Pastva v NPR Mohelenská hadcová step

CHRÁNùNÉ HOUBY
Jan Holec
KaÏd˘ obyãejn˘ smrtelník uÏ dnes ví, Ïe existují
Ïivoãichové a rostliny, které jsou chránûné
zákonem. O tom, Ïe u nás máme i zákonem chránûné
houby, ví uÏ málokdo, dokonce i v ochranáfisk˘ch
kruzích. Zkusme se nyní na chránûné houby
podívat dÛkladnûji.
Seznam zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ hub je souãástí
vyhlá‰ky ã. 395 MÎP âR, kterou se provádûjí
nûkterá ustanovení zákona âeské národní rady
ã. 114/1992 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny. Ve
vyhlá‰ce je uvedeno celkem 46 druhÛ hub, rozdûlen˘ch
do 3 skupin: kriticky ohroÏené, silnû ohro-
Ïené a ohroÏené druhy. Zajímavostí je, Ïe houby
jsou zde vedeny pod pojmem „rostlina“. Moderní
názory, Ïe houby pfiedstavují samostatnou fií‰i
organismÛ, se do povûdomí laické, ale mnohdy
i odborné vefiejnosti dafií prosazovat jen velmi
pomalu… V na‰í republice je to o to tûωí, Ïe tu
témûfi kaÏd˘ houby „dobfie zná“. Ano, zná 5, 10,
moÏná i 20 druhÛ, ãasto jen velmi povrchnû. Hub
s okem viditeln˘mi plodnicemi v‰ak u nás roste
4–6 tisíc druhÛ, tedy mnohem víc, neÏ cévnat˘ch
rostlin. A to uÏ vÛbec nepoãítáme tisíce druhÛ
drobn˘ch nebo mikroskopick˘ch hub, které Ïijí
prakticky v‰ude kolem nás.
Ale zpût k onûm 46 chránûn˘m druhÛm. UÏ tento
poãet je ve srovnání se zmínûn˘mi tisíci druhÛ
velmi nepatrn˘. Je u nás opravdu ohroÏen jen tak
mal˘ poãet hub? Struãnû fieãeno – není. Poãet
ohroÏen˘ch druhÛ se odhaduje na stovky a jejich
pfiesnûj‰í ãíslo není moÏné uvést z prostého dÛvodu,
Ïe ãerven˘ seznam ohroÏen˘ch druhÛ hub
dosud u nás nebyl vypracován. Máme sice âervenou
knihu, do jejíhoÏ 4. svazku bylo zafiazeno celkem
119 druhÛ hub, ale i tento poãet je nedostateãn˘
a stejnû jako v pfiípadû seznamu chránûn˘ch
hub je omezen jednoduchou skuteãností: víc druhÛ
se do vyhlá‰ky ani do âervené knihy „neve‰lo“.
A korunou v‰eho toho je zdánliv˘ paradox: mnohé
chránûné druhy hub jsou tak vzácné, Ïe je obyãejn˘
smrtelník prakticky nemá ‰anci nejen najít, ale
vÛbec poznat! Já sám coby mlad‰í profesionální
mykolog, kter˘ houby intenzivnû sleduje pouh˘ch
12 let, jsem zatím v pfiírodû vidûl jen 17 z nich, tedy
ani ne polovinu. MoÏná se zeptáte, zda to má vÛbec
smysl chránit tak tûÏko uchopitelné organismy
nebo zda v˘bûr druhÛ byl správn˘ a kdo ho vlastnû
dûlal? Abych vás dlouho netrápil, mohu uÏ teì
odpovûdût, Ïe tyto obavy jsou do znaãné míry zbyteãné.
Následující text by vás o tom mûl pfiesvûdãit.
Na v˘bûru chránûn˘ch druhÛ pracovali profesionální
i amatér‰tí mykologové, sdruÏení v tehdej‰í
âeskoslovenské vûdecké spoleãnosti pro mykologii
pfii âSAV (nyní âeská vûdecká spoleãnost pro
mykologii), hlavnû ãlenové Komise pro ochranu
hub a jejich Ïivotního prostfiedí. Mohli vyuÏít pfiíznivé
skuteãnosti, Ïe fiada ohroÏen˘ch druhÛ byla
podrobnû zpracována pro 4. díl federální âervené
knihy (kter˘ nakonec vy‰el aÏ v roce 1995 v Bratislavû)
a shromáÏdûné poznatky o jejich biologii,
ekologii a stupni ohroÏení se daly pouÏít i pro v˘bûr
chránûn˘ch druhÛ. Ze 46 chránûn˘ch druhÛ je
celkem 36 podrobnû zpracováno v âervené knize
SR a âR (KOTLABA et al. 1995), kde ãtenáfi najde
základní informace – barevn˘ obrázek, mapu roz‰ífiení
v âR a SR, popis, roz‰ífiení v Evropû, stanovi‰-
tû druhu, jeho biologii, ochranáfiskou hodnotu,
odkazy na literaturu a na pfiíbuzné, rovnûÏ ohroÏené
druhy. V‰echny chránûné druhy jsou pak
struãnû charakterizovány ve velmi hezké publikaci
Chránûné houby âR (ANTONÍN et BIEBEROVÁ
1995), kterou vydalo MÎP za spolupráce brnûnského
stfiediska AOPK âR. Kromû popisÛ, ãernobíl˘ch
pérovek a map roz‰ífiení zde najdeme i fiadu barevn˘ch
fotografií a struãn˘, ale velmi v˘stiÏn˘ úvod
do problematiky ochrany hub. Zatím poslední
z fiady shrnujících pfiíruãek o chránûn˘ch houbách
je broÏura Chránûné houby v jiÏních âechách
(BERAN et TONDL 1997), která vyniká dokonalou
reprodukcí barevn˘ch fotografií a aktualizovan˘mi
podrobn˘mi mapami roz‰ífiení jednotliv˘ch druhÛ
v tomto regionu. Vydavatelem je referát Ïivotního
prostfiedí okresního úfiadu âeské Budûjovice a pfiíruãku
zpracovali jihoãe‰tí mykologové sdruÏení
v mykologickém klubu Jihoãeského muzea v âesk˘ch
Budûjovicích.
V‰echny chránûné druhy patfií mezi tzv. „makromycety“,
tedy houby, jejichÏ plodnice rozeznáme
pouh˘m okem. Systematicky jde o nûkteré vût‰í
zástupce vfieckov˘trus˘ch hub (Ascomycetes, 7
druhÛ), hlavnû ale o choro‰ovité, lupenaté, hfiibovité
a bfiichatkovité houby, které patfií mezi stopkov˘trusé
(Basidiomycetes, 39 druhÛ). Nejsou tedy mezi
nimi Ïádní zástupci drobn˘ch vfieckov˘trus˘ch hub
ani tzv. mikromycetÛ. Má to svÛj dÛvod – vybran˘ch
46 druhÛ je spí‰e symbolick˘m vyjádfiením
faktu, Ïe je tfieba chránit i houby. Zdánlivá banalita,
ale ve státû, kde jsou houby vnímány jako „levná
surovina do kastrolu“ (jak pí‰e jihoãesk˘ mykolog
M. BERAN) to zdaleka není samozfiejmé. Není to
samozfiejmé ani pro mnohé vûdce a profesionální
ochránce pfiírody – jen se podívejme, v kolika publikacích
o chránûn˘ch územích je nûjaká zmínka
o tom, Ïe tam rostou i vzácné houby (které na fiadû
lokalit pfiedstavují jednu z nejcennûj‰ích sloÏek Ïivé
pfiírody, napfi. v pralesovit˘ch porostech). Mezi
chránûné druhy byly tedy vybrány takové houby,
které jsou uÏ sv˘m vzhledem nápadnou souãástí
stanovi‰tû. V Ïádném pfiípadû to neznamená, Ïe by
ostatní skupiny hub byly ménû ohroÏeny – vÏdyÈ
napfi. nበpfiední mykolog M. Svrãek, kter˘ se cel˘
Ïivot zab˘vá hlavnû studiem drobn˘ch vfieckov˘trus˘ch
hub (tzv. diskomycetÛ), v roce 1993 napsal, Ïe
v této skupinû hub u nás za posledních 50 let vymizelo
50–60 % druhÛ!
Nemá smysl zde vyjmenovávat jednotlivé chránûné
druhy (zde odkazuji na v˘‰e citovanou literaturu).
Stojí ale za zmínku, Ïe fiada z nich (celkem 12, tedy
ãtvrtina) byla popsána na‰imi mykology (V. J.
Krombholzem, J. Velenovsk˘m, V. Melzerem, V. Vackem,
V. J. StaÀkem, A. Pilátem, Z. Pouzarem, F. Kotlabou,
M. Svrãkem) z na‰eho území a má tedy u nás
OCHRANA P¤ÍRODY, 55, 2000, ã. 6 163