OP 10-06 - Časopis Ochrana přírody

OP 10-06 20.11.2006 10:35 Str. 296
Strakapoud velký s poraněným křídlem
patrně po nárazu, pták byl ošetřen
v záchranné stanici v Pátku u Poděbrad
Foto Luboš Vaněk
Do stanic se ročně dostává okolo 400 labutí. Mnoho z nich se zraní po nárazu
do drátů el. vedení. Tato měla štěstí a mohla být vypuštěna
po rekonvalescenci ve stanici ve Vlašimi
Foto Ondřej Fiala
Záchranná stanice na svém území zajišťuje komplexní péči
o poraněné zvíře. Ta obnáší dopravu zvířete z místa nálezu do
záchranného zařízení, první ošetření, léčení poraněného zvířete,
rehabilitaci a přípravu na vypuštění a pokud je vše v pořádku,
tak převoz na místo nálezu a opětovné vypuštění. Aby byl celý
proces úspěšný, je nutné věnovat všem krokům stejnou pozornost.
Hlavním cílem záchrany zvířat v národní síti stanic je
samozřejmě taková péče, která povede k plnohodnotnému návratu
jedince do přírody. Jedinec tedy může být do přírody navrácen
až po té, co je jisté, že nebude mít problémy se začleněním se zpět
do volně žijící populace druhu. Každá ze stanic spolupracuje
s veterinárním lékařem, se kterým je konzultována většina případů.
Národní síť stanic rovněž spolupracuje s Veterinární a farmaceutickou
univerzitou v Brně, se kterou konzultuje složitější
případy a veterinární problémy obecnějšího rázu.
Pracovníci stanic jsou většinou lidé s mnohaletými zkušenostmi
v oboru péče o zvířata, mnoho z nich absolvovalo zároveň
odborné kurzy související s odchytem a ošetřováním zvířat.
Díky tomu se daří opětovně vypustit do přírody přibližně 55 %
poraněných zvířat. Asi 30 % zvířat buď uhyne krátce po převzetí
nebo musí být utracena kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Zbývajících 15 % zvířat se sice podaří zachránit, ale pro trvalé
následky již není možný jejich návrat do volné přírody.
Nejčastější důvody příjmů
Nejčastější důvody příjmů volně žijících zvířat do záchranných
stanic jsou již několik let více méně stejné. Většina případů
se ve stanicích ocitá vinou člověka a jeho činností. Největší
podíl tvoří zraněná zvířata. Především jde o jedince poraněné po
střetu s dopravními prostředky. Vzhledem k rostoucímu objemu
dopravy a omezeným možnostem preventivních opatření nelze
bohužel čekat, že by se počet zranění způsobených dopravou
podařilo snížit.
Poměrně častá jsou též poranění způsobená elektrickým vedením.
Obzvláště osudné důsledky mají popálení způsobená elektrickým
proudem na nezabezpečených sloupech vysokého napětí.
Řada druhů dravců končí s těžkými popáleninami křídla
a jedné nohy. Takové případy obvykle končí pomalým umíráním
a jedinou pomocí často bývá zkrácení utrpení zvířete veterinářem.
Naštěstí se v současné době při stavbě nových elektrických
vedení či při rekonstrukci starých používají bezpečné sloupy,
u kterých je riziko elektrického výboje výrazně nižší.
Nezanedbatelná část zvířat se do péče odborníků dostává
také vinou úmyslného poranění člověkem, ať už se jedná o zlý
úmysl či o vžité předsudky. Proto není výjimkou, že se pracovníci
záchranných stanic setkávají se zvířaty postřelenými, otrávenými
či chycenými do želez. Ačkoliv je takové jednání v rozporu
se zákonem, policie je při pátrání po vinících často bezmocná.
Řada zvířat se v záchranných stanicích ocitá zcela zbytečně.
Jedná se o domněle osiřelá mláďata, která lidé odeberou z přírody
s dobrým úmyslem pomoci jim, bohužel ale bez potřebných
znalostí. Mláďata tak tvoří 30 – 40 % všech příjmů, přičemž
zhruba tři čtvrtiny by péči člověka nepotřebovala. Jedná se hlavně
o čerstvě vylétlá mláďata ptáků, která ještě neumí plně létat,
malé zajíčky, ježky a podobně. V některých případech lidé nejprve
zavolají, aby se poradili a tak se podaří zabránit nevhodné-
Vedoucí stanice Pasíčka
J. Cach vypouští mladého
kalouse ušatého,
který se do stanice
dostal jako mládě vypadlé
z hnízda
Foto Ondřej Fiala
Operace -
osteosyntéza krahujce
sraženého autem
na okraji Plzně
Foto Karel Makoň
296 OCHRANA PŘÍRODY, 61, 2006, č. 10