Strany 1–16 - Plzeňský rozhled

Venkovní pohled na zimní zahradu
v průměru o 10 procent. Proto nyní
uvažujeme o dalším čtvrtém obchodním
zástupci v Plzeňském kraji, konkrétně
v Plzni.
Český zákazník rád slyší na slevy,
což není vaše strategie.
Naším sloganem je, že vyrábíme kvalitu
pro život. Jestliže vás někdo láká na
slevy, tak jsou dvě možnosti. Bu nabízí
nekvalitu nebo má předražené
jiné výrobky či služby. Naše rodinná
firma BRAUN vystupuje vůči klientům
zcela férově. Za peníze nabízíme vysokou
kvalitu výrobků a služeb. V Německu
máme více než 50 000 zákazníků.
Už spousta českých klientů dává
přednost kvalitě před akčními slevami.
Uvedu jeden příklad za všechny. V Plzeňském
kraji jsme na mnoha místech
měnili plastová okna, která namontovala
jiná firma před deseti léty. Přitom
klientům slibovala, že je okna přežijí.
Doporučujete investovat do kvality?
Jedině. Než se pro nás klienti, a už
v Česku nebo Německu rozhodnou,
všem shodně radíme. Navštivte naši
výstavní expozici, prohlédněte si
i výrobu a pak se rozhodněte. Tento
postup zvolila paní Věra Štruncová
z Černic u Plzně, a jak vám potvrdila,
bylo to správné rozhodnutí. Věřím, že
i další čeští zájemci nás ve Weidingu
navštíví. Mohou se předem domluvit
s našimi obchodními zástupci v Plzeňském
kraji, kteří je velmi ochotně do
Weidingu doprovodí.
(re)
Malíř František Fuksa
zaznamenává zmizelá zákoutí
Malíř František Fuksa bydlí
v Karlových Varech už půl století
a za tu dobu mu pevně přirostly
k srdci. Proto te, když už má v důchodu
dost času, věnuje ho všechen
lázeňské metropoli. Vzpomíná
a maluje. A když si jeho obrázky
prohlížíte, marně pátráte,
odkud je tenhle záběr, kde stojí ten
půvabný dům, kde rostou tyhle
kaštany, kam stoupají ony křivolaké
schody, kam se kroutí pěšinka
v parku. Mnohá zákoutí už dávno
neexistují. František Fuksa uchovává
v paměti, na fotografiích
Ucítil jsem prvně vůni olejových barev
a terpentýnu a to mne vzalo!
Koukal jsem jí přes rameno, jak si
počíná se štětcem, jak míchá a roztírá
barvy, jak se na plátně rodí obraz.
A byl jsem plný dychtivosti
vniknout do tajů malování. Na
měšance si všiml učitel kreslení
mé aktivity v hodinách výtvarné
výchovy a brával mě s sebou do
hospody, kde ochotníci připravovali
divadelní představení. Malovali
jsme jim kulisy. Pan učitel se pak
přimluvil, aby mě tatínek poslal do
keramické školy v Bechyni. Už tam
Dárci krve převzali
medaile
Ke slavnostnímu předání medailí
profesora Jana Janského pozvali
do chebské obřadní síně bezpříspěvkové
dárce krve z celého
Chebska. Zlatou medaili za čtyřicet
odběrů převzali z rukou místostarosty
a zástupců Českého červeného
kříže Roman Adler, Jan
Blaško, Věra Brodská, Ivana Horňáková,
Václav Mizera, Petr Novák,
Pavel Sýkora, Ivo Schlägel,
Ladislav Šmerda, Stanislav Turek,
Vítězslav Zajíček a Miroslav Žigar.
Stříbrnou medailí za dvacet odběrů
ocenili Jaroslava Hazuku, Pavla
Melena, Michala Ungra a Janu
Zuberovou. Nositelem bronzové
medaile za deset odběrů se stal
Petr Budař.
a starých rytinách lázeňské město
v jeho dávné kráse i takové, jaké
poznal v mládí. „Když mi bylo asi
patnáct, pozvala mne teta na
prázdniny do Karlových Varů. Bydlela
na Čertově ostrově. A já jen
kulil oči. Pocházím z chalupy na
Vysočině, z vesnice, kam ještě
tenkrát nebyla zavedena ani elekrika,
a te jsem se poprvé ocitl v baráku
o čtyřech patrech! Přišel jsem
na kolonádu, kde se lidé v nedělních
šatech důstojně procházeli
a usrkovali něco z kalíšků s rourkou.
Teta se mému údivu jen
smála. Jak jsem se dostal k malování?
Byly jsme tři děti a tatínek si
usmyslel, že z nás musí vyrůst něco
pořádného. Mně určil muziku.
Kousek od naší chalupy měl dílnu
kolář, který uměl hrát na housle.
K tomu mě posílal, abych se přiučil.
Moc mě to šmidlání nebavilo, ale
poslušně jsem s kolářem vrzal.
Sestra mého učitele hudby, která
mu vedla domácnost, malovala.
chodil Vlastimil Květenský, s kterým
jsme se skamarádili a hrávali
spolu na trumpety. Vlastík pak odešel
na Vysokou uměleckoprůmyslovou
školu do Prahy a já ho za dva
roky následoval,“ vzpomíná malíř.
Největší vliv na něho měl Václav
Rabas. Zvával ho k sobě do Krušovic,
chodívali spolu mezi poli a bavili
se o malování. Čas běžel, František
Fuksa se přiženil do Plzně
a hledal práci s bytem, aby mohl
založit rodinu. Lákavá nabídka přišla
ze Sokolovských uhelných dolů:
místo v propagačním oddělení
a byt v karlovarské čtvrti Dvory.
Dnes má konečně čas se svému
městu plně věnovat. Maluje žánrové
obrázky karlovarských zákoutí,
kolonád, ulic a parků, zaplňuje je
lidmi oblečenými podle módy minulých
století a člověka těší prohlížet
si ta chvilková zastavení, malebné
okamžiky z někdejšího života a vracet
se do dávných časů zlatého
údobí lázní. (Eva Hanyková)
Váš rozhled 1-2/2013
Aktuální internetové noviny na www.plzenskyrozhled.cz
9