51 - Medvik

51
jury pro rak. hygienu v Paříži udělením řádu žel. konmy III. tř., a r. 1903 za
odborné působení na výstavě Petrohradské ruským řádem ryt. sv. Stanislava
II. tř. R. 1901 jmenQván bylI dopisujícím členem internacionálního bureau proti
tuberkulose

52
niční(Samostatná brožura.), Zdravotnické nedostatky venkovský~h obydlí (Lido'/é
rozpravy lék. 1907), Sociale Hygiene (Referát jako člena jury v pamětním spise
rak. vlády o Pařížské světové výstavě r. 1900), Britský kongres 1901 (Rozhledy
lékařské), Potřeby reformy n

53
lékařem města Roudnice a lékařem vere). nemocnice, lékařem okresní a privatních
pokladen nemocenských. Do Ča~ č. lékařů napsal: Několik úvah praktického
lékaře k řešení sociálních otázek stavu lékařského (1896), Praktická provádění
veřejné hygieny (1908), Kritika ošetřovatelského -personálu a návrhy k jeho
zdokonalení (1908), Samočinné zhojení penetrující bodné rány žaludku (1897).
Dvořák Václav J. Dr., lékař v Chicagu.
* 6. září 1863 v Drahotěšicích, (hejtm. Třeboň). StudovalI ~ymnasium v Budějovicích
a bohosloví v St. Francis u Milwaukee. Hned po svém vysvěcení v Yaktonu
r. 1886 ujal se správy kat. osady ve Wahpetonu v severní Dakotě a po
té nastoupil úřad duchovního správce v Táboře. Avšak dlouho tam nepůsobil.
SIc·žil svuj kněžský úřad. Oženil se s dcerou farmáře Jos. Novotného r. 1892
a odebral se do Chicaga studovat lékařství. R. 1896 povýšen na hodnost doktora
na Rush Medical CoUege. Nyní provozuje praxi v Chicagu.
Dvořák Vladimír Dr.. obecní lékař v Šipanjska Luka u Dubrovníka v Da:1maCii.
* 25. září 1873 ve Waehringu u Vídně, kde byl i dle katol. ritu pokřtěn.
Po té studoval gymnasium německé, dílem ve Hernalsu (Vídeň) dílem v Praze.
R. 1897 18. prosince promován za doktora lékařství na české universitě v Praze.
Během studií i později byl D. demonstrátorem na ústavu pro lučbu lékařskou.
Po té hyl externím lékařem v Pražské všeob. nemocnici. Sloužil jako voják v Praze
a v Olomoucí. Od 21. července 1902 je obecním lékařem v Luce Šipanské v Dalmacii.
M.imo ruzných zpráv, referátu atd. uveřejnil v Časopise lékařů českých
r. 1907 puvodní práci: Něco o nafalanu. Tamtéž uveřejnil dva souborné referáty,
a sice r. 1892: O kysličníku vodičitém a r. 1898: O saccharinu. Mimo to u-
veřejnil D. v ročn. 1908 časopisu: Líječnicki Viestník puvodní článek: Camphoromenthol
i njegora uporaba, 1. j. Camphr a jeho upotřebení.
Ečer Jas. Dr., prak1. lékař v Praze-I., Karlova, 2.
* 30. dubna 1869 v Roudnici. Dne 8. prosince 1898 povýšen byl na doktora
v Praze. Byl lékařem okr. nem. pokladny v PyšC'lích. Napsal spisek Stručná nauka
a těle lidském dle ruzných pramenu (1905).
Ehler Ferd. Dr., primář nemocnice v Pelhřimově.
* 1874 v Rajhradě na Moravě. Studoval v Brně a lékařskou fakultu českou
v Praze, kdež v roce 1899 promován. Po promoci byl krátký čas externím lékařem
na klinice prof. Maydla, načež vstoupil do služeb moravské zemské nemoc
nice v Brně. Zde věnoval se od počátku výhradně chirurgii a uveřejňoval z oddělení
zdrav. rady Nedopila četné kasuistické práce hlavně ze zkvétaiící tou
dobou chirurgie žlučových orgánu (ve Wiener klin. Wochenschrift a Časopise
lékařu českých). Po pobytu na některých zahraničních klinikách chirurgických
byl v roce 1904 jmenován primářem nově zařízené nemocnice v Pelhřimově, kdež
zařídil chirurgické oddělení a operativní činností ústav tento povznesl. Když vypukla
vá1ka na Balkáně s Turky. odebral se r. 1913 do Srbska. Vědecká činnost
primáře E. týká se chirurgie střevní (o ligatuře střeva, o retroperitoneálních
cystách), hlavně pak chirurgie kýly tříselné, o níž uveřejnii celou řadu pojednání
v Archiv WI' klinische Cnirurgie a Časopise českých lélmřú (O kýlách interparietálních,
o vaku kýlním a jeho recessech, o myoplastických operacích kýly tříselné,
o kýlách rupravesikálních a p.) V Časopise lék. č. uveřejnil: Příspěvek ku pathologii
glykosuríe, O případu intersticielní pankreatitidy (1903). Herna supravesicaIis
properitcnealis (1904), Z operovaných případu ve všeob. veřej. nemocnici v Pelhřimově
(1907), Příspěvek ku technice vyloučení střeva. Případ mnohoč~tného
dermoidu, O polyposis konečníku a střeva tlustého (1908), Příspěvek ku plastice
skalpované hlavy, Ke kasuistice a symptomatologíi ruptur ledviny (1909), Ku kasuistice
dermoidálních píštělí sakrakokcygealních (1910). Příspěvek ke studiu
interparietálních hernií (1911), Příspěvek ku herniologii kýly tříselné (1912). Ve
vídeňských listech uveřejňoval z nemocnice svojí práce o strumatu (anomaIie tepen
a krvácení) c ruptuře ledviny a o plastice při skalpování hlavy.
Ehrmann J. Dr., asistent fysiologie ve Vídni.
R. 1831 vedl histologická cvičení každou sobotu s členy Spolku českých
mediků a přírodozpytců ve Vídni a 25. června 1881 měl v Slov. Besedě řeč slavnc,stní
na paměť t prof. Škody. Do Čas. lék. napsal r. 1882 O nynějším stavu nauky
vyměšování a r. 1883 O počtu krvinek rudých ve stavu fysiologickém i přitv,>ření
nových v anomaliích krve a a tvoření se tkaně tukové ze žláz tukových;
Eiselt Jan Bohumil Dr., dvorní rada, univ. prof. v Praze.
* 28. srpna 1831 v Poličce, t 22. srpna 1908 v Praze. Jeho otec, kraj. fysik,
vštípil mu lásku k přírodopisu i lékařství. Gymnasium studoval v J. Hradci a Jičíně,
logiku a fysiku v Praze. R. 1850 věnoval se lékařství, maje za učítelz Purkyně
a Hamernika. R. 1855 12. února stal se doktorem lékařství a magistrem porotinictví.

54
R 1856 dcktorem chirurgie. Nastoupil službu ve všeob. nemocnici jakJ exter.
praeparand a poněvadž již v březnu 1855 se hlásily prvé případy cholery, jmenován
byl intern. praeparandem, byv přidělen II. internímu oddělení. To~o oddělení
s klinikou řídil Hamernik a po něm Halla. Na tohoto - rovněž na jeho asistenta
Duchka, potomního profesora ve Vídni, zachoval si E. nejlepší vzpomír-ky.
V říjnu 1855 stal se asistentem klinickým a zůstal jím až do r. 1859. C. podával
tehdy pře četné zprávy do Prager Vierte[jahrschrift Wr prakt. Heilkunde a pracoval
v zoochemickém ústavě Lerchově. Vykonal dvouměsíční cestu do Paříže
a později dostal Krombholzovo cestovní stipendium ke studiu dny a skvrnitého
tyfu v Berlíně, Edinburku a Londýně. R 1860 potvrzen jako docent vniHních nemocí.
Byl prvým de centem, který konal na společné universitě důshdně české
přednášky. Habilitační práce jeho týkala se studia výměny látek v úplavici cukrové.
E. přijal místo ve vychovávacím ústavě nalezenců v Řepích, jež udržovaly
miksrdně sestry. Proto mohl své posluchače vodit do jejich vychovatelny pod
Petřínem a později do jejich vychovatelny nalezenců v Karlíně. Dvakrát týdně
přednášel po česku ve vojenské nemocnici v Praze. R. 1863 stal se po Čejkovi
primářem t. zv. prsního oddělení ve všeob. nemocnici. S místem tím byla spojena
bezplatná soukromá docentura lékařského poslechu i poklepu a pak diagnostiky
nemocí prsních, což vše mělo býti absolvováno jazykem německým v 6 nedělních
kursech. E. přeměnil kurs v 3 hodinné kollegium po celý běh trvající a přednišel
vedle povinného kollegia důsledně česky. Tak učiněn krok k pozdější české klinice
lékařské. R. 1864 po návrhu Lamblově jmenován E. profesorem v Charkově.
K radě Purkyňově, který mu pravil: Máte-li odvahu, zůstaňte zde, zůstal E. v Praze.
Pro praktické lékařství byl jediným snaživým učitelem klinickým neobligátní
EiseH, jenž své posluchače vskutku něčemu naučil. Není divu, že k němu posluchačstvo
se hrnu'lo a že takovouto úspěšnou činností vzbuzoval řevnivost svých
akadem. kolegů. R. 1866 jmenován mim. profesorem kliniky pro prsní nemocí.
Když mnoho posluchačů do jeho kliniky se přihlásilo, vydal profesorský sbor 1866
výnos, jímž se klinika jeho prohlašuje za neobligátní. Kromě toho mělo býti české
oddě'lení' jinak poškozeno. Na oddělení Eiseltovo posílali nemocniční lékaři z návodu
profesorů jen beznadějnou tuberkulosou stížené. tak aby posluchačům jiného
nic mimo tuberkulosu ne.mohlo býti demonstrováno. Teprvé r. 1871 dosáhl toho E.,
že na jeho oddělení posíláni liemocní jako na kliniky ostatní. R 1870 ob"ržel E.
ročního platu 1000 zl. a r. 1871 jeho klinika česká na roveň postavena dosavádním
německým a po roce dostala i asistenta. R 1881 jmenován řád. profesorem I. lékařské
stolice a přednostou J. interního oddělení ve všeob. nemocnici. Poslední
chikanou byl dotaz rektorátu k ministerstvu, smí-Ii E. ponechán býti při II. rigorosu
examinatorem, ježto přednáší jen česky. Ministerstvo nekladlo žádných překá7.ek,
prohlásilo však, že komisař má zkoušeti jen německy. Při aktivování české
fakulty lékařské převedl svoji k~iniku na českou universitu a stal se takto tvůrcem
české interní škcly lékařské. Významno je, že Eiseltova interní klinika byla ještě
na společné universitě první lékařskou kathedrou i klinikou, přímým pokračováním
původní, první interní kliniky v Praze, a že tudíž po rozdělení společné
fakulty lékařské přešla tato původní stará internl klinika na českou fakultu, kdežto
při německé universitě zůstala II. interní klinika, kterouž tehdy řídil prof. Příbram.
Tato mladší parallellní klinika Přibramova se st"la po rozdělení I. německou
interní klinikou. Současně s klinikou Eiseltovou přešly ze společné university
na českou fakultu lékařskou s prof. Weissem I. klinika chirurgická, při čemž
tehdejší II. paralle1ní a mladší ranlékařská klinik učení Karlo-Ferňinapňskl'>ho pesporným spůsobem íe dokumentován.
Smrtí Eiseltovou odešel poslední profes0f české fakulty lékařské
jenž tento pflmětihodný přechod spolu provedl fl životní čínností svou v podstatné
míře také připravoval. Jakko'liv při "ktivov~ní české fak"lty vliv F. nápadnějším
způsobem se neuplatnil přece ienom iebo neoopírl'ltelnou zásluhou zůstan€(.
že vedle Pcrkyně v neipředněí~í hdě to hvl E. kterÝŽ českou lékařskou škol"
v Praze za nesnadných poměrů udržov,,1, odturl nellmdlévající orpanisační prací
svcu po desetiletí českou fakultu lékařskou všemi směry připravova!1 a její čestné
aktivování umožnil. Všechny snahy uskutečnění samostatného českého vědeckého

55
života, zvláště lékařského, vycházely v l!1ruhé polovině XIX. stoi. od Purkyně a
malé sic, ale nadšené družiny jeho mladé školy. Z tohoto hloučku oddaných a
vlastenecky cítících žáků dovedl dalekosáhlé idee Purkyňovy nejvhodněji v skutek
uváděti právě E. jmenovitě tím, že uměl se chápati prostředků bližších a jimi
příští pc,měry promyšleně připravovati. Velkým takovýmto činem bylo založení
Časopisu Ilékařů českých, jenž z poč. r. 1862 počal vycházeti, když podařilo se
pr,-' náklad získati obětavého knihkupce Vincence Schmieda z Malé Strany. E. byl
vůbec prvým, jenž dovedl odborný časopis lékařský učiniti skutečně života schopným.
Spolu s dr. Podlipským byl prvým jeho redaktorem, sám řídil část věcnou
a vědeckou, mluvnickou stránku pak obstarával Podlipský. Obojí práce byla velmi
tuhá, neboť spolupracovníků nebylo a lékařské terminologie také nebylo. Výborná
byla myšlenka Eiseltova, že Časopis měl na místě prvém přinášeti výpisky a výtahy
z ',lékařských časopisů a knih po spůsobu analekt z Pražského čtvrtletníku
lékařského a pak teprve práce původní s přehledy z veškerého lékařství; k tomu
družily se kritiky, zprávy, feuilletony a inserty. V prvých ročnících, dokud se list
nevžil, nejhorlivějším a nejpečlivějším referentem byl E sám, jenž do Časopisu
přispěl hned z počátku i cenným článkem původním o nakažHvině ve vzduchu.
Na pracích těch je zřejmě patrno dobré školení ze spolupracovnietví Eiseltava při
Pražském čtvrtletníku: věcnost a koncisnost referátů i přimykavá mluva k myšlence.
Mluvu tu po terminologických pokusech, zvláště Čejkových a Staňkových,
bylo potřebí vůbec tvořiti. E. i v této stránce překonal všdiké obtíže, vytříbiv
si sloh, tak že patřil mezi dobré stili sty lékařské, jenž s péčí starým vlastencům
vlastní, dbal o jazykovou čistotu všech svých prací literárních. Neúnavné a tiché
vytrval0sti jeho se podařilo zabezpečiti v každém směru další trvání časopisu,
jenž po d'louhá léta byl jediným orgánem pro české literární práce lékařské. Během
pozdějších dob, kdy literární produkce lékařská se zdokonalila a bohatěji
rozvětvila, vznikaly sborníky a časopisy, nové, specielní úkoly sobě vytýkající:
o zdravém základu Časopisu však svědčí nejlépe ta okolnost, že dnes je pro vědecké
i sociální snahy českého lékařstva Hstem stále nezbvtným. K účinnému
probouzení a udržcwání českého života lékařského uznával E. za potřebno založiti
současně spolek českých lékařů. Sděliv myšlenku Purkyňovi, vypracoval s dr.
Ed. Grégrem stanovy a zaslal je členům doktorského sboru iékařské fakulty v Praze
spolu s pozváním k přistoupení. Na tuto výzvu souhlasilo s myšlenkou jen 10
členů. Někteří,_ jako Čejka, o jehož ryzím smýšlení vlasteneckém nebylo pochybnosti,
považovali český učený spolek lékařský ještě za předčasný, jiní však, jako
Blažina. se stavěli proti němu nepřátelsky, a vytýkajíce, že, zakládání takovéhoto
spo'lku je separatistické a vědě na škodu. Je skutečně podivuhodno, kterak právě
duchové vědecky ničeho neznamenající proti nepohodlnému nebo jím nepochopitelnému
počínání bojovali ve jménu vědy stejně jako se dálo 20 let později proti
zřizování české university. Za takových okolností tedy hlouček nadšených českých
lékařů nezdary se odstrašiti nedal, stanovy byly zadány a r. 1862 schváleny.
I tu byl E. šťastný ve výsledcích svého podnikání. Z malých zárodků, jimž
nejmocnější záštitou byl Purkyně, vyvinu! se během dobv mohutný spolek, vážné
sHediště vědeckého i sociálního snažení v českém životě lékařském. Z něho vycházerry
první a nejmocnější hlasy, volající po národnostní rovnop.rávnosti na
vysokém učení, a z jeho lůna vzešly veškery pozdější české organisace lékařské.
E. netlačil se v odborných lékařských korporacích do popředí, ale všude, kde
toho bylo potřebí, uplatnil na místě patřičném svoje síly a zasáhl šťastnou rukou
svou. R. 1878 vydal první sešít monumentáiního díla Odborná pathologie a therapie.
1. díl ukončen r. 1879, II. r. 1880, III. r. 1881, IV. r. 1883, V. r. 1889, VI. zůstal
téhož roku neukončen. Práce súčastnily se na malou výjímku všechny na
tehdejší fakultě lékařské činné sílý české a mnohým spolupracovníkům otevřely
jejich příspěvky v Odborné pathologii brány ke dráze akademické. Vedle těch
k součinnosti přibrána i řada praktických lékaři't, kteří se jako spisovate.[e osvědčili.
Jako další významný čin Eiseltův sluší vytknouti, že s J. Krejčím je tvůr·
cem sjezdů lékařů a přírodozpytců v Praze. Ze stránky lékařské byl nejvýznač~
nějším 2, sjezd r. 1882, jehož E. byl předsedou. V úřadě učitelském setrval E. až
do hranice 2ákonem stanovené do r. 1902. Literární činnost jeho je značná. K prvým
pokusům byl nabádán Hanou, jenž přijal ho za odborného referenta pro analekty
velmi ceněné1l.o v Praze Vierteljahrschrift. l!. byl velmi pilným přispívatelem.
Současně jeho referáty z oboru všeob. fysiologie ,a pathologie, spec. patholegie
dýchadel, zažívade'l a ústrojů oběhu krevního (částečně z dermatologie a
otiatrie) shledáváme od w. 58. do 110. Přeložil sem Pllrkyňúv článek ,Purkyněs
Arbeiten apodal původní práci o pi~mentové rakovině. Většina prací jeho původních
v Čas. č. lékařů je rázu kasuistického, budíc jmenovitě ze stránky diagnosti-,
cké zájem, všude však jeví se E. jako obezřetný a myslící lékař. Pro tuto stránkl!
zajímavý na př.již prvý jeho článek v Čas. č. lékařů 1862: O nakažHvině ve

56
vzduchu, týkající se epidemie trachomové v Řepích. Studiem nakažlivých nemocí
zabýval se E.se zálibou, obohatil literaturu cenn)'mi pracemi o tyfech (mimo
jiné Splenotyf, Rozpravy akademie (1892) o zvratné horečce, uhláku, epidemickém
zánětu plen mozkových a míšních, choleře, spále, spalničkách a j. v. Neméně významné
jsou jeho zpracování chorob plicních v Odborné pathologii. Jako samostatné
knihy vydal: Rozpravy o nemocech sdělných (1904) a pak O vzniku a začátcích
české lékařské kliniky (1908). E. uložil do Čas. lékařů ještě tyto články:
Slovo o věcnosti v soudním lékařství. Krvácení do žaludku a do s!Jeva tenkého
(1864). Cholera morbus (1865). Úvahy o nákaze a nákažlivině. Dva případy hliz
v plících a jeden příp

57
historisch., med.· u. top. Beziehung (1833), Geschichte, Systematik u. Litt. der Insektenkunde
von d. a1testen Zeiten bis auf d. Gegenwart (1836), Die Mineralquelle
des Goldbriínnel im Chrudimer Kreise (1837), Die Heilqnellen des Taborer Kreises
(1839), Elenchus medicaminum compositorum, specificorum atque ai·can~)rum (1840).
Der Johannisbader Strudel u. dessen Umgebungen, Das Riesengebirge in naturwiss.,
hist., u. industr. Beziehung (1846, 2 vyd. 1858), Koniggriitz in d. Vorzcit u. Ge··
genwart (1860), Der Literatenverein u. die Cantionale in Koniggriitz (1861), Die
Koniggriitzer Miinnergesangverein (1861, 1862). Za literární činnost svou učiněn
jest členem mnoha rozličných učených spolků. Syn jeho Bohumil byl univ. profc-.
sorem. Ottův a Riegrův S!o-(.ník, Hirsch VI.
Eiselt Rud. Richard Dr."./lloukr. docent univ. v Praze - l1a Vinohradech,
Kollárova 7. /' I I! I "":,
* 28. března 1881 v Praze na Menším Městě. Syn dv. rady prof. Bohumila E.,
bratr MUDr. Artura,·primáře v ústavu v Bohnicích a švakr dvor. rady Maixnera.
Studoval lékařství na české universitě,' kde 23. března 1905 povýšen na doktora.
Byl e:xterním lékařem ve všeob. nemocnici. Je asistentem I. interní k1iniky prof.
Maixnera. R. 1912 14. března habilitoval se na Č. universitě pro odbornou pathologíi
a therapii vnitřních nemocí. R. 1913 zvolen za primáře sanatoria pro plicní
choroby na Pleši. Do Č. I. č. napsal: O fibrinosní bronchitidě se zvláštním vzhledem
k její aetiologii (1906), Atypický případ Thomsenovv nemoci, Vylučování
síry organismem a poměr jeho k vylučování rhodankalia (1907), Případ otravy
kyselinou sírovou (1908), Zhojený případ otravy sírovou kyselinou (1909).
Elgart Jaroslav Dr., primář měst. nemocnice v Kroměříži, c. k. zdrav. rada.
* 10. května 1872 v Ivančicích. Absolvoval gymnasium v Brně a 'lékařství
na české universitě v Praze, kde 11. května 1896 povýšen na doktora. Byl po
několik let sekundářem v brněnská zem. nemocnici, nejdéle na chirurg. odděleni
u řid. Nedopila, žáka Billrothova. Vykonav několik vědecl{ých cest do cizinv,
stal se r. 1904 primárpím chirurgem v nemocnici milosrdných bratří v Brně. R.
1910 jmenován primářem m. nemocnice v Kroměříži a členem zemské zdravotní
rady. Je horlivě činný i jako spisovatel vědecký. Práce své odborné uveřejnil
v Časopisu lékařií českých, v Časopisu pro veřejné zdravotnictví a v německých
listech. Z důležitějších jeho pojednání větším dílem chirurgických a hygienických
v Č. č. I. sluší uvésti: Některé zkušenosti o herniologii (1901), Profylaxc tvfu
skvrnitého (1911), Význam myalgíí u akutních chorob infekčních (1911). Nová
methoda napravení zadních quxací kloubu kyčelního (1903), Amputatio humeri
osteoplastica, et antibrachii osteoplastica (1906), dvě. operace, při nichž zvláštní
úpravou pahýlu je možno využitkovati síly jeho k aktivnímu ovládání umělé rukv,
jejíž konstrukci rovněž popsal a podobný případ předvedl na sjezdu českých
lékařů v Praze 1908. Amputatio humeri osteoplastica (1908). Dále napsal: Profylaxe
náhlých osutin (1903), Filtrace pitné vody půdou pro zásobování měst, O růži
obličejové s hlediska hygienického, Hygiena svalstva a j. v. Příspěvek k poznání
podstaty spalniček a spály (1900), Ueber akute Exantheme. Neue Methode ihrer
Prophylaxe (1903), Zur Prophylaxe der acuten Exantheme (1903). V mladších
letech byl náčelníkem Sokdlstva na Moravě a ve Slezsku a napsal řadu odbornÝch
tělocvičných pojednání. Ottův Slovník.
Elpl Fr. Dr., zubní lékař v Libni.
* 10. února 1870 v Lišni u Brna, t 4. května 1904 v Libni u Prahy. Stu.
doval české gymnasium v Brně a medicinu na české universitě v Praze, kde
povýšen na doktora 30. září 1897. R. 1899 usadil se jako zubní lékař v Brně, a
r. 1903 v Libni. Vedle svého povolání byl literárně činným. Psal do Časopisu
českých lékařů. Samostatně vydal Zubní kurs (Brno 1900). Časopisy Morava a
Obzor přinesly jeho drObné práce belletristické a básničky. Mimo to sbíral po·
hádky a poVěsti v okolí Lišné, na jejichž základě vyšlo posmrtné dílo Sbírka po·
hádek a pověstí (Praha 1904). V rukopise zanechal dt1kladný spis o Lišni.
Ottův Slovník.
Engel Emanuel Dr•• lékař v Karlových Varech.
* 20. října 1844 v Praze, t 28. října 1907 v K. Varech, pochován na OIša·
nech. Otec jeho byl lékař. Studoval na akad. gymnasiu. Když r. 1859 měla být
pořádána slavnost Schillerova, sepsal proti n,í provolání. Pro tuto literární činnost
r;dsouzen na 3 dni do vězení a vyloučen z akad. gymnasia, takže mU3i1se odebrati
na !!ymnasinm piaristské. E. shromáždil kolem sebe něco starších gymnasistů ve
spolku "Vltavan", jenž se scházel v hostinci tl Lajblů v Žitné ulici. K jeho podnětu
sloučily se studentské spolky ve větší družstvo "Ruch", jež r. 1865 po matu·
ritě najalo místnost v Bartolomějské ul. vedle polic. řiditelství, převzalo od Va·
lečky časopis Lumír a r. 1868 vydalo almanach Ruch. E. byl předsedou toho
spolku a mezi první záslužné činy členů jeho byla reorganisace akad. čten,

5ii
spdlku. E. vydal samostatný svazek "Básní", jež dedikoval svému vychovateli
musejnímv biblíotekáři Vrťátkovi. Jsa povýšen 8. listopadu 1868 za doktora
lékarshí, stal se sekundárním lékařem ve vše ob. nemocnici a puzději asistentem
v č. porodnici. Na to přijal místo vychovatele u ruského barona Dervisa, s jehož
dvěma syny v I. 1875-81 mnohé cesty konal po Rusi, Švýcarsku, Italii a Francii
a osvojil si dokonale ruštinu a frančinu. V Nize nákladem bar. Dervisa zřídii
český orkestr, řízený Kar. Bendlem a v Paříži stal se jednatelem české besedy
v Palais Royal, kde scházeli se Brožík, Hynais, Ondříček atd. V letech 1871--73,
1875--79 a částečně 1881-83 dleli v cizině. R. 1883 usadil se v Benešově jako
prakt. lékař. Téhož roku zvolen za skup. Benešovskou do sněmu jako samostatný
kandidát. Při říšských volbách r. 1885 zvolen za město Benešov rovněž jako
samostatný kandidát. Když 16. května 1887 došlo ve Vídni k rekonstrukci českého
klubu následkem neblahého sporu o význam slov Dr. Riegra "o sbírání drobtů pod
stolem", vyloučeni byli Engel, Vašatý, Kounic a Grégr z klubu. V lednu 1888
sedm mladočeských poslanců říšských ustavilo se v klub a E. zvolen za předsedu.
E. v květnu pedal návrh o protokolování českých řečí. Když po nových volbách
r. 1891 poraženi Staročeši, stal se E. předsedou klubu říšských neodvislých
poslanců, jichž bylo 35. Nelze upříti, že moudrému řízení českého klubu Englem
přičísti lze, že nastal nám ve Vídni příznivý obrat a nastoupila 2. října 1895 vláda
Badeniova. V sepsání jazykových nařízení vedle Kaizla a Pacáka měl největší
účast. Když r. 1900 byla říšská rada rozpuštěna, více do sněmovny po!llaner:ké
nekandidovaI. Usadiv se v K. Varech r. 1892. vykonával tam lékařskou praxi a
stal se středem tamní Slov. besedy. Zákeřná choroba jaterní znetvořila statnou
postavu, jež každému byla známa z Brožíkova obrazu v podobě Husa. -
Nový český sněm. Almanach sněmu král. Čes. Ottův Slov. Čelakovský v Osvětě
1908. Zájmy lék. 1907 č. 9. Nár. album. Parl. Rukověť. Osvěta 1912.
Engel Josef Dr., p,rof. univ. v Praze.
* 8. března 1796 v Praze, t 17. ledna 1845 v Praze. Syn kup,ce. V I. 1815--19
studoval lékařství v Praze. Dne 3. února 1821 dosáhl hodnosti doktora chirurgie,
dne 21. srpna 1824 doktora lékařství, dne 30. října 1824 hodnosti mistra očního
lékařství. V únoru 1817 byl chirurg. praktikantem, v únoru 1818 podranlékařem
a r. 1820 druhým ranhojičem, v červnu 1822 jmenován asistentem chir. klíniky.
V březnu 1826 svěřena musuolentura theoret. chirurgie a 2. ledna 1827"na nějaký
čas také řízení chir. klíniky. Neiv. rozhodnutím ze 14. prosince 1827 jmenován skut.
profesorem theoi"et. chirurgie. Dne 3. února 1835 stal se profesorem the'lr. lékařství
pro ranhojiče. Mimo disertační práci k dosažení doktorátu Animadversiones
in curam prophylaeticam tetani traumatici, adnexa morbi hujus sanati hist,)ria.
r. 1824 uveřejnil pouze v Med. Jahrbiícher des oest. Staates Zprávu z chir. kliniky
v Praze z doby' své asistentury, nemaje snad ku psaní jiných prací dosti času, poněvadž
byl hledaným lékařem praktickým. Byl zakladatelem Matic~ české. E. hrl
postava vznešená. Přednášky jeho korrektní, systematické, svědčící o vědecké
vzdělanosti. Při výkonech operativních byl velice obezřetn,ým. klídným, skorem
bojácným. E. byl posledním samostatným profesorem theoret. chirurgie, nebof nejvyš.
rozhodnutím z 31. března 1833 byla stolíce theor. chirurgie změněna a nařízeno
profesoru prakt. chirurgie také vědu přednášeti, jak to ,bylo před r. 1808.
Weiss, Dějiny chir., Riegrův Slovník.
Erpek Antonín Dr., praktický lékař v Praze.
* 17. ledna 1843 v Soběslavi. Studoval gymnasium v J. Hradci a lékařství
v Praze. R. 1866 jako medik ve 4. roce byl činným jako asistent prof. H~rmana za
války ve vojenských nemocnicích a hlavně v šlechtické dlistojnické nemocnici
v Kinského vme na Smíchově (nyní národopisné museum). R 1868 8. dubna povýšen
na doktora. Po té byl čtyři léta sekundárním lékařem na rozličných odděleních
ve všeob. nemocnicí. Studoval, pak delší dobu ve Vídni, v Berlíně, Lipsku
a Heidelbergu. R. 1871 za války francouzské byl činným jako stipendista Krumbholzovy
nadace v nemocnicích vojenských zejména v barácích dráždanských, lipskÝch
a berlínských. Potom byl 6 let asistentem chirur'lické kliniky prof. B1ažiny.
Přispíval pracemi do Čas. lékařů a usadil se po 10 letÉ' činnosti v pražské všeob.
nemocníci jako pr.'\ktický lékař v Praze, kde těší ~e oblíbě. Byl spolupracovníkem
Eiseltovy Odborné pathologie, kam napsal ro2!ličné statě z oboru chirurgie a gvnl\ekologie;
Sněť špitální. Tá!ovitost a hnisavost krve. Infuse, transfuse krevní,
Pištěle pochvové. Do Čas. lék. napsal z oboru vnitřního lékařství, lékařství soudního
a z chirurgie, tamtéž feuilletony z cest a sice: žloutenka z neprůchodností
průtoku žlučovodného(1870), Tuberculosis pulmonum acuta (18711, Lékařská
soudní zdání (1872), Příspěvek k vysvětlení § 155. lit. a) trestního zákona se stanoviska
lékařského. Ke kasuistice vykloubení v kloubu ramenním (1873), Lékařská
zpráva z ~ynaek()ll. oddělení prof. Strenga ve všeoh. nemocnicí pražské za
r. 1876 (1877 s dr. Michlem). Riellrův Slov., Čas. lék. 1913.

59
Esop Jos. VácI. Dr., m. lékař v N. Bydžově.
* 6. ledna 1813 v Dašicích. u Pardubic, t 14. května 1880 v N. Bydžově.
Studoval gymnasium v Rychnově, filosofii a lékařství v Praze, kde r. 1840 dosáhl
hodnosti doktorské. Praktické působení počal ve svém rodišti, odkud r. 1842 povolán
za m. lékaře v N. Bydžově. Za dob studentských pokusi'l se též na poli
belletristickém r. i835 ve Květech Tylových, po sobě zůstavil nedokončený spis
o zelinářství, s nímž velmi rád se obíral a různé zápisky. Za let mladších líčastnil
se všeho, co k probuzení národu nebo v oboru zdravotním a politickém děllo se
v N. Bydžově a v okolí. Byl zvo'len též za purkmistra, okr. starostu a r. 1861 za
poslance zemského a říšského. Na jeho podnět zavedena kanalisace města a zřízena
veřej. nemocnice. - Riegrův Slov. Urbánkův Věstník 1880. Č. č. 1. 1913,
N. L. 7. ledna 1913.
Eysselt šl. z Klímpély Ad. Dr., c. k. okr. 'lékař v Litovli.
* 18. března 1875 v Pdličce. Povýšen 25. dubna 1899 v Praze. Byl externistou
ve všeob. nemocnici a r. 1902 vstoupil do stát. služby. Do Č. č. 1. napsal
Léčení endemického kretinismu substancí ze žlázy štítné (1906), Další výsledky
a pozorování při léčení endemického kretinismu substancí ze žlázy štítné (1909).
Fanta Kašpar Dr., asistent porodní kliniky prof. Fritze v Praze.
* 1792, t 8. října 1855 v Praze. Vydal r. 1851 spisek Břichořez porodní
aneb popis dvojího břišního útěžku mimomaterníkového a jich operace, v němž
vylíčeny jsou dvě laparotomie, Fritzem operovaných. F. nazval jeho methodu bříchořezem
slovanským a vypisuje výhody jeho proti jiným podrobným operacím.
Mimo to vydal téhož roku spis Mor, žlutnice, pitornice a úplavka a jejich léčení
kyslíkem. Ottův a Riegrův Slovník.
Feigl Gustav Dr., c. k. polic. lékař v Praze.
* 15. dubna 1870 v Příbrami. PromovalI 3. února 1894 na něm. universitě
v Praze. Bvl r. 1899 I. sekund. lékařem ve všeob. nemocnici. Do Č. č. 1. napsal:
Léčení blenorrhoey cervikální na základu antagonismu dle methody Landauovy
(1899). K as~anaci prostituce. První pomoc (1903). Léčení bubonů (1907).
Feistmantel Otakar Dr., profesor na české technice v Praze.
* 1848 v St. Huti u Berouna, t 10. února 1891 v Praze. Pocházel z rodiny,
jejíž jméno učinil populární jeho děd, herec posud v paměti Pražanů žijící. Odbyv
gymna,sium piaristické, hned na počátku studií universitních r. 1868 počal pracovati
při museu jako kdysi jeho otec Karel, kterým byl nejvíce povzbuzen k studiím
fykpaleontologickým. Zaměstnávaje se v museu sbírkami šternberskými,
vedením prof. Friče a Krejčího, konati počal vycházky zoologické a r. 1871 počal
se ODírati florou kamenouhelnou a permskou, podnikaje také první cesty studíjní.
Konče r. 1871 lékařská studia, odebral se do Vídně, kde připravoval sbírku
fossilního paliva v zemích rakouských, a setkav se tam s uČencem z Indie pocházejícím,
poprvé byl důtklivě upozorněn na působiště, jaké by se jeho bádáním otevřelo
v Indii, kde tou dobou v Kalkutě byl náš krajan dr. Stolička chefem výzkumu
geo'logického, vládou an\!lickou nařízeného. Ten již r. 1874 zemřel, dosáhnuv
sotva 36 let. V čas jeho smrti F. jíž byl odhodlán dáti se jeho cestou smělou, lIad
míru vábivou i krásami přírody i kořistí vědeckou, ale neméně nebezpečnou, ano
osudnou. Byv r. 1873 .prohlášen doktorem lékařství, trávil ještě rok ve Vratislavi
pořádáním sbírek, ale v březnu 1875 oct! se v Kalkutě, kde strávil' s malým přerušením
8 let. Bylo mu překonati nemalé svízele nezvyklého ponebí a neznalost
řeči obyvatelstva. Záhy však byla v plném proudu jak vědecká práce jeho, tak
soukromá činnost, kterou Meděl vytěžiti z pobytu v Indii co největší výh')dy jak
pro své vzdělání tak pro své krajany. Proto mohl již po 3 letech r. 1878 za tříměsíční
dovolené v Praze uspořádati celou výstavu předmětťt. kterými jeho ochotným
prostřednictvím rozmnožil své sbírky V. Náprstek. Za d9Jšího pobytu v Indii
měl dráhu značnč schůdnější a působení ve velkolepém ústavě státním bylo mu
nevyčerpatelným zdrojem požitků a základem ve'liké pověsti vědecké. Úkolem
jeho bylo spravovati sbírky paleontologické. Do publikací ústavu podával práce
o fossilních rostlinách vrstev Gondwanských. Při tom vykonal celou řadu znamenitých
cest, které nebyly pouze důležity vědeckým užitkem, nýbrž také nad
míru zajímavy přírodními, národopisnými a historickými obrazy, které mu po
všechen život tanu'ly na mysli v upomínkách nevyhladítelných. Úmrtí J. Krejčího
učinilo konec tomuto závidění hodnému působení. Povolán jsa za jeho nástupce
v profesuře na české technice, r. 1883 vracel se do Prahy s velikým nákladem vědeckých
sbírek, větší však ještě kořistí vlastního pokroku vědeckého, jako učenec
neobyčejných zás1luh o rozvoj svého odboru a jména evropského. Nebyl však
pouze ozdobou vysokých škol pražských, nýbrž nad míru horlivým, obětavým
učitelem mládeže, ano i vždy ochotným pomocníkem v popularisování vědy, k němuž
přispě'l nemálo výstavou sbírek svých, pořádanou po návratu z Indie r. 1884.

60
V literatuře anglické dílo jím vykonané nazváno bylo prací titanskou. F. nebylo
však ani souzeno, ukončiti 43. rok. Pobyt v Indii podryl jeho' zdraví a ustavičné
přepínání síl nesmírnou prací spůsobílo mu chorobu, která šlechetného učence
z nejkrásnější činností vyrvala na vrcholu zralého věku mužného. Vědecká eneq:~ie
jeho dovedla si zjednati působiště neobyčejně vzácné i literární světový rozhled
opravdu nevšední a jest našemu národu ztrátou nenah~aditelnou, že po přípravě
tak skvělé učenec po daleké cizině vážený působiti mohl ve vlasti pro
českou vědu a pro mladší pokolení naše jen několik zcela krátkých let. F. bvl
z vychovanců škdly, soustředěné při musejních sbírkách Pražských. Byl řádným
členem Č. akademie a Král. společnosti nauk a jiných společností domácích
i cizích. Zvlášť utvary kamenouhelný a permský staly se předmětem jeho bádání,
jak o tom svědčí mnohé práce jeho, z nichž uvádíme nejhlavnější: Ober Pflanzenpetrefakte
aus dem Nyřaner Gasschiefer sowie seine Lagerung und seín Verhiiltniss
zu den ííbrigen Schichten (Zpr. k. č. spol. nauk 1870),· Steinkohlenflora von
Kralup in Bbhmen (4° Pojedn. k. č. spol. nauk 1871), Oher Fruchtstiinde foss. Pfl.
aus d. bohm. Steinkohlenform (Zpr. k. Č. spol. nauk 1871), Ober die Steinkohlen··
ablagerung am Fusse des Riesengebirges (t. 1871), Ober Pflanzenreste aus dem
Kohlenbecken von Merklín (t. 1872), tiber die Periormation zwischen Budweis
und Frauenberg (t. 1872), tiber Fruchtstadien fossíler Pflanzen aus der bohm.
Steinkohlenform (Pojedn. k. č. spol. nauk 18721, tiber Baumfarrenreste des bohm.
Steinkohlen-, Perm- und Kreideform (t. 1872), tiber foss. Baumfarrenreste Bohmens
(Verh. der k. k geoL Reichsanstalt 1872), Beitriige zur Kenntniss d. Ausdehnung
d. sog. Nyřaner Gasschiefers u. seiner Flora (Jahrb. d. k. k. geoL Reichsanst. 1872),
Steinkohlen u. Perm. AbL in N. W. v. Prag (Pojednání k. č. spoL n. 1873), Das
Kohlenkalkvorkommen b. Rothwaltersdorf in d. Grafsch. Glatz u. dessen org. Einschliisse
(Zeitschrift d. D. geoL Ges. a Sitzb. d. k. G. d. Wissensch. 1873l, tiber den
Níírschaner Gasschiefer. dessen geot Stel1ung Ulld org. EinschL (t. 1873). R. 1873
ve Verh. d. k. Je geol. Reichsanstalt: tiber die innige Beziehung der bohm. Steinkohlen-
und Perform zu einander; Ober die Analogie d. drei Steinkohlenharze
Anthrakoxen, Middletonit u. Tasmanít, u. ihre vermeintl. Abstammung, Die Mischflora
d. Bohm.-Broder Ablagerung, GeoL Stdlung u. Verbreitung d. verkies"lten
Holzer in Bohm., tiber d. Steinkohlenablag b. Brandau im Erz.gebirge (Sitzb. d. k. b.
Ges. d. Wiss. 1873), iihersichtL D,'rstel1ung d. Fundorfe v. bóhm. Steinkohlenpetrefakten
(Lotos 1873), tiber d. Verbreitung u. geoL Stellung d. verkieselten Araukaritenstiimme
in Bohmen (Sitzb. d. k. b. Ges. d. Wiss. 1873). Beitriíge z. Palaeont.
d. Sphaerosiderite im Kohlengeb. Bohmens, nebst Bemerk. ííber die Sandsteine
daselhst (t. 1873), Studien im Gebietedes Kohlengebirges von Bohm. (Poj.
k. č. spo'!. n. 1874), Beitrag zur Palaeontologie des Kohlengeb. von Ober-Schlesien
fVerh. d. k. k. geoL Reichsanst. 1874), Beitriige zur Kenntniss d. Equisitcn im
Kohlengeb. (N. Jahrb. f. Min., Geol. u.' Pa!. 1874), Vorkommen von Noeggo rathia.
foliosa Sternb in Oberschlesien (Verh. d. k. k geo!. R. 1874), Ober das Vorkommen
v. Noeg. foL in Steinkoh:len~eb. v. Oberschíesien u. uber die Wichtí!!keit derselben
flir eine P""'allelísirung der Schichten mít denen aus Bohmen (Zeitschr. d. D. geo!.
Ges. 1875), Die Versteinerurtg der hOhm. Steinkohlengebirgs Ablagerungen {K"lsse1
4°, 298 str .. 63 tab. 1874-751. V díle tom shrnuta jsou rozsáhlá pozorování jeho
o kamenouhelném útvaru v Čechách. V Indii dovedl velikých zkušeností svých,
nabytých v Evropě, užíti při bádání v útvarech uhlonosných, geola!!icky nade vše
zajímavých a ve mnohém ohledu se různících od útvarů evropských. Platí to
zvlášť o t. zv. útvaru Gondwanském, mocné to soustavě vrstev uhlonosný:h, spočívajících
nad azoickými vrstvami a obsahujících zbytky rostlin a obratlovců pouze
sladkovodních. Nejcennějším plodem činnosti F -ovy o útvaru tomto jest velké dílo
The fossil flora of the Gondwana system, uveřejněné v Memoirs of the ges!. survey
of India (Ka~kuta, 4 sv. fol. se 153 tab. 1877-82). Po stránce palaeontohgické
a stratigrafické ličil Feistmantel v dille tomto s neobyčejnou důkladností a kritičností
různá pásma útvaru Gondwánského a stanovil postupný sled jeho vrstev,
jež částEčně náležejí době palaeozoické, částečně Triasu a Juře. Týž sled vrstev
s florou rázu mesozoického i ve vrstvách palaeozoických shledal ve vých. Australii
na základě poslaného materialu, o čemž vydal Palaeozoische und meso.20ische
Flora des ost!. Austra'liens (Kassel 1878-79. 30 tab. 4° vvznamenáno na světové
výstavě v Me>lbournu, první cenou za vědecké práce). Později svěřena mu
sbírka rostlin zkamenělých z Tasmanie, již popsal v díle Uhlonosné útvary v Tasmanii
(cenou poctěný spis kro č. spol. nauk 1890, 10 tab. a geo!. mapa). Výsledkv
bádání jeho o florách Australie i Tasmanie sneseny jsou v díle Geological anel
palaeontological relations of the coal and plantbearing beds of palaeozoic and
mesozoic a!!e in Eastern Australia and Tasmania (Sydney 1891). Různá pojednáni
uveřejnil v .Iahrbuch a Verhand!. d. k. geol. Reichsanstalt, Zprávy k. č. sPo!. nauk,
Zeitschrift d. D. geoL Gesellschaft, Journal of the Asiatic Society of Bengal,

61
Neues Jahrbuch f. Min. Geol. u. Pal., Records of the Geol. Survey of India, Proc. As.
Soc. Bengal, Geol. Magazíne, Lotos, Vesmír a j. Pojednání zeměpisná a cestopisná
uveřejní! ve většině českých denních listů, ve Světozoru, Lumíru, dále články v Čas.
Musea král. č., v Archivu zemědělském, Zeměp. Sborníku (některé z nich vyšly
samostatně, t. Východní Indie Britská r. 1886 a KHmatické stanice v Indii r. 1888),
Globus, Ausland atd. F. byl denem vrchní redakce Ottova Slovníku a odborn}'m
redaktorem geologie. Mimo vlastní obor přispíval tam články o Indii. Zabýval se
rád i kresbou a malbou krajin, staveb atd., zvlášť indických. Nahromadí! tak za
čas svého pobytu v Indii obrovskou sbírku krásných a. věrných náčrtů. O pobytu
v, Indii jedná ve spisku Osm let ve východní Indii (Praha 188'1) Do Cas. lék. napsal
1886: "O ch01eře v Indii a chování se nemoci té vůbec." Dcera jeho provdána
za prof. české techniky geologa ryt. Purkyně.
Ottův a Riegrův Slovník, Osvěta 11:192,Almanach č. akad., Čas. lék. 1891,
Nár. Album.
Felix Dr., prakt. lékař v Kraljevu (Srbsko).
Felix Jakub Dr., profesor, gen. řiditel rum. zdravf'tnictví v Bukurcšti.
* 6. ledna 1832 v Hořicích, t v ún~ru 1905 v Bukureští. AbsolvQval gymlla··
sium v Praze. Ve Vídni r. 1858 povýšen na doktora. lékařství. Ještě téhož roku
odebral se do Rumunska, kde s~ oddal studiu hygieny a činně se súčastnil organisace
zemského zdravotnictví. Byl r. 1860 jmenován profesorem hygieny a zdravotní
policie na, národní školz lékařské v Bukureští, věnoval se společně s Davilou
organisování civí!ní s1užby zdravotnické. V 1. 1865-92 byl hl. měst. fysikem, načež
povýšen za gen. řiditele zdravotní služby v Rumunsku. K. 1869, kdy byla národní
škola medicinská přetvořena ve fakultu, stal se univ .. profesorem hygieny. S této
stolice konal více než 30 let nejpoutavější a nejvíce navštěvované přednášky. R.
1900 opouštěje profesuru, stal se předmětem srdečných ovací veškerého studentstva.
R. 1869 obdržel rumunské státní občanství. Ve válce 1877-79 organisoval
část nemocnic pro raněné ve vnitru země, řídí! osobně vojenskou nemocnici v Turn-
Murgurele a transport raněných od Dunaje až k železničním stanicím. R. 1880
jmenován členem rumunské akademie. V 1. 1883-87 byl děkanem medicínské fakulty
v Bukureští. R. 1893 při mezinárodních zdravotních konferencích v Drážďanech
a 1897 v Benátkách býl delegátem království rumunského,' jakož i většiny
mezinárodních kongresú súčastní! se jako zástupce Rumunska. Jako odborný spisovatel
byl neobyčejně činný, zejména v oboru hygieny a demografie, Z jeho čel·
ných prací buďtež uvedeny: (; výživě rolníka (rumunsky 1861), Vyšetřování pe!!aéry
(rum. 1862), Rozpravy o hygieně

jmenován nádražním lékařem sev. záp. dráhy, později lé~ařem arcikn. rak. Ludvíka
Salvátora na panství brandýsském. Sokol 1884 č. 7, Ottův a Riegrův Slov.
Fiala Bohuslav Dr., externí lékař všeob. nemocnice v Praze.
* 9. července 1871 v Rychnově n. Kněžnou, 'r 21. srpna 1894 v nemocnici
v Praze. V rodišti také roku 1888 ukončil studia gymnasijní, maturoval s prospěchem
vesměs výborným, stár jsa 17 roků. Studia universitní vykonal v Praze
v :Ietech 1888-93. Odbyv veškerá colloquia, praktika a rigorosa s prospěchem
vesměs výtečným, promován byl dne 27. listopadu 1893 maje věku dvacet dva roky.
Ještě za studií byl horlivým spo'lupracovníkem Časopisu českí'ch lékaři!, referuje
z cizích časopisů lékařských, zejména německých a francouzských a překládaje
di'tležité články ze "Semaine medicínale" a jiných. Samostatně napsal do časopisu
pojednání k otázce o příčinách tak zvané spontanní luxace čočky oční (v červenci
1894 vyšlo), mimo to ještě před promoci z ústavu profesora Spiny o ch:lVání se
indichsíranu sodnatého vzhledem ku chromogenům organovým, nákladem české
Akademie (předloženo 28. října 1892). Téměř všichni profeSOři fakulty lékařské
předpovídali o něm, že bude badatelem svědomitým a nennavným. Zemřel 21.
srpna 1894 lobularním zánětem plic a nemohl splniti naděje při jeho nadání a
hnlivosti oprávněné. Nekrolog jeho přinesl Časopis českých lékařů 25. srp~a 1894
č. 34 a Osv,Ha 1895 str. 291. Byl též delší dobu korektorem časopisu. Měl vlastnosti.
které čini'ly ho společníkem milým a spolupracovníkem velmi vítaným. Výborné
vzdělání lékařské pojilo se u něho se znalostí různých jazyků a rychlost a spolehlivost
práce jeho provázena byla vždy ochotou a účinností neobvyklou. Znal
frančinu, rusky, polsky, anglicky a německy. A vše to v celek povahy ladné spojeno
bylo skromností a neznalostí vlastní ceny v dobách našich řídkou. Bratr jeho
MUDr. Bohumil jest obv, lékařem v Hluku u Uh. Ostraha na Moravě.
Fiala Kamil Dr., drujIý asistent lékařské polikliniky v Praze.
* 31. července 1880 v Praze. Povýšen tO. března 1906 na doktora. Byl až dn
dubna 1907 lékařem paroplav. společnosti rak. Loydu. Byl hospitantem české polikliniky.
Jest nad'lékařem v zál. u 8. pl. pěšího zem. obrany. Do Č. 1. č. napsal
Případ onemocnění mazových žlaz kožních,. vedoucího k atrofíckým jizvám (1910),
Studie o therapii sněhem kysličníku uhličitého v dermatologii (1910).
Fibich Richard Dr., c. k. horní lékař,. operateur a orthopaed na Břez. Horách
u Příbrami.
* 3. září 1876 v Praze. Syn hudebního skladatele Zdeňka Fibicha a 'Jperní
pěvkyně Nár. divadla Betty Fibichové roz. Hanušové. Přísl. do Nasavrk. Studova1
v Praze na akademickém gymnasiu a české lék. fakultě. Byl demonstrátorem
histologie a embryologie u prof. Dr. Rohona a subst. assiste!ltem expo pathologie
u dv, rady prof. Spiny. Po externování v Pražské nemocnici a čtyřech létech
strávených ve vojenfkých nemocnicích ve Vídni a Mostaru, operačním elévem Víde{lských
klinik, pak řídícím lékařem orthopaedického ústavu Schwarzova v Praze.
Nyní c. k. horním lékařem v Březových Horách. Napsal: Experimentální příspěvek
k poznání vlivu fradur na oběh krevní a teplotu tělesnou [Rozpravy české
akademie 1901, německy ve Wiener klín. Woch. 1902), "Beitrag ZUl' Kenntnis der
Histologie des hyalinen Knorpels" (Anatom. Anzeiger 1903). "Beobachtungen uber
eine Epidemie del' tropischen Malaria in Mostar" (Munch. med. Wochenschr. 1905).
"Experimentelle Untersuchungen iiber die Eimwrkung del' GastroenteroanastolUose
auf das Ulcus ventriculi" (Archiv f. klin. Chir·urgie 1906í přednáška o chirurgickém
sjezdě Berlínském), "Antwort auf die Einwande, "Clairmonts gegen meinen
Vortrag" (Arch. f. klin. Chirurgi~ 1908), ,,vrozená luxace kyčelní" (Souborný referát
v Čas. lék. česko 1908), "Gastroenteroanastomosa a kulatý vřed žaludeční"
(Čas. lék. čes. 1908, přednáška na sjezdu přírodozp. a lék. českých), ,,0 zkřiveninách
páteře, zvláště u dětí" (Lidové rozpravy lékařské 1908), "Die Bedeutung der sogenannten
Konkavtorsion fur die Therapie del' Skolíosen" (Deutsche Zeits::hr. WI'
Chirurgie, s'lavnostní spis na počest dv. rady Hochenegga 1909), "Styky neurologie
s orthopaedií" (Revue v neurologii 1910),',,0 příčinách nedostatečných výsledků
operativních při appendicitidě a jich vyvarování" (Čas. lék. česko 1912),
Překlad Dr. A. Buraczýnskčho "Návodu pro nosiče raněných" do češtiny. (Dvě
vydání 1903 a 1911.)
Fied,ler Fr. Karel Dr., prof. theor. a prakt. porodnictví v Praze.
t 17. ledna 1808 v Praze. V I. 1795-6 uveden v indexu lectionum jako univ.
profesor pro soudní lékařství zahrnující též předměty z ranlékařství, porodI'ietví
a zvěrolékařství. R. 1801 14. května stal se nástupcem Schmiedovým, prvním ranlékařem
F., dosud druhý ranhojič, který s ním sloužil, maje ročního platu z nemocnice
240 zl., 3 sáhy dříví a 18 liber svíček, později 120 zl. přídavek ad personam.
F. sloužil již 12 let v zaopatřovacích ústavech pro chudé. Měl též rozsáhlou pověst
jako lékař zručný a zkušený. V r. 1802-03 by: supplujícím profesorem theore-

63
tického porodnictví, které přednášel česky. Dne 7. července stal se skutečným
profesorem theoretického a praktického porodnictví. Po odstoupeni Anl()ldově
svěř

Fleischer Antonín Dr., prakt. lékař, c. k. vrchní zdrav. rada v Brně.
*17. února 1850 v Rovečíně na Moravě. Otec jeho byl tam více než 50 r.
evang. farářem, seniorem. Bratr botanika evang. faráře Bohumila v Sloupnici. Do
obecné školy chodil v Rovečíně a pak v Poličce. Gymnasium studoval v Těšíně,
medicinu studoval na universitách ve Vídni a v Praze, kde byl v r. 1875 promov.án.
Jako medik byl u prof. Blažiny fiskusem a jako doktor praktikova'i u profesora
Jaksche a jako asistentllí lékař v nemocnici vojenské v Praze. Již tenkráte byl
znám co entomolog a byl proto v létě r. 1875 od ministerstva vnitra vyslán na
Šumavu, aby studoval pohromu kůrovcovou po stránce přírodopisné. Při tom
nalezl v pralesích šumavských mnohé nové druhy broukú a některé, o kterých
se mělo za to, že již dávno by'li v Evropě vyhynuli. Výzkumy této cesty uveřejňovány
byly v různých časopisech, populárně ve Vesmíru a Laciné knihovně
pro lid. Mimo to podal referát místodržitelstvÍ, - V r. Hl76 stal se sekundárním
lékařem v porodnici v Brně, kde zůstal až do léta v r. 1878. V tuto dobu, když
nastala okupace Bosny, byl mobilisován a řídil po čas mobilisace filiálku vojenské
nemocnice v Giskrově ulici v Brně. - Po demobilisaci byl od r. 1878-1880
sekundárním lékařem v zemské nemocnici a v r. 1880 usadil se jako praktický
lékař v Brně. - U vojska stal se p1ukovním neaktivním lékařem u zemské obrany,
a jelikož něko'1íkráte po sobě byl povolán ku cvičení, postoupil mimo pořad na
plukovního lékaře I. třídy. V roce 1876 ze svazku vojenského vystoupiL Po 18
roků od r. 1891 byl členem zemské moravské zdravotní rady a v r. 1909 stal se
členem nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Po více než deset roků jest členem
rozhodčího soudu úrazové dělnické pojišťovny, a za horlivou činnost tamtéž byl
dne 2. prosince 191(1 Jeho Veličenstvem vyznamenán rytířským křížem řádu
Františka Josefa. Jako entomolog se zabývá hlavně studíem brouků fauny pa·
learktické a jest znám v celé Evropě. Jest kuratorem mor. zemského musea,
říditelem entomologického oddělení, a korrespondujícím členem moravské musejní
společnosti, čestným členem klubu přírodovědeckého v Prostějově, dále
jmenován zahraničním členem přírodovědeckého klubu v Petrohradé atd. atd.
Publikova'i celou řadu pojednání o broucích buď biologických neb popisných, "cl·
kryl na svých prázdninových výletech a popsal mnoho nových druhů, aneb odjinud
dostal a jiné autory na ně upozornil. Nejhlavnéjší jehp práce: Tabulky k určování
fauny paJearktické, Casaby oddělení "Scaritiny.", vyš'lo původně v češtíně
i němčině, bylo v Paříži od abbého Carneta přeloženo do frančtiny. Rovněž
přelc ženy jeho "Bestimmungstabellen des tríbus Liodíní" - do frančtíny a
angličtiny a jeho výzkumy biologické o rodech Liodes a Colon do němčiny a
frančtiny, a napsány o tom referáty ve všech entomologických časopisech evropských
a cizích. Všichni čeští entomologové neb jen sběratele broukli jSJU jeho
žáci, všem vždy jmenovitě minutie (malé brouky) určovaL Věda cizích entomologú
poctila jej tím zplisobem, že pojmenovala nově odkryté brouky jeho jménem.
I jeden rod (více by vůbec jich nemohlo býti) jmenuje se Fleischerella. Brouci
po něm pojmenovaní jsou roztroušeni po ce'lé palearktické fauně. Tak ku př.
Dyschirius Fleischeri Deville žije ve Francii, Enderocycla Fleischeri Tschitscherin
v Řecku, Scarite's basiplicatus v. Fleischeri Reitter u Samarkalldu v Sibiři, Caenoscelis
Fleischeri Reitter ve východních Uhrách, Caluocera Fleischeri Reitter
v Ddmacii, Pharus Fleischeri Weise v Řecku, Mordella aculesta v. F1leischeri
Emery na Moravě, Prosodes Fleischeri Reitter v Turkestanu etc. Dilacra Fleischeri
Epplbsh Mor. Jeho sbírka broukli patří mezi největší v Evropě a spravuje
ji sám, a rozmnožuje hlavně tím způsobem, že od různých sběratelá a i odborníká
nasbíraný materiál určuje a za to buď nové neb některé vzácné. druhy si, co
honorář ponechati máže. - Čítáť jeho sbírka 15.000 druhů ve 200.000 exempláříc.h
palaearktické fauny. Rovněž mnoho druhli neb vzácných místních odrůd sám popsal
v rázných entomo1ogických časopisech, na př. Carabns v. fossulifer FL Hung.,
Cymindis var. rubrotestacea Fl. Hung, Tyrus costatus FL Hung, Saprinus brunensis
Fl. Mor., Buprestís signatíceps Fl. Mor. Bohem., v bisornata Mor. Boh., v.
inframaculata Boh. Mor., v. sibirica Sibiria. Anthaxía semilimbata Fl. Amasia,
Drapetes v. immaculatus Fl. Hung, Choleva bihasica Fl. Hung., Platytarsus ornatus
Fl. Hung., Chrysomela v. violaceonigra. Již r. 1878 napsal do Časopisu lékařů
Lékařskou zprávu zemských mor. ústavá, porodnice a nalezince v Brně za r. 1877.
Ottův Slovník, Národní Album.
Folprecht Váco Dr., zubní lékař v Praze.
. * 24. srpna 1866 v D. Bousově. Povýšen 11. července r. 1893 na doktora
lékařství. R. 1895 byl nádražním, soudním, pokladničním a praktickým lékařem
v Turnově. Napsal "Zdravé zuby" (1906).
Formánek Emanuel Dr.. měst. lékař v Roudnici.
* 30. března 1840 v Hradci K., t 3. dubna 1890 v Roudnici. Studo dl
gymnasium v Králové Hradci a lékařství na universitě vídeňské, kde roku 1867

promoval. R. 1867-1868 byl asistentem na chirurgické akademii v Solnohradé,
od 1868-71 městským a praktickým lékařem v Litomyšli, v I. 1871-1890
v Roudnici nad Labem. Napsal řadu článků a pojednání odborných v Čas. lék.
čes. a řadu statí populárních v rozličných časopisech, zejména též v Paedag. Rozhledech.
Na střední hospodářské škole přednášel anatomii a fysiologii· zvířat
domácích. Byl to muž všeobecně vzdělaný, duch filosofický, přítel učitelstva.
Jeho syn Emanuel je univ. profesorem v Praze a dcera Marie provdána za
sekčního radl, v dvm. archivu ve Vídni Václava Kratochvíla. Paedag. Slovník.
Formánek E~anuel Dr., univ. profesor v Praze.
* 7. října 1869 v Litomyšli, co syn praktického lékaře Dra. Emanuela F.
Gymnasium absolvoval v Roudnici n. L., kde též maturitní zkoušku s výtečným
prospěchem s'kžil. Pak věnoval se studiu mediciny na universitě ve Vídni.
kde r. 1890 složil první rigorosum. V témže roce zemřel jeho otec a on
z rodinných důvodů pokračoval ve studiích na universitě pražské, kde
15. března roku 1893 byl na doktora veškerého lékařství promován. Již
během svých studií věnoval se speciellnímu studiu chemie a sice pracova.l ve
Vídni v universitní laboratoři pro užitou lučbu lékařskou d vor. rady prof. Dr.
E. Ludwiga a v hygienické universitní laboratoři dvor. rady prof. Dr. M. Grubera.
V Praze pracoval v laboratoři pro užitou lučbu lékařskou dvor. rady Horbaczevského,
kde od 1. dubna 1891 do 31. března 1893 co demonstrator působil. Od
1. dubna 1893 do 31. března 1894 odbýval povinnou službu vojenakau a navrátil
se potom do universitní laboratoře prof. Horbaczewského co assistent, kdež
setrval až do 31. ledna 1897. V tomto čase hleděl si přisvojiti důkladněji znalost
pharmakognosie v eniversitní laboratoři prof. Dr. Jiruše a bakteriolo~ie v hygienické
universitní laboratoři prof. Dr. G. Kabrhela. Po půl r. 1897 opustil laboratoř
dvor. rady Horbaczewského, poněvadž byl jmenován městským chemikem kráL
hlav. města Prahy. .Tako týž podnikl 4 měsíční studijní cestu do Německa a
Francie, kde hlavně chemické laboratoře jakož i potravinové laboratoře navštěvoval.
Po náuatu zařizoval pražskou městskou laboratoř pro zkoušení vod a
potravin, začež uděleno mu bylo zvláštní uznání městské rady. 1. října 1897 byl
jrr:enován vrchním inspektorem c.k. všeobecného ústavu ku zkoumání potravin,
kterýžto úřad p()dnes zastává. V této hodnosti měl opět příležitost zařizovat
novou chemickou laboratoř so zvláštním ohledem na potraviny. V roce 1898
habilitoval se co docent užité lučby lékařské při čes. universitě a v r. 1902
byla mu rozšířena venia legendi na toxikologii. Roku 1903 obdržel od c. k.
ministerstva knih, a vyučování cestovní stipendium a podnikl vědeckou cestu do
Německa. Roku 1903 občržel titul mimořádného universitního professora. Od'
r. 1910 je docentem chemie fysiologické a soudní na vys. škole technické. R. 1911
byI zvolen za poslance na říšskou radu skupiny Kolínské jako kandidát strany
národně sociální. Z vědeckých prací jeho uvádíme tyto: Tvoře:lí se kyseliny
mečové z kyam'etové kyseliny a močoviny. Česky: Chemické listy. Německy:
Ber. d. deutsch. Chern. Ges. 1891, O působení horkých lázní na vyměšování
dusíku a kyseliny močové u člověka, Čas. č. lék., 1892. Wiener Akad. d. Wissenschaft
1892, O účinku studených lázní na vyměšování dusíku a kyseliny mobvé
u člověka. Č. č. I. Zeitsohrift f. Physiolog. Chern. 1895, Příspěvek k charakteristice
některý"h alkaloidů a glykosidů, Č. č. I. Wiener Med. BliHter 1895, Příspěvek
ke studiu činnosti žlázy štítné. (~polu s Dr. Haškovcem.) Rozpravy
Č••sk. akad. cis. Frant. Josefa. Klin. Zeit u. Streitfragen 1895. O změnách krve při
křečích. (Spolu s Dr. Haškovcem). Rozpravy akad. 1896. Wiener med. BlitHer.
Příspěvek ku poznání kachexie strumiprivní, Rozpravy čes. akad. cis. Frant Josefa
1896. O ptomainech. Thomayerova sbírka přednášek 1896. O jedavat0sti
vzduchu vydýchaného. Rozpravy čes. akad. Archiv. f. Hygiene 1900. O účinku
solí amonnatých na oběh krevní a soustavu svalohybnou. Rozpravy čes. akad. cis.
Frant. Josefa. Archiv international de Ph arm. et Ther. 1900. Experim~ntální
vyšetřování o působení chloridu mono-, di- a trimethylaminu na oběh krevní se
zí'etelem na chemickou konstituci těchto sloučenin. Rozpravv čes. akademie. O působení
chlon,fc,rmu a choralhydradu na barvivo krevní. Č. č. '1. Zeitsi,hr. f.
physiot Chern. 1900. O účinku tetrainethylamoniumchloridu na oběh krevní.
Rozpr. Čes. akad. Arch. int. de Pharm. et Therapie 1901. O účinku cholinchloridu na
oběh krevní. Čes. akad. Arch. int. de Ph arm. et Therapie 1902. O účinku neurinchlcridu
na oběh krevní. Č. akad. Arch. int. de Pharm. et Therapie 1902. O dúležitějších
pochutinách 1905. Lidové rozpravy lék. O účinku formaldehydu 'la Pyridiu.
Ber. d. deutsch. chern. Gess. 1905. O therapeutickém účinku ledvinového extraktu
při chrenickém zánětu ledvin. Čes. akad. O nejdůležitějších pochutinách (1907).
O příčinách tetanie a kachexie thyreoprivní, v ruském jazyce 1911. Péís?~vp-k ku
resorbci " D,simalaci látek bílkovitých, v ruském jazyce, Vrač 1911. Kr:>mě toho
publikoval řadu statí z oboru chemie lékařské a toxikologie. Ottův Slov.
5

Formánek Fr. Dr., c. k. okres. lékař v Slaném.
* 5. května 1844 v Loucké na Roudnicku, t 22. května 1902 v Rivě v Tirolsku.
Studoval v Litoměřicích, medicínu v Praze, kdež r. 1871 povýšen na
doktora. Brzy po té usadí! se ve Slaném. Byl lékai'em nádražním, hutním, nemocničním,
potom městským lékařem a r. 1890 c. k. okres. lékařem v Slaném. Za
rok na to vzda'l se primářství v okr. nemocnici. Měl nemalé zásluhy, že zřízen
okr. chorobinec a sirotčinec. V sir0tčincí zastával úřad domácího lékaře. Byl
předsedou MěšL besedy, zasedal v městské radě i okr. zastupitelstvu a byl místopředsedou
obč. záložny. R. 1901 vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou.
Za jeho spolupůsobení pořádána v Slaném výstava 1880 a 1897. Byl předsedou
'lékařské župy slánské 1893-1900. Vědecky činným byl od let. Několik
krátkých statí uveřejní! v Čas. českých lékařů, v němž otištěny také auhreferáty
jeho dvou přednášek na sjezdu č. lékařů v Praze 1901: O léčení cholery a
o cukrovarnických odpadkových vodách. Čas. lékařil 1902. Nár. Politika.
Foustka, recte Faustka Otakar Dr., assistent při řád. stolici fysiologie na
c. k. české fakultě lékařské profesora Dr. Fr. Mareše, odborný lékař v Praze.
* 5. dubna 1875 na Král. Vinohradech. Příslušný do Trpína u Poličky.
Studoval na I. real. a vyŠš. gymnasiu v Praze, ve Spálené ulicí, kde r. 1893 maturoval
s vyznamenáním. Absolvoval studia na č. faku'ltě lékařské, po té i na filosofické
(přírodních věd, zvl. chemie). Hodností doktora lékařství dosáhl 4. října
1906. Ve fysiologickém ústavě působí od února r. 1901, s počátku jako demon·
strator, později jako assistent. Ještě za studií přeL'žíl Dra. A. Baura návod ku
první pomoci při úrazech, jenž s názvem "Malý Samaritán" samostatně vyšel.
Ve PWgerov(i sborníku "Archiv. f. die ges. Physiologie" v Bonnu vyš'la r. 1907 doc.
Dra .. Babáka a jeho práce experim. "Untersuchungen uber den Auslosungsreiz der
A tembewegungen bei Libellulidenlarven (u. Arthropoden iiberhaupt). Je spo'lupracovníkem
Časop. č. lékařů, kdež uveřejní! na pf. r. 1909 nekrolog. "Za Th. W.
Engelmannem", v r. 1910, 1911 a 1912 úplný podrobný referát o Osmém mezináL
kongresse fysiologickém ve Vídni, a j. V r. 1911 vyučoval fysiologií v Pokračovacích
kursech vzdělavacích pro středoškolské učitele tělocviku na Rusi
pořádaných, v Praze péčí České Obce Sokolské. V praktických oborech lékařských
vzdělával se na č. klinikách, na př. psychiatrické, otiatrícké, gynaekolog.
a zvláště dermatologické, kteréžto poslední studium konal též na derm. klinikách
vra·tislavské, berlínské a freiburgské. Zabýval se též fysiatrií. Vykonal více vědeckých
cest, z nichž největŠí v r. 1908 po všech' čelných fysiologických ústavech
a laboratořích Německa a Švýcar. Účastní se též odborného spolkového života;
v přítomností je starostou Spolku assistentů č. vysokých škol v Praze, předsedou
Bio1logické sekce Spolku č. mediků.
Frankenberger Otakar Dr., m. profesor na české universitě v Praze.
* 19. února 1852 ve Vysočanech. Studoval gymnasium v Praze. Věnovav
se 'lékařství v Praze, dosáhl hodností doktorské 22. pros. 1876. Byl asistentem
pathol. anatomie u Klebse, nadlékařem při okupací Bosny, 1880-86 hutním
lékařem na Kladně, 1886-91 panským lékařem v Měšicích. R. 1895 habíIitoval
se jako docent. R. 1903 jmenován mim. profesorem laryngologie na české universitě.
Od r. 1906 vede ústav pro choroby hrtanové při české fakultě lékařské.
F. je povolaným interpretem chorob nosních, hltanových a hrtanových. Vyšetřív
159 chovanctl pl'ažského ústavu hluchoněmých, zjistil, že hluchoněmost vrozená
je mnohem vzácnější, nežli se za to má. Práce jeho prozrazují odborníka, jenž
neunavně sleduje rozvoj svých věd. Sepsal pojednání O uměle vytvořených stenosách
tráchealních (Rozpravy akad. 1894), O nálezech bakterií v hrtanu (1904 a
1907), Sklerom hrtanu (1902), Hoření cesty dýchací u školní mládeže (Sbor. klinický
1902), O skléromu cest dýchacích, zvl. v čechách (Lék. Rozhledy) a,Pachydermia
l

67
laryngis (1900). Atresie obou chřipí (1903). O nálezech bakterií v hrtanu se zvláštním
zřetelem k bacil1u tuberkulosnímu (1904, 1907). Vrozená atresie hrtanu (1905).
O významu laryngologie a poměru jejím k povšechné medicině (1906). Příspěvek
ku diagnostice a therapíí chronických stenos tracheálních (1908). Poruchy ústroje
zro.hvého z chorob nosních, zvláště dutin pobočních (1910). Maligni granulom
(1912). F. konal četné cesty za účely vědeckými. Byl horlivě činným v životě spolk0
1J ém, zvláště sokolském a lékařském. Zvolen též za presidenta komory lékařské
pro království České 1901-04 a bylI předsedou její české sekce.
Nár. Album. Ottův Slov. N. L. 1912.
Frankl Ludvík August Dr., spisovatel ve Vídni.
* 3. února 1810 v Chrasti u Chrudimi, t 12. března 1894 ve Vídni. Z rodičů
židovských. Navštěvoval školy svého rodiště, kde tehdáž byl učitelem Filcík.
Studoval od r. 1823 v Praze a v Litomyšli. Básně Ebertovy a bližší sez.námení
s dějinami českými měly naň vliv. Již tehdáž sepsal několik básní: Agnes vort
Sezima, Wenzel der HeiJlige, pokoušeje se i v spísování básní jazykem českým.
Z těchto vytištěna pouze jedna Píseň ve Květech 1845. R. 1828 odebnl se do
Vídně, kde studoval medicinu. Zde vydal sbírku vlasteneckých básní Habsburgsli~d
(1832), kterou se seznámil s rozličnými výtečníky vídeňskými. R. 1857 povýš.:n na
MDr. v Padově. Cestoval v Halii, odtud se vrátiv, stal se sekretářem žid. obce
videňské. Od r. 1842-44 redigoval Sonritagsbliitter; časopis umělecký a 1848
politický. R. 1851 stal se řiditelem víd. hudeb. spolku a prof. esthetiky. R 1856
odebral se do Jerusalema zřídit ústav dobročinný, jaký zamýšlela Eliška Herzová.
Cestu tu vypsal v díle Nach Jerusalem (Lipsko 1858). Sepsal epos Don
Juan ďAustria (Lipsko 1846), Hippokrates u. die moderne Medicin. Satir. Gedicht.
(Wien 1853), Libanon (1855) a j. básně. Zur Geschichte der Juden in Wien (18'5·1).
Přeložil též srb. národní písně pod dozorem Kara Karadžiče Gusle (1852).
Riegrův Slovník.
Franta Jaroslav Dr., odborný lékař ženských nemoci v Praze.
* 19. října 1865 v Těšíně. Syn gymn. řiditele a spisovatele Ondřeje (t 1900)),
Příslušel do Rychnova n. K. Studoval od r. 1875 na II. real. gymnasiu v Praze.
R. 1883 věnoval se lékařství na české universitě, na níž dosáhl 13. června r. 1889
hodnosti doktorské. R. 1888 jako medik byl asistentem ústavu pro soudní lékařství,
od r. 1890 byl II. asistentem porodnické kliniky pro lékaře v porodnici,
r. 1893 asistentem gynaekologické kliniky ve všeob. nemocnicí, načež usadil se
jako odborný tékař v Praze. Vydal "Boubele měchožílové v těhotenství, za poredu
a v šestinedělí" (1901), Les kystes Hydatiques du Bassin et de ľAbdomen
(1903). Do Památníku č. akademie podal referát o gynaekologii v 1. 1818-98, do
Čas. č. lékařtl napsal r. 1893 Kasuistické a kritické příspěvky k řezu císařskému.
Za choť pojal Leuisu, dceru prof. Dr. Weisse, s níž má dítky Jaroslava, Miladu
a Louisu. Je bratrem poslance JUDra. Bohuslava F., rady zem. výboru a profesora
Karla a švakrem básníka J'lros1avaHiJberta.
Franz Karel senior Dr., lékař při uhelných dolech v Rosicích na Moravě.
* 24. září 182P v Pavlicích u Zno'jma, t 10. listopadu 1906 v Rosicích. Studoval
na gymnasiu brněnském, pak na universitě ve Vídni, kde r. 1856 doktorem
lékařství se staL Téhož roku povolán byl za tehdy panující epidemie cholery do
Rosic u Brna a trvale se tu usídlíL Vedle rozsáhlé činnosti jakožto lékař nádražní,
obvodní, uhelných dolů zbejšovských, panství a cukrovaru rosického účastní! se
živě ruchu kulturně-národního a přispěl nemálo k probuzení celého kraje. Za
zásluhy své zejména na poli humanity a v oboru školství zvolen byl čestným
občanem l'bce Zbejšova, města Rosic a vyznamenán zlatým záslužným křížem
s korunou. F. byl dlouholetým předsedou a později čestným členem tehdy utrakvistického
spolku obvodních lékařů markrabství moravského, ve kterém se zdarem
pracoval na zlepšení sociálního postavení členů jeho až do definitivni zákonité
úpravy plahl zemským sněmem moravským. Z literárních prací, jež v "Časopisu
lékařů českých", v "Memorabílien fur praktische Árzte" a jinde uveřejňoval uvádíme
následující: r. 1874 Náhledy o cho'leře a jejím léčení, 1875 Spáleniny následkem
tr-askavých větrů a kasuistika zajímavých případů, 1877 Ku kasuistice poraněných
prstů, 1878 Některé případy onemocnění pohrudničnich a poměr horníků
v kame"nouhelných dolech pracujících k prsním neduhům, 1880 Případ náhlé
ozhřivky u člověka a r. 1887 Případ paroxysmalní haemoglobinuríe.
Kukula, Rozvoj chir.
Franz Karel mladší Dr., c. k. vrch. štábní 'lékař 1. tř. y Praze.
* 18. března 1864 v Rosicích na Moravě, kde otec jeho lékařem byl. Po
skončených studiích v Brně odebral se do Prahy a promován tu r. 1888 na uni-

68
versitě české na doktora veškE"rého lékařství. Vstoupiv do služby vojenské, jm
nován byl téhož roku nad lékařem v nemocnici v Sibini, ne dlouho na to přebž.
ku pluku husarskému do Budapeští, kde na universitních klinikách, zejména vš,
v bakteriologické laboratoři proL Pertíka dále se vzdělával. Po krátkém poby
v Kecskemetu přidělen byl na dobu jednoho roku klinice pro nemoce vnitřní pre
Neussera ve Vídni, načež od r. 1895-1897 působil v Plzni v posádkové nemoc
nici a u doplňovacího okresu. Ocltud povo'lán byl do garnisonní nemocnice Č. 1 v
Vídni. Po 15 let byl tu chefem oddělení pro nemoci vnitřní a účastní! se též ruch
vědeckého zejména v oboru nemocí infekčních.{!a\{vykonával F. r. 1901 a 190
poprvé ve velkých rozměrech na zdánlivě úplně -idravýchvojínech injekce tuber
kulinové k účelům diagnostickým a překvapující výsledek pokusů těch podal dů
1ežitý důkaz o téměř všeobecné nákaze tuberkulosou u dospělých. R. 1908 vy·
pravena ministerstvem vojenství po návrhu a za účasti Dr. f. vědecká výprava
ke studiu každoročně v oblasti jaderského moře v létě se vyskytují:í epidemie
l. zv. psinky. Účastníky expedice sestá vající mimo jmenovaného z vojenských
lékařů Doerra a Taussiga zjištěno, že nákazu přináší jistý druh komárů pode jménem
pappataci známých; rovněž epidemiologie a pathologie nemoci té důkladné
prozkoumána. Na internacionálních lékařských. kongresech byl F. častěji referentem
neb súčastnil se přednáškami z oboru tuberkulosy, tak zejména na
mezinárodním kongresu hygienickém v Berlíně,._.Budapešti, na sjezdu združení
proti tuberkulose ve Vídni, Stockholmu, v Římě. F. je členem vojenské zdravotní
rady ve Vídni; dopisujícím členem internationálního spolku proti tuberkulose,
dále rytířem řádu Františka Josefa a železné koruny 3 tf. Od listopadu 1912 je
v hodnosti vrchního lékaře I. tř., velitelem garnisonní nemocnice č. 11 v Praze.
Mimo četných referátů po různých listech uveřejnil tyto lékařské práce: "Bakterio'logische
Untersuchungen uber die asiatísche Cholera" - Pester med. chir.
Presse 1903. - "Uber die Bakterien der normalen mannIíchen Urethra". Wiener
klinische Wochenschrift 1896 No. 28. - "KIínische Beobachtllngen wahrend einer
Masernepidemie etc." Wiener med. WochenschrHt 1899 No. 45-47. - "Die
Bedeutung des Tuberkulins fur die Fruhdiagnose der Tuberkulose und die erste
Bedeutung desselben zum diagnostischen Zwecke in der Armee." Wiener med.
Wchft. 1902, No. 36--38. --:- Franz a ryt. Stejskal: Ueber das Wesen der europaischen
Chylurie" Zeitschrift f. Heilkunde 1902, Heft XI. - "Beziehungen der
Lungentuberkulose zu funktionel'len" Storungen der Herztatigkcit." Referát VIr.
Sekce 14. interna!. kongressu pro Hygienu a Demographii v Berlíně. - Ve spolku
s Drem Doerrem a Taussigem: "Das Pappatacifieber" Leipzig u. Wien, Fr. Deuticke
1909. - "Welche Bedeutung kommt der TllberkuIinreaktion bei der B,:-
urteilung der Diensttauglíchkeit der Soldaten zu." Referát 16. internal. lékař.
§kého kongressu v Budapešti 1909. - "Ergebnis mehrjahriger Beobachtungen an
/tausend mit Tuberkulin zumdiagiióstíschen Zwecke injizierten Soldaten" Wiener
k'Iín. Wchft. 1909, No. 28.-.- Ve spolku s Drem Kolářem: "Zur Pathologie und
Therapie des--P-appatiicífiebers" Beiheft 2 zum Archiv fiir Schiff. und Tropenhygiene
1910, "Die Bekampfung der Tuberkulose in der Armee Oesterreich·Ungarns"
MiIitiirarzt 1912, No.8.
Frič Anton Jan Dr., prof. univ. v. v. v Praze.
* 30. července 1832 v P""aze. Dosáhl hodnosti doktora lékařství 5. máje
1860. Syn univ. prof. JUDra. Josefa. Bratr spis. Josefa a Vojtěcha JUDra.
F. záhy jevil náklonnost k přírodním vědám, v níž byl povzbuzován
Preslem, Amcr'lingen a Dr. Staňkem. Při zakládání sbírky českého ptaetva sebral
též .prostonárudní jména jeho, která 1850 uveřejnlI v lI1usejníku. Právnícká studia.
jež byl 1851 začal, opustil po 3 letech. Oddav se medicině, stal se kustodem
č. musea. R 1861 jmenován asistentem u proL Purkyné a dopisujícím člen~'1l geo!.
říš. ústavu ve Vídni. Konal cesty do Banátu, Srbska, Berlína, Drážďan, Vídně,
Pešti, Chorvatska, Dalmacie a 1860 do Francie, Anglie a Holandska. Vydal ná·
kladné. dílo o evropském ptactvu, spis České ryby. Sestavil Seznam ssavcctva
a ptact'Va, který se chová v českém museu. Roku 1862 byl vyslan od m.
Prahy do Londýna, aby na světové výstavě studoval učební pr )středky,
Vrátiv se, uspořádal s Vojtou Náprstkem I. prům. výstavu na Střeleckém
Ostrově a vydal zprávu o své cestě: Dvě cesty do Londýaa v Živě, kam pilně
přispíval. V březnu habilitoval se na pražské universitě co český docent pro porovnávací
fysiologií a anatomii, r. 1864 na technice pro zodlogii a palaeontologii.
načež r. 1865 stal se tu honorovaným docentem zoologie. R. 1871 stal se mimoř.
profesorem zoologie na universitě, a r. 1880 řádným. Když zřízena byla r. 1882
česká universita, přestoupil na českou fakultu filosofickou. R. 1886 a 1890 by1
děka.nem a 1892 rektorem české university. Od r. 1864 zabýval se co člen komitétu
pro výzkum Čech zkoumáním hlavně křídového útvaru v Čechách. Vedle
toho řídil práce zoologické sekce. V Archivu pro výzkum Čech uveřejnil v I. dílu

69
Palaeontologické bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového
útvaru a Palaeontologické zprávy, v II. dílu Zvířena kamenouhelného útvaru,
Obratlovci země české, O rybářství v řekách českých, Korýši země české. R.
1866 vydal illustrovanou brožuru O trichinách. Do Musejníku napsal články Ptadvo
města Prahy a Návrh k zřízení přírodnického Musea. R. 1867 uveřejnil v pojednáních
kráL Č. společnosti nauk Ober die Ca1Jíanassen der bohm. Kreídeformation,
1868 v Živě společně s Nekutem Korýši země české a co výsledek cesty
k světové výstavě v Paříži O dějinách práce. R. 1869 vydal v Matici Lidu
bohatě illustrovaný populární spis O vrstvách kůry zemské. Vy1Zonav téhož roku
cestu do Dánska, popsal ji ve Sborníku Živě pod názvem Cesta do Kodaně (1871).
R. 1870 jmenován byl řádným členem kráL č. společností nauk. R. 1871 vydal
Die Cephalopoden der bohm. Kreideformation s 16. litogr. tabulkami. kteréž dílo
s dr. Schonbachem započav, po jeho smrtí sám dokončiL Zkoumal též jezera
Šumavská a uveřejnil o tom zprávu ve spisech kráL č. spnlečností nauk. Snažíl
se rozmnc-žovatí umělý chov ryb v Cechách. Za zásluhy v tom ohledu odměněn
stříbrnou medailí. F. staral se o zvelebení sbírek Č. Musea. Mladým sílám poskytoval
všemožnou příležitost, by se ve vědách přírodních mohly prakticky
vzdělávati. Mezi českými přírodozpytcí ziev rázovitý a ojedinělý neúmornou
pílí ve svých půlstoletých pracích vědeckých, svou činností učitillskou
i praktickou. Jako zoolog uved1 se velkým dílem Evropské ptactvo
(1853-70), dnes ještě hledaným, jako palaentolog proslul po celém vzdělaném
světě veledílem o "Zvířeně lupků a vápenců permských", studiemi útvaru
křídového a monografiemi křídových ryb. hlavonožců a korýšů. Z jeho školy
,yšlo něko'lik generací zd",tných pr:>.covníků. Skrovné pracovny starého musea
na Příkopech byly semeništěm věd přírcdních, když nebylo ještě české university.
Sotva je populárnější české knihy oříroc1nícké nad jeho Malou geologii,
v níž učili se tísícové l?.iků. Museum kráJ. č. děkuje mu za největší část sbírek
hlavně geolol!ícko-palaeontologických, iež dí'lem se svými žáky ze všech končin
vlasti snesl, dílem od mecenášů dovedl získati (sbírka Zeidlerova. Barrandova).
F. bvl řiditelem zooL a ge?logicko-palaeontologických sbírek musea kráL Ceského .
.z jeho popudu vznikly v Cechách stanice pro výzkum vod, první svého druhu ve
vnitro7emí evropském. Po 30 let zasazoval se o povznesení rybářství, hlavně
o 7arybaf

70
nému vlastenectví podněcoval. V únoru 1848 uspořádána jeho péčí v Jihlavě
velká Nár. beseda, která k rozvoji národnímu velmi přispěla. Výtěžkem be.
sedy položen základ ke zřízení knihovny české při něm. gymnasiu, na němž F.
po nějaký čas od r. 1851 vyučoval češtině jakožto předmětu mimořádnému a
přednášel o dějinách české Hteratury. Věnoval se pak českému životu spolkovému.
Nemalých zásluh zjednal si jako předseda hospodář. spolku okresu jihlavského.
Při prvních volbách obecních počátkem let šedesátých byl zvolen do
obec. zastupitelstva a do m. rady, r. 1861 za poslance na sněm mor. za okresy
Jihlavu, V. Meziříčí a Třebíč. Přidruživ se k české menšině, hájil důrazně práva
své národnosti, při čemž neopomíjel ujímati se i záležitostí místních. R. 1862
složil mandát. R. 1866 podal císaři, jenž po válce do Jihlavy zavítal, první žádost
o rovné právo na školách a o zřízení české střední školy v Jihlavě .. Již před
tím koupil i dům se zahradou za tím účelem, aby tam zříditi mohl botanickou
zahradu gymnasijní. Když r. 1882 Ú. M. Š. v Jihlavě zřídila obec. šk,)lu soukromou
a opatrovnu, náležel k její štědrým podporovatelům. Když tato škola 1891
stala se veřejnou, složil 10.000 zl. ke zřízení budovy a vydržování české mateřské
školky. Pomocí Ú. M. šk. dobudován dům pro mateřskou školku r. 1895.
K jiným vlasteneckým, zejména vzdělavatelným podnikům osvědčil štědr,Jst a
nadchl příkladem i jiné k národní a humanní činnosti. Že český živel v Jihlavě
čím dále tím více platnosti nabývá, jest jeho přední zásluhou. Z literární činnosti
jeho sluší uvésti: Ober den Ref1exionsfingerkrampf oder Schreiberkrampf
z r. 1844 a pak O zdánlivé smrti a omdlelostech vůbec z r. 1851
Humor. L. 1888 č. 24, Světozor 1871, Osvěta 1896, Čas. lék. 1895, Ottův
a Riegrův Slov., Nár. Album.
Fiiguer Hynek Dr., obv. lékař ve Volyní.
* 9. července 1867 v Klatovech. Povýšen na doktora 19. března 1892. Pro·
vozoval praxi půl leta na Moravě, načež stal se továrním a prakt. lékařem ve
Volyní. Do Č. č. I. napsal r. 1911 Enchodroma multiplex digtti medii manus
dextrae.
Fuchs Alfred Dr., mim. profesor ve Vídni.
* v Karlíně. Otec jeho byl okr. lékařem. Studoval gymnasium v MI. Boleslavi.
Dosáhnuv hodnosti doktora lékařství, habilitoval se na universitě vídeňské pro
psychiatrii a nervové nemoci, kde r. 1912 obdržel titul mim. pr\Jfesora. Mimo
četné monog;rafie pochází od něho "Lehrbuch der Nervenkra:Ikheiten", jež
přeložena do angličiny a ruštiny. Byl domácím lékařem ministrů Kaizla,
Rezka a Pacáka. N. L., 6. dubna 1912.
Fuka Fr. Dr., lékař c. k. trestnice v Mirově.
* 1833, t 24. listopadu 1879 v Borech u Plzně. R. 1858 promoval v Praze.
Byl r. 1862 sek. lékařem v ústavu choromyslných v Praze, odtud r. 1868 se
dostal za lékaře c. k. trestnice v Mírově na Moravě. Když počal Čas. č. lék. vycházeti,
uveden jako stálý spolupracovník, jenž převzal stálé referování. Do
Čas. lékařů podacr tyto příspěvky: Z psychiatrických přednášek prof. KoslJa
(1865). Lékařské zdání o duševním stavu A. P. ve vyšetřovací vazbě jsoucího
pro uražení Veličenstva a rušení náboženství (1866). Případ choromyslnosti,
uveřejněn za příčinou zprávy v slovenských novinách (1868).
Fukala J. Dr., oční lékař v Pilzni.
Do Čas. lék. napsal r. 1891 Aetiologie skrofulosní konjunktivitidy u dětí
a příčina její tvrdošijnosti. Umělé dozrávání zákalu discussL Direktní extrakce
nezralých zákalů a cataracta secundaria, 1892. Léčba hlefaritidy, následného
ektropia po blefaritidě a ektropia senilního či sarkomatosního, O umělém uzrávání
zákalů čočkových a přímá extrakce některých katarakt, jež nikdy neuzrají
a r. 1893 Příspěvek k léčení ektropia senilního a vzniklého p') zánětu okraje
víčkového na dolejším víčku.
Funda Josef Dr., prakt. lékař v Praze
* 2'3. dubna 1834 v Dolanech u Kdlína, t 1. srpna 1900 v Řevnicích.
Studoval medicinu a dosáhl hodnosti doktorské 30. července 1859. Byl dlouhá
léta asistentem prof. vnitřních nemocí Hally. Usadi'l se v Praze, kde byl lékařem
velmi hledaným. R. 1872 stal se p::ažským měšbnem. R. 1896 vzdal se praxe,
Pod pseudo Pulda vydal několik divadelních kusů. mezi jiným výpravnou báchorku
Brněnský drak. Byl jeden z těch českých lékařů, kteří první provozovali
praxi lékařskou způsobem moderním po onom velkém obratu ve vědě medicínské,
jejž způseobHi dva slavní čeští rodáci škoda a Rokytanský. Dohrály svou úlohu
baňky, přestalo se pouštěti žilo11 a věda lékařská postavena na podstaf čistě vědeckou.
První žáci velkých učitelů stali se velice hledanými a práce jejich
lékařů, které vedla jenom zkušenost, empirie. F. přišel do praxe ozbrojen hojnými

71
vědomostmi, jež získal jako dlouholetý asistent pr'ozíravého a vážného vnitřního
klinika prof. Hally. Pro svou zběhlost ve vnitřním lékařství byl F. od svých kol-
'1egů často brán na poradu k těžkým případům v praxí. Zemřel svoboden a
učinil tyto odkazy: Svatoboru 2000 zl., Ú. M. Š. 3000 zl., N. J. Sever., N. J. Pošum.,
Sokolu v Praze, Hlaholu v Praze, pens. fondu č. žurnalistů, pens. fondu Máje,
spolku pro č. feriální osady, priv. sboru granátníků po 1000 zl., evang. ref. sboru
u sv. Klimenta v Praze, evang. ref. sboru v Libenicích a evang. tlívčímu sirotčinci
v Krábčicích po 3000 zl. Vlastenecké odkazy ty činí celkem 2'2.000 zl.
Čas. lék. 1900, Osvěta 1900,Ottův Slovník.
Galaš Jas. Heřman Agapít, vrchní ranhojič v. v. v Hranicích.
* 4. dubna 1756 v Hranicích, tIS. února 1840 tamtéž. Obrátiv se k umění
lékařskému, povýšen byl 1788 za vrch. ranhojiče, později za příručníka lékařského
u gen. štábu a vyslán do Uher, aby tam přehlížel voj. nemocnice a učitelské ústavy.
Oslepnuv, odebra!l se na odpočinek do rodiště. Pozdraviv se, obíral se stále literaturou
a skutky milosrdnými. R. 1817 založi'l obec. knihovnu ,o 1000 svazcích.
Podporoval mládež chudší a učitelstvo a odkázal jmění obci na zřízení nemocnice.
Při pracech literních přihlížel k tomu, by jimi krajany k vědomí národnosti a minulosti
své přivedl, je vzdělával a obveselil. Skládal nábožné i světské písně pro
lid, spisoval povídky a pojednání k děje-, místo-, národo- a životopisu domácímu
se vztahující, jakož i knížky obsahu náboženského, mravného a léčitelského.
Sbíral památky děje- a místopisné v jazyku českém, německém a latinském. Jeho
básně vydal přítel Tomáš Fryčaj v Brně 1813 v 5 odděleních pod zménem Muza
Moravská. V spisku tomto, jenž na Moravě vůbec znám a svého času velice
oblíben byl, třeba že v něm není vyššího básnického ducha a formální uhlazenesti,
snažil se vylíčiti G. ráz a povahu lidu moravského v písních, zvycích, žertech
a jiných kusech. Toliko litovati jest, že nesoudný vydavatel bez vědomí skladatelova
vložil do nich též některé písně nemotorné a necudné. Jak neunavně
pracoval na poli lliterním a to do poslední chvíle, tomu vyrozuměti z toho, že
sepsal výše 50 spisů, vytištěných dílem neb v rukopisu obsahu rozmanitého, totiž
lékařského, náboženského, filosofického, děje-, národo-, místo- a životopisného
a jinak poučného a kratochvílného. Z tištěných prací připomínáme II. díl Muzy
Mor., obsahující parabole a paramythie (1852), Geschichte der Stadt Weisskirchen
(1836), Tajemný dub (1803), Sjezd bohů arkadských (1828), Anatomisch··
pathoL-Beschreibung der Hohlader (v pojednáních Josef. akademie), kusy v Hyllosu
a Hesperusu. V rukopisu nechalI: Muzy Mor. III. díl, Má vlastní biografie,
Paměti m. Hranic, Učení Moravané, Mytické povídky mor. Slovanů, Jádro mor.
příběhů, Jahody z histor. obory, Nábožné písně, Musa betlémská, Der Berg Rad- .
hosst u. die darauf wohnenden Walachen, wahre Arcadier Mahrens, Verzeichniss
der Oberreste der ehemaligen Ritterburgen in Mahren (též česky), Geograf. Bemerkungen
uber Ungarn, Kurzgefaste Geschichte der Anatomie, Ober J. A. Komenský,
Notizen das Judenthum betreffend, Sammlun~ der Diplome u. Privilegion
Weisskirchens, Scuta nobílíum Hranicensium atd. Zřízen mu pomník.
Přecechtěl, Výtečníci a Plutarch. Nár. Album. Riegrův a Ottův Slov.
Gallus (Ha~el), mistr, kanovník a profesor matematiky a hvězdářství na
universitě v Praze, okolo r. 1365.
Byl znamenitý hvězdář svého věku. Veřejně přednášel o rozmanitých a
strašných polohách hvězd. Předpovídal dle skupenínebeských těles veliké povodně,
kterými Čechy skutečně mnoho trpěly. Jsa blízek Karlu IV., radil mu,
aby nezakládal N. Město za Hradčany na rovině Bubenečské, jak král učiniti
zamýšlel, nýbrž mezi Vyšehradem a Vítkovem, prorokuje, že bude St. Město vytopeno
a M. Strana že popelem lehne. Napsal dle udání Lupáčova mnoho knih,
o nichž se však s jistotou říci nemůže, byly-li později vytisknuty čílí nic. Jen
jakýsi mnich Františkánský vydal v 15. věku sbírku medicínských a chirurgických
spisů, v které uvádí traetatus urinarum magistri Galli venerabílís quondam
canonici Pragensis. Riegrův a Ottův Slov.
Gliicksmann Eduard Dr., panský a lázeňský lékař v Luhačovicích.
* 1865 v Nymburce. Studbval na české universitě v Praze. a promoval
tamže 16. června r. 1.890. Po čtyrleté nemocniční službě na Vídeňce ve Vídni,
kdež byl pilným pracovníkem v českých spolcích a zcestovav před tím četné
lázně II nás i v cizině. nastoupil v r. 1895 místo lázeňského lékaře v Luhačovicích,
kdež bylo tehdy ještě vedení německé. - Cílevědomou prací a čilými styky
s českým lékařstv\"m zdařilo se mu přivésti zde český živel k platnosti. Tím předpracoval
vydatně k tomu, že v roce 1902 mohl český kapitál zaved'~ní MUDra.
Fr. Veselého Lázně Luhačovice do českých rukou přejmouti. ~ Mimo drobnější
práce a referáty, uveřejnil objemnější práci "Anatomie střevní" v Čas, Č. lékařl'1
r. 1909 a Letní průjmy v lázeňských místech (1912).

72
Golubinin L. J., docent v Moskvě.
Do Č. č. 1. napfal r. 1897 O příčinách chlorosy na základě klinického pozorování.
Gottlieb Ign.ác Dr., obvodní lékař v Bestvíně u Cholěboře.
* 1854 v Kasejovicích. lsraelita. Do Čas. lék. 1889 napsal: Ještě něco
k úvaze o zákonu zdravotním na Moravě.
Gottfried Veleslav Dr., prakt. 'lékař v Praze-VII.
* 19. prosince 1863 v Praze. Otec jeho Veleslav byl radou zem. soudn.
Dosáhnuv 22. listopadu hodnosti doktorské, byl asistentem anatom. ústavn
v Praze. Složil charži pluk. lékaře a r. 1908 usadil se jako prakt. lékař v Praze.
Za choť pojali Zdeňku roz. Bártlovu a má dceru Zdeňku. Do Čas. č. lék. napsal:
K anatomii cév dutíny břišní (1884) a O volných cévách dutiny břišní (1885). Ve
Sborníku lék. II. 1889 podal z ústavu pro normální anatomii prof. Steffala "Příspěvek
k anatomii ossiculum lenticulare Sylvii".
Grass Kar. Dr., ředitel lázní v, šternberku u
R. 1853 povýšen na doktora. By'! usazen ve
~píval již r. 1863.
Greif Jos. Dr., prakt. lékař v Chicagu.
Slaného.
Slaném. Do Čas. č.
I
* v Hostomicích, kde otec jeho byl statkářem. Bratr minist. rady Emanuela.
Studoval medicinu v Praze, kde povýšen na doktora. R. 1907 odejd do Amerikv
a usadil se v Chicagu. Byl prvním dirigentem (\rch'~strálního sdružení v Praz~.
Je hudebním skladatelem.
Gregor Josef Dr., primář nemocnice ve Vsetíně (Mor.).
* 4. února 1877 v Praze. Syn býv. primátora architekta Čeňka. Studoval
zde gymnasium i medicinu a promoval 18. července 1904. Byl pak lékařem na
poliklinice v oddělení prof. Hnátka a externím lékařem očního oddělení prof.
Deyla. V září 1904 stal se sekundářem v okresní nemocnici v Něm. Brod~ u pri.
máře Dr. Zahradnického, kdež se v dubnu 1906 stal sekundářem prvním, kteréžto
místo zastáva'i až do října 1910, kdy zvolen byl primářem všeob. v('ř. nemocnice
ve Vsetíně na Moravě. Z liter. prací jeho uvádíme: O narkose kyslíkochloroformové,
Čas. lék. č. 1906, Několik zajímavých případú operovaných v nemocnici
německobrodské, Operace hernií v německobrodské nemocnici r. 1905
(t. 1907], Několik chirurg. případů z nemocnice německobrodské (t. 1908) Tisíc
laparotomií v nemocnici něm.-brodské (předneseno na TV. sjezdu Č'cs. lékařú a
přírodozpytců).
Grégr Eduard Dr., majitel tiskárny v Praze.
* 4. března 1827 v štýru (H. Rak.). kde meškal jeho otec, syn mlynáře
v Březhradě u Kr. Hradce, jako geometr při c. k. katastru, t 3. duhna 1907 v Čtvrkc1ech
a pochován v Hradišti - Lštění. V Riegrově a Ottově Slovníku je udán ne·
správně rok narOZE:ní.Sotva rok starý pi"išel do Čech, kde jeho otec, stav se polesnýmv
Písku, trvale se usadil. Prvního školského vychování dostalo se mu na
obec. škole semické u Písku, odkud přešel na gymnasium písecké. Absolvovav
2 rcčníky filoscfie ve Vídni, přešel po r. 1848 na medicinu v Praze. R. 1854 13
října promován za doktora. stal se asistentem prof. Purkyně. R. 1858 habilitoval
se za docenta lékařské fysiky, maje lÍmys[ věnovati se pr0fesuře, za
kterýmž účelem podnikl 1860 vědeckou cestu po západní Evropě.' Avšak politické
události r. 1861 strhly ho do politického proudu. Vzduv se docentury, vstoupil
do redakce N. L.. bratrem jeho Juliem založenÝch, a sta] se společníkem tiskárny,
která později sHtla se jeho majetkem. Jíž r. 1861 zvolen d" sněmu za okres Ledeč,
D. Kralovice, zastupoval místo poslance pozděíi za okres V. Mýto. Skuč. Hlin~ko.
R. 1883 přijal mandát do říš. rady za okresy podřil)ské a 1898 stal se přísedícím
zem. výboru. Před r. 1861 zabýval se výhradně studiem věd přírodních. Redigoval
nějaký čas s Purkyněm a Krejčím přírodovědecký časopis Živu a publikoval price
z oboru fysio](,gie na př. Darwín o vznikání rostlin 2 živočichů na naši zemi
(Květy), Lebky z Putimí (Živa), anthropologická studie Věčný boj rŽiva), O zvíř;otech
II látkách zvířecích v prtlmyslu a řemeslech upotřebených (Škola průmyslova),
Úvahy o "yvínování se tvarů živočišných (program). Přispíval i do Ríe-
;,rovu Slovníku naučného. R. 1865 byl redaktorem Literární přílohy N. L a po dn.
bu uvěznění Julia Grégra i redaktorem N. L. V letech 60. a 70. 11veřejnil řadu politických
brožur. vztahujících se na politické otázky denní: K objasnění našich
domácích sporů (18741. Naše politika r1877). S10vo osudné, časová úvaha o jazykových
poměrech (1883). Jednotlivé jeho řečí otištěny ve zvláštních ntisdch.
na př. řeč o rozpočtové c1ebatč na sněmu 5. dubnA 1892. na říš. radě 24. únor;\
1893. Z činností jeho na poli národním uvádíme, že by! s Tyršem a Fiignerem zaklaclate'lem
Sokola y Praze, jehož prvním jednatelem se sta!. Též Ř~meslníckou
I
lék.
při-

73
besedu a Typogralickou besedu zakládal a mnoho let byl pi'edsedou těchto spolků.
Též spolek pro vydávání lacinÝch knih Matice lidu byl od něho založen a po celou
dobu řízen. R. 1869 zaloHI s Dattlem knihkupectví za účelem pěstování vzájemných
sytků mezi literaturami slovanskými a v seznamování Ameriky s nimi.
Od r. 1862 jest majitelem tiskárny, později i slévárny písem, zřízené púvodně
bratrem Juliem pod firmou Dr. Grěgr a Fr. Šimáček hla vně za tím účelem, aby
zde bez obavy, že zase budou vypovězeny, dále mohl tisknouti N. Listy, I "Politik"
počala zde vycházeti. Bratří Grégrové obrátrli na počátku své veřejné činnosti
pozornost na nedostatky české lliteratury, zejména odborné školské a hhděli jim
odpomoci. Jejich návodem vycházeti začaly: Bibliothéka klassikú řeckých a římských,
Sbírka. zákonů, Bibliothéka kupecká, Matice lidu, Poesie světová, Hálkovy
a NerudO'iY spisy, Historie literatury české, Malebné cesty po Praze, Mluvnice
latinského, řeckého, českého a ruského jazyka, Slovník. rusko-český. Z časopisů
založili a svým nákladem vydávali: Národní školu, Časopis lékařů českých.
Osvětu (SchL1lzoVL1), Besedu (Mikešovu), Besedu učitelskou, Sládkovy Květy a j.
Rovněž vyda'li řadu děl ruských i jihoslovanských. Co do politického směru přidržoyal
se C0 nejrozhodněji strany svobodomyslné, Jak na říšské radě tak na
sněmu stal se jejím iečníkem zvláště vynikajícím, jenž pro jovialní povahu svou
i u odpůrcú těšil se sympathiím. G. byl rozhodný odpůrce passivní politiky a při.
čiňoval se ze všech sil, aby ji učinil nemožnou na českém sněmu i na říšské radě.
Velké překvapení způsoba celé české veřejnosti, když v hrožuře Naše politika
prohlásil, že státní právo bez politické moci, která by mu dovedla zjednati platnosti,
nestojí ani za fajfku tabáku. Později prohlašoval se za nejrozhodnějšího
přívržence státoprávní myšlenky a na sněmu s bratrem .Juliem podával státoprávní
adressy. Když r. 1883 zvolen do říšské rady, ucházelI se o přijetí do klubn
Českého, byl odmítnut. Když však promluvil 26.. ledna 1884 památnou řeč proti
návrhu Wurmbrandovu, žádající uzákonění státní řeči německé, a sliboval, že
řádúm klubovním se podrobí, byl za člena přiiat. Později však r. 1887 spůs,)bil
rozpuštění klubu, když sdělil veřejnosti slova Riegrova, který si stěžoval, když
nepodařilo se nám pasivní odporem vydobýti si svých práv, že nyní mU3íme je
sbírati po drobtech. Od té doby s Englem. Vašatým a Kaunicem zůs\rrl mimo
klub společný. G. pojal za chof Antonii roz. švidrohovou, s níž měl děti Vladimíra,
Zdislava, mai. tiskárny, Břetislava, Viktora, Jarmilu a Olgu. Dr. Z. Tobolka vydal
Denník Dr. Grégra. - Nár. Album, Osvěta 1907, Čas. lék. 1904 a 1907, Riegnh.
Ottův a Stmčný Slovník. Nový český sněm, Zájmy lék. 1907 č, 1. Almanach říšské
rady, Parlamentární Rukověf, Almanach č, sněmu.
Grégr Prokop MUC., býv. řiditel "Nár. Listů" v Praze.
* 27. června 1868 v Praze. Syn JUDra. Julia a synovec MUDra. Eduarda,
Absolvoval gymnasium a lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Od le:lna 1897
dG r. Dto byl řiditelem Nár. Listů. Psal zejména č!Jánkv politické do Nár. Listů,
v poslední době do Samostatnosti a Českého Slova, O sobě vyda'l brošuru Jednojazyčnost
nebo dvojjazyčnost (Praha 19021. R. 1910 prodala rodina Grégrova N. 1..
družstvu, v jehož čele je Dr. Kramář. Za chof pojal Bertu Noback')v,:m, s níž
má syna Jaromíra. Ottův Slov,
Groh Fr. Dr., c. k. profesor ranlékařské školy v Olomúci.
Povýšen ve Vídni r. 1846 na doktora. Uveřejnil v Čas. lék. r. 1870 práci
Příspěvek k léčení zlámanin a jich komplikací. Autor na základě dlouholeté zkušenosti
podává tu praktické pokyny, obvazu Burggraveho, obvazu sádrového,
měnění ob,azů a pod. Kukula, Rozvoj.
Guldener 7 Lobes Vincenc li:duard Dr., vlic1ní rada a protomedicus ve Vídni.
* 13. dubna 1763 v Plzni, t 30. března 1827 ve Vídni. Studoval v Praze
lékařství a povýšen byl tam na doktora. Byl tu lékařem. R. 1802 šel do Vídně, stal
se vládním radou a proto medikem, Mimo pojednání vědecká sepsal Beobachtung
tiber die Krii.tze (2. vyd. Praha 1795). Vydal Plencizovy Krankengeschichten,
aus dem Lateinischen mit Anmerkungen (1793), Sammlung der Sanitii.ts- Verordnungen
fiir das Erzherz. Osterreich u" d. Enns (3-5 dí], Vídeň 1824--25),
jež před ním pořádal Ferro a po něm Biihme a J. J. Knoll.. Z rodiny této pochází
básník Sofonisby Bernard Guldener a nynější okr. starosta plzeňský JUDr.
Guldener. Riegrův Slov., Hirsch, Biogr. méd. IV.
Guttmann Viktor Dr., univ. docent v Prne-II., Elíščina 16.
* 20. května 1879 v Táboře, Dosáhl hodnosti doktorské v Praze 11. dubna
1905. Byl externím lékařem ve všeob. nemocnici. Nyní jest asistentem laryngolOgického
ústavu v Praze ar. 1912 habilitoval se pro nemoce hltanové, nosní cl ušní.
V Č. č. lék. uveřejnil: O obrně nervu zvratného (1906). Zpráva o činnosti v českém
laryngologickém ústavu prof. dr. Frankenbergra od 23. dubna do konce roku
1906 (1907). Zpráva z c. k. českého laryngologického ústavu prof. dra. Franken-

74
bergra za r. 1907 a 1908. Případ chronické difterie hrtanu. Léčení otitid hnisa.
vých jodalkoholem (1909). a léčbě tonsilitis lacunaris acuta pyocyanasou (1910).
a tracheo-, broncho- a oesofagoskopii (1911). Experimentální příspěvek v se..
znání funkce Ansa Galeni u psa (1912). Napsal též Lingua nigra (1911).
Haas Josef Dr., generalní štábní lékař v. v. ve Vídni.
Vyznamenán konturským křížem řádu cís. Fr. Jos. R. 1912 odešd na odpočinek.
-
Haasz Antonín D. Dr.,' primář české dětské nemocnice v Praze.
* 21.17. 1866 v Praze. Syn tajem. obch. komory v Praze Dr. Ant. a bratr vrch.
r. z. výb. Jaroslava. Jeho matka Anna byla roz. Nevuklova. Absolvovav Ilékařství
v Praze, povýšen r. 1889 3. července na doktora. R. 1890 byl výp. lékařem ambulatoria
pro nemoci dětské a r. 1891 kliniky pro nemoci dětské, od r. 1896-1900 byl
asistentem kliniky pro nemoci dětské. R. 1907 stal se primářem dětské nemoi'nice.
Je jednatelem Spolku pro zřízení a vydržování dětské nemocnice a chorobnice
v Praze, jest čest. členem společ. lékařů L'oeuvre d'enseignement médical complementaire.
Je členem představenstva lékařské komory a od r. 1912 pražským měšťanem.
Do Č. č. I. napsal s dr. Leop. Pokorným r. 1894: Pozorování v příčině difterie
a v příčině influenze u dětí na dětské klinice univ. čes. Karlo-Ferdinandské r. 1893
činěná a Kasuistiku zajímavějších případů na dětské klinice české university Karlo-
Ferdinandovy r. 1893 pozorovaných. R. 1895 podal tamže Kasuistické sdělení
z dětské kliniky. Sám napsal do Čas. lék.: Tuberkulosa, chrlení krve, smrt, malý
nádorek na tl'ntoriu u 20 měsíců starého děvčete (1894). Případ chylomího
ascitu (1896) a s Dr. Neureuttrem podal Zprávu ambulatoria dětské kliniky c. k.
české university za r. 1889 a 1890 (1890, 1891). Za profesorem dr. Neure~ttrem
(1899). Padesáté narozeniny prof. dr. M. Pešiny (1911). Zviláště záslužná činnost
jest Haaszova vychovávací. Živým slovem působil k vzdělání mladé generace
dětských lékařů. - Autobiografie: Jest mi líto, že při nejlepší vůli nemohu
napsati svůj živetopis. Chcete uveřejniti lékaře, kteří v literatuře, umění, vědě a
pelitice byli činni; nebyl jsem činným ani v jednom z těch odvětví, a proto mi
nepřísluší tilk čestné místo. Životopis byl by také krátký: narodil se, s B'Jží pomecí
dotloulcl zkoušky, Božím depuštěním aostal se do dětské nemocnice, a jest
ještě živ, p

75
Hacker Anton Dr., panský lékař ve Lnářích.
R. 1854 v Praze promoval. Byl lékařem r. 1865 ve Voselci. Do Čas. lék.
přispěl r. 1865 článke'm Tři případy vykloubení ramene.
Haering Vladimir Dr., prakt. lékař na Vinohradech, Korunní 50.
* 24. června 1882 v Benešově, kde otec jeho MDr. Vladimír byl lékařem
(* 25. list. 1850, t 26. února 1900). Povýšen v Praze 29. února 1908 na doktora.
Ryl externistou ve všeob. nemocnici. Zařaděn u vojska v hodnosti desátníka. Jest
1. sekundářem chir. oddělení v okr. nemocnici Vinohradské. Do Č. č. t napsal
s dr. Al. Záhořem Tuberkulosa srovnaná statisticky podle ~ateriálu českého ú-
stavu pathologického (1907). Když vypukla r. 1912 válka na Balkáně, odebralI se
na bojiště.
Hachla Jos. Dr., c. k. pluk. lékař u 9. pěš. pluku zem. obrany ve Vídni.
Jest internistou a hygienikem a liter. činným. Vyznamenán byl odzllakem
"signum laudis" pro zásluhy, jež si získali jako bakteriolog při tyfové epidemii
v Olomúci r. 1912. Když vypukla válka s Turky, odebral se na Balkán do Cheim·
pulu, kde meškal za líčelem bakteriologického vyšetřování cholery. Od krále
FErdinanda bulharského obdržel za potírání cholery v okupovaném území ryt.
kříž s korunou národního řádu "Mérite Civil".
Hájek z Hájku Tadeáš
(lat. Nemicus) Dr., životní lékař Rudolfa II.
* 1. října 1525 v Praze ze zámožného rodu městského, jenž už~val predikátu a
erbu, t 1. září 1600 v Praze. Vyučiv se ve své otčině latině ,a řecky i filosofií a
posllouchav matematiku a hvězdářství u Jana Hortensia a Mik. šuda ze Semanina,
povýšen 1550 14. července na bakaláře a 29. dubna 1551 na mistra svob. umění.
Zároveň obdržel povolení k veřejným přednáškám v Karolině. Chtěje od ciúncu
nových vědomostí nabýti, odebral se do Vídně, kdež pod slavným Ondř. Perlachiem
v zamilovaných vědách svých matematíce a hvězdářství se zdokonaloval.
R. 1552 studoval medicinu pod Fr. Emerichem a Wolf. Lazíem, a své spo'lužáky
k tomu naváděl, aby poslouchali matematiku, jimž on geometrii přednášel a
k vyšší matematice je zároveň připravoval. Odebral se s Pav. Dolzíem do ltalie,
povýšen v Bologníí za doktora medicíny. Seznamoval se se všemi znamenitějšími
muži, by v obcování s nimi nových nabyl vědomostí. V Miláně přijat byl od lékaře
a matematika Jeron. Cardana, který mu s ochotou spisy své k tisku chystané
ukazoval, nadarmo však žádán bylo ukázání Metoposkopiky, ježto ž~ od něho tiskem
vyjde, pověst byla dříve hlásala, a o které H. tíni. více dověděti se usiloval;
on sám o téže věci zevrubný spis sestavil, s jehož uveřejněním pouze na Cardanúv
čekal. Z toho soudil, že Cardanus o tom nic hctového nemá, pročež po návratu
do Čech vydal 1561 Aphorismos metoposcopicos, jež králi' Ferdinandovi 1.
dedikoval, o kterémžto předmětu, ač starým národúm známém, nikdo před ním souvisle
nejednat Ku knize připojil 48 obrazú lidských obličejú, při kterých zvláště
znamenal vrásky čelní, vysvětluje z nich povahu a často i osud osob těch. Mnoho
v tom ovšem přepjatého dle směru tehdejší doby, avšak i mnoho dobrého i jadrného.
Fysiognomická část této vědy mnoho přispěla Lavaterovi k vystavění jeho
soustavy. R. 1555 vrátil se do čech, kdež mu v Carolině svěřena stolice matematiky.
Aby posluchače k pěstování této vědy přiměl, měl veřejnou řeč o důleži·,
tosti geometrie a povzbuzoval Čechy k učetlí se témuž předmětu. Poukazoval
k tomu, že slavní krajané a předkové v něm již vynikali, zejména Váco Pisecký,
Hlavsa Pražský a Zikmund z Jelení, jež okrasou vlastí nazýval. Jenom 2 l1éta v ú-
řadě tom zústal. načež se oddal povolání lékařskému a spisovatelství. Překládal
Mathidlúv Herbář, jejž nákladem českých stavů 1562 vydal tiskem. V předmluvě
podotýká o obtížích, jež mu činila terminologie česká. neboť musel mnohé byliny
nolníkúm neb starým ženám předložiti, by vyzvěděl, jak v řeči obecné se nazývají.
Aby se krajanům, kteří spisy jeho vúbec chválili, ještě více· zavděčil, pokoušel
se o vyhotovení mapy země české. S některými někdejšími žáky cestoval
po Čechách a v některých kraiích již zaznamenával zeměpisnou polohu, jakóJži vzdálenost
od sebe znamenitějších míst i předložil králi práce své, nadívaje se, že se
mu od něho podj)ory dostane. Vida se v naději sklamána, a nemaje dost vlastních
prostředků, musil v pokračování v té práci ustati. Zanášeje se pak lékařstvím s velikým
štěstím, nezapomínal na astronomii, jíž se nejraději obíral. Vydal tiskem
některé astronomické rukopisy, k nimž přičinil učené poznámky. Brzy potom vydal
spis Vavř. Grylla a sladké a hořké chuti, k němuž napsal předmluvu, v které
se zasazoval proti mnohým předsudkúm z Aristotela váženým, napomínaje Učených,
aby nenásledovali slepě starých. nýbrž i ve vlastní rozum dúvěřovali. R.
1566 byl co lébř ve vojště ds. proti Turkúm. Stavové čeští, chtíce zásiluhy jeho
odměniti, povýšili ho na sněmě 1571 do stavu rytířského a jmenovali ho protomedikem
království. R. 1572 povolal ho Maximilian II. ke dvoru za životního lé-

76
kaře, kterýžto Mad i při Rudolft: II. zastával. H. jsa při osobě CÍsařově, zdržoval
se v Praze, ve Vídni neb někde v říši, avšak neopomíjel zanášeti se hvěLdářstvím.
V liste'padu i572 objevila se hvězda nová v souhvězdí Cassiopea, o které se u nás
i v cizině mnoho psalo. Popisy a výklady všech hvězdářťt předčil spis Hájki'tv
vydaný 1573 Že ale vysmíval se předsudku, jakoby hvězda ta mor, hlad, válku a
úmrtí zvěstovala, uvalil na sebe hněv některých polouč~'J.ých a Theod. Grami·
naeus z Rejna Kolína a biskup Vrl. Lindanus, psali proti němu. Lindanus v knize
Aquilo mysticus vypovídalo Hájkovi, že nemá žádnéh:J náboženství a přidržuje se
učení ďáblova. řl. jim neodpovídal. Kciyž ale jej k boji vybízeli, sepsal své ospravedlněním
pod názvem Aquilo historicus, jehož ale tiskem snad z úcty k bisk;,rpské
di'tstojnosti nE"vydal, nýbrž v rukopise svým nepřátelům odeslal. Do podobné
hádky zapleten byl s vlaským lékařem Hanibalem Raymundo-Zanim a s nizoLemským
doktorem Fil. FaucheJiem pro své Aphorismos metroposcopicos, které však
latinskou obranou po česku odbyl. Na cestách s CÍsařem seznámil se s Tychonem
de Brahe v Řezně, od kteréhož času si s ním dopisoval. Když Tycho Brahe přinucen
byl opustiti vqast, vyjednal mu lI. útočiště u Rudolfa II. SchválíI jej nejprvé
dvor. kancléři Jak. Curciovi. který pak do Dánska vyslán byl k Brahovi vyjednávat

77
Hák Ant. Dr., prakt. lékař v Mšeně.
* 1810, i' 1853 ve Mšeně. Byl nápomocen ku tvoření a zavedení českého
názvosloví v šermu a tělocviku, pilný rozšiřovatei českých knih a časopisů po
venkově, zakladatel měst besedy, která přešla v čten. spolek, .starosta Slov.
Lípy a spoluředitel ochot. divadla ve Mšeně. Na vše ob. sjezdu Slov. lip v Praze
1848 súčastnil se rokování a peticí stran opatření českých služeb božích ve Vídni,
nanhuje, aby tam nejen pro katolíky, ale i pro evangelíky duchovní potřeby v če·
štině obstarávány byly. Pro svou svobodomyslnost od jisté strany osočován, zvo~
len 1850 z~. obecního výbor a a radního. Přeložil frašku Zakletý princ od Plotz\;.
Riegrův Slovník.
Hála Ad. Dr., externista ve všeab. nemocnicí v Praze.
* 13. června 1875 v Praze, helv. vyznání. Promoval 11. července 1899. Do
Č. č. I. napsal Abscessus palpebrae superioris oculi sinistri et regionis zygomaticae
sinistrae s nálezem Klebs·Loflerova bacilla diphterie (1903), Bacillus chahzía a
jeho poměr k bakteriím koryneovitým (1903). Napsal: Beitrag zur Trachomfrage
in Bohmell (1904) a Traumatická neurosa oční (1

78
Ale brzy se našly staré dvorské dekréty, na jichž základě zapovídalo se H-ovi
odbývání kursů až i pod ztrátou diplomu. H. musí! k veIJ.ikému žalu posluchačů
nechati kursů, a1e těše se z podpory referenta Nádherného, který nové škole lékařs)l:é
v Praze klestí! cestu, ustanoven 1845 za vrch. lékaře klinického oddělení
pro prsní nemocí a za docenta. Brzy ustanoven za ,mim. profesora nemocí prsních
a nauky o auskultaci a perkusi. Takto se utvořila v Praze jakási filiálka
školy vídeňské. Posluchačů valně přibývéljlo, ba i nemalá část lékařů skoro ze
všech známých universit, kteří do Vídně putovali, také zde se ,stavěla. Mnozí tu
i na několik měsíců uvázli a čím dále tím větší díl v Praze déle setrval nežli ve
Vídni. Anat. pathologický ústav, kliniky prof. Oppolzera, Hamerníka a Pithy a
posléze porodnice byly střediskem těchto zde jindy neznámých posluchačů a l.ak
se jméno těchto učitelů rozneslo po celém učeném světě. R. 1848 H. beze všeho
přičinění uveden do říšského sněmu, kdež věrně přidržel se české pravice. R..
1849 převzal druhou medicinskou kliniku a stal se řád. profesorem. čtení jeho
pc tkala se s nesmírným účastenstvím. Navštěvována byla od studujících a lékařů
domácích s velikým počtem lékařů z celého světa. Jediná věc scházela k dovršení
blaho plodné činnosti jeho, totiž aby připuštěn byl za examinátora ku rigcrcsům.
Učitelský sbor, uznávaje tento nedostatek, žádal u ministerstva o přij~tí
jeho do zkušební komise, ale ministr kuHu hr. Lev Thun na ujmu vědy zamí~l
tuto žádost. Jakmile viděti bylo, že H. netěší se z přízně ministra, strana
jeho odFůrců jala se strojiti proti němu všeliké pikle. Mnozí záviděli mu rostoucí
jeho pověst ve světě vědeckém, následkem níž do Prahy přibývalo lékařů ze
všech končin světa (Němec, Rusi, Anglie, Ameriky a j.) se zvláštním poukázáním
kjeh(l stolici. V městě počaly obíhati až směšné klepy o H. a jeho veřejné nešehnosti
k učení katol. církve. To dotklo se slabé stránky ministra Thuna a když
r. 1853 profesorský sbor lékařské fakui1ty Ha. za proděkana vyvolil, nepřišlo potvrzení
této volby a ke konci roku objevila se z čista jasna ministerská ordonance,
která ho z profesury sesazovala bez všeho udání nějakých ddvodů. Že se
to stalo na základě zmíněných klepů, to vyznal hr. Thun jemu později do očí.
Jak ministr ordonancí tou pražské fakultě posloužil, jest vůbec známo. Souhlasíf
to s celým jeho úřadováním. Od té doby, co mu zamezeno učitelské působení,
odda'l se zcela lékařské praxi a v tomto oboru požíval prvního jména, v Praze.
Ostatně sláva jeho ve vědeckém světě neutrpěla odstraněním jeho z profesury,
ano r. 1855 došlo ho pozvání za prof. prakt. léll:ařství do St. Louis v sev. Americe,
kterého sice nepřijal, ale nicméně v katalogu této university na ten rok zanešen
co klinický profesor. R. 1856 byl od anglické vlády vyzván, aby p:>dal své
mínění stran očkování neštovic, které by pak podáno bylo do par'lamentu co
předloha. Toto své dobré zdání H. vydal tiskem i jest přijato v modrou knihu angL
parlamentu a přeloženo do všech známých řečí. R. 1861 zvolen od města Tábora
do sn,ěmu, kdež věrně kráče! se stranou národní. Vůbec hlásil se vždy upřímně
a horlivě k národu, z něhož vyš~l, třeba neblahé dosavad okolnosti nepřipouštěly,
aby literárnč pro vědu byl působil jazykem mateřským. Veškeré své spisy, k vůli
domnělému většímu rozšíření zásad v nich vyslovených, psal H. jazykem německým,
z nichž jsou tři cHla samostatná, totiž Physiologisch pothologische Untersuchungen
uber die Erscheinungen an den Arterien u. Venen (1847 v Praze),
Die cholera epidemica (1850), Das Herz u. seine Bewegun~, Beitriige zur Anatomie,
Physiclogie u. Pathologie des Herzens, Herzbeutels u. BrustfeHes (1858),
Z pojednání v rozličných časopisech roztroušených uvádíme co důležitější tyto:
ůber Tal,lbheit u. halbseitige Gesichtslamung im Verlaufe der Tuberkulose (Zeitschríft
der k. k. Gesellschaft der Arzte in Wien 1844), Beobachtungen uber das
Vorkommen von Gerauschen in der Herzge~end u. ihre wahrnembaren Bedingt:ngen
(1845), ůber die Obliteration des Anfangsstuckes der absteigenden Aorta
(Prager med. Vierteljahrschríft 1844), Zur Pathologie und Diagnose des Typhus
(1846), Ůber den Mechanismus, nach welchem die venosen u. arteriosen Klappen des
Herzens geschlossen werden und nach welchem die Tone der Herzge-
Rend entst"hen (1847 a 1848), uber díl' VerhiiJtnisse des Umfanges und
der Pulsationen peripherischer Arterien bei Obliteration der betreffenden
Stamme (1848), Ůber die Diagnose der Verengertln~en am Herzen (1849),
Ůber e~nige Verha1tnísse der Venen, die VorhOfe u. Kammern des Herzens u.
uber den Eínfluss der Contraktionskraft der Lunl!en u. der Respirationsbewel!ungen
auf den circulationsapparat [1853), Die an Herrn Alex Groux beobachtete
F:issur am Sternum (Wiener med. Wochenschrífť 1853), Gutachten uber die Vaccination
(1856) od Dr. Podlípského do češtiny přcloženo v Domácím lékaři 1859.
Jmenujeme.li .H. vrstevníkem nové lékařské školy vídeňské, nerozumíme to
v ten smysl, jakoby se přísně držel v mezech jejího učení, ničím samostatně k dalšímu
obohacení vědy nepřispěv. Spisy jeho zavírají v sobě mnoiství nových náhledů
a zásad od něho vyřknutfch, kte'ré veřejným soudem stvrzeny, od těch

79
dob do vědy byly vtěleny. Neníť přeháněno, řekneme-li, že učení H-ovo spůs'::lbeno
bylo učiniti úplný převrat v 'lékařství, pročež nebude od místa vyložiti tuto některé
z hlavních jeho zásad. Z pravdy nepopíratelné, že základ každé nemoci hledati
se musí v chemickém pochodu, který se děje uvnitř těla, vyvádí H. celou
řadu důležitých konsekvencí. Především vyplývá z toho, že každý zjev nemoci
musí se vztahovati na nějakou změnu chemických neb i fysikálních poměrú těla,
hlavně krve. Jest tedy první úlohou lékařovou, poznati dúkladně souvislost ú-
kazů chorobných s těmito vnitřními změnami v těle (diagnose). Avšak vyšetřování
pravého stavu nemocného jest věc velmi choulostivá a nesnadná, poněvadž se
děje na těle živém, s nímž nelze zacházeti jako s mrtvolou, kterou lze pytvati.
Následkem toho jest, že nám pravé příčiny nemoci větším dílem zůstávaji neznámé.
Obyčejné odvozování nemoci od nastuzení, špatného zažíváni neb leknutí
prohlásil H. větším dílem za nedůvodné. Ježto spůsob léčení se teprv odvoditi
dá z dokonalé známosti nemoci, z toho patrno, že lékař jen málo kdy působiti
může přimo na nemoc samu a že nejlepší rada lékařská jest obyčejně jen negativní.
Nemáme žádných specifických prostředků pro jednotlivé nemoci, pročež
neni žádné specielni therapie a umění lékařské jest jen všeobecné. Obyčejné
naše léčivé prostředky jsou od prastarých věků zná~y a starší nežli nejpovrchnější
anatomické a fysiologické známostí. Známe prostředky pro vrhnutí, průjem,
narkotické a j., ale ty hodí se jen k úkazům, jež mohou být společné rozličným
nemocem. Nikde nenilcházejí se látky, které by byly v nutném spojení s chern.
pochody, na nichž se zakládají všeliké nemoci. Z té příčiny upíral H. také minerálním
vodám a lázním vůbec všecku moc přímo léčivou. V minulých časech zakládaly
se methody léčení na zásadách vycházejících ze současných škol filosofických
neb theologických. Ony však musejí se odvozovati z věd přírodních, což
teprvé v novějším čase se děje. Každá doba a každá krajina mívá své vyhlášené
lékaře, kterým často schází veškeré vzdělání lékařské, ba nezřídka bývají to
baby, pastuchové a p. Patrno z toho, že ku prakt. lékařství netřeba žádných
studií. Hlavní věc je náležité ošetřování nemocného, které nezná rozdílu při
rozličných nemocích a hlavně k tomu čeliti musí, aby nemocný měl pohodlí a
všecko aby bylo odstraněno, co by na jeho tělo škodlivě mohlo pŮSJbití. Tak
zvanou methodou antif1ogistickou, jmenovitě ubírání krve H. zavrhoval, neuznávaje
rozmndení krve nad potřebu. Rozvržení nemocí na akutní (s horečkou) a
cr.ronické (bez horečky) prohrrásil H. za bludné, tvrdě, že každá nemoc může počíti
a se vyvinovati buď s horečkou neb bez ní, protože horečka nic .jiného není,
nežli výsledek chemických proměn, majících hlavní základ v krvi. Jelikož H.
neuznával žádné miasma ani contagium (an prý se při tyfu, choleře, morové hlíze
sama inokulace bez výsledků býti okázala), pročež za zbytečné pokládal všecky
separace, kordóny a kontumace. A poněvadž nemoci zvířat nelliší se povahou od
nemoci lidských, upíral i nemocem dobytčím nakažlivost a zavrhoval všecky prostředky
na tuto se vztahující. Domnělá nákaza dobytka dle Dr. Hamerníka nepochází
odjinud, z Besarabie vyhání se jen zdravý dobytek. Podobně zavrhoval očkování
neštovic za zcela neprospěšné. Upíral, že by vakcinace měla nějaký vliv. na
rGstoucí lidnatost. Přibývání lidí bylo mu jednoduché faktum, jehož výklany odkázal
do oboru poulié theorie. Nejlépe ještě dá se vykládati všeobecným pokrokem
vzdělanosti. H. byl nejznamenitější praktický lékař český, jenž zůstavil .v naší
společnosti památku muže právem populárního pro nepodajnou otevřenost úsudku
v jednání, starou českou hrdost národní a obětavost mnohonásobně osvědčenou.
Smýšlením byl poctivý Čech, prudký antisemita. v ohledu politickém i náboženském
přidržoval se názorů tehdejší vládě nanejvý6 nepříjemných. Jako lékař byl
nadmíru hojně vyhledáván. Jeho příslovečná drsnost a jeho vtip, jenž byl vším"
nežli uhlazeným, promíjen mu tím spíše nemocnými, čím větší by'1a všeobecná
důvěra k němu. český č'lánek vědecký z péra jeho pochází toliko jeden O nakažlivých
a epidemických nemocech v Čas. č. lék. 1865. Druhý článek od něho r. 1866
tam uveřejněný přeložil Dr. Podlipský do češtiny pod názvem Epidemická cholera.
Tamže otištěna r. 1865 řeč jeho na sněmu o očkování kravskými neštovicemi
a r. 1866 o stavbě nové porodnice. R. 1869 po Purkyňovi zvolen předsedou Spolku
č. lékařů. - Slavín č. 9, N. Album, Riegrův a Otb:'JvSlovník, Brockhaus 13 vyd. Struč.
všeoh. Slovník věc., Čas. lék. 1887, Hirsch, Prager med. \Vochenschrift 1887, Pagel.
Hammerschlag Rud. Dr., tovární lékař ve Slaném.
* 27. září 1858 v Kolíně. Bratr Dr. Jakuba v Rakovníku. Navštěvoval v rodišti
českou reálku, pak techniku v PfP.ze a sice strojnické inženýrství, pak privatně
studova~ gymnasium za 1X roku a absolvoval pak medicinu. Promovún
'1. března 1890. Ku k

schrift 1897 No. 3C-32), Příspěvek ku iéčení skrofulosních žláz lymfatíckých
(Lékařské rozhledy, roč. VI., seš. 2), Behandlung der Lymphdríísentuberkulose
(K(lllgress zur Bekiimpfung der Tuberkulose ab Volkskrankheit, Berlin 1899),
Léčba neuralgie trigeminu kyselínou perosmíovou. Příčiny recidiv a jak jím zabrániti
(Revue v neurologií, roč. III., čís. 9), Ein Fall von Tetanus vor Gericht
(Wíener med. Woch. 1901 No. 18, 19), Therapíe der Lymphadenitis tub. (Prag. m.
W., 1901, 26-29), Ober Vermehrung erkrankter Lymphdrlisen (Vortrag ín de;:
Sektion fíír patholog. Anatomíe auf der 74. Versamlung d. Naturforscher u. Árzte
1902), (Vírchow's Archiv B. 194, 1908), Regenerativní pochody za onemocnění
žláz flymfatických (Sborník lékařský, Roč. X. (XIV.) čís. 2.
Hamsík Ant. Dr., asistent ústavu pro lučbu lékařskou v Praze.
Uveřejnil v Rozpravách akad. XIX. č. 24. a vlivu žluči na fermentativní
synthesu tuků. Přeložil jeden dí! Žívota zvířat od Brehma.
Hamza František Dr., cís. rada, řiditel král. č. zem. jub. ústavu pro děti
skrdulosní v Luží.
* 6. března 1868 v Kletečné u Humpolce v Čechách. Syn mlynářův. Stud(,va~
nížší gymnasium v Pelhřimově, vyšší v Něm. Brodě, kde tehdy ješté působili
někteří profesoři z řádu praemonstrátů ŽelivskÝch - mužové to vzácné
lásky k mládeží - ke svobodě a pokroku. Lékařství vystudoval na české universitě
Pražské, kde 15. srpna r. 1897 byl promován. Byl zprvu městským, pak
obvodním lékařem v Luží. Jíž co medík r. 1893 věnoval se dětské medicině
a zvláště studiu tuberkulosy věku dětského (1. j. skrofulosy) a to zprvu u prof. dra.
Schwínga, později u prof. dra. Scherera a zvláště (i jako lékař prak1. a ředitel
ústavu Lužského] studiu bakteriologie u prof. dr. Honla v ústavu dvar. rady
prof. dra. Hlavy, kamž dosud s láskou vděčnou pohlíží. Vydal Sanatorium dr.
Hamzy v Luži (1902) a Pojem skrofulosy (1911). V Nlir. Listech mnohými články
propagoval zřízení školních lékařů a význam osad feriálních. V Čas. lék. česko
vydal obšírné články: a skrofulose (1907), o tuberkulinech, Splllek č. medik II na
národohospodářské výstavě (1895). Ve sbírce přednášek a rozpra v (Thomayerových)
vydal "Boj naší doby proti tuberku1lose" (1908). V učitel. listech odborných
uveřejnil "O školské výchově tuberkulosní mládeže". V Ná;:. Listech "O jednotné
či dvojí docházce školní". Jako medik vydal "K déjinám českých mediků". Od
r. 1895 procestoval a prostudoval nejpřednější ústavy, v nichž opatruje se mládež
oslabená a churavá (tuberkulosní ústavy, osady feriální atd.), domácí v říši
Rakousko-Uherské i cizí; ve Francii, Německu, Rusku, Dánsku, Švédsku, Norsku,
Holandsku, Belgii, Švýcařích a Halii. R. 1898 založil v Luži prvý ústa v pro
děti stížené skrofulosou (tuberkulosou věku dětského, zvláště tuberkulosou chirurgickou),
jejž postupně rozšiřoval a zdokonaloval, takže se stal ústavem vzorným.
Výsledky jeho z největší části diaetické methody byly tak příznivé, že
ústav tento r. 1907 zakoupil Zemský výbor král. Českého a učinil z něho na
počest jubilea J. V. cís. a krále Fr. J. 1. ústav jubilejní zemský. H. jmenován
r. 1908 od zem. výboru jeho ředitelem. V životě společenském i veřejném hvl
co student činným ve krajinském spolku Sázavanu co místostarosta i po dvoje
pak období co starosta "Spol. českých medikťt." Po všechna léta trvání "Akad.
ústředního odboru Nár. výstavy českoslovanské", v němž všechny stud. spolky
byly soustředěny, byl předsedou tohoto činného odboru. Byl místopředsedou instalačního
výboru a náhradníkem výkon. výboru "Národopis. výstavy Českoslovanské".
Byl po té členem "Musejní rady Národopis. musea Českoslovanského".
V Luži jest předsedou Musejního spolku, Spolku ku zřízení . vydržování nemocnice,
spolku Národní školky mateřské, jednatelem okrašlov. sp01ku a starostou
Sokola. Založil řečený spolek musejní, školku mateřskou, nemocnici, sirotčinec.
V letech 1902-1909 by1 starostou města Luže. R. 1912 zvolen zástupcem města
do okres. zastupitelstva Vysoko-Mýtského. Jest čestným měšťanem Lužskýrn
a četných okolních vesnic. U příležitostí jubilea císařova byl r. 1908 vyz,1amEnán
titulem císařského rady. V oboru literární beletristické činnosti vydal - vedle
četných roztroušených prací - samostatně (u Šimáčka) lidopisné črty "Zilesí" -
a řadu '!idopisných črt téhož směru ve "Zvonu" uveřejňuje. Jest dl.:mhá léta
jednatelem Lékařské župy Eiseltovy. Ottův Sbvník.
Hanausek Julius Dr., prak1. lékař v Praze-VII., Čechova 285.
* 6.června 1885 v Třeběšicích. Příslušný do SukdolLl tl Roztok. Promoval
19. prosince 1908. Do Č. č. I. napsal: Případ kongeniální atresie choany (1910).
Je řídícím lékařem léčebného ústavu orthopaed. Dr. K. Schwarze v Praze. Byl
elévem č. chir. kliniky, nospitantem orthopaed. ústavů dr. Schanze, prof. Schulthessa
a prof. Lorenze, exter. lékařem klinik všeob. nemocnice a hospitantem poli.
kliniky v Praze. . i

81
Haněl Jan Miloslav Dr., m, fysik v Třebíči.
'I' 23. prosince 1808 v Křeseticích u K. Hory, t 3. května 1883 v Třebíči.
Studoval v Jlčině a v Praze, kdež r. IlSj5 stali se dOKtorem"lékařství. 1

82
a rozprav, ve kterém samostatně vystihl již dnes projednávaný sociální význam
tuberkulosy. Obdrže v .doporučením profesorského sboru faKulty lékařské interní
cestovní stipendium, navštívil v zimnim semestru 1892-93 nejslavnější kliniku
chorob nervových protessora Charcota v Paříži, kde piH léta pracoval. Navštěvoval
též přednášky a demonstrace i jiných věhlasných pařížskych professorů a primářit
psychiatrie, neuropathologie a interní medic-iny J\1ariea, Dejerinea, Potame,
Magnana, Joffroy, Babinskiho, Germain-,séca, Brissauda a jiných. V Paříži počal
v laboratoři proI. Gleye experimentální práce o žláze štítné, ve kterých v ťrazc
pokračoval, prvý se v Čechách touto otázkou zabývaje. Z kliniky Charcotovy
napsal pojednání o tuberkulose míchy. O pobytu svém v Paříži, kde seznal
ohromný materiál nemocniční i spůsob vyučování, vydal brožuru "Zápisky z Paříže"
a napsal bibliografii prof. Charcota. Vrátiv se z Paříže, pokračoval ve studiích
o fysidogii žlázy štítné. Jsa assistentem rozsáhlé klimky, kterou časem
i sám vedl a na níž vystřídali se během jeho assistentury 3 chefové, nemohl
se tou měrou oddati vědecké práci, jak by si byl přál, nicméně publikoval z kliniky
několik prací. R. 1896 potvrzen byl za soukromného docenta chorob nervových.
Přednáší systematicky všeobecnou diagnostiku a symptomatologii chorob
nervových, elektrotherapii, jakož i neuropathologické vybrané kapitoly a kasuistiku
neurologickou a duševní. Od r. 1896, kdy opustil kliniku, jest činným jako
lékař. Během té doby vykonal více vědeckých cest, shlédnu v kliniky a ústavy
pro choroby nervové a duševní v Moskvě, Varšavě, Pešti, Krakově, Vídni, Lipsku,
Vratislavi, Opavě, Mnichově, Curychu, Bělehradě, Berlíně a j., jakož i většinu
sanatorií a lázeňských míst střední Evropy. R. 1903 hyl jmenován stálým
znalcem soudním v oboru chorob nervových a duševních u zem. soudu v Praze
a r. 1905 úsilím jeho nově zřízeno oddělení pro choroby nervové v nemocl1ici
Milosrdných bratří v Praze, jehož se stal primářem, čímž dostalo se mu vzácného
Vědeckého útulku, po němž marně léta tOllžN a kde nyní o chorobách nerv:Jvých
přednáší. Jest též ordinářem Krombholzovy nadace, kterollž funkci zastá vá
zdarma. Vyznamenán byl členstvím učených společností: Občestva neuropathologův
i psychiatrův v Moskvě 1897, Société de Neurologie v Paříži 1903, Société
medicopsychologique 1904 a Société ďElectrotherapie 1904 v Paříži, Pro mezinárodní
sjezd fysiotherapie v Liěge (1905) byl jmenován sekretářem prJ naši říši
a na I. sjezdu srbských lékařu a přírodozpytcu jmenován h'ž členem čestného
praesídia. Účastn]1 se Vl. sjezdu polských lékařu v Krakově, r; 1891 přednáškou
o chalikose plic, v níž poprvé dokázal, že uloženiny vápna nacházejí se tu co
albuminat vápna, XII. mezinárodního sjezdu lékařského v Moskvě r. 1897 přednáškou
,,0 nemoci Basedowově" a XIII. mezinárodního sjezdu v Paříži r. 1900.
,,0 nutkavých představách" a příspěvky o pÍ1sobení thyreoidium a alkoholu, mezinárodního
sjezdu proti alkoholismu ve Vídni r. 1901 a I. sjezdu srbských lékařti
v Bělehradě r. 1904 pi'ednáškoll o psychasthenii, jakož i 3. a 4. sjezdu českých
lékařů a přírodozpytcu činně přednáškami se súčastnil. Přednáškami a referáty
obeslal: VIL sjezd polských lékařů v Krakově r. 1900. ,,0 sklerodermii", I. mezinárodní
sjezd pro fysiotherapii v Liěge r. 1905, ,,0 elektrické resistenci hlavy"
a XV. mezinárod. sjezd v Lisabonu r. 1906 officielním referátem ,,0 nemoci Basedowově"
a "Legislatuře sňatků degenerovaných". Přednášd horlivě ve Spolku
českých lékařů, jehož jest od r. 1891 členem a jehož výboru byl členem r.
1900. Byl činným též jako sekretář českého komitétu pro obeslání mezinárodního
sjzedu v Paříží a členem téhož komitétu pro obéslání sjezdu v Moskvě.
Byl po 2 triennia 1897-1903 členem výboru České sekce lěkařské komory pro
království České, kde horlívě usiloval o úpravu postavení odborných lékařů a
snažil se dáti podnět k zákonné úpravě smlouvy manželské po stránce hygienické,
r. 1900-1903 byl delegátem komory v zemské zdravotní radě. lTčastnil se horlivě
přednáškami vědeckého ruchu ve Spolku českých lékařů a přispěl k založení
knihovny lékařské na Kladně, kteráž nese jeho jméno. Založil a rediguje .•Lídové
rozpravy 'lékařské", které přínesly již přes'100 čísel, založil, redigllje a vydává
svým nákladem "Revue v neurologii, psychiatrii, fysikální a díaetetické therapíi",
měsíčník pro pěstování české vědy neuropathologické. Jest stálým spolu'
pracovníkem francouzské .•Revue neurologique" od její založení, kam též od
r. 1893 o českých pracech hojně referoval. Přispíval i do jiných cizojazyčných listů,
francouzských a německých. Jsa od r. 1888 literárně a Vědecky činným,
uveřejnil přes 100 původních pojednání a sdělení, jež většinou vyšla též v předních
odborných listech francouzských a německých, a na 1000 referátů, zpráv
a posudků z literatury francouzské, německé, a něco též polských lístŮ. Není
literárního lékařského podníku českého, kam by byl původními pracemi nepřispěl.
Mímo to napsal do českých listU lékařských, jakož i předních měsíčníkťt a
revuí českých řadu úvah socíálně-zdravotních, jakož i řadu populárních úvah
a článkll beJ1etristíckých v rlhných denních a týdenních listech roztroušených.

83
Vědecké práce a pojednání jeho týkají se většinou prací experimentálních, pozorování
a úVllh klinických; mimo to podal některé příspěvky z oboru pathologické
histologie a některými úvahaI1li socialně-hygienickými upozornil širší veřejnost
na aktualní lékařské problémy. Práce jeho uloženy jsou ve "Věstníku Král. české
učené společnosti nauk", "Sborníku klinickém", "Časopisu českých lékařů", "Rozpravách
České Akademie", Věstníku "Société de biologie" a "Société de Neurologie
de Paris", "Revue neurologique", "Revue de médicine", "Archives de Neurologie",
"Archives internationales de Pharmacodynamie", "Gazette médícale de
Paris", "Nouvelle Iconographie de la Salpetriére", Wiener medizinische Blatter,
Wiener klin. Rundschau, Wiener med. Wochenschrift, Mittheilungen aus dem
Grenzgebiete der Medicin und der Chirurgie, Wiener klin. therapeut. Wochen··
schrift, Neurologisches Centralblatt a j. Podal více originálních příspěvků ke
studiu otázky fysio1logie a pathologie žlázy štítné, ke studiu změn krevních při
křečích, osvětlil prvý působení intravenosních injekcí extraktu ze žlázy štítné,
přispěl originálními pozorováními k učení o působení alkoholu na srdce a oběh
krevní a o významu tlaku krevního v chorobách nervových a duševních a rozvinul
vlastní theorii o pathogenese nemoci Basedowovy. Podal celou řadu samostatných
klinických pozorování a popsal u nás prvý některé vuicné neb méně známé
choroby nervové. Pozoroval a popsal prvý poruchu nervovou, kterou nazval
"akathisie", ktcráž též po něm ve světové literatuře nazvána. Vědecké práce
jeho citovány jsou v nejpřednějších učebnicích, monografiích a časopisech německých,
francozských, ruských, anglických, italských a jiných. Jest též horlivě národně,
jakož i na poli populární mediciny činným. Zasedal ve školském odboru Národní
Rady a výboru Osvětového svazu, v sociálně humanitní komisi obce pražské,
ve výboru zemské komise pro ochranu mládeže, byl jednatelem Národopisné
Společnosti Českoslovanské a anthropologického odboru výstavy národopisné,
dlouholetým členem výboru Spolku českých feriálních osad, členem výboru resp.
jednatelem a starostou spolku "Štítný", Spolku českých mediků, spolku "Jablonský"
a bývalého Akad. čtenářského spolku. V Praze í po venkově účastňuje se
každý rok veřejnými přednáškami v universitní extensi. R. 1906 jmenován byl
mimořádným profesorem neuropathologie, jsa prvým profesorem, který na zdejších
universitách z oboru tohoto byl jmen'Jván. R. 1910 vyznamenán byl rytířským
křížem řádu Františka Jsefa. Práce jeho jsou tyto: Vesmír, O kapacitě lebečné
a jejím měření 1888, Věstník krá!!. české učené společnosti nauk: Šest lebek
z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách (Z musejní laboratoře prof.
Friče) 1890, Živa: O žláze štítné (Soub. ref.) 1891. K otázce lokalisace ústředního
vědomí v mozku 1911, Sbírka přednášek a rozprav z oboru lékařského: Profylaxe
tuberkulosy na základě posledních prací 1890, Akromegalie (Nemoc Marie·
ova) 1892, Nemoc Basedowova, její léčení a příčinosloví 1895, O autointoxikacích
v chorobách nervových a duševních 1898, Spastické obrny dětské a choroby jim
příbuzné 1899. Sborník lékařský a klinický: Případ endogenní chalikosy plicní
(Z ústavu dvor. rady prof. Hlavy) 1891, Sdružené pohyby v křeči písařské 1902,
Akathisie 1902, Poznámky ku reflexu pÍ'1omotorickému 1903. Revue de Médicine'
Note sur 'l'acromégalie 1893. Časopis českých lékařů: Případ primarní rakoviny
dolejší části ilea a dolejšího tračníku 1892 (l ústavu dvor .. rady prof. Hlavy),
l kasuistiky chorob duševních a nervových (Simulace psychosy, Nervvvé dávení)
1892, (l kliniky psychiatrické.) Poznámky ku žláze štítné 1893 (Z laboratoře prof.
Gleye v Paříži.l O hypnotickém účinku chloralosy 1894 (Z kliniky psychiatrické.)
Příspěvek ku studiu tuberkulosy míchy 1894 (l kliniky prof. Charcota v Paříži),
Příspěvek ku léčbě delirii trementis 1895 (l kliniky psychiatrické), Pří;:>ád sporadického
kretinismu, léčený praeparatem ze žlázy štítné 1895 (l klinikypsychiatrické),
Poznámky ku akromegalii 1895 (l kliniky psychiatrické), Poznámky ku
akroparaesthesii 1897, Kasuistické příspěvky ku poznání hysterie 1898,' 'Obrna
pseudobulbární 1898, Poznámky ku urobilinurii a haemotoporfyrinurii tJ1'ické a
v chorobách nervových přicházející 1899, K otázce o syringomyelickéin rozštěpení
citlivosti v myelitis transversa 1899, Příspěvek k medikamentosní léčbě epilepsie
1899, Ereuthophobie 1900, Neurosis traumatica 1901, Escophthalmus v nemocnici
Basedowově 1903, O tlaku krevním vůbec a neurose traumatické zvlišf 1902.
Další poznámky o akathisii 1903, Syndrom thalamický 1904, Herpes zoster a lokalísace
mišní 1905, Poznámky ku stavům psychasthenickým 1905 (I. sjezd srbských
lékařů v Bělehradě 1904), K symptomatologii a diagnostice poruch caudae equinae
a conus meduMaris 1905. -Nemoc Basedowova jako nemoc a syndrom 1906. (Referát
na mezinár. sjezdu v Lisaboně), Zdravotnictví veřejné a smlouva manželská
1906 (referát na mezinár. sjezdu v Lisaboně), Pokusnr. studie o působení alkoholu
1908 [IV. sjezd čes. lékařů). Spastická forma syringomyelie 1908 .(IV. sjezd
českých lékařů), Význam hemianaesthesie sensitivo-sensorÍelní 1908 (IV. sjezd
českých 'lékařů), Profylaxe slabomyslnosti 1909 (I. sjezd proslabomyslnietví

v Praze), O působení extraciu thyreoisalního 1910, Zpráva o 51etém působení Gddělení
pro nemocí nervové v nemocnicí Milosrdných Bratří 1911, Lateralní deviace
prstťlruky (z odděl. pro nemocí nervové '¥ nemocnicí Milosrdných Bratří
v Praze 1911, Boj s dětskou zločinností, prostitucí a sebevraždou, Poznámky
k elektrotherapií 1912. - Rozpravy české akademie císaře Františka Josefa I.:
O účínku thyreoidinu na ústřední čivstvo. (Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1896.
Příspěvek ke studiu o činnosti žlázy štítné. 1895. (Spolu s Dr. Formánkem.
Z ústavu dvor. rady prof. Hlavy a dvor. rady Horbaczewského.) O některých změnách
krve při křečích. 1896. (Spo'lu s Dr. Formánkem. Z ústavu dvor. rady prof.
Spiny a dvor. rady Horbaczewského.) Další příspěvky k otázce o účinku štávy
thyreoidalní na ústřední čivstvo. (Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1900. Experimentalní
studíe o účinku a1lkoholu na srdce a oběh krevní. (Z ústavu dvor. rady prof.
Spiny.) 1901. Další příspěvky k otázce o účinku alkoholu na srdce a oběh krevní.
(Z ústa;:u dvor. rady prof. Spiny.) 1901. Vliv alkoholu na působívost extraktů thyreoidalních.
(Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1902. O ~Iaku krevním v některých
chorobách nervových a duševních a poměru jeho k některým chorobným
symptomům zvlášf. 1903. Další příspěvky k otázce o pilsobení alkoholu. (Z ústavu
dvor. rady prof. Spiny.) 1906. - Rozhledy lékařské: Meralgia paraesthetica. 1899.
Nové příspěvky k otázce o vzniku nemoci Basedowovy. 1899. Períferní obrna
nervu lícního se současnou obrnou nervi abducentis. 1899. Příspěvek k poznání
některých postotitických affekcí mozkových. 1900. Nové cesty v therapii chorob
nervových a duševních. 1900. Poznámky k tabes dorsalis. 1905. - Revue v neurologií,
psychiatrii, fysikální a diaetetické therapii: Záření fysiologického původu.
(Soub. refer.) 1904. Poznámky ku galvanické resistenci hlavy. 1905. Th~rapie
myxoedemu. 1905. Metatarsalgie. (Nemoc Mortonova.) 1906. Adiposis dolorosa či
nemoc Dercumova. 1906. Zvláštní případ infantilního způsobu řeči u dosp,žlé ženv
pro přestálém záchvatu afasíe. 1907. K diskusi o Syllabově práci: Pokusná urobi1inurie
po sulfonalu u zvířete. 1907. Význam individualisace nervově chorých ve fy..
sikální therapií. 1907. Socialní význam chorob nervových. 1908. Příspěvek k poznání
poruch lůžka zrakového. 1909. Nervově a duševně choré dítě ve škole. 1909.
Spastická forma syringomyelie. 1909. Infantilní řeč dospělých, její význam klinický.
1910. K otázce lokalisace "ústředního vědomí" v mozku. 1910. Úloha pohnutí
ve vzniku chorobných příznaků nervových a duševních. 1910. (Sdělení v Soc.
de Neurologie v Paříži 1909). Výchovna pro hochy duševně abnormní v Hradci
Králové. 1910. Reflex glutaealní. 1911. Pseudogibbus po svalovém ztržení. 1911.
Cvičení s tyčemi vkiloubenými. 1911. Časté choroby nervové u slabomyslný:h. 1911.
Zánik tepu při zkoušce Mannkopfově. 1912. Dva čeští elektrotherapeuti 18. století.
1912. - Věstníky sjezdové a spolkové obsahují: Note sur quelques a1térations
de divers organes. chez les chiens thyreoidedomisé. Soc. de biologi.~. 1893.
(Z laboratoře prof. Gleye v Paříži.) Note sur I'examen microscopique des organes
de trois lapins morts de cachexiethyréoprive. Soc. de biologie. 1895. (Z labo·
ratoře prof. Hlavy.) Contribution á I'étude de la patho~enie de la maladie d'!
Basedow. (XII. congrés international II Moscou. 1897.) Contribution a I'étude des
ideés cbsedantes. (XIII. congrés international a Paris. 1900.) Příspěvek ke studiu
pathogenie sklerodermie a sklerodaktYllie. (9. sjezd polských lékařů a přírodozpytců
v Krakově.) 1900. O thyreoidinu a jeho therapeutickém upotřebení. (III.
sjezd českých lékařů a přírodozpytcu.) 1901. Opatření při akutních psychosách.
(Korreferát, III. sjezd českých lékařu a přírodozpytců.) 1901. Maladie de Basedow.
(Referát offícielní. XV. congrés international a Lisbonne.) 1906. Migraine ophthalmique
et petit mal cheZ les deux gemaux. (Soc. de neurologie.) 1904. Le liquidc
céphalorachidien dans un cas de diabéte sucré. (Soc. de neurologie.) 1905. Luxation
habituelle de I'épaule dans deux cas d'épilepsie avec antécédents syphilitiques.
(Soc. de neurologie.) 1905. Crises oeulaises et syndrome pspudobasedawien dans
ll' tabes. (Soc. de neurologie.) 1906. (Z oddělení pro chorobv nervové v nemocnici
Milosrc!ných Bratří.) O spánku chorobném. (Spolek českých 'lékaři!.) 1898. Un cas
particulier de 'langage infantile chez une femme de 58 aus survenu aprés line
ataque d'AphasÍe motrice. (Soc. de neurologie.) 1906. Un cas rare de spasuve professionelle
dans l'extrémité inferieure. (Soc. de neurologie.) 1906. (Z oddělení pro
choroby nervové v nemocnící Milosrdných Bratří v Praze.) - Časopis pro veřejné
zdravotnictví: Slovo ku dnešnímu hnutí spiritistickému. 1903. Neurosa a její profy1laxe.
1904. - Ruzné: Slaboduchost dětí v rodině, ve škole a v životě společenském.
1902. Zdraví. Příspěvek k anthropologii obyvatelstva z~mě české. 1899.
Národopisný sborník českoslovanský. Therapeutické články neurologické. Kalendář
českých lékařů 1895 a Příručný slovník therapeutický. (Red. Preininger. Praha.
Bursík a Kohout.) 1896.' Příspěvky neuropathologické a psychiatrické pro termÍnr)lo/!ický
slovník. (Red. Panýrek. Bursík a Kohout. 1900.) Elektrotherapeutické a
elektrodiagnostické vodítko pro praktické 'lékaře. Kalendář českých lékařů. n04.

85
Nervové a duševní choroby ve škole a školní 'lékař. Beseda učitelská. 1908. Socialní
význam chorob nervových. Osvěta 1909. Profylaxe chorob dětských.
Ochrana mládeže. 1911. - O sobě vydal: Professor Jan Martin Charcot,
zakladatel moderní nauky o nemocech nervových. (Sbírka přednášek a rozprav.
J. Otto. Praha 1895.) Zápisky z Paříže. Nákladem vlastním. 1895. Přehled českých
prací z oboru neurollogie a psychiatrie v letech 1848-1898. V památníku na oslavu
50letého jubilea císaře a krále Františka Josefa 1. vydaném českou akademií.
(Též o sobě nákladem českých mediků. 1899.) Lidové rozpravy lékařské: O příčinách
chorob nervových a duševních a kterak jim předcházeti. 1900. Snahy veřejného
zdravotnictví v otázce smlouvy manželské. 1902. Poučení o tyfu břišním.
1903. (Pseudonym Dr. Čech.) Ochrana před tuberkulosou .. 1906. O nervose. 1907.
Ochrana mládeže. 1909. Spála. 1909. Nervově a duševně choré dítě ve škole. 1910.
Nár. Album. Ottův Slovník. Spisovatelé kraje Táborského.
Hat1ák Jan Dr., lékař ústavu pro choromys'lné v Kosmonosích.
* 25. června 1846 v Arnoštovicích u Votic, t 4. srpna 1890 v Kosmonosích.
Absolvovav gymnasium v Táboře, studoval lékařství v Praze. Stav se doktorem,
počal praxi jako obecní lékař v Milčíně, odkud 1875 přesídlil do Sedlce a 1878
do N. Benátek. Později stal se lékařem v zem. ústavě pro choromyslné v Kosmonosích.
Napsal do Čas. lék. pojednání: Zánět plic, spojený se zánětem slizníce
žlučovodů (1876). O významu nádorů sleziny (1876). O nakažlivině (1878). Příspěvek
ku therapii mázdřivky (1882). O dědičnosti, vlivech somatických' a psychíckých
na vývin duševních chorob (1888) a O poměru duševní slabosti k duševním
chorobám (1883). Též napsal prostonárodní články 'lékařské do Č. Jihu: O pouštění
žílou 1876, O souchotinách 1876, O lékaření našeho lidu 1877 a O homoeopathii
1877. Do Kalendáře Vlasteneckého poutníka napsal Jak máme zdraví ošetřovati
a zachovati se v nemocech 1888. - český Jih 1883, č. 41, Spisovatelé kraje Tábor.
Hausman Dr., okr. lékař v Alexinci (Srbsko).
Hausman Jaroslav Dr., majitel sanatoria v Praze-ll., Táborská, 61.
* 12. prosince 1872 v Sázené u Slaného. Povýšen 23. července 1898 na doktora.
R. 1902 bylI asistentem gynaek. kliniky. Pojal za chof dceru býv. poslance
prof. Dra. Městeckého. Do Č. č. 1. napsal: O použítí spinální analgesie v gynaekologii
eucainem a. (1902), Operativní léčení rakoviny děložní (1903), Pokus o nový
zpusob operativního léčení píštělí měchýřopochvových (1903).
Havel No'rbert Dr., prakt. lékař v N. Brodě.
* 6. června 1860 v Pacově. Zde vychodil školu obecnou a studovav na gymnasiu
v Táboře a Něm. Brodě, odebra[ se po maturitě na lékařskou fakultu do
Prahy. Dosáhl hodnosti doktorské 10. února 1887. Po porodnické asisV~ntuře a hospitacích
na některých klinikách stal se městským a panským lékařem v Jistebnici,
po té městským, obvodním a zase městským lékařem v Něm. Brodě, kde nyní působí
íako lékař praktický. R. 1907 vzdal se místa měst. a školního lékaře. H. íe
zasloužilý pracovník v stavovských otázkách. Začal psát v letech devadesátých
články ze sociálního lékařského života do Věstníku, jichž jest hezká řada. Do
Čas. lék. 1896 napsal K naší socia:lní otázce. Do Věstníka, přílohy Čas. lékařů č..
podal článkY' Paragraf 10. instrukce a pravda (1901), Padl obci za obtíž (1902).
Některé příčiny úmrtnosti dětí (1903), K revisi zdravotního zákona. Pense (1905).
K otázce školního lékařství, Mezinárodní kon!!res Volné Myšlenky r. 1907 v Praze
(1907), Návrh zákona o nakažlivých nemocech (Skoro kauserie) (1909). Zpracoval
a podal tamže Osnovu říš. zákona o chorobách sdělných (1910). Samostatně vydal:
Jak se lékař dostal do nebe (1905) a Zápisky Dvořákovy, obrázky sociálního ú-
strku lékařského (1906). Z výtěžku 897 K 70 h pořízen při Ú. J. Č. L. fond k podpoře
vdov a sirotků po lékařích,' nesouCÍ jeho íméno a 400 K lékařské komoře
věnovaných rozdělila tato vdovám po lékařích. Některé práce jeho byly
přeloženy do němčiny (O železničních lékařích) a polštiny (Návrh zákona o nakažlivých
nemocech). Do Besed Času přispíval obrázky belletristickými, do deníku
Času feuilletony, ano i statěmi politickými. Čas sám jmenuje ho svým spolupracovníkem.
Také do. Osvěty Lidu napsal své doby řadtl feuildetonů. Tor stručný
běh jeho života, v němž z největší části vávaly větry ostré. Čas. č. lék. 1905.
Hellner Tomáš Dr., fysik král. města. Plzně.
* 20. Hezna 1863 v Turnově. Syn vynikajícího vlastence JliDra Tom. Hegnera,
advokáta a měšfana plzeňského. Absolvoval gymnasium v Plzni a studoval
pak medicinu zprvu na pražské, tehdy ještě společné universitě, později ve Vídni,
kde bm 14. července 1888 promován. Po dvouleté službě v c. k. všeobecné nem.lenici
ve Vídni sloHI fysikátní zkoušku a stal Sl? r. ť890c. k. zdravotnlm koncipistou
uc. k. mlstodržitelství v:e. Vídni a zapisoYat~lem c. k, zemské zdravotní rady,
tři reky na to c. k. okresním lékařem ve Sv. Hypolitě. V roce 1896 jmenován by'

86
fysikem král. města Plzně, kteréžto místo dosud z"-stává mimo jiné četné funkce.
Zorganisoval zdravotní službu v ptmi. Již ve státní službě dostalo se mu četných
uznání od c. k. ministerstva, od c. k. místodržitelství a od zemského výboru ve
Vídni, později také od c. k. místodržitelství pro království České pro jeho činnost
ve veřejné službě zdravotní. Týž uveřejnil v "Časopise lékařů českých",
v "Oesterreichisches Sanitatswesen" a jinde několik prací z oboru veřejného zdravotnictví
a vydal pak obšírnější zprávu o zdravotních poměrech v Plzni v letech
1897 až 1899. Do "Čas. lék. českých" napsal: O zdravotně-policejní kontrole při
prodeji mléka, másla a jiného zboží tržního v král. městě Plzni [1898). Odpověď
na článek pana univ. profesora Gust. Kabrhela "K otázce provádění zákona o
faqšování potravin ze dne 16. ledna 1896" (1898). Zpráva o pohybu obyvatelstva,
o nemocnosti a úmrtnosti v Plzni v roce 1898 u porovnání s posledním desetiletím
(1909), Biostatické poměry krát města Plzně v roce 1900 a 1901 (1902],
1902-1904 (1905), 1905 až 1906 (1907). S inž. A. Řenčem podal tamže stať Ústřední
řatky král. města Plzně (1898). Biostatické poměry král. města Plzně v I. 1908-11
(1912). V roce 1902 dal iniciativu ku zřízení dětské útulnv "Jeslí" v Plzni, kterýžto
ústav velmi blahodárně působí. - Roku 1908 dosta1lo se mu Nejvyššího vyznamenání
tím, že byl mu udělen rytířský kříž řádu Františka JosP.Ía. -
.• ! Č. č. I. 1913.
Hecht Antonín Dr., m. lékař na Vinohradech.
t v duhnu 1886 na Vinohradech. Dosáhnul r. 1879 hodnosti doktorské. Byl
r, 1871 městským a soudním lékařem v Humpolci. odkud r. 1872 doslal se do Votic.
R. 1877 stal se m. lékařem na K. Vinohradech. Napsa'l de>Č. č. I. r. 1872 Příspěvek
ke kasuistice kýl uskřinutých. r. 1875 Rozšíření lebky. roztětí kJ,"lbu z4pěstního,
vyhojení, r. 1870; Příspěvek k nauce o obratu, Epi1epsif\ ex helminthiasi. ErysiDela~
cum albuminaria, r. 1871 Příspěvek ke kasuistice z chorob čivstva. pocház,p.jících
z kouření tabáku. některé Dříčiny tlo1vnrie, Zajímavé soudní rhled"ní osoby,
z vraždy novorozeněte podezřelé. r, 1872 Zbití - ztrá.ta dvon zub!"1- lehký úraz
tělesný; 1873 Případ z oboru n;'~orlTlietví Ř.ez na kýln. 1875 Emhryotornia Případ
otrávení více kusů hovězího clohytka octanem olovnatým. Pruritus vulvae; vyléčení
kyselinou karbolovou, 1877 Případ nahodilého otrávení otrušíkem. 1878 Haematokolpos
ethaematometra ex atresia hvmenali incompleta, 1985 O krvácení
uteroplacentárním ve průběhu porodu. - Čas. lék. 1886, KlIknla. Rozvoj chir.
Heindl Jan Dr .• obv. a poklad. lékař v Kobvlisích II Prahy:
* 31. prosince 1867 v Postřekově u Domažlic. Studoval ~ymnasium v Plzni.
kde r. 1887 maturoval. Promoval pak 30. května 1893 na české fakultě lékařské,
v Praze. Byl r. 1894 hospitantem kliniky prof. Thomayera Po odhyté praxi v"
všeob. nemocnici pražské stal se 1. listopadu 1894 obvodnim a pok'ladenským I~kařem
v Kobylisích u Prahy. Od r. 1908 přednáší zdravovědu na zem. oomolo~i ..
ckém ústavě v Troji. Do Thomaverova Sborníku jub. napsal stať Nevšední přípae!
vodnatelnosti břišní (1902), Do Sborníku lék. 1913 podal Cirhosa jater s vísuto\!
velkou slezinou.
HejdaStaníslav Dr., operateur a chirurl! v Praze II.. Spálená 40.
R. 1896 povýšen na doktora. Napsal Příčiny a léčba zastaralých irreponihilnich
luxací humerálních (1902).
Helhích Karel Dr .. býv. lékař okr. nemocenské pokladny v Praze VIII.
* 2. listopadu 1873 v Praze. Chodil vyjímaje dvě třídy obecné školy výhradně
do německÝch škol. Absolvova~ něm. gymnasium na N. Městě. studoval
lékařství na německé universitě, kde povýšen na doktora 18. oros. 1897. Působil
v I. 1898-1903 v Kraslicích jako lékař okr. nemocenské pokladny. Od té doby je
v Praze VIII. lékařem okr. nemoc. pokladny. Ženat od r. 1898. Jest velmi horlivě
činným v životě veřejném, soeialněooHtickém vůbec a lékařském zvláště. Vyvolal
jmenovitě odborovou organisaci českých pokladenských lékařů při (J. j. č. I., jejímž
je předsedou. Jako student bvl členem výborů českých studentských korporací
při akad. a řeč. spolku "Slavia", Ú. M. Š. atd. Je členem užšího výboru ..Ústřední
jednoty českých lékařů", širšího předshvenstva české sekce lékařské komory
oro království české a výkonného výboru rakouských lékařských kl)mor ve Vídni,
R. 1912 opustil službu okr. nemoc. pokladny. Mimo rozsáhlou literární činnost povahy
al!itační napsal Pohlavní choroby (v Praze 1906), Krom toho je referentem
mnohých odbornÝch listů německých. R. 1903 přispěl do Casooisu Č. lékařů článkem
Případ emDyemll dutin čelních a r. 1904 O heroinu. Helbích uveřejnil ve
Věstníku 1910: Boj o hranici příjmů v nemocenském pojišťování. Lékaři a hranice
přijmů pro povinné nemocenské poiišťování a Předběžnou osnovu rak. trestního
zákona pokud se týká zájmů lékařských (výtah z referátu dr. Grussa). Tamž referoval
o 16. sjezdu lékařských komor v Rakousku o or\!anisaci nemoc. pokladen
a organisaci Iékařll. Zvláštní taxa lékt'1 pro nemoc. pokladny atd. Stavovské po-

87
vinnosti a stavovská práva lékah'í. Můj případ. Boj okr. nemoc. pokladny pražské
proti organisaci českého l1ékařstva. Boj okr. nemoc. pokladny v Praze proti lékařské
organisaci. XVIII. sjezd lékařských komor rakouských, Sjezd delegátů říš.
svazu rak. lékař. organisací (1912). Dále napsal: Efisio Marini (1907] a Příspěvky ku
normální i pathologické stavbě míchy lidské (,1902).
Helcelet Jan Dr., profesor vědy hospDdářské a přírodní na technice v Brně.
* 2. ledna 1812 v Dol. Kounicích na Moravě, t 19. února 1876 v Brně. Studoval
gymnasium v Brně. Věnovav se řemeslu mlynářskému, cestoval na zkušenou po
čechách, na Moravě a Slezsku. Odebral se do Vídně, kde pak studoval lékařství
1834-38 a ztráviv ještě rok na unive,rsitě v Padua, byl r. 1840 ve Vídni na doktora
povýšen. Vst0upil jako sekundář do všeob. nemocnice v Brně, sta'! se r. 1841 suplentem
vědy hospodářské a přírodní na universitě olomoucké a r. 1846 skutečným
profesorem těchto předmětů. R. 1848 vyniklo jméno jeho častěji v tehdejších politických
rozmíškách. H. byl s J. Hanušem jedním z vůdctl ,tehdejší strany slovanské
Olomúcké. V té době redigoval Holzelem vydávané Selské Noviny, které
však nakladatel pro jejich ostrý oposiční směr později sám zastavil. V červnu téhož
roku účastnil se slov. sjezdu v Praze a redigoval mezitím co zasedala říšská
rada v Kroměříži spolu s Hanušem Olomucké Noviny. H. přeložen r. 1849 na
sklonku roku na techniku do Brna. Profesor univ. Ph. Dr. Ignác Hanuš z Prahy
psával Klácelovi do Mor. Novin a seznámil s ním Hel1celeta důvěrněji. H. po svém
příjezdu do Brna stal se předsedou nově založené Nár. jednoty sv. Cyrila a Methoda,
v kteréž zdárně působil k šíření slovanského vědomí na Moravě. Byl
literárně i společensky vel1mi činný a chystal vydávání kalendáře Kol.~dy. Oba
přátelé zvěděli od Klácela o jeho korrespondenci s "Boženou". Klácel dával její
listy čísti Helceletovi. Když r. 1851 v srpnu Němcová navštívila Brno, byil mužný.
vášnivý Helcelet krásnou, duchaplnou paní mocně zaujat. Jemu psala tehdy svoji
smutnou pohádku o Viktorce pro příští r'lčník kalendáře Koledy. Helcelet psal
jí vroucí Hsty. v nichž bvl sice "mnohý trn, ale i mnoho ruží". Na Horách u Č.
Třebové sieli se v září 1851 Němcová s Helceletem. Po návratu psala mu vášnivÝ
list a až do konce roku nemohla zapomenout na dojem, kteřým na ni H. působil.
H. však vystřízlivěl rychle, nedal se strhovati jeH vášnivostí a Němcová pochopHa.
Rozloučila se s Helceletem před vánocemi přátelsky lístkem, v němž není již "žád,
lI)'ch iIlusí "ni červánkových září", za to však kit konci významná prosba: ,.Spal
moje listy." A H. oznámili po tomto listu, prof. Hanušovi, že si přestane s Němcovoth
dopisovat. H., stále' zdrželivější v1'lči jejím duvěrnÝm výlevum. posílal jí jen zřídka
nrostřednietvím Hanušovým otevřené lístky, týkaHcí se příspěvků do Koledy.
V listech Hanušovi netajil se, zvlášť pozděii, pohrdavou ironií, s níž se cHval na
její důvěrné toužení a švitořivé listy a někdy i na její literární práci. N. však.
zv!áštlě v této době (r. 1856) ožívila v duši něžnou vzpomínku na něj a když
poslala pro Koledu povídku V zámku a podzámčí s pohádkami O Kovladu a
Vifázkovi, připojila důvěrný, něžný list, chtěiíc navázat staré přátelství. Vzpomínka
na rozchod s Helceletem plní ji lítostí.' H. odolal a nevzkřísil vzpomínky na
minulost. R. 1861 zvolen za zástupce obcí Dačice do sněmu. kde vytrval do r. 1872, kdv
zbaven byl německou většinou mandátu. Také na říšské radě zastupoval věrně
zájmy slovanské. Syn jeho JUDr. Ctibor, advokát ve VÝškově bvl zem. a říš.
poslancem. Otb1v a Riegrův Slovník, Tille, B. Němcová.
Held Jan Theobald Dr., ordinář u Uršulinek v Praze.
* 11. prosince 1770 v Třebechovidch tl K. Hradce. t 20. června 1851 v Praze.'
Pratr skladatele Ignáce. Přiše[ do Prahy r. 1780, kde stal se choristou v staroměstském
farním kostele P. Marie v Kolébce. Tu byl až do r. 1789 sopranistou, při
čemž studoval gymnasium a filosofii a sice hned pod Cornovou. Gerstnerem, Meisnerem,
Seibtem. R. 1797 stal se doktorem J~kařstvl, načež hned vstoupil co ordinarius
do nemocnice bratří milosrdných v Prne, kdež plných 30 let setrval. R.
1806 byl též supI. primářem vnitřních nemoc! ve všeob. nemocnici. Od r. 1813 do
své smrti bvl crdinářem u Uršulinek. Od r. 1818-25 bvl Skrát děkanem lékařské
fakulty od r. 1823 též examinatorem při rigoro~ách. R.' 1827 hyl rektorem magnificem.
R. 1841 obdržel titul C!s. rady. Stal se čestným měšťanem mě~ta Pb:nli a
Třebechovic. R. 1847 slavil 501eté doktorské jubilellm, které ještě 4 léta přečkal.
Byl výborný hudebnlk na housle a na anglické kytaře a dovedný skladatel píSl1í,
balad a romancí. Pod jménem Jan Orebský ''Ydal Še~terc selskÝch plsnl od K. A.
Šneidra pro jeden hlas s pruvodem piana (v Praze tl Hofmanna). Ze spisů jeho ime·
nujeme Kurze Geschichte der Heilansta1t der barmherzigen Bruder in Pra~. Neb~t
Ruckblicken a.uf Enstehung, Verbreitung 11. Schiksale (lieses Ordens uberhaupt
{Prag 18231. Tentamen hist. i1lustrandis rebus a 1409 in jmi Pragena gistís. (Pral:!
1827.) Blick auf Karlsbad. ein Sendschreiben an den Herrn Joh. A. de Carro
(Prag 1835) a Zweiter Blick auf Karlsbad (Prag .1838). Obé bylo přelož~no dofran.

88
cmy a vyšlo v Almanac de C!lrlsbad. Ještě před smrtí dal se do polemiky s novou
školou Hamerníkovou, jsa nepřítelem poklepu a poslechu, jelikož myslel, že
lékař musí býti zvláště dobrým hudebníkem, aby pokl!ep a poslech mohl správně
oceniti, což pravda není. - Zvon V., Zájmy lékařské 1908. 8. Hirsch. Riegrův, Ottův
a Stručný Slovník, Wurzbach, Neuer Nekrolog der Deutschen 1851.
Heliích Bohuslav Dr., řiditel ústavu pro choromyslné v Praze.
* 31. května 1851 v Poděhradech. Bratr archeologa .lana H. Absolvovav
gymnasium a studia lékařská, stalI se doktorem 2. prosince 1884. R. 1886 stal se
asistentem české psychiatrické kliniky: Habilitoval se pro psychiatrii na české universitě
r, 1891 c. r. 1895 stal se primářem ústavu pro choromyslné v Dobřanech.
Vzdav se universitní docentury, stal se r. 1904 řid. lékařem v Opořanech, r. 1908
řidite 1 p.m lístavu pro choromyslné v Prazp.. R 1909 impn'lVán členem neív. zdravotní
rady. Byl literárně činným. Sepsal: O syringomyelii (Thomayerova Sbírka přednášek
lék. 1891), O heterotopiích a rel!eneraci hmot nervových v míše člově4:a
(Rozpravy č. akademie lR93). Příspěvky k normální i p"tholo2'ické stHbě míchv
(Sborník klinický lQ021. Praehistorické lebky v Čechách ze sbírky Musea krá!.
Českého (Pam. archeo!. 18981 O lehce sv. Ludmily a hiti"ká lívaha o staročeských
lebkách do 13 stol\. (t. 19021, Lebky hulharské (Sofia 19051. Perloočky
země české (Archiv pro přír. prozkoum. Čech 18781. O pohlavních orrJ.ánech rvdu
Cvpris (Sjezd lék. 18801. O změnách v míše při solitárních nádorech původu in.
fekčního (Sbor. lék. 1887. 1888). Příspěvek k nauce o povstání syringomyelic
(t. 1889). Klesání teploty tělesné u člověkc následkem ztrátv citlivosti pro stud'mo
" teplo, suggerované ve stavu hvpnotickém s prof. Mftrešem (Čas. I"k, lR89),
Příspěvek k poznání dvojitého vědomí v hysterii (t. 1890). Otth Slovník.
Hellmuth Bedřich Dr., c. k. vrch. okresní lékař v Plzni.
* 1840 ve Vlašimi. t 4. ledna 1912 v Plzni, pochován ve Vlašimi. Jeho otec
a bratr Karel byli lékaři ve Vhšimi. Studoval na akad. gvmnasiu v Praze, načež
vstoupil na lékařskou fakultu. Stav se r. 1866 doktorem mediciny a chirur~ie a
magistrem porcdnidvL byl sekundárním lékařem ve všeob. nemocnicí v Praze
Zft vMky pruské r. 1866 konal lékařské služhy v polní nemocnici v Nechanicích
u K. Hradce, začež vyznamenán válečnou medailí. Vystoupiv ze všeob. nemocnice,
stal se lékařem kní?', Fr. Lobkovice v Konopišti, r. 1871 c. k. 'okr. lékařem v Rpnešově
a r. 1874 v PJzni. Úřad c. k. vrch. okr. komisaře zastával do r. 1906, kdy
odešel na odpočinek, byv iiž dříve vyznamenán titulem cís. rady, ryt. křížem řádu
Fr. Josefa. Město ndné udělilo mu čestné měšf;lnství. Poslední v{'dí odkáza'l značné
své jmění as 1"00,000 K na nadace pro studující zvlášf z příbl17,enstva a 2000 K
chudým města Vlašimi. . Slavík, Dějiny Vlašimě.
Hellmuth Karel Dr., obv. lékař ve Vlašimi.
* 8. nedna 1845 ve Vlašimi, t v listopadu 1909 tamže. Studoval něm. gymnasium
v Č. Budějovicích a lékařskou fakultu v Praze, načež 26. listopadu 1870 povýšen
byl na doktora. Pobyl nějaký čas ve všeob. nemocnici v Praze. Byl též
asistentem anatomie při lékařské fakultě. R. 1873 nastoupil po otci praxi lékařskou
ve Vlašimi, kde působil do smrti. Čtrnáct obcí okresu Vlašimského jmenova'lo
ho svým čestným občanem. Též lékařská komora pro král. České jm"nova!a
ho r. 1894 svým členem. Byl horlivě činným v oboru literatury lékařské. Napsal
do Čas. lékařů pojednání: Upotřebení bromu v praxi chirurgické a při vředech
syphilistických (1880). Výsledek vdechování bromu při záškrtu (1880), Různé příznaky
tasemnice (1882), Dva případy ze soudního lékařství (1882), Ze soudního
lékařství (1882), Výsledek léčení jodoformem v praxi chirurgické (1882),
Další pokusy s jodoformem v praxi chirurgické (1882), Léčení padoucnice
(1882), Z praxe porodnické (1883), Ke kasuistice násilného poškození
lebky (1883), Srostění hrdla dělohy překážkou při porodn (1883), Ku kasuistice
brightického onemocnění ledvin (1884), Z praxe lékařské (1884-1885-1886), Ke
kasuistice otravy olovem (1885), Kasuistika sdruženin kruposní pneumonie (18861.
Náhlá otrava jedem' jatrnicovým (1886), Zajíkavý kašel (1886), .Iodol v pr:txi chirurgické
(1887), Zánět slepého střeva podmíněn cizím tělesl'm (1887), Asthenícká
šílenost při prudkém hostci kloubovém (1887), Chorobná spavost (1887). ~)a[ší příspěvky
ku kasuistice brightického onemocnění ledvin (1888), Asthenická šílenost,
opakující se po každém porodu (1888), Hnisavý zánět vejcovodu u ženy 32 roků
staré (18881, Trhlina lebky a Hlíza mozku (1888), O černém zákalu očí v šesti.
nedělí (1889), Dva případy břichořezu (18891, O hlízách v hrudníku (1889), O tyfu
střevním sduženém se žloutenkou (1889]. Jakých zkušeností nabyl praktický lékař
při epidemii chřipky (1890, 1892), Některé vady našeho zdravotnictví (1890),
Některá sdružení při neš10vicích (1890), Rozsáhlé výlevy krevní na p:lVrchu těla
úři Jná7dřivce (1890), Ke kasuistice příčinosloví padoucnice (1891), Rozs:íhlá syphi-
Hstická sněť kosti temenné. Vyh

89
mateřských křečí (1891), Ke kasuistice výkonné neurosy (1891), Astbenická šílenost
při hnisavém zánětu žlázy prsní u ženy 251et staré (1893), Rozsáhlé výlevy krevní
po těle při rheumatismu svalstva (1893), Uskřínutí k~'ly ve vaku kýlněm (1892),
Učení pž v Pěstounu 1885), Nejnovější protihnnobné léčení ran
(1887, též v Pěstounu 1887), O perlovině hovězího dobytka se stanoviska zdravo tni
policie (1890). v Pěstounu O božci čili psotníku (1884), O záduše čili křečovitém
kašli (18841.Jakých dnmácích prostřen1

90
1903), Die Conjugation der Vorkerne u. die erste Furchungsspindel im Ei von
Petromyzon fiuviatilis (1899), Die Reifung u. Befruchtung des Eies von Petromyzon
f1uviatilis (Archiv f. mikrosk. Anlat. 1900), Das Gebiss der Schwachsinnigen
(19071. Die Schwachsinnigenfiirsorge der osterreichisch - ungarischen Monarchie
(1909), Schwachsinnigentypens 8 tabel. (1910), Ober die Beziehungen des Knochenwachstums
zum jugendlichen Schwachsinn (přednášel při 8. konferenci švýcarské
v Bernu, otištěno ve zprávách konferenčních (1911), Die Schrift der Schwachsinnigen
s 21 ta bul. (1912). Othiv Slovník.
Hermann Aullust Gustav Dr., m. univ. profesor v Praze.
* 1831 v Chřibské, t 7. ledna 1874 v Praze. Odbyv studia lékařská v Praze,
promován 14. června 1854, byl prvním sekundárním chirurgem oň 18. řijna 1857
do 30. června 1859. V roce 1857 a 1858 zastával také nějakou dobu provisorní
místo assistenta chir. kliniky. V r. 1862 habilitoval se jako docent orthopaeda a
starr se brzo potom mimoř. profesorem chirurgie a primářem v nemocnici obchod.
nické. Z prací jeho zasluhují jmenovány býti Beitraj( zur Behandlung der Neubildungen,
Prager Vierteljahrschrift Bd. 77, 78, 79, Ober kiinstHche Extremitaten,
Compendium der Kriegsheilkunde, jichž základem byla pozorování z r. 1856 (1869).
V Čas. č. lékařů r. 1862 uveřejnil práci kasuistickou Vybrané 'chirurl!ické případy.
R. 1866 po válce vyznamenán ryt. křížem Fr. Jos. Počátkem říjnl 1873 pokousán
od psa na ruce, zemřel na vzteklinu.
Weiss, Kukula, Hirsch, Vierteljahrschrift f. d. prakt. Heilk. 1874.
Rervn~ T. Dr., ve Varšavě. ,
Do Č. č. I. napsal r. 1905 Therapie inhalační a nové inhalační methody.
Heřman Pražský či Hermannus physicus, profesor na artistské fakultě 1381
v Praze.
Když Rozkochaný Klen jal se sestavovati slovník. podle příbuzenstva věcí
zpořízený, podal mu materia1ie o nemocech. Jireček, Rukověť II. 200.
Hess Pavel, Dr., řídící primář ústavu pro choromydné v Opořanech u Tábora.
* 24. října 1863 v ML Boleslavi. Vystudoval gymnasium a lékařství v Praze,
povýšen byl na doktora na české universitě 21. ledna r. 1888. Působil v 1. 1888-
91 jako sekundář vše ob. nemocnici v Praze, r. 1892 jmenován sek. I-ékařem ústavu
pro choromysl1né v Praze. a r. 1898 stal se primářem v Dobřanech, a po té v Beřkovicích,
Opořanech a v Kosmonosích. Od r. 1910 jc říd. primářem v Opořanech.
Napsal: O známkách chorob duševních (Lidové rozpravy lékařské 1906), O léč"ní
přijice injekcemi sozojodolovÝmi (Čas. lék. č. 1892), O methodě Nisslově a významu
jejím pro norm. a patholol!ickou anatomií buňky nervové i změn.ách buněk motor.
předních rohů míšních při některých otravách (spolu s Dr. Mourkem Rozpr. č
akademie 18971. O hnutí kanadských duchoborců 1902--0'3 (Revue v neurolo\!'
1905), Studie c. hermafroditismu s kasuistickým příspěvkem (19081. Do Č. Č .•
1897 podal s dr. Jar. Mourkem Jemné změny motorickÝch buněk míšních po růz.
ných otravách. Do populárního sborníku ..člověk zdravý a nemocný" (vycházejícího
redakcí prof. Haškovce a Růžičky) podal stať o duševních chorobách. Od počíltku
Haškovcovy Revue jest jejím spolupracovníkem, obstarává do ni referáty psychiatrické
a nClIrologické jmenovitě z ruské literatury. Ottllv Slov.
Heveroch Ant. Dr., m. univ. profesor v Praze.
* 29. ledna 11!69 v Minicích. Absolvoval gymnasium ve Slaném a lékařství
na české universitě. Byl po promoci 16. července 1894 externím ·Iékařem ve vše-ob.
nemocnici v Praze, stal se r. 1896 asistentem č. psychiatrické kliniky a pak sek.
lékařem z. ústavu pro choromyslné v Praze, kteréžto místo opustil 1904, vstoupiv
do praxe soukromé. R. 1899 habilitoval se pro psychiatrií a neurologií a r. 1906
stal se mim. profesorem. Orl r. 1904 je dopisujícím členem Spolku psychiatrů
v Petrohradě a členem spolku pro psychiatrii a neurolo~ii ve Vídni. Od roku
1910 je dopisujícím členem .,Societé de neurolo~ie" v Paříži. Z ieho literární činnosti
sluší uvésti, Dial!nostika chorob duševních (Praha 19041. O podivínech a lidech
nápadných (19Q1). Odchylky duševní u mládeže školní (Dědictví Komenského
1904). Několik rysů povahy epileptické (1901), Jak si uvědomujeme jsoucno (1912),
Myasthenia gravis pseudoparalytica a Paroxysmální obrny rodinné (Sbírka přednášek
a rozprav 1895), O psychologii davu (t. 1898). O katatonii (t. 1904), Vzácnější
případy tabes dorsalis (Čas. lék. č. 1895), Dědičná ataxie mozečková (L 1896).
Příspěvek k pathologH mostu Varolova (t. 1896), O nemoci Littleově (1898),
O stavech mrákotných (1898), O tabes cervicalis (1898), O morfologické skladbě
krve při psychosách (1898), Jak vyložiti vznik bludu (1900), Transitorní postparoxysmální
paraplegie u epileptikť\ (1901), Kasuistický příspěvek k AchondroplasH
(1903), Saxová fa.miliární amaurotická idiotic (1904), Atrofie svalová typn

91
Charcot Marie (1904], Zvláštní typ degenerovanosti (1904), O transitorním deliriu
v traumatické neurose (1904], Stereohemidysmetrese (1908], Případ nepohyblivosti
v obou k10ubech kyčelních (1900), Glossy, ku Haškovcově "Exofthalmus
v nemoci Basedowově" (1901), Přednáška p. prof. 'Marie-ho v Paříži v únoru 1902
(1902), O poruchách jáství (1910], Příspěvek k psychol. analyse hallucinací,
hludů a obsessí, O poruchách řeči a jich dosahu soudně lékařském. O hysterii
a ochrnutí hysterickém, Posudky ve třech rů.zných sporech o platnost poslední
vůle (1912), O mikroskopických nálezech v míše při progressivní paralyse
11898], O syringomyelii, Stereoagnosia (z II., interní kliniky 1900, 1902),
Několik rysů povahy epileptické (Thomayerúv jub. sborník 1902), O některých
vzácnějších formách afasie (Sborník klinický 1903), O myšlenkách podvržených
a vyzrazených (1906), O toulavosti z choroby (Zvon 1900), O ztrátě schopnosti
poznávati a vyznati se (1904), O dětech chorobně lhavých (Paed. Rozhledy 1904),
O zločinnosti mládeže školní ,(1905], O některých alkoholových poruchách du-
, ševních a jich významu v právu trestním (Právník 1904), O afasiích, agnosiích,
apraxiích (Lék. Rozh'1edy 1908], O obsessích (Revue v neurologii (1908), O příčinné
souvislosti mezi hnilobou střevní a některými dermatosami (Rozpl'. akad.
1896], uber den causalen Zusammenhang zwischen der Darmfaulniss ll. einigen
Dermatosen (Bulletin international 1897), Uber das Ilrsachliche Verhiiltniss der
Darmfaulniss zu einigen Dermatosen [Wien. med. W ochensch. 1897), uber die
Little-sche Krankheit (Wien. Klin. Rundschau 1898), Tumeur de la moelle épiniěre
dans un cas de syringomyélie (Revue neurologique 1900), Transitorische post,
paroxysmale Paraplegie bei Epileptikern (Wien. Klin. Rundschau 1901), N",
ochranu zapomenut)'ch nešťastných (Č.revue 1900], O opatření při akutních
psychosách (Věstník lIl. sjezdu 1901), Několik poznámek o padoucí nemoci pro
učitele (Beseda uč. 1904], Z praxe školní (Paed. Rozhl. 1904), Poliklinická kasui~
stika z psychiatrie (Č. L č. 1904), Několik poznámek z forensní psychiatrie (Právn.
Rozhl. 1904). Jedncstranná neschopnost naučiti se číst a psáti při výtečné pP
měli (č. školJ.1905), Dítě ~ neposeda (Paed. Rozhledy 1904). Jak nás smyslv
klamou (Máj 1904), O ,funktionální afasii (Sjezd v Bělehradě 1905), Les troubles
de la fondiongénitale clans 1e tabes (Revue neurologique 1902], Fur Theorie
der Hallucinationen (Arch. f. Psych. 1910), O klinických tvarech slabomyslnosti
získané (I. český sjezd pro péči o slabomyslné a školství pomocné). Báchorky
spiritistické (N. L. 1910), Ein Beitrag ZUl' psych. Analyse der Hallucinationen,
Wahnid"en lL ()hsf>ssionen [Zeitschr. f. die gesammte Neurologie u. Psychiatrie
19111, O některých íednostranných neschopnostech při výcviku řeči (II. český
sjezd pro péči o slabomys1né a školství pomocné 1912). O některých duševních
odchylkách ve významných dobách života ženina (Kalendář paní a dívek č. 1913).
Vztabovačnost a problém busality (Sbírka přednášek a rozprav č. 122), Případ
ztráty vědomí sv)'ch cHú (Č. 1. č. 1913). H. byl iednatelem spolku č. lékařú,
Mimo odborné' cesty vědecké účastnil se činně i lékařských sjezdit V III. sjezdu
lékařú č. hvl tajemníkem interní sekce a při IV. sjezdu ~en. tajemníkem sjezdo c
vým R. 1905 zvo1f·u za I. mí~topředsedu spolku· pm blaho epileptik!l a iest ředitelem
ú~lavu "Valentinum". R. 1908 vyznamenán řádem železné k'1runy HI. třídy.
OtttlV Slovník.
Heyda Bedři,ch MUC. v Praze.
*v Lovčicích, t 29. března 1883 v Pl·aze. Jsa velikým ctitelem myslivosti,
napsal do .,Lověny" několik poučných a· zábavných článků. Zabýval se stále myšlp;.nkollstáti
se lesníkem. ' Urbánkúv Věstník 1883, č. 7.
Hladík Jan Dr., tit. primář ústavu choromyslných v Praze.
R. 1893 povýšen ná doktora. R. 1898 by! sekundářem v Dobřanech. Do Č. č.
1. napsal' r. 1898 O parálysách žen.
Hlava Jaroslav Dr., řád. profesor české university v Praze, dvor. rad,a -
Vinohrady, . Palackého H. 24.
* 7. května 1855 v D. Kralovicích. Studoval na malostranském gymnasiu
a pak na pražské fakultě lékařské, kde by] 24. prosince r. 1879 na doktora povýšen.
Před tím byl již rok demonstrátorem při pathol. anatomickém ústavě prof.
Klebse, potom·třetím a brzy drnhým asistentem. Po té pilně oddal se vědě ~
cestoval. V 1. ,1882-3 pracoval v předních ústavech vědeckých, zejména u prof.
Ccnheima, WeigHta, Wirchóva, Recklinghausena, Cornila. Vulpiana a Strickera.
Výsledkem práce' té byla čel'1á pojednání, na jichž základě r. 1883 ustanoven
,byl supI. profesorem pathologické anatomie. V listopadu t. r. habilitoval se jako
docent, r. 1884 jmenován mimoř. a 1887 řádným profesorem téhož oboru. Kromě
toho jest prosektorem všeobecné nemocnice a ředitelem pathologickO-anaV)mického
ústavu. V letech 1891, 1897, 1903 a 1912 byl děkanem fakulty lékařské a

92
r. 1905 zvolen rektorem. Védecká činnosti jeho je velice obsáhlá. Z jeho péra vyšlo
vfce než pii'l ~ta věgích i menších prací, z nichž přečetné dobyly si světového.
uznání a jimiž upozorněni četní Cizinci pracovali v ústavě Hlavově. Ačkoliv 'pojednání
jeho uveřejněna byla po většině česky, doznala i v cizině ocenění všeobecného,
zjednavše tak Hlavovi zvučné jméno i za hranicemi. H. napsal mezi jiným
do Čas. lékařů celou řadu dttkladných pojednání: Kaetiologii vápenatění plic
(přednáška O sjezdu č. 'lékařů 1880), K aetiologii vředu kulat"ého dvanáctníku.
O žluté atrofii jater. Prudká atrofie jater žlutá (1882). Zhnisání hlívy jaterní.
O histogenesi vlákniny. Jaký podíl mají destičky Bizzozerovy neb haemotoblasty
Hayemovy při fysiologickém aneb pathologickém sražení krve (Předběžné oznámení):
Práce habilitační. Rakovina jater prvotná. (Studie histologicko-aetiologická.)
O dně. Histegenesa vlákniny. Jaký vliv mají destičky Bizzozerovy neb haematoblasty
Hayemovy při sražení krve neb při thrumbose (1883). Hernia diaphragmatica.
O aktincmykose. K anátomii a aetologii tak zvaných rheumatických onemocnění.
Meningitis cerebrospinalis. Zpráva o pitvě mistra B. Smetany (1884). Morbus
Brighti (l885). Pří~pěv€k k aetiologii ozhřívky. Návod k vyšetření dej~kt cholerických
(1886). O líplavici (1887). Kasuistická sdělení z ústavu patho!. anatom. Sepsis
occulta. Meningitis haemorrhagica basilaris. Myocarditis. Zpráva o bakteriologickém.
vyšetření vody Lahovičské. Bakteriolo\!ické i mikroskopické vyšetření pramenů
Bylanského a sv. Vojtěcha v K. Hoře (l888). Jsou změny střevní při otravě
sublimatem pllvodu uraemického? (1889). Zpráva o konstatování prvého případu
cholery asijské.v Čechách (1892). O hodnotě desinfekční nového prostředku tysolum
bohemicum (1895). K stoleté ročniCi vaccinace (1896). S Dr. Thomayerem Zánět-žaludku
vmezeřený při zánětu ledvin (1881) a Anatomické podmínky vzniku
uraemiepři zánětu ledvin (1882). S Dr. Honlem: Serum vaccinové a jeho účinky
(1895). S Dr. Bruno Kučerou: Případ nekrosy oesofagu u dítěte (18861. O pneumokoniose
hrnčířů (1897). O pankreatitidě haemorrhagické a purulentní (1897).
Ku dvacetiletému trvání ústavu pathologicko-anatomického i bakteriologického
české universitv. Úvod (18941. O podmínkách pathol1enních vlastností leukonos
toku lidského (1904). Histologická struktura Koplikových - skvrn (1905).
O skvrnitém tyfu (1910). O moru (1911). Pro Eiseltovu pathologií a therapii napsal
mnoho důležitých statí, zejména patholúgickou anatomii plic a vaječníkú.
V době té maje na paměti, by vědecké práce, jež psány jsoll česky a nedoznávají
v cizinč zaslouženého povšímnutí, i jinde byly oceněny, odhodlal se
s pn;>f. Thomayerem vydávati r, 1885 Sborník lékařský, ve kterém přidáváno
bylo francouzské resumé k uveřejněným pracem českým, S velkým nákladem
a bez materielních užitků podjal se této záslužné činnosti a dodlil
nejen toho, že mnohá cenná publikace našich pracovníků nevešla v zapomenutí,
nýbrž i toho, že mnohá práce z té dobv nebyla uveřejněna německy
a tak zůstala majetkem naším. H. sám vydal ve svém Sboníku tyto
práce: Tve'ření se kyst při miHární tuberkulose (roč. T. 1885). O zvláštní haemorrr.,agické
infel.ci (1.). Rhabdomyoma levého srdce (T.l. Zvláštní přeměna kystoidní
žláz mesenteriálních (I.), Výzmtm mikroorganismů při variole (II. 1887), Další příspěvek
ku seznání ,.haemorrhagicllogii" a
Vroeobecnou a specielní pathologickou anatomii. S prof. Honlem vydal Bakteriologii.
Dále publikoval Leuconostoc hominis a jeho vÝznam při 'akutních exanthemech
(Čas. lék. 1902 a v Rozpr. č. akad. též něm.), Embryoma dermoidale
cerebri Sborník klinický 1902). Z kongresových přednášek pak možno
uvésti o karcinomu (mezinárodní sjezd lék. v Paříži), o mali~ní adenii (III. sjezd
č. lék. a přírod.), o mykologických nále7ech při spále a spRlničkách (t.). angiomyxosarcoma
antibrachíí adnatum (t.). o karcinomech Riintgenových (mezinár. sjezd
lék. v Lissaboněa j. v. Na I. sjezdu lékařů srhských v Bělehradě přednášel "O exanthematických
nemocech a zvláště morbilách". V Akademii vyšly ještě jeho práce:
Další příspěvek ku seznání aetiologie tyfu skvrnitého (1899). Pokusy se serem
zvířat vaccinovaných, variolovaných a vaccinovariolovaných (189/í). O změnách
lnUl.' při spále (1909), O nálezech parasitárních tvarů v krvi při morbilách (1909),

O nálezu protozcvitých cizopasníků v krvi (1909J. Některé práce publikoval n

O volbě povolání (t. 1908), O vlivu tetanotoxinu na vasomotorické středy (Věstník
IV. sjezdu lék. 1908), O křídlo vitých lopatkách (1908).
. Ottův slovník.
Hněvkovský Jan Dr., lékař humanitních ústavů měst. v Praze.
* 24. dubna 1843, t 18. října 1896 v Praze. Promoval r. 1867 v Praze. Po
skončených studíích lékařských byl asistentem prof. heitzI.', později prof. J\Ilaschky
při stolicí soudního lékařství. R. 1868 dne 13. října rozhodl sbor profesorský university
pražské, aby H. suploval docenturu soudního lékařství. R. 1896 slaví! 251eté
jubí!eum svého působení v chudobinci u sv. Bartoloměje. Byl. soudním znalcem.
Již v r. 1869 přispíval do Čas. lékařů. Napsal tam Nové reagens na kyanovodík.
Čas. I~kařů 1896.
Hněvkovský šebestían Dr., porodnik a ženský lékař na Vinohradech, Rube-
,šova 21.
* 12. března 1856 v Bydžově. Syn Šebestiana, auskultanta u magistrátu
pražského a Anny roz. Wurmové z Podskalí. Bratr MDr. Jana. Příslušel do Jaroměře.
Studoval na akad. gymnasiu v Praze v I. 1866-71. Spolužáky jeho byli ministr
Fr. Zenker, primátor Dr. Srb, univ. prof. Th. Dr. Gabr. Pecháček, posl. Quido
Bělský, pr.of. Dr. Em. Fait, MUDr. Kar. PloG. Na to věnoval se studiu mediciny
v Praze a 15. března r. 1883 povýšen na doktora. R. 1887 byl lékařem v porodnici.
Usadí! se pak r. 1891 jako ženský lékař porodní a nemocí ženských na Vinohradech.
Vyučoval před prof. Rubeškou na škole babické.
Hock Jaro1ím Dr., panský lékař v Měšicích.
* 17. prosince 1863. Studoval gymnasium v Přerově, universitu v Praze.
Promoval 22. července 1890 a po doktorátě byl delší dobu v nemocnici všeobecné
v Praze na klinikách prof. Dr. Weise, prof. Schobla, dvor. rady prof. Dra. PavHka.
Pak přijal míste po prof. Dru. Frankenbergrovi u J. E. hraběte z Nostitzů v Měšic
ci1ch, kde dodnes působí jako panský, tovární a pokladniční lékař. Při anketě
r. 1912 pro úpravu zdravotního zákona z r. 1888 pro království České byl zároveň
se zástupci zemského výboru a příslušníky německé sekce povolán do této ankety
u zem. výboru jako zástupce venkovských praktických lékařů. Do Časopisů
přispíval pak pseudonymem Oyama (do moravských i českých listů). V praktickém
životě nezapoměl na theorii a popsa'1 (práce původní) "Lékařské rozhledy" roč.
XVI. seš. 7. Infekce meningskokková, jež vyskytTa se r. 1908 v Měšicích, Ča3. čes.
lékařů XLV., str. 552 Serum Maraglianovo a Aronsonovo z praktick. hlediska,
Č. č. lék. XLVIII., str. 978 Myocarditis chronica se stanoviska prakt. lékaře, Č.
č. lék. XLIX. 1468 Dnešní stav otázky tuberkulinové se stanoviska praktika a
několik léčivých případů. Přispíval odb. články, do denních listí! zvl. moravských.'
Hoffer Jindřich Dr., prakt. lékař v Počátkách.
* 18. června 1869 v Táboře, Studoval vyšší real. gymnasium v Táboře, a
medicinská studia odbyl na české universitě v Praze; kde 14. října r. 1895 povýšen
na doktora veškerého lékařství. Byl ext. lékařem c. k. všeob. nemocnice v Praze,
hospitantem c. k. chirurg. kliniky v Praze a roentgenologie a nauky o elektřině
v Berlíné, pak městským lékařem v Pacově, a od r. 1901 praktickým a ordinujícím
lékařem všeob. veřejné nemocnice v Počátkách. Uveřejnil v Čas. čes. lékařů
r. 1901 "Případ vražedné otravy atropineIll". - Dále napsal: "O voliteln:>sti ncmocničních
lékařů do obecních ev. okres. zastupitelstev." Mimo to přispíval referáty
do Časopisu čes. lékařů v r. 1891-1894 a později uveřejnil četné zprávy
v různých listech. V tříletí 1907-09 byl náhradním členem lékařské komory a
delegátem za župu Pelhřimov - Kamenice - Jindř. Hradec do ústřední jednoty
čes. lékařů.
Hoffmann Aug. Dr., býv. primář nemocnice Milosrdných' v Praze, Kozí n. 914.
* 13. září 1872"y Podba,g.~. Gymnasium malostranske absolvoval s vyznamenáním
r. 1891, prbI110val na české fak. lékař. 16. prosince 1899. Po externování
ve všeobecné nemocnici pražské jmenován byl koncem r. 1900 vrchním lékařem
nemocnice Milosrdných v Praze, kde samostatně vedl rozsáhlé oddělení interni
a venericko-kožní a jako asistent vl. r. Bayera chirurgii. V r. 1903 jmenován byl
primářem odd člení tuherkulosního, jehož později na zakročení českých organi3a,~i
lékařských se vzdal. Jako medik od r. 1895 až do promoce byl privátním asistentem
v bytě prof. Kaufmanna. V té době referoval do Časopisu českých lékařů
,z časopisů vlašských, německých a francouzských. ,Tako lékař měl několikráte
souborný referát o diagnostice a theiapii specifické tuberkulosy a r. 1912 větší
práci z praxe: "Desítiletí z praxe tuberkulosní'.'.
Hofmann rytiř Ed. Dr., univ. profesor ve Vídni, dvor. rada.
* 27. ledna 1837 v Praze, t 27. srpl}a 1897 v Opatii, pO,chován ve Vídni.
Otec jeho byl lékařem v městském chorobinci. Vystudoval gymnasium na N. Městě

95
a 26. ledna 1861 povysen na doktora lékařství, 1862 ranhojičstVí a 1863 byl magistrem
porodnictví. Sta[ se asistentem soudního lékařství. Zastávaje zároveň
místo ordinujícího lékaře v m. chorobinci, habilitoval se r. 1865 pro soudní lékařství.
Po smrti prof. Popela přednášel 1864-9 o témž oboru česky. R. 1861)povolán
za řádného profesora soudního lékařství do Innsprukll a r. 1876 do Vídně.
Vynikl jako neunavný pracovník, jenž dovedl novějších vymožeností lékařství a
ptír. věd využitkovati s neobyčejným zdarem ve prospěch soudního lékařství
a veřejného zdravotnictví. Od r. 1876 byl členem, od r. 1888 presidentem nejv.
zdra votní rady. Za své zásluhy jmenován členem mnohých učených společností
domácích i zahraničních. Vyznamenán mnohými řády a důstojenstvími. R. 1885
obdržel komandérský kříž portugalský. R. 1884 obdržel řád železné koruny III. tř.
a povýšen do stavu rytířského a r. 1888 udělen mu titul dvorního rady. R. 1891
dostal ryt. kříž řádu Leopoldova. Byl švakrem sldadatele Bendla. Literární práce
jeho týkají se všech odvětví soudního lékařství. Na předním místě uvedena budiž
jeho učebnice Léhrbuch der gerichtlíchen Medicin (Vídeň 1878, 6. vyd. 1893), jež
přeložena do frančiny, ruštiny, italštiny a španělštiny. Z ostatních. prací sluší
uvésti: Beitrag zur Lehre von der forensischen Beurteilung von Verbrennungen
(1870 Praha), Beobachtungen an verbrannten Leichentheilen (1875 Vídeň), Weitere
Beobachtungen an verkohlten Leichen (Berlin 1876), Uber Haare in forensischer
Beziehung (1871 Praha), Uber den forensischen Nachweis der Blutkorperchen in
Blutspuren (1872 Inšpruk), uber vorzeitige Athembewegungen (1873 Berlín), Zur
Kenntnis der naturlichen Spalten u. Ossifikationsdefekte am Schadel der Neugeborenen
(Prah~ 1874), Gerichtsarzt'liche Untersuchungen von Knochen (1874
Inšpruk). Zum Processe von Tisza Eszlár (1883 Vídeň), Uber Veranderungen
des menschlichen Korpers nach dem Tode (1885 t.), Uber Knochen u. Tatowirungen
mit Rucksicht auf die Agnoscirungsfrage (t. 1887), die Gerichtsiirzliche Aufgabe
bei der Sicherstellung der Identitat von Leichen (t. 1882), Die forensisch wichtigsten
Leichenerscheinungen (1876 Berlín), Zwei aus dem Wasser gezogene
menschliche Skelette, Beml::rkungen uber das sogenannte Fettwachs (t. 1879),
Cber Stellungen von Erhangten (t. 1878), Blutung aus den Ohren bei einem Erhimgten
(t. 1880), Zur Kenntniss der Befunde am Haise von Erhangten (1881 L),
Zur Kenntniss der Entstehungsarten von Kehlkopffracturen (t. 1886), Weitere
Beobachtungen von indirecten Kehlkopffracturen (t. 1891), Ober Stichwunden in
Bezug auf das verleztende Werkzeug u. dessen Erkenllung (L 1881), Spontanne u.
traumatische Magenruptur (t. 1881), Befund von gelbem Schwefelarsenik in Verdauungstracte
na ch Vergiftung mit weissem Arsenik (t. 1886), Chronische Arsenikvergiftung
duréh tech. Verwendung van Fuchsin (t. 1887), Uber das Skopzenthum,
in Russland (t. 1876), Uber Aneurysmen der Basilararterien u. deren Rupturen ais
Ursache des plotzlichen Todes (t. 1895). Vedle toho byl spolupracovníkem Eulenburgovy
encyklopedie a psal od r. 1880 obsáhlé výroční zprávy do Sborníku
Wirchov-Hirschova o pracích z oboru soudního lékařství a soudní psychopathologie.
Na počátku své literární činnosti psal česky. R. 1866 do Kalendáře č. lékařů
podal článek a byl spolupracovníkem Odborné pathologie a therapie. Dále
napsal do Čas. č. qék. tyto články: Případ svrabu norského. Případ otrávení kostíkem
(1865). Rakovina u chlapce 13letého. Náhlá smrt (1866). Prostituce v Londýně
(1868). Prostituce v Paříži (1869). O stokách pařížských. Prostituce v Berlíně.
Hymen přepažený (1870). Vražda dítěte. Uštknutí včelou. Zúmyslné založení ohně.,
Nepříčetnost následkem blbosti. Sebesprznění a roztržení blány panenské. Ukousnutí
boltce. Těžké poškození na těle (1871). Domnělá vražda dítěte zakrvácením
z pupečníku zúmyslně nepodvázaného (1873). Homoeopathie a mathematika (1865).
Dobytčí trh a jatky v Paříži (1869). - Kukula, Rozvoj chirurgie, Ottův, Stručný
a Riegrův Slovník, Čas. č. lék 1871, Pagel, Hirsch, Vierteljahrschrift 1897.
Holec Josef Dr., plukovník zdravotního oddělení v Srb. Bělehradě.
* 5. března 1830 v Chomuticích č. 19 u N. Bydžova, t 23. listopadu 1898
v Bělehradě. Otec jeho rolník Jiří zemřel 16. prosince 1865 a matka Anna provdala
se zase za rolníka Antoše z Chomutic. H. studoval gymnasium v' Jičíně.
Medicinská studia konal v P,razé a ve Vídni, kde promován byl na doktora. Působil
jako lékař nějakou dobu v Brně, potom přišel do Srbska v roce 1862, za
panovnictví zesnulého knížete Mihajla. Jeden rok působil jako okresní fysik ve
vnitřku Srbs\

96
krále Milana. Jako vzorný příslušník srbský nikdy nezapomněl na svůj dom:lV.
Byl členem více českých spolků jak v Srbsku tak v Čechách. Každého svého krajana
přijímal s největší laskavostí a mnohé chudé české rodiny p,?dporoval také
hmotné. Ze Srbska posílal dary své matce a také ji v Chomuticích ve vojenské uniformě
navštívil. Posud starším občanům utkvéla uniforma nezvyklá v očích. Je po
něm příbuzný syn bratrův Antonín, rolník v Malých Chomuticích. H. byl zkusený
lékař. Oblíbený hilavne v českých rodinách bělehradských. Často sedával se spisovatelem
J. Zd. Raušarem v hostinci u Hajduka Veljka v Bělehradě, kde vypravoval
mnohcu krásnou povídku o zkušenostech zažitých ve válkách za svobodu
někdy originálním způsobem. Zvykl si na jih a Srbsko stalo se mu druhou
vlastí. Pohyboval se skoro výhradně v českých kruzích. Jeho domicilem byl malý
pivovar, jejž držel zesnulý. sládek Jos. Brabec, který pro krajany mnoho učinil.
Dr. Holec, král. kuchař Michl a průmyslník Bajloni byli nejstaršími representanty
českého živ'lu v Bělehradě.
Holeček Fr., vrch. redaktor Denního Hlasatele v Chicagu.
* 19. listopadu 1865 v Stožicích u Vodňan. Studoval na české medicinské
fakultě od r. 1885 do r. 1890. Na jaře r. 1891 přibyl db Chicaga a od r. 1892 je
redaktorem Denního Hlasatele.
Holman Fr. Dr., obvodní lékař v Č. Dubě.
* 26. listopadu 1866 v Příbrami, t 31. května 1903. Povýšen 20. ledna 1892
v Praze. Napsal Léčení a zhojitelnost tuberkulosy pomocí statické elektřiny (1902).
Holub Emíl Dr., cestovatel ve Vídni.
* 7. října 1847 v Holicích, t 21. února 1902 ve Vídni, na LÍstř. hřbitově po.
staven mu pomník. Přestěhúval se s rodiči do Pátku u Loun, kde jeho otec stal
se panským lékařem. Vychodiv gymnasium v Praze a v Žatci, r. 1866 oddal se lékařství.
V studiích archeologických napomáh.al mu konservátor Fr. Beneš. Přírodovědecké
poklady č. musea a knihovna Náprstkova byla Holubovi zdrojem hojných
vědomostí. Afrika takřka mladému lékaři učarovala. Jak doktorem se stal, vydal
se na cestu do Afriky r. 1872. Pustil se do světa s 50 librami šterlinků a několika
recepty v kapse, maje za výbavu tři kompasy a teploměr. Výzkumné cesty podnikal
z města Dutoispanu v polích diamantových jako východiska, až posléze pronikl
k řekám Čobe a Zambesi. R. 1879 navracel se s bohatou kořistí do Evropy
a přijel 18. října do Prahy. Již cestopisnými listy v Světozoru 1872-76 vzbudí!
v obecenstvu značné účastenství se svými výzkumy, zvý.§ené ještě předběžnou
výstavkou africkou, jež přičiněním V. Náprstka uspořádána byla 187-1 na Staroměstské
radnici. Účastenství to vzrůstalo, když H. po svém příchodu do Prahy
upravil 23. listopadu 1879 druhou výstavu v letním sále ostrova Střeleckého a
zahájí! dlouhou řadu přednášek doma i v cizině a svých cestovatelských zkušenc'stech.
I údové císařské rodiny byli mezi jeho posluchači. Když pak H. rozdav
velkou část svých sbírek, nemohl v Praze nalézti místa, kde by uloží! ostatek
jejích, panovník dal mu k disposici zámek Wieselburg ve Vídni. H. napsal pak
četné literární práce a vydal "Sedm let v jižní Africe" r. 1882. Obdržel hojná
vyznamenání ve vlasti i v cizině. Konaje přípravy k druhé cestě do Afriky,
peznal ve Vídni sl. Růženu Hofovu, dceru inspektora budovy výstavní v Prateru,
pojal ji krátce před svým odjezdem z Evropy za manželku. Vedle ní provázelo
jej 6 řemeslníků vojáků. Na tuto druhou cestu, jež trvala od r. 1883 do r. 1887
byl již lépe vypraven. Dospěl z ~apského města daleko na sever do země Mašukulumbů.
Stanul až u hor na půlnoční hranici této země a nazval je horami
Františka Josefa. Útrapy, jichž na této pouti zakoušel, byly nad pomyšlení hrozny.
Popsal je po návratu do vlasti ve spise "Druhá cesta po jižní Africe", vydan8m
r. 1890 nákladem J. Otty. V Čas. lék. 1882 napsal Mé působení co lékaře v době
mého čtvrtého pobytu v osadách, rozkládajících se kolem kopanin na diamanty
od prosince 1876 do července 1878 (přednáška ve Spolku č. lékařúj.
Uspořádav r. 1891 velkolepou africkou výstavu v rotundě ve Vídni a r. 1892 na
výstavišti v Praze, jal se potom s velkomyslnou štědrostí rozdávati vystavené
předměty museím a školám, ač peněz neměl nazbyt. V 1. 1894-95 poř6.dal k vyzvání
zeměpisné společnosti Washingtonské přednášky v četných městech
amerických a následujícího roku i v H3.1ičí.Ač churavěl očima a někdy i malarií,
pomýšlel ještě na třetí výpravu do Afriky. Avšak k té již nedošlo, neb:Jť nový
záchvat trýznivé malarie učinil životu jeho konec. Císař zvědčv o jeho nemoci
a hmotné tísni, vykázal mu počátkem r. 1892 roční dúchod 5000 K, jehožto však
ubožák toliko 2 měsíce užíval. 1 na pomník hřbitovní přispěl 2000 K a vdové
po cestovateli ustanovil roční plat. Hlavním úkolem Holubova života bylo vědecké
prozpytování jižní Afriky, pro které se jako studentík nadchl četbou
spisů Livingstonových. Prostředky k cestám opatřoval si namnoze sám, lékařskou
prací na místech civilisace vzdálených. Řadíme Holuba k prvým cestovatelům,

kteří snažili se proniknouti do záhadného nitra "černé pevniny". Z velikých výsledků
svých cest nehledal sobě hmotné odměny, čehož podal nejlepší důkaz
r. 1881, když zamítl návrh krále belgického, aby se uvázal ve velmi čestné místo
ve státě Konžském. H. byl neunavně činným, opatřuje si prostředky životní svými
spisy a přednáškami Dlouhá jest řada jeho literárních prací, psaných česky,
némecky i anglicky. Mnohé z nich byly přeloženy do všech téméř jazyků vzdělaných
národů. Ale H. váhu kladl na zivé slovo, na přednášky a ve příČině té jest
vzorem popularisátora vědeckých výzkumů. Učekávalo se, že tl. oddá se zpracování
vědeckých svých výsledků a kolovaly vážné zprávy. že se proň reservuje stolice
zeměp~su na české universitě. Že však slavný badatel v té dobé zápasí s nedostatkem,
toho nikdo netušil.
Víd. Slovan 1880 Č. 4. Heimat 1880 č. 33. Osvěta 1902 a 1908. Pšovan 1880
č. 16., 1881 Č. 1. Ottův a Stručný Slovník Věcný, Světozor 1874. Zlatá Praha 18i7,
Cas. lěk. 1902. !
Holý Čeněk Ferdinand, velkostatkář v Modleticích.
* 1807, l' 23. dubna 1862 v Praze, pochován na Olšanech. Byl vysloužilý
ranhojič a asistent na chirurgické klir..ice v c. k. vše ob. nemocnici a blázinci
v Praze. Byl praporníkem c. k. vys. sboru pražských ostrostřelcu, rytířem k. saského
řádu Albrechtova, majitelem zlatého záslužného kříže s korunou, pražským
měšťanem a majitelem domu. Byl členem Č. Musea, ústavů ku zvelebení hudby,
ústavu učitelského, ústavu ku zvelebení zahrad a sadů, ústavu o blaho propuštěných
káranců a mnoha jiných užitečných spolků a ústavů. Býval dozorcem
farní školy u sv. Štěpána a členem odboru pro Nár. divadlo. Zasedal na sněmu
království Českého. Hyl to známý národovec a vlastimiL Byl též stravovatelem
v Praze. Jeho nevlastní syn Filip Zibesony zdědil po něm dům čp. 551-II; v Praze.
Nár. L. 1862.
Holý Karel Dr., c. k. plukovní lékař.
Do Čas. lék. napsal r. 1884 článek Chloralhydrat a bromkali při hyperemesi
těhotných.
I
Honl Ivan Dr., řádný profesor č. university v Praze.
* 23. dubna 1866 ve Zbejšově u Brna na Moravě, kdež jeho otec byl řiditelem
uhelných do'lů. Gymnasium absolvoval v Brně a českou lékařskou fakultu
v Praze, kdež 6. dubna 1892 byl promován. R. 1891 stal se demonstratorem a
pak 1. října 189r assistentem v pathoL-anat. ústavu prof. Dr. J. Hlavy, kteréž
místo zastával až do 1. dubna r. 1901. R. 189824. června byl jmenován. soukromým
docentem pro bakteriologii na české universitě a 26. června 1904 mimoř. profesorem.
R. 1911 7. prosince obdržel titul a charakter řádného profesora. Od
1. října 1905 jest prosektorem v okresní nemocnici Vinohradsko-Žižkovské. --
R. 1895 obdržel od České Akademie Františka Josefa cestovní stipendium. Navštívil
velký počet universit domácích i zahraničních (Vídeň, Krakov, Lvov,
Berlín, Halle, Lipsko, Marburg, Mnichov), kdež poznal různé vědecké ústavy. -
R. 1897 obdrželi další cestovní stipendium od Akademie s určením přednášeti na
mezinárodním sjezdě lékařském v Moskvě o pracích, které vykonal za podpory zmíněné
Akademie. - R. 1902 dostal od ministerstva vyučování stipendium k návštěvě
nově vybudovaného rozsáhlého a rozčleněného ústavu pro infekční choroby
R. Kocha, by tam seznal speciálně různé infekční choroby, které u nás
řídčeji přicházejí. V ústavě tom pracoval zvláště v oddělení prof. Donitze. Vedle
toho věnoval se studiu haematozoí u štábního lékaře Wasiliewského a jinde. -
R. 1895 byl pověřen úkolem aetiologicky vyšetřiti ve dvor. hřebčinci v Kladrubech
epidemii u hříbat, která tam neobyčejně prudce vypukla a velké škody
na hříbatech způsobila. Zjištěním nákazy epidemické a profylaktickými pokyny
'byla epidemie okamžitě zastavena a rázem zamezeno dalším, velice značným
zt'cátám, začež se mu dostalo dekretu uznání od nejvyššího c. k. štolby kníž.
Lichtensteina. - Vedl bakterio[ogické kursy úředních báňských lékařů z Příbrami,
dále kursy pro vojenské lékaře, do ústavu přidělené, kurs pro učitele hospodářských
škol zemským výborem král. českého r.1899 pořádaný, jakož i kurs pro městské
lékaře v Praze. V době hrozícího nebezpečí zavlečení choroby asijské do čech
r. 1892 svěřen mu byl praktický výcvik lékařů na hranice vyslaných a současně
v ústavě svěřeno mu vyšetřování podezřelých případů. V epidemii tyfu střevního
na Smíchově vedl vrchní dohled v měst. infekční nemocnici a súčastnil se
prací ku potlačení epidemie. V letním semestru 1907/8 supploval na technice
v Praze přednášky o všeobecné a zemědělské bakteriologíí. V universitních
extensích přednášel v Praze (6tihodinový kurs), v Plzni a Holubicích. Zásluhou
jeho jest, že společně s prof. Hlavou měrou značnou spolupůsobil v tom, že
mladá nauka bakteriologická, které u nás nejen nebyla půda připravena, ale
která u nás nad to značně byla diskreditována, doznala ocenění a uplatnila se
7

98
po různé stránce, jak tomu nasvědčují četné práce z oboru aetiolo~ie, diagnostiky,
praeventivního očkování a léčby aetiolo~ické, vykonané v ústavě pod jeho vedením.
DosáM i zřízení samostatného oddělení bakteríolo~ického při patho!.-
anatom. ústavě české university. - Súčastnil se několika mezinárodních sjezdu
proti tuberkulose. Seznav opatření proti tomuto onemocnění v cizině, dal ve
Spolku čes. lékařu s Dr. Vlasákem a Preinin~rem podnět ke Spolku pro zřizování
léčeben v král. Českém pro tuberkulosní nemocné. Spolek ten uveden v život
a pozměněn pak v Zemský pomocný spolek proti nemocem p'Iicním. K jeho podnětu
na IV. sjezdu českých lékařu a přírodJZpytcu uvedena v život vědecká
sdružení odborníků proti tuberkulose. - Byl spolllredaktorem Lékařských Rozhledu
a rediguje téhož časopisu oddíl: aetiologická therapie a immunita. Referoval
do něm. časop. o pracích českých, aby tak doznaly povšimnutí, a přispěl
do něm. čas. i soubornými referáty, v nichž hleděl upozorniti na práce naše.
Profesor Honl napsal tyto práce: K diagnose cholery asijské [Čas. č. !. 1892).
O významu appretáže peří (Věstník zdravotní 1892). O pyogenních vlastnostech
bac. tyfového (Rozpravy Č. akademie 1893). O aktinomykose (spol. s prof. Hlavou)
(Rozpravy Akademie 1893). O kongeniální tuberkulose (t. 1894). PříspěVky ku
seznání associačního účinku bakterií (Spol. s Drem Pešinou) (Klin. Rundschau
1894). O domnělých škodlivých následných účincích sera antidiftherického (Č. č.
I. 1895). Několik poznámek o příčínách přítomné epidemie tyfové v Praze
(t. 1894). Případ ozhřivky u člověka (W. kl. Rundschau 1895). Serum vaccinicum
II jeho účinky (Spo'!. s prof. Hlavou) (W. Kl. Rundschau 1895). Případ haemorrhagického
tyfu (s Dr. Klímou (č. č. I. 1896). Bakteriální komplikace úplavice cukrové
(Č. č. I. 1897 a W. Kl. Rundschau). Pestis bubonica. (t.) Aetidlogický rozbor
zánětů plicních (Sbírka Thomayerova). O zánětu plic spalničkovém. Habilitační
práce. (Akademie 1897). Experimentální pneumokokkový oedem a jeho diagnostický
význam (C. Btt. f. Bakt. 1898). O chování se baciIla tyfového ku některým
chemickým substancím a živným půdám vzhledem ku reakci Vidalově (Č. č.
I. 1898 a W. Kl. Rundschau). Serum double a agglutinace double (W. Klin. Rundschau
1899). Extragenitální smrtné affekce postgonorrhoické (Lék. Rozhledy 1899).
Léčení vředů bércových proteidy bakterií (s Dr. Bukovským) (Rozpl'. Akademie
1899). O biologickém rozpoznání druhU krevních (Živa 1901, W. Klin. Rundschau).
Zvláštnější případ perforatívní peritonitidy (Lék. Rozhledy). Bakteriologická diagnosa
tuberkulosy (č. č. I. 1902). Sinuitis frontalis et pacchymeningitis externa
purulenta grippalis (Spolková demonstrace) (t. 1905). Ochrana a boj proti tuberkulose,
cenou poctěná práce ve Spolku pro veřejné zdravotnictví, (vyšlá v publikacích
"Čes. společnosti pro veřejné zdravotnictví" a zvláštní vydání Spolku proti tuberkulose
(1904).) Tuberkulin a jeho význam diagnostický (č. č. zvěrol.). P'Jdstata
a vznik meningitidy cerebrospinální epidemické a prostředky proti jejímu šíření
(Časopis českých lékařu 1906), O prosekturách a diagnostickfch ústavech (t. 1908),
Anafylaxe při tuberkulose se zřetelem ku příbuzným činitelUm (Lékařské
Rozhledy 1909). O choleře a moru (Časopis českých lékařu 191t). Přednáška pro
úřední lékaře. Význam a podstata reakce Wassermannovy (Lék. R07.hledy). Ruzná
menší pojednání jako jest zymotherapie, bakteriologické Vademecum pro lékaře
a zvěrolékaře, diverticula intestini jejuni et flexurae sigmoideae, kombin?vaná
léčba _tuberkulosy, o praktickém upotřebení bacilu tyfu myšího a ve sbírce "člověk
zdravý a nemocný", "Učení o mikrobech a jejich významu pro zdraví a nemoc
člověka", dále souborné referáty. Habilitační přednášku měl "O granulích makroi
mikroparasitárních i cizotělesných". Učebni~i baktericlogie vydal s prof. Hlavou.
Ottův Slovník.
Honsů Jos. Dr., obv. a pokladenský lékař v Turnově.
* 13. března 1877 v Turnově. R. 1904 3. března povýšen na doktora. Do Č.
č. I. napsal Cizí těleso 27 roků tkvící v zevním zvukovodu (1907) a 52 punkd dutiny
bříšní (1907). Referoval ve více případech v Č. cr. č. Hleděl zavésti do therapie
přístroj zvaný "autoelektrom,asseur", spojení to faradisace s massažf.
Honzák Bedřich Dr., primář vše ob. nemocnice v K. Hradci.
* 10. prosince 1870 v Kopidlně u Libáně. Studoval na české fakultě lékařské.
Dcsáhnuv r. 1895 24. května hodnosti doktorské, byl operačním chovancem
české chirurgické kliniky. R. 1906 stal se primářem nemocnice v K. Hradci.
Když r. 1912 vypukla válka na Balkáně, odebral se na bojiště, odkud zasílal
zprávy do Čas. č. lék. Je bratrem sl. MDr. Honzákové. V !. 1903-05 byl spoluredaktorem
Časopisu č. lékařů, kam r. 1897 napsal Sněť končetin senflní a díabaetická
a r. 1903 Prof. dr. Kar. MaydI. Nekrolog. Se Saskou uveřejnil Výroční
zprávu všeob. veřej. nemocnice arc. Elišky v Hradci K. za r. 1908 a 1909. S Kar.
Šantrůčkem erneI'. elevem přeložil Roseho a Carlese Chirurgii. Do Thomayerova
jub. sborníku podal stať Tuberkulosa střevní a její operativní léčba. Do Sborníku

pdliklinického uložil pojednání: Kapitola z pathologie svalstva dutiny ústní.
Sestavil Soubor liter. činnosti prof. dr. K. Maydla (r. 1879-1903).
Kukula, Rozvoj chir.
Honzáková Anna· Dr., odb. pro gynaekologii a porodnictví v Praze-II., Na
Morani 7.
* 16. list. 1875 v Kopidlně, kde otec její byl lékařem, sestra MUDra. Bedřicha.
První z českých žen studovala na české fakultě lékařství, na níž povýšena
byla na doktorku 17. března r. 1902. Byla oper. elevem kliniky chirurg. a školní
lékařkou soukr. gymnasia "Minervy".
Hora František Dr., praktický lékař v Brně.
* 1. prosince 1866 v Žinkovech u Nepomuku. Vystudoval gymnasium v Klatovech
(maturoval 1885), a universitu ve Vídní, kde byl 21. března 1891 promován,
načež sloužil pm roku jako jednoroční dobrovolník-medik u 75. pluku pěšího
v Praze a půl roku v ganrnisonní nemocnici v Brně. Počátkem dubna 1892 vstoupil
jako externí lékař do zemské nemocnice, kde pracoval až na několik měsíců
v dětské nemocnici a porodnici strávených, až do října 1895 hlavně na oddělení
vnitřním a chirurgickém. Vystoupiv, usadil se v Brně jako lékař praktický, kde
je až po dnes činným. Je vrchním lékařem c. k. pošty a dom. lékařem v alumnátě.
Od r. 1910 je předsedou akc. spoL "Šaratica". Nyní pracuje na zdokonalení
svého nového, ochrannou známkou opatřeného přípravku proti dně a host ci, jejž
co nejdříve odevzdá veřejnosti. Do Čas. č. lékařů napsal Příspěvek ku léčení
katarrhalní žloutenky (1907) a Některé méně známé indikace Šaratice (1911).
Horák B. Dr.
Napsal Sebeochrana a pohlavní zdravověda manželů a Pohlavní zdravověda
muže a ženy v manželství.
Horažďovský Rud. Dr., odborný lékař pro nemoce vnitřní a nervové
v Českých Budějovicích.
* 12. dubna 1873 ve Vodňanech. Absolvoval gymnasium v českých Budějovicích
1891. promoval v Praze 28. března 1898. R. 1909 byl klinickým asistentem
a r. 1910 zástupcem 1. asistenta poHkliniky. Jako plukovní lékař r. 1910
odešel do p~nse. Od r. 1910 je odb. lékařem nem. vnitřních a nerv. v českých
Budějovicích. Napsal do Čas. č. lékařů v r. 1909 Obrna Brown.Sequardova
s obrnou K:lumpkeové a r. 1910 Syfilis aorty břišní.
Horčička-Jaroslav Dr., c. a.k. námořní vrch. štáb. lékař II. tř. v. v. ve Vídni.
R. 1909 vstoupil do pense. Je vyznamenán ryt. křížem řádu Frant. Jos. a
portugalským vojenským řádem Bento d'Avíz. S námořním štábním lékařem,Y.
v. Dr. Vác. Poledne napsal: Zwei Faile von Meningitis cerebrospinalis epidemica
nebst einer Reihe von Nasensekretuntersuchungen gesunder Personen beziiglich
des Vorkommens yon Mikrokokken vom Typus des Meningokokkús (1905).
Horbaczewski Jan Dr., dvor. rada, prof. univ. v Praze.
* 20. května 1854 v Zarubinci u Tarnopole v Haliči. Studoval gymnasium
v Tarnopoli a lékařství ve Vídni, kde též byl promován r. 1880. Již jako 221etý
posluchač vydal samostatnou práci Uber den Nervus Vestibuli (Vídeňská akademie).
Od r. 1875 byl demonstratorem, pak assistentem při stolici lékařské lučby
prof. Ludwiga. Při zřizování české lékařské fakulty byl povolán do Prahy, kde.
se r. 1883 stal mimoř., r. 1884 již řádným. profesorem lučby lékařské. V r. 1889,
1894, 1904 a 1911 zvolen byl děkanem fakulty. R. 1902 byl rektorem. Jest před.
nostou ústavu pro lučbu lékařskou, c. k. zdravotním radou. R. 1902 vyznamenán
titulem dvorního rady, mimo to obdržel řád železné koruny III. třídy a r. 1910
povolán jako doživotní člen do panské sněmovny. R. 1912 zvolen za řád. člena
k. č. společnosti nauk. H. byl neunavně literárně činným. R. 1879 vydal práci
o rozkladových produktech, vzniklých působením kyseliny solné na albuminoidy
(rchovina, vlasy, glutin, hmota rohovková). uber die durch Einwirkung von Salzsaure
aus den Albuminoiden entstehenden Zersetzungsprodukte (víd. akad. 1879).
Jako pokračování této práce vyšla druhá řada pokusů s elastinem r. 1885 tamže
pod stejným názvem. R. 1882 napsal podobnou práci tiber das Verhalten des
Elastin bei der Pepsinverdanung (Zeitschrift Wr physiollog. Chemie). T. r. učinil
důležité sdělení vídeři.ské akademii, že se mu podařilo vyrobiti syntheticky kyselinu
močovou zahříváním močoviny s glykokolem (Synthese der Harnsaure, víd.
akad.) o kteroužto synthesu marně pokoušeli se před ním badatelé nejslavnějš.i,
jako Liebig, Wohler, Beyer, M. Nencki, E. Fischer, Pinner. R. 1883 vydal Beltriige
zur Lehre von der Uriiumie (Medic .. Jahrbiicher 1883). Další srtahou jeho
bylo najíti methodu. která by poskytovala lepší výtěžek při synthesi než jmenovaná
methoda prvá. Do této doby spadá povolání jeho do Prahy, kde bylo mu
věnovati se zařizování ústavu pro lučbu lékařskou a kde v prvých letp-ch
trvání fakulty bylo mu přednášeti o farmakologii. Přes to pokračoval horlivě v bá·
99

tOO
dání svém, jehož výsledek byl, že 5. května 1885 oznámil víd. akademii vedle
synthese kyseliny močové i synthesu kyseliny methylmočové. (Ober KiinstIiche
Harn- und Methylharnsaure, v Chern. Listech 1885 O umělé kyselině močové a
methylmočové. R. 1886 uveřejnil Neue Synthese des Kreatinins (Med. Jahrb.) a
Ueber die votumetrische Stickstofbestimmung im Harne u. anderen Objeeten
des Thierkorpers (t.). T. r. provedl se svým asistentem dr. F. Kaněrou řadu výživných
pokusů, prvých to pokusů o tvoření se kyseliny močové v lidském těle.
Výsledek této práce vydal v Chern. Listech (1887): Pokusy o tvoření se kyseliny
močové v lidském těle (něm. Ueber das Einfluss von Glycerin, FeU u. Zucker
auf die Ausscheidung der Harnsaure beim Menschen (víd. akad. 1886). Těmito
pokusy bylo zkoušeno ptlsobení glycerinu, cukru třtinového a tuku na vyměšování
dusíku a kyseliny močové, při čemž se ukázalo, že glycerin zvětšuje množství
kyseliny močové, byl-li podán volný, kdežto byl-Ii podán v podobě sloučeniny
s kyselinami jako neutrální tuk, nejeví toho účinku. Cukr třtinový a neutrální
tuk nemají přímého účinku na tvoření se kyse'liny močové, zmenšujíce vyměšování
její jen proto, že zachraňují část bílkovin tělesných před rozpadem. Přestanou-li
se podávati tyto látky, přestává i zmenšené vyměšování kyseliny močové. H.
oznámil r. 1887 víd. akademii, že sestrojil kyselinu močovou z trichllaktamidu a
močoviny a že tato synthesa nejen poskytla lepší výtěžek výrobní než methoda
dřívější, nýbrž i dovolIla, že H. mohl stanoviti strukturnou formuli kyseliny močové
a C:1efinovati ji jako diureid kyseliny akrytové (Ober eine neue Synthese
u. Constitution der Harnsare, víd. akad. 1887, česky v Chern. Listech 1888 Nová
synthesa a konstituce kyseliny močové.) Téhož roku provedl další n:Jvé synthesy
kyseliny močové, synthesy kyseliny trichloromléčné a močoviny, z monochloroetové
a močoviny, synthesy kyseliny methylmočové z methylhydantoinu a močoviny,
z methy1hydantoinu a biuretu, z methylhydantoinu a étereu kyallofanové.
Ve zprávě o těchto synthesách vyšlé v Chern. L. 1888 Další synthetické pokusy
o konstituci kyseliny močové a jejím vzniku v těle zvířecím (něm. Weitere synth.
Versuche iiber die Constitution der Harnsaure u. Bemerkungen iiber die Entstehung
derselben im Thierkorper, víd. akad. 1887) podává II prvé své úvahy
a pokusy o tvoření se kyseliny močové v těle živočišném. R. 1889 počal prováděti
prvé pokusy, jak vzniká kyselina močová v organismu ssavčím: O vzniku kyseliny
močové u ssavců (Chern. 1. 1890, něm. Untersuchungen tiber die Entstehung der
Harnsare im Siiugenthierorganismus, víd. akad. 1889). Horbaczewski r. 1891 uVeřejnil
v Čas. č. lék. Příspěvky ku poznání pi'Ivodu kyseliny močové a zásad
xathinových, jakož i ku vzniku 'leukocytos u ssavců (něm. Beiriige zur Kenntníss
der Bildung der Harnsaure und Xanthinbasen soure der Entstehung der Leucocythosen
im Siiugethierorganismus, víd. akademie 1891j, v nichž dokázal, že kyselina
močová a zásady xanthinové tvoří rozpadem jadernatým elemenW tělesných.
R. 1892 napsal do téhož časopisu poznámku k theorii o původu vzniku kyseliny
močové (něm. Zur Theorie der Harnsaurebildung, Wiesbaden 1892) a předběžné
sdělení o zajímavých vlastnostech nukleinu, že vyvolává leukocyth 1SU:
K známosti o tičinku nunkleinu (něm. Zur Kenntniss der NucIeinwirkung, Wiener
allg. medic. Ztg. 1892). R. 1893 vyšly jeho Bemerkllngen zum Vortrage des Herrn
alb. Kosel Ueber NucIeinsiiure (Ou Bois-Reymond's Archiv 1893). R. 1894 uVeřejnil
v Chern. 1. Analysu dvou vzácných kamenÍ! močových (jeden urestealithový,
druhý cholerestinový) a dělení kyseliny močové od zásad xanthinových (něm.
Analyse zweiter se'!tener Harnsteine, Ober die Trennung der Harnsare von den
Xanthinbasen Zeitschríft f. physio!. Chemie 1893). O krystallovaném xanthidu a
guaninu. (Věstník kro Č. Spol. Nauk 1897, 11.). Příspěvky ku poznání výživy venkovského
lidu ve Vých. Haliči. (Rozpravy Společnosti nauk ševčenka ve Lvově.
1899.) O vzniku tuku v organismu zvířecím. (Kongres čes. lékařů a přírodozpytců
v Praze 1901). O dokazování krve v soudních případech. (Tamtéž). V práci této
jest uvedena nová a výhodná methoda ísolace haematoporfysiniu. O nové reakci
bilkoviny. (Kongres čes. lékařů a přírodozpytců v Praze. 1908). Expreimentální
příspěvky k poznání etiologie pellagry. (Časop. čes. lék. 1910). Největší díl práce
H. je snesen ve čtyřdílní Chemií lékařské (1904--08), která vedle chemie neorganické
(I. díl), organické (II. díl) obsahuje 2 díly chemie fysiologické. Jsouc psána
od věhlasného badatele a zkušeného učitele. kniha tato je jak vzornou učebnicí.
tak i poradní knihou lékaře. Obsahujíc veškerá důležitá data literatury do té
doby uveřejněná, je odborníkům bádajícím vítanou pomt1ckou. Horczewski vedle
činnosti badatelské a učitelské účastnil se po řadu let prací zemské zdravotni
rady a od r. 1906 nejvyšší říšské zdravotní rady v obojích oborech jako člen řádný.
Ottův Slovník, N. Politika 1902, Výroč. zpráva K. č. spol. nauk 1911.
Horký .Martin, lékař a astronom v Hamburce.
* koncem 16. stol. v Lochovicích, t v 2. polovici 17. století v Hamburce.
Otec jeho Viktorin byl lutheranským farářem. Z knih tlniv?rsíty pražské, che-

101
vaných v archivě zemském, shledávám, že H. byl r. 1605 přijat na přímluvu Krišrofa
Vratislava z Mitrovic, pána na Lochcvicích, a rady města Berouna za
alumna kolleje, při čemž ujednáno, že bude nocovati u rektora a přiučovati se
mathematice u slavného Kepplera. R. 1607 povýšen na bakaláře. Před tím stal
se r. 1606 správcem školy u sv. Haštala v Praze a z počtu studentů zvolen do
akad. senátu. Vyžádav si r. 1608 vysvědčení od fakulty, opustil školu a prováze!
na cestách slezského pán~ Valentina Zejdlice z Šenfeldu. Koncem r. 1609
odešel do Bononie, by tam studoval matematiku a medicinu. Profesorem matematiky
a astronomie v Bononii byl tehdy Magini, s nimž Kepler od delší doby
byl ve vědecké korespondenci. Patrně na jeho doporučení přijal Magini Horkého
do svého domu. Učinil jej svým famulem a svěřil mu vyučování svého synka
Fabia. Magini učinil ho účastníkem svých vědeckých prací a poskytl mu příležitost
ke styku s nejs!lavnějšími učenci, kteří v domě jeho bývali hosty a k nimž
náležel i Galilei. H. již jako student vešel v přátelské styky s Keplerem, jemuž
z Bononie horlivě dopisoval. Deset dopisů Horkého z r. 1610, z nichž 9 psáno
z Bononie a desátý z Lochovic, otiskl Henschíus v Epistolae ad Joannem Kep1erum
scriptae insertis ad easdem responsionibus Keplerianis (Lipsko 1717, str.
483-93). H. v listech svých dotazuje se často po profesořích pražských. Zejména
nikdy neopomijí poptati se po svém učiteli Bacháčkovi. Zpravuje 1):eplera o denních
událostech a prosí ho, by přimluvil se zaň u Krišfofa Vratislava z Mitrovic
a Ladislava Zejdlice z Šenfeldu, by ho ve studiích podporovaIi ročním platem
nějakým. Na počátku r. 1610 Galilei objevil svým dalekohledem měsíce Jupiterovy,
které nazval hvězdami mediajskými, a zprávu o tom podal ve spise "Sidereus
Nuncius". Galilei téhož roku užil pohostinství M,aginiho a poskytl hvězdářům
tamnějším příležitost, aby se přesvědčili o pravosti nových jeho výzkumil.. Než
nezdá se, že učení jeho pojali. Zjevně však proti němu vystoupil H. ve spise
Martin Horký a Lochovic Brevissima Peregrinatio contra Nuncium Sidereum
nuper ad omnes philosophos et mathematicos emissum a Galilaeo Galilaei, patritio
Florentino, academiae Pataviensis mathematico publico (Mutinae 1610).
Kepler odsoudil naprosto počínání Horkého v listě zaslaném Galileimu a zmocnil
Galilea, by list tento tiskem vydal. O obsahu tohoto listu zpravil též
Horkého. Jak dále v listu Roffeniova a i jinak vysvítá, byl Magini a odborníci
bononští v podezření, že Horkého, který ovšem byl s ním téhož mínění, přiměj
k vydání spisu svrchu řečeného. Aby pak Magini bezpochyby podezř~ní se sebe
sva:lil, vypověděl Horkého z domu svého, který se odebral k jezuitům do Pavie,
odkud hodlal proti Galileimu dále polemisovati. O tom dověděl se Kepler a
aby další vystupování Horkého proti Gali1eimu učinil nemožným, oznámil mu,
že prostřednictvím španěl. vyslance při dvoře císařském stalo se známo v Halii,
že je náboženství lutheránského. To stačilo, aby pobyt Horkého v Lombardii
stal se mu nebezpečným. Proto radil mu Keppler, aby co nejrychleji do Čech
hlcdě~ se vrátiti. Rady té nebylo více třeba. Snad ulekl se H. sám následků
svého počínání nebo z jiné příčiny, dříve než došel list Kepleniv, byl na cestě
do Čech. Keplerem přijat byl velmi nevlídně. I přiznal se,že stal se mluvčím ve-
. řejného mínění odborníkil. bononských a že tito, když omyl svilj poznali, veškeru
vinu jen na něho svalovali. H. upřímně litoval svého činu, jak dosvědčují souhlasně
Kepler a Hasdale v listech ke GaHleovi. Kepler pak zejména žádá Ga!ileiho.
aby užil veřejně zmíněného listu jeho (Keplerova) proti Horkému, příkrý
ton listu toho zmírnil. H. odebral se zatím k rodičům do Lochovic a Hst jeho
ke Kep~erovi, psaný v Lochovicích 1. pros. 1610, je poslední list Horkého, o němž
víme. H. stal se 1615 mistrem svob. umění. Po víru vídeňském 1615 jednalo se
o vypravení poselství do Cařihradu. Za vil.dce vyvolen Heřman ČernÝ z Chudenic
a H. provázel výpravu tu, více než 400 osob čítající. jako lékař. Když po 2 letech
a 3 měsících vrátil se do Prahy, podobá se, že iůstal nyní v Praze. V ~ktech
dekanátu fakulty filosofické o n~m zaznamenáno v knize 26., že na rok 1619
sepsal kalendář, k čemuž připojena poznámka. že hyl člověk mrav{1 nellsedlých,
neboť žil tu téměř bez přestání v rozmíškách s mistry a profesory. Před tím
vydal (Kalendář na I. 1612, 1613, 1615 (ten věnován radě Domažlické a mimice
na r. 1616. Po bitvě bělohorské vystěhoval se pro náboženství z vlasti. Prošel
mnohé země cizí. Naučil se při tom rozličným jazykům a vzdělal se důkladně
v mathematice a v lékařství. Pobyl při dvorech rozličnÝch knížat něm., zeiména
nři dvoře Bedřicha, knížete holsteín-/!otorpského. R. 1631 nacházíme ho v Hamburce,
kde vykonával lékařskou praxi a taktéž vydával po mnoho Jet v Němcích
oblíbené Calendaria a Pro~nostica astrolo~ica. Mimo to vydal We~weíser.
wie man sich Hir die Pestmens bewahren so11; Diana Astromantica a r'Ozličná
Indicia astromantica. Srovnej: Nováček, Martin H., český hvězdář Č. Č. M. 1889
a 1893..
Ottil.y a Riegril.v Slov.
I

•
102
Hornofová-Kochlíková Svatoslava Dr., odb. pro kožní choroby v Praze,
1., Ferdinandova 21. i
* 5. března 1875 v N. Holicích, příslušná do Pardubic. Povýšena 7. června
1905 na doktorku v Praze. Provdala se za exter. lékaře všeob. nemocnice Dr. Fr.
Kochlika.
I
J vých
Hornych Jaroslav Dr., odborný lékař nenlOcí nosních, kožních a hrtano-
v Praze. I
* 27. října 1863 v Lomnici u Jičína, t 2. dubna 1905 v Praze. Byl povýšen
29. dubna 1890 v Praze na doktora. Byl hledaným ('dbcrníkem a těšil se velké
přízni obecenstva. Byl literárně činným. Napsal do Čas. lékařů tato pojednání:
Levostranná obrna čivu zvratného (XXX.), Křeč hlasívková (r. XXXL), Zánět
slizllice ústní a hrtanové následkem kantharidinu (r. xxxm.), Motorické poruchy
hrtanové při hysterii (r. XXXII!.), O významu kokainu v širší praksi laryngohgické
(r. XXXII!.).
její diagnosa
Ve sbírce přednášek vyšlo jeho pojednání
a léčení. Pojali za chof Josefu Tiš~rovou.
Tuberkulosa hrtanová,
Horský B. S. Dr.
Napsal Domácí lékař mustrovaný.
Hortvík František Dr., obv. lékař v Kloboukách u Brna.
* 12. srpna 1871 v Dambořicích na Moravě. Gymnasium studoval v Brně
a v Kolíně. R. 1890 vstoupil na pražskou universitu, kdež byl promován v r. 1896.
Po nemocniční praxi, vykonané v brněnských humanitních ústavech, stal ~e
r. 1900 obvodním lékařem v Kioboukách u Brna, kdež dosud působí. Napsal některé
články a pojednání populárně-lékařské, zejména do přílohy Času a do Bafkovy
sbírky Jl1ustrovaných přednášek, do této na př. Tuberkulosa, Rak3vina,
O čistotě, Alkoholismus, O smrti, O nemocech pohlavních. Vedle toho uveřejnil
v Besedách Času více drobných belietristických črt zachycených z praxe venkov- .
ského lék&ře. Do Č. č. I. 1906 podal Ve sporu o nachlazení.
Hořínek Otakar Dr., městský lékař v Rokycanech.
* 25. března 1843 v Jimramově na Moravě, kde otec jeho Jan byl lékárníkem.
Ve stáří tří roků přišel s rodiči do Čech a sice do Kostelce nad Černými
lesy, kde chodil do obecné a hlavní školy. Nižší gymnasium studoval v Něm. Brodě,
vyšší pak na Starém Městě v Praze, kde r. 1863 maturoval: Po té studoval
lékařství a v r. 1869 povýšen na doktora mediciny, v červenci téhož roku dosáhl
hodnosti doktora chirurgie a v listopadu na to stal se magistrem porodnictví.
Za svého pobytu studentského v Praze byl nejenom činným. členem pražského
"Hlaholu" od jeho založení, ale také členem Sokolla a jako takový pak cvičitelem,
pobočníkem Tyršovým. Zastával jako medik též lékařskou službu při výletech
a súčastnil se všech slavností v této pohnuté době našeho probuzení. První tři
léta své praxe ztrávil v N. Brodě jako lékař praktický, nádražní a c. k. praporní
lékař zemské obrany. V roce 1872 byl jmenován měst. lékařem v Rokycanech a
v r. 1892 na základě nového zákona též obvodním lékařem obvodu rokycanského.
Že byl též členem mnohých vlasteneckých spolků, netřeba zvláště podotýkati.
Psai více článků zejména do "Zájmů lékařských". Do Č. 1. Č, uložil statě: Necrosis
ossis frontalis, Embolia cerebri (1870), Rakovina pravého oka (1872), Endocarditis
idiopathica acuta (1876), Otrávení hlízou rozpuku jedovatého (1878), Smrt ZP11SC'-
bení vbodnutím jehly do srdce (1887). . Kukula, Rozvoj chir. Č. č. I. 1913.
Hovorka Jaroslav Dr., c. k. zdravotní asistent v Týně n. VIt.
* 19. května 1880 na Vinohradech. Promoval 11. května 1904 v Praze. Byl
externistou ve všeobecné nemocníci. Do Č. č. 1. napsal r, 1907 Vzácný případ tetanu
postoperativného, vzniklého po operaci volné kýly tříselné.
Hovorka Václav Dr., prakt. lékař v Silver Lake, v Minnesotě (Amerika).
Hovorka šl. Oskar Dr.
Napsal: Die Grenzen u. Wechselbeziehungen zwischen der mechanischen
Orthopaedie u. orthopaedischen Chirurgie (1905).
Hradil Jan Dr., odb. lékař vnitřních nemocí v Olomúci.
Jest lázeňským lékařem v Luhačovicích. Do Č. Č, 1. 1910 napsal Polyurie
při tyfu břišním.
Hraše Jan Dr., řiditel ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy.
* 4. listopadu 1853 v Bělé u Něm. Brodu. Absolvoval studia gymnasialní
v Něm. Brodě a lékařská v Praze. V 187.9 25. července dosáhnuv hodnosti doktorské,
stal se sekundářem zemské nemocnice v Brně, kdež si v r. 1880 získali velkých
zásluh při epidemiích skvrnitého tyfu, zvratného tyfu a neštovic. Za jeho
obětavost v těchto epidemiích dostalo se mu uznání zemského výboru moravského.

103
Roku 1884 stal se pnmarem z. ústavu pro choromyslné v Brně, odkudž byl r.
1877 povolán za primáře do zem. ústavu pro choromyslné v Praze a rok na to
v Dobřanech. V r. 1894 stal se ředitelem ústavu dobřanského, v němž hleděl
uplatnit zkušenosti své, nabyté de1ší vědeckou cestou v cizině. Pro zásluhy své
o rozvoj a organisaci ústavu dobřanského, byl r. 1908 vyznamenán řádem železné
koruny 1lI, tř. V r. 1909 byl jmenován ředitelem nového ústavu pro choromyslné
v Bohnicích, pro nějž vypracoval stavební program. Mimo četné přednášky třeba
z jeho vědecké činnosti uvésti následující práce: Příspěvek k sugestivní therapii
(Čas. č. lék. 1879): Psychosy senilní a jejich vztah k psychosám jiným (Čas. č. lék.
1879); Ústavy pro choromys1né v Čechách a příčiny jich přeplnění (tamtéž);
Choromyslnietví země české a jeho další úkoly (tamtéž r. 1894); Časové úvahy
k naši péči o duševně nemocné (Rozhledy 1908); Ošetřování choromyslný~h (Praha
1908); Die Pflege der Geisteskranken (Prag 1908): Nový ústav bohnický (Světozor
1910), Die Entwicklung des Irrenwescns in Bohmen und die Landesansta1t
hir Geisteskrankc in Bohnitz (Psych. neurol. Wochenschrift 1911 a v knize: Das
oesterr. Irrenwescn in Wort und Bild 1912). K organisaci českých ústavů pro
choromyslné (Č. č. I. 1898), K otevření král. čes. zem. ústavu pro choromyslné
v Bobnicích (1911). Ottův Slo'vník.
Hrdlička Aleš Dr., kurator anthropol. sbírek musea ve Washingtonu.
* 1869 v Humpolci. Přestěhoval se ve věku 13 let s otcem do Ameriky,
kdež [v New Yorku) po odbytí středních škol studoval medicinu. R. 1892 byl
~raduován na N. Y. Edlectic Medical College, r. 1893 na N. Y. Homoeopathic
Medical Col1ege: r. 1894 podrobil se státním zkouškám v Baltimoru a jmenován
"lnternem" ve státním ústavu pro choromyslné v Middletownu N.. Y. Zde počal
se studiemi anthropologickými. R. 1896 odešel do Paříže za příčinou studia anatomie
a anthropologie, při čemž navštívil též jiné vynikající ústavy evropské. Od
r. 1896-98 zabýval se studiemi choromyslnýsh, idiotů, epileptiků a zločinců.
J\1ezi tím konal studia v oboru rasové anthropologie. Za tím účelem podnikl
r. 1898 expedici mezi primitivní kmeny Mexické: r. 1899 vypravil se mezi Indiány
Novomexické a do Koloráda, rok na to mezi Indiány jižního Koloráda a Utahu.
Nového Mexika a Arizony: r. 1902 podnikl dvě veliké výpravy do jihozápadních
států a Mexika. Roku 1903 ustanoven byl jakožto kurator fysické anthropologie
národního musea ve Washingtoně. V letě 1908 konai\ za assistence bakteriologisty
Dra. P. B. Johnsona obšírná studia o rozšíření tuberkulosy mezi pěti k tomu
ustanovenými kmeny indiánskými a již v zimě 1908-9 súčastnil se jako anthropolog
expedice do egyptské oasy Khargeh, kdež zkoumal přes 300 mumii při příležitosti
té vykopaných a vyšetřil 150 mužů tamního obyvatelstva nynějšího. Z jara 1909
navštívil četná musea evropská v Rakousku, Rusku, Německu, Švýcarsku, Francii
i Anglii. Při té příležitosti navštívil též ústavy pražské. R. 1910 odebral se do
Argentinie k studiu n:Hezu domnělého člověka tertiérního a procestoval odtud'
jižní a střední Ameriky, zvláště Peru a Panamu. Jest od L 1905 dopis. členem
král. čes. společnosti nauk a od r. 1910 dop. členem č. akademie. Výsledky vědecké
svých prací uložil Dr. A. Hrdlička v pojednáních. Zde budiž uvedeny následující:
Anthrop. Investigations on one thollsend white and colored children.
New York 1898. Description of an ancient anom. Skeleton from the Valley of
Mexico. Bull. ArneI'. Mus. of Nat. History. Vol. XII. art. V. New York 1899. Physical
and physiological Observations on the "Navaho". Amer. Anthropologist (N.
S.) Vol. 2. 1900. A printed Skeleton from N. Mexico. ArneI'. Anthropologist (N. S.).
Vol. 3. 1901 The Crania of Trenton. New Jersey and the bearing upon the Antiquity
of Man in that Region. Bull. of the ArneI'. Mus. of Nat. IHst. New. York 1902.
Vol. XVI. Art. III. Eskimo Brain. Proceed. of the ArneI'. med. psychol. Association.
New York 1899. - dto. An Eskimo Brain. New York 1901. Divisions of the Parietal
Bone in Man and other Mammals. Bull. of the ArneI'. Mus. of Nat. Hist. 1903. Vol.
XIX. Art VIII. The "Chichimecs" and their Anebnt culture. ArneI'. Anthropologist
[N. S.). Vol. 5. No.3. 1903. Notes on the Indians of Sonora, Mexico. Amer. Anthrop.
(N. S.). Vol. 6. No. 1. 1904. Notes on the San Carlos Apache. ArneI'. Anthrop.
[N. S.). Vorr. 7. No.3. 1905. Brain Weil!ht in Vertebrates. Smithson. Misc. collections.
VoJ. 48. P. I. 1905. Brain sand Brain Preservations. Proced. of the U. St.
Nat. Mus. Vol. XXX. 1906. Anatom. Observations on a Col1edion of Oranl! Skul1s.
Proceed. of the U. St. Nat. Mus. Vol. XXXI. 1906 Contribution to the Phys. Anthropology
of California. - Univers of Calif. Publication. ArneI'. Archaeol. and
Ethnol. Vol. 4. No.2. 1906. Measurements of the Cranial Fossae. Proceed. of the
U. St. Nat. Mus. Vol. XXXII. 1907. Skeletal Remains suggesting or attributed to
Ea.rly Man in N. America. - Smithson. Inst. Bureau os ArneI'. Ethnolol!Y. Bul1.
33. 1907. Physiolo,!ical and medical Observations among the Indians of S. W. U.
St. and N. Mex. Smithson. Inst. Bureau of Am. Ethnology Bull. 34. 1908. Tuberculosis
among. certain Indian Tribes of the United States. Smiths. Instit. Bureau

104
oI Amer. Ethnology. Bull. 42. 1909. Re1!lort on an Add. Collection of Skel. Remains
Irom Arkansas and Louisiana. Joum. of the Acad. of. Nat. Sciences of
Philadelphia. Vol. XIV. 1909. On the Stafure of the Indians of the S. W. and
of N. Mexiko. Putnam Anniv. Volume 1909. Do Č. č. I. 1898 napsal: Ku patholo!!íí
snů. Almanach č. akad. 1911. Ottův Slovník.
Hrdlička Kar. Dr., asistent kliniky prof. Rubešky v Praze.
* 26. října 1884 v Praze. Promoval 25. května 1909. Do Č. č. I. napsal: Pantopon-scopolamin
při porodu a operaci (1912). Když vypukla r. 1912 válka na
Balkáně, odebral se na jih. Přednášel ve spolku Merkur o dojmech z bojiště balkánského
se zřetelem k obchodu, jakož i ve 20 spolcích. Je stálým členem zdravotního
odboru české obce sokolské, kde ořednáší každoročně v kursech sokolských
anatomii. Ve vzdělavacím kurse žen 'sokolských přednášel o tělocviku žen·
ském s ohledem na dorost ženský. Již po dvě léta jest asistentem školv babické
prof. Rubešky.
N. III. L.. Č. Svět.
Hrnčíř Váco Dr., obv., pokl. a panský lékař v Budyni n. Ohří.
* 6. srpna 1872v Chodoulicích. R. 1897 5. června povýšen na doktor"l. Jest
náhradníkem v představenstvu komory lékařské. Od r. 1899 provozoval praxi
v Libochovicích. Dne 1. října 1901 jmenován obv. lékařem v Budyni. Do Čas.
čes. lékařů napsal: K otázce o nastuzení (1909), K léčení appendicitídy, Ku Ipčení
karbunklů ne.krotických a fle!!monosních procesl' Chlumského směsí karbol.
kafrem (1912). Do Čas. pro veřejné zdravotnictví: K otázce škol. lékařů (1906, č. 1).
Hrníček Jos. Dr., zdravotní podplukovník v Srb. Bělehradě.
R. 1895 byl plukovním lékařem v Niši.
Hromádko Fr. Dr., městský lékař v Pardubicích.
* 22. ledna 1796, t 1. září 1881 v Pardubicích. Již r. 1834 začal si zařizovati
sbírku přírodnin, zvláště ptactva. Jeho sbírka ptaetva vodního náležela své doby
k nejvzácnějším v Čechách. Chovala převzácné druhy. Zakoupena byla pro městské
museum v Pardubicích. Urbánkův Věstník 1881.
Hromádko Fr. Dr., c. a k. plukovní lékař u 33. pěšího pluku (internista),
3 batailonu v Kalinoviku. '
Do Č. I. č. 1913 napsal: Diagnostika poranění bubínku se :t;řetel'?m k a!!!!ravaci
vojínův a pojištěncův.
Hruška Jaroslav Dr .. starosta král. horního města Kladna,
* 5. října 1847 v Solnici. Navštěvoval I!vmnasia v Rychnově n. Kn. a
Hradci Krá~ové. Lékařství studoval v Praze a stal se 20. ledna r. 1872 doktorem
mediciny a chirurgie. V roce 1874 přijal místo lékařp při hornickém bratrstv11
Pražské železář~ké průmyslové společnosti na Kladně. Za poměrll nejvýš neklidných
v roce 1889, kdy téměř jen lékař s klidem mohl funkci veřejnou na sebe
vzíti, zvolen byl za starostu města - nyní královského horního města K'ladn;l.
Ve veřejné správě trvá. když se byl svého místa lékařského vzdal, jako starosta
obce a od roku 1899 také jako starosta okresu dodnes. Úblstnil se všeho rlICh11
společenského a národního. Získal si zejména velkých zásluh o město a okolí.
Do úřadování ieho spadá přeměna obce ve smyslu moderních vvmož'?ností: zřízen
obecní vodovod. okresní veřejné nemocnice císaře a krá~e Františka Josef"
a vystaveny četné budovy veřejné a školní. Za své zásluhy vyznamenán byl
roku 1898 rytířským křížem řádu Františka Josefa. roku 1899 zvolen l'estnÝm měšfanem
na Kladně a roku 1910 udělen mu řád železné koruny 3 třídy. Literámi'
pod pseudonymem H. Uden vydal v roce 1897 knihv veršů Sestupem rs~netv),
San Remo (sonety), Sad zarůstající, a Klára, v r. 1908 Diář. vesměs u Ví1ímh
v Praze. Mimo to uveřeinil básně a některou prosu v Nerlplních Li~te,'h HI"~11
Národa. V roce 1911 vvdal knihu veršů Donín a Senza sorc!íni 11 K;>rla St"iskah
v Kladně a v roce 1912 Žnak. slavnostní hru k otevl'ení sHlého rlivadla v Kladni'.
jež téhož roku přičiněním ieho zbudov,; no bylo. Vykonalf několik větší:h cest.
z nichž dojmy uložil ve svých literárních pra :í.::h.
Ottdv Slovník. Nár, album,
Hřivna Vít. Dr., fit. ord. lékař ústavu pro choromyslné v Praze.
* 14. července 1870 v Příkazech. R. 1898 24. října povÝšen ""- doktop
v Praze. R. 1908 jmenován sekundářem ústavu pro chorom, v Praze Do Č. č. I.
napsal O plicních komplikacích zánětlivých při tyfu abdominá'lním (1905).
Huber z RisenDachu Adam. Meziříčský Dr., prof. univ. v Praze.
* 3. února 1546 V" Vel. Meziříčí ria Moravě. i' 23. června 1613 v Praze,
pohřben u sv. Jindřicha. Konal vyšší studia ve Vitemberku. Stav se mistrem svob.
umění, odebral se do Prahy, kdež r. 1567 dle stanov universitních approbační

105
disputaci se podrobil a přijat za mistra a profesora při 'pražské universitě. V téže
době připravoval mladého Václava Budovce z Budova k nastoupení studijní dráhy.
Po odchodu jeho do ciziny vedl nějaký čas (1568--69) proboštskou správu koleje
Karlovy. V létech následujících podnikl novou cestu do Vitemberka a s titulem
doktora lékařství tam odtud se navrátil. Přednášel pak v kolleji větším dílem
o Hllatomii těla lidského dle výkladů Ondř. Vesalia. R. 1578 a 1579 zvolen Zil
děkana filosof. fakulty. Tíživé poměry universitni přiměly ho, že opustil akademickou
dráhu a vyhledafl si postavení samostatné. V listopadu 1580 oženil se
s Lidmilou, dcerou Matouše Leofarta, radního měšfana v Litoměřicích. Usa div
se v tomto městě, po 4 léta praxi lékařskou tam provozoval. Po smrti manželčině
vstoupil v únoru 1585 v druhý sňatek s Annou Píseckou z Kranichsfeldu. Přestěhoval
se do Prahy ve vlastní dťím na N. Městě ve čtvrti sv. .lindřišské a zabýval
se jednak lékařením, jednak spisovatelstvím. Zařídil si také zvláštní školu soukromou,
v níž se synkové z bohatších rodin ve studijních předmětech cvičíli
a potom před zvanými hostmi zkoušky skládali. Nabyl nemalého jmění
a slavného jména, takže r. 1600 po smrti Tadeáše z Hájku stal se životním lékařem
Rudolfa ll., který ho r. 15BO hledě k jeho učenosti, šlechetnosti a platným
službám povýšil do stavu šlechtického a nadal titulem z Ris~npachu. Vědomosti,
zbožná povaha, mnohonásobné styky společenské a značná zámožnost
získaly mu vynikající postavení v tehdejších bězíc:h veřejných. Ačkoliv odstoupil
od profesury. zůstával vždy ještě jedním z nejupřimnějších přátel a dobrodinců
učení Karlova, snaže se při každé příležitostí radou i skutkem platně mu
pomáhati. R. 1609 měl účastenství v jednáních o majestát. Po odevzdání dolejší
konsistoře i university stavům evangelickým byl s Adamem Zalužanským nejpřednějším
členem komise. zřízené sněmem ku prozkoumání záležitostí akademických
a k sestavení opravných návrhů, jimiž vysokým školám Kar10vým
k novémn vzniku mělo býti pomoženo. Tehdáž zvolen mezi defensory, kteří
měli bdíti nad reformou university a horlivě se zasazoval, aby návrhy a sliby
přešly ve skutek Avšak o nedostatek hmotných prcstředků, jakož i o neupřimnost
stavů, zvláště vyšších a dílem i o nesjednocennost mezi samými profesory
rozbila se většina pokusů Došlo jen k obsazení tří nových stoHc, ale bez
náležité dotace, k zrušení coelibátn při universitních profesořfch a k novému
způsobu přípravné školy akademické. Ostatek týkal se věcí méně závažných.
na mnoze vnějších. H. sám nevzdávaje se naděje v příznivější vvvoj věci, přijat
v listopadu 1611 profesuru lékařství, defensory mu nabídnutou. Počátkem ledna
1612 po přestávce vice než 30 leté ozval se opět v síni universitní latinskou
vstupní řečí v nejvznešenějším a lidstvu nejužitečněiším umění lékařském. Hned
potom jal se přednášet o základech léčitelství (lnstítutiones medicae J dle knihy
Linh. Fuchsia, hýv. profesora v Tubinkách a pokračoval v oboru tom i v příštím
semestru. Avšak vítanějšího obratu se nedočkal, ani když na podzim r. 1612 stal
se rektorem. Spíše vznikaly nesnáze a nedorozumění, poněvadž H. nesrovnával se
s některými změnami. které sborem profesorským před tím bvly zavedeny. V zímě
1613 pltsobení jebo náhle přerušila mrtvice, iež IHl zbavíh. nejprve řeči
a potom vtlbec života. Literární činnost jeho měla ráz naskrze praktický. Směřovala
větším dílem v obor léčitelský. R. 1586 po přání Budovcově přeložil latinskou
zdravovědu .,De conservanda valetudine", sepsanou dánskÝm šlechticem
Jíndřichem z Ranzova. Opatříl ji podle vzoru starší knihy Jana Koppa z Raumenthalu
titulem Re~iment zdraví a dal ji vytisknouti tl Dan. Adama z Veleslavína,
jenž na konec pro podobnost obsahu připojil veršíky Salernské (Versus scholae
SalernitanaeJ v ori~inále i v čes, rýmech. dle starého textu přepracovaných
r. 1587. Obecnou srozumitelností a případností obsahu tato knížka výbnrně l,ověla
tehdejším potřehám. Dobré službv kona'la i v dohách probmen! národního. Bvlaf
obnovena ve vvtahu Fr. Faust. Procházkou r. 1786. Měrou íeště včtší zavděčil 50
řl. ve spolku s Dan. Adamem z Veleslavína jinou podohnou. leč obíemnější knihm'.
zvanou Apatéka domácí rozličných lékařstvL snadnvch k přistrC'jenf proti všelikým
neduMm těla lidského. vnitřním i zevnějším (1595. 1602, 16201. jež byla ie.1nak
předběžnou ukázkou. iednak výtahem vhodným pro lid z velikého bylináře, SOIJčasně
k tisku chvstaného. D. Adam z Veleslavín:l odhodlal se totiž nově vypraviti
stavný herbář Matthiolův. THd. Hájkem přelož'~ný a Melantrichem r. 1562 vytištěnv,
Za tím účelem vybídl Hubra k tíčastenství a oba na pomoc si vzavše ně·
mecký překlad Jiř. Handschc s novými obrazy a doplňky Joach. Krameraria z r.
1586. obnovili a rozšířili dřívější české vydání v obsáhlém foliantě, nadepsaném
Herbář aneb hvlinář vvsoce 11čeného a vznešeného n. dr. Petra Ondř. Matthiola.
nyní zase ph·hlédnutý 'a mnohými pěknými novými fi~tJrami, též i užitečnými lékařstvími
s obzvláštní pilnosti rozhojněný a spravený skrze .roach. Krameraria,
v slavném říš. městě Norimberce lékaře a doktora, z německého pak jazyku 'V český
přeložený (1596, věnován petru 'Tokovi z Rožmberka a Adamovi z Hradce1.

106
Dilkladné rejstříky Handschovy, zhotovené nejen podle názvů rostlinných, ale
i dQe účinků léčebních, poskytly při tom možnost k sestavení příručního domácího
lékařství, jak právě uveřejněno jest v "Apatéce domácí". Mimo tyto práce
hleděl si též u Uékařů obvyklého kalendářnietví. Vydal několik spisků druhu
toho, zejména Minutí na r. 1589 a Kalendáře hvězdářské na r. 1590-1. Syn Adama
.fan mimo rilzné verše latinské vydal 1601 gramatickou pomůcku, zvanou Typus
vel forma declinationum, dle níž v soukromé škole otce jeho bylo vyučováno.
Riegrův, Stručný a Ottův Slovník, Jireček, Rukověf, Čas. č. Musea 1829,
1862, 1863, 1892, 1895, 1905, 1913. .
Hubner Václav, odp. redaktor "Nár. Politiky" v Praze.
* 11. června 1857 v Praze, kde jeho otec byl úředníkem u společnosti stát.
dráhy. Je bratrem Bobeše', Hn. rady n. o. v Táboře. Studoval na akad. gymnasiu
v Praze, načež věnoval se studiu lékařství a odbyl dobrovolnický rok. Již jako
student súčastnil se ruchu národního a společenského života pražského a horli vč
už tehda novinařil. Zejména byl činným v akad. čtenářském spolku. Byl ve styku
se studentstvem jiných slovanských národu, zejména polským. Aféra chuchelská
r. 1881 vynesla mu trestní vyšetřování, jež z nedélstatku dtlkazů sice zastaveno,
nicméně byly mu tím znemožněny zkoušky na tehdejší německé universitě.
V lednu 1883 počal vydávati "H1lasy z vysokých škol". Po té věnoval se úplně
žurnalistice. Vydával "Český sever", orgán českých menšin v Litoměřicích a Terezíně.
Uspořádal tam na 200 přednášek. Také sorganisoval severočeské menšiny
v župní jednotu českých spolků na severu Čech, předchůdkyni to Nár. jednoty
Severočeské. Od r. 1886-91 byl chef-redaktorem "Mor. Orlice" v Brně, kdež
působil nejen žurnalisticky, ale i při divad'le, jakož i Nár. jednotě pro sev. Moravu,
jejíž byl jednatelem. Organisoval též volby do obch. komory brněnské. Jako žurnalista
byl činným vždy v oboru politickém. Od r. 1896 je členem redakce Nár.
Politiky, kde po smrti chefred. Bratršovského sta'l se udp. redaktorem. Mimo čin.
nost žurnalJístickou sluší vytknouti zdařilé překlady nizných divadelních her, zejména
Fuldovy "Otrokynii". H. je dvakrát ženat, poprvé se sl. Jíístovou, sestrou
advokáta dr. Ant. J. a podruhé s Marií Hiibnerovou, členem Nár. divadla.
Nár. Album, Ottův Slov.
HuIla G. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).
Hunčovský Jan Nep., životní ranhojič Leop. VI. ve Vídní.
* 15. května 1752 v Čechách na Mora-vě, t 4. dubna 1798 ve Vídní. Nabyv
vzdělání na universitě Olomúcké, 1771 odebral se do Vídně, kde se oddal ran.
llOjičství; byl! asistentem pověstných profesorů Steidele a BrambiIly. K radě tohoto
vyslal Josef II. Hunčovského do cizích zemí, aby nabyl širších vědomostí II věcech
lékařských a hojičských. Pobyv několik let' v Paříži a Londýně, vrátil se
1780 do Vídně. Jmenován profesorem anatomie, pathologie a therapie na lékařsko-ranhojičské
akademií a později mistořiditl'lem tohoto ústavu. R. 1791 putoval
co průvodce Leop. II. po Italii a stal se životním jeho ranhojičem. Zemřel následkem
rány na prstu, již si při operaci způsobil, oplakáván od žáků i chudých, jichž
byl laskavým dobrodincem a učitelem. Oželen od všech učených a vzdělaných
pro znamenité přírodní a ranhojičské vědomosti své. H. zůstavil znamenité sbírky
anatomických preparátů, jež byl sám zhotovil. Vydal Medicinisch. chirurg. Beobachtungen
auf meinen Reisen durch Frankreich u. England (1783), Anwe1sung
zu chirurg. Operationen (1785, 1794). Vydával s Schmidtem Die Bibliothek der
neuesten med. chir. Literatur 1790-91. - AIIg. deutsche BiograHe, Salzbruger Med.
chir. Zeitung 1798 Bd. II., Bd. III. Joh. Ad. Schmidt, Redl' zum Andenken des
Prof. Dr. J. Hunčovský 1798. Ottův a Riegrův Slovník, Hirsch.
Husinecký fiat. Husinecíus) Tomáš, též Vodňanský (Vodňanus) Ph. a MDr.,
prof. univ. v Praze. I ~
* po r. 1530 ve Vodňanech, t 20. srpna 1582 v Praze. Vzdělal se v umění
Iiternírn ve s'lavné škole žatecké pod Vác. Arpinem z Dorndorfu a potom na pražské
akademií Karlově, kdež 1552 za děkana Mat. Bydžovského sta~ se bakalářem
svob. umění. Byl nějaký čas rektorem školy Plzeňské. Za příčinou vyššího vzdělání
ve vědomostech přírodních odebral se do ciziny, kde navštěvoval rozličná
učení. V Římě povýšen na Dr. Fil. a Med. Vrátív se do Prahy, přijat za prof. univ.
a vyučoval tu v I. 1557-69 s dobrým lÍčinkem matematice, fysice a jiným uměním.
Zastáva'l rozličné akad. úřady, 1559 a 1560 byl děkanem fil. fakulty. R. 1562 zvolen
za přísedícího konsistoře utrakv. R. 1569 vzdal se profcsury, oženiv se se Sa1omenou
Trapeliovou z Litoměřic. Na starém městě oddal se praxi lékařské, již byl
s nemalým prospěchem co profesor provozoval, jsa pro své dllkladné vědomosti
vůbec na slovo. brán i Maxm. II. jeho rady 'lékařské potřeboval. Byl důvěrným
přítelem M. Mítisa, J. Polenty, P. Lupáče, P. Koldina, P. Codicilla, M. Trojana,

107
J. Melantricha a jiných učených, jakož i dobrodincem chudých žáku, jež zdarma
léčíval i podporoval. Ačkoliv utrakvista, byl od katolíku a jesuih\ nemá!lo vážen
. a navštěvoval těchto častěji, říkaje, že vždy odtamtud přichází moudřejší. Když
1582 v čechách velké přímoří bylo, zustal téměř jediný z lékaři'! v Praze. Vyléčil
mnoho osob vzácných, muži'! učených a žáku chudých. Sám stal se ohětí
svého lidumilného jednání, zemřev na mor, oplakáván od veškerého obyvatelstva
pražského a zvláště od učitelů a žáků akademie Karlovy, jakož k tomu ukazuje:
Carmina lugubria in obitum excelL Dr. Med. T. Hussinecii Vodnani vita functi
20. Aug. 1582 scripta ab A!umnis Prag, academiae. H. nezústél.vil po sobě děl
literárních. Nicméně souvěcí chválí ho co muže vysoce vzdělaného, nábožného,
rozšafného, lidumilného, y umění lékařském zvl. v prakt. léčitelství velíce zběhlého
a víibec na slovo braného.
Procházka, Miscellaneen 1784, str. 120, Riegrův a Ottův Slov.
Hiittel Vilém Dr., měst. školní a dětský lékař v Praze-lL, Pštrosova 1.
* 16. června 1869 ve V. Mýtě. R. 1894 28. května povýšen na doktora. Externoval
ve vše ob. nemocnici. R. 1897 byl sekundářem, od r. 1901 byl asistentem
kliniky pro dětské nemoci. Od r. 1906 je m. škol. ,lékařem . .Jest ordinářem č. dětské
nemocnice, při jejímž jubileu jmenován měšťanem pražským. V Č. č. 1. uveřejnil
Případ vleklého zúžení střeva. XXXVI. (1897). Otrava bobulemi rulíku.
Operativní léčení diphteritických stenos larYllgu v prvé.m dcsUiletí české détské
kliniky. (1901.) Napsa'l Poměr školního lékaře k učitelům, rodičům a domácímu
lékaři (1911) a Pražské pomocné školy, jich žactvo a potřeby s hlediska školního
lékaře (1911).
Hynek Krístían Dr., univ. docent v Praze ..Vinohrady, Mikovcova 1.
... * 15. září 1879 v Mnichově v Bavorsku. Absolvovav akad. gymnasium a
českou lékařskou fakultu v Praze, povýšen 20. června 1903 na doktora. Byl ext.
lékařem ve vše ob. nemocnici a r. 1907 stal se asistentem na L české interní klinice,
vykonav před tím větší studijní cestu do ciziny. R. 1912 habilitoval se jako docent
vnitřn. lékařství. Zabývá se specialisticky studiem krve. Napsal m. j. Roentgenotherapie
leukaemie (Čas. lék. 1905), Haemovoluminimetr co přístroj k makroskopické
diagnostice krevního onemocnění (t. 1905), Tři případy chronického ikteru
stumorem sleziny bez bilirubinurie (t. 1906); O leukanaemii jakožto syndromu a
vztahu jejím k chorobám krve a krvetvorných orgánů (t. 1907), Ankylostomiasis
v Čechách (1904], Pseudoesinofilie a produkce krystalů Charcot-Leydenových
v ijiquoru cerebrospinálním při meningokokkově meningitidě (1907), Haemoreakce
u tuberkulosy (1911), Ankylostomiasis v české pánvi uhelné (Sborník klinicky
1904), Léčení leukaemie Rontgenovými Pllprsky (t. 1904], POKus roentgenotherapie
anaemie perniciosní a příspěvek k objasnění této choroby rt. 1906), Úvod
k vyšetřování krve (Revue v neurologii 1906). O koefficientech krevních a Diagnostika
aseitů (Věstník IV. sjezdu čes. lékařů v Praze 1908), Dili cytolytische Therapie
der perniziosen Anaemie (Neue Therapie 1906], 'Ober leukaemische Blutveranderungen
(Klinisch-therapeutische Wochenschrift 1907), 'Ober die Vereinfachung
der Arnethschen neutropMlen Blutbilder (Folia haematologica 19091, ZUl'
Monozytenfrage (zvl. otisk z Fol. haematologica 1912), Adipositas cerebralis (1909).
Ottův Slovník.
Hynek RudoU Dr., primář nemocnice cukrovaru v Buenos Aires v Rua Paraguay
1049 v Sev. Argentině.
* 8./6. 1883 v Kunštátě, Mor. Byl pov. na dok. sub auspicis imperatoris
9./2. 1909 na čes. univ. v Praze. R. 1911 usadil se jako 'lázeň. lékař v Grado. R. 1912
stal se. primářem nem, největšího cukrovaru v sev. Argentině - prvním českým
primářem v Jižní Americe vůbec. Onemocněl totiž na své studijní cestě v Argentině,
takže nemoM zavčas vrátiti se do Grada. Uzdraviv se, procestoval celou
Argentinu od antarktických krajů Ohňové země až po Chaco central a posléze
na samém úpatí velehor Andských na rozhraní Argentiny a Bolivie vydobyl české
vědě první domov nový v republice. Již r. 1906 přispíval do Časopisu Č. lékařťt.
Roku 1912 uveřejni! tam dopis z Rio de Janeira, Moderní nemocnice Instituto
Oswaldo Gruz. Byl hospitantem chirur. kliniky prof. Kukuly v Praze, dvor. rady
prof. Lorenze, prof. Eschericha a prof. Schauty ve Vídni atd., na poliklinice v Brné
a v Innsbrucku. Je odborným lékařem nemocí dětských a ženských, chirurgem
a operatérem.
I
Chaloupecký Josef Dr., obvodní lékař ve Vacově u Volyně .
.. * 6. ledna 1864 v Semi!ech. Odebral se dle tehdejšího zvyku "na handl"
do Liherce, kde studoval realné gymnasium v 1. 1876-79. V té době vyučoval tam
češtině tehdejší kaplan, nynější mělnický probošt P, J. Bernat, který ve studen-

108
tech české národnosti budil lásku k české knize a k české vlasti, takže mnozí
odebrali se pak, mezi nimi i Ch. do Jičína. Když si brali klausuli na odchodnou,
tu tehdejší řiditel Wolf, otec později smutně proslulého čechožroutského poslance
Karla Heřmana Wolfa, nevrle se na ně utrhl, že se jdou do Němec vyválet a pak
táhnou do Čech. V Jičíně studoval do maturity r. 1884 za ředitelování Fr. Lepaře,
známého slovníkáře, jehož syn Vladislav stal se sekčním chefem v minis!erstvu
orby a Zdeněk vrch. finančním radou v Brně. Lékařství studoval v Praze, kde
také promoval 15. března 1892. Téhož roku stal se obvodním a panským lékařem
ve Vacově u Volyně, kde působí přes dvě desetiletí až do dnes. Jest hol'1ivě činným
ve spolkovém životě lékařském. V době čilejší stavovské organisační činnosti
pokusil se četnými úvodními i hodně čtenými drobnými články hájiti práva sodalní
a hmotná lékařů. Zejména napsal do Lidových rozprav lékařských 1903 O fušerství
a fušerech. Do Lékařských Rozhledu uložN tyto statě v ročníku IX.~ Mola
puchýřovitá, Obtížný porod hydrocefalu, Zranění vulvy, Zrudnost v ročníku
X.: Myelitis acuta haemorohagica seu apopletica, v ročníku XII.: Incise ztuhle
branky a sledující forceps, v ročníku XIII.: Paběrky z prakse porodnické. Zvlášt~
pak do stavovského orgánu Věstníku podal celou řadu úvodních článkli a na tři
sta zajímavých zpráv, počínaje rokem 1899. Z 11vodníku zejména uvésti sluší: K sociální
otázce vesnick}'ch ~ékařů obvodních (1399), O nás bez nás (1900), Několik
slovo prohlídce masa (1901), Na obranu našich snah, Dojmy z naší manifestační
schUze (1902), Glosy v domácích lékárnách, Blahoslavení chudí duchem (1903),
Principiis obsta, sero medicina paratur. Duvěra a vděk k 'lékaři. K revisi zdravotního
zákona z r. 1888 (1904). Z našich kalendářů (1905), Osnova o opravě a vybudování
dělnického pojišťování. Poznámka k opravě zdravotního zákona. K re-
·formě lékárnictví. Sjezd lékařských komor v Krakově (1906). K reformě lékárnické.
K reformě dě~nického pojišfování (1907). Diskuse o novém zdravotním
zákonu. Změny článků zdravotního zákona (1908). Diskuse o změně §§ 16. a 18.
stavovského řádu. (1909) Nový zdravotní zákon pro Tyroly. Pensijní zákon pro
Halič. Nový zdravotní zákon pro štyrsko. Pensijní zákony pro Dol. a Hor. Rakousy.
Zdravotní zákon pro D. Rakousy. Zdravotní zákon pro Krajinu. Zdravotní
zákon pro Halič Zdravotní zákon pro Vorarlberk. Zdravotní zákon pro Slezsko.
Zdravotní zákon pro Dalmacii. Zdravotní zákon pro H. Rakousy. Zdravotní zákon
pro Korutany (1911). Maif rozhodnutí správního soudu cenu (1912). Že vedle
literární činnosti i v obci pobytu je neunavně činným v obecní samosprávě, netřeba
připomínat. Roku 1912 dokonáno ustavení nové politické obce Vacov, jejímž
zvolen prvním starostou. Je to jeho práce. Stará se o rozšířeni obce a zařízení
telej!rafu ve Vacově . .fest předsedou zatímního výboru pro stavbu železnice
z Katovic do Stach. Jest též činným v místních spoldch jako předseda. Je přispí·
vajfdm členem mnoha dobročinných spolků. Ottův Slovník.
Chalupecký Jindřich Dr., m. univ. prof. v Praze II.. Mvslíkova 27.
* 20. října 1864 v Praze. Absolvovav akadem. l!ymnasium a českou lékařskou
fakultu v Praze, promoval 15. července 1889, byl až do r. 1896 asistentem
při oční klinice prof. Schoebla. R. 1901 habilitoval se oro lékařství oční a stal se
nak ordinujícím lékařem při české univ. poliklinice, obdržel titul mim. profesora,
Krom toho působí od r. 1899 jako přísežný ",nalec při rozhoňčím soudu úrazové
poiíšfovny pro království české. Vvkonal též řadu vědeckých cest clo ciziny. Mimo
velkou řadu odbornÝch,referátů a jiných c1robných črt naosal: Oční lékařství [1902,
II. vvd. 19081. Iniekce podspojivkové (Sbírka přednášek a rozprav lék 1896) a
pro širší kruhy Hudba barev fLid. rozpravy 1p1 f190R
v Praze). Z časopiseckých prací sluší uvésti: Luxatio bulhi [tas. lék. 1891; též
něm.), O zvláštnější formě luetické iridocyelitidy (1892 t.1. V71'icný druh cizího tělesa
v čočce (t. 1895 též nem.), O operaci katarakty ft. 18971. () Dusobení paprsků
Roentl!enových na oko i na kr,ži (1897. též něm.l. O antiseptice, asseptice
a infekci v lékařství očním ft. 18(8), O oiisobení oaprsků Roenfvue v neurolo~íi 1904, též něm.); Z duševního života slepých
(t. 1906). Vzácnější traumatické onemocnění rol,,)v!>v (Lék Rozhl. 1907), O SOl1-
vi.1osti "laul

109
Charvát Ferdinand Dr., primář chirurg. oddělení v Plzni.
* 2. července 1865 v Bukoli u Velvar. Do obecné školy chodil v Hostini
a v Praze. Gymnasium celY-ch osm let na c. k. akademickém gymnasiu v Praze.
Maturoval 6. července 1886. Universitu první 3 léta na c. k. české medic. fakultě
v Praze, kde též celé první rigorosum odbyl, ve IV. a V. ročníku mediciny studoval
na c. k. Rudolfově universitě ve Vídni, kde též 15. července 1892 promoval. Již
jako studující byl ve čtvrtém a pátém roce mediciny jako aspirant zaps

liD
(1907), Co počíti s dětmi se zkřiveninami páteře (19U). Má při chystanou celou chirurgiivšeobecnou
do tisku, kterou nevydává toliko následkem obtíží s tiskem a
nakladateli. Do Č. č. I. napsal: O sdružení súžené předkožky s průtržemi (1895),
Příspěvek ku technice gastroenteroanastomosy (1897), Therapie tuberkulosy kostí
a kloubů dle Biera (1897), O změnách pevnosti anastomosy střevní v různých dobách
hojení (1898), O léčení infikovaných ran a septických processů kyselinou
karbolovou (1902), O noze stočené na stranu vnitřní (Pes adduetus) (1903), () operativním
Iléčení nohy ploské podle Miillera a novém způsobu připevnění šlachy
v kostech (1903), Nedostatek českých ústavů mediko-mechanických (1907), O moderním
léčení skoliosy t. zv. ,habituelní (1908), O léčení kontraktur a ankylos
(1908), O léčení horkým vzduchem (1908), O léčení chirurgické tuberkulosy, Příspěvek
k dějinám skoliosy (1910), O elektrickém prohřívání, Léčení raka i nádorů
kožních mesothoriem, O užívání pásů průtržních (1912). Jako student byl starostou
"Krakonoše", spolku studentův pro severovýchodní Čechy, tehdy snad největšího
českého stud. spolku vůbec, a pro svoji činnost pdlitickou nebyl přijat ani za hospitanta
externistu ve vše ob. nemocnici pražské, proto musel za hranice. Ve Vratislavi
byl pět let předsedou "českého kroužku", v Krakově již deset let předsedou
"České Besedy". Jinak je členem mnoha učených společností, na př.: zahraničním
"Spolku čes. lékařův", spoluvydavatelem lékařský.::h Časopisú na př. "Archiv HiI'
Mechanotherapie und Unfa1llheilkunde". - Kukula, Rozvoj chir., Ottúv Slov.
Chlup Ol. Dr. Nápsal. Mravní nemoci dětské.
Chmelař Benj. Dr., majitel sanatoria v Křinci.
* 22. srpna 1877 v Křinci. Navštěvoval gymnasium v Praze (Truhlářská ul.)
čes'kou universitu Pražskou a byl promován 2. července 1903. V r. 1904 stal se sek.
lékařem, měst. veř. nemocnice v Plzni a sklonkem r. 1905 usadil se v Č. Budějovicích.
Po té proďlel u prof. Maragliana v Janově, načež přesídlil do Křince, kdež
vystavěl sanatorium pro léčení plicních nemocí (zvl. tuberkulosy), jež bylo otevřeno
1. července 1908. V r. 1912 přednášel o léčení tuberkulosy dle Maragliana na
VIL mezin. kongresu protituberkulosním v Římě. Vydal tylo publikace: Beilra,:!
ZUl' Aetiologie der leukiimischen Krankheit (Wien. med. Woch. 1903), Vliv chininu
na činnost srdeční (Č. Č. I. 1906), Epileptický záchvat za chloroformové
narkosy (Lék. rozhl. 1906), Racionelní léčení difterických onemocnění hrtanu
(Lék. rozh'!. 1907), Arthritis deformans juveoilis coxae (Č. č. -1. 190í), Zdravotní
stav nově zapsaných školních dětí (Č. pro veř. zdrav. 1907), Tři případy
z prakse (Č. I. č. 1907), Léčení tuberkulosy hrtanu (Lék. rozhl. 1907), Nervové
jevy z chronické nikotinové intoxikace (Rev. v neurol. 1907), Chirurgie v praxi
venkovské (Č. I. č. 1908), Specifická therapie tuberkulosy dle meth. Maragli'\-
npvy (Lék. rozhl. 1908), II trattamento specifico della tubercolosi (Gazz. d. osp.
et d. chiI'. 1908), Díe spez. Therapie del' Tuberkulose (Deutsche Aerzte-Zeitung
1908), Therapie plicní tuberkulosy (Lék. rozhl. 1909). Vedle toho vydal
popu!lární spisek "Léčení tuberkulosy plíc". - V mládí svém uveřejnil ve
"Šv. Dudáku" několik satyrických básní a črt pod pseudonymem Le Grace,
kromě jiných belletristických příspěvků v rúzných časopisech.
Chmelař Bohumil Dr., obv. lékař v Křinci.
R. 1874 povýšen na doktora. Do Čas. 'lék. napsal r. 1887 Sněť obmezena
sehnaným roztokem ferrum sesquichlor.
Chmelař Rud. Dr., obvodní, panský a pokl. lékař v Brozanech u Roudnice.
* 21 dubna 1865 v Uhách. R. 1892 24. května povýšen na doktora. R. 1893
usadil se v Brozanech. Do Č. č. 1. 1899 napsal: Některé poznámky k epidemii
skvrnitého tY,fu.
Chobola Emil Dr., odb. lékař nemocí vnitř., žal. a střev. v Brně.
Do Č. č. d. napsal: Přihojení úplně odříznutého boltce ušního (1906) a Pentosurie
(1907).
Chocenský či z Chocně Jan, příjmím Berka, lat. Choczna, Chocensis, Chocenius,
Choticenus psáváný, rektor univ. v Praze.
* v Chocní, t 19. ledna 1545 i pohřben v kostele týnském, do jehož osady
náležel. Studoval v Praze, kdež se r. 1516 stal bakalářem a 1522 mistrem svob.
umění. Mezi těmito léty vzdělával se v lékařství, pod vedením M. J. Černého,
jejž mistrem svým nazývá. Hned po dosažení mistrovství ja1 se na fil. fakultě
púsobiti, kdež 1526/7 vyvolen byl děkanem. Za děkanství jeho stalo se, že probošt
kolleje Karlovy Mr. Vác. Medek Písecký (17. ledna 1527) od rady městské
pod Paškem vládnoucí pro podezření pikhartství, vlastně však že se k luterstvu
klonil, byl v kázeň vzat a až do 8. října t. r. ve vazbě držán. Na podzim 1525
připadla na Mr. Jana povinnost, aby nového rektora Mr. Matěje Coramba, ve
veřejném sezení pozdravil a uvítal. V době 1527-33 zastával po Mr. Medkovi,
_

111
proboštství v kol1eji Karlově a v týchž asi letech byl přísedícím konsistoře podobojí.
V rocích 1533/4 a 1534/5 co rektor universitu spravoval. Od 1537 shledáváme
jej proboštem kolleje kro Václavovy. Téhož roku nákladem svým v Norim·
berce vytisknouti dal Bohuslava Bilejovského kroniku českou. Později sám zařídil
tiskárnu, kterou odkázal akademii pražské. L. 1539 dal universitě výhost. Stal
se měšťanem staroměstským, kdež obci rovně platné služby co radní konal, jako
i působení jeho lékařské obecného d'Jcházelo uznání, zvláště za tehdejších morových
nemoci. Souvěcí chválí jeho výmluvnost a ve věcech politických zběhlost.
Co do přesvědčení byl starověrný utrakvista, k čemuž ukazuje nejen přísedníctví
jeho v konsistoři, alebrž hlavně přátelství s kn. Pavlem Bydžovským, kterýž
mu 1538 dedikovalI knížku svou o zjevení Páně. Za starších let peníze pod
úrok půjčoval, z čehož mu nejedna mrzutost vzešla. Téhož pťívodu byly i nesnáze,
které měl s kn. Janem štěhulí 1536. Mra. Jana knihy lékařské, jichž I. díl
jedná o lékařstvích proti všem nemocem, II. o vodách, III. o mastech a bylinách.
Rkp. od 1525. Dobrovský za skladatele má buď Mr. J. Černého neb Jana
z Blovic (t 1502). Černého spis to jisté není. Co do Blovského, vadí rok jeho
úmrtní. Nejpodobněji jej připsati sluší Mr. J. z Chocně, an na něm bezpochyby
pracoval, když se připravoval k lékařství. 2. Knížky o morních příčinách, znameních
a nemocech, i lékařství, složené a vůbec k tomuto času vytištěné, také
i bohatým a chudým ku potřebě vydané. V Praze 1531. Dedikoval Vojtěchovi
z Pernšteina. Jireček, Rukověť, Ottův SIOVllík.
Chodounský Karel Dr., profesor české university v Praze.
* 18. května 1843 v Studence na Boleslavsku. Studoval na gymnasiu akad.
v Praze v I. 1854-62 a věnoval se lékařství na pražské universitě. R. 1867 vykonal
vědeckou cestu, navštívil universitu ve Vídni, Heidelberku, štrasburku
a v Paříži, r. 1870 i v Bordeaux a v Montpellieru. R. 1868 ll. července promoval
za doktora lékařství a chirurgie a sial se assistentem prof. Strenga. R. 1869--70
působil jako osobní lékař kn. Sanguszka na Rivieře, od r. 1870-76 jako osobní
lékař hr. Aichelburkové v Poličanech, pak jako městský lékař ve Voticích,
od r. 1877 pak jako praktický lékař na Smíchově. R. 1884 dosáhl docentury
balneotheraple na české universitě a r. 1888 rozšířil habilitaci též pro farmakologii.
R. 1895 dne 5. května stal se mimoř. profesorem farmakologie. Nejv. rozhodnutím
ze dne 15. března r. 1902 jmenován byl řádným profesorem farmakologie a farmakognosie
při české fakultě lékařské, jejímž děkanem zvolen v studijním roce
1908/9. Ch. nálleží k mužům, o nichž každý mluví jen se sympathií. Literární a vědecká
činnost jeho jest rozsáhlá a budí úctu. Vydal dlouhou řadu pozoruhodných
védeckých prací balneologických, po většině experimentálních. První jeho práce
byla studie srovnávací ,,0 kusadlech brouků" (Ziva 1864) jako výsledek činnosti
při zcolol!. sbírkách musejních. Z oboru lékařství vnitřního uveřejnil četné práce
kasuistické i studie, ze kterých uvádíme: Léčení tuberku!losy (1881). Do odborné
pathologie a therapie Eiseltovy napsal stati: Infekční theorie, Sešlost nedostatkem
a Sešlost stářím. Z farmakologie a toxikologie buďtež uvedeny: Jed klobá·
sový (Sborník lék. 1888). Účinek nitrilů (Sborník lék. 1888), Některé základní
r)'sy farmakologie theoretické (str. 152, Nákl. vlast. v Praze), Alkaloidy a glykosidy
(Thomayerova sbírka přednášek z oboru lék.), Působení zinku v chloral
(Chem. Listy 1887), Rozklad kyseliny chinové (t. 1887), Rozpustnost sirníku a kysličníku
ars. (t. 1889), Dusíkaté deriváty gly.lws, s p'ro£. Raýmanem (král. spol.
nauk. 1889), Kyselina chinová (král. spol. nauk 1890), Účin prášku zinkovéhu
v cMorál (Chem. L. 1890), Stav a směr prací z oboru farmak. r. 1891 (Věst. akad.
1891 a 1892), Pokroky farmakologie (Věstník č. akad.), Fenolový hydoxyl (1890),
Jedy mikrobů (Věst. akad. 1893), Působení fermentů pankreatických v cukry,
s dr. šulcem (Král. spol. nauk), Účin š[á vy mikterově v maz škrobový (Král.
spol. nauk 1892), Program toxikologie (Thomayerova Sbírka předn. 1896). Z balneologie
a klima,totherapie napsal mimo četné zprávy o klimatických místech a
lázních tuto čelnější studii Slovo o balneo· a klimatotherapii (Sbírka předn. 1890),
Z dalších jeho prací Qiterárních mimo úvahy a články v Čas. č. lék., klinickém
Sborníku, nutno uvésti: Farmakologie (str. 465 Praha, Bursík a Kohout 1905), jež
je prvou učebnicí tohoto druhu v jazyce českém, Nastuzení (Sbor. lék. 1900),
Nastuzení i choroby z nastuzení (v Praze 1906, nákL Č. akad., str. 200), rozbírající
kriticky neudržitelnost mínění o nastuzení jako příčině nemocí, Erkaltung u.
Erkaltungskrankheiten (Vídeň 1907, str. 191), O příčinách chorob vnitřních (Li
dové rozpra vy lékařské 1901), Sport (t. 1901), Fysiologický účin alkaloidť'i kurare
(s dr. Babákem, Rozpravy č. akad. 1902), Poměr fysiologického účinku k chemické
konstituci některých derivátů benzolových (Rozpr. akad. 1891), Reformbestre ..
bungen in der Therapie (Wiener klín. Rundschau 1906). Glossa k článku p. Dr.
Zahradnického a p. Dr. Rožánka (1904J, K otázce nastuzení (1905], Eulatin aneb
šikovný nápad (1910), Příspěvek k hodnocení léčiv (Lék. Rozhl. 1911), Erkaltung

112
als Krankenheitsursache (Vídeň a Lipsko 1911, str. 207), Dietétika věku kmelského
(Lék. rozhL 1912), Klimatische Einfliisse im Lichte der Statistik (Wien. klín.
Woch. 1909), Ueber Verkuhiung (BL f. klin. Hyurothcr. 1900). Vedle toho napsal
mnoho úvah, kritik, přehledu literárních, širší zprávy o českých a polských sjezdech
'lékařských. Přeložil životopis Jana Ev. Purkyně ou Hedenhaina. Dále vydal
s prof. Thomayerem populární Slovník zdravotní (v Praze u Otty, 2. vyd.).
Psal četné stati do Živy (Raýmanovy a M.arešovy). Nové směry v léčeni chorob
infekčních (I.), Staré a nové léčení (11.),Příčiny a podmínky chorob infekčních (III.),
Horečka (1911). Ch. byl též spolupracovníkem Ottova Slovniku Naučného. Dále
podal do Pražské llidové revue 1913 pojednáni o trávení, do Ženského světa 1913
Význam cviku tělesných, do Zvonu V. a cílech a významu české práce vědecké
vedle úvah a článku v kulturní příloze Národních Listů, Zvonu, Lumíru, Zdraví
Lidu, Světe zoru, Osvěty a j. Články cestopisné a turistické vzpomínky uveřejňoval
v Časopise turistů, Alpském' věstníku, Lumíru, Zlaté Praze a j. Črty turistické "Na
horách" vydal na Smíchově tiskem Neuberta. Ch. je horlívým alpinistou a místopředsedou
"Svatoboru". Od r. 1878-89 byl redaktorem Čas. lékařů a za nedostatku
spolupracovníků vyplňoval přemnohé číslo sám svými pracemi, přehledy a úvahami.
Obětavým redigováním spolkového časopisu pre kázal 1ékařstvu služby neskonalé.
Ch. napsal do Čas. lék. tyto statě: a míslech klimatických (1869), Hluchota
vyléčena elektřinou (1870), Horečka omladnic, Vyhnisání brzlíku, Krup
hltanu, Albuminuric (1871), Haematoma vuilvae (1872), Poranění břicha s výhřezem
přepony, K elektrotherapíí (1877), Neštovice pravé, v době usýchání nová
errupce osutiny; smrt (1879j, Ke dnúm svatodušním 1880 (úvaha literární) 1880,
Zhojitelnost a léčení tuberkulosy plicní (Zpracování přednášek Jaccoudových).
Léčení thermá!ní a klinické vzhledem k luberkulose, Tuberkulosa (1881), Vasomotorická
neurosa vaastní klimakteriu (1882), a therapii tuberkulosy, Horské
ponebí (1883), Horské ponebí při tuberkulose vleklé za doby zimní, a salicylanu
sodnatém, Prof. Viktor Felix Szoka'lski Klimatotherapie tuberkulosy
plicní (1884), Příspěvky k balneotherapíí (1885), Literární činnost učitelských sil
c. k. české fakullty lékařské od října 1883 do října 1886 (1886) Čas. č. lékařův
od r. 1862 do r. 1886. Literární přehled (1887). Řeč při jubilejní schůzi na počest
251etého trvání Spolku č. lékařuv. Klimatotherapie chronické tuberkulosy plicní.
Odpověď dr. Brehmerovi v Géirbersdorfu _(1887). Česká akademie věd. V. Sjezd
lékařů a přírodozpytců polských ve Lvově (1888). Otrava kafrem (1889). Účinek
fenolového hydroxylu (1890). Antipyrésa (1891). Do feuíIletonu uložil tamže Listy
z výstavy světové v Paříži (1867). Listy z Paříže (1869). Vzpomínka na dr. Fr.
Novotného (1879). Vojcíech Oczko (1882). Metafysika (ukázka ze spisu prof. Szokalského).
Sborník lékařský 1. sešit (1885). Cestou lázněmi, Chýžice, Soden, Wiesbaden.
Emže. Cáchy. Vichy. The royal nationaf Hospital for Consumption na
ostrově Wightu (1886), Ukázka ze spisu S. A. D. Tissot von der Gesundheit der
Gelehrten. Význam produktů pathogenních mikrobu (1886). Lázně Mšené u Bu·
dyně (1904). Prof. dr. Boh. šl. Jiruš (1901). K ref,>rmním snahám v medikomentosní
therapíí (1905), Nastuzení (1907), Klimatické účinky ve světle statistiky (1909),
Odpověď ku kritice p. dra. K. Zikmunda (1909), Poznámky ku článku: Vliv
povětrnosti na úmrtnost lidskeu (1911), K padesátiletí "Časopisu lékařů českých"
(1911).- Ch. je mim. čleaem české akademie a 'lékařských spolků slovan·
ských, jsa předním pěstitelem styků českoslovanských, jmenovitě česko-polských.
Je dopisujícím členem Towarz. przyjacíel nauk v Poznani, balneologického
spolku v Oděse, Tovarz. lekarskiego ve Varšavě a čestným členem Sboru liečnika
v Záhřebu, Spolku čes. mediků v Praze, a Spolku lékařů v Benešově, čestným občanem
Jezerska v Korutanech a čestným členem Slov. pIan. društva v Lublani. Mimo to jest
organisátorem ve spolkovém životě lékařů českých. Osvědčil se hlavně o sjezdech
českých i po(lských přírodozpytcův a lékařů. Za své zásluhy vyznamenán ryl.
J.řížem řádu císaře Fr. Josefa. Ottův Slovník, Národní Album.
Chodounský Rud. Dr., prakt. lékař v Č. Budějovicích.
* 3. list. 1883 v Selčanech. Promoval 16. června 1908. Byl do 15. března
r. 1912 sekundářem zem. nemocnice v Olomúci. Od 1. dubna do 1. června 1912
byl externistou všeob. nemocnice v Praze, od 1. června 1912 vykonává praxi v Bu·
dějovicích a je asistentem v sanatoriu Dr. Růžičky..Test asistenčním lékařem
v záloze u 8. hulán. pluku. Do Č. č. l. napsal 1911 Příspěvek ku studiu primarních
kankroidů uteru. '
Chocholka Eman. Dr., lékař choo-ob ledv., měchýř. a pohlav. v Praze II.
* 24. list. 1879 ve Volyni. Promoval v Praze 1. července 1903. Byl sekundářem
českého ·dermat. oddělení všeob. nemocnke v Praze. Napsali Therapie
zbytnosti prostaty. V Čas. č. l. uveřejnil Pokusy o novou therapii cystitidy. Případ
prostatitidy s obrovským nádorem zhojený Roentgenem (1908). .Je dopisujícím
členem A&sociat. fran~aise ďUrolollie a D. Gesell. fiir Urolollie.

113
Chojnowski Bronislav Dr., asistent lékařské kliniky v Kyjevě.
R. 1864 do Cas. lékařů napsal článek Čtení, která měl Claude Bernard
o účinnosti opia.
Cnolinský Otakar Dr., prakt. lékař na Vin'Jhradech. Slovenská 19.
'" v JIlemnicí. Povýsen byl v Praze na doktora lékařství. Hyl též lékařem
v sanatoriu Ur. Simsy. Napsal: LJ eber die e'lektrischen l

114
tola pro ženy. Klimokterium. Konečně účastnil se obou sjezdů čes. přírodozpytet't
tl Uékařů přednáškami. Ch. byl delší dobu místopředsedou Spolku čes. lék. a předsedou
sdružení prakt. lékařú. R. 1912 jmenován soudním znalcem.
Chvostek Fr. Dr., c. k. vrchní štábní lékař ve Vídni.
* 1834. v Místku z nemajetné rodiny řemeslnické, i' 16. listopadu 1884 ve
Vídni. Byl odchovancem vídeňského vojenského Josefina za těch dob, když tam
byl slovutný Duchek, Pitha, Ludwig, Spath a Stellwag vědám lékařským vyučovali.
Byv r. 1861 povýšen na doktora, po boku svých učiteló. sta!l se na Josefinu docentem
pro vnitřní nemoci, pak asistentem a později mimoř. profesorem jako nástupce
Duchkův, když tento povolán na universita vídeňskou. Když pak na počátku
let 70. ministr kultu zruši'l Josefínum, Ch. přeložen do posádkové nemocnice
v Alservorstadt, kde po řadu let v oddělení vnitřních nemocí velmi blahodárně
působil a vedle toho vykonáva'l obšírnou soukr.Jmou praxi, v níž se dodělával
výsledků nejskvělejších. Náležel k nejpřednějším diagnostikům své doby. Nejvýše
však proslul v diagnostickém seznání dvou nemocí, choroby žaludeční, řečené
gastritis submucosa phlegmonosa, a řídké jiné nemocí, totiž zešedivělosti míchy
v páteři, nazvané poliomyelitis anterior acuta, čímž jeho jméno navždy zůstane
zaznamenáno v dějinách lékařství. Též jako lékařský spisovatel byl velmi činným.
Napsal dílem česky v Č. č. 1., dílem německy v Medicinische Presse, v Monatschríft
a j. 136 lékařských statí. Pro své zásluhy byl 14 dní před smrtí mimo řadu
povýšen na vrch. štábního iékaře, což jej churavého náramně potěšilo. Ch. byl
i upřímným vojákem a miláčkem dt'tstojnictva. Velkolepý pn1vod pohřební byl
tohe nejvýmluvnějším svědkem. Doprovodílíť jej na poslední cestu ohromný počet
generálů, dustojníku, všech vojenských lékařu a veliký počet lékařů civilních.
Náležel k čechUm ve Vídni nejuvědomělejším, nezapíraje nikdy a nikde svou národnost.
Byl jedním z nejinte1lígentnějších našineckých lékařú. Krátce před jeho
onemocněním jednáno v ministerstvě války o znovuzřízení .Josefina, jelikož po
jeho zrušení vojenských lékařŮ stále se nedostává. A tu Ch. měl pře.zíti profesuru
pro vnitřní nemoci a kliniku. Bohužel se toho n",dočkal. Ch. napsal do Čas.
lék. tyto práce: Z kliniky lékařské prof. dr. V. Duchka. Tuberkulosa v jícnu (1866),
Thrombosa venae portarum s hnisovítým rozklad

115
školní rok 1889/90 ztrávil jako operační chovanec na chirurg. klinice Gussenbauerově
v Praze. 1. října 1890 otevřel v Plzni chirurgické sanatorium. R. 1904 vystavěl
na parcele č. 1188 v Skretově ul. v Plzni ústav nový, monumentální, všem
moderním požadavkům vyhovující .. Vrátiv se po 6tileté praxi znova k universitnímu
studiu, měl příležitost sledovati od počátku vývin asepse. Výsledkem svých
dvou'letých studií opatření aseptických byl dojem, že opatření ta k bezpečnému docílení
bezvýminečného nekomplikovaného hojení všech ran po aseptických operacích
nestačí. Zkušenosti ve vlastním ústavě dojem ten potvrdily. I přišel během
času k názoru, že jisté asepse ran po celé zhojení docíliti lze jen rozdělením chirurgie
v praxi na aseptickou a septickou se zvláštními ústavy, chirurgy, lékaři,
personá'lem, správou atd. Zásadu tu vyslovil ve všech dole uvedených publikacích
a zásadu tu provádí od ledna 1898 prakticky ve vlastním ústavě, vyloučiv tím
dnes všecky zjevně septické případy od přijetí do ústavu. A i v praxi řídí se od
toho dne dle zásad úplné abstinence od septické chirurgie. Ovocem toho opatření
jest, že nepřihodil se od 1. ledna 1898 v ústavě jeho ni jediný případ infekce po
aseptických operacích. SeznlJ.m jeho prací: 41 lapan'tomie (Čas. lék. česko 1901).
Radikální operace zevní kýly tříselní se zvláštním zřetelem k metodě Kochrově
(Časop. Č. 1. r. 1902). Tři případy radikální operace rakoviny hrtanu. (Časop. č.
lék. 1899). Strictura vaginae als absolutes Geburtshindernis (Wien, medicin. Wochenschrift
1902, Nr. 48, 49). Galvanokaustická diaeresa dle Bottiniho jako prostředek
ku radikálnímu léčení ischurie při zbytnění předstojnice. (Práce ze sanatoria
Dr. Jakrrina 1902). Zlatý drát - chirurgickou nití. (Časop. lék. č. 1908).
Ku radikální herniotomii (Práce ze sanatoria Dr. Jaklina v Plzni 1911), Přtpad
jízvové atresiae vaginae absolutní překážk0u porodu (Čas. č. 1. 1898). Zpráva ó 48
případl?ch radikální herniotomle v r. 1903 (Č. č. 1. 1904).
Jan mistr zůstavil od r. 1525 knížky lékařské 273 listů ve 4, jež se nalézají
v knih. Strahovské. Neznámo, je-li on týž mistr Jan lékař, který r. 1494 složil Psaní
o tom, že není potřebí opětovati křtu bratrům při lidech prvé od kněží Římských
pokřtěných. (Riegrův Slovník.)
Janatka Fr. S. Dr., odborný lékař v Praze-II., Vodičkova 15.
* 17. října 1866 ve Voštovicích u Sobotky. Absclvovav gymnasium, vě·
noval se studiu lékařství na české universitě v Praze. kde 27. května r. 1893 povýšen
na doktora. Usadil se v Praze jako odborný lékař nemocí ušních, nosních,
krčních a vad řeči, Je členem představenstva české sekce qékařské komory.
V 1. 1906-9 zasedal ve sboru obecních starších za Staré Město. Do Čas. lékařit
napsal: Rhinopharyngolith (1896) a Išl jako lázeňské město pro nemoci dýchadel
(1904). Almanach m. P\-ahy.
Janda Jan Dr., prakt. Jékař y Praze.
* 1842 ve Vlásenicích u Mikulova na Moravě, t 21. srpna 1890 v Praze.
Gymnasium absolvoval v Olomúci, v Praze r. 1869 povýšen na doktora lékařství.
Byl asistentem prof. Strenga a' Webra v král. porcdnici několik let. J. vynikal
jako lékař a spisovatel odborný, ale úctu a vdéčnou paměť celého národa získal
nadšenou, neobmezeně obětavou činností, kterou pečovalo duševní zvelebení ./'.10-
ravy, probuzení národního ducha v moravském lidu, o dorost intelligence pokročilé
vzděláním i samostatným, rozhodným duchem národním v moravském studentstvu
a o pevnou spojitost českého života v Čechách a na Moravě, solidaritu
vzájemnou a sklon Moravanů k středisku Pražskému. O myšlénky ty zjed~al Jli
nepomíjejících záSlluh jmenovitě ve spolcích Mor. Besedě, v Radhošti, a v U. M.
Š., jejíž byl místopředsedou, ještě více však provedl sc.ukromými osobními styky
s moravským studentstvem pražským, které ho nazývalo otcem. Chápalo zajisté,
že nad oběti, s nimiž četné mladíky podporoval hmc'tně a s nimiž čas odpočinku
věnoval záležitostem jejich spolkovým, jest jim neocenitelna odhodlanost, s jakou
jim proklestilI cestu k pramenům českého vzdělání v Praze, jsa jedním
z hlavních zak!ladatelů Radhoště, který první začal proud moravského studentstva
obraceti od Vídně do Prahy, s výsledky patrnými ve veřejném životě moravském.
J. stižen r. 1888 nezhojitelnou paralysou mozkovou. Smrt učinila konec
nenadějnému živoření těla. J. staral se též o zakoupeni rodného domku· Palackého
v Hodslavicích. J. uložil dvě práce z porodnictví do Odborové pathulogie:
Poranění pochvy. Záněty, sněť a vřed pochvy. Populární lékařství obohatil spi.
sem, jejž i odborníci výborným ZOVOl!: "Mladá matka". Byl spolupracovníkem
Riegrova Slovníku. Janda podal do Čas. lék. tyto články: Praktické zápisky
(1863). Zpráva z druhé kliniky porodnické prof. Strenga (1870). Lékařská zpráva
z porodnické kliniky prof. Jos. Webra z Ebenhofu (1871). Někoilik zajímavějších
případů porodnických a úvahy o nich (1871). Zajímavé případy porodnické a
úvahy o nich (1873). Úvaha o léčení při nasedlém k'Jláči (1876). Poloha řitní,vy.
bavení řiti hákem (1878). Některé poznámky ke článku o lékařské fakultě~o.
skeveU (1870). Nár. Album. Ollvěta 1891, Ottův Slovnik.

116
Janeěek Ant. Dr., sekundář v ústavě pro chorcmyslné v Dobřanech.
Napsal Některá pozorování při tabes dorsa:lis (1911).
Janele Jos. Dr., m. škol. lékař v Praze.
* 9. května 1871 ve V. Mýtě. Prom.wal 21. června 1895 v Praze. Byl externistou
ve všeob. nemocnice. Byl i literárně činným.
Janke Zikmund (pseud. Dvorský) Dr., odborný lékař v Praze.
* 24. února 1865 ve Dvoře Král. n. L. Vystudovav lékařství v Praze, promoval
18. dubna 1893. Působili jako praktický lékař v Ostředku a Trhové Kamenici,
načež r.· 1899 usadil se v Praze jako odborný lékař pro nemoci nosní, oční,
krční a pro vady řeči. V létě působí jako lázeňský lékař v Luhačovicích. Literární
produkce jeho je velmi obsáhlá. Byl spolupracovníkem časopisu lékařů, kam uložil
články: Slovo k adenoidním vegetacím (1907), Vleklé katarhy hltanové i hrtanové
a [ázeňská léčba v Luhačovicích (1909). O luhačovické léčbě inhalační
(1912). Napsal zvláště: Vady řeči a jak se jich chrániti (Praha 1900), Čítanka. pro
koktavé (t. 1900), Praktická cvičebnice a čítanka pro koktavé (t. 1906), O vzniku,
průběhu a léčení koktavosti (H. Kutná 1900), O krvácení z nosu (Karlin 1904),
O rýmě, chrapotu a kašli (t. 1907), Léčivá moc vod Luhačovických (t. 1908). Krom
toho napsal řadu prací belletristických a divadelních kusů: Plovoucí oblaka,
básně (Praha 1890), Z jiného světa, drama o 1 jedno (t. 1896), Dvě děti, veselo··
hra o 1 jedno (Karlin 1899), Tři psaní Nerudova s ncbe, idylka veršem (Chrudim
1899), Morová rána v Praze 1900, fraška se zpěvy o 4 jedno (Praha 1902), Volná
křídla (t.) a j. Je též velmi čilý v životě spolkJvém, jmenovitě v jednotách divadelních,
pěveckých a spolcích lékařských, jsa zvláště starostou sdružení českých
praktických a odborných lékařů v Praze. V působení svém jakožto lázeňský
lékař v Luhačovicích založil r. 1909 a rediguje "Luhačovické Listy Lázeňské",
v nichž hledí ku všemožným potřebám Luhačovic a kde uložil celou řadu prací
lázeňsko-hygienických a podob. Otázky z oboru socialně-Iékařského ventiloval
také v četných článcích ve Věstníku Časopisu Č. lék., Zájmech lék. a Rozhledech
lék., jakož i v četných 'listech denních Nár. L., Radikálních Listech, jakož i časopisech
periodických. Je hudebním kritikem a redigoval Věstník hudební.
Ottův Slovník.
Janošík Jan Dr., univ. profesor v Prau.
* 26.. června 1856 ve Vrbatkách na Moravě. Absdvoval gymnasium v 01,)-
mUCl, vystudoval lékařství v Praze, kde stal se 21. prosince 1882 doktorem. .Již
za studií přilnul k histologii a embryologii, které se zvláštní píli studoval. Po dosažení
doktorátu stal se asistentem prof. Steffala. Vykonav r. 1883 vědeckou
cestu do Strassburku, habilitoval se r. 1884 na české fakultě lékařské za docenta
těchto předmětů a jmenován r. 1885 mimoř. a r. 1893 řádným profesorem téhož
oboru. R. 1894 po professorovi Stefalovi převzal profesuru normální anatomie.
Jes~' přednostou C. k. anatomického lístavu. V 1. 1898 a 1905 byl děkanem
české fakulty 'lékařské a r. 1910 zvolen za rektora magnifica. Zároveň je ředitelem
c. k. českého tělocvičného kursu a přednostou c. k. české zkušební komise pro
učitele tělocviku na středních školách. R. 1890 zvolen mimořádným a v r. 1902
řádným členem české akademie a od r. 1904 je sekretářem její II. třídy. R. 1907
vyznamenán řádem žel. koruny III. tř. Vědecké své práce jednak česky, jednak
něm. a franc. z anatomie, embryologie a histologie uveřejnii v Čas. lékařů, ve
Sborníku lékařském, ve Zprávách král. Č. společnosti nauk, v publikacích č. akademie,
ve vídeňské akademii, v Archiv fur mikroskc'pische Anatomie a i. Pojednávají
o člověčím vajíčku, o tvoření se kosti, o vývoji ještěrek a j. Napsal:
O tvoření se a významu blan zárodečních (Čas. lék. 1883), Poznámky o vývoji
ledvinek (t. 1883, něm. v Archiv f. mikrosk)p. Anatunie 1, System urogenitální
(t. 1884, též něm. ve zprávách víd. akademie), Dvě mladá člověčí vajíčka (Sborník
lék. 1885, něm. v Arch. f. mikrosk. Anatomic), Tvoření a atrofie follikulii ve
vajíčku (t. 1888), O tvoření se kosti (t. 1889), Cévy krevní a nervy horní končetiny
u člověka a některých zvířat (t. 1891), Partielle Furchung bei den Knochenfischen
(Arch. f. mikr. Anatomie 1885), Beitrag zur Kenntniss des Keimwulstes
bei den Viigeln (Zpr. víd. akad. 1881), Zur Histologie des Ovariums (t. 1887), Bemerkungen
uber die Entwickelung des Genitalsystems (t. 1890), Zur Alantoisent.
wicklung bei Lacerta agilis (Anat. Anz. 1896), Ueber die Entwicklung der Nach.
niere (Arch. f. Anat. u. Physiologie 1907). V rozpr. II. č. 8 uveřejnil Atrofie folikolů
a zvláštní chování se buňky vaječné. Věnoval za přijetí do akademie, (Německy
v Archiv f. mikroskop. Anatomie). V rozpr. II. Č. 13. vyšlo: O buňce vaječné
u ssavců. Ve Věstníku II.: O pokrocích v anatomii za doby nejnovější.
Rozpr. IV. Č. 5. Slezina a pankreas. (franc. v BibIiogr. anatomique). Rozpr. XII
f. 1. Poznámky ku vývoji ještěrek - za podpory z fondu Šichova (též.francouzsky).
Ro:zpr. XII. Č. 28 Cirkulace ve slezině (něm. v Arch. fur mikroskop. Anatomie).

Rozpr. XIII. č. 9. O vývoji předledviny (pro"nephros) a vývodu Wolffova u ssavcú
(něm. v Arch. f. mikrosk. Anatomie). Rnpr. XIV. č. 40. O poměru meta- a meso-
~eJphros. :Rozp. XV. č. 30. O poměru meta- a mesonephros II. Rozp. XVIII.
č. 13. Poměr vývodu jaterního a vývodů pankreatu u elověka. Sur les rapports
du cenduít cholédoque et des conduits pancréatíques chez l' homme (Archiv de
biologie 1910) Věstník 1902 O vývoji krvinek u amniot (též franc.) K oslavě 60
letého jubilea panování císaře předložil akademii v roce jubilejním Poměr vývodu
jaterního a vývodu pankreatického u člověka (1908). R. 1900 poctěn byl cenou
Čermákovou od Svatobora za Anatomii člověka a Anatomický atlas, jež vydal
s podporou české akademie. Mimo to vydal Histologii a mikroskopickou anatomii
(1892). Ottův Slov. Almanach č. akad. 1891.
Janota Otokar Dr., m. okres. lékař v Praze.
* 13. prosince 1868 v Praze. Dosáhnuv hodnosti doktora lékařství 4. února
r. 1892 v Praze, vstoupil r. 1898 do služeb obce pražské a stal se m. okresním
lékařem. Do Čas. lék. napsal Nejčastěji užívaná hypnotika (1897) a Výsledky
léčení dětí krtičnatých v mořských lázních (1899). Je zetěm zdrav. r. Dr. Prokeše.
J. byl též assistentem ústavu pro farmakologii a farmakopnosii a hospitoval na
všech pražských klinikách. Do Č. č. I. napsal též odb. referáty z farmakologie.
Do čas. "Zdraví" napsal: Otravy houbami (1898). Byl 4 léta jednatelem a v roce
1907 starostou Ú. J. Č. L. Byl to kus perné práce a do jisté míry práce stavovsky
nutné. Na III. sjezdu čes. přírodosp. a lék. v Praze 1901 byl tajemníkem sekce
zdra votnické· demografické.
Janovský Vítěslav Dr., dvor. rada, univ. profesor v Praze .
•* 2. července 1847 v Praze. Gymnasijní studia absolvoval na akad.
gymnasium v Praze,: načež vyštudova1 tu lékařství a byl 15. ledna r. 1870 po-
,'ýšen na doktora lékařství a ranhojičství, a magistra porodnictví. Prodě1av nemocniční
praxi na různých odděleních vše ob. nem.)cnice, přilnul především k chirurgii
a dermato!logii, pak věnoval se i praxi. R. 1872 habilitoval se pro dějiny lékařství
a epidemiologii na' pražské universitě. R. 1882 stal se primářem všeob.
nemocnice v Praze, r. 1883 'při rozdělení přešel na českou universitu a sIal se
m. profesorem i přednostou české kliniky dermatologické a syfilidologické.
R. 1896 stal se profesorem řádným. Vyznamenán titulem vládního rady a r. 1912
dvorního rady. Po smrti prof. Michla přijal řiditelství jubil. české dětské nemocnice,
o jejíž zvelebení jest neunavně činný. J. náleží k těm členům české univE:rsity,
kteří zastupují svůj obor čestně i proti cizině, jak vysvítá také z toho
fakta, že získán za spolupracovníka obrovské německé publikace o chorobách
kl'Žních. Muž úcty hodné píle a podivuhodné paměti, který dovede s hloúbkoll
vědění spojiti řídkou uhlazenost přednesu. Řada jeho prací od r. 1872, kdy vyšla
první, až po léta poslední je dlouhá. J v jiných oborech literárních činností vynikl.
Od r. 1871-77 byl spolu s prof. Weissem, redaktorem "Časopisu lékařů
českých", kam uložil svoje práce, řadu původních vědeckých bádání vedle velkého
počtu literárních studii, recensí atd. Do Vlčkovy Osvěty psalI Lékařské
rozhledy. I v historii lékařství pracoval se zdarem. Nezapemenutelné jest jeho
dilo ve prospěch stavovských zájmů lékařských, které od počátku neunavně
hájil. Rozsáhlé přátelské vztahy doma i v cizině rád (,brací ve prospěch českého
lékařstva. Patří k nejpřednějším representantům české fakulty lékařské.
Činnost jeho je všestranná. Vedle všeobecných odborných otázek lékařských
t~'ká se: sociálního postavení lékařů českých, a veřejného zdravotnictví vůbec.
V tomto ohledu je spojeno jméno jeho povždy s. rozvojem, Spolku č. lékařů
a organisací Ústřední jednoty Č, lékařll pro Čechy. Mc·ravu a Slezsko, jejímž starostou
po 5 let býval, s organisováním komor lékařských a nemocničních popokladen,
kdež dovedl vždy důrazně zastávati se zájmů českých lékařů. Totéž
činil i v Ústř. jednotě rakouských spolků lékařských. Stejně horlivě ptlsobil ve sbo·
ru obec. starších král. hL m. Prahy, jmenovitě v m. zdravotní komisi, jsa tu po
4 léta spoluredaktorem odb. zpráv této instituce a inspektorem nad provo nemocnicí
pro nemoci epidemické. Podobně horlivou činnost rozvinul i v ošetřovatelském
kursu ženského výrobního spolku a ve společnosti červeného kříže.
Pekud pak se tkne mezinárodních sjezdů dermatologických, byl J, povždy členem
výkonného výboru. Jeho zásluhou dosáhla též česká dermatologická klinika. stálého
spojení se všemi klinikami a ústavy odbornýmí, česká dermatolo/!ie pak
nabyla v lékařské Hteratuře světové místa velmi čestného. Literární práce
jeho dosahují sta číseL Organisatorský jeho duch pak osvědčil se i 'v tom, že od
založení samostatné české kliniky dermatologické r. 1883 vyšlo z ní přes 80 prací
odborných. Nepříhlížejíce k obsáhlým referátum o otázkách zdravotnictví, spolkového
a socialního života českých lékařů, zaznamenáváme tu jenom nQjdůležitčjší
práce odborné. Z prací, jež týkají se dějin lékařství, "uvádíme: historický
rozvoj soudního lékařstvl (Maschkovo soudní lékařství 1881), Lékařství Arabů
117

118
(Čas. č. lék. 1870), Hippokrates (t. 1871), Johannes Franciscus Low ab Erlsfeld.
Studie z dějepisu pražské fakulty (t. 1873, též něm.), Fílíp Ricord (1889) biografie
Treitzova (t. 1872) a Rokitanského (t. 1879), Črty z dějin vojenského lékařství
(t. 1881), Nástin dějin Pražské fakulty lékařství (Památník II. sjezdu
č. lékařův a přírodozpytcův 1882), Beitrage zur Geschichte der Dermatologie,
1. Das Alterthum [Deutsches Archiv f. Gesch. der Medizin. VIII. 1885). Ze speciálnfcl1
prací lékařských buďtež uvedeny jenom nejdůležitější: Z nauky a zánětu
(Čas. lék. 1872), Příspěvky k léčení kapavky ft. 1872) Dvojí otrávení otrušíkem.
Smrt. Zdání Uk. fak. (t. 1875), Opar mnohotný a horečka při oparu ft. 1875),
Jaborandi (t. 1875). Zánět příušnice epidemický (t. 1876), Leukoplakia línguaHs
ei buccalis .ft. 1878), O léčení lleštovic kyselínou salícylovou a salícylíčňanem
natronatým (t. 1878), Kasuistika z praxe ft. 1879), Řídké případy onemocnění
livstva (1879), k nauce o přijici plic (t. 1880), Zvláštní případ skleromu kůže
It. 1881), Přijice v poměru k manželství a dědičnosti (1881), a endoskopii roury
močové zvláště ohledem na občasnou kapavku ft. 1882), Další pozorování o 0-
sutinách jodoformových ft. 1884), a reinfekcí přijičné (t. 1884). a osutinách tabetiků
(t. 1884), Případ červeni výpotkové občasné. a osutinách jodoformových.
(t. 1883), Vliv nervstva na nemoci kožní. Poměr vředu žíravého k tuberkulose
(tištěno 1884), Případ cheiropompholyxu, (Dyshidrosis-Fox) (tištěno 1885), Studie
o Kérion Celsi (tištěno 1885), Dobré zdání lékařské fakulty (tištěno 1885).
O nauce o příjicí barvivové [syphílís pi~mentosa) ft. 1886), a významu reakce
díazonové a neštovic (t. 1888), K otázce očkování (t. 1888), a idiopathické sněti
kožní (t. 1888), Dermatitis herpetiformis Duhring (t. 1889), a e,rythemech náhlých
a zhoubných (t. 1889). a affekcfch při krtičnatosti se zvláštním zřetelem ke skroh·lodermíi
(t. 1890), O Kochově methodě léčení tuberkulosy (t. 1890, u nás první
práce v té příčině), a léčení lup usu a skrofulodermie s ka'líum cantharidinicum
Liebreich (t. 1891), K nauce o puchýřině nepravidelné ft. 1892), Zpráva
o nemocných léčených tuberkulinem na české klínice pro nemoce kožní v 1.
1890-91 (t. 1892), Příspěvky k nauce o lysivosti (t. 1896), Zvláštní případ mnoho·
násobné l!angraeny kožní (s dr. J. Mourkem t. 1896), O léčení lupusu (t. 1896,
něm. ve Wiener Klín. Rundschau), a peptonuríi u nemocí kožních a přijičných
(Sbor. lék. 1886), a horečce u přijičných se zvláštním zřetelem k horečce druhotné
u pozdních tvarů (t. 1887). Dále monografická pojednání: Neštovíce [od..
borná pathologie 1. 1879) Mor (t.), žlutá zimnice (t.), Opar horečnatý (t.), Přijice
plic (s dr. Hlavou t. d. IV. 1883), pak v cízích sbornících a časopisech: Ober
Menstrualexanthem (Centralblatt fur Gynaekologie 1882), Endoschopische Beitriige
Zur Lehre von der multiplen Hautgangraen (s dr. J. Mourkem, t. 1896), Ober
Kraurosis vulvae (Monatshefte f. prakt. Dermatologie 1889), Zm Anwendung
der. Sallicylsiiure bei Behandlung venerischer Geschwíire (Internat. klin. Rund·
schau 1890), Beitriige zur Lehre von der Alopede (Wien. med. Wochenschrift 1897),
Perifolliculitis necrotica (Atlas international des maladies vares de la pean, (1894),
Acanthosis nigricans (t.) a j. Mimo příspěvky v Lesserově a Drascheově encyk'lopedíi
kožních nemocí a v Mráčkově příruční knize kožních nemocí (hyperkeratosy)
napsal zvlášť, a léčení sklerodermie (Čas. lék. 1898š, a léčení lišeje mokvavého
(t. 1897), a technice injekcí se salvarsanem (t. 1911), a sero- a organotherapíi syfilis
a kožních onemocnění (t. 1899), Vzpomínka (t. 1911l, a pak dějiny prostituce
v díle Mann und Weib (1908), Ober die Betheílígung der Urethraldrusen des Weibes
bei Genorrhoe (1911). R. 1911 vydal Nauku o nemocech venerických a přijičných.
Mimoto byl a jest členem redakce, jež vydávala názvosloví lékařské a lékárnické.
Do feuíl~etonu Čas. lék. napsal dále: K otázce lékařských komor (1891). Projednání
otázky o lékařských komorách v říšské radě (1891), Jednání o rozpočtu zdravotním
v zem. sněmovně království Č. (1892) a k záležitosti otázky pensijní a podpůrné
pro lékaře (1893). Do Ottova Slovníku přispíval články z dermatologie
a syfílodologie, jakož i články historickými, Pro vynikající práce odborn& a zásluhy
o vědu jest ~enem všech odborných společností zahraničních a spolupracovníkem
předních slovnfků odhorných. Tak zejména jmenován skutečným
členem něm. společnosti dermatologické ve Vratislavi a německé. společností
urologické v Berlíně, dopis. členem dermatolo~ické spoleČnosti v Berlíně a ve
Vídni, Spo'1ku lékařů Varšavských a Krajinských v Lublani, Societé fran

IEJ
Janský Jan Dr., docent psychiatrie na č. universitě v Praze.
* 3. dubna 1873 na Smíchově. Absolvoval akad. gymnasium a lékařství
na české universitě v Praze, 14. května r. 1898 povýšen na doktora a r. 1899
stalI se asistentem české psychiatrické kliniky. R. 1907 habilitoval se pro psy·
chiatrii. Napsal: O psychické injekci (Sborník klinický 1904), Delirium acucum
(t. 1906), Haematologické studie u psychotiků It. 1906), Dosud nepopšaný případ
familíarní amaurotické idiotie (t. 1908], Theorie o podstatě hysterie (Čas. lékařů
1904), O prognose akutních psychos (t. 1905), Neurofibrilly za poměrů normálních
a pathologických (t. 1905), Ku důkazu antHátek v or(!anismu Wassermann-
Plautovou methodou (t. 1997), K differenciální diagnose mezi záchvatem epileptickým
a hysterickým (t. 1907), Případ vyléčené, těžké pseudoparalytické
myasthenie It. 1910), Nový příznak traumatické neurosy (Revue v neurologii 1908).
R. 1910 zvolen by! do sboru obec. starších kril.hlav. města Prahy.
Javůrek Norbert Dr., pluk. lékař v Splitě v Dalmacii.
Ottův
Slovník.
* 18. ledna 1839 ve Vojno Městci, t 29. ledna 1880 v Splitě. Bratr skladate'le
JUDra Antonína, advokáta v Brně. Studoval na gymnasiu v Mikulově, kde
byl současně varhaníkem při farním kostele sv. Jana Křtitele a kde se vedením·
tehdejšího varhaníka Kavky zdokonalil v nauce, v harmonii, ano i tehdáž
pokoušel se o některé skladby kostelní a orkestrálnL Na akademii Josefínské
vys'tud'oIval lékařství. Vedle studií zabýval se hudbou a byl na celie a pianě
pravým mistrem. Z této doby datuje se několik skladeb klavírních. J. bvl
mistrným hudebním improvisatorem. R. '1860 přesazen za plukovního lékaře do
Brna. kde v kruzích národních rychle zd'Jmácnčl. Tu zřídil t. zv. Kozácké večery,
kde byly pěstovány maloruské národní písně. Zde seznámil se se Sušilem a výsledek
byl tohoto přátelského poměru pro hudební literaturu naši skvělý. Vydal J.
ve 2 svazcích 30 harmonisovaných chor. nár. písní nákladem zpěv. spolku Besedy
brněnské. J. přesazen do Olomúce, kde pokračoval v harmonisaci své a byl tu
i hudebním kritikem. Zde složil velebný sbor Na Moravu, dáie sbory Píseň vyhnanců,
Na Krkonoše, Vínek národních písní a j. Ve válce r. 1866 dopisoval do
M. Orlice. R. 1869 přesazen do Budvy v Dalmacii, kde sbíral srbské národní písně.
V povstání Bokelců povýšen za plukovního lékaře a vyznamenán voj. medailí a
zlatým zás1lužným křížem. R. 1872 dostal se do Mariboru, r. 1875 do Judenburku,
později do Brucku. Konečně usadil se jako zubní lékař v Splitu. Všude byl vážen
pro ryzí povahu. Leč neuznalost snah jeho a pronásledování jako vlastence tak
mocně na něho účinkovaly, že stal se choromyslným. R. 1877 vydán od něho 1.
objemný svazek 'českých národních písní na Moravě a ve Slezsku, nákl. Matice
hudební. Do Čas. č. lék. 1867 napsal O různém v-yvinování se indurace.
Dalibor 1880. Občan 1880. Humory 1880. Urbánkův Věstník bibliografický
1880. M. Orlice 1880, 15. února. Ottův Slovník. .
Jedlička Otakar Dr., prakt. lékař v Smiřicích.
* 22. prosince 1845 v Hořiněvsi. rodišti Hankově, l' 27. června 1883 v Smiřicích.
Studoval na gymnasiu v K. Hradci. Věnoval se lékařství 1864--69 a po
vykonané praxi lékařské v pražské porodnicia ve vše ob. nemocnici usadil se
jako praktický lékař v Smiřicích. V Praze vedle svých ~ékařských studií byl žurnalistou
v letech šedesátých, r. 1867 v redakci PokT( ku a r. 1869 v N. Listech.
Psal básně a kratší novely do různých časopisů. jako Květů. Světozora, Plz. Novin,
Čecha, Rodinné Kroniky, do Almanachu Ženské bibliothéky, Souzvuku a jinam.
R. 1869 vydal s Goblem spisek Mistr Jan Hus. Sebrané novelety .1. starší a novější
1864--81 vyšly v 1. vydání nákITadem Ottovým a později ve 2. vydání. Do Osvěty
lidu podal 1874 ,vřele psaný stručný životopis J. Jungmanna a za příležitosti
odhalení pomníku J. Žižky v Přibyslavi životopis tohoto nejslavnějšího vůdce Tá·
borů (1875), V době nejnovější jal se vydávati dílo vojensko-historické: Boje
v Čechách a na Moravě za války r. 1866. Obsahují vypsání rakouské severní
armády pruské, boje u Podola. bitky u Náchoda, Trutnova, Osvěčima, bitky u č.
Skalice, N. Rokvtníka a M. Hradiště. Spisovate'1 líčí řádění Prusů v předvečer
bitvy u K. Hradce, seřaďování se obou armád k bitvě, boje za prvních hodin
odpoledních, příchod korunního prince a ústup armády rakousko-saské. Krvavé
události na nešťastném pro nás bojišti J. vypravuje spůsobem zajímavým, vplétaje
na příhodných místech episody z tehdejšího nadšení lidu českého, životopisy
vynikajících osob, vyňatky z dějin plukovních. Kniha vůbec bohatým a pestrym
obsahem jest poutava i pro čtenáře nevojíny.
Urbánkův Věstník 1883, Osvěta 1883, Nár. Album, Riegrův a Ottův Slovník,
Čas. lék. 1883.
Jedlička Michael Dr., asistent kliniky chirur~. ve Lvově.
* 1. června 1879 v Lysé n. L. Bratr prof. MUpr. Rudo1£a a syn lékaře MDr.
Michala. Studoval gymllasium v Praze, promováll v Praze 1903. Působil jako ex.

120
terní lékař v pražské všeobecné nemocnicí, i v posádkové pražské nemocnici odbýval
službu vojenskou po 6 měsíců na chirurgickém oddělení u slavného štáhního
nadlékaře Dra. Trnky. R. 1904 jmenován operačním elevem chirurg. kliniky
prof. Maydla, místa toho však nepřijal i vstoupil jako ellev na pozvání dvorního
rady Rydygiera na kliniku chirurgickou ve Lvově, kde stal se r. 1905 L assistentem
i doposud to místo zastává. Publikované práce jsou tyto: Případ mnohonásobných
těles cízích v traktě zažívacím, Tygodnik lekarski lwowski 1907,
O rectoromanoskopii, XIV. Zjazd chirurgów polskich 1907, a transplantací ~"al(l,
Tygodnik lekarski lwowski 1907, Příspěvek k chirurgii sleziny, IV. sjezd českých
přírodozpytců i lékařů 1908, Příspěvek k léčení actinomycozy, XV. Zjazd
chir. polskich 1908, O cystách kostních, Tygodnik lekarski lwowski 1909, Demonstrace
kamenů ledvinových s poznámkami diagnostickými, Pamietnik Zjazdu chirurgów
polskich, Warszawa 1910, Léčení fraktury patelly přístrojem Fischera,
Przeglad chirurgiczny Warszawa 1913, Léčení velikých herníí pomocí transplantace
svalů, Przeglad chirurgiczny Warszawa 1913.
Jedlička Rudolf Dr., m. univ. profesor v Praze-I., Perštýn 2.
* 20. únOi1"a1869. v Lysé n. L. Jeho otec Med. a chir. Dr. Michal, ohv.,
panský a železniční lékař, známý zvláště jako porodník, narodil se r. 1843 ve
Friedbergu v štýrsku, promoval v Praze 28. pr·.)since 1867 a zemřel 1907. J. absolvoval
lékařství na č. universitě. Promoval r. 1896. Byl externím lékařem na vnitřním
oddělení prof. Maixnera, načež stal se operačním elevem při chirurg. klinice
prof. Maydla, .a 1898 klinickým asistentem. Habilitovai r. 1901 pro chirurgii a 1907
jmenován univ. profesorem. Vykonal četné a rozsáhlé cesty za účelem seznání
moderních Uéčebních ústavů. Účastnil se i četných odborných a mezinárodních
sjezdů lékařských. Zkušeností takto nabytých vydatnou měróu využil k vypravení
chirurg. kliniky za posledních let Maydlových, čímž nejenom proveden tu přechod
od antisepse k asepsi, nýbrž nové rozličné methody, jakož na př. použití
paprsků Rontgenových v chirurgii, hned v nejprvnějších počátcích tu byly v plném
vystižení jejich theoretického i praktického významu zkoumánv a prováděny, tak
na př. roentgenogrammy z české chirurg. kliniky budi:ly právem podiv na mezinárodní
výstavě v Paříži 1900, ukazujíce vrchol, až kam skiagraHé doby té dospěla.
Za asistentury a docentury své častěji zastupoval a supploval svého učitele
nemocného, zvláště pak řídil chir. kliniku po celý rok po úmrtí Maydla. R. 1912,
když vypukla váUka s Turky, odebral se na bojiště na Balkán. Vyznamenán srbským
řádem sv. Savy II. tř. Mimo četné přednášky sluší z jeho literární činností
·vytknouti: O skiagrafii a skiaskopii paprsky Roentgenovými a jejich diagnostické
ceně v chirurgii (Čas. lék. 1899, rusky v Bolničnaja Gazetta Botkina), prvá rakouská
práce o skiagrafii a z nejpřednějších skiagrafických prací té doby vůbec,
obsahující řadu positivních výsledků. Poznámky k vyobrazením v příloze Č. č. I.
ku článku O skiagrafii a skiakopii paprsky Roentgenovými (t. 1899). Dále uveřejnil:
O podkožních prothesách paraHinových (t. 1903), Případ kompliKovaného
nádoru ledviny, zhojený refrektomií s resekcí ce1ého vystupujícího tračníku (t.
1903), O subarachneoidálních injekcích a chir. spinální analgesii (Sbor. klin. 1901),
Kasuistický příspěvek k operativní léčbě epilepsie (Revue v neurologii 1906), Ober
die skiagrafische Diagnostig der Ellenbogenverletzungen (Fortschritte a. d. Gebiete
der Roentgenstrahlen 1899), Die topographische Anatomie des Ellenbogengelenkes
(Hamburk '1900 ve sbírce Atlas der norm. u. path. Anatomie in ty-'
pischen Roentgenb"l.ldern), Zur operativen Behandlung des chronischen Magengeschwiíres
u. denen Begleiterscheimjllgen (1904 Praha), veliká práce monogra.fická
s novými hledisky a methodami operativními, Prof. dr. K. Maydl (1905).
Také jeho mladší bratr Michal je chirurgem, žákem Mayd1lovým a asistentem
Rydygierovým ve Lvově. Ottliv Slovník.
Jehlička Petr Dr., m. fysik a primář nemocnice v Táboře.
* 27. června 1850 ve Skuči, t 7. září 1906 v Táboře. Elementárního vzdělání
nabyl ve škole domácí, načež studoval na akademickém gymnasiu a medicínské
fakuHě v Praze. Nabyv 26. prosince r. 1876 hodnosti doktora veškerého
lékařství tamtéž a vykonav praxi ve vojenské nemocnicí Pražské jako vojenský
lékař, 'Stal se obecním a panským lékařem v Rychmburce, nedaleko svého rodiště,
načež za okkupace Bosny povolán byl jako vojenský nadlékař k vojsku.
Vrátiv se do vlasti, oženil se r. 1880 se slečnou Annou Hegrátovou, učite'lkou
při měšťanské škole v Praze, dámou velice vzdělanou a vlastenecky horlivě činnou.
R. 1883 zvolen byl za prvního městského lékaře v Táboře a byl též primářem
tamní nemocnice. Byl též literárně činný. PřispíV~ k "Světozoru", "Národním
listům" II "Českému jihu", nejvíce pak humoristickými pracemi veršovanými
i prosaickými k "Palečku", "Humoristickým li~tům" a "Švandu dudákovi",
zvláště v L 1870-188Q. Poslední jeho tiskem uveřejněná práce je humoreska.

ľ21
"Falešný zlatník" v "švandu dudákovi" r. 1905. V Čas. č. lék. 1902' uveřejnil
Třikrát kvalifikované těžké ublížení na těle. Když r. 1912 vypukla válka s Turky,
syn jeho MUC. Jehlička odebral se na bojiště na Balkán s expedicí českých
lékařů.
I
Jelínek Jaromír Dr., sekundární lékař zem. léčebného ústavu v Kroměříži.
* 1875 v Drahanech na Moravě. Mafuroval na gymnasiu v Brně r. 1893 a
studoval medicinu v Praze, kde r. 1901 povýšen na doktora. Stal se sekundářem
zem. léčebného ústavu v Kroměříži. V Čas. č. lék. 1907 publikoval článek "Narkosa
s peroralní intubací" a r. 1908 "Exstrop'leia veriere rninariae", r. 1912 podal
referát tamže dle jiného časopisu o XXI. sjezdu franc. psychiatrů a neurologů
v Amiensu. Do Věstníku napsal r. 1911 článek Za cílem ethickým, r. 1912 podal
tam "Návrh zákona o odnětí svéprávnosti" a v letech 1908--12 četně protokolů
jako jednatel hanácké župy Ú. J. Č. L. a Kroměřížského lékařského spolku.
Též uveřejni'l maličkosti pod chifrou do Kroměřížského pokrokového týdenníku
Haná. Psal též do Lidových Novin.
Jelínek Karel Dr., obv, a panský lékař ve Vlašimi.
* 20. října 1877 ve Vlašimi, kde otec jeho byl učitelem měšf. škol. Vystudoval
českou fakultu lékařskou. Za účelem dosažení d0ktorátu obdržel stipendium,
jež založil vlašimský rodák poslanec Fr. šebek. Po promoci 10. čer"ence 1903
usadil se r. 1904 v rodišti, kde stal se panským, železničním, zubním a po Dr.
Hellmuthovi obv. lékařem. R. 1911 zvo'len do ob~c. zastupitelstva. Psal do Zdraví
lidu.
Jelínek L. J. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).
Jelínek O. E. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).
Jeništa Ladislav Dr., primář nemocnice ve V. Mýtě.
* 15. prosince r. 1873 v Brandýse n. O. Studoval v Praze. Povýšen na
doktora dne 12. března 1898, od r. 1906 primářem nemocnice ve Vys. Mýtě.
Řada jeho studií i rozprav ráz\l sociálně hygieníckého uveřejněna v "Naší Době",
Časopisu sv. českých lékařů, Rozhledech a Haškově sbírce populárních přednášek
lékařských. Když vypukla válka s Turky, odebral se r. 1913 na Balkán.
Essay a rozpravy psychologícké uveřejnila: ČesKá Mysl, Novina, Pražská lidová
Revue, Máj; knižně samostatně: "Kam život cíli?" články rázu psycho'logického
pojednávající o životě, jeho projevech a kon:i. Do Č. č. J. podal Příspěvek ku
komplikacím tyfu střevního (1899). Flegmony krku (1903), Periherniární flegmona
(1904). Dále I!apsal Vliv chudoby na zmrzačení .dětí (1902) a Traumatická porucha
fonace (1909).
Jerie Josef Dr., univ. docent v Praze.
* 20. dubna Hl71 .ve Valtěřicích II Jilemníce. Absolvoval českou lékařskou
fakultu, kde 23. června r. 1897 povýšen na doktora. Byl operačním chovancem při
chírurgícké a později při gynaekologícko-porodnické klinice. Stal se r. 1900 asi ..
sten tem ldiníky porodnické, r. 1905 kliniky gynaekologické a r. 1908 vstoupil do
soukromé praxe v Praze. R. 1911 habilitoval se pro porodnictví a gynaekologií.
Z jeho líterární čínnosti míko přednášky sluší uvésti: Sedio caesarea vagínalis sec.
Diihrosen (Čas. lék. 1904), Mimoděložní těhotenství s živým plodem (t. 1906). Positio
occipitalis anterior (t. 1906), Rychlá mechanická dilatace hrdla děložního dle
methody Bossiho (t. 1907), Serotherapíe tetanu (t. 1907, též něm.), Poranění pochvy
pádem a při souloží (t. 1908), Primární karcinom vagíny (t. 1909), Nová methoda
intraabdominalního zkrácení oblých vazů při setroversí dělohy (t. 1909, též
něm.), Příspěvek ku therapii asfyxie novorozenců (t. 1908), O pathogenese eklampsíe
(1912. Habílit. přednáška.). Tuberkulosa ženských genitalií a její koalisace
na čípku (Sborník lékařský 1908), Eine Modifikatíon der Aufnahmstechnik beí der
Skíagraphie der Blasensteine (Fortschritte a. d. Geb. d.. Roentgenstrahlen 1908).
Ottův Slovník.
Jeřábek Otakar Dr., odb. lékař pro nem.Jce vnitřní a nervové v Praze II.,
Charvátova 3.
* 16. června 1865 v Praze. Syn býv. poslance a přísedícího zem. výboru
Dr. Jana a bratr poslance JUDr. Luboše a švakr býv. poslance a velktJstatkaře na
Rusi JUDra. Rudolfa Cicvárka, nyní advokáta v Shanghai v Číně a ředitele plantáží.
R. 1894 10. března dosáhl hodnosti doktora na české universitě. Byl externistou
vše ob. nemocnice, sekundárním lékařem a později assistentem kliniky
nemocí vnítřních prof. Maixnera. Pojal za choť pěvkyní Kaclovou, býv. člena
divadla na Smíchově. Do Č. Č. L 1900 napsal: O paralysis agitans "forme fruste".
Jesenský Jan Dr., m. univ. profesor v Praze I., Ovocná.
* 6. března 1870 v Praze. Vystudoval malostranské gymnasium v Praze
a lékařství na české universitě, kdcž 9. 'listopadu r. 1894 povýšen na doktora. Vč·

1~2
noval se specíalnímu studiu nemoci zubních, pro kterýžto odbor r. 1903 se habilitoval.
R. 1911 obdržel titul m. profesora. Je nadlékařem v záloze. Jeho literární
činnosti možno úvésti: Úvaha o vzniku kazu (Čas. lék. 1898), Nehody při extrakcí
zubů (t. 1899), Bakterielní antagonismus v dutině ústní a jeho význam pro lidský
organismus (t. 1902), O t. zv. bezsklovinných rudimentních zubech (t. 1906),
O vývoji zubních cev (Rozpr. č. akademie 1905), Postextrační změny v kostře
tváře (Zubní lékařství 1906), Roentgenodiagnostika v zubním lékařství It. 1907),
Několik zajímavých případů anomálního vývinu chrupu (t. 1907), Zuby a jich ošetřování
(BibL sp. pop. 1904), An effective cure of suppurative inflamation of the
super jaw by means of pyocyaneo protein (Dent. Cos 1901). O profíIaktyce próchnicy
zebóv (Prz. d. 1902). Ottův Slovník.
Jesenský Jan z Velkého Jeseného v Uhrách, profesor anatomie v Praze.
* 1566 ve Vratislaví, t 21. června 1621 v Praze. Byl posledni potomek
uherské rodiny, kteráž r. 1541, když Turci Budína se zmocnili, do S1ezska utekla.
Lékařství studoval ve Vitemberce. Později navštívil některé university ve Vlaších,
jmenovitě proslulou universitu v Padově, kdež nejen v anatomii, ale í v chirurgii
řádně vyučiti se snažil. Na vysokém učení pražském přednášel poprvé 8. června
• 1600 a následující dny dle Gregorianského kalendáře v kolleji Rejčkově, pitvaje
při tom člověka provazem popraveného ve.ř(~jněu přítomnosti studujících, doktorťT,
šlechty a kněžstva a to v místnosti, jak sám udává, velmi příležité a příhodné,
při čemž mu i samo nebe bylo příznivo, neb)f v noci byly deště a chladno, za
dne však stále jasno. Pitvání trvalo čtyři dni a provázeno devíti přednáškami.
Kostru mrtvo~y daroval universitě. Později pitval veřejně ještě mrtvolu ženskou
a mrtvolu dítěte. V partis epicae Duchoslai Tugurini líbri IV. posthumi, jenž vydal
M. Reček Smržický z Radostic 1612, čteme na str. 225: ln anato,miam Pragensem
Jessenii a Jessen equitis Ungari
Ignotus noto.
Stirpe, domo, patria, forma, virtutibus, arte
Nobilís, insignis, clarus, praestans, gravis, acer
Ernicat Europam Jesseniusitte per omnem,
Et quid sit toti, Germania dess~rit, (,rbí.
Ut primum legit, funditabat obstupescens D. Tugusinus 5. Octobis anno d. 1605.
Přednášky svrchu uvedené uveřejnil J. tisk~m ve spise Johannis Jessenii a .Jessen
Anatomie Pragae anno 1600 abs se solemniter administratae hist6ria. Accessit
gusdem de ossibur tractatus. Wittebergae 1601. Byl však J .. nejen dobrým anatomem,
ale zajisté výtečným chirurgem a lékahm praktickým, o čemž svědectvi
dávaji spisy: Johannis Jesseníi a Jesen Instítutiones Chirurgicae, quibus universa
manu medendi rato ostenditur. Wittebergae, oxcudebat Laurentius Seuberlích
anno 1601. Obsahuje listů 106. Spis r. 1614 vydán německy v Norimberce. Z ostat··
ních prací budiž uvedena: J. J. relativ hisbri::a de rustico Bohemo cultivorace
Pragae 1607, Hamburg 1628. V Schenks Paraters~;:m Frankfurt 1600. Pulm) vulneratus
et abscedens sanatus. Uterus escislls. -- Semiotica, sen cognoscendi morbus
methodus, ad analyseos Capivacc i anae normam, ab Aemilís Campolongo, Professore
Patavino expressa: nune primum vero per Johannem Jessenium a Jessen,
recte discentium et medentium usui, publícata, Wittebeq:!ae 1601. - Joh. Jesseníi
a Jessen de sanguine vena secta dimissio et judicium Pragae in Cynocausmatis
perfíciel anno 1608. - Podle uvedených pra ~í nelze nikterak pochybovati, že
byl J. také dobrým učitelem a že úřad svěřený ve prospěch žákův a nemocných
zastáva1, čehož dále důkazem, že jmenován jest tělesným lékařem krále Rudolfa II.
a Matyáše a že nejvyšší hodnosti akademické t. j. úřad rektora a kancléře university
zastával, a tato jemu ku poctě zvláštní pamětní peníz raziti dala. Po
osudné bitvě bělohorské 20. července při víření bubnův byl mu jazyk wřezán
z úst a potom hlava sťata, tělo čtvrceno pod šibenicí a na kolich po ulicích rozstrkáno.
Tak skončil výtečný učitel a lékař, vys )kého učení českého ozdoba.
PelcI, Abbildungen, Ottův Slovník, Přecechtěl, Plutarch.
Jetel František Dr., odborný lékař ve Vídní.
* 17. května 1865 v Solnicí. Vychodil gymnasium v Rychnově nad Kněžnou,
odbyl lékařskou fakultu při české universitě pražské, hyl povýšen na doktora
lékařství 17. dubna 1893. Již za svých studií účastnil se horlivě veřejného ruchu
na universitě. Hrál divadlo v ,.Pokroku" na Žižkwě i o studentských s1avnostích,
o prázdninách v rodišti i jinde. Jas. V. Frič hleděl jej dostati k Národnímu divadlu.
Když pak rodiče přesídlili se ze Solnice do Broumwa, kdež bylo jim trpěti ústrky
pro jazyk český, sjednotil českou menšinu v Broumově a vřadil jí clo Národní
Jednoty Severočeské. Býval zástupcem menšiny na valných' sjezdech Nár. J. S.,
budil ohnivou řečí broumovské okolí a v r. 1890 sebral všechny údaje pro
sepsáni lidu na Broumovsku, zač dostalo ~e mu zvláštního uznání od dra. Jakuba

123
Škardy. J. stýkal se v menšinové práci s Dr. A. P. Trojanem, Dr. V. Šamánkem,
Dr. J. Heroldem, Dr. Ed. Grégrem i jinými činiteli veřejné působnosti. Jako student
procestoval všechny skoro slovanské země a návodem dra. Fr. Skrejšovského
zabýval se myšlenkou studovati na Rusi. O své slovanské cestě napsal
několik statí do "Pos1a z P." v Rychnově n. K. a pTcmluvil několik řečí o ní ve
Vídni. Jako studént tíhnul více k demokrati(Ckému smýšlení. První jeho lékařské
působiště byla Mor. Ostrava, ohniště bouřlivé do dnes. J. přidal se hned k utlačovaným
vrstvám, vystoupil činně v jich prospěch a ovšem ve svůj neprnspěch.
Dělnictvo ostravské zachovalo .mu čestnou vzpomínku. Po té působil v Zahrádce
u Ledče, kde zreformoval obecní hospodářství, rozhárané a finančně neupravené,
starai se přednáškami pěstounkám o nalezence a svou lidumilnou snahou a pevnou
rukou docílil snížení procenta úmrtí ze 60% u pražských nalezenců skoro na 6%
a u vídeňských na 10%, jeho přičiněním vystavěn chudobinec, o čemž všem v roce
1899 lichotivou stať uveřejnil "Ratibor", a na konec dostal se do Vídně, kde jako
lékař již dvanácte let činným jest. Ve Vídni vynikl obsáhlou činností na prospěch
čes\

124
ným při zakládání podpůrného fondu "Purkyně". V úsilovné činnosti pokračoval
též v Hlinsku jako I!~č~.I~ík ••Sok()la" po dlouhá léta a účastnil se v práci sociálně
lékařské jako funkcionář a místopředseda župy. Od začátku své působnosti
jest členem ob. zastupitelstva, městské rady a od roku 1903 starostou města, (které
za doby jeho úřadování vystavělo školy, sirotčinec II opatrovnou, kanalisaci, isolační
pavilon, a pokročilo v ohledu zdravotním neobyčejně; poslední činností
jsou přípravné práce k vodovodu). Z literární jeho činnosti sluší uvésti: Příspěvek
ku vzniku a léčbě osteomalacie (Čas. lék. čes. 1900); O působení par formalinových
na pertussis, chřipku atd. (t. 1901; případ mixoedemu) Revue v neurologií
1904). Ottův Slovník.
Ježek Jan Dr., cis. rada, lékař v Praze.
* 24. července 1844 v Nahořanech u N. Města n. Metují. Gymnasium studoval
v Broumově a Jičíně, 8. března r. 1871 stal se doktorem lékařství a chirurgie
v Praze. Vstoupiv do všeob. nemocnice, zastával tu různá místa sek. lékařťt, načež
r, 1872 stal se asistentem porod. kliniky prof. Strenga, kdež setrval do r. 1876,
kdy věnoval se lékařské praxi v Praze. Účastní1 se horlivě spolkového života mezi
českými lékaři a hyl pro své vynikající vlastnosti osobní zvolen 1895 za presidenta
lékařského sboru doktorů v Praze . .Je pilným navštěvovatelem schttzí Spolku
č. lékařů. Z jeho literární činnosti uvádíme: Pololetní zprávy z porodnické školv
pro lékaře prof. Strenga od září 1872 do dubna 1873 (1873) a Zprávu z lékařské
kliniky prof. Strenga od března do konce září 1873 v Čas. lék. (1874), a samostatnou
stať O nemocech čípku materníku v Odb:>rné pathologii. R. 1907 vyznamenán
byl titulem cis. rady. Od r. 1897. je lékařským inspektorem záchranné stanice
pražské. Ottův Slovník.
Jičinský Lad. Dr., prakt. lékař v M. Ostravě.
Napsal Nauku o poskytování první pomoci v doiech a hutích (1908)., Roentgen
Ray Therapy and its Practical Application in Malignant Lesions (1911).
Jíchova Fr. Dr., sekundářka nemocnice v Pardubicích.
* 15. listopadu 1886 v K. Hoře, kde otec její byl profesorem. Promovala
v Praze 17. ledna 1911. Byla externistkou v nemocnici v K. Hoře.
Jileček Augustin Dr., lékař v Č. Budějovicích.
* 1845 v Husinci, t 2. dubna 1883 v Č. Budějovicích. Absolvovay lékařství,
dosáM r. 1870 v Praze hodnosti doktorské. R. 1878 usadil se v Č. Budějovicích.
Přispíval články lékařskými do Budivoje a Ludmily. Do Čas. lék. 1878 napsal:
Případ mázdřivky s úplným proděravěním měkkého patra a levého oblouku
patrojazykového. Do Kalendáře lék. 1880 sestavil Příruční tabelu ku vhodnému
předpisování celkových a jednotlivých dávek až včetně do 1 gramu.
Urbánkův Věstník 1883, Věstník 1913.
Jindra Jaroslav Dr. v Praze lL, Lipová 2 a.
* 13. Červ.na 1885 v Plzni. Syn advokáta. Obecnou školu vychodil v rodišti.
Absolvoval s výtečným prospěchem gymnasium v Plzni a odebral se na vysoké
učení pražské, kde věnoval se studiu matematiky a fysiky. R. 1906 přestoupil
na fakultu ~ékařskou a byl 3. května 1912 promován sub auspiciis imperatoris
na doktora. Předmětem s'1avnostní dissertace byla "Specifická therapie tuberkulosy."
Je zástupcem asistenč. lékaře. J. byl externím lékařem vinohradské
nemocnice. Do Č. č. 1. 1912 napsal Poznámka ku léčení tuberkulosy plicní Famelovým
syrupem.
Jirásek Arnold Dr., operační chovanec na chir. klinice ve všeob. nemocnici
v Praze.
Když vypukla válka s Turky, odebral se jako asistent české lékařské pomocné
expedice do Cetyně. Psal do Č. č. 1. r. 1912, Z výpravy Českého pomocného
lékařského sboru na Černou Horu, mimo to do Union a do N. W. Tagblatt.
Jirásek Jan Evangelista Dr., odb. lékař nemocí vnitřních v Humpolci.
* 23. února 1867 v K. Hradci-Pouchově, kde otec jeho byl obchodníkem.
Ani ne rok na to přestěhovali se rodiče jeho do Chrudimi, kde J. vystudoval
reálné gymnasium. Medicinu absolvoval na české universitě pražské, kde byl
v červnu 1892 promován. Již jako gymnasijní student psal feuílletonistické drob.
nosti. Na universitě činně účastnil se života veřejného v dobách neobyčejně
pohnutých, v létech 90tých, kdy český student energicky bojuje za osvobození
svého ducha od starých před sudků a vší mladistvou energií hledí propagovati
nové myš'1énky. Tyto nové myšlénky. z university do lidu vnášet, bylo ideálem
tehdejší, později pronásledované, mladé generace nejen studentské, ale i dělnické.
K nám dostaly se působením hlavně Masarykovým, který snaží! se obeznámiti
mládež českou s prací jiných národů, zejména s realismem ruským. J. n:lpřed
pod vlajkou "Mladočešství" chápe se práce obrodné, spoluzakládá a rediguje mlado-

125
české listy v Chrudimi, Hlasy z Chrudimska, do kteréhožto týdenníku ukládá řadu
studií, úvodníků a feuilletonů. V Praze jest činným při novém Časopise českého
studentstva, pomáhá při Vzdělavací knihovně [nyní Sokolově) a odtud znova
hledí nové proudr vnášeti na venkov do svého drahého rodiště Chrudimi, což
ovšem naráží na netušený odpor starých, kteří s odvážlivcem nejsou spokojeni.
Beilletristická brožura Za čínskou zdí ukazuje smě.r ducha Jiráskova. J", tq směr
sarkastický, bodavý, nelítostný, dráždící. Brožura na žádost redaktora ceského
Východu byla konfiskována, ale přes to byla velice rozšířena, čtena a kritisována
nejen v Chrudimi, ale i v jíných městech, která cítila se dotčena. Byli to zejména
staří držitelé moci v brožuře zvaní Mandarini, kteří se neobyčejně bouřili za
českými čínskými zdmi.. V Praze v 1. 90. nastaly studentské nepokoje, demonstrace
na univusitě proti prof. Kvíčalovi, semknutí mladých živli'1 universitních
s obrodnými živly dělnickými, počátky hnutí t. zv. pokrokového, které později
. bylo pronásledováno pod kolektivním názvem Omladiny. Mladí naši lidé rozjíždějí
se po českých vlastech, přednášejí, tisknou, kolportují nové knihy Tolstého,
Drapera, Milla, Kiel'landa atd. Když byla Kreutzerova Sonata konfiskována a podařilo
se část nákladu zabaveného uchránit, spal J. na tomto zachráněném nákladu,
v posteli složeném několik neděl, nežli ponenáhlu kniha To'lstého rozkolporto ..
vána. Jako doktor usadil se J. v Humpolci, kamž byl "komandován" zvěčnělým
vzácným činitelem pokrokovým Ant. Čížkem. Také zde mladý doktor cítil povinnost
býti veřejně činným v duchu pokrokovém. V roce 1893 napsal brožuru
Soukeníci a soukenictví v Humpolci, aby rozšíí-il známost o největším českém
soukenickém městě. Brožura byla hojně rozšířena, širší veřejností byla velmi
příznivě přijata i za reklamtÍ jí bylo použito, ačkoli její pokrokový duch nebyl
sympatickým zpočátku ani těm, pro které byla psána: soukeníki'1m humpoleckým.
Vedle této brožury psal J. o soukenictví pro revui Hippmannovu a o dějinách
soukenického cechu pro textilní almanach reklamní, vyšlý v Praze. Ze vzdčlavací
činnosti Jiráskovy vyšly pak další větší a menší brožury: Po skutcích poznáte je,
O pravdě a lži, Dva čeští kněží (vyšla v 15 vydáních nákladem Ruchu], Tyršllv
odkaz. Dlouhá jest řada přednášek, které pro lid konal. Zejména: z dějin české
literatury, o Husovi, Rokycanovi, Chelčickém, Českých bratřích, Třebízském,
Palackém, Havlíčkovi atd. Vedle toho přednášel o thematech z mediciny: o tuberku'lose,
o bacilech, o některých hygienických thematech, nač u nás lidé churaví
atd. R. 1905 založil Vzdělavací sbor města Humpolce, jehož jest dosud předsedou.
Tento Vzdělavací sbor působí čile svými přednáškami, zejména svojí první, prová··
zenou skioptickými obrázky: o alkoholismu, kterou napsal a původními obrazy dopiniI
předseda vzdělavacího sboru sám. V městě pořádány cykly extensí středoškolských
a nyní každoročně universitních, které se neobyčejně ujaly a zvyšují tuctový
obzor našeho člověka. Život Dra .• Jiráska jest životem ustavičné práce veřejné,
ale také hrozných a bolestných ústrků, zklamání a bojů. Náš člověk nerad přijímá
novoty a je třeba opatrně a v dosich velice pomalých, nenápadně mu je podávati.
J. še'l vždy přímo a ač lékař, neznal této vady lidu - odtud ústrky, neporozu.mění,
zloba, pronásledování. Za veřejnou, nezištnou práci podlamována byla mu
často existenční půda. Vzali mu i fixum lékaře městského a ustanovili místo něho
magistra chirurgie německého původu, přibili mu na dům německou listinu úřední,
kterou on přijati odepřel. Než to nezlomilo dosud nervy a energii nyní už poma'lu
20 let praktikujícího idealisty. Svojí první prací vědeckou (1893) narazil nejbolestněji.
V Čas. českých lékařů .uveřejnil pojednání O nemoci Friedreichově, kde popsána
anonymně jedna z mnohých rodin nervově zatížených. Někdo dal číslo s článkem
Jiráskovým zmíněné rodině, kt.erá potom mladému doktoru činila výtky, zlobila
se, ba jednotlivci vedli boj na nůž. J. byl vyzván i na souboj. Do Čas. lékařů
českých napsal ještě: Dva případy hysterie virilní po infekčních onemocněních
(1894). Nemoc Daxierova, Elephantiasis cruris verrucosa (1895), Kombinace epilepsie
v osteomalacii (1896). V Rozhledech lékařských vyšly: Epidemie pneumonie
lobární. O epilepsii, O léčení pneumonie, Sdělení z praxe [diftherie, enuresis,
lues), Případ vyléčené epilepsie, Příspěvek k diagnose zhoubných nádoru žaludka,
Placenta incarcerata, Kousnutí zmijí v těhotenství, Neuritis multiplex při tuberkulose,
Samovolná stolice při vnitřní inkarceraci tenkého střeva, O epilepsii, Zhojená
meningits tuberkulosní. V Revui pro neurologii vyšly: Dvakrát zhojená meningitis
tuberkulosa u téhož individua. Akutní myelitida po lobární pneumonii. Ve Věstníku
sjezdu českých přírodozpytců a lékařů: Zhojení epilepsie po tyfu, Infekce streptokoková.
Ve Věstníku Čas. lék. č.: Epištoly lékařské I. a II., Honorář a j. Jako
spolupracovník Nové kultury napsal několik článku pro tento časopis, článki'1
medicínsko-ethických nejvíce, podobně i do Rozhledu Peldových a jinam. Veliká
jest řada Jiráskových prací feui1letonistických, literárních essaií, kritik, polemik
atd., které vyš'ly pod pseudonymem Václav Vrána v Samostatnosti (staré), Čase,
Besědách Času a zejména v Osvětě Lidu, jejíž jest dlouholetým přispívatelem.

126
V Besedách Času vyšla delší studie: Nemocné postavy v románech Dostojevského.
Za svoji publicistickou činnost lékařskou na návrh lék. župy pohoří českomoravského
bylo dáno Jiráskovi lékařskou komorou právo užívati titulu odborný lékař
nemocí vnitřních. Snažení Dra. Jiráska bylo: zvý&iti kulturní úroveň našeho lidu.
Práce dnes jíž 25letá. S jakým výsledkem pracoval, ukáže budoucnost. Ottův Sl.
Jirka Fr. J. Dr., lékař v Chicagu (Amerika).
* 6. prosince 1858 v Ml. Vožici, -r 9. července 1895 v Chicagu. Přestěhoval se
1867 do Ameriky. Vstoupil 1877 do lékařské kolleje Rush v Chicagu a 1880 povýš!ln
byl na hodnost doktora. 1890 sta'I se členem školní rady. V čestném tom úřadě se
přičinil o to, by veřejná škola na Troop ulici pojmenována byla školou J. A. Komenského.
Po něm pojmenována byla obecní škola na 17. ul. školou Jirkovou.
Jirkovský Jaroslav Dr., obv. lékař v Zlonicích.
* 4. října 1881 ve Vyšínku u Slaného. Pr('moval 28. listopadu 1907. Byl
sek. lékařem na českém oddělení všeob. nemocnice v Praze. R. 1912 usadil se ve
Zlonicích, kde 1913 stal se obv. lékařem. Do č. č. I. napsal Nezvyklá příčina obrny
nervu vřetenného (1911).
Jirota Vojtěch H. (pravé jméno jeho Vojtěch Heinrich), medik.
* 5. února 1851 v Blovicích, t 22. července 1872 tamže. Studoval na gymnasium
v Plzni a v Klatovech. Práce své uveřejňoval tehdy v Šumavanu. V Praze
dal se zapsati na filosofii, v 2. semestru přestoupil na medicinu. Když _počaly vycházeti
Pe'lantovy Obrazy života, nacházel se v spplupůsobení při nich, později
zaměstnán hyl při Politik. Sepsal: Jan Roháč z Dubé (činohra, úryvek), Z předsíně
ministrovy (veselohra, úryvek), On žárlí (veselohra), .Jen peněžitou (komický
výjev), Hrdinové, čili zrušený konkordát (žert), Tajný dopisovatel (veselohra),
novely Čarovné zvuky, čili žebračka, Sklepník (arabeska), Purkmistrovic Emí'lka,
Chaloupka (fantasie).
Riegrův Slov., Šumavan 1872 č. 31, Ottt'lv Slov. pod Heinrich 7.
Jirsa Jos. Dr., lázeňský lékař v Grado.
* 6. února 1866 v RychnOVě n. Kn. PromJval 22. prC'since 1890. Byl lékařem
ve všeob. nemocnici a stal se pak operateurem na klinice Albert-Lorenz. Byl
primářem v Strakonicích, pak stal se c. k. soudním a vězeňským -lékařem. V r. 1904
stal se lékařem lázeňským (v zimě Meran, v létě Grado). Psal populární článek
o mOřských lázních v různých časopisech a své zkušenosti shrnul ve spisku
"Léčba mořem, sluncem a pískem v Grado u Terstu".
Jirllš šlechtic Bohuš Dr., univ. profesor v Praze, dvor. rada .
. * 17. října 1841 v Praze, t 16. listopadu 1901 v Praze. Studoval na akad.
gymnasiu a po té na lékařské fakultě a nabyl 28. ledna 1865 hodnosti doktora mediciny
a později chirurgie. Svou praktickou činnost zahájil v Pražské všeobecné
nemocnici, kdež byl sekundářem. Vykonav delší vědeckou cestu do ciziny, stal se
1870 asistentem zoo chemického ústavu prof. Lercha v Praze. R. 1875 jmenován řád.
profesorem botaniky na universitě v Záhřebě a r. 1877 zvolen za děkana fakulty
filosofické tamže. R. 1883 povolán byl do Prahy, ale teprve r. 1886 rozhodl se přijati
profesuru farmakologie a farmakolognosie na české universitě. Roku 1889
a 1894 byl děkanem lékařské fakulty. V zemské zdravotní radě, do níž povolán
1889, pracoval velmi horlivě a zdárně až do poslední chví'le. Již v Záhřebě vyznamenán
byl řádem Fr. Josefa ar. 1901 obdržel ryt. kříž řádu Leopoldova, r. 1892
titul vládního rady a 1896 dvorního rady. Jsa asistentem ústavu pro lučbu chorobopisnou
a soudní, uveřejnil některá pojednání toxikobgická v Čas. Č. lékařů. O nitroglycerinu
(1872). O předpisování léků dle soustavy metrické (1874) a podal Tři
případy z klinického oddělení prsních nemocí prof. Eiselta (1867). Do odborné
pathologie napsal obšírnou Toxikologii látek rostllnných a vydal překlad a "Výklad
farmakopoei rakouské a Dodatky ku farmakopoei rakOuské, společně s Aug. Bělohoubkem.
Sepsal kritiky a referáty v oboru farmakologie, farmakognosie a chemie
lékařské. Dalmacii a veliké ostrovy dalmatské prozkoumal po stránce botanické
a geologické. Ve1ký svůj herbář, obsahující 10.000 druhů daroval universitě v Záhřebě.
Byv dlouhá léta č'lenem správního výboru musea král. č., zvolen 1897 za gen.
jednatele. Zasazoval se velmi horllvě o zvelebení sbírek jeho, zvláště botanických.
V ústavě universitním, jehož byl přednostou, zařídil vzorné sbírky farmakognostické
a farmakologicko-chemické. Pro vlídnou a tichou povahu požíval veliké údy
a vážnosti u svých posluchačů i všude, kam svou dnností zasahoval. Při tom lnul
vřele k svému národu a všímal si bedlivě všech ku'lturních pokroků jeho. Zvláště
byl pečliv toho, aby se dostalo potomstvu našemu spclehlivých vědomosti o všeobecném
stavl. našeho lidu v nynější době. Poslední vůlí svou ustanovil Museum
české svým universá'lním dědicem v obnosu 50 tisíc zl. Odkázal mu celé svoje domácí
zařtzení s tou podmínkou, aby v bednách uloženo po 200 letech opět z beden

vybráno bylo. Vynikající tento pěstitel české vědy a upřímný, obětavý podporovatel
našich kulturních snah jest hoden trvalé čestné památky v lidu českém.
Osvěta 1902. Cas. lék. 1901, Národní Album. Ottův Slovník.
Jiruš Vincenc šlechtic Dr., prakt. 'Iékoař, primář v ústavě šlechtičen na N.
Městě v Praze.
* 14. května 1810 v Hracholuskách u Křivoklátu, t 5. ledna 1884 v Praze.
Pocházel ze staré rodiny lesnické. Studoval v Rakovníku, Žatci a v Praze, kde
r. 1836 povýšen na doktora lékařství. R. 1838 vykonal jako osobní lékař a sekretář
nejv. purkr. hr. Chotka cestu do Italie a do Němec. R. 1843 stal se primářem
v ústavě šlechtič. na Hradčanech a r. 1847 na N. Městě. R. 1871 zvolen byl od Čechů
za předsedu sboru doktorského, jehož předsedou byl v 1. 1878-81. Byl posledním
děkanem lékařského sboru doktorů před odloučením sboru od sboru profesorského,
tedy poslední koexaminator při medicínských rigorosech. R. 1883 povýšen do stavu
šlechtického. R. 1845 utvořil s Mikšem, Jakschem, Oppolzerem, Quadratem, Karnerem
a Li:ischnerem družstvo pro zvelebení lázní šternberských, o jichž další rozkvět
horlivě se staral. Napsal Dissertatio inauguralis medica de carbone (Praha
1836). Syn jeho Bohuslav byl profesorem české university a zef MUDr . .los. Prokeš
zdravotním radou v Praze. Cas. lékařů 1884, Ottův Slovník.
Joklík Severin Dr., prakt. lékař a starosta v Kyjově.
* 1857 v Troubelicích u Unčova na Mor~vě. Studoval c. k. slov. gymnasium
v Olomouci a od r. 1878-1883 na německé ještě tehdy universitě v Praze (fak. lék.)
R. 1883 byla zřízena česká fakulta lékařská a J. jako kandidát mediciny stal se
prvním asistentem tehdy suplujícího učitele pathol. anatomie prof. Hlavy. Prof.
Hlava tehdy teprve na české universitě se před vánocemi 1883 habilitoval. Pak
byl II. asistentem porodnické kliniky prof. Strenga a operačním elevem prof.
Weise. Roku 1885 stal se obvodním lékařem v Kyjově na Moravě, kdež až dosud
působí. Kyjov tehdy, jako tak mnohá města Moravská, byl na venek úplně německý:
školy obecné i střední vesměs německé neb utrakvistické. Ces. školy v Kyjově
nebylo. Dali se do práce a po úporném boji r. 1896 přemohli nadvládu německou
ve městě. J. tehdy byl zvolen za 1. náměstka starosty, jímž ~yl až do 1903, kdy
zvolen byl za starostu města Kyjova a jím je dosud. Za dobu trvání české správy
v Kyjově zvelebIlo se značně město: má české obecné i měšfanské školy chlapeckou
i dívčí, c. k. vyšší realné gymnasium, převzaté z obecného, které 10 let
vydržováno nákladem obecním; pokračovací školy průmysl.ové i obchodní pro učně
i dívky, zimní zemskou hospodářskou školu. To ve směru kulturním; v hospodářském
směru zvelebeno město dlažbou, kanalisacl, e1ektrárnou obecní. Připravuje
se k vodovodu. - Ovšem ve směru národním a politickém jest město Kyjov pevno
. a nikdy více neztratí se našemu národu. V časopisu č. lékařů z r. 1884 uveřejněna
jest jeho práce; "Odměšování šfávy mikter.)Vé a dů'ležitost její pro zažívání".
Práce tato byla jako práce studentská poctěna cenou prof. Hally na německé fakultě
lékařské. Vedle toho jako asistent na lék. fakultě české psal do C. č. 1. výtahy
z cizí liter. lékařské a uveřejnil tam r. 1904 Vzpomínku 1. asistenta ústavu. Více poměry
národní než 'lékařské vábily ho na Moravu, tehdy ještě velice německou.
Jordan z Klausenburku, zvaný též vůbec jenom Thomas Jordanus, Dr., mor.
zem. fysik.
* 1539 v Kološi v Sedmihradech, t 6. února 1586 v Brně. Předběžná studia
v klasických jazycích konal ve své vlasti. Za dalším vzděláním odebral se do ciziny.
Poslouchal jmenovitě v Paříži, Montpel1íeru, Padově a Bologni nejstarší toho
času 'lékaře a přírodozpytce francouzské a italské. Vrátiv se ke dvoru cís. Ferdinanda
I. do Vídně, vynikl svými theoretickými i praktickými vědomostmi lékařskými
tou měrou, že stal se doktorem lékařství na akademii vídeňské a od Ferd. 1.
povýšen do stavu šlechtického s přídomkem z Klausenburka podle svého rodiště.
Připojiv se r. 1566 k polnímu tažení do Uher proti Turkům, snažil se vel mí pilně,
by důkladně seznal panující tam nemoci nakažlivé, příčiny jejich vzniku a šířeni:
vhodné způsoby jejich léčení a zabránění. Vrátiv se, navštívil některé lázně moravské
a české, pobyl zejména po delší dobu v K. Varech a všude studoval účinky
vod léčivých. R. 1570 jmenován od stavů markrabství mor. fysikem zemským a to
vůbec prvním se služným 400 zl. ročně. V nové funkci cestoval pilně po Moravě,
by sezna'1 přírodnické, zeměpisné i národopisné poměry země. Přihlížel předev&im
k léčivým vřídlům, metereologickým a klimatickým poměrům, zvláštnostem domácích
nemocí. Nezanedbával však při tom nikterak zkoumání v oboru domácího
dějepisu. Za své zásluhy o zdravotnictví zemské 1573 povýšen od sněmu do stavu
pánů rytířstva a přijat za obyvatele země moravské. J. náleží mezi nejdůležitější
epidemiologické spisovatele 16. stol. Zachoval nám ve spise Pestis phaenomena
seu de iis, quae circa febrem pestilentem apparent, exercitatio (Frankf. 1576),
správné vylíčení zhoubného moru uhers~ého (febris hungarica, lues panonica, Go-

1·28
mer), který řádil hlavně ve vojích císařských, vysílaných proti Turkům, a troskami
zámořských vojsk byl rozšířen po střední Evropě. Z jeho popisu nade vši pochybnost
vysvítá, že to byl tyf petechialní. J. patří takto mezi první, kteří jej správně
pozorovali. Též v Brně měl příležitos.t pozorovati zvláštní epidemii přijičnou, která
rozšířila se 1577 na všechny osoby, které po některý čas navštěvovaly lazebnu
Adamovu, aby si tu daly sázeti baňky. Nemoc, která zachv6tila v krátkosti přes
100 lidí, počala se na místě, kde baňky byly nasazeny, zvláštními zánětlivými přiznaky
a zasáhla po čase celé tělo. Líčení epidemie, poznání nemoci, jakož i její
příčiny a zavedení ochranných prostředku J-ových, vše je zcela správné. Vylíčena
jest epidemie ta ve spise Th. Jordanus, Brunno-Gallícus, s. Luis novae in Moravia
exortace descriptio (Frankf. 1578, 1580, 1583). Z ostatní literární činnosti jeho sluší
uvésti De aquis medicatis Moraviae commentarblus. Cum indice copiosissimo
(t. 1586), kde líčeny jsou nejen léčivé vody moravské na základě dlouholetých
studií J-vých, nýbrž i mnohé historické a topografické podrobnosti. České vydání
tohoto spisu pořízeno 1580 Ondř. Zburským s názvem Tom. J-a z Klausenburku,
kniha o vodách hojitelných neb teplicích moravských. Z lásky k dějinám domácím
'vydal r. 1570 též nové vydání české historie Dubraviovy, připojiv k ní poznámky
a genealogické tabulky. Mnohá jeho lékařská pojednání jako na př. Consilia medica,
de aquis medicatis in genere, zustala v rukapise.
Ottuv Slovník, Pelci, Abbildungen, Přecechtěl, Plutarch. Čas. Č. m. 1913.
Jošt Jindřich, bratr laik tl kapucínu na Josefském náměstí v Praze.
t 18. září 1870 v Praze. Co ranhojič a napravovatel údu měl v Praze velkou
pověst, jakož i jeho kapucínské kapky daleko široko byly ~ledány, zejména do
Ameriky mnoho set tuctu se ročně posílalo. Riegruv Slovník.
Jungmann Anton Jan, rytíř Dr., prof. univ. v Praze. Jubilár.
* 19. května 1775 v Hudlicích, nepatrné to ,esničce na panství Křivoklátském
u Berouna, tiD. dubna 1.854 v Praze. Byl třetí syn chudého domkáře Tomáše
a bratr mladší Josefa slovnikáře. Naučiv se od Vác. Husáka, místního učitele, dosti
bídně českému čtení a psaní, jakož i počátkům v počítání, strávil několilr. let beze
všeho dalšího vzdělání vědeckého v domě otcovském. Teprv r. 1788 toliko českého
jazyka mocen, pos'1án do Prahy, ~y chodil do druhé německé školy na hl. škote
u Piaristi't. Tamto vP. Quidonu našel přísného sice, ale dobronryslného učitele.
Jen velkými obtížemi dovedl osvojiti sobě německy přednášené předměty.
Vytrvalou a stálou pilfiostí dostal se již v násl'ldujícím roce mezi výtečnější
žáky. Ze studií pak na gymnasiu Novoměstském, 'tehdáž ještě jen 5 Jet trvajících,
s výtečným prospěchem vyšel. R. 1797 vstoupil v Lipníku do řádu piaristů, avšak
brzo na to zase jéj opustil. Řádně dokonči v studia filosofická na pražské universitě,
zvolil sobě r. 1800 lékařství. Co studující medidny byv po 3 léta vychovatdem a
domácím učitelem dětí velmi váženého prof. Dr. Jos. Bohumíra Mikana, s velikou
horlivostí použil hojnou měrou podané sobě příležitosti, by se jmenovaného učence
laskavou součinností a podporou v tom i onom vědy oboru vzdělal V listopadu 1803
dosáhl stupně magistra porodnictví a dne 7. prosince 1805 stal se doktorem na
universitč Karlo Ferdinandské. By pomohl pr::tktické nouzi mnohých pouze česky
mluvících bab, počal, poněvadž až dosud ani jedné učební knihy porodnické v češtině
nebylo, již co čekatel lékařství r. 1804 pro ně spisovati a vydávati svou knihu
"Úvod k babení". Ještě než byl na doktorství povýšen, zvolen byv od tehdejšího
prof. kliniky lékařské Jgn. Matušky za asistenta, stál v úřadu od r. 1805 až do
r. 1806, kdež tehdáž na panující horkou nemoc se rozstonal. Na to však jen na
krátko odebral se do města Napajedel na Moravě, kamž za veřejného lékaře povolán
byl, avšak již na konec 1807 do Prahy se vrátil. Příznivou náhodou získal
si brzo v nemocnicí u Milosrdných bratří veřejného činného pÍísobení a to na tak
dlouho, co Dr. Jan Theobald Held, jenž tam byl nařizujícím lékařem, prvníh0 lékaře
ve všeob. nemocnicí pražské zastával. Kráke potom Dr. Karel Fiedler, tehdáž
profesor porodnictVí, těžce onemocněl a r. 1808 zemřel. Po jeho tlmrtí byl J. od
ředitelstva studia medicínského z počátku co suplent ustanoven, pozdčji však nejv.
rozhodnutím z L května 1811 skut. řádným profesorem pro jmenovaný předmět
učiněn. Úlohou jeho bylo netoliko nastávající lékaře a ranhojiče, anobrž i baby
v obou jazycích vyučovati. K tomu cíli obstaral výš jmenované porodnické učební'
knihy r. 1821 druhé, r. 1827 třetí vydání, při čemž žádnou vyšší nějakou tendencí
vědeckou nestíha~, než toliko praktickou potřebu a chápavost bab před očima měl.
R. 1818 vyšlo jeho "Navedení o koních", na kterémžto spise nad jiné všecky sobě
zakládal. R. 1826 vydal spis "O sedmeru dobytka domácího, jeho chování a nemocech".
Stav se po smrti prof. Jos. Rottenbergra historiografem fakulty lékařské,
sbíral s velikou pilností látku k obšírnému jejímu dějepisu. Při této obšírné práci
v Dr. Langsvertovi a Rottenbergrovi mnohovážoné předchudce nalezl. Vydal pak
v lékař. ročnících rak. císařství ve Vídni 1839 XXII. sv. "Nástinný dějepis lékař-

129
ských lístavu na universitě Pražské", Mimo mnohá zaměstnání co klinický učitel
a činný babič při tak velikém ústavu jako byla pražská porodnice, vydal r. 1833
nákladem Matice České H. F. Paulického známou obecně lékařskou knihu. AnIeitung
zu einer verniinftigen Gesundheitspflege, insbesondere WI' Landleute", v češtině
pod názvem "Návod k moudrému životozpráví". Tímto způsobem nadjmenovaná
kniha i pouze česky čítajícímu přístupnou a v mnohém ohledu prospěšnou se
stala. Překladu tohoto roku 1850 nové lidu vydání (Domácí lékař) potřebí bylo.
Zároveň sluší podotknouti, že J. v několika v Praze vycházejících časopisech
českých kratší i delší pojednání z oboru člověkosloví a skoto'léčitelství uveřejňovaL
S velikou pilností též vypracován jest jeho "Přehled jmen neduhův", pro české
lékaře velmi užitečnou terminologii obsahují~í. Že se J. i se srovnávací gramatikou'
obíral, osvědčují mezi jiným pojednání jeho v Preslově všenaučném časopisu "Kroku"
(I. díl, 65) "O Sanskritu", jakož i jeho Výtah grammatický z Nabla k libému
srovnání s vlasteneckou řečí (Krok I., str. 75). O upřímné lásce jeho k vlasti a národnosti
svědčí článek jeho v Kroku "Kdo činí, kdo ·trpí křivdu?" (1822). Universita
Pražská tím ho poctila, že ho pro r. 1839 za rektora zvolila. Po něm následoval,
což v letopisech universit málo se přihodilo, v akademické hodnosti této
bezprostředně bratr jeho slovutný lexikograf Josef Jungmann z fakulty filosofické.
R. 1841 poctěn v uznání mnoholetých zásluh od cís. Ferdinanda titulem cís. rady.
R. 1849 vyznamenán ryt. křížem řádu Leopolda a r. 1850 následkem toho povýšen
v stav rytířský. Zároveň poslali mll některé učené lékařské spolky jako
spolek ruských lékařů v Petrohradě, c. k. spokčnost lékařů ve Vídni, své diplomy.
Bylf i J. jedním z prvních a nejstarších údů společnosti humanítské v Praze k zachování
lidí zdánlivě mrtvých, jakož i mnoha jiných vůbec užitečných spolků.
V posledních letech věku svého, když již od profesorství v dobře zas'!oužilé odpočinutí
byl vstoupil, obíral se překládáním některých povídek Zschokkeových ku př.
"Alamontade", pak dílem "Selbstschau" nazvaným, kteréžto vlastnoruční rukopisové
se v č. mu'seu nacházejí. J. požíval všeobecné vážnosti za příčinou mnohaletého,
všeužitečného a skromného působení,
Živa 1854, Riegrův a Ottův Slov., Hirsch, Wurzbach, Cal1ísen X, XXIX.
Jurenka Hanuš Dr., sta,rosta v Březnici.
* 19. dubna 1831 v Kolešovicích, t 27. ledna 1882 v Březnici. Studoval
gymnasium v Litomyšli, pak v Praze. Dne 25. června 1855 povýšen na doktora,
načež odebral se do Polska. R. 1856 usadil se v Březnici. R. 1857 vykonal zkoušku
jako magister porodnictví a 1859 zkoušku chirurgickou. R. 1866 byl v Skutči, kdež
zuřila cholera, r. 1876 působil v Srbsku co plukovní lékař. R. 187& zvolen za měšfanostu.
Byl důvěrným přítelem Bož. Němcové. Přepracoval do češtiny "Z říše
ovzduší", jež zaslal Dr. Grégrovi do Matice lidu a přeložil 3 z Hálkových povídek
do němčiny. V rukopise zanechal Krev 'lidská, dílo přírodozdravovědecké a veselohru
Černajev v Praze. Přispěl do Časopisu lékařů články Naříznutí tepny pramenní,
Hrbolek bodný 1864, Makrobiotika čínská 1873, a Dvě sobě odpovídající z.dání a
superarbitrium (1865). Mladý medik J. bydlel se SVGU matkou v domě pod Emauzy,
kam se v říjnu 1854 přestěhovala B. Němcová. J. se svým přítelem E. Holubem
byli vítanými druhy Fričovy družiny. J. V. Frič vzpomíná na ně po letech vřeleji
než ostatní: "Sami přih'1ásili se ke mně, milý, nezapomenutelný tovaryš kandidát it
lékařství Em, Holub a s ním i hřmotný, mnohomluvný starý kamarád Jurenka. ~
Oba sice pero nenamočili, ale brali vřelý podíl na našich poradách i potírali
s velikou opravdovostí, jeden klidným vtipem, druhý přímo vyzývavým posměchem
brzké mé literární protivníky." J. chodíval k Němcové denně s Č. Bendlem,
a oba byli s ní známi z celého kruhu nejdůvěrněji. Němcová hostila přátele
čajem, koláčky', když zbyly od chudého oběda, občas i doutníkem ... Jurenka
stal se jejímu srdci drahým. Jeho smělé, bezohledné vystupování, rozhodné a povýšené
soudy jí imponovaly. Kořila se jeho energickému duchu a podlehla vášnivému
citu k muži, jenž naposled - vzbudil v ní sen o věčné, věrné, vzájemné'
lásce, provázené i idealním přátelstvím a mocným povznesením splynulých duší.
Přátelttm zdál se J. často drsný, rozmarný. Stěžovali si naň, n'evěřili, že bude
jednou velkým mužem a dívali se nepříznivě na jeho styk s Němcovou. Ohéral
mluvil příkře proti němu a N. neviděla slabých stránek zbožňovaného muže.
Zdá'! se jí hercem, jejž lásku k ní rozohní k velkým, smělým činům.
Jurenkův cit byl z počátku sice vášnivý a opravdový, ale ochladl brzo. Němcová
pozorovala s hlubokou bolestí, jak se jí odcizuje, lnula k němu tím vášnivěji,
snášela trpělivě jeho rozmary, ale v únoru 1855 musila si přiznati, že se její poslední
pokus, najít hrdinu svých snů stroskota1. Rozchod s Jurenkou působil jí
krutou bolest. Stýkala se s ním sice ještě, J. obstarával jí pochůzky, zůstával jí
stá'le na venek oddaným přítelem, ale pomýšlel na odchod z Prahy. Chtěl dokonce
jednu chvíli odejít do Krymské války k ruskému vojsku jako lékař, a Němcová
ve své oddanosti k němu sháněla mu informace k provedení tohoto plán~.
Ottův Slov., Urbánkttv Věstník 1882, Tille, B. Němcová.
9

130
Juvenal Bydiovský.
Když Rozkochaný Klen, Slověnin rodem r. 1360 jal se sestavovati Slovník,
poda1 mu materialie o nemocech. (Jireček, Rukovět II. 200.)
Kabát Jan, voj. lékař v Petrohradě.
t 15. dubna 1884 v Petrohradě. Studoval na med. chir. akademii 1827-33
a věnoval se oftalmologii. Jako vojenský lékař zřídil v(,jenské zdravotní stanice
pro nemocné na oči v .Jižní Rusi. Již r. 1842 navrhl elektrické lázně vanové k účelům
therapie. Dne 25. srpna 1883 slavili jeho 50leté služební jubileum s velikou
okázalostí.
Hirsch.
Kabeláč Jos. Dr., lékař nemocnice v Chrudimi.
* 1840, t 28. dubna 1892 v Chrudimi. Promoval r. 1867 v Praze. Požíval pro
svou zručnost pověst dobrého a svědomitého lékaře a těšil se značné oblibě.
Ve sboru hasičském, kdež byl od založení 26 let lékařem, vycvičil zdravotní oddělení
pro případ první pomoci v uraz u, o čemž vydal i Návod. Přispěl do Časopisu
lékařů pojednáními: Smrtelné poranění (186S), Slovo o fíkovině (1869), Zásnět
puchýřkovitý (1870), K účinkům námelu (1871) a Vykloubení kostí přednártí dle
Lisfranca (1872). Čas. lékařťl 1892.
Kabrhel Gustav Dr., univ. prof. v Praze.
* 23. listopadu 1857 v Dražkovicích u Pardubic. Bratr MUDra. Emanuela.
Absolvoval gymnasium v Chrudimi, načež studoval z počátku matematiku u prof.
Weyra a Koenigsberga ve Vídni, pak tamže lékařství. R. 1883 povýšen ve Vídni
na doktora. Již za svých studií medicinských pracoval v laboratoři prof. Strickera.
Když r. 1883 aktivována česká lékařská fakulta v Praze, stal se zde asistentem
při stolici experimentální pathologie a r. 1886 docentem téhož předmětu. R. 1888
a 1889 vykonal studijní cestu po Německu. Zaměstnával se v Berlíně a hlavně
v Mnichově v laboratoři prof. Pettenkofera pracemi hygienickými. Na to se stal
docentem hygieny na universitě r. 1889, na technice r. 1890. R. 1890 jmenován
profesorem zdravotnictví na české universitě a zvolen dopisujícím členem české
akademie. Když r. 1897 zřízen ústav hygienický a ústav pro vyšetřování potravin,
stal se přednostou obou těchto ústavů. R. 1901 byl děkanem fakulty lékařské.
Od r. 1897 jest řádným členem poradniho sboru ministerstva vnitra v záležitostech
kontroly obchodu potravinami, od r. 1906 řádným členem c. k. zemské zdravotni
rady, od r. 1908 č'lenem poradního sboru pro statistiku práce při mlnisterstvě Drby,
a od r. 1909 členem nejvyšší zdravotní rady. Při II. mezinárodní výstavě lékař~ké
r. 1896 v Praze zaujímal přední místo mezi pořadateli jako předseda VIII. hygienické
sekce výstavní. R. 1908 vyznamenán byl řádem želp.zné koruny III. třídy.
Vrozené schopnosti vedly ho' k exaktnímu bádání, v jehož jméně po léta pracoval
s výsledkem nepopíratelným z počátku jako patholog, později jako hygienik. Do
prvého oboru spadají práce o působení cizích jemných tělísek v oběhu kr£:vním,
o innervaci mizních srdcí, o činnosti a skladbě ledvin a j. více. Hygienická bádání
jeho týkají se vlivu trávení na chorobotvorné mikroorganismy, některých otázek
z diaetetíky (umělé máslo, porušování cukroví, mléčné kvašení atd.) a hygieny
vody (filtrace písková, znečišťování a samočištění řek). Experimentálně pathologické
práce jsou: O chování se cizích télísek v oběhu krevním (Čas. lék. 1884),
Studie o innervaci mizních srdcí (Sborník lék. I, též něm. v Mediz. Jahrb. 1886),
Sekrece ledviny normální a pathologické (Sbor. lék. J, též v Med. Jahrb. 1886),
Příspěvek k nauce šťávových drah v chrustavce (Sbor. lék. Ll. Methoda přirozená
injekce mizních jamek v 1edvině (Čas. lék. 1884, něm. Med. lJahrb. 1886). O vztahu
tuberku'losy lidské k perlovině hovězího dobytka (Čas. lék. 1887, něm. AlIg. Wien.
Med. Zeit. 1888). Práce hygienické: Vliv zažívání pepsinového na některé pathogenní
mikroorganismy, z laboratoře Pettenkoferovy (Č. lék. 1889, Archiv f. Hyg.),
O fermentu kyseliny mléčné v ml1éce (Čas. lék. 1889, Allg. Wien. med. Zeit. 1889).
Výsledek této publikace jistým autorfóm německým byl potvrzen, ale při tom
význam její stlač.ován tak, že K. k obhájení priority své byl nucen uveřejniti novou
publikaci: Zur Frage der Stellung des Caseins bei der Milchsauregehrung, kteroužto
publikací priorita ná'lezu jeho uhájena a obec.ě uznána. O významu továren
na sulfitovou cellulosu po stránce zdravotnické (Čas. t 1890), s Dr. Strnadem
Příspěvek k poznání kažení cukroví (Čas. I. 1890, Arch. f. Hyg. 1895), O másle
strojeném (Čas. p. prům. chern. 1891), Pokusné studie o filtraci pískové (Rozpr. č.
akad. 1895, Arch. f. Hyg.), Bakteriologické a kriti.~ké studie o znečišťování a samočištění
řek (Rozpr. č. akad. 1891, Arch. £. Hyg.), Zdokonalení ef.ktu filtračního
při centrální filtraci (Zdrav. Věstník, Hyg. Rundschau 1897). Z další jeho činnosti
publikační sluší uvésti učebnici "Zdravověda", jež obsahuje tyto kapitoly: Vzduch,
oděv, půda, kHma, zásobování vodou, obydlí, za.kládání měst, topení, větrání,
osvětlování atd. Dále: O biochemickém způsobu čistění odpadových vod stokových
(Úvahy a rozpravy zdravotnické 1901), Snížený tlak vzduchu a nemoc hor-

13i
ká (t. 1902), Theoríe a praxe posuzování vod pitných (Praha 1900, něm. Mnichov
1900), Otázka zásobování vodpu v Praze (t. 1901 též něm.), Otázka jednotného
vodovodu (1908 Lidové rozpravy lék.), Abstinentismus a význam jeho pro
jednotlivce i společnost (t. 1906, něm. Mnichov 1906), Stanovení effektu a Studie o
effektu filtračním vod spodních (Rozpl'. č. akad. II. tř. a Čas. lék., Arch. f. Hyg.),
Vytápění a větrání škol (Čas. pro veřej. zdravot. 1903, též něm.), O některých
choulostivých bodech otázky zásobování měst vodou (t. 1900, též něm.). Německy
napsal práce o hygieně kompresse vzduchové (Hyg. Rundschau), příspěvek k otázce
pěstění anaerobních bakterií (Centralblatt f. Bakt.), o účinku alkoholu na plasma
zárodkové (Arch. f. Hyg.). Del' Abstinentismus u. seine Bedeutung fiir das Individuum
u. fiir das Gese'1lschaft (1909), Nález bakteria coli ve vodách pitných a
jeho význam (1911). Větrání a vytápění škol (1903). Vedle toho napsal několik
orientačních článků, v nichž často ze svých zkušeností nová pozorování uváděl,
na př. a znečišťování řek látkami organickými (Čas. pro prum. chem 1897). Do
Ottova Slovníku přispěl články z oboru hygieny. Práce o filtraci, znečišťování
a samočištění řek jsou nejdůležitějšími pracemi prof. K. Zvláště význam pokusných
studií o filtraci pískové oceněn a uznán byl odborníky prvého řádu, jako Franklem,
Piefkem a Lceflerem. Ve studii o znečišťování a samočištění řek vytkl zcela nové
principy, dle nichž otazku tu posuzovati sluší. V práci pak o zdokonalení effektu
filtračního při centrální filtraci podal originální spůsob, jakýmž effekt filtrační
lze přivésti k nejvyššímu stupni, což má ve1iký význam praktický., K. vedl v 1.
1891-97 "Zdravotnický Věstník", přílohu Č. č. lékařů, který pod jeho redakcí
počínal se rozvíjeti v ohledu vědeckém i praktickém. Do Č. 1. napsal dále: K otázce
provádění zákona o falšování potravin ze dne 16. ledna 1896, Několik poznámek
ku předcházejícímu článku p. dra. Hegnera, městského fysika v Plzni (1908),
Studie o effektu fi'1tračnírn vod spodních, O významu malých dávek alkoholních,
O novějších směrech v hygieně (1909), Odstraňování a spalování smetí ve velkých
městech, Studie o ochranném rayonu při zřizování vodovodů, O desinfekci
formaldehydové (1910), Epidemiologie a potírání cholery, Epidemiologie a potírání
moru (1911), Konservace požívatin kyselinou benzoovou a látkami podobnými ve
směru zákona potravinového (1912). Národní Album, Ottův Slovník.
KadIícký Roman Dr., asistent oční kliniky v Praze.
* 25. pros. 1879 v Bozanech, Bratr MUDra. Eduarda. Syn lékaře Dr. Romana
v Litoměřicích. Příslušný do Litomyšle. Promoval v Praze 11. dubna 1905.
Byl r. 1906 externistou vše ob. nemocnice. Do Č. č.. l. napsalO t. zv. tělíscích trachomových.
'
Kafka Václav Dr., primář české dětské nem~cnice, majitel léčebného ústavu
v Praze, Betlémské náměstí 2.
* 30. září 1869 v Král. Hradci. Abs~lvoval studia v Praze na čes. reálném
gymnasiu v Spálené ulici. Oddal se studiu lékařství na české universitě, kdež byl
dne 15. dubna 1893 promován na doktora veškerého lékařství. Odbyv vojenskou
službu v garnisonní nemocnici v Olomouci, praktikoval jako externí lékař na všech
odděleních vše ob. nemocnice Pražské. R. 1894 byl jmenován oper. elévem
porodnické a r. 1895 chirurgické kliniky. Dne 26. února 1896 stal se sekundářem
chirurg. oddělení prof. Maydla a 1. května 1899 jmenován asistentem čes.
chirurg. kliniky, kdež za nemoci prof. Maydla chéfa kliniky substitutova1. V r. 1901
usadil se jako operateur na Betlémském náměstí v Praze. Dne 20. října 1901 byl
jmenován chirurgickým primářem a operateurem v čes. děstské nemocnici cís. Fr.
Josefa a operateurem na české dětské klinice, kdež dosud působí, zároveň si zařídil
1908 při svém bytě na Betlém. náměstí soukromý ústav orthopaedický a mechanotherapeutický.
R. 1912 vyznamenán měšťan. Prahy. Téhož roku odebral se
na bojiště bulharsko-turecké a byl- ve vojenské nemocnici ve Varně. Z jeho literární
činnosti d'1užno uvésti: O kongenitálních luxa.::ích coxae a jich therapii (Věstník
4. sjezdu českých lékařů 1908), obsahující výtěžky z jeho operatérské působnosti
v české dětské nemocnici. Ottův Slovník.
Kahler Adolf Josef Dr., prakt. lékař na Pankráci.
* 27. srpna 1867 v Jamníkách u Slaného, t 7. listopadu 1908, pochován na
Vyšehradě. Byl písařem pražského magistrátu. Při tom studoval lékařství a dC'sáhl
hodnosti doktorské 21. července 1899.- Usadil se pak jako 'lékař na Pankráci. Byl
dobrým malířem. Kreslil mnoho podobizen. Byl autorem mnohých odborných
illustrací v německých medicínských archivech, zejména dermatologických.
. Čas. lék. 1908.
Kalaš Martin Dr., městský fysik v Roudnici.
t v únoru 1871 v Roudnici. Do Čas. lék. napsal 1868 Dva vzácné případy
ký'1yuskřinuté a jeden případ kýly sevřené, z vlastní praxe se závěreční úvahou.

132
Kalčič Jan Dr. v Budapešti.
Do Č, č. L napsal Přenosný telefon ku odhalení předstírané jednostranné
hluchoty (1899).
Kalenský Petr Dr., obvod. lékař v Rychnově n. Kn.
* 25. ledna 1867 v Kostelci n. Orl. 't 13. list. v Rychnově. R. 1892 21. června
povýšen byl na doktora. V praxi od r. 1893. Do é. lék. 1892 napsal Nový příspěvek
aktinomykosy u člověka. Byl pokladníkem odbaru pro potírání tuberkulosy a
spolku pro zřízení Peldova domu, býval horlivým jednatelem místního odboru
Nár. Jednoty Severočeské a ochot. jednoty "Tyl". Býval též členem obecního
zastupitelstva. i městské rady, rovněž byl činným ve výboru Občanské záložny.
Nebyl z těch, kt(lří berou občanské a spolkové záležitosti lhostejně, měl své
vlastní názory, jichž uměl též temperamentně hájiti. Byl spolupracovníkem Posla
z Podhoří; z posledních prací jeho bylo zajímavé popsání cesty na Balkán a do
Cařihradu.
Kukula.
Kallus Rudolf, městský lékař ve Frenštátě p. Radh., Morava.
* 3. září 1834 ve Frenštátě, t 28. února 1899 tamže. Studoval 30ukromě
gymnasium a Josefinum ve Vídní. Absolvoval jako vojenský lékař r. 1856 a téhož
roku usadil se ve svém rodišti, kde působil nepř~tržitě i jako městský lékař až
do své smrti. Jeho činnost veřejná i politická byla obsáhlá. Již v mladých letech
s uvědomělým měšťanem VaL Kostelníkem založil "Občanskou Besedu" (1862). Jsa
povahy čilé a vytrvalé, budil národní vědomí po celém Valašsku s výsledkem velikým.
Národní jeho práce byla všeobecně oceněna. Byl slavnostním řečníkem
Cyrillo-Methodějských s'lavností v Lužankách v Brně, kde uchvátil řečí svou, duchem
slovanským prodchnutou, na tísíce poslu::hačů. Po~té osvědčil se jako obratný
a ohnivý řečník, na 1. národní slavnosti na Radhošti (1863), sepsav případnou báseň
vlasteneckou. Od té doby jméno jeho srostlo s rozvojem české národnosti na
celé Moravě. Roku 1866 zvolen zemským poslan::em za venkovský okres místecký,
kterýžto mandát vykonával v '1. 1866-69, 1871-72, 1873-78 a 1884-96. V letech
1874 až 1885 byl starostou města a po řadu let pbdsedou Hospodářského spolku
pro severo-vých. Moravu. Konal přednášky po celém kraji a organisoval r·)lnictvo.
Za jeho vedení zřízena hospodářská zimní šk::lla v Místku. Byl za své zásluhy
zvo1en čestným členem tohoto spolku a čestným občanem mnoha měst a obcí.
Na zemském sněmu moravském zauiímal čestné místo. Byl členem verifikačního
obecního, školského i finančního odboru. Býval mluvčím českého klubu v debatách
školských i rozpočtových. R. 1874 a 1875 byl zpravodajem vládní předlohy
o organisaci zdravotní služby na Moravě. Jeho zásluhou hlavně vešel zákon
zdrav. r. 1884 v život. Podal návrh na zřízení zvěrolék. učeliště, návrh na pěstování
tabáku na Moravě, návrh na regulaci Ostravice, návrh na zřizení sanatoria
pro rachitické děti v Luhačovicích etc. etc. Ve Frenštátě zřídil měšťansk:lU školu
chlap. i dívčí (první na Moravě), prosadií zřízení c. k. odborné školy pro tkalcovo
ství, uspíšil stavbu městské dráhy přes Frenštát. Za jeho spolupůsobení upraven
vodovod, postavena radnice, kaple na Radhošti, provedeny volby do sněmú. Byl
člověkť':m neohroženým, důsledně potíral libovuli byrokratických vlád německých.
Stál po mnohá a mnohá léta v popředí ruchu a práce národní na Valašsku.
Jako 'lékař konal v chudém kraji uondán těžkou práci svého povolání svědomitě
po více než 40 let. Byl dovedným a oblíbeným lékařem po celém kraji. Důstojně
zastupoval všude svůj stav - lékařstvo ztratilo v něm vynikajícího zástupce.
S přát¢li svými pomohl Frenštátu k pověsti města ve směru vlasteneckém pokročilého.
Jemu nebyl cizí žádný obor vědění a umění. Horlil vždy pro opravy v školství.
Pěstova'! a šířil umění hudební, staral se o zřizování knihoven a vůbec o vědomosti
v lidu. Nebylo vůbec ušlechtilého podniku zvláště v okolí Frenštátu, jehož
by nebyl puvodcem neb aspoň účastníkem, U svých spoluobčanů požíval veliké
důvěry. Nár. Album. Osvěta 1899. Ottův Slov.
Kamenický Václav Dr., prakt. lékař' a operatér v Benešově.
* 10. května 1867 v Dobříši, t 20. května 1901 v Benešově u Prahy. Absolvovav
lékařství na české universitě v Praze, dosáhl 1893 hodnosti doktorské.
R. 1896 byl 1. sekundářem v nemocní ci v Praze a operačním elevem chir. kliniky
a r. 1898 byl primářem nemocnice v Benešově. Byl zručným chirurgem a vzbuzoval
svého času velké naděje. Pocházel ze školy Maydlovy. Psal též do Časopisu
lékařů, kam r, 1896 podal Zprávu o histologickém vyšetření rozdílných případů
na č. chir. klinice za r. 1894-5 a r. 1898 Zprávu o narkosách na c. k. české
chir. klinice prof. Maydla v roce škoL 1895-96 provedených.
Čas. lék. 1901, Kuku'1a.
Kampelík Frant. Cyril Dr., lékař v Kuklenách. (Libčanský.)
* 4. listopadu 1805 v Siřenově u Lomnice n. P., t 8. června 1872 v Kuklenách.
Učil se na normálce a gymnasiu v Jičíně, kde jmenovitě horlivý vlastenec prof.

133
Šír naň působil. Později šel do Vídně na mosofii, odkudž se do Prahy odebral, ale
nemoha pro chudobu studovati, odešel do Plaňan, kde po 2 léta děti učil. Uspořiv
sobě něco pertěz, šel na to do Brna, kde filosofii odbyl. Hmotný nedostatek, ale
i nejšlechetnější úmysly přiměly ho k tomu, aby se rozhodl pro bohosloví v Brně
r. 1831. Zásluhy, kterých si zde o národní probuzení soudruhů svých v semináři,
budoucích to učitelů lidu, a o vykořenění tamnějších předsudkú ó podezřívání českých
snah dobyl, zůstanou mu nepopíratelné. K. sám dobrovolně správné mluvě
české bohoslovce učil a knihovnu jim založil, o národní probuzení na Moravě pak
takých zásluh si získal, že mu Kollár Ý Slávy dceři v oddílu Leth", 73 znělku
věnoval. V Brně žil v přátelských poměrech s mnohými tehdáž vynikajícími vlastenci,
jakými byli Kinský, žák. Štěpnička, Trnka, Šembera, Klácel, Artus, Joha··
nides, Oheral, Jodl Kralupský, Zach, Urban ze švábenova a i. Avšak vnitřní neukojenost
a osočování i nejpoctivějších snah jeho přinutily ho opustiti seminář.
R. 1836 šel do Vídně, kde studoval lékařství. Tam počínaI sobě s bezohlednou
rázností vlasteneckou, vybízeje Čechy a Slovany, s nimiž se seznámil, k stejné
lásce a horlivosti vlastenecké. Za to zakoušel r. 1840 žalářování a vyšetřování
s mnohými jinými, zejména s bratřími Podlipskými, OHern, Vasínem, Bloudkem,
Haufelll a Mašínem, kdežto zároveň v Praze Staněk a j. byli též vyšetřováni. Dosáhnuv
hodnosti doktorské, odebral se do Čech a žil nějaký čas na Mělníce. R. 1848
před památnými letnicemi byl v Praze vůdcem pověstných tehdy tiskařů, z čehož
měl nemalé mrzutosti. Opustiv Prahu, odebral se do Kuklen, odtud do Libčan -
proto Libčanský - posléze opět do Kuklen. Sepsal: Částky českoslovanského jazyka
(1843 v K. Hradci), Čechoslovan (1842 v Praze), Duch ústavy vůbec, čili
v čem záleží konstituce (zapovězeno) (1848 tamž,~], Franklinova pokladnic~ (1838
v Báňské Bystřici], Krása a výbornost českosl,w. jazyka. (1846 v Praze], Pravopis
českoslov. řeči (1844 a 1847 tamže], Stav Rakouska a jeho budoucnost (1860 K.
Hradec), U hrobu uroz. p. Julia Urbana ryt. ze Švábenova, báseň (Brno 1834), Práva
naší řeči a národnosti. založená na přísných rozkazech našich spravedlivých panovníků
(Praha 1845), Obrana českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům (t. 1847),
Vykání a zdvořilost společenská Čechoslovanů (t. 1847), Plán a stroj býv. ministerské
vlády (t. 1848 zapovězeno], Důležité články občanské víry o českoslovanských
vlr.stech (t. 1848 zap.) Dobrá rada o choleře (Karlín. 1850). Promyslné návrhy
(K. Hradec 1853), Spořitelnv po farských koI1aturách orbě, řemeslu a svíze!u pomohou
(t. 1861), Samovolná ~ermanisace češtiny, moravštiny, slovenštiny (t. 1864),
Všeobecná assekurace proti škodlivým živlům (t. 1864), Kolika koňská a její
Hastné léčení ft 1865), Jak si pomůžeme k dešťt'tm a k hojné rose (na Kuklenách
1865], Prostředky proti zlým časúm (t. 1865), Dobrá rada proti choleře (Praha
1866). Mimo tf' přeložil povídky Cyrill Slavotýnský (Kr. Hradec 1887), Fil. Korbera
Ohrhod v otrocích ft. 1857]: Marie Lemenové Víra křesťanská zvítězila ft. 1859)
a Zábavní a pouč1ívé pohádky, báchorky, bajky. hádanky, 'životopisy, deklamovánky
(!6 seš. t. 1859-60). ·Hojně psal také do Čas. Č. Musea, KvěH't. Č. Včely,
Hronky a í. Do Čas. č. lék. 1869 zaslal řadu listú: Ozvěna z východních Čech. V posledních
letech svého života pilně se obíral otázkou dělnickou. Psal hojně články
do Dělníka a Dělnických Novin. R. 1868 založil rolnicko-prúmyslový list Přemysi,
jenž brzy zanikl. Ve spisech svých horoval jednak pro ideu slovanskou - a hojné
slovakismy jeho měly týž účel - jednak všima:l si politiky a praktických potřeb
n~šeho lidu. Zvláštnost Kampelíkova užívati v řeči slovakisml1 atd. našla velmi
přísných scudcú, A přece spočívala zajisté i ona na chvalitebné snaze. Slováky
1\ Moravany pro užší spojení s Čechy získati a z bohatých dclů iednotlivých ná-
I'ečí i pro spisovný jazyk těžiti. Cesta, na níž tolIO K. llrovésti chtěl. ovšem přiměřená
není. K tomu ještě přicházely nepraktické často náhledy K-ovy,
které i zdravé úsudky jeho zatemňovaly a spisúm jeho ráz podivínství a snářství
dodávaly. Rie\!rtiv a Ottův Slov.
Kaněra Fr. Dr., abv. lékař v Strmil'wě II J, Hradce,
* 24. říjnu 1860 v Hor. Radechově. Povýšen 19. listopadu 1887. Byl ()bv.
lékařem v Žirovnici, po té v Strmilově. S dvor. radou Horbaczewskim napsal
v Chern. listech 1887 Pokusy o vzniku kyseliny močové v lidském organismu.
Kapper Dr., specialista tajných nemocí.
t Byl členem německé komory. Napsal do feuíl'letonu Čas. lék. 1891 Z léčebného
ústavu dr. Navrátila v Griesu. Jeho syn je též v Praze lékařem kožních
nemocí.
Kaper z Kaperšteína Zígmund, bratr primátora pražského [1565--71) Pavla,
s nimž společně 1565 obdržel erb s dotčeným přídomkem (Erben, Prima toren 29).
Zigmund· nepochybně byl lékařem. Od něho jsou re~istra na kapitoly "Jádra",
(Hanuš Dodatky k Jun~mannově Historii II. 44). Jireček, Rukojet

134
Kapper Em. Dr., odb. lékař tajných nemocí v Praze.
Vydal Léčení přirozené a životospráva dle přírody (V Praze 1876, 2 vyd.)
a Průtrže břišní obého polťlaví (V Praze 1875).
Kapper Filip Dr., lékař na Košince u Libně.
R. 1865 napsal Přírodní léčení dle Schrotha a Prie~snitze.
Kapper Siegfried Dr., prakt. lékař v Praze.
* 21. března 1821 na Smíchově, t 7. června 1879 v Pise. Pocházel z rodičů
židovských. Prvního vzdělání nabyl od otce, jenž v t 1795-1816 byl učitelem na
různých ústavech ve Francii a Švýcarech. Stud·wal gymnasium a filosofii v Praze
v I. 1831-8, pak rok paedagogiku, připravuje se na učitelstvi do Ruska. Avšak již
r. 1840 nechal toho a šel do Vídně na lékařství. Již v Praze v kroužku mladých
básníků a spisovate'1ů českých i německých, unášených mocným proudem ideí a
snah mladoněmeckých, seznám'i! se nejen s B. Ba:hem, M. Hartmannem, A. Meissnerem
a j., nýbrž také s českou literaturou a s několika českými spis;)Vateli,
zvláště s K. Sabinou, V. Nebeským a j. předními zástupci mladé Čechie, tolik
příbuzné současnému mladému Německu. Národní nadšení Nebeského, k němuž
záhy přilnul oddaným přátelstvím, uchvátilo ho mohutně i trva'1e a dalo rozhodný
směr jeho snahám. Již v Praze překládal národní písně slovanské do němčiny
i sám básně skládal. Ve Vídni působil k tomu cíli, by židy seznámil s literaturou
a životem českým. Ve své činnosti nalezl nových popudů a přispění II vídeňských
Slovanů, zvláště Vuka Karadžiče. Nejrozhodněji však i tam působil na
literární a slovanské snahy jeho Nebeský, učiniv z nich jednu z nejpůsobivějších
opor ve svém snažení o vzájemnost českožidovsk )u, při němž v Kapprovi našel
nejen nejlepšího pomocníka, ale také jediného druha, kterýž vytrval. ,Tíž r. 1844
"ydal K. sbírku Slavische Melodien (Lipsko), obsahující ve 4 odděleních variace
na motivy národních písní českých, moravských, s'1ovanských a jihoslovanských,
v nichž národní tón pěkně se poji s umělými zvuky tehdejší poesie, zvláště německé.
K témuž dli, seznámení Němcli se slovanskou poesií, nesly se také jeho
drobnější překlady z Čelakovského, Jablonského a zvláště Máchy, jeh'lž 1\1áj
v něm. rouše vyšel v Almanachu Líbussa r. 1844. Přispěním Nebeského, jenž zmíněné
pokusy doporučoval Vřelými slovy českým kruhtim, počal K. od r. 1843 pořádati
vlastní básně, jejichž přední snahou bylo pobídnouti soukmenovce, by se
připojili k našemu národnímu životu. Ukázky z nich uveřejnil Nebeský v Květech
1845. Celá sbírka vyšla r. 1846 pod názvem České listy (po druhé v TJstř.
knihovně). Nepříznivé přijetí Havlíčkovo a nedllvěra v Čechách rostoucí hlavně
tím, že přední spisovatelé židovští vždy více se cízí'li českým snahám, umlčely
na čas český hlas Kapprův. Stav se r. 1847 doktJrem mediciny, usadil se v dlOrvatském
Karlovci a spřáteliv se tu s Drah. Kušlíanem, Joanem Mažuraničem a E.
Tkalcem studoval horlivě život a literaturu jihoslovanskou. Březnová revolucc
přerušila na čas tyto studie a K. odešel do Vídně. Nový záblesk svobody nadchl
ho ke sbírce Befreite Lieder, dem jungen Oesterreich (VídeÍ! 1848). V I. 1848 a
1849 byl dopisovatelem pro ConsHtutioneIles Blatt aus Boehmen z parlamentu
z Vídně a z Kroměříže, po jehož rozpuštění psal z bojiště uherského. Za nastalé
reakce opustil Rakousko a odebral se na cesty do ciziny. R. 1850 cestoval
v Bosně, Srbsku a v Bulharsku, r. 1851 a 1852 po HaliL Němcích, r. 1853 dlel mezi
Jihoslovany. Ovocem těchto cest i dlouholetých studií byly pěkné a záslužné
spisy': Siidslawische Wanderungen (Lipsko 1851 a 1853 2 sv.), Die serbkhe Be ..
wegung in Siidungarn (Berlin 1851), Christen und Tiirken, Reiseskizzen von der
Save bis 2;um Eisernen- Thor (Lipsko 1854, 2 díly) a zvláště pěkné spisy básnické
Furst Lazar, Epische Dichtun~en (Vídeň 1851, 1852, 1853. Spracováno také česky)
a Die Gesanl!e der Serben (Lipsko 1852, 2 sv.). R. 1854 zasnoubil se se sestrou M.
Hartmanna. Usadil se jako prakl. lékař v Dobříši. R. 1859 líčastnil se jako lékař
války v HaJii. R. 1861 přesídlil do MI. Boleslavi. Literární činnost jeho v této dohě
byla německá. O sobě vydal: Herzel und seine Freunde (1853), Falk. Eine Erzahllln~
(Desava 1853), Das Vorleben eines Kiinstlers (1854, 2 sv. v Kobrově Biblíothek
deutscher Original-Romane J, Die B6hmtschen Ba.der [Lipsko 1857), Die
HandschriHen von Griinber~ und Kiíní~inhof (Praha 1859, něm. překlad s úvodem J.
Das B6hmerland [praha 1863 s W. Kandlerem). Přestěhovav se do Prahy, vrátil
se také k české literatuře. Vydal zpěvv lidu srbsk,~ho (poesie světová sv. V. a XI.
1872-4), ukázky v Lumíru 1852 a ve Světozoru 1868 a 18751, Pohádky přímořské
(1873, vyš'1y prvotně v Květech 1865--6). Gusle, ohlasy písní černohorských (praha
1876, 2 vyd. 1882), Černou Horou zaměstnával se poslední dobou nejvíce. I nabízel
něm. časopisům pražským články o dějepisných, společenských a kulturních
poměrech jejich - marně. Vyš'ly posléze v Lipsku v Unsere Zeit 1875 (das
Fiirstenthum Montenegro) v Berlíně v Deutsche Rundschau (Montene,:!rinische
Skizzen). Z ostatních časopisů, do ll.ichž psával, musíme uvésti Westermannsche

135
Monatshefte sv. I.-V. (Die Hal1stadter Ausgrabungen, Hist. Volkslieder der Montenegriner),
Ost und West, Wiener Zeitschrift, Gartenlaube, Nár. Listy, Květy
(1867: K rodopisu P. Skály ze Zhoře, Nástiny valašské, úryvek z větší práce,
Vuk Stefanovič Karadžič a j.). II nás o K. psal Hanuš v životopise Nebeského 1896.
Ottův a Riegrův Slovník, Osvěta 1879, Nár. Album, Kalendář č. židů J. roč.,
Česká Koruna 1880 č. 59).
Karafiát Ferd Dr., prakt. lékař v Konici u Prostějova.
* 1. září 1870 v Horním štěpánově na Moravě. Gymnasium studoval v Brně
a lékařská sltldia konal na české universitě v Praze, kde byl 30. října 1896 povýšen
na doktora. R. 1898 usadil se v Konici jako praktický a pokladniční lékař. Vykonal
a napsal celou řadu přednášek a statí populárně medicinských a všeobecně
vzdělavacích. Přispíval do časopisů Hlasy z Hané, Stráž na Hané, Malá
Haná. Dosti známy jsou jeho dojmy z knih v Hlasech z Hané, v nichž se snaží
upozorňovati na dobré knihy poesie i krásné prosy. Všimli si jich i četní čelní·
básníci a spisovatelé a jsou s ním ve stálém spojení a v Kostnici ho navštěvují.
Vydal tři knihy, jež i oficielní kritikou byly přízivě přijaty. Viz zejména Pozor
dne 24. prosince 1912. Jsou to Z denníku lékařJva (2. vyd. 1911 v Třebenicích),
Hoře duše lékařovy (2. vyd. 1911 t.) a Vánky a vichřice (v Brně 1910 u PíŠy).
R. 1910 vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou.
Karas Fr. Dr.
Do Č. Č. I. napsal Upotřebení galalithu při různých plastických operacích
chirurgických (1908).
Karas Jan Dr., c. k. okr. lékař v N. Brodě.
* 31. května 1844 v Jimramovč na Moravě, t 16. února 1903 v N. Brodě.
Universitní studia konal v Praze a 1 rok ve Vídni. Dosáhnuv hodnosti doktora
mediciny a chirurgie a stav se magistrem pondnietví, byl cd 1. října 1871 měst.
a okr. lékařem v Přibyslavi, od 1. října 1873 m. lékařem v Polné, od 1. prosince
1891 C. k. okr. lékařem v N. Bydžově (prvním c. k. okr. lékařem tamže), od 1.
května 1892 C. k. okr. lékařem v N. Brodě. R. 1898 vyznamenán zlatým záslužným
křížem s korunou. Do Č. Č. I. 1894 napsal Trichinosa v Čechách r. 1894 a
totéž něm. v Oesterreich. Sanitiítswesen. Byl to ryzí vlastenec. Politicky byl
velmi činným co přívrženec strany staročeské. Jeho syn MUDr. Jindřich je zubním
lékařem v Třebíči. ! '
Karner Mích. Dr., lékař v Teplicích.
Promoval r. 1835 ve Vídni. Do Čas. lék. 1862 podal Zprávu o letošní době
lázeňské v Teplici české.
Kárník Fr., Dr. obvodní lékař v Malšicích.
* 27. července 1865 v Ma'lšicích u Tábora. Studoval nižší gymnasium v Táboře
a vyšší v Litoměřicích. 31. března 1892 povýšen na doktora lékařství v Praze.
Stal se externím lékařem ve všeobecné nemocnici v Praze. V lednu 1894 zahájil
lékařskou praxi v Domažlicích, ale již v ún'Jru vrátil se do Prahy jmenován byv
říd. lékařem ve městské isolační nemocnid. V srpnu téhož roku vyslán místodržitelstvím
na hranice, abv pi'tsobil tu při opatřeních zdravotně policejních,
směřujících proti zavlečení cholery z Haliče. Současně jmenován byl sekundářem
při klinice prof. Eiselta, později při něm. klinice prof. Picka. R. 1895 usadil se
v Malšicích, kdež se stal obvodním lékařem. Přispěl k Čas. lék. články Epidemie
tyfu v Praze r. 1894 (obsahující 113 případů pozorovaných v nemocnici epidemijní
na Karlově 1894), a příspěvek ku kasuistice nádorůmediastinálních (1895).
Týž napsal do Wiener Klin. Rundschau Aus der btihm. internen Klinik des Hok
Prof. Eiselt in Prag Ein Beitrag' zur Casuistik der MediastinaHumoren.
Spisovatelé kraje Tábor.
Kašpar F. Dr., primář nemocnice u Milosrdných sester v Praze.
* 3. září 1870 v Běstovicích u Chocně (okr. Vys. Mýto). Gymnasium studoval
ve Vys. Mýtě, universitu v Praze, promován 19. prosince 1896. Byl externím
lékařem rllzných oddělení a od 1. října 1897 assistentem prof. Dr. Fr. Michla
na chir. odd. c. k. české univ. polikliniky. Od r. 1901 usadi'l se jako praktický
lékař v Praze III. Jako vrch. lékař při posádk'JVé nemocnici č. 12 v Josefově,
zařaděn u vojska do zálohy. R. 1903 jmenován ústavním lékařem šlecht. akademie
hrab. Straky v Praze a r. 1907 jmenován ordinářem nemocnice Milosrdných sester
v Praze, filiálky c. k. všeobecné nemocnice v Praze, a r. 1909 primářem nově
7řízeného chirurgického oddělení té7P. nemocnice .. Teho zásluhou je, že nemocnice
zřízena moderněji, zřízen operační sál. cT''ltřeny železné postele, elektrick3 světlo,
kanalisace atd. Roku 1907 zvolen do ~1-MU obe;:ních starších a roku 1909 do
městské rady. R. 1912 zvdlen za I. náměstka r,tarostova král. hlav. města Prahy.
Je činným zejména v otázkách zdravotnických. Je členem městské zdravotní

136
komise, členem zdravotně technické sekce svazu českých měst a zasedá ve
správní radě Společné vodárny atd. Od roku 1902 je předsedou správní rady
"První české akc. parní mlékárny v Praze", kterýž závod za jeho vedení nabyl
netušeného rozvoje. Je předsedou spolku pro zbudování pomníku Svat. Čecha,
předsedou konsumního spolku úřednického v Praze III., místopředsedou zemského
spolku pro výchovu a opatrování slepých v království českéf, I. místopředsedou
spolku pro nemocné plicními chorobami a předsedou spolku sv. Mikuláše pro
podporu chudých. Almanach král. hl. m. Prahy.
Kašpar Jos. Dr., lékař v Praze (Prague) v Americe.
Jest oblíb~ným lékařem a na slovo vzatým chirurgem, jenž s dr. Šimánkem
konává s plným zdarem nejodvážnější operace. Habenicht, (s podobiznou).
Kašpárek Theodor Dr., prof. na č. technice v Pruze. ,
* 21. dubna 1864 v Horažďovicích.'AbsCllvovav gymnasium v Chrudimi a
lékařství v Praze a ve Vídni, zabýval se nějaký čas psychiatrií. Vykonav studia
na zvěrolékařském ústavě ve Vídni, podnikl větší studijní cestu po Uhrách, Německu
a Francii, pracoval pak v bakteriologickém ústavě Weichselbaumově a
v ústavě pro ochranné očkování proti vzteklině u Paltaufa. Zabýval se vyráběním
sera proti sněti slezinné a proti tetanového, jakož i tuberkulinu, jehož používal
k diagnostickému očkování. V době té stal se městským lékařem ve Vídni.
R. 1898 jmenován mim. profesorem veterinární policie a nauky o zvířecích nákazách
při české fakultě lékařské v Praze. Byl přednostou ,jstavu pro nauku o nákazách
zvířecích. R. 1908 povolán za řádného profesora produkce živočišné a
pathologie domácích zvířat při české technice v Praze. Z literární jeho činnosti
možno uvésti mimo řadu informativních článků v rozličných časopisech denních,
hospodářských a zvěrolékařských: Choralamid (Čas. lék. 1889), Intenční
křeče (t. 1890), a vztazích studia morů zvíře::ích k lékařství (Čas. lék. 1898),
Zvláštní nákaza u holubů spůsobená vniknutím ciz Jpasníktl živočišných do střev
(Praž. Hosp. Noviny 1902, též něm.), O methodá~h ochranného očkování proti
sněti chřestivé (Zvěrolék. obzor 1906), MethCldy studia nauky o ra~ách zvířat domácích
(t. 1908), Beitrag zu den Infectionsversu.::hen mit Sarcosporidien (CentralbL
WI' Bact. u. Parasitenkunde 1895) Úber den Einfluss des Nervensystems auf die
Localisation von Mikroorganismen in Gelenken (Wiener Klín. Wochenschrift 1895).
Úber Infektionsfiihi/!keit der Pflanzen durch Milzbrar.dbOden (Archiv f, d. ges.
Physio!. (1896), Bericht libel' Versl1che mit Miiusdyphus an del' Landesackerhauschule
in Požega (WI'. Landw. Zeitun!! 1898), Úber die diagnostische Tuberkulinimpfung
und ihre Bedeutung WI' die Prohylaxis del' Tuberkulose (Med. chiI'. Zentra1blatt
1899). Beitrag zul' Prophylaxis der LU!1/!enwurmseuche (Archiv f. wiss,
u. prakt. Tierheilkunde 1900). Die infIuenzarth!e Kaninchenseuche rOest. Monatschrift
f. Tíerheilkunden 1902). Ober einen F"ll von Auslwuch der To1wu! 7 Monate
nach del' Pasteurischen Schutzimpfung (Berl. Klín. W ochenschrift 1902). Zá:
roveň jest redaktorem "Zvěrolékařského obzoru", mim. členem zemské zdravotní
rady a členem komíse pro zkoušky kandidátů učitelství na středních škl,1ách
hcspodářských. Ottův Slovník.
Katholický Ferd. Dr., horní a panský lékař v. v. v Rosicích.
* 1812, t 6. března 1901 v Rosicích. Povýšen byl ve Vídni r. 1851 na doktora.
Těšil se oblibě ve svém působišti, začež byl zvo'len čestným měšťanem Rosic.
Byl horlivým členem lékařských spolHI. Zabýval se též geologií. Pro zásluhy v tom
oboru jmenován Berlínskou geologickou společností přespolním členem.
. Cas. lék. 1901.
Katholický Kar. Dr., primář chirurg v z. nemocnicí v Brně.
* 3. srpna 1839 v Tišnově na Mor. Byl synem hutního lékaře Dra. Ferdinanda.
Absolvoval obecnou školu ve V. Bytěši, /!ymnasium v Brně a Znojmě a r.
1858 vstoupil na lékařskou fakultu ve Vídni, kde r. 1864 povýšen za doktora medicíny
a po té chirurgie. Po té byl sekundářem ve vídeňských nemocnicích.
V t 1865-7 byl operaterem na klinice prof. Dumreichera. Od července do listopadu
1866 účastnil se válečného tažení v Čechách a prokázal četné .ranlékařské
služby rakouským a saským vojákům za nejtěžších okolností. V !. 1868--70 byl
asistentem na klinice dvor. rady BiIlrotha, kde měl příležitost zdokonaHti se v moderní
chirurgii. R. 1870 stal se primářem chir. oddělení v brněnské nemocnicí, k

137
ného spolku paní pro Moravu a členem jiných humanitních spolků lékařských. Přih'1ásil
se za příslušníka něm. lékařské komory. Maehrens Manner.
Katho\ický Rudolf Dr., odborný lékař v Brně.
* 1878 jako syn správce velkostatku knížete Ypsilantiho v Poděbradech. Pochází
ze staré lékařské rodiny moravské. Po smrti otcově vychován strýcem, vrch.
medicinálním radou Dr. K. Katholickým v Brně. Studoval tam též I. čes. gymnasium,
po té universitu v Praze, kdež r. 1902 promoval a odbyl si vojenskou službu, jest
nadlékařem zeměbrany. Pracoval v ústavě path. anatomickém dv. rady prof. Dr.
Hlavy a uveřejnil r. 1903 v Časopisu č. lékař!'l: "Příspěvky k poznání dědičnosti
tuberkulosy", ve Vídni vzděláva!l se v orthopedii u prof. Lorenze plný rok. R. 1905
byl operatérem na ženské klinice dv. rady Chrobaka - 3 léta operatérem chirurg.
kliniky dv. rady Dr. Hochenegga a od r. 1908-1911 působil na 1. chirurg. oddělení
zemské nemocnice zprvu jako sekundář, pak jako správce oddělení. Od r. 1912 půsebí
jako samostatný chirurg v Brně. Přednášel pravidelně na župních schůzích
a uvádíme: o moderních prothesách, o operacích při ankylotických kloubech, o lupavé
lopatce, o thrombosách sinu sigmoidei při hnisavých zánětech středního ucha
a léčení jejich, o návrhu dvojdobé reakce žaludku, ° cízích tělesech traktu močového,
poranění jater, symptomech a léčení .- o nové operaci gastroptosy toti; přišiti
pylaru k lig. suspensorium hepatis - o hlizách volete atd. R. 1910 uveřejnil
ve W. klin. Rundschau prácí o "novojodinu".
Kauble Ferd. Dr., prakt. lékař v Praze.
t 1870 v Praze. R. 1867 napsal do Čas. č. lékařů: Carmen parti dominum
cullegarum infrascriptum die 8. Januaríí 1867 in collegio Med. Doetorum deridenti
pro memoria dedicatum. Syn jeho Josef, sekretář akad. um" je spisovatelem.
* 18. ledna 1820 v Boskově u Semil. Promoval v Praze 1847. Přítel Purkyňův.
Kaufmann Emílian Dr., m. univ. profeso\' v Praze.
* 5. ledna 1852!v Kačerově v Orlickém pohoří, t 7. července 1912 v Praze a
pochován v rodišti. Nižší gymnasium absolvoval v' Rychnově n. Kn., vyšší v K.
Hradci. V Praze 5. července 1884 povýšen na doktora. Byl asistentem na něm.
ušní klinice p,rof. Zaufala. R. 1887 habílitova/ se na české universitě a stal se přednostou
českého universitního ambulatoria pro nemoci ušní, nosní a hltanové, z něhož
se později vyvinula skutečná klinika. R. 1891 jmenován mim. profesorem. R.
1893 zvolen do sboru obec. starších a r. 1896 do m. rady. Za odborným studiem
vykonal vědeckou cestu po Německu, kdež dlel hlavně na klinice v Halle. Vedle
odborné činnosti vědecké věnoval hlavní péči zvelebeni kliniky otiatrické, jež
záhy stala se nejfrekventovanější mezí klinikami rakouskými. Staraje se vůbec všemožně
o nejlepší vědecké vzdělání dorostu lékařského, rozmnožil neobyčejnou
měrou knihovnu spolku českých mediků, o jejíž finanční zabezpečení má zásluhy
nemalé. Hledě'l dle možností uleviti hmotnému postavení českého studentstva,
pro jehož zájmy idealní a materíalní měl nemalé porozumění. Pocházeje z rodiny
učitelské, vzdělával se již záhy v hudbě i zpěvu a to nejen prakticky i theoreticky.
Dokonalá znalost hudby a zpěvu stala se mu důležitou existen. podmínkou za jeho
dob studijních 11 na jejím základě rozvinul úspěšnou činnost ve spolcích zpěváckých.
R. 1895 zvolen předsedou Jednoty zpěv. spolků českoslovanských v Praze a r.edaktorem
i vydavatelem jejího Věstníku. S nemenší horlivostí staral se o vhodné popularisování
věd lékařských, přednášeje pilně v populárriích přednáškách podp.
spolku českých mediků, ve spolcích učitelský,;h a pěveckých. Z odborné jeho činnosti
literární uvedeny buďtež v Čas. lékařlt: Kruhové liště v cutis zevního zvukovodu
(1886, též něm.). O pohybech bubínku, pokusná studie o funkcí trubic" Eustachovy
(1887,), Výroční zpráva z čes. klinického ambulatoria nemoci ušních,
nosních a hltanových při č. fakultě lékařské v Praze za 1", 1887-9 (i 888, 1890),
Z praxe ušního lékařství, Příspěvek k vyskytování se modrého hnisu (1887)
O krvácení z nosu (1889) a Nicholsonovy umělé blanky sluchové [1887). Mimo to
napsal ještě -Ober die Bedeutung der Riech u. Epithelialzellen der Regio o1faetoría
(Zeitschríft fiir Ohrenheilkunde 1887), 'Ober partíelles Horvermogen nach Labyrínthnekrose
(t.), Ober eine typíscbe Form von Schleimhautgeschwu'lst an der
ausseren Nasenwand (Monatschríft f. Ohrenheilkunde 1890), Ober einige kiínsmch
ausgeloste Erscheinungen beim Cheyne Stockesschen Althmungsphanomen. Kromě
toho napsal učebnici ušního lékařství. Ustanovi~ universálním dědicem (asi
300.000 K) pražský ústav hluchoněmých. Kromě toho daroval 1000 K chudým obce
pražské, 500 K chudým na Zbraslavi, příbuzným 80.000 K, služce 6000 K, domovnicí
2000 K.
Ottťtv Slov.
Kavalir Karel Dr.. c. k. vrchní okresní lékař v Písku.
* 1835 ve Vostředku, t 12. února 1897 v Písku. Studoval v Praze a ve Vídni.
Absolvovav iékařslví, dosáhl v Praze 1862 hodností doktora medicíny a chirurgie
it stal se magistrem porodnictví. Praktikoval od 9. října 1862 v c. k. všeob. ne-

l~
mocnici v Praze. R. 1864 2 ledna jmenován sekundárním lékařem a sloužil na 2. a 3.
interním oddělení, pak na chirurgickém odděl~ní téže nemocnice do 15. října 1865.
R. 1866 stal se měst. lékařem v Stankově, načež 15. prosince 1866 dostal se za
měst. lékaře do Příbrami. R. 1871 30. října jmenován zeměpallským lékařem pro
N. Brod a v červnu 1875 pro Písek. Dne 5. ledna 1896 povýšen za c. k. vrchního
okresního lékaře v Písku. Byl předsedou Spolku českých lékařů kraje píseckého
a jedním z nejčinnějších členů v ústřední jednotě lékařů shromážděných. V r. 1862
byl mezi těmi, kdož s dr. EiseHem položili základ k 'lékařskému sdružení a psali
česky. Již r. 1863 přispíval do Časopisu lékařů. Napsal: Kosť vytažená z jícnu Weissovým
nástrojem (1869) a Herniotomia (1870), Hniloba žebra na obou stranách.
jich zlomení (1863), Rána hmožděná, zlom~nina 1. a II. kosti zápěstné, talovitost
krve (1864). Kleště neb obrat? Lehké poranění, po 16 dnéch životu nebezpečné
(1868). Simulace při 7 roků starém dítěti. Vylopání mrtvoly 4 neděle po pohřbu.
Otrávení jedem neznámým (1869), Embryotumia, Eclampsia in gravida. Píchnutí
od včely (1870), Hydrofobie (1872). Zkušenosti za nynějšího panování epidemických
neštovic (1873). Spalování mrtvol (1875). Neštovi:e splývající (1879). Zápisky venkovského
lékaře (1866). Přenesení mrtvol z hrobů na hřbitově do rodinné hrobky
(1877). Smutné zkušenosti za doby hrozící cholery (1892). Čas. lék. 1897.
Kavalír Otakar Dr., praktický a pokladenský lékař v Písku.
* 25. července 1868 v Příbrami. Syn MUDra. Karla. Studoval na gymnasiu
v Písku a lékařství na universitě v Praze, kde 18. prosince 1893 povýšen na doktora.
Praktikoval od 1. ledna 1894 ve vše.)b. nemocnici v Praze do r. 1897, kdy
jmenován sekundárním lékařem na klinice pro nemoce kožní a venerické a dne
1. listopadu na 1. interní klinice. Od 1. dubna 1898 je praktickým a pokladenským
lékařem v Písku. R. 1892 podal do Časop. lék. Další údaje o prvním případu cholery
asijské v Čechách r. 1892.Do ,.Revui pro neurologii" roč. IV. č. 2) napsal:
Tetanus bulbaris (Janin), do Zdraví III. ročník uložil stať Léčení novinami a do
"Lékařských Rozhledů" přispěl více menšími články.
Kecková Bohuslava Dr., státní lékařka v Mostaru.
* 1854 v Bukoli u Karlína, t 17. října 1911 v Kostomlatech u Nymburka.
Studovala privatně, maturovala r. 1874 na ma1-:Jstran. gymnasiu v Praze. Věnovala
se lékařství a dosáhla doktorátu 1880 v Curychu. Nedosáhši nostriHkace v Rakousku
a chtějíc vědomosti lékařské ve vlasti využitkovati, usadila se v Praze jako
akušérka a velmi blahodárně působila. R. 1892 přijala místo zem. lékařky v Mostaru
a byla ženám tamním pravým požehnáním. Nepřinášela do uzavřených mohamedánských
domácností jen zdraví. Rozháněla škodlivé pověry a předsudky, učila
feny čísti a rozumně žíti. Od r. 1896 jest ustanovena definitivně. Její zajímavé
stati literární, zdravotnické, cestopisné a časové čteme v Ladě a Ž. Listech.
Nár. Album.
Keízlar Jan Václav, Mag. Chir., obv. lékař v. v. v St. Pace.
* 21. ledna 1837 v Červeném Kostelci. Diplomován 22. pros. 1859 na universitě
ve Štyr. Hradci. Usídlil se co praktický lékař r. 1860 v rodišti. Pracoval r.
1861 samostatně na sepsání českého lékařského názvos'loví, kdy téměř soudobně
i redakce Časopisu lékařův č." podjala se stej/lé práce, tak že týž od vydání svého
díla upustil. R. 1861 přesídlil do N. Paky, kde r. 1866 co lékař velikou epidemii
cholerovou prodělal. R. 1878 přesídli1 do Jičína, jsa jmenován c. k. kraj. sl,udem
lékařským soudním znalcem, r. 1891 lékařem obvodním. R. 1900 sepsal na základě
nabytých zkušeností objemný spis "Cholera na Jičínsku a okresu Novopackém", ve
kterém po značném sebrání statistických dat dle vzoru podobné mono!!rafíe o ~holeře
sepsané Dr. Boučkem v Poděbrade~h a Dr. Em. Semerádem v Ml. Boleslavi
co třetí pracovník o stejném thema uvedl statistickými dohlady správnost theorie
prof. Pettenkofra o šíření se cholery na základě geologickém a fvsikálních vlastnestí
půdy. Spis ten vystaven v r. 1904 na krajinské výstavě v oddělení zdravotnickém
v Hořicích, roku 1910 na výstavě v Nové Pace a r. 1912 na výstavě v MI.
Boleslavi. a spisu tom činěna čestná zmínka Dr. Boučkem ve spisu Zdravotnické
rozpravy, ve stati návštěva u PeHenkofra str. 104, dále v německém překladu
spisu Dr. Boučka "Cholera in Poděbrad" věnovaném mu Dr. Boučkem, pak chvalnÝ
posudek ve Věstníku, jakož i lékařskými autoritami Dr. Pelcem. Chodounským,
Kabrhelem. Kímlou, Honzákem a jinými. R. 1909 sepsa'l obíemný spis "Paměti
zdravotnické okresu Novopackého a Hořického". Oba spisy chová rtosud v rukopise
neb nesnadno nalézti ochotného nakladat.ele. Též sepsal "Paměti Sokola
Novonackého", které Sokol r. 1902 tiskem uveřeínil. dále paměti zpěváckého spolku
H1ascně Novopackého, spis Nová Paka před 50ti lety, jakož i zevrubnou al1tohíol!rafii.
vše dosud v manuscriptu. K. bvl i v život.ě veřejném velmi činným.
R. 1862 dal podnět k založení záložny v N. Pa;ce, r. 1864 záložny v Sezemicích,
R. 1862 založil Sokol Novopacký po Sokolu Pražském téměř první jednotu na ven-

139
kově, za svého pobytu v Jičíně založil spol~k pro podporování hudby, stav se jeho
předsedou, co dozorce sadu a nápotomní předseda okrašlovacího spolku utvořil ze
zanedbaného městského lesíka "Čeřovka" útulný městský park, byl předsedou
zábavního výboru občanské besedy a Sokola Jičínského, členem mnohých spolklI
vlasteneckých. V ohledu politickém byl co přís'lušník strany svobodomyslné velmi
činným. Dopisoval do různých časopist1, jmenovitě N. Listů, Mladoboleslavských
Novin, Krakonoše, Jičínských novin, Přemysla, Školníka, Školy mateřské, Vitákova
Pěstouna, časopisu lékařů českých a jiných listů. R. 1908 uchýlil se co obvod. lékař
do výslužby a žije po 50leté lékařské praxi ve St. Pace u syna svého, majitele lékárny
tamtéž. Též r. 1872 sepsal frašku "útěk před Prušáky", vydána Nové divadelní
hry, sešit XXIV., nákladem Mikuláše Knappa v Karlíně. V rukopise má
k tisku připraveno: Anekdoty z ovzduší 'lékařů a pacientů, 600 anekdot. Humoresky
z 'lékařské praxe, 20 humoresek. Paměti zdravotnického okresu N. Paka
a Hořice. Paměti z mého pobytu v N. Pace. Z mého života. biografická črta, dva
díly. Vše to čeká na nakladatele. Od založení Č. č. I. často uveřejňoval články
v časopisu, též psal do Věstníku.
Věstník 1905, č. 14, (Cholera na Jičínsku) 1910, č. 7. N. Ill. Nov. 26. února 1910.
Keller Josef Dr., městský, praktický a zubní lékař v Kyjově.
* 9.12. 1868 v Popovi cích u Dh. Hradiště, kde byli jeho rodiče na hostinci
a statku. Když mu bylo 5 let, přestěhovali se na mlýn do Boršova u Kyjova, kde
,yrostl. Navštěvoval též přelejvárnu tehdejší v Kyjově, studoval !!ymnasium v Přerově.
Na tři roky přerušil po 14. roku, když otec ochuravě!, studie a učil sl.' mlynářem
i vyučil. Studie lékařské konal v Praze a v r. 1896 promoval. Nyní působí
jako městský lékař v Kyjově. Do Č. č. I. napsal: Úraz kamenem do hlavy (1903),
Pneumonie s hlenovitým průjmem u dětí (1905), O účinku fenolového kafru Chlum··
ského na vakcinové pustule (1907), Zpráva o epidemii rubeoly skarlatinosní (1911),
Kerzl Josef Dr., dvor. rada, životní lékař J. V. císaře a krále ve Vídni.
* 1841 ve Vesce na blízku Pardubic. Studoval gymnasium v K. Hradci a me··
dicinu na býv. Josefinu ve Vídni. Byl několik let vojenským lékařem a přišel r.
1875 jako dvorní fysik do Laxenburku do služeb nejvyššího dvoru. Od r. 1883 provázel
Její Veličenstvo, zvěčnělou císařovnu a paní arcivévodkyni Valerii na cestách
a od r. 1890 po sňatku Její ds. výsosti přidělen byl v tomtéž postavení
k Jeho Veličenstvu. Později stal se životním chirurgem a posléze životním lékařem
císařovým. Mimo to avanžoval v hodnosti od plukovního lékaře v záloze až k generálnímu
vrchnímu štábnímu lékaři mimo službu. K. jest dvorním radou a čestným
měšťanem v lšlu. Dostalo se mu četných vyznamenání, obdržel zejména: velkokříž
řádu cís. Fr. Jos., železné koruny III. tř., komandér. kříž toskánského obč. záslužného
řádu, pruský korunní řád I. tf. s hvězdou, ruský řád sv. Anny II. tf a sv.
Stanislava II. tř., pruský řád červeného orla II. tř., komandér. kříž velkobritanského
řádu Viktorie, velkokříž španělského řádu Isabely, bavorský řád sv. Michala
III. tř., saský řád Albertův, komanderský kříž norvéžského řádu O., velkodůstojnický
kříž s hvězdou Rumunska a rumunský řád korunní, komandérský kříž
srbského řádu Takovského a důstojnický kříž srbského řádu sv. Sávy, král wiirtemberský
řád Bedřicha I., velkokřfž velkovév. badenského řádu "Zahrin~er 11:>wen",
čestnou medaili za 40leté věrné služby, stříbro jub. dvor. medaili, bronzovou
jub. pamětní medaili pro ozbrojenou moc, jub. dvor. kříž atd. Dcera jeho provdána
jest za ministra kultu ryt. Hussarka. Wiener Bilder 1913.
Kettner Karel Dr., měst. okr. lékař v Praze.
* 22. října 1865 v Praze. Studoval lékařství na české universitě, na níž dosáhl
hodnosti doktorské 4. 'listop. 1889. Byl asistentem klinickým. R. 1891 stal se
asistentem m. lékaře v Praze a později m. okr. lékařem. Do Č. č. 1. napsat: Epidemie
varicelly (1891). Septická onemocnění novorozenců. Krvácivost u novorozenců
a její dia!!nostický význam. Dermatitis ex£oliativa (1892). Metastatické záněty
u novorozených. Nástin patholo~ie krve novorozených a kojenct"1 [1893), Tuberkulosa
v nejútlejším věku dětském (1895). Epidemie tyfová v okolí ulice Lipové
v Praze v listopadu 1910 (1911). V Rozpl'. Č. akad. IV. Č. 6 uveřejnil Histologická
studia osutin příjicc vrozené.
Khek Josef Dr., měst. lékař a primář nemocnice v J. Hradci.
* 9. hřezna 1863 v J. Hradci. Otec jeho Ignác byl řídícím měst. lékařem,
ordinářem vše0b nemocnice a nád'ražllJm lékařem tamže. Narodil se 26. července
1834 ve Vitorazi v D. Rakousfch a věnoval se studiu lékařství. PovÝšen byl 12.
července 1859 na doktora mediciny, 3. srpna 1860 dosáM hodnosti doktora ranhojičství.
2R. července 1859 stal se ma1istrem artis oculisticae a 2. května 1860
magistrem porodnictví. Zemřel r. 1895 v J. Hradci, vstoupil na fakultu lékařskou
a promoval v Praze 5. července 1888. Stal se obv. lékařem a lékařem okr. ne-

140
mocenské pokladny ve svém rodišti. Uveřejnil: Sehevražedná otrava antifebrinem
(1901), Cysta dermoidální překážkou porodní (1905). Věstník 1913.
Kileher Karel Dr., assistent pathologicko-anatomického ústavu dvor. rady
Hlavy v Praze.
* 1862 v Drahonicfch na Šumavě, 'f 11. března 1888 v Praze. Po studiích
na gymnasiu v bídě vykonaných odešel do Prahy na fakultu lékařskou, načež
r. 1886 promoval na universitě české. Jíž jako medik vynikl tou měrou odbornými
schopnostmi, že záhy stal se demonstrátorem normální anatomie, později
demonstrátorem a assistentem pathologicko-anatomického ústavu při české universitě.
Byl jedním z nejlepších a nejnadanějších žákÍl prof. Hlavy. Vynikal
vzácnou seriosností badate1skcu, k níž družily se též zlíamenité vlastnosti osobní.
Větší samostatné práce uveřejnil tyto: Syfilis plic v Č. I. č. r. 1888, Řídká zrÍldnost
velkých cev, srdce a peritonea v Sborníku lék. r. 1886, Lymfadenoidní nádol'
v peritoneu (t. 1887), O biolo~ii a aetiologickém významu bacilla tyfového
(tamže 1888). Při této poslední práci získal si zárodek smrtné nemoci. P0chován
na Vyšehradě. Ottův Slov'., Osvěta 1888, Č. L č. 1888, Věstník 1913. Světozor 1888.
Kilingr Kar. Dr., prakt. lékař a lékař c. k. stát. drah v Neratovicfch.
* 7. srpna 1869 v Praze. R. 1896 6. července povýšen na doktora. R. 1897-9
byl sekundářem v okr. nemocnici v MI. Boleslavi; později usadil se v Neratovicfch.
Do Č. č. 1.1898 napsal Případ prudké otravy lysolem. Kukula.
JGmla Rudolf Dr., univ. profesor v Praze.
* 8. prosince 1866 na Smíchově. Vystudoval lékařství na české universitě,
kde promoval 28. února 1891. Stal se r. 1890 assistentem na ústavu pathoL-anatomickém.
R. 1896 habilitoval se jako docent pro path01ogickou anatomii. R. 1899
vyznamenán titulem profesora, r. 1902 jmenován m. profesorem a r. 1911 ohdržel
titul a charakter řádného profesora. Jsa žákem prof. Hlavy, vyslán na vědeckou
cestu do ciziny. Pracoval v proslulých laboratořích ve štrasburku, Paříži a jinde,
Jeho úsilí se podařilo, že při českém ústavě patho'logicko-anatomickém r. 1907
zřízeno oddělení pro pathologickou histologii, jehož jest přednostou. Odborné
práce uveřejnil v publikacfch č. akademie, jejíž jest členem dopisujícfm, ve
Sborníku lék. a v Časopisu č. lékařÍl, jehož jest od r. 1906 spqluredaktorem.
Práce jeho pojednávaií o změnách jater při přijíd, o vrozené slabosti, o chorobách
vrozených atd. Ř"du let zabýval se s Poupětem a prof. Veselým zkoum:iním
biologie luberkulosních bacilů, jakož vÍlbec učinil tuberkulosu předmětem svého
neunavného, specielního hádání. Pracemi svými podal zvláště kritické studic
k otázce tuberkulosy a přijice, jakož i tak zv. vrozené hvpoplasie latentní. Do
Č. Č. 1. napsa1 O ana1amii pathologické cholery (1893), Případ sdružené infekce
dvojité u dítěte. Endomyometritís puerperalis putrida s vývinem plynu ve stěně
i v dutině hřišní (1894), Vr'nená tuberkulosa a její vztah k propagaci tuberkulosy
(1896), s dr. Fr. Procházkou O embolii a thrombose aortv břišní na bifurkaci
(1895), O některých latentních hypoplasiích vrozených (1901 J. Nové Kochovy praeparáty
tuberkulinové a jich význam theoretický, O kystické degeneraci orgánů
žlázových, O biologii a morfologii bacUla tuberkulosv (18971. Otázka tuberkulosy
ve světle prací příslušných, od kongressu londýnského 1901 až do mezinárodní
konference bérIínské 1902 (19021. Dnešní stav otázky pGměru perloviny ku tuberkulose
lidské, Nová the;)rie Behrillf~ova o zpflsc,bu propagace tuberkul0sy "
Behrim\ova osnova na racionelní její potření (1903). Latentní hYPoP'1:l.sie při
vrozené t>řiiici (19051, Hanszmannova malakoplakia vesic:ae urinariae a její vztah
ku tuberkulose měchýře močového (1906), Poznámka ku sdělení prím:iře (Jr. Komárka.
Kasuistika z pathol'lgické :matomie tyfu břišního (1909-10), Prof. dr.
Ondřej Obrzut. rNekrolo\!.) (19101, s Poupětem a Vese1vm Příspěvek ku biologii a
morfolol1ii baci1la tuberku10sy (1897), s Schererem O vrozeni"ch nezánětlivých
stenosách pravého ústí tepenného. podmíněných anomálním vývoiem chlopní
Doloměsíčit)'ch arteriae pulmona1is (1899). V Rozpravách akanemie ITL č. 7. vyšlo
Přísoěvek ke studiu změn pathologicko-anatomických v játrech uři lues heredítari,~
(1895), č. 22. O významu krvinek při zánětlivých procesech IV. č. 10: O vrozené
s'hbosti " její komplikacích ,(1896) č. 36. Del5'mera"e kysUcká ledvin a poměr
ieíí k affekcim kystickým jiný"h orl!ánů. VIL č. 27. Příspěvek ku poznání hacma
tuberkulosy a jeho produktů. Do Památníku č. akademie podal bib1íol!rafii české
oathol. anatomie v 1. 1848-98. Krcm toho vydal Pitevl'í techniku oalh()lc~!ickoanatomickou
(1911). Další příspěvky pu poznání choroh vrozenÝch (19011 a napsal
několik RI'aci obsahu kasuistíckého. Nár. Album, Oth'lv Slov,
Kirchmaver z Raychwie Valentin Ph. a MDr.
t 1622. Vnuk primátora pražského .Jana. V Praze 1696 vydal spisek o starodávní
studnici kukusské. (Jungmannova Historie V. 553), Jirečkova Rukověť.

141
Kirsch Čeněk Dr., obv., nádražní, pokladniční lékař v Kuksu u Dvora K.
* 19. ledna 1850 v Dubenci, t 9. června 1910 v Kuksu. Povýšen 22. pros.
1870 za ranlékaře a porodníka a 17. července 1890 dosáhl diplomu doktorského
na české universitě. Byl lékařem v Černilově od r. 1870, a r. 1879 vrchnost.
lékařem v Třebechovicích. Zanechal 15 dětí. Do Č. č. I. napsal Případ tyfu střevního
(1874) a Náhlý oeďem plic při tuberkulose jen málo pokročilé (1879).
Kithier Kar. Dr., obvodní a pokladenský lékař v Suchdole u Třeboně.
* 16. března 1872 na Baště u J. Hradce. R. 1897 23. června povýšen na
doktora. Byl externistou ve všeob. nemocnici. Do Č. č. 'I. napsa'l Dva případy
isolovaného onemocnění proc. ,vermiformis a stanovisko prakt. léka~e při různých
formách chorob téhož (1899) a četné referáty. Již jako medik překládal do Lumíra
z Lotiho. Některé články poučné uveřejnil v nedělní příloze Nár. Listů.
V překladu chová knihu Nemoci srdce a výduť aorty, mimo to humorístícko-satirický
román Laurence Sterneův Život a náhledy Tríeshama Shandyho, gentlemana.
- Druhé období je starostou, členem okr. zastupitelstva a okresní školní
rady v Třeboni.
Klaudyán (Ciaudianus) Mikuláš, knihliskař v Ml. Boleslavi.
t 1521. Objevuje se poč. XVI. stol. v Jedn':ltě Bratří českých jako muž něžný
a podnikavý, jemuž důležité úkony bývaly svěřovány. R. 1507 řízením jeho tiskla
se v Norimberce Apologie Bratrská po česku a později tamže po latinsku. R. 1511
vypraven byl s bakalářem Vavř. Votickým jménem Jednoty do Antverp, aby tam
slavnému Erasmovi Rott~rdamskémll předbžili výtisk Apologie a pro sílí o rozsudek,
jímž by se Bratří mDhli buď opr-avíti nebo proti křivdám zaštítiti. Odklad
Erasmův zavdaI tehdáž poslům příležitost, že navštívílí některá města severního
Německa a jmenovitě v Rozbkách použili pobytu k zevrubným známostem ve
věcech víry. Konečná odpověď Erasmova zněla vyhýbavě; bludů žádných prý nespozorúval,
avšak svědectví o tom vydati že pokládá za věc zbytečnou, nepotřebnou,
ba nebezpečnou jak pro sebe, tak pro Jednotu. V Boleslavi K. měl
značný majetek, i v okolí náležel mu dvůr Vodice. Asi r. 1517 učinil v Norím.
berce spolek na tištění český'ch knih a vydal tam, pokud známo, Jana Černého -
Knihu lékařskou, kteráž slove herbář aneb zelinář s dřevoryty a Br. Lukáše -
Zprávu člověku věrnému, pracujícímu k smrti, obojí r. 1517 v tiskárně Jeronyma
H6ltzla. R. 1518 zařídil sám tiskárnu v Ml. Boleslavi a vydal v ní Mapu země České
na velkém podlouhlém listě, rytou bezpochyby ještě v Norímberce, ždobenou
znaky zemskými a šíítv nejvyšších úředníkťl, stavů i měst a j. (viz Čechy str. 4.).
Připojená písmena N. C. a V. K. znamenají Mik. K-a a nejspíše jeho společníka,
jejž ve své poslední vůli pouze jménem "Němec" nazývá. Po mapě následuvaly
t. r. Zákon Nový (ve 4°), k němuž připojeny Řeči prorocké a jiné ze Starého
Zákona, kteréž se misto epištol čítají o svátcích i II vigílíí a v postě dne každého,
potom kniha, kteráž slove Pastýř nebo Ermaš (jenž jest byl učedlník svatého
Pavla apoštola) z latinského jazyku přeložená (1518) Lactantius Firmianus: O pravé
poctě bdí, při tom část Seneky O hněvu (1518), Spis dosti činící z víry,
kterýž latinskú řečí Apologie slove (1518) a j. Zvláštní zmínky zasluhuje Zpráva
a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná
(1519), první tištěná babickákniha česká s 22 dřevoryty, přeložená K-em
z něm. spisu Eucharia Rhodana (Roszlína). Poslední své pořízení K. učinil r. 1521
v Lipště, kdež se roznemohl jsa na cestách v zájmech tiskařských. R. 1522 ne·
byl již na živě. V zápise poslední vůle v knihách městských Ml. Boleslavě nazývá
se "mistr" Mikuláš, což by svědčilo o vyšších studiích. Tiskárnu boleslavskou
po smrtí K-ově přejal Jiřík štyrsa.
Dvorský v "č. Č. M." 1884, Dobrovský. Gesch. u. Beschr. d. Prag. Universitiitsbibl.
1851, Hanka, České prvotisky ("ČČM" 1852), Patera, Prvotísky české
v bibl. Mus. kro Česk. ("Věst. Ak. Č. III.), Erben, Historický přehled kartografie
země České (Pam. Arch. IV.), Gindely, Gesch. d. bOhm. Bruder I, GoU, Quellen u.
Untersuch. z. Gesch. d. bohm. Br. I, Jireček, Rukověť, Čas. lék. 1872, Čas. Č. M.
1913. Ottův a Riegrův Slo,".
Kleinwiichter Ludvik Dr., prof. univ. v. v. v černovicích.
* 15. listopadu 1839 v Praze, t 12'. dubna 1906 v Černovicích. Studoval
a r. 1863 promoval na doktora lékařství ve svém rodišti. Sloužil do r. 1868
jako sekundář ve vše ob. nenlOcnici a do r. 1871 jako asistent porodnické kliniky,
jejímž přednostou byl tehdy prof. Seyffert. R. 1871 se habi'litoval a r. 1875 jmenován
mim. profesorem porodnictví v Praze. R. 1878 stal se řád. profesorem v Insbrucku
a r. 1884přesídli'l do Černovic, kde jako profesor v disposici věnoval se
vědě a privátní praxi. Návrat na učitelskou stolicí byl mu zamezen. ježto na rozhc,dujícím
místě očerněn jako freigeist a atheista. Z jeho spisů sluší jmenovati
Die Lehre von den Zwi11ingen (habí1itační přednáška r. 1871, Lehrbuch der Hebammenkul1st,
Zur Frage des Studiums der Medizin des Weibes, mimo to četná

142
cenná pojednání v odborných listech. Zákonem zavedené antiseptické-resp. aseptícké
vedení šestinedělí bylo jeho přičiněním nejprve provedeno v Tyrolsku (l880).
K., národ. Němec, patřil k těm řídkým krajanům, který neklesl na niveau otevřených
neb tajných štváču proti národnosti naší, nýbrž i daleko od vlasti zachoval
si vzácnou objektivnost ke snahám našim, již povždy dával se svém povolání
v)'razu. S ním odešel vynikající učenec, a znamenitý praktický lékař. Dobrý vědecký
zvuk gynaekologa pronikl za hranice Rakouska daleko do Němec, Ruska
i na Balkán. Jeho vědecké publikace těšily se v odborných kruzích velké vážnosti.
Dámy z Černovic, které konsultovaly za hranicemi věhlasné gynaekology,
často slýchaly z povolaných úst, jak zbytečnou byla jich cesta za lékařskou pomocí,
když mají doma Kleinwachtra. K. měl v Černovicích od samého počátku
praxi velmi rozsáhlou. Jeho jméno staIo se záhy chvalně známým i v Rumunsku,
Bessarabii i v Haličí. V letech osmdesátých hrál dům jeho ve společenském životě
v Černovicích nejpřednější roli. Teprv koncem let devadesátých počala praxe
jeho poněkud upadati, ježto zesnulý K. nem'Jhl se spřáteliti s vybroušenými
společenskými manýrami moderních ženských lékařů. Za to věnoval se s tím
větší pílí práci vědecké a publicistícké. Příspěvky jeho byly ve všech redakcích
rády viděny. Zajímal se též o malířství .a o hudbu a s horlivostí věnoval se vedení
černovického uměleckého spolku, jenž byl r. 1903 založen, až jej těžká
choroba na lůžko upoutala. Byl též horlivý spolupracovník Czernowitzer Allg.
Zeitung. Jako sekundář v pražské nemocnici přispěl do Časopisu českých lékařt"t
články Vniknutí kousku střelné zápa'lky do oka, zánět duhovky a cévnatky,
vytažení cizího tělesa (1865) a Zp1"áva o všech na pražské oční klinice a očním
oddělení vykonaných operacích od září 1864 do srpna 1865 (1866).
Čas. lék. 1906, Hirsch, Pagel.
Klemperer Leo Dr., prakt. a lázeňský lékař v K. Varech.
R. 1884 povýšen na doktora. Člen německé komory lékařské. Do Čas. lék.
1894 podal článek Atonie žaludku.
Klenka rytiř z Vlastimilu Ant. Dr., primář zem. nemocnice v Brně.
* v Praze, t 25. ledna 1881 v Brně. R. 1887 stal se doktorem
lékařství. Nastoupil asistenturu pathologické anatomie při prof. Treitzoví. K.
účastnil se ruchu mezi českými lékaři i po svém povulání r. 1870 za prosektora
zem. nemocnice v Brně. Zde stal se brzy primářem. Získal si uznání a úctu všech
mi'lou a šlechetnou povahou. Napsal do Č. č. I. Ulcus ventriculi chronicum a Spála
(1868). Urbánkl"tv Věstník 1881, Čas. lék. 1881.
Klicpera Fr. Dr., prof. porodnictví v Linci.
* 1790 v Chlumci nad C., t 1820 v Linci. Bratr spisovatele Václava. Absolvovav
gymnasium v Praze, věnoval se medicině. Po čas studií v Praze seznámil
se s vlastenci, jakož byli J. Dlabač, J. N. Štěpánek, Hýbl, Pleskot, s nimiž horlivě
zasazoval se o zvelebení národnosti. Již co gymnasista skládal básně na př.
v Rozmanitostech: Na Jana Miillera děkana Žehunského, J. Dlabačovi, v Květech
1841 Na vlast českou znovu oživenou. Byl jedním z nejhorliVějších ochotníků,
kteří 1812 se zasadílí o provozování českých her a přeložil z němčiny několik ber.
(Vycenění města od Kotzebue.) Zanášel se takě spisováním botaniky a jiných
spisů přírodovědeckých a lékařských, z kterých vytisknuta v Hromádkových lít.
Pří!. 1816: "Katalog rozličných holandských neb harlemských, kuchyňských i iékařských
koření a květin, též cizozemských polních jetelů a pokrmních bylin, jakož
i všelikého obilí a lesních semen v něm., lat. a českém jazyku." Povýšen za doktora
lékařství, stal se prof. porodnictvi v Linci 1818, kdež byl i Fr. čelakovskému,
když tam 1819/20 studoval, nemálo pomocen. Ottův a Riegrťtv Slov.
Klika Bohumil; redaktor v nakladatelství Šimáčkově v Praze.
* 1868 v N. Bydžově. Absolvoval gymnasium v rodišti a lékařství v Praze.
Zabývá se soustavným studiem měkkýšlt, hlavně českých. Vydal v oboru tom
Malakologický výzkum Čech za r. 1889 (Výr. zpráva Idubu přír. 1890), Měkkýši
oko'!í novobydžovského (Věstník král. společnosti 1890), Měkkýši třetihorních usazenin
sladkovodních v severozáp. Čechách (Archiv pro přír. výzk. Čech vn, č. 4.
geolog. oddělení 1893), totéž něm. Společně s lipským profesorem Simrothem
8IJracoval malakologickou kořist z cesty dr. Vávry po Kavkazu a Armenii: Beitriige
zur Kenntnis der Kaukasisch-armcnischen Molluskenfauna. Mimo to pl'ispíval
velmi četnými články do Vesmíra (m.~zi nimi větší studie Čeští měkkýši
tí'dihorní (1891), feuilletony do N. LisÍlt, Lumíra, Politiky a j. OUův Slov.
Klika Čeněk Dr., subfysik král. hl. m. Prahy.
* 20. ledna 1865 v Praze. Absolvovav lékařství na české uni-versitě v Praze,
povýšen byl na doktora 21. pros. 1891. Usadí! se jako dětský lékař r. 1894 v Praze.
Zvo1en byl do sboru obec. starších. Po té jmenován byl m. okr. lékařem a stal

143
se r. 1910 subfysikem. V bibliotéce lékařský"h spisu populárních sv. 16 vydal pojednání
Dětské nemoci. Dále napsal Kašel a choroby jím provázené, Rychlá
pomoc, Návod pro každého, jak lze přispěti v případech náhlého onemocnění,
úrazu a nebezpečí života dříve než se dostaví pomoc lékařská. Do Č. č. I. napsal
školní a lidové 'lázně (1912). V r. 1913 z péra jeho vyšla příručka "Desinfekce".
Klíma Vlastimil Dr., měst. okr. lékař v Praze.
* 18.. února 1865. v Praze. Syn býv. obecního staršího a mistra pekařského,
na jehož návrh zavedeny české uliční tabulky. Studoval medicinu na české universitě,
na níž dosáhl 13. června r. 1891 hodnosti doktorské. R. 1893 byl externím
lékařem, pak asistentem I. interní kliniky. R. 1896 byl 1. sekundárním lékařem.
R. 1898 vstoupil do služeb obce pražské a stal se m. okr. lékařem. Napsal do Čas.
lék. r. 1892 Neuritis plexus brachialis, 1893 Dva případy diabetes melHtus. R. 1896
pedal Zprávu o případech tyfu střevního léčených v epidemii r. 1894 na I. int. oddělení
prof. Eiselta a s Dr. Honlem Případ tyfu haemorrhagíckého, r. 1897 Ascaris
megalocephala u člověka a Taenia serata u člověka. S Hamzou sestavi'! Programme
des colonies fériales et sanitaires des enfants (1910). Účastní se. činně Sokolského
života.
Klinkosch Josef Tadeáš, profesor anatomie v Praze.
* 24. října 1734 v Praze, t 16. dubna 1778 v Praze. Byl anatom zvláště
zručný a pro předmět tento narozený dobrý praktický lékař a pěstovatel fysiky.
° vyučování chirurgie náleží jemu ta zásluha, že stále pobádal studující k tomu,
by se nikdy neuspokojili s pouhým koukáním na praeparáty, nýbrž by sami na
mrtvolách pracovali a s částkami a s obrysy těla člověka se seznámili. Tím zpúsobem
zaveden v anatomii směr rozhodně praktický a pro naučení se i velké
části chirurgie nezbytný. R. 1763 vymohl, by dodávány byly k anatomickým cvi~
čením mrtvoly z nemocnice milosrdných bratří a z nemocnice vlašské na M.
Straně. Cvičení taková byla u porovnání s dobou předcházející již mnohem čelnější,
neboť v přípisu, ve kterém se K. úřadu ospravedlňuje, proč od křtěné židovky
mrtvolu manžela zakoupil, která ji proto prodala, poněvadž muž náhle a
bez svátostí umírajících zemřel, a žena 6 zl. neměla, které farář od sv. Havla
za pohřeb žádal, poukazuje k tomu, že ročně nejméně 18 mrtvol k vyučování
potřebuje. Nebylo! to arci mnoho, avšak u porovnání s dobou dřívější byl to pokrok
veliký a pro chirurgii dúležitý. K. byl literárně dosti činným a vydal mezí
jiným: Dissertationes medicae seleetiores pragenses collegit J. J. K. Pragae 1775.
Pozoruhodné a velmi pilné práce jest dis. XI. Dívisio herniarum novaque herniae
ventralis species. J. Th. K. Ve' zvláštních poznámkách, které svědčí o velké pilností
a sečtělosti, uvádí rozličné druhy průtrží, jaké od chiturgťlv pozorovány
byly, a veškerou do oboru toho sahající literaturu. Nový druh prútrže, jím pozorcvané,
nalezl v mrtvole ženy sedmdesátileté. Byla to prlttrž břišní na první čáře
šlachy sva'1tl rovného a obsahovala. část jater. V jiné mrtvole pozoroval počínající
prutrž foraminis ovalis. - OttUv Slov., Wurzbach, Allg. d. Biogr., Biogr. med.
V. Diet. bíst. III. Weiss. Hirsch.
Klostermann Karel, c. k. profesor na něm. realce v. v. v Plzni.
* 15. února 1848 v Haagu, H. Rakousy. Studoval ve Vídni lékařství Byl
krátkou dobu činným v redakci "Wanderer". Procestoval severní a jižní Francii a
Rtisko. Soukromá studa fi'!ologická dopomohla mu k dosažení učitelského místa
na něm. realce v Pízni. Že K. začal svou literární tvorbu jako novinář, nepřekvapí
nikterak. Přispíval jednak politickými úvahami, jednak korrespolldencemi z ciziny
do denních listu. Neruda, Hálek, Arbes, a četní jiní vedle uměleckého pl:'1sobení
rovněž žurna'listice své síly věnovali. Zajímavějším zjevem jest, že literát, jenž
z německé rodiny pocházeje a německy vychován byv, první svou knihou do řady
německých spisovatelu vstoupil, během doby nejen slovem, ale i duchem a rázem
prací svých ryze českým, naším se stal. První tato kniha, nazvaná "B6hmerwaldskizzen"
nedošla v německých kruzích valného povšímnutí, za to zjednala K-ovi
zřejmých sympatií v kruzích českých Red. Vlček vyzva:l autora, aby přispěl prací
do "Osvěty". Od té doby začal ~i K. dobývati široké a vždy zřejmější obliby českého
čtenářstva, jemuž zamlouvá se ve všech románech jeho především úchvatné
líčení přírody, jejíž tajuplnou poesii tlumočí autor nádhern)'mi obrazy, dále případný
názor sociální, zřejmý v kapitolách, věnovaných životu lidu, posléze realisticky
účinný, zdravý humor. Prostředí největší části svých del umísťoval K. do své
zamilované Šumavy. Sem nálež! romány: V ráji Šumavském, Ze světa lesních samot.
V srdci šumavských hvozdu, a Skláři. Života vídeňských Čechu dotýká se
v práci "Za štěstím", Novější práce jeho jsou Domek v Polední ulici, Hostinný dům
a Pan vrchní.
Nár. Album, OUuv Slovník.

144
Klubal Arnošt Dr., obv. lékař v Něm. Libavě u Šumperka.
Je členem německé sekce mor. lék. komJry. R. 1907 napsal do Č. č. 1.
Případ erysipelu léčený kafrem karbolovým (dle Chlumského) 1907.
, Klusáček Bohumil Dr., m. okr. lékař v Praze-IV.
* 26. října 1862 v Polné. Byl příslušný do Škrdlovic u Chotěboře. Bratr malíře
a majitele patricijského domu u Vejvodů v Praze. Povýšen v Praze 17. dubna
1887 na doktora. Byl lékařem okr. nemlC. pokladny a členem sboru obec. starších
za Hradčany. Koni! četné cesty v cizině, též v Turecku, o nichž pak přednášel.
Jako fotograf-amatér procestoval téměř celou Evrcpu, sev. Afriku a M. Asii.
Kneidl Cyrm Dr., primář ústavu pro choromyslné v Kosmonosích.
* 10. září 1863 v Timákově, hejtm. Rokycanské. Otec jeho byl říd. učitelem
1/ Mirošově a bratr František řid. m. škol v Karlíně, je předsedou Ú. M. Š. Studoval
v Praze reálné gymnasium a pak věnoval se studiu lékařství na české universitě,
kde v březnu 1893 promoval. Na to byl činným jednak jako externista
a jednak jako zástupce sekund. lékaře na různých klinikách c. k. všeob. veřejné
nemocnice v Praze až do 24. července 1895, kdy byl jmenován sekund. lékařem
v ústavu pro choromyslné v Dobřanech. Z Dobřan přeložen po 2 Iletech do ústavu
pro choromyslné v Praze. R. 1907 18. dubna jmenován primárním lékařem II. tř.
a počátkem února r. 1908 přeložen do ústavu pro choromyslné v Kosmonosích,
kde dosud působí. K. uveřejnil následující původní práce. V Čas. č. lék.: r. 1902
Příspěvek ku statistice a aetiologíí 'progr. paralysy (v letech 1890---1899 v úst.
pro chorom. v Praze). R. 1903 Péče o choromyslné na Moravě. (D1e zprávy ředitele
Dra. Hellwiga.) 1904 Příspěvek ku statisti-ce a aetiologíí epilepsie (v letech
1876-1900 v úst. pro chorom. v Praze). 1907 Moral insanity (folie moral). 1907
Ústavy pro choromyslné ve Spojených státech sev. Ameriky (Feuílleton). 1908
III. mezinárodní kongres psychiatrický ve Vídni 7.-11. Hjna 1908. 1909 Tě10-
cvik v ústavu pro choromyslné. 1909 Zločinní ídioti a imbecil1í. 1912 Choromyslní
žháři. V Haškovcově "Revue v neurobgíí a psychiatrii": R. 1906 Příspěvek
ku statistice a actiologií idiotie a imbecíllity (v 1etech 1884-1903 v úst. pro
chorom. v Praze). V "Paedagogických rozhledech": R. 1908 O mongoloidní idiotíí
neb mongolismu. 1911 Děti epileptické. Pro "širší vdejnost" nákladem J. L.
Kobra. R. 1904 Tělocvik domácí a léčebný. V odborných časopisech uveřejňoval
četné referáty.
Knop Lad. Dr., ženský a oční lékař na Vinohradech.
* 17. srpna 1869 v Žel. Brodě. R. 1898 31. října byl povýšen na doktora.
Byl externistou všeob. nemocnice. Napsal do Č. č. 1. Tři případy hnisotoku spojivkového
u dospělých (1901), O vlivu počasí ročního a teploty na záchvaty zánět1livých
glaukomů (1901).
Kobliha Jan Dr., prakt. lékař v Řeporyjích.
* 24. pros. 1872 v Praze. Maturoval na m. střed. škole na M. Strané. Studoval
lékařství na české fakultě lékařské. Promoval r. 1898 23. července. Přednesl,
Tarif lékařský na venkově (Věstník 1910) a přispíva'1 do Čas. č. lék., kam
referuje hlavně. o interním lékařství a gynaekologii. V otázkách hospodářských
pracuje pro volnou, na ničem nezávislou a svobodnou praxi lék1fřskou.
Kodym Filip Stanislav Dr., spisovatel v Šárce.
* 1. května 1811 na Opočně, t 4. října 1884 v Šárce, pochován u sv. Matěje.
Otec jeho byl učitelem, později knihařem. Ovdovělá matka dala syna na gymnasium
v K. Hradci. Po 6 latinské 'odešel do Vídně k vybídnutí příbuzných. Ale
bylo mu velmi bídně se protloukati. Po celý rok ani desetkráte teplé hll oběda
neměl, na místě něho skoro každodenně uspokojiv se bochánkem černého chleba
za nějaký groš koupeného. Za svého pobytu ve Vídni v těch trudech a svízelích
procitnul k uvědomění národnímu hlavně čítáním Kollárovy Slávy Dcery. Svůj
eminentně národní sloh osvojil si čítáním dobrých starších spisovatelů a mezi těmi
na předním místě by1y to spisy Sichrovy, které daly základ Ji; tomu nejhlavnější.
R. 1838 dosáhnuv ve Vídni hodnosti doktorské, usadil se v' Mikulášovicích, ale
již r. 1842 odebral se do Prahy. K. byl dvakrát ženat. Po smrti své první manželky
Lidmily roz. Vojáčkové z Tetína opustil K. Prahu, zakoupiv spustlou usedlost
Fišerku v Šárkách, aby tam v zátiší mohl se věnovati pracím spisovatelským a
vědomosti a zkušenosti své v po'lním hospodářství a zahradnictví také prakticky
prováděti. Několikaletou úsilnou prací proměnil pozemek v utěšenou zahradu.
Při počátku toho díla r. 1860 přistěhoval se do jeho domu na letní byt prof. Zelený
se svou rodinou a tu oba tito výborní mužové spojili se upřímným přátelstvím.
U rodiny Zeleného meškala návštěvou sl. Gutthalová, vychovate1ka, k níž
osiřelé dítky Kodymovy za těch několik neděl přilnuly tak, že když přišla doba
rozloučení, nechtěly se od ní odtrhnouti. Slečna svoHla k žádosti Kodymově a podala
mu před oltářem svoji ruku, ač byl proti ní o 20 let pokročilejší. V dobře

145
•
zřízené domácnosti mijela Kodymovi léta při klidné a pilné práci. Ale po nich
dostavily se doby krušných zkoušek. Nemoci v rodině, osmiměsíční vazba v žaláři,
ztráta nejdůležitějších pramenů přijmových bolestně dolehly na Kodyma. Tehdy
začal K. býti vegetarianem. Ovoce a mléko byly doma, něco kávy, cukru a mouky
sta'lo se jediným výdejem. V tomto neblahém postavení stala se pí. K. indo učitelkou
v Šárce. Ale těch 12' zL měsíčně bylo nedostatečnou podporou celé rodině.
Bída octia se přede dveřmi. Tu teprvé dostalo se Kodymovi od Svatoboru roční
podpory z nadání Havlíčkova. Klid a mir vrátil se opět do tichého domu. Od lidí,
kteří ho jen z daleka znali, bYla mu činěna výtka, že jest nepřístupný. Však nepřístupnost
jeho stejně jako z hrdosti šlechetné plynula i z přílišné skromnosti.
R. 1881 rolnictvo české seznávajíc neocenitelné zásluhy jeho, podalo mu čestný
dar. Literární činnost jeho byla obsáhlá. K. již r. 1844 vydal Zábavy nedělní čili
prostonárodní poučování o silozpytu. Během r. 1844-45 vyšlo 11 svazečků. Vrátiv
se po půl druhém roce z Litomyšle opět do Prahy, sepsal Naučení o živlech, jejich
moci a vlastnostech nákladem Matice českě r. 1849. Druhý díl téhož spisu o zvuku,
světle, magnetech a minu vyšel 1863 nákL Dr. Grégra. V Matici lidu r. 1877 vydal
Procházky v oboru přírodních věd. K SpiSlm těmto důstojně se druží "Úvod do
zemězpy~u" (1855) a "Cestování po světě (r. 1873). Vedle těchto rozsáhlých oborů
bral si K. za úkol spisování knih diétetický::h. První dílo toho oboru bylo Zdravověda.
Vyšla 1853 nákladem Matice a r. 1869 nákladem Matice lidu. Sem náleží
Úvod do tělovědy člověka 1862. Nejhlavnější veřejná činnost jeho vztahovala se
ku vzdělání našeho lidu rolnického. V tom ob :Iru vyr.íkal nejvýše, stoje v čele
všech těch našinců, kteří spisováním děl o věce::h hospodářských se zaměstnávajL
Bylť nejpřednějším křísitelem a nejhorlivějším buditelem našeho stavu rolnického.
Bývalá vlastenecká hospod. společnost seznavši vlohy jeho z článků v Týdenníku
pro zvelebení lesního, po'lního a domácího hospodářství, jehož K. byl
redaktorem po nějaký čas, povolala ho za redaktora "Hospodářských Novin".
Redakci tu vedl po 10 let do r. 1862 s prospěchem nejrozhodnějším. Vedle toho
sepsal: Hájení užitečných zvířat, Hospodářská kniha, Hospodářský klíč, Kniha
včelařská, Krátké navedení k hledění štěpného stromoví pro rolníky, Lučba rolnická
a Luéebnictví pro hospodáře a j. v. Nejpřednější pak z prací jeho jest Úvod
do hospodářstvL Odstoupiv od vedení Hospodářských Novin, stal se nejpřednějším
spolupracovníkem Posla z Prahy r. 1863 Fr. Šimáčkem založeného, kde zvláště
pozornost zasluhuje řada článků: Naše hospodářství. K. byl též poslancem na
sněmu království českého a v posledních letech šedesátých za persekuce českých
novin byl odp. redaktorem týdenníku Hlasu. A tu uvalil na sebe několik ortelů,
a následkem fěch několika měsíční vězení. Avšak ani tato politická vazba
neotřásla neob'lomnou povahou muže, od mlá

146
..
přednáškového a demonstračního v župě Jihlavsko-Znvjemské, kdež přednášel
o "Lumbalní anaesthesii dle Biera", o "Ulcus duodeni" a o "Krvavém ~ošetření
fraetur dle zásad Kukulových". Stručné aubreteráty obsaženy jsou v Casop. č.
lék. Od října 1910 působí co praktický lékař v Ddlanech u Olomouce.
Kahn Ed. Dr., obv., nádražní, tovární a soudní v Nov. Strakonicích.
* 20. list. 1852 v Nové Vsi, t 2. května 1899 v N. Strakonicích. Praktikoval
do r. 1883 ve všeob. nemocnici a porodnici. Do Čas. lék. 1888 podal sdělení
z praxe lékařské: Pemphigus contag,iosus.
Kahn Robert Dr., sekundář na něm. oddělení vše ob. nemocnice v Praze.
Do Č. č. I. napsal a frenokardii (1912).
Kohout Otakar Dr., prakt. lékař ve Žďáru u N. Něsta (MOL)
* 2. února 1877 v Dymokurech. Promoval 29. Hst. 1906. Od 1. ledna 1907
byl externistou veřej. nemocnice v N. Brodě. Napsal Zkušenosti pří operacích
kýl, v nemocnici něm. brodské r. 1906 (1911).
Kolečko Jakub Dr., univ. profesor ve Vídni.
* 4. července 1803 v Bělé u Chrudimi, t 13. března 1847 ve Vídni, násled.
kern poranění prstu při pitvě. Studoval lékařství ve Vídni a r. 1836 povýšen na
doktora. Měl disertaci: "De arrosianibus membranae mucosae tubi intestinalis".
Jako asistent pathoI.-anat. ústavu Rokytanského, v němž piisobil od r. 1830
s krátkými přestávkami 10 let, počal r. 1837 míti pravidelné soukromé kursy
o patholog. anatomii, jež se těšily hojnému účastenství a v nichž osvědčí! skvělý
učitelský ta1ent. Se Škodou r. 1839 uveřejnil mikroskop. práci v Oest. Jahrbucher
Ueber Pericarditis, v němž uvedl v souvislost výsledek zkoumání mrtvoly při této
afekci s pozorováním při lůžku nemocného ve spůsobu dosud nevystiženém a
učinil jasnou podstatu path. anatom. diagnosy. Tři léta byl pak primáf'em fil.
nemocnice mí!osrd. sester v Leopoldově. R. 1843 jmenován profesorem státního
lékařství a soudní mediciny. Když připravova'l učebníci svého předmětu, zachvácen
byl smrtí.
Wurzbach, Hirsch, Neuer Nekrolog der Deutschen 1847, Prager Vierteljahrschrift
1848.
Kolenatý Bedř., Dr., profesor na technice v Brně.
* 17. dubna 1812 v Praze, 'f 17. července 1864 na výletu na hof'e Praděd.
Pochován v Klein Morau u Karlsbrunnu na hranicích mor.-slezských. Jeho otec
Anton byl ředitelem kúru u sv. Víta a matka Annla bylo roz. Viíterova. Bratří
jeho byl P. Eduard, kněz řádu maltézského, osob. děkan u P. M. Vítězné ('i" 1898).
Heřman Adolf, pře vor na Strahově (t 1885) a Jos. Gustav, resign. opat strahovský
(t 1887). Za chof pojal Josefu Viktorii Ska:lkkoti z J. Hradce. Jeho jediný syn byl
Viktor. K. byl bratrancem otce zubního lékaře Dr. Viitra. Studoval lékařství
v Praze, kde také dosáhl hodnosti doktora mediciny. Věnoval se záhy studiím
přírodOVědeckým, hlavně entomologickým. Byl asistentem botaniky na universitě
pražské. R. 1842 odešel na Rus. Stal se asistentem zoo'logie při akademii
v Petrohradě. Podnětem jejím vykonal s podporou ruské vlády tříletou cestu po
Kavkaze a v krajinách sousedních, na níž shromáždil bohaté sbírky zoohgické
11 botanické. R. 1845 vrátí! se do Prahy a stal se docentem přírodopisu na universitě.
V době revoluční r. 1848 vstoupil do studentské legie pražské. Súčastní!
se jedné z deputací pražských do Vídně a po událm.tech svatodušních byl s ji.
nými "z nedorozumění" uvězněn. Nevoli své nad tím ulehčí! si ostrým pole-
11Jickýrnčlánkem v Slawi.~che Centralbliitter. Přičiněním jeho založen byl v Praze
r 1848 studentský spolek "Lotos" ku vzdělávání se ve vědách přírodních. Byl
suplujícím profesorem mineralogie a geologie na technice pražské a pak profe.
sorem přírodopisu na gymnasiu malostranském. R. 1849 jmenován profesorem
na nově zřízeném technickém ústa vč v Brně, kde co přednosta přírodovědeckého
odboru c. k. moravsko·slezské společnosti měl rozličné dúležité přednášky, na
pl'. o Železnatých ložiskách na Moravě, o stavu lékařství v M. Asii a Persii,
o hlacení korundu a j. Vědecké práce jeho týkají se soustavného studia neto-
·pýrů, hlavně krajin rakouských a soustavného studia hmyzu šikmokřídlého, sífokřídlého,
bezkřídlého, cizopasného (zvláště na netopýrech) a živočichů pavoukovitých,
hlavně krajin rakouských. Četná o tom pojzdnání uveíejníl ve spisech král..
č. společnosti nauk, víd. akademie, víd. zoolog. botan. spolku a v časopisech
Stettiner entomoI. Zeitung a Wiener enhm'll. Monatschrift. Vedle toho vydal
Meletemata entomologica (v Petrohradě 1845-6, v Moskvě 1857, též ve spisech
moskevské přírodovědecké společnosti 1845-59). Genera et species Trichopterum
(v Praze 1848, v Moskvě 1859), Die Mineralien Miihrens und Oesterreichisch-
Schlesiens (v Brně 1854), ZooUogie fůr Lehrende u. Lernende (v Brně 1855), Beitriige
zur Geschichte der europiíischen Chiropteren (v Drážďanech 1857). Die

147
Parasiten der Chiropteren (v Dražďanech 1857). BeHrage zur Chiropterologie
(ve Vídni 1858-'59). Reiseerinnerungen (Drážďany 1858).
Riegrův a Ottův Slov., Č. č. I. 1913.
Kolísko Engen Dr., univ. docent ve Vídni.
* 17. listopadu 1811, t 4. července 1884 ve VídnÍ, Povýšen byl r. 1836 na
vídeňské universitě La doktora 'lékařství. V I. 1837-40 sloužil u dolnorak. vlády
v koncept. praxi. Byl v I. 1840"'-44 na Škodově oddělení pro prsní nemoci sekundářem.
Když Škoda stal se profesorem, byla mu svěřena správa tohoto oddnení
jako ordinujícímu lékaři a r. 1857 jmenován primářem. R. 1847 habilitoval se za
docenta pro auskultaci a perkussi. R. 1849 působil při vypuknutí cholery jako
ordinující lékař ve výpomocné nemocnici. R. 1873 převzal oddělení cholerové
ve všeob. nemocnici. Od r. 1876 byl seniorem primářů a jako takový zastupoval
opětovně ředitele. V posledních letech více nevyučoval. Vydal tyto spisy: "Der
tympanistische Percussionsschall (Wochenbl. d. ZeHschr. d. k. k. GesellscHaft der
Aerzte 1856) Dber das continuirliche Halsgerii.usch (t. 1858), Ueber amphdrischen
Wiederhall u. Metallklang in der Brusth·:)hle (Oesterr. med. Jahrb. 1844), tiber
das Nonnengerausch (Zeitschr. d. Wien. Arzte 1851), Fall von lnsufficienz der
Pulmonararterienklappe (t. 1859), Beitriíge zur Mechanik der Herzaetion (Oest.
med. Jahrb. 1870), Uber das Verhalten der Action des Herzventrikels zur Pulswollenbildung
in der Arterie (t. 1873). - Hirsch, Wiener med. Wochenschrift 1884,
Anzeiger der k. k. Gesellsch. der Aerzte in Wien 1885., Pagel.
Kollinger Ant. Dr., měst. a soudní lékař na Smíchově.
* 10. ledna 1864 v Praze. R. 1889 29. června povýšen na doktor~. Byl asistentem
kliniky dermatologické. .Je členem představenstva lékařské komory.
Napsal do Čas. lék. 1890. Příspěvek ke kasuistice onemocnění kožních a příjičných,
1891 Dermatitis gangraenosa a Naevus unius lateris.
KoloHk Jan, lékař v Opavě.
* 15. května 1846 ve Vávrovicích, kdož otec jeho byl krejčím, 'j' 26. pros.
1904 v Opavě. Po přípravných studiích v Opavě vybyl medicinskochirurgický
kurs v Olomouci, načež odmítnuv nabízené mu místo assistenta při tomto kurse,
usadil se r. í870 jako praktický lékař v Litultovicích, odkud po třech létech přestěhoval
se do Neplachovic. Dne 27. června 1875 jmenován byl obecním lékařem
v Kateřinkách. Usadil se v Opavě. Lékařskému svému povolání věnoval se s tělem
s duší a nabyl bohaté praxe, jsa stejně vyhledáván ve městě i na venkově,
na rakouské i pruské straně. Byl obyčejně více lidumilem než lékařem a tisíce
rukou mu žehnalo za úllevu v nemoci i v bídě. Při jeho povolání jevila se všecka
šlechetnost jeho povahy, Byl obětavým a nezištný, vždy rád dělil se s chudými
svými nemocnými o netučné své sousto a svůj nezdolný dobrý rozmar přiléval
jako zázračnou přísadu k lékům. Proto byl velice oblíben a proto zůstal - chud.
Těšitelem nemocných zůstal, i když ho stíhaly těžké rány v rodině a kdy sám
nejvíce útěchy potřeboval. Za všecku jeho obětavost a lidumilnost stihl ho jako
mnoho jiných nevděk. Nové obecní zastupitelstvo v Kateřinkách odměnilo zásluhy
jeho o zdraví svých příslušníků tím, že ho místa obecního lékaře zbavilo. V národním
ruchu ve Slezsku Kolufík byl zjevem význačným. čilý, pohyblivý, neúmorný,
neobmeškal ani jediné příležitosti, aby nezasel nějaké seměnko, nehodil jiskru
do duši krajanů. Byl mužem z lidu a uměl mluviti k jeho srdci jako nikdo
jiný. Slov nikdy nevybíral, ale proto byly jeho řeči tím účinnější. Na odrodilce
byl pravá metla. Kam vpad, tam jím bylo úzko. A podařilo se mu, jak praví Vyhlídal,
uzdraviti mnohou duši odrodileetvím otrávenou. Za splněním tužeb českého
lidu ve Slezsku podnikl se slezskými deputacemi cestu k císaři: poprvé 28. října
1880, když císař dlel v Opavě, jako čkn kateřinské Besedy a r. 1887 jako člen
slezské deputace, která do Vídně šla žádat za postátněni českého gymnasia
v Opavě. Spolkovému životu věnoval se v míře rozsáhlé. Stál postupně u kolébky
všech českých spolků v Opavě a byl jejich členem až do smrtí, v mnohých současně
i důležitým funkcionářem. V "Matici Opavské" byl prvním pokladníkem
zvoleným 12, února 1877, v letech 1884, pak 1888-1891 starostou mimo to téměř
stále členem výboru; v "Křížkovském" byl jedním ze starších členů, kteří nejdéle
vytrvali v řadách činného členstva; v "Sokole" po léta hyl starostou a jeho
přední jest zásluhou, že "Sokol" má. svou tělocvičnu, se Sokoly podnikal výlety
a súčastnil se sokolských sletů v Praze; "Řemeslnické jednotě" byl spolkovým
lékařem po 25 let bez honoráře; za to jmenoval ho spolek čestným členem;
spoiku slezských akademiků "Opavy" byl zakládajícím členem a členem čtenářského
spolku. Oběti, které spolkům přinesl časem i penězi, jsou veliké. Byl
přednostou župy č. lékařů ve Slezsku od r, 1901 a účastnil se sjezdů lékařských.
Pc1iticky veřejně vystupoval až na to, že za posledních let bývai při různých
volbách v městě Opavě českým sčítaCÍm. kandidátem. Za to uměl mezi drobným

14M
lidem výborně agitovat, jak ukázaly zdárné výsledky se získánim dětí do české
školy v Opavě při jejím počátku. Osvěta 1905, Č. č. I. 1905, Opav. Týd. 1904.
Komárek Karel Dr., primář všeob. nemocnice v Nymburce.
* 4. února 1872 v Hradci K, kdež abso>lvoval &'}'mnasium r. 1890. Na to
studoval lékařství na české universitě v Praze a promován 19. května 1897. Stal
se operačním chovancem chirurg. kliniky prof. Maydla, na to operačním chovancem
na klinice gynaekologické a porodnické dvor. rady Pavlíka, načež se
stal sekundářem na klinice pro vnitřní choroby dvor. rady Eiselta. R. 1902 jmenován
1. sekundářem okr. nemocnice na Vinohradech, na odděl. interním i chirurgickém,
kdež setrval do r. 1906, kdy jmenován primářem všeob. veřej. nemocnice
v Nymburce, kdež dosud působí. Řada jeho vědeckých prací uveřejněna
v "Lékařském sborníku." R. 1912 odešel na bojiště jihoslovanské, když vypukla
válka s Turky. V Č. č. I. uveřejnil Tři případy otravy plynem uhelným (1906),
Gaelatina jako haemostaticum (1907), Epidemie spály v Nymburce a zkušenosti
se serem antiskarlatinosním Paltaufovým a Bujwidovým (1909). Mimo to napsal
Fraetura os. ilei et ruptura vesicae urinariae (1911).
Komrs Ludvik Dr., cís. r., lázeňský lékař ve Františ. Lázních.
* 16. ledna 1864 v Passově v Bavořích. Syn řiditele stát. drah. Je švakrem
dvor. rady prof. Dr. Hlavy. Studoval na I. real. gymnasiu v Spálené uJlici a lékařství
na universitě vPraze, kde povýšen na doktora 5. března 1888. V roce 1890 polJíyl
delší dobu po odbyté nemocniční a porodnické praxi jako emerit. assist. ve
Vídni, kde studoval hlavně Thure Brandtovu massáži gynaekoI. a etabloval se
na SmíchOVě, od roku 1892 ve Františkových lázních. Vyznamenán titulem
cís. rady. V Čas. č. lékařů uveřejnil r. 1890. Několik slovo massáži gynaekologícké,
1891 POllyarthritis scarlatinosa a 1892 Dalších pět případů léčení massáží
gynaekologickou a r. 1895 feui1'leton Major Thure Brandt. Léčive prostředky
Františkových lázní ve službách gynaekologíe (1898), Ještě několik slov o indikacích
Františkových lázní (1899), Zkušenosti o léčbě lázněmi slatinnými (1900),
Kapitola o lázních slatinných a massáži gynaek.)logické (1903). Mimo to napsal
Lázně Františkovy v Čechách (1898) a O poslední cholerové epidemii v Pehohradě
(1911). Sčeštil a vydal svým nákladem brožuru o Frant. lázních r. 1912.
V "Novém Zdraví" uveřejnil 1913 novou práci o mcderním nazÍJ::ání na mcthodu
Thure Brandtovu atd.
Kondll'la čeněk Dr., prakt. lékař v Jirnech.
* 2. února 1846 v K Hradci, t 2. srpna 1907 v Jirnech. Dosáhnuv 17. května
1874 hodnosti doktora lékařství, byl tělesným lékařem rodiny Aug. hr. Kinského
v Praze a ve Zdounkách na Moravě. Byl též na Moravě v Lešné a v Hošticích.
Po ustavení se lékařské komory v čechách byl prvým jejím tajemníkem,
kteréžto funkce r. 1906 pro chorobu se vzdal. R. 1896 a 1897 s prof. Kabrhelem
byl redaktorem přílohy Časopisu č. lékařů, Věstníku zdravotního.
Čas. lék. 1907, Věstník.
Konárovský Josef Dr., m. lékař v Třešti na Moravě.'
* 1840 v Červeném Kostelci, t 21. března 1899 v Třešti. R. 1866 v Praze
promovaL Byl čestným měšťanem města Telče a zvolen do sněmu moravského
jako přívrženec strany národní za obce třebíčské v září 1871 a po rozpuštění
sněmu v prosinci 1871. R. 1872 prohlášena volba jeho za neplatnou. Po té zastupoval
od r. 1873 obce jihlavské a r. 1881 mandát složil. Přispěl do Čas. č. lék.
1867 pojednáním "Rána v patře od vražení troubele dýmky". Bratr jeho ženy
Ant. Schulz žije v K Hradcí.
Konig Jan Dr., lékař v šternberku.
Promoval v Praze r. 1871. Do Čas. lék. 1876 napsa~l Prameny šternberské.
Kopecký Fr. Dr., řídící lázeňský lékař ve Mšeném u Budyně.
* 20. března 1877 v Pertolticích u Ledče. Syn řídícího učitele. Studia
gymnasijní konal v N. Brodě, studia medicínská na české universitě v Praze,
kdež 17. března 1906 promoval. Ve dvou rocí::h na to následujících působil jako
externista a operační elév jednak ve všeobecné nemocnici, jednak v nové dětské
nemocnici. V letních měsících činným byl v té době jako pomocný lázeňský
~ékař ve Mšeném, což vedlo ho k tomu, že zcela věnoval se oboru lázeňskému
a fysikální léčbě. Konal za tím cílem v zimě odborná studia ve Vídni
(1908), v Berlíně (1909 a 1911) a v Paříži (1910). R. 1909 ustanoven byl řídícím
lékařem lázní mšenských, jichž léčebná zařízení za jeho vedení byla znamenitě
zvelebena a na výši doby postavena. Lázně tyto, jež již v století 18. byly známy
a Dr. Reussem popsány a mají zajímavou historii, pod jeho řízením ponenáhlu
specifikovaly se pro choroby rheumatické, nervové a gynaekologické a nabývají

149
v tom směru Jmena vždy lepšího. Z českých lékařů byl první Dr. V. Staněk,
který ve své disertaci na ně upozornil. V Čas. lék. č. 1913 uveřejnil obsáhlejší pojednání:
"Příspěvek ku zkušenostem o léčbě therm,openetrací".
Kopecký Jan Dalibor Dr., spisovatel
v Pra.l.e.
* 1815 v Poličce, t 1859 v Praze v ústavu choromyslných. Gymnasium
studoval v Hradci Král., filosofii a lékařství v Praze, kde také nabyl hodnosti
doktorské. Bohužel, že pěkné nadání jeho od mnoha let zmařeno bylo chorobou
duševní. Literárního ruchu účastnil se záhy četnými drobnostmi v časopisech
Květy, Česká Včela, Vlastimil, Jindy a Nyní, Ost und West a j. Samostatně vydal
slova vděčnosti a přátelství k svátkům narození, jmenin a nového roku, s připcjenou
sbírkou nápisů do listů památních (Praha 1836, s přídavlfem K. Tupého),
sbírku blahopřání svých i cizích. Pověsti z nové romantiky (t. 1839) se zajímavým
úvodem o vzniku, šíření a povaze "moderní novoromantiky francouzské". Jest
to volné, silně skrácené spracování dvou povíd~k Buk-Jargal (dle V. Huga) a
Hrob věrných (dle D. Bartolittiho). Poetický pel originálů téměř zcela setřen,
ježto podává pouze kostru. Riegrův a Ottův Slov.
Kopfstein Václav Dr., primář a chirurg okr. všeob. nemocnice v MI. Boleslavi,
cís. rada.
* 26. září 1863 ve Voticích. Absolvoval r. 1883 gymnasium v Táboře a lékařství
ve Vídni, kdež 18. května 1889 promoval. Byl sek. lékařem. jednak operačním
chovancem na různých klinikách vídeňských. Přišel T. 1891 s prof. Maydiem
do Prahy jako jeho chovanec chirurg. kliniky, kde r. 1892 stal se asistentem,
v červenci 1896 jmenován primářem a operatérem okr. vše ob. nemocnice v Ml.
Boleslavi. R. 1906 když nemocnice v primariát chirurgický a interní rozdělena, stal
se primářem řídícím nemocnice a přednostou oddělení chirurgického. Z jeho literárních
prací dlužno uvésti: O empyemu hrudním (1895, Praha), Dva případy
aktinomykosy u člověka (Čas. lék. 1892), Příspěvek k transplantaci eburnealní
(t. 1893, též něm.), Příspěvek ku charakteristice nádorů žlázy karotické ft. 1894,
též něm.), Případ laterálního nádoru krčního, vystlaného cylindrickým epitheIem
(t. 1895, též něm.), Příspěvek ku spontánním rupturám srdce ft. 1897), Příspěvek
ku chirurgii plicní ft. 1898, též něm.), Kasuistické příspěvky z chirurgie žaludeční
a střevní (t. 1900), Sdělení k operativnímu léč:lní přední hnisavé mediastinitidy
(t. 1901, též něm.), Kasuistika vzácných nádorů v chirurgii (t. 1904); Cystis pancreatica
(t. 1905), Dva vzácnější nálezy anatomi::ké při řezu na kýlu (Č. 1898),
Zpráva o provedených operacích ve veř. okr. nemocnici v MI. Boleslavi za r.
1897-8 (Č. 1909), Případ kožní aktinomykosy (Č. 1900), Zpráva o 205 operacích
průtrže, provedených ve veř. okr. nemocnici cís. Fr. .Jos. 1. v MI. Boleslavi
(Č. 1901), Zkušenosti s narkosou medullární dle mera (č. 1901). Zpráva o činnosti
všeob. veř. okr. nemocnice cis. Fr. Jos. 1. v MI. Boleslavi v prvém pětiletí od
r. 1897-1901 a operací zde provedených (Č. 1902), Operace při chorobách or-
!lánů močových. provedené v I. 1897-1901 ve veř. všeob. nemocnici cis. Frant.
Jos. 1. v Ml. Boleslavi (Č. 1902), Vrozený defekt prsních svalů levé strany
(Č. 1904), Příspěvek ku kýlám vzácnějším (Č. 1907). Rozsáhlé resekce střevní
(Věstník IV. sjezdu Č. lék. 1908), Implantace karcinomu a theorie Adamkiewiczova
(Rozpr. Č. akad. 1893, též něm.); mimo řadu sdělení kasuistických a zpráv, uveřejněných
v Čas. lék., Sborníku Klinickém, Revui pro neurologii a lékařských
listech německých. Mimo jiné napsaa vývoj kankroidu v podkožní epidermální
cystě sakrální (1902) a Tři případy hemiplegie (1905). R. 1912 vydal cenné dílo
Veřejná všeobec. okr. nemocnice cís. Frant. .Jas. 1. v Mladé Boleslavi v '1. od
1. května 1896 až do 31 prosince 1911. Kukula, Rozvoj chir., Ottův Slov.
Kopp z Raumenthalu Jan, doktor sedmera umění, a lékařství, životní lékař
císaře Ferdinanda. I 'I , ..
Přijat byl asi r. 1526 za životního lékaře cís. Ferdinandova. Tu vida, kterak
Hdé v Čechách "u větší nestřídmosti a zbytečnosti živějí se, nežli jiní národové,"
takže nejedni dříve času žalostivě sešli, jal se 1533 z nejzkušenějších lékařův
knihu a učení sestavovati, spis diaetetický "přirozeným svým jazykem německým".
Ježto však řeči české dostatečně a gruntovnč nerozuměl. dal učiniti
překlad skrze Hynka Krabici z Weitmile a nejmenovaného druhého, jimžto podle
jieh vší vůle nemalý a poctivý úplatek i přes svou možnost a ne prý bez svého
obtížení učinil. Tim a snad i jinými příčinami uved1 se do dlubl1v. Když pak naň
věřitelé doléhali a právem rozličným mu hrozili, slitovala se Anna Karliková, měšťanka
pražská. i přiměla svou matku, Elišku z Běšin Kutnauerovu. abv mu
k vyplacení dluM půjči1a 500 na dům t. ř. rožmb",.ský, jejž Kopp držel na' Starém
Městě pražském 1537. Puštěn tehdá hlas, že K. dům svllj paní KutJ;lauerové
prodal a ve desky vložil, a ihned se také dcera její druhá, Beatrix ze Svinař Kopidlanská,
do toho domu přistěhovala. K. si nad úskokem tím stýskal velice a rtl-

150
kama lomi!, že jej tak hanebné o statek připravili. Chté1 Kutnaerovu k soudu sice
pohnati, ale poradiv se s právníky, pustil od půhonu. V domě nicméně zanechal
své věcí dílem pod klíč jen, dílem i zapečetěné. Tu paní Beatrix přinutila
sluhu jeho Nikla ze Chbu, aby jí klíče vydal, načež věci ven vynášela a prodávala.
Knihy jmenovitě prodávala skrze svou dceru. K., kterýž provázev císaře na
cestách, se asi 1542 vrátil, shledal, jak s věcmi jeho bylo hospodařeno, i nerneškal,
pani Beatrix pohnati. L. 1543 dosáhl rozsudku příznivého, že se mu stala dokonalá
náhrada. (Č. Č, M. 1863, 410 a Lumír 1856, 999). Brzy potom koupí! si dům na N.
Mčstě. L. 1544 narodil se mu syn, jejž v shromá:~dění mnoha lidí, pánův, paní,
zemanův, měšťanův a měštek pokříti dal skrze Br. Jana Černého, podle řádu
Jednoty bratrské, osvědčiv se tím veřejně za posluchače jejího. Byla to událost
prvé před tím neslýchaná, i nemeškali kn. Pavel Bydžovský s opatem Nožičkou
žalovati to králi. Ferdinand obeslal purkmistra a radní novoměstské, i vytazoval
se toho na nich. Oni jemu pověděli, že jest tak, že K. je bratrem a proto dal
knězi bratrskému křtíti, ale že co osoba stavu rytířského pod právo jejich nenáleží.
Slyše to král, kynul nad tím hlavou: "Ne, nechte, prý, o to pokoj, co se stalo;
avšak oznamte jemu proto, ať toho více nebývá." A tím se věc uklidila. Br. M.
Červenky Poznamenání některých skutkú božích č. 3.). Gruntovní a dokonalý regiment
neb zpráva zdraví. V Praze 1536 u Jana Hada (Jungmann Historie IV. 8781.
Dedikováno cís. Ferd. I. Srovnej Č. Č. Mus. 1863. 301. Spis opatřený rejstříkem
poskytuje pozoruhodné pokyny lékařské a obsahuje mnoho cenného materiálu
kulturně historického. Jirečkova Rukověť, Riegrú v a OtWv Slov., č. Č. M. 1913.
Koráb Josef Dr., praktický lékař v Litomyšli.
* v Ústí nad Orlicí, t 1873 v Litomyšli. Byl prvním homeopatem čes. a ,písek
český o homeopatii netištěný pozústavil, než není známo, kam rukopis se poděl.
Světozor 1873, 295.
Korb A. J.
NapsalO vlivu jedú na iso'lované srdce v závislosti od tlaku v koronárních
cévách (1911).
Korbel [Jos. 'Dr., prakt. lékař v M. Ostravě.
Do Č. č. I. napsal Intramuskulární injekce 5% sublimáte_m (1898), Léčení
scabies epicarinem (1900).
Korbelius Vinc. Dr., cís. rada, chéf lékař při c. k. báňském říditelství
v Přibrami.
* 1. pros. 1850 v Bukovníku, povýšen na doktora 10. května 1874. R. 1875
byl II. asistentem porodnické školy dvor. rady prof. Brejského v Praze, pak sekundářem
c. k. vše ob. nemocnice. R. 1878 vst.)upil co první sekundář do s'lužeb
hor. hejtmanství v Příbrami. R. 1886 stal se báňským lékařem v Březových Ho..
rách. R. 1900 jmenován vrchním báňským lékařem a honorovaným docent'~m hygieny
na c. k. montanistické hornické vysoké škole v Příbrami. Do Čas, Č. lekadl
1875 napsal Kolporrhaphia posterior. Vyléčení výhřezu dělohy, r. 1881 O počasném
otrávení olovem dělníkú v hutích na stříbro a olovo a r. 1886 Studie o stavb~
by tú a noc1eháren pro dělníky (Lidové rozhledy), r. 1900 O vztazích koně k anchylostomiasi
Tizzoni-Catani. Prvá pomoc při náhlém poranění. Vyd. ministerstvo
orby. Neuerungen zum Zwecke rationel1er erst~n HiIfenleistung beim Berg u.
Huttenwesen. Přednáška při sjezdu hornickém ve Vídni 1888. Vydána ve zprávách
sjezdu. O dúležitosti pěstování hygieny při hornictví a hutnictvÍ. Přednáška při
sjezdu húrnickém ve Vídni 1903. Vydána ve zprávách sjezdu.
Kordina August st. Dr., cís. rada, panský lékař v Č. Skalici.
* 25. srpna 1831 v Chvalkťlvicích, t 31. ledna 1908 v Č. Skalici. Gymnasium
vystudoval v K. Hradci, medicinu na universitě pražské, kde 4. hřezna 1857 povýšen
na doktora. Za místo svého působp.ní zvolil si Českou Skalici, městečko
na krkonošském podhoří, kde se r. 1860 usadil. Občanstvo zdejší ihned vystihlo,
co pro ně tento mladý doktor znamená a proto při nejbližší příležitosti zvolen
byl MUDr. A. Kordina za purkmistra, kterýžto úřad zastával na potom po 27 let.
jejichž během se celé městečko i jeho okolí přerodilo. První starostí nového
pt:rkmistra bylo, že ve Ska'!ici postavena byla nová školní bndova, jíž pak po
30 let široko daleko co do výstavnosti a účelnosti rovno nebylo. A. škola obsazena
dokonalým učitelstvem, které snahy praktického pokroku mladého starosty města
chápalo ft ve smyslu jejich mládež vedlo a odchováva10. Péče o město Skalici
obrátila pozornost celého kraje na Dra. Kordinu, který v důsledku toho zvolo!n
byl poslancem do sněmu království Českého r. 1864-66 a 1872-·79 jako kandidát
strany svobodomyslné, a když zřízena byla okresní zastupite'lstva, zvolen byl
okresním starostou náchodským. V této éře mladistvé energie a plhobností Kordínovy
uložena mu těžká zkouška. Roku 1866 v okrese jeho púsobení na rozloze