Střípky z Plzně Atleti začnou v novém létě Už na konci letošního června by se měli nejenom sportovci, ale i veřejnost, dočkat nového atletického areálu, který ve Skvrňanech staví společnost SWIETELSKY stavební s.r.o. Autor projektu celého areálu je Daniel Němeček. Plzeň tak konečně získá jeden z nejmodernějších areálů v republice, a to i s nejdelším krytým tunelem, jenž umožní trénování i v zimě. Unikátní tunel je 123 metrů dlouhý, devět metrů široký a nabízí pět stometrových drah a prostor pro start a cíl. Stejně jako venkovní plocha bude vybaven tartanem. Navíc zde bude také doskočiště, vedle stojí rozcvičovna. Tento v Čechách ojedinělý tunel budou vyhřívat sálavé panely v horní části. Tribuna pro 852 osob navíc skrývá ve svém nitru šatny pro klub a školy, velkou posilovnu, rehabilitaci, sklady a další prostory včetně zázemí. Jak se však vyjádřil Daniel Němeček, splňuje areál všechny parametry pro republikové šampionáty. Pro soutěže evropské a vyšší kategorie by ale musel být pozemek s dalším, prakticky identickým stadionem. Ale i tak se už nyní může Plzeň pochlubit tartanovým oválem s osmi drahami v délce 400 metrů, který byl vybudován v 1. etapě výstavby za 23 miliónů korun. Vnitřní travnatý prostor nabízí prostor také ostatním disciplínám, jako je dálka, tyčka, disk, kladivo, oštěp nebo výška. Stopy člověka Stopy člověka v přírodě jsou projektem, který vychází ze schváleného a postupně realizovaného generelu rozvoje Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Jeho posláním je ukázat interaktivní formou vznik lidské civilizace a postupné ovlivňování přírody člověkem a obohatit tak nabídku ZOO a BZ pro občany města, především mládež a také turisty. Tuto základní ideu ukazuje projekt ve třech tematických celcích: 1. Amazonie – prales, voda, člověk – pavilon drápkatých opic 2. Etiopská vysočina – pavilon pro dželady 3. Středozemí – kolébka evropských kultur – expozice suchozemských želv Navrhované drobné stavby jednotlivých terénních učeben jsou situovány do prostoru stávajícího areálu ZOO a BZ a to do trasy postupně budované naučné stezky, která spojuje jednotlivá výuková pracoviště (terénní učebny). Zlaté časy Času Zlaté časy Času Zlaté časy Času V roce 1996 bylo v samotném centru Plzně na náměstí Republiky otevřeno pasážové Divadlo Čas. O deset let později, v době usilování o titul evropského města kultury, bylo divadélko uzavřeno. Tehdejší radní, kteří o likvidaci rozhodli, jsou bohudík pryč. Divadlo bohužel také. V seriálu „Zlaté časy Času“ si chceme připomenout fragmenty z vystoupení významných umělců, kteří zpravidla dokázali podlehnout příjemné atmosféře sálu a prozradit na sebe nejednu originální historku. Oblíbené byly i dotazy zanechávané odjíždějícím umělcem svému následovníkovi. Petr Messany: „Má kůň duši? Jak ji vnímáte? Popište ji! Děkuji.“ Ladislav Mrkvička: „Katolické náboženství tvrdí, že Bůh dal duši pouze člověku a že zvířata ani rostliny ji nemají. Nechci urazit žádného katolíka, ale já věřím, že duši má vše, co je živé. Tedy i květina, brouček, kůň. Jak duši vnímám? U koně jsou to oči, u stromu chvění listí, u květiny zářivost barvy nebo kapka rosy v ní. Představit si duši ale přesně neumím. Nevím, zda má křídla, nebo je to bublinka…“ Ladislav Mrkvička Jak už pozorný čtenář zaznamenal z minulých dílů, tento seriál je vlastně přepisem jevištních rozhovorů. Herci, zpěváci, spisovatelé, režiséři vstupovali na jeviště za potlesku publika, jemuž vzápětí emotivně děkovali za vřelé přijetí. Ladislav Mrkvička si získal diváky hned první neobvyklou a sebeironizující pozdravnou frází: „Když už jste se rozhodli pokazit si večer, tak vás tady vítám!“ Víra v osudovost DAMU Spolužáci? Byli jsme silným ročníkem: Jirka Krampol, Pepík Abrhám, Jirka Bednář. Z děvčat Jana Drbohlavová, Marie Málková, Helga Čočková. Nejvíc vzpomínám na Petra Čepka. Zvláštní, urputný člověk. Nepříjemný, trvající na svých pravdách, tolerance nebyla jeho předností. Jak něco nebylo podle něj…! Měl proto spoustu nepřátel, ale byl to úžasný kamarád a báječný herec. O Péovi já mohu říkat jen všechno dobré. MAJÁLES 1962 V životě věřím na osudovost. V den studentského Majálesu mi bolela hlava, a tak jsem se rozhodl, že ač se jedná o prvý Majáles po dlouhé době, prostě na něj nepůjdu. Když ale na moje dveře zabouchala skupinka pěkných děvčat, neodolal jsem. Osud chtěl, abych s nimi vyšel do ulic a dostal se do průšvihu. Průvod táhnul přes Mánesův most směrem k Petřínu. Začala se vyvolávat nechvalně známá hesla, policie zasáhla, celý průvod rozehnala, pár lidí pozatýkala. Mě ne! Zatčen jsem byl až o pár dnů později na jevišti Disku. Vypadalo to dost komicky: hrál jsem roli Enšpígla, v ruce držel kord, když přes protesty režiséra ke mně na jeviště přišli dva civilové. Nenechali mě ani převlíknout, odložit jsem směl snad jen ten kord. Ruce za záda, posadili mě do auta, a za chvíli jsem byl v Bartolomějský. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Můj průšvih spočíval v tom, že v průběhu Majálesu spousta policajtů v civilu pilně fotografovala. Protože se do průvodu neustále pletla městská doprava, přáním studentů bylo tramvaje znepojízdnit, a tak jsme jim vysazovali kladky. Bohužel, existovala parádní fotografie studenta Mrkvičky, jak stahuje kladku. Ve vazbě jsem byl denně vyslýchaný, hlavně se mě pořád dokola ptali, jakou jsem založil protistátní organizaci, zajímali se o naše znamení, hesla, proč chceme svrhnout socialistickou vládu apod. Místo dokončení školy následoval těsně před absolutoriem vyhazov, zákaz umělecké činnosti a povinný nástup do Vítkovických železáren. VZTAH K REŽIMU Jaký jsem k němu mohl mít vztah? Prvně mě ze školy vyloučili už ve 3. ročníku, protože jsem odmítl chodit na marxismus – leninismus. Napsal jsem na děkanát pojednání, že tento předmět nepotřebujeme k naší herecké profesi. Odepsali, že bu do určitého data složím zkoušku, nebo jsem vyloučený. Tak jsem do sebe začal cpát nenáviděné ideje. ANGAŽMÁ Po vojně jsem znovu nastupoval do Vítkovických železáren, odkud mě postupně kamarádi nenápadně propašovávali do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Pak jsem putoval do Hradce Králové, a když přišel rok 68, mohl jsem odejít do pražského Libeňského divadla. Po roce 69 nastoupilo období konsolidace, z Libně musel odejít Vašek Lohniský a místo něj nastoupil jakýsi ředitel Burda. Jeho největším přínosem bylo uzavření družby našeho divadla s vojenskou posádkou v Milovicích. A přišel další osudový moment: Jednoho večera jsem před představením slyšel dusot okovaných bot, pohlédl jsem kukátkem v oponě a spatřil, jak do hlediště nastupují samí ruští vojáci. Oznámil jsem, že dávám hodinovou výpově a odešel jsem z divadla, aniž bych se zajímal o osud inkriminovaného představení. Po dvou letech mi zase pomohl osudový zásah. V Divadle Na Zábradlí měli asi týden před premiérou, když si Vašek Sloup udělal něco s nohou. Jediný v Praze volný herec jsem byl v tu chvíli já. Zavolali, přijeli a řekli, že do týdne se musím naučit hlavní roli v Králi jelenů. Byl jsem dva roky odpočatý, tak jsem to zvlád´. Premiéru jsem sice odehrál takřka v mdlobách, ale od té doby jsem přeci jen občas dostával Na Zábradlí nějaké herecké příležitosti. Přišla revoluce, my z ní pochopitelně měli radost, dělali jsme revoluční večery, stávky, prožívali jsme vítězné pocity… Když jsme jednoho krásného dne znovu zahájili pravidelnou činnost, zjistili jsme, že soubor povede úplně někdo jiný, a ten pan Jiný si také přivedl jiné herce. Všichni stávající aktéři z úspěšného Divadla Na Zábradlí odešli, rozprchli se na všechny strany, a mně nezbylo, než přijmout nabídku Národního divadla, o němž Sovák kdysi prohlásil, že je ´údolím uměleckých slonů´. Jakou katastrofou skončí toto angažmá? Zatím netuším. (nc) 30 Aktuální internetové noviny na www.plzenskyrozhled.cz Plzeňský rozhled 5/2013
Ocenění za službu Padesátka strážníků a pracovníků Městské policie Plzeň byla oceněna v Obřadní síni radnice za dlouholetou službu pro Město Plzeň a mimořádné činy, záchrany životů. Součástí slavnostního aktu bylo i slavnostní předání stuhy Městské policii Plzeň za zásluhy a naplňování projektu Bezpečné město. Významná ocenění převzali z rukou radního pro oblast bezpečnosti Mgr. Roberta Houdka a velitele MP Plzeň Mgr. Antonína Šturma. Čestné ocenění Městské policie Plzeň stužku „Za záchranu života“ převzal strážník Libor Cibulka společně s kolegou Jiřím Linhartem a Josefem Kolenou, kteří v listopadu loňského roku v odpoledních hodinách včasným poskytnutím první pomoci zachránili život starší ženě, která v bezvědomí ležela na chodníku. Čestné ocenění Městské policie Plzeň stužku „Za mimořádný čin“ dále převzal strážník Michal Červenka společně s kolegy Ondřejem Novotným, Lukášem Matějíčkem a Michalem Haunerem. Plzeňský rozhled 5/2013 Aktuální internetové noviny na www.plzenskyrozhled.cz 31
Change language