Jak dlouho „žije“ plast?

události
polykarbonátová média datových a obrazových nosičů, polyhydroxyethylmethakrylátové kontaktní čočky,
kompozitní konstrukční plasty. Moderní plastické hmoty disponují vlastnostmi, jako jsou nízká hmotnost,
vysoká pevnost, houževnatost, snadná tvarovatelnost a relativně nízká cena, které by všechny pohromadě
nemohly být klasickými materiály nikdy dosaženy. Se vzrůstající vyspělostí ostatních odvětví lidské činnosti
i nároky na vlastnosti polymerů neustále rostou, a jsou tak přirozenou hnací silou jejich pokroku.
svoji funkci. Odpadem se tak stává velmi kvalitní materiál, který
vůbec nemusí vykazovat žádné známky degradačního narušení.
Ekologická životnost
Co se děje s plastem, který přestal plnit svoji funkci? Technická
životnost daná použitelností vypršela a materiál přes dosažení
kritické míry narušení stále vykazuje integritu, tedy stále existuje.
V takovémto případě nelze na životnost plastu nahlížet jinak
než z pohledu ekologa. Tedy jaké bude představovat nebezpečí
pro okolní svět. Většina masově vyráběných plastů, ani produkty
jejich přirozeného rozkladu, nejsou toxické, takže v tomto
ohledu vážnější nebezpečí nepředstavují. Jsou však problémem
estetickým a hygienickým. Rozpadají-li se proto plasty vlivem
venkovního prostředí, je to v tomto stadiu fakt bezesporu pozitivní.
Problém ale je, že doba dezintegrace hmoty polymeru na
částice srovnatelné s velikostí částic půdy je již mnohonásobně
delší, a to i za podmínek přímé expozice slunečnímu záření. Další
mnohonásobné prodloužení životnosti nastává, když je plast
ve stínu, v interiéru nebo dokonce zahrabán do země. V takovýchto
případech lze ekologickou životnost i relativně citlivých
plastů, jako jsou polyethylen nebo polypropylen, odhadovat až
na stovky let. Jaká ale bude skutečnost, nikdo přesně neví, neboť
historie „doby plastů“ počítá teprve svou první šedesátku.
Problém eliminace plastového odpadu volně odhozeného
v přírodě či zahrabaného na skládkách by řešil materiál biologicky
odbouratelný. Tomuto problému bylo v posledních dvaceti
letech věnováno mnoho pozornosti, biologicky odbouratelné
plasty již existují a jsou komerčně dostupné. Tyto materiály jsou
však stále ještě dražší a právě to je důvod, proč nelze v nejbližším
časovém horizontu očekávat, že by se významněji prosadily
vedle plastů komoditních, jako jsou PP, PE, PVC nebo styrenové
plasty, jejichž produkce se neustále zvyšuje.
Nejvýhodnějším způsobem likvidace použitých plastů tak
zůstává recyklace, kdy se materiál vrací zpět do výroby a nevytváří
žádný odpad. Méně kvalitním způsobem je spalování, které
z plastu regeneruje pouze energii, produktem spalování jsou
plynné produkty vracející se do přírodního koloběhu. Oba tyto
způsoby jsou velmi významné a dobu fyzické existence plastu
určují jednoznačně.
Závěr
K náležitému využití možností, které nám syntetické polymery
nabízejí, je nezbytná alespoň základní znalost jejich vlastností.
Ve sféře materiálového inženýrství, kam spadá především vlastní
výroba plastu, je důkladná znalost materiálu samozřejmostí.
Ostatně, kdo jiný by měl znát materiál lépe než jeho výrobce.
Jinak tomu však může být ve sférách distribuce a spotřeby,
kde hlubší materiálové znalosti již nebývají pravidlem. Občas
se pak stává, že možnosti plastového výrobku jsou přeceněny
a prodejce naslibuje vlastnosti, kterých daný výrobek dosáhnout
nemůže. Přesto se však kvalita plastů soustavně zvyšuje a ten,
kdo pamatuje, kolik výrobků před třiceti lety selhalo již při prvním
použití, včetně lžiček „od soudruhů z NDR“, asi také ví, jak
málo plastových výrobků zklame svého uživatele dnes. I tak se
ale musíme naučit možnosti plastů dobře znát, abychom od nich
nevyžadovali víc, než nám dát mohou, a abychom je dokázali
nejen dobře využívat, ale později i bezproblémově likvidovat.
RNDr. Jiří Tocháček, CSc.
SUMMARY:
Like advanced technology or electronics, synthetic polymers
have also become part of everyday life. Although already known
late in 19th century, it was not until after the Second World War
that plastics really started to develop. It is very difficult to imagine
the present life without plastics. As other industries grow, so
do the demands on the properties of polymers thus spurring on
their development.
8/2007 17