Klub ,genealogu 3 heraldiku Oslrava Domu kultury ROH V!SKG

Obr. 1: Pečeť abatyše doubrannického kláštera.
Foto: Archív m. Brna
(20)
řeholnic stal součástí městského archivu brněnskéholl).
V dnešním Archívu města Brna lze nalézt na dvou listinách
přivěšené pečeti abatyše a konventu kláštera
v Doubravníce 12). Na první listině, již vydali bratří
jimram, Filip a Siegfried z jakubova [vedlejší větev
Pern št e jnů ] 25. července 1356 13 ) jsou na pergamenových
proužcích přivěšeny dvě špičatě oválné pečeti
z přírodního vosku; první je pečeť abatyše, druhá pečeť
konventu 14). Obě jsou poškozeny ve spodní části.
Druhou listinou je písemnost, jíž 19. května 1414 dosvědčily
v Doubravníce abatyše Helena, převorka Klára,
sakristiánka Dorota a celý konvent, že kněz Mikeš
z Knínic daroval 20 hřiven pražských gr ošů na záduší
své, svých předků a dobrodinců 15). Na ní jsou přivěšeny
na pergamenových proužcích dvě špičatě oválné pečetí
ze zeleného vosku v ochranných miskách z vosku přírodního
16). První je pečeť abatyše a má rozměry 50 X
X 35 mm, druhá pečeť konventu měří 53 X 37 mm.
V polí pečetí abatyše [obr. 1) je vyobrazen ježíš Kristus
trním korunovaný na kříži, s hlavou nakloněnou
napravo a tělem esovitě prohnutým [při popisu jsou
uváděny strany podle zvyklostí heraldických, tzn. opačně),
kříž je ztvárněn subtilně jako větví zbavený strom,
levá i pravá část příčného břevna je mírně obloukovitě
prolmuta. Na vrcholku kříže; který zasahuje do prostoru
legendy, je kosmo připevněna obdélná tabulka s iniciálami
INRi. Vpravo pod křížem klečí postava ženy se
sepjatýma rukama, kterou se však rytci nepodařílo
vhodně kompozičně začlenit. Jelikož jde o pečeť abatyše,
lze s největší pravděpodobností ztotožnit tuto postavu
s adorující pečetítelkou. Vlevo od kříže je pak
zobrazen jeden z nástrojů umučení, kopí 17). Ve spodní
části pečetí je umístěn doprava nakloněný gotický štH
přerušující legendu, jeho spodní okraj tvoří zároveň o­
hraničení pečeti a horní roh se dotýká Kristových chedidel;
v jeho poli je zubří hlava s kruhovou houžví
v nozdrách - erbovní znamení pánů z Pernštejna. Kombinace
církevního námětu se šlechtickým erbem v pečeti
doubravnické abatyše ukazuje na výše uvedený a zdůr azněný
soukromý charakter fundace. Jde o jev srovnatelný
v českomoravském sfragistickém materiálu s pojetím
pečetí tepelských opatů, kde do pečetního pole vstupuje
erb zakladatele k l ášt er a bl. Hroznaty - trojí parohy
18). Opis pečeti zní: S . ABBATlSSE - DE . DVBRA­
NIK.
V poli pečetě konventu [obr. 2) je opět ztvárněn
ukřížovaný Kristus, výjev z pečetního pole však tentokrát
nezasahuje do prostoru legendy. Ve srovnání s vyobrazením
Krista na pečeti abatyše je pojetí postavy
Ukřížovaného na konventní pečeti mnohem statičtější a
dobu vzniku typáře je nutno hledat o řadu desetiletí
před r. 1356, zřejmě ještě na kon ci 13. století. Vpravo
i vlevo pod křížem je zachyceno po dvou postavách.
jde o využití námětu z evangelia Janova 19). Postavy
stojící vpravo představují Ježíšovu matku Marií a za ní
apoštola Jana, postavy klečící vlevo pak Marii Kleofášovu
a .Mar ií Magdalskou. Pečeť má legendu: -+ SI­
GILLVM . DOMINARVM . IN . DOBRANIC.
Užití obrazu Ukřižovaného na pečeti abatyše a celé
scény Ukřižovári í na pečetí konventu doubravnického
kláštera nepřekvapuje, neboť sv. Kříž měl v titulu klášterní
kostel [víz výše). V řádovém prostředí se uvedené
motivy vyskytují víceméně náhodně na pečetích řádu
německých r yt ířů "o) a programově u kart uzrénů ?"].
Výtvarné zpracování pečetě konventu jeví spíše znaky
konzervativního a do značné míry rigorózního přístupu
k tématu, z osobňujlctrnu vlastně nejvyšší mystérium ka-
Obr. 2: Pečeť konventu doubraunického kláštera.
Foto: Archív m. Brna