Červen 2012 - Osmička

30 Osmička
ČERVEN 2012
měsíčník Městské části Praha 8
Školství
Balónkové loučení se školáky v Poznaňské
Opět se přiblížil konec školního
roku a s ním i chvíle, které znamenají
pro mnohé předškoláky
poslední dny strávené v kolektivu
svých kamarádů a paní učitelek,
se kterými se někteří možná už
nikdy nesetkají. V září je čekají
úplně nové starosti, povinnosti
a zkušenosti v lavicích prvních
tříd základních škol.
Letos jsme se s našimi předškoláky
z Pejsků a Veverek rozloučili
za májového odpoledne
na zahradě MŠ. Čilý ruch a šum
hovoru rodičů a příbuzných utichl,
když nastoupily jednotlivé
třídy mladších dětí, které
na rozloučenou svým nejstarším
kamarádům přednesly krásné
básničky a zazpívaly veselé písničky.
Potlesk vystřídaly pyšné
pohledy rodičů při představování
předškoláků, při jejich slavnostním
slibu, pasování a šerpování.
Fotoaparáty si ani nestačily
odpočinout a už tu byl vrchol
společné zahradní slavnosti, moment,
kdy každý předškoláček
vypustil do světa balónek, jako
symbol odchodu z MŠ. Při pohledu
do nebe na vzdalující se pestrobarevný
mrak nejedno srdce
Každý budoucí školáček vypustil k nebi balónek jako symbol odchodu z mateřinky
přihlížejících pošimralo dojetí. dováděli, pobavili a s úsměvem kamarádů. Jejich rodičům co nejmenší
O zábavu dětí se postarala šikovná
indiánka a sympatický strejda
kovboj, který nám hrál největší
country šlágry k poslechu, zpěvu
a hlavně k tanci. Všichni se vy-
odcházeli.
Děkujeme všem návštěvníkům
naší slavnosti za účast a budoucím
prvňáčkům přejeme snadný
start, hodně úspěchů a nových
starosti a hodně radosti
a všem ostatním krásné prázdniny
plné sluníčka a pohody.
Magdalena Stuchlíková,
MŠ Poznaňská
Dnešní děti mají jinou přirozenost
Nedávno jsem v německém časopisu Spiegel
četla téma Heimat (vlast) a použila jsem ho
i pro naše žáky ve škole. K tématu patřila také
anketní otázka: Co pro mě „vlast” znamená?
Názorů bylo hodně, každý jmenoval něco jiného:
rodné město, oblíbené místo v Čechách,
rodinu a přátele, vesnici, vlastní byt, Českou
republiku, nebo překvapivě i internet…
Když ale byli žáci naší Základní školy německo-českého
porozumění minulý měsíc lyžovat
v rakouských Alpách, napadlo mě ještě něco
docela jiného: Pro tyto děti bude vlastí Evropa.
Jak přirozeně se v cizím prostředí chovají, jak
se nebojí mluvit svou kostrbatou němčinou,
jak si vědí rady a jsou samostatné. Je jim mezi
osmi a deseti, ale cestování a pobyt v cizině
je pro ně tak samozřejmý, jako když si vyjedou
na kole tam, kde bydlí. Když neznají potřebné
slovíčko, pomůžou si rukama nohama.
Nestydí se. Když to porovnám s naší generací,
která prožila mladá léta v komunismu, musím
jim závidět. Jak dlouho mi trvalo, než jsem se
přestala bát mluvit německy s chybami, než
jsem si dovolila se v cizině na něco zeptat,
něco dokonce kritizovat. Potřebovala jsem k té
odvaze mluvit léta. Naše děti tohle v sobě mají
přirozeně, tu zakořeněnou volnost pohybu, přirozenost
vyjadřování se v cizím jazyce, aniž ho
znají dokonale.
Možná je to taky tím, jak je rakouská oblast
Stubaier Gletscher k malým lyžařům a dětským
skupinám vstřícná. Dítě do deseti let
v doprovodu dospělé osoby tam lyžuje zdarma.
Obsluha zajistí úschovu lyží na dolní stanici
lanovky pro celou skupinu, také bez placení.
Když si zapomenete permanentku, vystaví
vám na kauci novou a druhý den vám kauci
vrátí. Necháte-li věci v lanovce, můžete si je
druhý den ráno vyzvednout u pokladen. Děti
mají zázemí v BIG FAMILY, kde můžete odložit
batohy a odpočívat bezplatně s celou skupinou
za nepříznivého počasí. Dokonce tam smíte jíst
vlastní svačinu. Dětem seřídí přednostně lyže,
pokud mají problém s vázáním. Během dvou
hodin postaví slalom a upraví sjezdovku. Pravda
je, že se česká lyžařská centra mají od našich
evropských sousedů ještě hodně co učit.
V tomto směru do Evropy ještě stále nepatříme.
Jitka Boučková, učitelka němčiny
ZŠ německo-českého porozuměn