosti dostaly po roce 1989, mìly èasto formu
absurdního skandálního pøíbìhu než skuteèné výpovìdi o vývoji tohoto myšlenkového proudu
a jeho dopadech na zmìny ve spoleènosti. Amerièanky na nás se svými problémy a jejich øešením
pùsobily a mnohdy dosud pùsobí ponìkud smìšnì a trochu zakomplexovanì, èemuž nahrává i velká
èást zaatlantické filmové tvorby, která se objevuje na našich obrazovkách.
2
Lepší školní výsledky v matematice na vyšším stupni škol napøíklad muži pøisuzovali vrozeným biologickým
dispozicím, které zvýhodòují muže, což je zøejmé z toho, že mezi špièkovými vìdci muži vysoce poèetnì pøevyšují
poèty žen. Ženy zase poukazovaly na fakt, že ženy pøi dosahování univerzitního vzdìlání trpí nižší sebedùvìrou,
která se týká pøedevším matematiky coby pøedmìtu obecnì pokládaného za mužskou doménu a že na nižším
stupni škol dívky dosahují v matematice lepší výsledky než chlapci. Závìry vytvoøené týmy složenými z mužù
i žen byly obvykle také ménì radikální (Fausto-Sterling, 1992).
3
Vìtšina sociologických studií je psána z pohledu støední vrstvy vzdìlancù a trendy, o kterých se píše jako o obecném
jevu, se ve skuteènosti týkají pøevážnì jen jisté, patrnì menšinové, vrstvy populace (srov. Keller, 2001).
4
Viz neseriózní oznaèení „nemoc šílených krav“.
5
Sociologie byla považována za buržoazní pavìdu. To, co bylo zde v jejím jménu pìstováno se souhlasem režimu,
mìlo mnohem blíž k oficiální ideologii než ke skuteèné vìdì.

1.2.1 ŽENSKÉ DILEMA
Role muže a ženy v sociologické perspektivì / 17
V èem se však mnohé americké i èeské ženy alespoò v soukromí shodnou, je napø. reálné
dilema ženy, jak sjednotit roli matkyasnísouvisející požadavky s nároky profese.
Dùraz na výkon u nás zaèal rùst v posledních patnácti letech. Subjektivní laťku osobní
úspìšnosti a dostateèného finanèního ohodnocení pomohly zvýšit také ony zmínìné
zahranièní filmy a telenovely. Pomìrnì vysoké procento z nich pojednává o životì jedincù
èi rodin nacházejících se nad statistickým prùmìrem pomyslného žebøíèku profesní
a ekonomické úspìšnosti a ukazuje tedy život spíše menšiny obyvatelstva „zemí
blahobytu“. S jejich èetností se zvýšila také naše finanèní a spoleèenská aspirace. 6
Dojem, který vyvolávají pøi porovnání s naší situací èi životní úrovní, mùže být provázen
pocity vlastní nespokojenosti a relativní chudoby. Výzva ke zlepšení situace
a taky touha dokázat si, co umím, a nìkdy i kam až mùžu, se v naší zemi s tradicí pracující
emancipované ženy pochopitelnì dotýká i jí samotné. Nìkdy je obhajována
(nikoli neprávem) snahou zajistit co nejlepší výchozí start svému potomstvu. Ve skuteènosti
ovšem tato tendence vede právì k jeho úbytku, a to paradoxnì pøedevším
u žen úspìšných, jež by mìly pro dobré zajištìní potomkù v mnoha ohledech ty nejlepší
dispozice. V této situaci se možnost žen mít dítì, která je sama o sobì jistì biologickou
výhodou, obrací v sociální nevýhodu. Je to proto, že role matky spolu s veškerými
sociálními oèekáváními, která se jí týkají, je ve své každodennosti a témìø
absolutní zainteresovanosti bezesporu nároènìjší než role otce. Víceèetné rodiny zakládají
dnes pøedevším lidé nekonformní, neakceptující jako hlavní hodnotu výkon.
Jedná se èasto o rodiny, jež zdùrazòují tradièní hodnoty a spatøují v rodièovství primární
poslání èlovìka. Druhý pól mnohoèetných rodin tvoøí lidé, kteøí èasto nebývají
schopni rodièovství plánovat a nìkdy se ani o dìti dostateènì postarat. 7
Problém vymírání a stárnoucí populace v souèasnosti daleko pøesáhl rámec pouhého
sociologického jevu a stal se jedním z nejpalèivìjších problémù oblastí ekonomie
a sociální politiky.
Mezi dalšími sociálními skuteènostmi, které feminismus odhalil, byl reálný fakt
nerovného výchozího startu žen a mužù, a to i uvnitø demokraticky nejvyspìlejších
zemí svìta. „Starý postøeh øíká, že polovina géniù je pro lidstvo ztracená, protože se
narodili ženami. Je zcela nepravdìpodobné, že by se poèet chlapcù nadaných z genetických
dùvodù pøíliš lišil od poètu dívek nadaných ze stejných dùvodù. Pøitom staèí
porovnat pomìr mužù a žen ve vládách, parlamentech, vìdeckých radách, akademických
spoleènostech, ministerstvech…“ (Koukolík, Drtinová, 1994, s. 31.) S výše uvedeným
souvisí také zjištìní, že ženy jako skupina a pochopitelnì i jednotlivci ve spoleènosti
mají minimální podíl na rozhodování, tj. na moci. 8
6
To se projevilo mimo jiné také vzestupem poètu hodin strávených v zamìstnání, vzestupem vedlejších pracovních
úvazkù, apod.
7
Viz rodinný pùvod dìtí stávajících se klienty náhradní rodinné péèe (Matìjèek, et al., 1997).
8
Socioložka Hannah Arendtová (1970, podle Gergen, Davis, 1997, s. 238) však poukazuje na fakt, že muži jsou
sice jakožto skupina mocnìjší, ovšem podobnì jako ženy ani oni svou situaci tak nevnímají. Vyskytují se sice na
rozhodujících pozicích v mnohem vìtší míøe než ženy, nicménì jako jednotlivci se cítí stejnì bezmocní jako
ženy. „Moc není nikdy záležitostí jednotlivce; pøináleží skupinì a pøetrvává, pouze pokud skupina drží pohromadì.
Když o nìkom øíkáme, že ,má moc‘, zároveò poukazujeme na to, že jeho existence je posilována urèitým poètem
lidí, jejichž jménem dotyèný jedná. V okamžiku, kdy tato skupina zanikne, ztrácí se také jeho moc.“

*
18 / Dívèí a chlapecká identita
Pøíèinou, proè jsou ženy znevýhodnìny pøi rozdìlování podílù na moci, je pøedevším
jejich odlišná socializace: ženy jsou obecnì ménì vychovávány k tomu, aby
se u nich vytvoøily vlastnosti, které jsou pro dosažení lukrativních profesí dùležité.
Naopak vlastnosti, jež jsou zde nezbytné, jako napø. ctižádost, soutìživost, zamìøení
na výkon, dominance a tendence k sebeprosazení, jsou obecnì považovány za
vlastnosti typicky mužské. Tento rozdíl vychází z obecnì uznávaného požadavku adresovaného
ženám, aby pøedevším dostály svému poslání matek, k nìmuž patøí na
prvním místì altruismus, zamìøení na pomoc a podporu druhých, dostateèná, tj. dlouhodobá
a pravidelná péèe o nì apod. Jaksi automaticky se pøedpokládá, že tyto èinnosti
budou ženy vykonávat s nadšením, jako nìco, co obohacuje pøedevším je samotné,
a tedy i zadarmo. Pøitom je zcela jasné, že takový postoj je spíše mýtem než
skuteèností. Napøíklad snížení porodnosti znaènì koreluje se zhoršujícími se finanèními
podmínkami mladých rodin s malými dìtmi, kdy matka na mateøské dovolené
má v souèasnosti dohromady s dítìtem jen 3/4 pøíjmù, které pobírá pro svou vlastní
potøebu prùmìrný èeský dùchodce. 9 K tomu, aby se ženy rozhodly upøednostnit
vlastní kariéru, je zapotøebí malá dávka odklonu od tradice a trocha konformity se
souèasným trendem výkonu a ekonomické úspìšnosti. Je zøejmé, že v tomto ohledu
bude zapotøebí podpoøit a ohodnotit také finanènì alespoò nìkteré tzv. „ženské“ aktivity,
pøedevším každodenní péèi a výchovu potomstva. Atraktivita tìchto tradièních
„služeb spoleènosti“, jak se ukazuje, nemusí být v porovnání s jinými souèasnými životními
nabídkami napøíè generacemi konstantní a bez nich naše spoleènost èelí vymírání
a dalším nepøíznivým následkùm.
Postoj, v nìmž jsou rysy a èinnosti, které jsou obecnì považované za mužské,
hodnoceny jako spoleèensky dùležitìjší, se zdá být takøka celosvìtový. V zemích
ležících na východ od nás je nižší spoleèenské postavení žen ještì mnohem zøetelnìjší.
V mnohých èástech východního svìta ženy sice mohou øídit a èasto i øídí chod celé
domácnosti vèetnì jejích finanèních záležitostí, ale pøesto jsou muži podøízené.
K nejchudším obyvatelùm naší planety patøí pøedevším ženy – a naopak – mezi nejbohatšími
lidmi je podstatná pøevaha mužù (Možný, 1999). Hyperfemininní vlastnosti
tradiènì pøipisované ženám, jako je skromnost, pasivita, podøízenost a sebeobìtování,
jsou v koneèném dùsledku vlastnostmi rizikovými nejen z hlediska socioekonomické
marginality, ale také z pohledu psychopatologie a sociopatologie, jak je zøejmé i ze
statistik o ženách v roli obìtí týrání a zneužívání. V zemích rozvojových je nadmìrná
podøízenost muži rizikovou též z hlediska nechtìného tìhotenství i nákazy AIDS
(Gergen, Davis, 1997). 10
Ideál hyperfemininity je obsažen v oèekávání mnoha kultur a etnik. Oèekávání tohoto
druhu dívkám zároveò pøedává poselství o tom, že jejich identita a hodnota se
utváøí ve vztahu k mužùm, že by tedy mìly být takové, jak to vyhovuje jejich sociálnímu
okolí, pøedevším mužùm. Pokud se ženy tìmto požadavkùm pøizpùsobí, bývá
9
Pøesto tento dùvod není jediný a možná existují i dùvody závažnìjší, jako napø. rozmanitìjší životní možnosti
souèasné mladé generace na jedné stranì a finanèní nedostupnost bydlení (v lokalitì s perspektivou adekvátního
zamìstnání) pro založení rodiny na stranì druhé. Tyto dùvody však s finanèními možnostmi také více èi ménì
souvisejí.
10
Ženy v tìchto zemích èasto vystavují nebezpeèí nákazy sebe, pøíp. i poèaté dítì tím, že akceptují neochotu mužù
používat kondom.

jim povìtšinou pøisuzován nárok na ochranu pøed sociálními a ekonomickými nesnázemi.
11
V euroamerické spoleènosti je toto poselství pøedáváno napø. prostøednictvím
køesťanských pøedstav o rodinì. Hyperfemininní vlastnosti jsou uctívány a podporovány
také prostøednictvím mariánského kultu, tedy v osobì Marie, Ježíšovy matky.
Tyto vlastnosti však nacházíme také v dalších biblických ženských postavách i pozdìji
v osobnostech svìtic z celého období køesťanských dìjin.
Také v naší spoleènosti jsou s tímto poselstvím vìtší èi menší mìrou konfrontovány
všechny spoleèenské vrstvy. Ve vrstvách støedních a vyšších støedních se však stává
spíše jednou z více akceptovaných alternativ, nikoli spoleèensky nejpøijatelnìjší
identitou dívek a žen. Mnoho dìvèátek a žen patrnì pøijímá ženské vlastnosti zcela za
své, jiné je možná budou hodnotit jako ideální leè nereálné a jiné je budou vnímat
jako nezajímavé a budou se identifikovat spíše s obecnì vysoce (finanènì) hodnocenými
mužskými charakteristikami. Právì v tomto bodì je zøejmé, že pùvodní „hendikep
ženské role“ s sebou pøinesl jistou výhodu. Ženy, které zvolí „mužskou“, „hodnotnìjší“
profesní dráhu nebo které pìstují mužské záliby a disponují maskulinními
vlastnostmi, se obecnì tìší vìtší toleranci, než muži kteøí se podobným zpùsobem
identifikují s èímkoli „ženským“. 12
1.2.2 ODPOVÌÏ MUŽÙ
Role muže a ženy v sociologické perspektivì / 19
Sociologické studie o rozdílném postavení a nerovných šancích mužù a žen vnesly
spolu s definováním ženských požadavkù do politické platformy nutnost diskuse.
Muži zaèali, alespoò na teoretické rovinì, pøijímat požadavky žen jako adekvátní
avzákonodárství došlo k nìkterým zmìnám. V souèasnosti se napøíklad mùže
žena ve vìtšinì státù euroamerického svìta domáhat odsouzení manžela za sexuální
násilí, jehož se dopustil v rámci manželství, mùže žalovat svého nadøízeného za obtìžování
na pracovišti.
Reálná situace o diskriminaci mužù je však ménì pøehledná, což je paradoxnì
dáno samotným stereotypem mužnosti a pøirozené mužské dominance, který „nepøipouští“,
že by si muž mohl na nìco takového stìžovat. Znevýhodòovány jsou jím tedy
nejen ženy, ale také sami muži. Tyto stereotypy v sobì obsahují pøedsudky, které vedou
ke vzniku urèitých spoleèenských tabu a k pøehlížení nìkterých jevù. Otázky, jež
s nimi souvisejí, nejsou vùbec pokládány, anebo na nì vlivem sociálního klimatu nelze
odpovìdìt. Neexistují napøíklad statistiky o tom, kolik žen se doma chová násilnì
k mužùm a vlivem souèasného klimatu možná ještì dlouho nebudou známy ani v podobì
hrubých odhadù (Gjurièová, 1997a).
Nìkterá spoleèenská znevýhodnìní mužù se však u nás již doèkala legislativního
zrovnoprávnìní. Pøíkladem je pøiznání vdoveckých dùchodù nebo trend ponechávat
otcùm po rozvodu v péèi i menší dìti.
11 Pøirozený spoleèenský deštník pro ženu je mít vedle sebe muže (tamtéž).
12 Dvì tøetiny amerických žen se pøi rozhovoru o svém dìtství retrospektivnì oznaèily za jako tomboyské a tuto
identitu hodnotily pomìrnì pozitivnì (viz kap. o poruchách pohlavní identity). Maskulinní zájmy u dívek vìtšinou
pøinášejí též výhodnou pozici i oblíbenost mezi vrstevníky (Beal, 1994).

20 / Dívèí a chlapecká identita
Spolu se sociologickým zkoumáním situace žen byla pozornost vìnována též situaci
mužù, jež se mìní s tím, jak se mìní postavení žen. O dvì desetiletí pozdìji pøinesl
feminismus nové téma: diskriminaci mužù, nìkdy se také analogicky hovoøí o maskulinismu.
Reakcí na situaci souèasného muže byl na poèátku 90. let 20. stol. v USA
zrod mužského hnutí (AMM – American Man’s Movement – Plaòava, 1998).
Je tøeba dodat, že feministická sociologická orientace není zastávána pouze ženami
a zamìøení na nevýhody mužù není výluènou doménou mužù. Na poli vìdy se oba
pohledy soustøeïují do názorovì rozmanitého studia genderových otázek. Obì problematiky
jsou velmi úzce provázané. Je zøejmé, že pokud dochází k subordinaci jednoho
pohlaví nad druhým, znamená to nevýhodu pro všechny.
1.3 SITUACE V SOUÈASNÉ RODINÌ; KRIZE MUŽSKÉ
ROLE
„To, o èem výzkumy vypovídají, (se jeví) pøedevším jako proces obtížné
adaptace muže … na zmìnu od tradièní komplementarity k moderní univerzalitì mužské
a ženské sociální role.“ (Možný, 1990, s. 105.) Univerzalismus probìhl podstatnì
rychleji v oblasti pracovní; ve sféøe rodinné však dosud z velké èásti pøevládá princip
komplementarity, ovšem s typickou dominancí ženy. „Muž dnes zajišťuje pokraèování
rodiny spíš formálnì, dá dìtem své jméno.“ (Matoušek, 1997, s. 19.)
Matrimoniální linie uvnitø rodiny dosud silnì pøevládá, což je patrné i v tom, že se
mladé rodiny obvykle více orientují na pomoc pùvodní rodiny matky než na rodinu
otce. Vìtší významnost pøíbuzenstva ženského pohlaví, ať již v pozitivním èi negativním
smyslu slova, je zøejmá i z toho, že muž i žena èasto mívají o nìco lepší vztahy
ke svým matkám než k otcùm a lepší vztah k tchánovi než k tchyni.
Velmi obecnì by bylo možno konstatovat, že muži jsou výše cenìni spoleèností
a ženy rodinou. Jistá diskrepance však mezi obìma miskami vah existuje. Pracovní
a spoleèenské úspìchy se vyznaèují ponìkud vìtší pomíjivostí než úspìchy v oblasti
mezilidských vztahù. Je také otázkou, zda lze vìtší sociální zázemí žen vyvážit vyššími
pøíjmy mužù. Poslání žen je mnohem jasnìji vymezeno, protože jejich role v souèasnosti
již neprochází takovými zmìnami jako role mužù.
V posledních desetiletích se hovoøí o krizi mužské role, o pocitech dnešních mužù,
jejíž pøíèinou jsou již výše zmínìné zmìny ve struktuøe domácnosti a v pozici mužù
v ní. Muži v ní napø. tráví mnohem ménì èasu než ženy. Souèasným trendem naší
spoleènosti je zvyšování poètu hodin strávených v zamìstnání, jehož vlivem (a také
vlivem úbytku bytových prostor ve mìstì) vymizelo domácí kutilství. Živitelé rodin
jsou èasto nuceni výraznì omezit anebo se zcela vzdát svých dosavadních zálib, které
umožòovaly vyvážit jejich eventuální nižší spokojenost v zamìstnání. Tyto aktivity
vìtšinou dovolovaly, aby se na nich spoleènì s otci podílely i dìti. V souèasnosti se
situace v mnoha rodinách postupnì pøibližuje modelu, v nìmž muž tráví naprostou
vìtšinu dne, nìkdy týdne, v zamìstnání a doma pøedevším odpoèívá a stává se tak trochu
hostem ve vlastním domì. Dìti otce vìtšinou obdivují (je pro nì sváteèní autoritou),
ale èasto nemají pøíliš jasnou pøedstavu o jeho denních aktivitách. Matka se na
druhé stranì stává tou, která øídí domácnost, kde musí umìt èelit nepøedvídatelným