Untitled

Josef Fabián 

ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ

ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ 

Léta padesátá dvacátého století nebyla v tehdejší Československé 

republice právě tou nejšťastnější dobou k životu. 

Probíhala kolektivizace zemědělství, vlastníci půdy i vlastníci 

živností byli násilím zbavováni majetku. Začaly politické 

procesy, v nichž komunisté nejprve likvidovali své 

politické odpůrce a nakonec i sami sebe navzájem. Všude 

vládl strach a nastala společenská krize. Impulsem byla 

smrt Stalina a Gottwalda, měnová reforma a také nepokoje 

v Polsku a NDR. Problematický hospodářský vývoj země 

a ztráta iluzí o snadném a rychlém vybudování socialismu 

se staly zdrojem narůstající nespokojenosti lidí. Na XX. 

sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 

Chruščov „odhalil Stalinův kult osobnosti“ a následovala 

další krize společnosti a režim zahájil kampaň proti revizionizmu, 

která rodící se plaménky naděje na liberalizaci uhasila 

a více upevnila komu nistický režim. Jejím vyvrcholením bylo 

vyhlášení „soci alistické“ ústavy v roce 1960. 

Bez ohledu na všechny neblahé události 50. let u nás 

samozřejmě žili lidé, kteří se milovali a zakládali rodiny, 

vychovávali děti a pracovali a prožívali své radosti i strasti. 

A vedle své práce měli i tenkrát různé koníčky, kterými 

se bavili ve svém volném čase. Že mezi tyto koníčky patřil 

i sport, tomu se asi nikdo nebude divit, ale že u československých 

žen – volejbalistek dosáhl právě tenkrát tento sport 

ISBN: 978-80-904179-5-3 

Funkcionáři a hráči volejbalových družstev SK VM v roce 1942 

3

úrovně, kterou náš ženský volejbal nikdy předtím ani nikdy 

potom nedosáhl, je hodno obdivu. V roce 1949 začalo 

dvanáctileté období úspěchů a prvním velkým úspěchem 

byla stříbrná medaile z ME v Praze. Konec tohoto úspěšného 

období můžeme dát do roku 1960, kdy naše reprezentantky 

získaly na MS v Brazílii bronzovou medaili. 

Za těch dvanáct let dovezly naše ženy z vrcholných soutěží 

jednu zlatou z ME v roce 1955 v Rumunsku, dvě stříbrné 

z ME v roce 1949 a 1958 v Praze, tři bronzové medaile, 

z ME v roce 1950 v Bulharsku, MS v roce 1952 v Moskvě 

a MS v roce 1960 v Brazílii a ještě jedno čtvrté místo. 

A ještě neuvěřitelnější je, že na těchto úspěších se významně 

podílely i ženy z malého moravského městečka Valašské 

Meziříčí Jedna z nich, Regina Matalíková-Obadálková, vyhrála 

na přelomu století anketu o nejlepší volejbalistku XX. století 

a druhá, Libuše Svozilová, skončila v anketě čtvrtá a obě jsou 

dnes zvěčněny v „síni slávy“ Českého volejbalového svazu. 

Tyto dvě hráčky a s nimi také Ema Roobová se od roku 1952 

podílely na výše uvedených úspěších reprezentace a se svými 

meziříčskými kolegyněmi se staly v letech 1954 a 1958 přebornicemi 

republiky a několikrát ještě braly medaile za druhé 

a třetí místo. Když k tomu ještě připočteme čtyři přebornické 

tituly a jedno druhé místo dorostenek, nemůžeme tu dobu nezvat 

jinak než volejbalová „zlatá léta padesátá“. 

Když se na mne obrátil syn Libuše Svozilové Václav, abych 

tuto nejslavnější historii kolektivních sportů ve Valašském 

Meziříčí písemně zaznamenal, celkem bezstarostně jsem mu 

to slíbil, netuše vůbec, do čeho se pouštím. Neboť, ač to byla 

léta slavná a zlatá, kromě fotografií se nám toho z této doby 

moc nedochovalo. A příliš mi nepomohlo ani pátrání ve státním 

archivu ve Vsetíně, byť jsem tam přece jen něco objevil, 

ani rozhovory s pamětníky, vzhledem k časovému odstupu 

bohužel někdy už jen pamětníky pamětníků, kteří si ve svých 

vzpomínkách občas odporovali a občas nebyli vůbec ničím 

jisti. Ale právě proto, aby se aspoň to málo, co je dnes ještě 

o nejlepších letech valašského volejbalu vypátratelné, neztratilo 

časem docela, jsem slib splnil a knížku jsem napsal. Snad 

vás potěší. 

Volejbalové družstvo mužů SK VM v roce 1942 

4 

Volejbalové družstvo žen SK VM v roce 1942 

5

K PRVNÍMU TITULU 

Sokolové volejbal hrávali již mezi světovými válkami, ale 

kdy se začaly hrát volejbalové soutěže, to se nám s úplnou 

jistotou zjistit nepodařilo. Když už jsme si mysleli, že ano, 

vypátrali jsme v muzeu ve Valašském Meziříčí hromádku 

fotografií, z nichž je zřejmé, že přinejmenším v letech 1942 

a 1943 jsme měli ve městě volejbalový oddíl ve Sportovním 

oddílu Valašské Meziříčí - SK VM. Oddíl měl družstvo žen 

i mužů a hrál své zápasy doma i v jiných moravských městech 

a účastnil se Mistrovství Moravy a Mistrovství protektorátu. 

Také jsme zjistili, že se 30. května 1943 v našem městě 

hrál volejbalový turnaj „O mistrovství města Valašského 

Meziříčí“. Pro nás je určitě zajímavé, že jednou s hráček 

SK VM byla Ema Zelenková, po sňatku Roobová, jedna 

z opor mistrovského meziříčského družstva let padesátých. 

A už se asi nikdy nedozvíme, zda v té době stála na opačné 

straně sítě tváří v tvář tehdejší hráčce LTC Olomouc 

Libuši Zaoralové, po sňatku Svozilové, své pozdější dlouholeté 

kamarádce a kolegyni z mistrovského týmu. Ale kromě 

fotografií ze zmíněných dvou let se nám o volejbalistech 

SK VM nic zjistit nepodařilo, takže se stopa zase ztrácí 

a pokra čuje až v meziříčském Sokole. 

Podle svědectví pamětníků byl oddíl volejbalu v Sokole 

založen v roce 1947, což asi souhlasí, neboť podle jiných 

pramenů Reginu Matalíkovou přizval do volejbalového 

oddílu jeho předseda MUDr. Vladimír Svozil v jejích čtyřiadvaceti 

letech, které slavila v roce 1948. Podle jiných 

pramenů ji sice přizval až v roce 1949 a sám Vladimír 

Svozil ve svém životopise uvádí, že vedoucím oddílu odbíjené 

byl teprve od roku 1950. Ať tak či onak – platí, že se 

koncem čtyřicátých let pod jeho vedením začal formovat 

náš zlatý meziříčský tým. 

Proto považuji za důležité, i když tahle knížka je téměř 

výhradně o ženách, napsat nejprve něco o jejich vedoucím 

a trenérovi: 

Vladimír Svozil: Narodil se 3. srpna roku 1913 v Prostějově. 

Jeho matka byla švadlena a otec slévačem u firmy 

Wichterle. Vladimír po maturitě vystudoval medicínu 

na Univerzitě Karlově v Praze, promoval zde v lednu 1938, 

potom sloužil v armádě a po jejím rozpuštění pracoval 

v Zemské nemocnici Olomouc, v nemocnici ve Vsetíně 

a v nemocnici v Pardubicích. V roce 1943 se oženil. 

V květnu 1945 vedl obvaziště partyzánské brigády Mistra 

Jana z Husi na Seči u Pardubic a pak působil v kasárnách 

v Bohdanči u Pardubic. Od roku 1946 byl, s výjimkou 

doby, kdy pracoval jako dětský lékař v Tunisku, ředitelem 

Kojeneckého ústavu ve Valašském Meziříčí. 

Kromě toho byl i aktivním tělovýchovným pracovníkem 

jako župní zdravotník Sokola Valašské Meziříčí a zdravotník 

Zápas na hřišti SK VM s SK Baťa Zlín. Smečuje Ema Zelenková 

(Roobová) 

Družstvo LTC Olomouc ve Zlíně na mistrovství Moravy 1942. S pohárem 

Libuše Zaoralová (Svozilová) 

6 

7

TJ Tatran Valašské Meziříčí, ale byl hlavně předsedou 

jeho oddílu volejbalu a trenérem jeho ženských složek. 

Pracoval pochopitelně i jako funkcionář v okresní, krajské 

a ústřední sekci volejbalu a byl krajským trenérem volejbalu 

žen i mužů. V anketě o nejlepšího trenéra 20. století 

skončil na 10. místě. Po návratu z Tunisu se ale již 

k volejbalu nevrátil a působil jako trenér oddílu tenisu TJ 

Valašské Meziříčí. I zde byl úspěšný a jím trénované družstvo 

se po dvou letech jeho vedení, jako první na Valašsku, 

probojovalo do divizní tenisové soutěže. 

Vladimír Svozil vyznával tyto trenérské zásady: 

1. Systematičnost a odbornost v tréninkové práci. 

2. Nesmlouvavé vyžadování přísné kázně v tréninku 

i při hře. 

3. Individuální přístup ke každému hráči. 

4. Osobní příklad 

A nyní si představme tři hráčské opory týmu vedeného 

Vladimírem Svozilem a členky československé reprezentace: 

Regina Matalíková-Obadálková: Narodila se 6. listopadu 

roku 1924 ve Valašském Meziříčí v rodině známého 

valašského muzikanta a tvůrce valašské hymny „My 

jsme Valaši“. Odmítla učit se na švadlenu a šla pracovat 

do Mikrofony, pozdější Tesly, kde při zaměstnání vystudovala 

Střední ekonomickou školu (Obchodní akademii) 

a později pracovala na Okresním národním výboru nejprve 

na zemědělském odboru a později na odboru kultury a sportu. 

V roce 1959 se provdala za bývalého zlínského fotbalistu 

a házenkáře Emila Obadálka a odstěhovala se do Prahy. 

Fotbal hrála lépe než leckterý kluk, od šesti let cvičila 

na sokolském nářadí, v sedmi dostala brusle a v osmi si 

koupila lyže za korunu. Ve čtrnácti viděla poprvé českou 

házenou a v šestnácti založila v tehdejším SK Valašské 

Meziříčí házenkářské družstvo. O pět let později se už 

ve Valašském Meziříčí hrálo utkání Morava–Čechy, 

v němž dala Regina dva góly. A v roce 1950 už reprezentovala 

republiku v utkání s Maďarskem. Meziříčské družstvo 

české házené to nakonec dotáhlo až na druhé místo v lize, 

ale pak se Regininy spoluhráčky postupně povdávaly, 

sport pověsily na hřebíček, družstvo se rozpadlo a Regina 

musela jezdit hrát házenou za Olomouc. Kromě toho také 

dělala atletiku, hrála tenis a druhou ligu stolního tenisu. 

Volejbal sice hrávala s kluky na plácku mezi domy, ale 

teprve když jí bylo čtyřiadvacet, nabídl jí MUDr. Svozil, 

aby zkusila i volejbal, soutěžně. Zkusila to v roce 1949 

a brzy patřila mezi opory meziříčského družstva. Pak sice 

ještě stihla založit ve Valašském Meziříčí oddíl košíkové, 

ale nechala toho, protože nemohla stihnout všechno. 

Ema Zelenková-Roubová: Narodila se 21. února roku 

1923 v Poličné. Absolvovala Baťovu školu práce pro mladé 

Zájezd meziříčských hráček, funkcionářů a fandů do Ostravy 

na mistrovství Moravy 1942 

Výloha k volejbalovému turnaji o mistrovství Valašského Meziříčí 

v roce 1942 

8 

9

ženy ve Zlíně. Žila ve Valašském Meziříčí, kde se v roce 

1947 provdala za Jana Rooba. Se sportem začala ve Zlíně 

v klubu SK Baťa, kde se krátce věnovala atletice, a v letech 

1942–1945 hrála závodně házenou za Letnou Zlín. 

Po sňatku a mateřských povinnostech začala hrát v roce 

1949 volejbal za Sokol Valašské Meziříčí. 

Libuše Zaoralová-Svozilová: Narodila se 28. srpna 1923 

v Brodku u Přerova, absolvovala reformní reálné gymnázium 

v Olomouci a v roce 1943 se provdala za dětského lékaře 

MUDr. Vladimíra Svozila. Nejdříve žili v Pardubicích 

a od roku 1946 ve Valašském Meziříčí. 

Na jejím všestranném sportovním rozvoji měla největší 

zásluhu prof. Uhrová a to již v době studia na gymnáziu. 

Volejbalovou premiéru měla Libuše v roce 1938 

na středoškolských hrách v Olomouci, konaných v rámci 

X. Všesokolského sletu. Za války hrála za družstvo žen 

LTC Olomouc a s ním v letech 1941–1942 startovala 

na mistrovství Moravy v Radvancích a ve Zlíně. Když se 

přestěhovala do Valašského Meziříčí a po mateřské dovolené 

se v roce 1949 stala stěžejní hráčkou a kapitánkou 

místního volejbalového družstva. Toto družstvo získalo 

v letech 1953–1959 získalo 2 x mistrovský titul, 2 x obsadilo 

druhé a 3 x třetí místo v nejvyšší soutěži. 

Družstvo SK VM, vítěz mistrovství župy 1943 

10 

S těmito třemi hráčkami hrály v oněch letech pod vysokou 

sítí: 

Jarmila Bartlová-Šotkovská, 

Eva Březíková, 

Růžena Cabáková, 

Alena Demelová, 

Božena Gigrová-Donutilová, 

Olga Gramblíčková, 

Hana Gřivnacká, 

Radka Hrabovská, 

Radka Hurská, 

Marie Indruchová, 

Dana Jasoňková, 

Marie Koňaříková, 

Jindřiška Kostelníková, 

Ludmila Krabicová, 

Jiřina Ondrušáková, 

Eva Palacká - Vychodilová, 

Marie Pražáková, 

Věra Pospíšilová - Bajčíková, 

Růžena Řezníčková, 

Karin Samohýlová, 

Zdena Samohýlová, 

Dana Schäferová-Potáčová, 

Věra Stromšíková, 

Libuše Svozilová ml., 

Jaroslava Trcková, 

Božena Vachníková-Šteflová, 

Ivana Varhaníčková, 

Anna Zelenková. 

A určitě nám ještě nějaké jméno vypadlo. 

Jen pro zajímavost – z Valašského Meziříčí pocházela 

ještě jedna členka volejbalové síně slávy, československá 

reprezentantka v letech 1949–1953, držitelka stříbrné 

a bronzové medaile z mistrovství Evropy Milena Kremlová- 

-Krimlová, ale ta za rodné město hrála jen v letech 

1942–1943 v družstvu SK Valašské Meziříčí. V roce 1946 

se provdala za MUDr. Krimla, žila pak v Ostravě a hrála 

za SK Slezská Ostrava. 

11

Zjistit něco o prvních letech meziříčského „volejbalového 

zázraku“ je problém. Tehdejší noviny okresu Valašské 

Meziříčí Jiskra měly podtitul „Vesnické noviny okresu 

Valašské Meziříčí“. Vesnické zaměření bylo víc než 

zjevné. Zabývaly se hlavně dojivostí a různými úspěchy 

našich zkolektivizovaných zemědělců, vedle toho už jen 

procesy s kulaky a podobnými rozvraceči státu. Kulturní 

a sportovní rubriky se tam začaly pomalu objevovat až 

v polovině padesátých let, takže jsem se tam toho o dění 

ve volejbalu do roku 1954 moc nedočetl. Celostátní tisk 

se volejbalem v nějakém malém valašském městečku také 

moc nezabýval, proto hlavním zdrojem našich informací 

byly fotografie. Některé popsané, ale většinou nepopsané. 

Část z nich nám sice pomohli identifikovat pamětníci, ale 

tu druhou, i když pouze menší část, se nám dosud identifikovat 

nepodařilo. Nejstarší fotografii volejbalistek Sokola 

Valašské Meziříčí máme z pozůstalosti paní Svozilové 

a víme, že byla pořízena v roce 1950 a že je na ní záběr 

z utkání v Brně. Snad s Královým Polem, což byl tehdy 

špičkový brněnský tým. A že naše hráčky jsou na levé polovině 

hřiště. 

To z roku 1951 už máme hezkých fotografií hned několik, 

takže jsme si z nich mohli do knížky dokonce vybírat. 

A vlastně jen podle těchto fotografií víme, že naše 

ženy hrály v onom roce v Odrách v Poháru míru, na mistrovstvíPrahy 

a na olomouckém turnaji přeboru České 

republiky. Podle vyprávění pamětníků se na ten turnaj 

v Odrách jelo na otevřené korbě nákladního auta, z čehož 

je vidět, že hráčky tehdy nerozmazlovali. Z dochovaných 

písemných materiálů víme, že se naše družstvo žen v roce 

1951 umístilo na šestém místě v mistrovství České obce 

sokolské, ale také se nám dostal do rukou záznam, že 

se probojovalo do 1. ligy. Jenomže nás trochu mátlo, že 

kromě toho v letech 1951 a 1952 družstvo nadále hrálo 

a vyhrávalo i okresní a krajský přebor. Abychom se v tom 

vyznali, museli jsme se nejprve seznámit s tehdejším systémem 

volejbalových soutěží, což nám umožnil dochovaný 

„Kalendář sportovních podniků a soutěží na II. pololetí 

1953 – sekce odbíjené“ vydaný krajskou sekcí odbíjené 

ve Zlíně. Tam jsou na červenec naplánovány termíny 

okresních přeborů, na srpen krajských přeborů a na říjen 

kvalifikačních turnajů 

MUDr. Vladimír Svozil 

12 

Regina Matalíková-Obadálková 

13

o postup do přeboru ČSR, do něhož „počet družstev z kraje 

bude určen dle postupového klíče ústřední sekce“. Všechno 

se hrálo turnajově, a aby to nebylo tak jednoduché, tak přebor 

republiky se ještě hrál ve skupinách, české, moravské 

a slovenské, a teprve potom se hrál závěrečný celostátní turnaj. 

Přitom krajský přebor a přebor Moravy se hrály dvoukolově, 

kdežto závěrečný celostátní turnaj byl jenom jednokolový. 

Ale to tady uvádím jen proto, aby bylo jasné, že do té 

„1. ligy“, přesněji do přeboru republiky, se tehdy ještě musela 

družstva probojovávat každý rok znovu a znovu. 

Když už mluvíme o moravské skupině přeboru ČSR, 

máme k dispozici jednu její výsledkovou tabulku z popisovaného 

období, a i když nejsme schopni přesně určit 

rok, z něhož tabulka pochází, vzhledem k tomu, že se TJ 

Valašské Meziříčí v roce 1952 přejmenovala na Tatran 

Valašské Meziříčí, víme, že to bylo v tomto roce nebo 

později. Zúčastněná družstva uvádíme v pořadí, v jakém 

se tehdy umístila, i když na dalším turnaji to mohlo dopadnou 

poněkud jinak. Umožní nám to udělat si alespoň 

nějaký obrázek o tehdejším rozložení sil v moravském 

ženském volejbalu. 

Tatran Valašské Meziříčí 

Slovan Ostrava 

Spartak Královo Pole 

Slávie Brno 

Spartak Prostějov 

Spartak Rožnov pod Radh. 

Spartak Komárov 

Jiskra Odry 

V roce 1952 se družstvo Sokola Valašské Meziříčí 

opět vítězstvími v okresním, krajském a moravském 

přeboru probojovalo do závěrečného turnaje přeboru 

Československé republiky, a i když tentokrát ještě 

skončilo pod medailovými příčkami, byly jeho hráčky 

Matalíková, Roobová a Svozilová nominovány do národního 

družstva na mistrovství světa v Moskvě, odkud si přivezly 

bronzové medaile. Krajský přebor se hrál v Rožnově 

pod Radhoštěm, jeden z moravských turnajů přeboru 

republiky se hrál v Brně a reprezentantky měly před 

mistro vstvím světa soustředění v Lomnici nad Popelkou 

a v Praze. Také máme fotografii z Moskvy, na které jsou 

při nástupu k jednomu ze zápasů zleva Běla Štulcová, 

Ema Roubová 

14 

Libuše Svozilová 

15

Božena Lútočková, Růžena Svobodová, Božena Cígrová, 

Libuše Svozilová a Bohumila Valášková. Na této fotografii nejsou, 

ale v Moskvě byly a hrály ještě Věra Bochenková, Zdena 

Černá, Bronislava Dostálová, Jindra Holá, Regina Matalíková 

a Ema Roobová. Trenérem byl Miroslav Rovný z Bratislavy. 

Rok 1953 mě zaujal proto, že se mi podařilo v okresním 

archivu objevit tři zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené 

při Krajském výboru tělesné výchovy a sportu (KVTVS) 

a v nich několik zajímavostí. 

Z prvního zápisu ze dne 29. dubna je to výběr z celostátního 

aktivu v Praze: 

Každý druhý měsíc musí být zaslán na SVTVS seznam 

reprezentantů kraje Gottwaldov. 

Kraj bude mít k dispozici permanentky na sportovní 

podniky. 

Sportovní školy mládeže jsou rozšířeny, takže se může přihlásit 

mládež od 14 do 17 let. Do 15. června je nutno zjistit, 

zda jsou v Gottwaldově podmínky pro založení této školy. 

Soustředění národního družstva. Z kraje Gottwaldov 

připadají v úvahu pro toto soustředění: Hladký, Svozilová, 

Matalíková a Roobová. 

Každý kraj obdrží regulérní míč. Je nutno urgovat přidělení 

tohoto míče. Míč bude pro družstvo žen Valašského 

Meziříčí, které hraje celostátní přebor. 

Dále byly v zápise stanoveny termíny a místa Sportovních 

her mládeže (SHM). 

III. kolo SHM bude probíhat 10. 5. 1953 

Pořadatelem soutěže dorostenců mladších a starších je 

Spartak ZPS Hulín. 

Pořadatelem soutěže dorostenek starších a mladších je 

Spartak MEZ Vsetín. 

IV. kolo SHM bude probíhat od 29.–31. 5. 1953 

Pořadatelem je Spartak Zbrojovka Vsetín. 

Soustředění SHM bude uspořádáno ve spolupráci oddělení 

KVTVS a Zbrojovky Vsetín ve dnech 21.–26. května 

ve Vsetíně. Vedoucí školy: Kozák Stanislav, instruktoři: 

Šiška, Hladký, Svozilová, Matalíková, Pavel. 

Ze zápisu z 19. srpna uvádíme: 

Za účelem sehrání mezikrajového utkání Gottwaldov 

v. Ostrava bude z rozhodnutí krajské sekce uspořádáno soustředění 

krajských reprezentantů. Soustředění bude uspořádáno 

ve všední den z toho důvodu, že neděle jsou obsazeny 

turnaji. Soustředění mužů bude provedeno ve Vsetíně 3. září 

Milena Krimlová 

16 

Sokol VM v roce 1950 na turnaji v Brně 

17

v 17 hodin. Soustředění žen bude v Rožnově rovněž 3. září. 

Začátek stanoví Rožnov v pozvánkách. Povede ho dr. Kozák. 

Instruktáž mu bude hrazena KVTVS. S pověřením KVTVS zašle 

Rožnov i Vsetín pozvánky všem krajským reprezentantům, 

kteří byli určeni krajskou sekcí. Soustředění bude plakátováno 

jako utkání kraj Gottwaldov A–kraj Gottwaldov B. 

Turnaj mistrovství Valašska žen bude ve Valašském 

Meziříčí uspořádán 5.–6. 9. 1953. 

Turnaj mistrovství Valašska mužů bude ve Vsetíně uspořádán 

20. 9. 1953. 

A ještě pár citací ze zápisu ze 14. října: 

Mezikrajového utkání v odbíjené v Pardubicích se 

zúčastnilo 9 družstev mužů a 6 družstev žen. Hrálo se 

na hřišti u sokolovny na 3 vítězné sety. Výsledky muži: 

s Olomoucí 2:3, Pardubicemi 0:3, Brnem 0:3, umístění 4. 

Výsledky ženy: s Olomoucí 3:0, Pardubicemi 3:0, Brnem 

3:1, umístění 1. Společné umístění mužů i žen na 2. místě. 

Ženy podaly velmi dobrý výkon, muži výkon slabší. 

Návrh trenérské rady na sestavení žebříčku podle letošní 

výkonnosti: Šašinka, Hladký, Vojtěšek, Ráb – Jiskra, Majer, 

Černý, Tomáš, Růžička, Šiška, Horáček, Galetka, Ševčík, 

Hrozek, Fišera. Ženy: 

Matalíková, 

Svozilová, 

Roobová, 

Cabáková, 

Vachůnová, 

Krabicová, 

Příhodová, 

Kulišťáková, 

Buráňová, 

Soudná, 

Demelová, 

Samohýlová, 

Sušilová, 

Ondroušková, 

Vykopalová. 

(Mezi prvními dvanácti hráčkami mělo Valašské Meziříčí 

kompletní šestku!) 

18 

Stanovení žebříčku mužů a žen bude nahlášeno SVTVS, 

ústřední sekci odbíjené. 

Zajištěné mezikrajového utkání s Olomoucí. Ve Valašském 

Meziříčí je vše připraveno. Vyúčtování provede Krabica, kterému 

bude předána záloha. 

Jiskra do příští schůze sestaví tabulku krajského přeboru. 

Tolik zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené. Je velká 

škoda, že se nám podobné materiály nezachovaly i z dalších 

let, naše práce by byla mnohem úplnější. Takhle 

k roku 1953 můžeme připojit už jenom to, že Tatran 

Valašské Meziříčí skončil v přeboru republiky poprvé 

„na bedně“. (Zajímavé je, že v tomto roce se hrálo systémem 

dvoukolově každý s každým, ale pro rok 1954 se to pak 

Sokol VM na turnaji Přeboru ČSR 1951 v Olomouci 

Sokol VM v Olomouci. Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Ludmila 

Krabicová, Věra Stromšíková, Anna Zelenková a Marie Indruchová 

19

ještě jednou vrátilo k turnajovému způsobu.) Z roku 1953 

máme dokonce kompletní tabulku přeboru republiky: 

1. Baník Ostrava 15 3 50:19 15 

2. Dynamo Praha 14 4 47:25 14 

3. Tatran Val. Meziříčí 13 5 48:22 13 

4. Spartak Královo Pole 13 5 41:26 13 

5. Spartak Plzeň 9 9 38:34 9 

6. Slovan Praha SVTVS 7 11 34:38 7 

7. Spartak Praha Sokolovo 7 11 29:42 7 

8. Slavia Praha VŠ 5 13 28:45 5 

9. Jiskra Prostějov 4 14 22:48 4 

10. Slovan Bratislava KÚNZ 3 15 12:50 3 

A ještě jeden úspěch z onoho roku. Regina Matalíková 

jela s reprezentací na Festival mládeže a studentstva 

do Bukurešti a přivezla si domů stříbrnou medaili za druhé 

místo. 

Sportování v oněch letech bylo úplně jiné než dnes. 

Hrálo se venku a na ligové zápasy ve Valašském Meziříčí 

chodilo tisíc i více diváků, kteří hráčky povzbuzovali ze 

všech sil. Také soupeřky sem jezdily rády, protože zdejší 

diváci byli objektivní a prostředí až neuvěřitelně přátelské. 

Po zápasech chodila družstva na společný oběd do restaurace 

v sokolovně nebo do restaurace Přerov, a když se hrálo 

v sobotu i v neděli, chodila si družstva společně večer opékat 

buřty na Štěpánov. To, že v takovém případě spávaly soupeřky 

u našich hráček doma, zní jako nějaké sportovní sci-fi. 

Jestli je něco o volejbalu ve Valašském Meziříčí obecně 

známo, je to fakt, že v letech 1954 a 1958 se hráčky Tatranu 

staly přebornicemi republiky. Očekávali jsme tedy, že o roce 

1954 budeme mít k dispozici nejen hromadu fotografií, ale 

také novinových článků, případně jiných materiálů. Ale neměli 

jsme skoro nic, jenom jednu nepříliš kvalitní fotografii 

hráček. Noviny Jiskra ještě pořád o sportu vlastně vůbec 

nepsaly a pro celostátní deníky bylo nějaké venkovské družstvo 

nezajímavým tématem. Už to vypadalo, že skončíme 

konstatováním, že „hráčky Tatranu Valašské Meziříčí se 

staly v roce 1954 přebornicemi republiky“, když se na nás 

usmálo štěstí v okresním archivu ve Vsetíně. Objevili jsme 

v novinách Pravda tři články o závěrečném turnaji přeboru 

republiky a o tom, co po něm následovalo. A jsou to opravdu 

překvapivé a zajímavé informace, z nichž je zřejmé, že 

jsme titul získali s odřenýma ušima díky Spartaku Královo 

Pole a že se to Pražanům vůbec nelíbilo, a s vyhlášením 

vítě zek nespěchali. Ale to nijak nesnižuje úspěch našich 

hráček, ba právě naopak. 

Sokol VM v roce 1951 v Ostravě–Mariánských Horách. 

Zleva stojící: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Anna Zelenková, 

Růžena Řezníčková a Ludmila Cochlarová, v podřepu: Ludmila 

Krabicová a Marie Indruchová 

20 

Hráčky Sokola VM na mistrovství Prahy 1951. 

Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Marie Koňaříková, Ludmila 

Krabicová, Božena Gigrová (Donutilová) a Regina Matalíková 

21

První článek z 12. září 1954 nazvaný „Přebor republiky 

v odbíjené“ nás seznamuje s prvním dnem, sobotou, závěrečného 

turnaje v Plzni. Turnaje se zúčastnila družstva 

Tatran Baraba Střešovice, Slavoj Praha Odívání, ÚDA 

Praha, Spartak Královo Pole, Tatran Valašské Meziříčí, 

Slovan Ostrava, Slávia Bratislava a Jiskra Liptovský 

Mikuláš. Už názvy některých družstev, včetně pořadatelského 

Slavoje Plzeň Masna, stojí za ohlédnutí, ale věnujme 

se textu článku: 

„V Sokolově a v Plzni pokračovaly v sobotu finálové 

zápasy přeboru republiky mužů a žen v odbíjené. Plzeň: 

Jedním z nejtužších střetnutí bylo utkání Tatranu Valašské 

Meziříčí s Tatranem Baraba s výsledkem 3:1. Také střetnutí 

Tatranu Baraba se Slavojem Praha Odívání, které 

skončilo 3:2 pro Slavoj, mělo velmi zajímavý průběh. 

Ostatní výsledky: Spartak Královo Pole–Slávia Bratislava 3:1, 

Tatran Valašské Meziříčí–Slávia Bratislava 3:0, Slovan Ostrava 

v. Jiskra Liptovský Mikuláš 3:0, ÚDA–Spartak Královo Pole 

3:0. V neděli bude přebor v odbíjené žen dohrán.“ 

Druhý článek, ze dne 14. září 1954, nás seznamuje 

s tím, co se na turnaji odehrávalo v neděli 12. září, a s tím, 

jak to dopadlo, či vlastně nedopadlo: 

„V neděli skončily finálové soutěže o přebor republiky 

v odbíjené až na soutěž žen v Plzni, kde se nedohrálo pro 

déšť jedno utkání. V soutěži žen vede před ukončením závěrečného 

utkání Slavoj Praha Odívání–Spartak Královo 

Pole (zatímní stav 16:14, 11:15, 9:7) Tatran Valašské 

Meziříčí před Slavojem Praha Odívání, oba mají 6 bodů, 

ale Slavoj zápas k dobru. Třetí je ÚDA před Slovanem 

Ostrava. O dokončení přeboru bude rozhodnuto později.“ 

Ve snaze dozvědět se konečný výsledek, listoval jsem 

novinami dál a dál a pořád nic, až jsem se prolistoval 

k Pravdě z 24. září, kde se její redaktor dotěrně vyptával: 

„Kdo je přeborníkem ČSR v odbíjené žen“ 

Ve dnech 9.–12. září se konal na dvorcích Slavoje Plzeň 

Masna přebor republiky v odbíjené žen. Vyrovnanost 

zúčast něných družstev byla příčinou toho, že se o titulu 

přeborníka rozhodovalo až v posledním zápase, ke kterému 

nastoupil Slavoj Praha Odívání a Spartak Královo Pole. 

TJ Tatran v roce 1952. 

Zleva: Ludmila Krabicová, Růžena Cabáková, Regina Matalíková, 

Ema Roobová, Zdenka Samohýlová a Libuše Svozilová 

22 

V roce 1952 v Rožnově. Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová, 

Ema Roobová, Regina Matalíková, Růžena Cabáková, Věra Stromšíková, 

Ludmila Krabicová a Marie Indruchová 

23

Zápas, v němž Slavoj by si v případě vítězství zajistil přebornický 

titul, musel být pro déšť za stavu 1:1 a 9:7 ve třetím 

setu přerušen. Podle rozhodnutí sekce SVTVS měl být 

zápas dohrán v Praze. 

V pondělí 13. září bylo se v utkání pokračovalo na dvorcích 

ÚDA a ženy Spartaku Královo Pole k všeobecnému překvapení 

zvítězily 3:2. Tím se stalo, že přebornický titul v odbíjené 

žen pro rok 1954 získalo družstvo Tatranu Valašské 

Meziříčí lepším poměrem setů při stejném počtu bodů. 

Na shora uvedené skutečnosti by nebylo nic divného. 

Není to totiž poprvé, že některý zápas turnaje musel být 

z povětrnostních důvodů přeložen jinam, než kde probíhala 

celá soutěž, ani to, že favorit klopýtl těsně před cílem. 

Podiv však vzbuzuje, že ústřední sekce odbíjené při 

SVTVS neuznala za vhodné informovat veřejnost o konečném 

pořadí v přeboru republiky. Dokonce sama jednota, 

jejíž oddíl vybojoval přebornický titul, několik dní 

marně sháněla informace o výsledku…“ 

Dál redaktor rozebíral ještě pořadatelské hříchy Slavoje 

Plzeň, ale to pro nás není zajímavé. Důležité je, že se naše 

hráčky staly přebornicemi republiky a dosáhly tím dosud 

stále největšího úspěchu v kolektivním sportu v historii 

města. Kdo mohl tenkrát tušit, že si to za čtyři roky ještě 

jednou zopakují 

24 

LÉTA NA VRCHOLU 

Než se podíváme na události let 1955–1958, vrátil bych 

se ještě ke kratičkému článku otištěnému v novinách 

Jiskra 2. října roku 1954: 

„U příležitosti konání zápasu Morava–Polsko byla meziříčské 

veřejnosti oznámena radostná zpráva. Členka 

Tatranu Valašské Meziříčí Inka Matalíková byla jmenována 

mistrem sportu. Je to již druhý mistr sportu 

ve Valašském Meziříčí a první mistr sportu v republice 

v oddílech odbíjené žen.“ 

Aby byla tato informace úplná, uvádím, že oním prvním 

mistrem sportu ve Valašském Meziříčí byl lehký atlet 

– kladivář Jiří Dadák, trojnásobný československý rekordman, 

držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy 1950 

v Bruselu a na olympijských hrách v Helsinkách 1952 skončil 

na čtvrtém místě. Jména těchto mistrů se shodou okolností 

vyskytují i v dalším článku z Jiskry, který vyšel někdy 

na konci roku 1955. Článek měl titulek „Beseda s reprezentanty 

– mistry sportu ve Valašském Meziříčí“ a tento text: 

„I nejlepší věci na světě musí být propagovány, aby se 

staly nakonec samozřejmostí pro člověka. Je tomu tak 

i s tělesnou výchovou a sportem. Přes všechny úspěchy, 

které tělesná výchova a sport, zvláště v posledních letech 

dosahuje, pořád se u nás více o tělovýchově mluví, než se 

aktivně provádí. 

Ani by člověk nevěřil, že máme také masu, doslovně 

statisíce lidí, kteří se chodí na sport jenom dívat a z tohoto 

titulu hrdě o sobě prohlašují, že jen oni jsou pravými 

sportovci. Přitom bychom se mohli přesvědčit, že 

tito „sportovci“ nepřeskočí ani slaminu, kdyby byli o tento 

výkon požádáni. Ale o to nám teď nejde. Chtěli jsme jen 

uvést malý doklad toho, jak je důležitá otázka propagace 

tělesné výchovy. A beseda s reprezentanty je opravdu dobrou 

formou této propagace a jedinečnou příležitostí, aby 

se uskutečnila touha lidí, a zvláště mládeže, osobně vidět, 

mluvit a dozvědět se mnoho zajímavého přímo u pramene, 

to je od nejlepších a nejpovolanějších představitelů 

tělovýchovy, od mistrů sportu. 

25

Tak tomu bylo na besedě s reprezentanty ve Valašském 

Meziříčí 7. prosince 1955. Každý si mohl přijít na své. Byl 

přítomen mistr sportu v krasojízdě Vaculík, mistr sportu 

v hodu kladivem Dadák, mistryně sportu v odbíjené 

Matalíková, reprezentantka v odbíjené Svozilová, státní 

trenér boxu Vraspír a přítomen byl také bývalý reprezentant 

a vynikající borec ve sportovní gymnastice Pagáč. 

Nejzajímavějším bylo vyprávění našich reprezentantů. 

Mistr sportu Vaculík předvedl pak ukázky vrcholných 

cviků na kole. A sportovní filmy, zařazené do programu 

besedy, byly rovněž přijaty diváky s povděkem. Chybou 

bylo, že sál, kde se beseda konala, nemohl pojmout všechny 

návštěvníky, spousta lidí se do přeplněného sálu nevešla 

a musela odejít.“ 

Pokud jde o volejbal: ženy titul neobhájily a klesly v přeboru 

republiky zpět na třetí místo, na němž byly již v roce 

1953. A z reprezentace vypadla ze zdravotních důvodů 

Libuše Svozilová, takže u největšího úspěchu československého 

ženského volejbalu, u zisku zlatých medailí z mistrovství 

Evropy v Bukurešti byla z meziříčských hráček 

jenom Regina Matalíková, podobně jako na festivalu mládeže 

a studentstva ve Varšavě, odkud si přivezla medaili 

stříbrnou. 

V novinách Jiskra si zřejmě vzali slova o potřebě propagace 

sportu k srdci, proto nejprve zveřejnili výzvu sportovním 

oddílům, aby je o svých aktivitách informovaly, 

a následně zavedli rubriku „Tělovýchova a sport“. V té si 

čtenáři mohli v roce 1956 přečíst: 

„Odbíjená. V rámci oslav 9. května byl uspořádán přebor 

mužů a žen v odbíjené s těmito výsledky: Na prvém 

místě se umístilo družstvo Jiskra Kelč. Na druhém místě 

Spartak Rožnov. Na třetím místě Sokol Lešná. Na 4. Sokol 

Branky A. Na 5. Sokol Branky B. 

O týden později proběhl okresní přebor dorostenců 

a dorostenek. Přeborníkem okresu dorostenců starších se 

stává Tatran Valašské Meziříčí a přeborníkem dorostenek 

starších rovněž Tatran Valašské Meziříčí.“ 

„V sobotu 7. července se ve Valašském Meziříčí hrál zápas 

mezi Tatranem Valašské Meziříčí a Slávií VŠ Praha 

Na MS 1952 v Moskvě. 

Zleva: Štulcová, Lútočková, Svobodová, Cígrová, Svozilová a Valášková 

26 

Při utkání s Prostějovem na hřišti u sokolovny v roce 1953 

27

v odbíjené žen s výsledkem 3:0. V neděli 8. července 

v 10 hodin zápas v odbíjené žen mezi Tatranem Valašské 

Meziříčí a Slavojem Plzeň s výsledkem rovněž 3:0 V úterý 

v 17 hodin se hrálo odložené utkání v přeboru republiky 

odbíjené žen také ve Valašském Meziříčí proti Spartaku 

Královo Pole , které skončilo vítězstvím Tatranu Valašské 

Meziříčí 3:0.“ 

Z uvedeného je zřejmé, že přebor republiky se v roce 

1956 již nehrál turnajovým způsobem, ale družstva se 

navzájem utkávala systémem zápasů doma - venku. To 

Tatranu svědčilo, a tak si v celkovém pořadí polepšil a skončil 

v přeboru republiky na druhém místě. Matalíková se 

Svozilovou hrály i v reprezentačním družstvu a skončily 

s ním na mistrovství světa v Paříži těsně pod stupni vítězů, 

na čtvrtém místě. A mladší dorostenky Tatranu pod vedením 

trenéra Miloše Bortla se staly přebornicemi republiky, 

za což volejbalistky pochválili v Jiskře 21. července 1956: 

„Další vítězství odbíjené žen 

Odbíjená v okrese Valašské Meziříčí se stává právem 

masovým sportem a její úroveň stále roste. Například 

mladší dorostenky Tatranu VM vyhrály v těchto dnech 

přebor ČSR, starší dorostenky a dorostenci téže jednoty 

se umístili na čestném místě v přeboru ČSR. 

Odbíjená se dnes hraje na každém závodě, úřadě a existují 

i uliční družstva a soutěže. Toto zpopularizování odbíjené 

lze přičíst jako zásluhu přeborníku ČSR, družstvu 

žen Tatranu Valašské Meziříčí, které svou vysokou úrovní 

ovlivňuje morálně i prakticky zájem o tento krásný, nanejvýš 

zdravý sport. 

V současné době družstvo žen Tatranu bojuje těžký boj 

o titul přeborníka ČSR, a jak všichni viděli z posledního zápasu 

se Spartakem Královo Pole, družstvo žen Tatranu dosahuje 

a možná i převyšuje úroveň mezinárodní třídy. Jeho 

hra je klasickou ukázkou vyrovnanosti a bojovnosti. I když 

převládá ve hře systém dvojic, družstvo dovede využít 

i moderních prvků, například křížových nahrávek na první 

apod. Dřívější slabiny jsou dnes již takřka odstraněny 

Tatran VM. 

Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová, Ema Roobová, Regina 

Matalíková, Růžena Cabáková, Ludmila Krabicová a Věra Stromšíková 

28 

Československé družstvo na Festivalu mládeže a studentstva 1953 

v Bukurešti. Třetí zleva Regina Matalíková 

29

a zvláště tenisová a estonská podání ovládají téměř všechny 

členky družstva. V celém vedení je cítit péči trenéra 

a vedoucího družstva MUDr. Svozila, který opravdu dovedl 

družstvo k nejvyšší metě. 

Utkání družstva žen Tatranu se stala společenskou událostí 

města a celého okresu Valašské Meziříčí , jak o tom 

svědčí čím dále větší návštěvy diváků a předních zástupců 

politického a hospodářského života. 

Děvčata, stále výš a výš! 

A. Vítek“ 

Na tento článek navazoval o týden později další článek, 

který sice také chválil hráčky, ale kromě toho vyjádřil nespokojenost 

s činností sekce odbíjené SVTVS v Praze: 

„Ještě k odbíjené… 

V posledním čísle Jiskry byl uveřejněn článek s. Vítka 

o rozvoji odbíjené v našem okrese a hlavně o úspěších odbíjenkářů 

Tatranu Valašské Meziříčí: 

„Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí po sobotním vítězství 

nad Tatranem Střešovice 3:0 a nedělním vítězstvím 

nad Spartakem Avia Čakovice rovněž 3:0 si zajistilo velmi 

čestné druhé místo v přeboru republiky odbíjené žen. 

Jak při sobotním, tak i při nedělním utkání jsme všichni 

postrádali dobrou hráčku domácího oddílu Vachůnovou- 

-Šteflovou. Její neúčast byla pociťována hlavně v sobotu. 

Když jsme zjišťovali, proč jmenovaná nehraje, bylo nám řečeno, 

že je na zájezdu s oddílem Slavia VŠ Praha (oddíl, který 

je v přeboru republiky v odbíjené žen na posledním místě) 

v Jugoslávii. To, že Šteflová odjela do Jugoslávie, je správné, 

ale co překvapuje všechny příznivce odbíjené v našem okrese, 

a máme jich opravdu dost, je skutečnost, že oddíl, který 

byl v roce 1954 přeborníkem republiky, v roce 1955 byl v přeboru 

na 3. místě a v roce 1956 skončí na druhém místě v naší 

Na krajské volejbalové škole ve Vsetíně. 

Stojící zleva: Ema Roobová, Libuše Svozilová a Zdenka Samohýlová, 

v podřepu: Ludmila Krabicová, Věra Stromšíková a Růžena Cabáková 

30 

Hráčky TJ Tatran na procházce Plzní v roce 1954. 

Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Zdenka Samohýlová, Karin 

Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková a Ludmila Krabicová 

31

nejvyšší soutěži, ten mezinárodní zápasy nehraje, ale oddíl, 

který se umístil na posledním místě přeboru republiky, jede 

reprezentovat českou odbíjenou do ciziny. 

Máme za to, že SVTVS, sekce odbíjené a ROH, sekce odbíjené, 

nepřihlíží k výkonům oddílů vždy spravedlivě a často 

snad rozhoduje o těchto záležitostech více osobní „já“, než 

smysl pro řádnou a odpovědnou reprezentaci v zahraničí. 

Příznivci odbíjené ve Valašském Meziříčí se proto také 

právem ptají, proč ve Valašském Meziříčí nemůže být sehrán 

nějaký mezinárodní zápas v odbíjené žen. Nebo nám 

má stačit to, že v roce 1954 u nás byl sehrán mezinárodní 

zápas ČSR–Polsko Nebo se SVTVS domnívá, že by 

nebyl navštíven Vždyť zápas ČSR–Polsko tehdy zhlédlo 

2.500 platících diváků. 

Jen ať se soudruzi ze SVTVS, sekce odbíjené, a ROH, sekce 

odbíjené, informují u vedoucích oddílů, kteří do Valašského 

Meziříčí přijíždějí, jaká je u nás návštěvnost. Nebo snad 

výko nnost oddílu Tatran Valašské Meziříčí není stálá 

Mnohdy člověk opravdu neví, kdo a jak rozdělování mezinárodních 

zápasů provádí. Nebo šlo o zmýlenou Mýlit 

se je sice lidské, ale odstraňovat nedostatky je povinností 

nás všech. 

Jindřich Janíček, místopředseda OVTVS“ 

O roce 1957 toho lze z dostupných písemností vyčíst 

poměrně málo. V novinách Jiskra například to, že aktivity 

volejbalového oddílu se opět rozrostly a na 16. březen 

oddíl zval své příznivce k prvnímu sportovnímu večírku 

ve své historii. (Jak asi dopadl a kolik dalších se ještě konalo) 

Také tam bylo napsáno, že se hráčky oddílu Tatran 

zúčastnily 24. března mezikrajového utkání žen a dorostenek 

a v obou kategoriích zvítězily nad krajem Ostrava 3:2. 

Mnohem zajímavější je zpráva sekce odbíjené OV ČSTV 

ve Valašském Meziříčí, z níž uvádíme: 

„Odbíjená je jedním z nejmasovějších sportů u nás 

vůbec a její kvality nejlépe dokazují výsledky, dosažené 

na mistrovství světa v Paříži. 

Situace v našem okrese však není uspokojivá. Vždyť 

v soutěžích přesahujících rámec okresu je zastoupen pouze 

velmi malý počet družstev našeho okresu. V přeboru ČSR 

Muži Tesly, přeborníci okresu i kraje v roce 1955. 

Stojící zleva: Václav Holčák, Ludvík Baroš a Vratislav Řezníček, v podřepu: 

Břetislav Orság, Jiří Sekera a Miroslav Střítezský 

32 

Nástup družstev při Velké ceně Brna v roce 1955 

33

družstev žen Tatran Valašské Meziříčí a v celostátní soutěži 

družstvo Spartaku Rožnov pod Radhoštěm. Ještě horší 

situace je v odbíjené mužů, kde pouze družstvo Tatranu 

Valašské Meziříčí je účastníkem přeboru kraje a družstvo 

Spartaku Rožnov pod Radhoštěm krajské soutěže. 

Aby se tato neutěšená situace zlepšila, je zapotřebí 

mimo jiné zkvalitnit soutěže v rámci okresu. Je nutno 

podotknout, že odbíjená je sportem, který vyžaduje jen 

minimální finanční náklady a počet hráčů je malý. 

Z toho důvodu je nutné, aby tělovýchovné jednoty podaly 

závazné přihlášky svých družstev a umožnily jim jednak 

přípravu a jednak účast v přeboru okresu. 

O způsobu provedení okresního přeboru dohodnou se 

zástupci přihlášených družstev na schůzi, kde bude současně 

provedeno rozlosování. Soutěž dlouhodobá vyžaduje 

si větších finančních i časových obětí, kdežto způsob 

turnajový nezaručuje pak celoroční aktivitu oddílu. 

1. Přebor okresu Valašské Meziříčí na rok 1957 bude hrán 

v kategoriích: Dorostenky, dorostenci, ženy a muži. 

2. Pro nedostatek rozhodčích v kraji bude uspořádán krajskou 

sekcí kurs pro rozhodčí, který bude trvat jeden 

a půl dne a bude se konat pravděpodobně v krajském 

tělovýchovném středisku ve Slavičíně. 

3. Pro zmasovění a zkvalitnění odbíjené je zapotřebí odborného 

vedení družstva. Za tím účelem uspořádá krajská 

sekce, podle svého pracovního plánu, kurs trenérů.“ 

A ještě zpráva, jak to všechno dopadlo: 

„Zhodnocení činnosti za letní období. 

V letním období 1957 byly konány 4 schůze sekce za účasti 

průměrně 50 % členů a jejich programem bylo v prvé řadě zajistit 

řádné přebory okresu pro rok 1957 ve všech kategoriích. 

První akcí byl přebor dorostenců a dorostenek, jehož 

uspořádáním byl pověřen oddíl odbíjené Tatranu Valašské 

Meziříčí. Přebor se konal dne 18. 5. 1957 za účasti 6 družstev 

dorostenců a 6 družstev dorostenek. 

Přeborníky okresu v jednotlivých kategoriích se stala 

družstva: 

Starší dorostenci Jiskra Kelč 

Mladší dorostenci nebyl vyhlášen, zúčastnila se 

jen 2 družstva 

Starší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí 

Mladší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí 

Družstvo starších dorostenců sehrálo krajský přebor, 

ale dále nepostoupilo. 

Družstvo mladších dorostenek se probojovalo do oblastního 

přeboru, a také dále nepostoupilo. 

Družstvo starších dorostenek se probojovalo do přeboru 

republiky a skončilo na třetím místě. 

Dne 21. 5. 1957 byl uspořádán na hřišti Tatranu Valašské 

Meziříčí přebor okresu žákovských družstev. Tato akce, 

Pohled na jedno z utkání Velké ceny Brna 

34 

S malým Jindrou Roobem. Nahoře hráčky Slavoje Praha, dole zleva: 

Ludmila Krabicová, Zdenka Samohýlová, Regina Matalíková, Věra 

Stromšíková, Růžena Cabáková a Ema Roobová 

35

ojedinělá v celé republice, byla uskutečněna z iniciativy 

Miloše Bortla a bylo by vhodné, aby se konala pravidelně. 

Vítězem soutěže chlapců se stalo družstvo osmiletky Kelč, 

vítězem soutěže děvčat družstvo osmiletky Valašské Meziříčí. 

Ve dnech 4. a 11. 8. 1957 se konal okresní přebor mužů. 

Propagaci odbíjené a okresního přeboru byla věnována 

velká péče, ale výsledek byl poměrně slabý. Přeboru 

se zúčastnila pouze 4 družstva. Po dohodě s vedoucími 

družstev byl zvolen dvoukolový turnajový způsob. První 

kolo zajistil oddíl Tatranu Valašské Meziříčí a druhé oddíl 

Jiskry Kelč. Přeborníkem se stalo družstvo Jiskry Kelč 

a 22. 9. 1957 se zúčastní kvalifikačního turnaje o postup 

do krajské soutěže. 

Přebor okresu žen se nekonal, protože se nepřihlásilo 

žádné družstvo.“ 

Podle zprávy se v rámci okresu ženy moc nevyznamenaly. 

Ale to se netýkalo našich. Družstvo Tatranu Valašské 

Meziříčí si zopakovalo druhé místo v přeboru republiky 

a hráčky Matalíková a Svozilová reprezentovaly republiku 

na Festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, odkud si 

přivezly stříbrné medaile. 

Z roku 1958 se zachovalo poměrně dost fotografií i tiskových 

materiálů. Uvedeme tedy nejprve všechno, co 

v onom roce napsaly o volejbalu noviny Jiskra. První, dílčí 

zpráva pochází ze 17. května 1958: 

Mistryně Evropy na Ruzyňském letišti po návratu z Bukurešti v roce 

1955. První zleva Regina Matalíková 

36 

„Tatran Valašské Meziříčí, ženy, sehrál v sobotu mistrovský 

zápas o přebor republiky se Slavojem Plzeň, ve kterém hladce 

zvítězil 3:0, rovněž v nedělním utkání se Spartakem Plzeň zvítězil 

3:0. Zvláště úroveň nedělního utkání byla ze strany hostů velmi 

slabá. Dne 24. a 25. května utkají se ženy Tatranu Valašské 

Meziříčí se Slávií Bratislava a Spartakem Královo Pole. 

Okresní sekce odbíjené připravuje okresní přebor odbíjené 

mužů za účasti družstev Stříteže, Lešné, Rožnova, 

Vidče, Vigantic, Loučky a dalších přihlášených družstev. 

V pátek 23. května v 16 hodin bude sehrán meziokresní 

zápas odbíjené mužů s okresem Prostějov. Družstvo 

okresu Valašské Meziříčí bude složeno z hráčů Tatranu 

Valašské Meziříčí a Kelče.“ 

Další zpráva je ze 24. května a jsou v ní zveřejněny výsledky 

okresního přeboru dorostu. Ten se hrál na hřišti 

Tatranu Valašské Meziříčí turnajovým způsobem každý 

s každým na dva vítězné sety. Dopadlo to takto: 

Starší dorostenky: 

Spartak Valašské Meziříčí 

VHŠ Valašské Meziříčí 

Jedenáctiletka Rožnov 

Mladší dorostenky: 



Starší dorostenci: 

VPŠE Rožnov 

Sokol Kelč 


Mladší dorostenci: 

Jedenáctiletka Rožnov 

Jedenáctiletka Valašské Meziříčí B 

ÚŠVD Valašské Meziříčí 


ZUŠ sklárny Valašské Meziříčí 

Jedenáctiletka Valašské Meziříčí A 

Osmiletka Kelč“ 

Již téměř na konci našeho pátrání ve zlatých letech padesátých 

jsme objevili rozhovor s Vladimírem Svozilem 

v polovině ligové soutěže roku 1958. 

37

„Jen tak dále! 

Minulou sobotu a neděli byla zahájena druhá polovina 

přeboru ČSR v odbíjené žen. Vedoucí družstvo – ženy 

Tatranu Valašské Meziříčí - v obou utkáních zvítězilo bez 

ztráty setu a tak si stále udržuje vedoucí místo v nejvyšší 

soutěži. Požádali jsme proto trenéra MUDr. Vladimíra 

Svozila, aby nám odpověděl na několik otázek a seznámil 

tak čtenáře blíže s úspěchy družstva odbíjené žen. 

Čemu vděčí družstvo odbíjené za své úspěchy 

Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí začalo hrát odbíjenou 

v roce 1950. Už rok na to hrálo ve finále přeboru 

ČSR. V roce 1952 byly jeho tři hráčky pověřeny reprezentací 

ČSR na mistrovství světa v Moskvě. V roce 1954 si naše 

odbíjenkářky vybojovaly titul přeborníka ČSR, v roce 1955 

vyhrály v soutěži na I. celostátní spartakiádě v Praze. V roce 

1956 byly dvě hráčky zařazeny do družstva ČSR, které nás 

reprezentovalo na mistrovství světa v Paříži. Celkem bylo 

družstvo žen na přeboru ČSR jedenkrát na prvním, třikrát 

na druhém, dvakrát na třetím a jedenkrát na šestém místě. 

Za své úspěchy vděčí systematickému tréninku, kterému 

se hráčky věnují opravdově, ne jen formálně. V družstvu 

je vypěstován pocit odpovědnosti ke kolektivu. Hráčka, 

která pravidelně netrénuje a neřídí se pokyny trenéra, automaticky 

z družstva odchází. 

Výsledkem takové přípravy je minimální úrazovost a nemocnost 

hráček, družstvo má stálou formu a jeho hra 

vzestupnou křivku po stránce technické i taktické. Dnes 

hraje různými systémy útočné i obranné hry, což je u ženského 

družstva dost obtížné. 

Jaké má podmínky na přípravu 

Poněvadž odbíjenkářky řádně plní své povinnosti vůči 

jednotě, tak například celé družstvo cvičilo na okresní, 

krajské i I. celostátní spartakiádě, jednota je plně podporuje. 

A protože se snaží podat vždy nejlepší výkon, podporuje 

je svou návštěvou také veřejnost. Ve Valašském 

Meziříčí jsou největší návštěvy na odbíjené žen. 

Co generační problém 

Ten v našem družstvu neexistuje. Ve sportu uznáváme 

jen výkon, ne křestní list. V družstvu hrají hráčky podle 

toho, jek trénují a plní své povinnosti v oddílu a jednotě. 

Základem družstva jsou tři hráčky – Matalíková, Svozilová 

a Roobová, které hrají od jeho vzniku. Jsou oporou družstva 

jak výkonem, tak poctivostí v tréninku i odpovědností 

ke kolektivu. Jsou dobrým příkladem mladším spoluhráčkám. 

Výsledkem toho všeho je ustálený výkon družstva 

a jeho dlouholeté přední místo v ženské odbíjené. 

Tatran VM v Praze při utkání se Slavojem 

38 

Na Prvního máje 1956 v Zámeckém parku 

39

Připojené fotografie první šestky jsou nereprodukovatelné, 

tak alespoň slovně: Regina Matalíková – mistryně sportu 

a repre zentantka ČSR, Ema Roobová, – reprezentantka ČSR, 

Libuše Svozilová – reprezentantka ČSR, Olga Grambličková 

– reprezentantka ČSR, Jarmila Bartlová – krajská reprezentantka, 

a Věra Stromšíková – krajská reprezentantka. 

Článek Jiskry z 9. srpna přepisujeme kompletní, včetně 

závěrečné tabulky: 

„Naše odbíjenkářky mistry ČSR 

Jedinečného sportovního úspěchu dosáhla odbíjená 

TJ Tatran Valašské Meziříčí, neboť v tomto roce má dva 

přeborníky ČSR v odbíjené: mladší dorostenky a družstvo 

žen. 

V sobotu naše děvčata vyhrála v Bratislavě nad Slávií 

Bratislava 3:1, v neděli porazil Spartak Královo Pole rovněž 

3:1 a tím s převahou jak bodově tak i podstatně lepším 

setovým rozdílem získala titul přeborníka ČSR v odbíjené 

žen pro rok 1958. Tento nejvyšší titul získaly naše 

ženy zaslouženě, neboť od prvního kola ligy byly stále 

v čele tabulky. V družstvu hrají tyto hráčky: mistryně sportu 

Ina Matalíková, Ema Roobová, Liba Svozilová, Olga 

Grambličková, Jarka Bártlová, Věra Stromšíková, Eva 

Palacká a Slávka Trčková. Blahopřejeme oddílu odbíjené 

Tatran Valašské Meziříčí za vzornou reprezentaci Valašska! 

Tabulka I. ligy žen 1958: 

Tatran V.Meziříčí 18 16 2 52:18 16 

Slavoj Praha 18 15 3 50:23 15 

Slavoj Plzeň 18 12 6 42:34 12 

Dynamo Pha 18 10 8 39:32 10 

Spartak Kr. Pole 18 9 9 38:37 9 

Slavia VŠ Bratislava 18 8 10 34:38 8 

Slavia VŠ Praha 18 8 10 31:36 8 

Tatran Střešovice 18 7 11 34:40 7 

Spartak Stalingrad 18 5 13 28:44 5 

Spartak Plzeň 18 0 18 8:54 0 

Na základě informací od pamětnic uvádím, že zatím 

nikde neuváděným trenérem této meziříčské party mladších 

dorostenek při tomto jejich triumfu byl Josef Žabčík. 

Kromě zpráv z Jiskry máme ještě závěrečnou hodnotící 

zprávu sekce odbíjené OV ČSTV, zabývající se volejbalem 

poněkud obšírněji. A i když sekce dle vlastního hodnocení 

nepracovala zrovna nejlépe, buďme jí vděčni alespoň 

za tuto zprávu, která nám možná trochu pomůže pochopit 

ústup ze slávy, který přišel v následujících letech: 

„Zpráva o činnosti sekce odbíjené při OV ČSTV 

ve Valašském Meziříčí v roce 1958 

Přes veškeré úsilí nebylo možné ustavit sekci té kvality, 

aby se zhostila s úspěchem všech úkolů na ni kladených. 

V její činnosti bylo často hodně improvizace, což kvalitě 

práce nikterak nepřidalo. Akce byly zajišťovány živelně 

Karin Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková, Zdenka 

Samohýlová, Jindřiška Kostelníková, Regina Matalíková a syn 

Jindřišky Kája u sokolovny 

40 

Návrat volejbalové reprezentace z Mistrovství světa 1956 v Paříži 

41

a jen několika členy. Od jednotlivých členů nebyla žádná 

samostatná práce a z toho titulu nepociťovali žádnou 

odpovědnost. Tento nedostatek je nutné odstranit doplněním 

sekce nadšenými a spolehlivými funkcionáři. I přes 

tyto nedostatky bylo však dosaženo několika pěkných 

úspěchů. Úspěchy tyto týkají se však více špičkových výkonů 

některých družstev na úkor masové základny odbíjené 

na okrese.“ 

Situace v odbíjené v okrese Valašské Meziříčí v roce 

1958 vypadala asi takto: 

Ženy: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí stalo se přeborníkem 

ČSR na rok 1958. Družstvo Spartaku Rožnov 

pod Radhoštěm skončilo v celostátní soutěži skupiny B 

na 6. místě. Okres Valašské Meziříčí, jako jediný v republice, 

má družstvo z okresního města v přeboru a navíc má 

další družstvo v celostátní soutěži. Zdánlivě je tato bilance 

velmi úspěšná. Je však nutno vidět, že tato dvě družstva 

jsou jediná, která v okrese odbíjenou hrají. 

Muži: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí skončilo 

v přeboru kraje na 5. místě. Družstvo Jiskry Kelč vyhrálo 

svou skupinu krajské soutěže a zajistilo si postup 

do krajského přeboru. Okresního přeboru se zúčastnila 

4 družstva a přeborníkem okresu pro rok 1958 se stalo 

družstvo Sokola Střítež. Vzdalo se však nároku na postup. 

Sekci je známo, že odbíjená se hraje v Rožnově a na mnoha 

vesnicích našeho okresu, ale přes veškeré úsilí sekce 

se tato družstva oficiálního přeboru okresu nezúčastňují. 

Důvodem jejich neúčasti je to, že většina hráčů hraje 

kopa nou, nebo provozuje závodně jiný sport, kterému 

dává přednost. Úkolem sekce je v roce 1959 zpopularizovat 

odbíjenou natolik, aby se připojila i družstva, která 

dosud stála stranou. Lepší bude hrát přebor okresu jako 

dlouhodobou soutěž, která by se případně hrála i ve všední 

dny. 

Dorostenky starší: V dorostenecké odbíjené není situace 

také dobrá. Přeboru okresu zúčastnila se u starších 

dorostenek pouze 3 družstva. Přeborníkem stalo se družstvo 

Spartaku Valašské Meziříčí. V přeboru kraje skončilo 

ale na druhém místě a nezajistilo si postup do další kvalifikace. 

Úkolem okresní sekce je situaci v dorostenecké 

odbíjené zlepšit a rozšířit hráčskou základnu. 

Dorostenky mladší: Přeboru okresu účastnila se 3. družstva. 

Přeborníkem pro rok 1958 se stalo družstvo Tatranu Valašské 

Meziříčí, které si pak vítězstvím v krajském přeboru a v oblastní 

kvalifikaci zajistilo účast v přeboru republiky. Družstvo při 

dobrém vedení nezklamalo ani v nejtěžší konkurenci a vybojovalo 

si hrdý titul přeborníka republiky na rok 1958. 

Dorostenci starší: Přeboru okresu se zúčastnila se 

3 družstva a přeborníkem okresu se stalo družstvo PŠ 

Hráčky Tesly, dorostenecké přebornice republiky. Stojící třetí zleva 

Vlasta Břízová, čtvrtá Jarmila Bártlová a poslední Ludmila 

Brhelová, v podřepu první Alena Halbichová a druhý Miloš Bortel 

42 

Reprezentantky před zápasem s Rumunkami na zimním stadionu 

Na Štvanici v roce 1956 

43

Rožnov pod Radhoštěm. V přeboru kraje však již toto 

družstvo neobstálo. 

Dorostenci mladší: Přebor okresu byl obeslán 7 družstvy 

a přeborníkem se stalo družstvo jedenáctiletky Rožnov pod 

Radhoštěm. Ani toto družstvo však dále nepostoupilo. 

Kromě toho byl uspořádán přebor Valašského Meziříčí 

žáků a žaček. Pro malé pochopení škol však byl obeslán 

pouze 3 družstvy žákyň a 4 družstvy žáků. 

Všechny tyto akce zajistil po technické stránce vzorně 

oddíl Tatranu Valašské Meziříčí. Přičiněním Tatranu 

Valašské Meziříčí a Spartaku Rožnov vidělo obecenstvo 

našeho okresu vrcholnou odbíjenou žen při soustředění 

reprezentantek před mistrovstvím Evropy. Tři hráčky 

našeho okresu, Matalíková Regina a Svozilová Lubuše 

z Tatranu Valašské Meziříčí a Šteflová Božena ze Spartaku 

Rožnov, byly členkami reprezentačního družstva ČSR 

na mistrovství Evropy v Praze a pomohly vydatně našemu 

reprezentačnímu družstvu ke druhému místu, což v současné 

situaci v mezinárodním fóru znamená velký úspěch. 

Ze zahraničních družstev byly hostem Tatranu Valašské 

Meziříčí odbíjenkářky z Jugoslávie, družstvo Mladost Záhřeb. 

Hráčky Tatranu, doplněné Šteflovou ze Spartaku Rožnov pod 

Radhoštěm, vzorně reprezentovaly naší odbíjenou v Polsku. 

V roce 1959 uvidí odbíjenkářské obecenstvo našeho okresu 

družstvo polské ligy Gdaňsk na našich hřištích. 

Nedostatečnou práci věnovala sekce v roce 1958 trenérům 

venkovských družstev a náboru do řad rozhodčích. 

Tento úkol je nutno řešit formou jarních a podzimních 

srazů cvičitelů, aby i na tomto poli byla zjednána náprava 

a bylo učiněno vše pro rozšíření odbíjené na našem okrese, 

která zásluhou žen a mladších dorostenek má v celostátním 

měřítku velmi dobré jméno.“ 

A ještě kousek odstavce z článku Tituly mistrů v odbíjené 

jsou v dobrých rukou: 

„Ligu žen tentokrát vyhrál Tatran Valašské Meziříčí. Ještě 

po loňském ročníku ligy se často tomuto oddílu vytýkalo, že 

jeho pojetí hry je zastaralé, ať již jde o kvalitu podání, či koncepci 

útoku apod. Tatran se nepopiratelně zlepšil, ovšem vedle 

toho přece jen rozhodla vyrovnanost i zkušenost celého kolektivu. 

Pražský Slavoj vyšel tentokrát z tohoto souboje poražen…“ 

V roce 1958 došlo k sloučení TJ Tatran a TJ Spartak, 

proto zde uvádím článek z novin Jiskra z 29. listopadu: 

„22. listopad 1958 byl pro tělovýchovu ve Valašském 

Meziříčí důležitým mezníkem. Dosud byly ve Valašském 

Meziříčí dvě tělovýchovné jednoty: Spartak a Tatran. Tyto 

jednoty svolaly na den 22. listopadu 1958 konference, aby 

delegáti na těchto konferencích zhodnotili dosavadní činnost 

a zaujali stanovisko k návrhu sloučení obou jednot 

v jednu jednotu, která ponese název TJ Valašské Meziříčí 

a bude mít ve svém znaku znak města. Tento návrh byl 

na obou konferencích jednomyslně přijat. 

Československé reprezentantky v roce 1956 v Polsku. V podřepu první 

zprava Regina Matalíková. 

44 

Tatran VM na hřišti Slavoje Praha na Smetance 

45

Po skončení těchto konferencí se sešli při stoprocentní 

účasti delegáti na slavnostní ustavující schůzi, na které 

zase jednomyslně odhlasovali sloučení obou tělovýchovných 

jednot a zvolili si nový výbor TJ Valašské Meziříčí. 

Nový výbor jednoty se skládá vesměs ze zkušených tělovýchovných 

pracovníků. Do čela jednoty si zvolili dosavadního 

předsedu Tatranu, dlouholetého a obětavého 

pracovníka v tělovýchově Čeňka Maška. Další členové 

výboru jsou: místopředseda Karel Korabečný, jednatel 

JUDr. Jaromír Nejedlý, hospodář Vojtěch Hemzal, zapisovatelka 

Marie Hamanová, pokladnice Olga Joklová, vedoucí 

sportů Rudolf Liberda, náčelnice Zdena Fabiánová, 

náčelník Rudolf Zbořil a ještě dalších 15 členů výboru 

s různými funkcemi a 5 členů revizní komise. Všichni byli 

zvoleni jednomyslně, což svědčí o dobré připravenosti 

na tento velmi důležitý krok do budoucnosti tělovýchovy. 

Nová tělovýchovná jednota v současné době zaměří své 

úsilí na řádné zajištění II. celostátní spartakiády. Celá veřejnost 

věří, že sloučení obou jednot prospěje rozvoji tělovýchovy 

a sportu v okresním městě, zlepší výkony všech 

druhů sportu a že vychová aktivní sportovce a cvičitele, 

zejména mezi mládeží.“ 

Shrnuto a podtrženo: rok 1958 byl rokem největších 

úspěchů ženského volejbalu v historii města, neboť družstvo 

žen i družstvo mladších dorostenek získalo titul přeborníků 

republiky a hráčky Tatranu Valašské Meziříčí 

Regina Matalíková a Libuše Svozilová dovezly z mistrovství 

Evropy v Praze stříbrné medaile. (A pokud jde 

o okres, tak tutéž medaili si přivezla z Prahy i jejich kamarádka 

z Rožnova Božena Šteflová.) V dalších letech, již ne 

pod názvem Tatran Valašské Meziříčí, ale Tělovýchovná 

jednota Valašské Meziříčí, měly úspěchy pokračovat. Ale 

nepokračovaly a netrvalo to ani příliš dlouho. 

Na domácím hřišti. Zleva Regina Matalíková, Libuše Svozilová, Olga 

Gramblíčková, Ema Roobová, Eva Palacká, Jarmila Bártlová a Věra 

Stromšíková 

Před turnajem o Velkou cenu Prahy v roce 1957. Zleva: Regina Matalíková, 

Ema Roobová, Libuše Svozilová, Olga Grambličková, Jarmila 

Bártlová a Věra Stromšíková 

46 

47

ÚSTUP ZE SLÁVY 

V roce 1959 se sekce odbíjené Okresního výboru ČSTV 

pustila s vervou do úkolů, které si zadala ve Zprávě o činnosti 

sekce odbíjené při OV ČSTV ve Valašském Meziříčí 

v roce 1958 a 13. dubna vydala tuto Zprávu č. 1.: 

„1. Úkolem sekce odbíjené v roce 1959 je povznést úroveň 

odbíjené v našem okrese se zaměřením na všechny 

kategorie. Jedním z nejspolehlivějších prostředků je dobře 

organizovaná, dlouhodobá, regulérní soutěž dospělých, 

dále péče o mládež. 

2. Okresní přebor mužů v roce 1959 

Aby se do přeboru okresu mohla zapojit i družstva, jejichž 

hráči provádí aktivně i jiný druh sportu, bude hrán 

letošní ročník ve všední dny. Hracím dnem je stanovena 

středa. Aby byla družstva včas připravena, předkládáme 

několik předběžných připomínek: 

Přebor započne 20. 5. 1959 

Hrací den bude středa 

Hráno bude systémem každý s každým, dlouhodobě 

Startovat se bude dle soupisky potvrzené OV ČSTV, doložené 

členským průkazem 

Závazné přihlášky zašlou družstva do 10. 5. na OV 

ČSTV 

Bližší pokyny budou vydány v rozpise přeboru 

3. Spartakiádní turnaj odbíjené 

První kolo spartakiádního turnaje se bude hrát do 

5. 5. 1959 a mohou se ho zúčastnit družstva neorganizovaná 

i organizovaná, ale nejvýše účastníci okresního přeboru. 

Do 30. 4. 1959 se budou hrát předkola v Rožnově 

a ve Valašském Meziříčí. Organizací předkol byli pověřeni 

členové sekce Zima (Rožnov) a Bortel (Valašské 

Meziříčí). Přihlášky družstev kromě těch, které budou 

hrát předkola, zašlete do 5. 5. 1959 na OV ČSTV. Vítěz 

prvního kola postupuje do druhého kola, v němž budou 

startovat družstva zařazená do krajského přeboru a soutěže 

a vítězové jednotlivých okresů (vítězové 1. kola). Bližší 

pokyny budou vydány jako rozpis spartakiádního turnaje. 

4. V rámci „Týdne sportu“ před okresní spartakiádou 

se bude hrát meziokresní utkání dne 9. června 1959 

v 15 hodin. 

Dorostenky Valašské Meziříčí : Kroměříž 

Dorostenci Valašské Meziříčí : Vsetín 

Muži Valašské Meziříčí: Hranice 

5. Soutěže dorostu budou rozepsány ihned, jakmile 

krajská sekce určí systém soutěže v kraji. V letošním roce 

bude 16. května v rámci Pionýrského festivalu v Rožnově 

uspořádán okresní přebor žactva. Propozice vypracuje 

a rozešle Bortel. 

Jedno z utkání turnaje 

48 

S pohárem vítězek Velké ceny. 

Zleva vzadu: Ema Roobová, Libuše Svozilová, Vladimír Svozil, Zdenka 

Samohýlová a Dana Schälerová-Potáčová, 

vpředu: Jarmila Bártlová, Regina Matalíková a Věra Stromšíková 

49

6. V sobotu 18. 4. 1959 se bude hrát ve Valašské Bystřici propagační 

trojutkání mužů Sokol Valašská Bystřice–TJ Valašské 

Meziříčí–Dukla Valašské Meziříčí. 

Potáč Jiří, předseda sekce“ 

Noviny Jiskra ve svých zprávách 18. dubna zvaly na domácí 

zápasy družstva žen. Rozpis byl tento: 25. dubna 

s Dynamem Praha, 26. dubna se Střešovicemi, 16. května 

se Slavojem Plzeň, 17. května se Slavojem Praha a 7. června 

s Tatranem Ostrava. A 25. dubna přidaly další informace 

z volejbalu: 

„Ženy TJ Valašské Meziříčí nastoupí v sobotu 25. dubna 

proti Dynamu Praha. Dynamo je posíleno Špelinovou, reprezentantkou 

ze Slávie VŠ Praha. Je to téměř kompletní 

bývalá ÚDA Praha, dvojnásobný přeborník republiky, hraje 

za ně mistryně sportu Paclíková-Štulcová, Špelinová, 

Vacková, Šormová a Svobodová, tedy pět reprezentantek. 

Trenérem je bývalý reprezentant a trenér ÚDA Praha 

Václav Raban. 

V neděli 25. dubna uvidíme na našem hřišti družstvo 

Tatranu Střešovice, za které hrají: dlouholetá reprezentantka, 

mistryně sportu Matthauserová, Dostálová, Zemanová 

a jedna z našich nejlepších reprezentantek Kyselková. 

Trénuje je trenér národního družstva žen Antonín Kyndr. 

Předzápasy sehrají naše dorostenky. 

Okresní přebor mužů v roce 1959 začne 20. května. 

Závazné přihlášky družstev přijímá OV ČSTV do 15. května 

1959. 

První kolo spartakiádního turnaje odbíjené se bude hrát 

do 15. května. Mohou se ho zúčastnit i družstva neorganizovaná, 

avšak jen ta, která se zúčastní okresního přeboru. 

Přihlášky družstev zašlete do 5. května na OV ČSTV.“ 

Posuňme se až do 6. června, kdy noviny Jiskra zvaly čtenáře 

na mezinárodní utkání družstev TJ Valašské Meziříčí 

s reprezentačními družstvy polského města Gdaňsk. 

Utkání bylo hráno hned několik. V pondělí 8. června hráli 

muži a v úterý 9. a ve čtvrtek 11. června hrály ženy. 

Pak byla ještě 4. července v Jiskře zpráva o vítězství 

mladších a starších dorostenek TJ Valašské Meziříčí 

v krajských přeborech ve dnech 27. a 28. června a o jejich 

účasti na turnaji ve Vrahovicích u Prostějova, odkud 

Před Národním muzeem 

50 

Holky daly řeč a trenér jen naslouchá 

51

se bojovaly do finále přeboru ČSR. Starší dorostenky tam 

obsadily třetí místo a nepostoupily, mladší dorostenky 

vyhrály a čekalo je finále na hřišti TJ Valašské Meziříčí 

ve dnech 3.–5. července. Tam také vyhrály a zprávu Jiskry 

o jejich vítězství uvádíme celou: 

„Mladší dorostenky přebornicemi ČSR 

Našim děvčatům se podařilo již druhý rok za sebou získat 

nejvyšší titul – titul přeborníka ČSR v odbíjené, což 

se podaří ve sportu jen velmi vzácně. Podle zhodnocení 

členů Ústřední sekce, zasloužilého trenéra, mistra sportu 

Václava Matiáška a trenéra národního B družstva žen 

Oldy Venhače, je výkon obou prvních družstev, našich 

děvčat a dorostenek Lokomotivy Děčín, rovnocenný výkonu 

nejlepších družstev starších dorostenek. Rozhodující 

zápas mezi TJ Valašské Meziříčí a Lokomotivou Děčín 

předčil svou dramatičností a hlavně bojovností většinu zápasů 

naší nejvyšší soutěže, přeboru republiky žen. Budouli 

naše děvčata postupovat se stejným zápalem a chutí 

k dalšímu tréninku, mohou se stát novými mladými oporami 

našeho přebornického družstva. Čtyři hráčky byly 

vybrány do reprezentačního družstva dorostenek. 

Základní šestka nového přeborníka: Hrabovská, 

Zajícová, Jasoňková, Varhaníčková, Kozáková, Svozilová 

ml., střídaly Blažkeová, Huberová, Zimmerová, Žilinská 

a Samohýlová, trenérem je Jiří Potáč, který má velkou zásluhu 

na úspěchu tohoto kolektivu. Jako odměnu dostala 

děvčata od mateřské jednoty hrazený pobyt na turistické 

základně v Lazech. 

Přeboru se zúčastnilo 8 nejlepších družstev republiky, 

přes nepříznivé počasí se hrálo za naprosto regulérních 

podmínek a za velké účasti našich pracujících, kteří měli 

velkou radost z úspěchu našich děvčat.“ 

Ale ne všechno se dařilo, proto se v Jiskře 5. září objevila 

zprávička, která byla v jasném rozporu se Zprávou 

č. 1, podle níž se měl okresní přebor hrát průběžně už 

od května a možná už být i ukončen: 

„Ve středu 9. září na hřišti u sokolovny ve Valašském 

Meziříčí bude zahájen okresní přebor mužů v odbíjené 

na rok 1959. Účast na přeboru přislíbila tato družstva: 

Střítež, Valašská Bystřice, Jarcová, Lešná, Branky, 

TJ Valašské Meziříčí B, Dukla Valašské Meziříčí, Zubří, 

Kelč, Rožnov B a další. 

Dorostenci a dorostenky sehrají soutěž o Československý 

pohár v odbíjené pro rok 1959. Soutěž zahájí dorostenky 

ve středu 16. září a dorostenci ve čtvrtek 17. září. Bude se 

hrát turnajovým způsobem na dva vítězné sety. Vítězné 

družstvo získá titul okresního vítěze Československého 

poháru v odbíjené a postupuje do 1. kola v kraji.“ 

Pokud jde o TJ Valašské Meziříčí, obhájení titulu přebornic 

republiky v kategorii mladších dorostenek bylo 

I po zápase je o čem si povídat 

52 

A zase na domácím hřišti. Zleva: Božena Šteflová – Vachníková, Olga 

Gramblíčková, Libuše Svozilová, Alena Demelová, Dana Jasoňková, 

Regina Matalíková, Jiřina Ondrušáková a Ivana Varhaníčková 

53

skvělým úspěchem. Ani třetí místo družstva žen nebylo 

špatné, takže by jen málokdo uvěřil tomu, že skončil poslední 

skutečně úspěšný rok meziříčských volejbalistek. 

A to ještě Matalíková a Svozilová s reprezentačním družstvem 

žen absolvovaly historický zájezd do Číny a Severní 

Koreje, kde se hrálo na fotbalových stadionech až za stotisícové 

účasti diváků. Tam z osmi odehraných utkání naše 

ženy vyhrály sedmkrát. 

Jenže Regina Matalíková se v roce 1959 provdala za bývalého 

zlínského fotbalistu a házenkáře Emila Obadálka, 

s ním pak žila v Praze a hrála za Tatran Střešovice. Ligu 

hrála až do roku 1972 a získala dalších pět mistrovských 

titulů. V letech 1973–1979 pak působila jako hrající trenérka 

družstva Tatranu Střešovice B v 1. národní lize. 

Od příchodu do Prahy pracovala jako sekretářka a později 

jako tajemnice v administrativě Tatranu. S reprezentací 

skončila Regina v roce 1964 a při rozhovoru v roce 1970 

na to zavzpomínala: „Jediná věc mě dovede namíchnout, 

nerada prohrávám. I kdybych měla na hřišti umřít, tak 

musím vyhrát. Trošku mě zamrzela jen jedna věc. Když 

jsem se v roce 1964 rozloučila s reprezentací, dostala jsem 

z ČSTV jako poděkování cyklostylovaný dopis. Říkala 

jsem si, že když mi za dvanáct let účinkování v národním 

družstvu děkují, že to mohli aspoň napsat na stroji. Ale 

to nic, člověk se musí umět smířit s odchodem z výsluní. 

Období slávy vrcholových sportovců je krátké ve srovnání 

s námahou, kterou na ni museli vynaložit.“ 

Ale vraťme se domů, k družstvu TJ Valašské Meziříčí. 

Podle dopisu, který jednota poslala TJ Rožnov pod 

Radhoštěm, v něm asi byly i další personální problémy: 

„Vážení soudruzi, 

oznamujeme Vám, že dne 24. 7. 1959 byla hráčka oddílu 

odbíjené TJ Valašské Meziříčí Olga Grambličková potrestána 

oddílovou šestiměsíční distancí. Trest byl hráčce 

udělen v její přítomnosti na řádné schůzi oddílu odbíjené, 

za přítomnosti výboru oddílu, předsedy jednoty a členů 

výnoru jednoty. 

Důvody: 

Olga Grambličková byla v tomto roce již dvakrát (v květnu 

a v červnu) potrestána oddílovou důtkou za nesprávný 

postoj ke kolektivu, za chybnou životosprávu a přípravu. 

V sobotu 27. 6. t.r. se zúčastnila zájezdu s Lokomotivou 

Liberec. A v neděli 28. 6. se bez omluvy nedostavila k mistrovskému 

zápasu s VŠ Slávia Praha a odjela do Rožnova. 

Ihned po zápase byl celý případ projednán s přítomným 

Přebornice republiky 1958 v kategorii žen. Zleva stojící: Ema Roobová, 

Olga. Gramblíčková, Vladimír Svozil, Libuše Svozilová 

a Jaroslava Trcková, sedící: Věra Stromšíková, Eva Palacká, Regina 

Matalíková a Jarmila Bártlová 

54 

Přebornice republiky 1958 v kategorii mladších dorostenek. Zleva stojící: 

Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Jarmila Kolářová, Ivana Varhaníčková, 

Alena Kozáková a Zdenka Smetanová, v podřepu: Karla 

Jašková, Libuše Svozilová ml., Kristýna Žilinská a Radka Hrabovská 

55

členem ÚTR Venhačem a předsedou jednoty Maškem. 

Bylo rozhodnuto, aby se hráčka nezúčastnila zájezdu 

reprezentačního družstva do Rumunska. Poněvadž tímto 

postupem mohlo být poškozeno národní družstvo a hráčka 

nemohla být osobně vyslechnuta, bylo od tohoto trestu 

po dohodě s Venhačem upuštěno. Venhač slíbil, že si 

s hráčkou ve vlaku promluví a její chování oznámí na ÚTR. 

Grambličková se neobjevila na hřišti od 27. června 

do 24. července 1959, kdy byla svolána schůze oddílu 

a její případ projednán. Dnes mi bylo funkcionářem 

TJ Rožnov oznámeno, že hráčka Grambličková včera 

(26. července) podepsala přestup do TJ Rožnov. Tento 

postup považujeme za typický případ fluktuace po neslavném 

vzoru fotbalových primadon (Přáda apod.) 

S pozdravem 

MUDr. Vladimír Svozil, vedoucí oddílu odbíjené 

Čeněk Mašek, předseda jednoty“ 

A ještě jedna zpráva z Jiskry: 

„Naše odbíjenkářky ve Varšavě 

Koncem roku, ve dnech 10.–16. prosince byl ve Varšavě 

uspořádán mezinárodní turnaj v odbíjené žen v rámci 

padesátiletého trvání Akademického sportovního svazu. 

Na turnaj byly pozvány hráčky družstva Petöfi Budapešť 

a TJ Valašské Meziříčí. Byl hrán ve velké sportovní hale 

tělovýchovné akademie v Bielanech a naše ženy v něm 

obsadily druhé místo za neporaženým družstvem AZS 

Varšava I.. Pro naše družstvo je to úspěch, protože družstvo 

AZS Varšava I. tvoří kádr reprezentačního družstva 

Polska, šest jeho hráček je v základní šestce národního 

družstva už řadu let a družstvo samo je přeborníkem 

Polska v tomto roce. Těšíme se, že u nás uvítáme v příštím 

roce družstvo sympatických Polek a že jim budeme moci 

oplatit jejich pohostinství. 

V roce 1960 ženy sice skončily „pod bednou“ na 4. místě, 

a starší dorostenky neobhájily titul přebornic republiky 

a klesly na stříbrnou příčku, ale i tak bylo několik 

z nich zařazeno do reprezentačního družstva juniorek. 

Družstvo žen Valašského Meziříčí absolvovalo turnaj 

v Pobaltí a reprezentační družstvo turnaj v Polsku. Ten 

zájezd do Pobaltí byl vlastně prvním dlouhodobým 

Regina Matalíková na titulní stránce časopisu Stadion 

56 

Reprezentantky ČSR na ME 1958 v Praze. Mezi stojícími je druhá zprava 

Libuše Svozilová, v podřepu první zleva Regina Matalíková 

57

zájezdem družstva. Cestovaly s družstvem mužů Slávie 

VŠ Bratislava nejprve vlakem do Minska a autobusem 

k utkáním do Tartu, Tallinu a Rigy. V Minsku jednou vyhrály 

a jednou prohrály, v Tallinu vyhrály nad celkem města, 

ale prohrály s Estonskou reprezentací. V Rize vyhrály 

nad juniorkami a prohrály s univerzitním výběrem. 

Libuše Svozilová si z mistrovství světa 1960 v Rio 

de Janeiru dovezla bronzovou medaili a v Obraně lidu o ní 

vyšel hezký článek: 

„Žena, která nestárne 

V Brodku u Přerova narodila se před měsícem a před sedmatřiceti 

roky Libuše Zaoralová. Zázračné dítě Kdepak. 

Plakala, ležela na bříšku a začala chodit jako všechny 

ostatní děti. V těchto dnech jistě listuje ve školním zeměpisu 

šestnáctileté dcery Libuny za účasti synů Vladimíra 

a Václava, kteří chtějí vědět, kam má jejich maminka jet: 

Porto Allegro, Sao Paolo, Belo Horizonte, Rio de Janeiro, 

Brasilia - hledají prstíky kluků a osvědčená reprezentantka 

v odbíjené Libuše Svozilová tomu zatím stále nevěří, že 

s ní ještě v Praze počítají pro mistrovství světa v Brazílii. 

„To víte, sport mám ráda a odbíjenou miluji už od třinácti 

let, ale je tu občanský průkaz a v něm datum narození…“ 

Svatba, děti, to je obvyklý konec dráhy mnoha nadějných 

sportovkyň. Libuše Svozilová má tři obrázky za sebou. Pět 

roků „sušila plenky“, ale přesto si našla čas zajít na chvilku 

do tělocvičny zkusit aspoň podání. Pouto ke sportu 

zvítězilo. Dnes už by nejstarší Libuna chtěla na síti přetrumfnout 

maminku, se kterou trénuje. Nedivme se. Loni 

a předloni pomohla vybojovat mladším dorostenkám 

TJ Valašské Meziříčí titul přebornic republiky. 

U Svozilů se však nehraje jen odbíjená, i když hlava 

rodiny vede ligové družstvo žen už do jedenácté sezóny. 

Pětičlennou rodinku můžete spatřit v beskydských horách 

s tlumoky na zádech nebo na lyžích, stejně tak v tělocvičně, 

na koupališti, na tenisu. Synové Vladimír i Václav se 

pyšní diplomy okresních přeborníků v lyžování, plavání 

a Libuna v soupeření s kluky si ani na lyžích nezadá. 

Vyhrála dokonce krajský přebor v běhu na 3 km. 

Třikrát týdně v létě a dvakrát v zimě je naše stále výborná 

smečařka i hráčka v poli zalita potem. I zde jsou kořínky 

novinových zpráv, že Libuše Svozilová je v širší nominaci 

osmnácti nejlepších čs. odbíjenkářek a že má nadále místo 

v národním družstvu. Sedmdesát mezinárodních utkání, dvacet 

závodních sezón, to už si vyžádalo něco času a věrnosti. 

Všimněte si jednou Libuše Svozilové na hřišti. Je to 

žena, která zásluhou radosti z pohybu nestárne. 

Vojta Kramář.“ 

Přebornice republiky 1959 v kategorii mladších dorostenek. Stojící zleva: 

Jiří Potáč, Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Radka Hrabovská, 

Dana Samohýlová, Alena Kozáková, Libuše Svozilová ml. a Kristýna 

Žilinská, v podřepu: Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková, Anna 

Zimmerová a Zdena Huberová 

58 

Odpočinek po tréninku 

59

V roce 1961 se starší dorostenky vrátily opět na první 

místo v přeboru republiky, a i když se ženy vzdálily medailovým 

pozicím, ještě to nevypadalo zle. Pozastavme se teď 

na chvíli u meziříčských dorostenek. Jejich prvním úspěšným 

trenérem byl Miloš Bortel, který je dovedl k titulu 

přebornic republiky v roce 1956, ale stal se známějším 

v pozdějších letech jako trenér oddílu sportovní gymnastiky. 

Druhým Josef Žabčík, který je přivedl k titulu v roce 

1958, a třetím Jiří Potáč, který je přivedl k titulům v letech 

1959 a 1961 a k druhému místu v roce 1960. A nejlepší 

z hráček postupně nahrazovaly hráčky družstva žen. 

V tréninku se tehdy dával velký důraz na všestrannost, trénovalo 

se v tělocvičně i venku v přírodě, běhalo se v lese 

i kolem Bečvy a chodilo se na dlouhé výšlapy nebo túry 

na kolech. Proto nebyly výjimkou hráčky, které se úspěšně 

účastnily okresních a krajských přeborů v lyžování (Karla 

Zajícová, Alena Kozáková a Olga Blažkeová), v lehké atletice 

(Karla Zajícová a Marie Pražáková), plavání či basketbalu. 

A Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová, Milena 

Baráčková, Dana Jasoňková, Slávka Trčková a Karla 

Zajícová byly členkami reprezentačních družstev. 

Ale ne všechny mladé hráčky doplňovaly družstvo, některé 

odcházely za lepšími podmínkami jinam, a i když 

i meziříčské družstvo v roce 1962 mohlo vycestovat 

do Itálie, vyhrálo v onom roce již jen soutěž slušnosti. 

O tom zájezdu do Itálie napsaly 7. září noviny Piccolo 

sera článek, z nějž vyjímám: 

„Československé družstvo po vítězstvích ve Florencii 

a Modeně teď odpočívá v Riccione a zítra bude v Goricii, 

aby se utkalo s družstvem italských juniorek, účastnic 

národního šampionátu. A v neděli ráno bude v Terstu. 

Hostující výprava se skládá z těchto členů: kapitánka 

Libuše Svozilová, Regina Obadálková, Dagmar Jasoňková, 

Věra Pospíšilová, Eva Palacká, Karla Zajícová, Jaromíra 

Bartlová, Radomíra Hrabovská, Alena Kozáková a Libuše 

Svozilová mladší. Družstvo doprovází rozhodčí Emil 

Obadálek a lékař MUDr. Vladimír Svozil, který je také 

trenérem družstva. 

Úspěšný zájezd reprezentace do Číny v roce 1959. Libuše Svozilová 

a Čou En-laj 

60 

Účastnice zájezdu v karikaturách 

61

Kromě reprezentantky Obadálkové je součástí družstva 

úplná rodina Svozilova. Doktor Svozil je trenér, jeho manželka 

a dcera jsou hráčky. Volejbal je v Československu 

uznáván a dokládá to i početné publikum na volejbalových 

zápasech. V Praze na mezinárodních zápasech není 

nic mimořádného desetitisícové publikum. V Itálii tak početné 

publikum zláká pouze fotbal a výjimečně cyklistika 

nebo box. Nicméně věříme, že pokud nám budou příznivé 

povětrnostní podmínky, zaplní se v neděli stadion, protože 

zápasy budou stát za to.“ Turné začínalo v Modeně, 

následovala Florencie, Rimini, Udine a Terst, a protože 

tehdy s volejbalem v Itálii teprve začínali, nebyla to těžká 

utkání a naše děvčata je snadno vyhrála. Navíc se hezky 

zrekreovala několikadenním pobytem v rekreačním středisku 

sportovního klubu z Florencie u moře v Rimini. 

V následujícím roce italské volejbalistky přijely k nám. 

Naše hráčky si je rozebraly do domácností a kromě zápasů 

je také vyvezly na Radhošť, na Bystřičku a do rožnovského 

skanzenu. Když pak naše družstvo jelo v roce 

1963 opět do Itálie, skončili Svozilovi cestu na hranici 

v Břeclavi a brzy potom trenér Vladimír Svozil po rozporech 

s vedením TJ od družstva odešel. Družstvo pak ještě 

obsadilo v lize hezké páté místo a vyhrálo krajský přebor 

1. Československých sportovních her. 

A přišel rok 1964. Z tohoto roku se nám dochovala soupiska 

družstva, které tehdy ligu hrálo a obsadilo 7. místo: 

Bártlová, Cvalinová-Trčková, Frydrychová-Zajícová, Hrabovská, 

Jasoňková, Pospíšilová, Kozáková, Roobová, 

Slánská-Svozilová ml., Strouhalová a Vychodilová-Palacká. 

Trenérskou funkci po Vladimíru Svozilovi převzal Jiří 

Sekera a podle pamětnic mu pomáhal Ladislav Březík. 

V širším kádru reprezentace tehdy byla z meziříčského 

družstva jen Věra Pospíšilová – Bajčíková. Ligu hrál 

i Rožnov pod Radhoštěm a jako trenérka je u něj uváděna 

Libuše Svozilová, jenže tam dlouho nepobyla, protože 

v průběhu roku odcestovala s manželem do Tuniska. 

Mladé meziříčské odchovankyně už své družstvo neposilovaly. 

Většinou odešly studovat do větších měst a domů 

se už nevrátily. A tak družstvo žen v roce 1965 skončilo 

v první lize na devátém místě a sestoupilo. Ale pořád to 

ještě bylo dobré, naše hráčky měly skvělé diváky a ti je ani 

v druhé lize neopustili. Trenérem druholigového družstva 

byl Jiří Potáč. 

Horší bylo, že už neexistovalo dorostenecké družstvo, 

jehož existence byla nezbytnou podmínkou účasti v lize. 

Proto pan Vrahovský oslovil Karla Pruknera, který 

na Obchodní akademii (tehdy Střední ekonomické škole) 

vedl úspěšné družstvo studentek, zda by nepřešli pod TJ. 

Děvčata se tedy nechala přeregistrovat a hrála za jednotu. 

Ale jinak se nic nezměnilo, své hraní si dál hradila sama 

Ze zájezdu TJ Valašské Meziříčí do Pobaltí 

62 

Narozeniny slavil trenér Vladimír Svozil v roce 1960 v Tallinu 

63

a dresy a míče jim dál platila škola. Děvčata byla úspěšná, 

postoupila do krajského přeboru a dokonce vyhrála 

i kvalifikaci do dorostenecké ligy. Došlo však ke změně 

věkové hranice dorostenců a děvčata už dorosteneckou 

soutěž hrát nemohla. Podstatně omlazené družstvo žen, 

vedené Jiřím Sekerou, z krajského přeboru po jediné sezóně 

sestoupilo a starší hráčky se - až na dvě místní - rozešly 

do kvalitních ženských družstev v kraji. Karel Prukner 

sestavil nové dorostenecké družstvo: vyhrál s ním okresní 

přebor a se střídavými úspěchy hrál v přeboru krajském. 

V roce 1968 došlo k federalizaci republiky i tělovýchovy. 

Od roku 1969 byla nejvyšší soutěží extraliga, pod ní dvě 

1. národní ligy a pak následovaly 2. národní ligy. Družstvo 

žen Valašského Meziříčí bylo při reorganizaci přeřazeno 

do moravské skupiny 2. národní ligy. V roce 1969 družstvo 

převzal na Karel Prukner. Když družstvo v polovině soutěže 

přebíral, bylo na posledním místě tabulky, ale hráčky 

volejbal uměly a tak nakonec skončily druhé a od postupu 

do 1. národní ligy je dělil jen jeden set. V družstvu hrála 

Věra Rabicová, Věra Bajčíková, Milada Hagerová, Radka 

Hrabovská, M. Hurtová, Mirka Kohoutová, Eva Kučerová, 

Svatava Ondrušáková a Věra Vrečková, o něco později 

se připojily Eva Palacká – Vychodilová a Karla Zajícová 

a od roku 1970 Marie Jasoňková a J. Mikulenková. Po většinu 

roku 1971 již družstvo hrálo oslabené o Radku 

Hrabovskou, která se vdala do Itálie, a v roce 1972 družstvo 

skončilo dokonce na desátém místě a sestoupilo 

do krajského přeboru. Po Karlu Pruknerovi byl jeho trenérem 

J. Vychodil, potom se dle ústních informací trénování 

žen věnoval především Zdeněk Bulava. Na něho navázali 

Jiří Částečka a Láďa Stavinoha a po nich Karel Zezulčík. 

Šlo o poměrně úspěšné období kdy družstvo postoupilo 

z krajského přeboru II. třídy do krajského přeboru I. třídy 

a posíleno o několik hráček z Nového Jičína hrálo na jeho 

špici. Po Karlu Zezulčíkovi družstvo trénoval Petr Mokroš 

z Hodslavic, jehož dcera hrála v družstvu. 

Od zavedení krajů v roce 2000 patříme pod Zlínský kraj. 

Družstvo žen tam hrálo krajský přebor 1. třídy, zpočátku 

na čele tabulky, ale později spíš na jejím chvostu. Příčinou 

byla nezvládnutá generační výměna hráček. Na trenérské 

židli se vystřídali Jarda Tichý, Eva Hoffmannová, Ondřej 

Liebl a Eva Čtveráčková. Vedoucím volejbalového oddílu 

byl až do roku 2005 Jiří Sekera. A to je vše. 

Na tomto místě se patří poděkovat všem hráčkám, reprezentantkám 

a trenérům za jejich vynikající výkony, 

dlouholetou práci, propagaci volejbalu i jména našeho 

města u nás a v zahraničí. 

Starší dorostenky v roce 1960 ve Zvolenu. Stojící zleva: Dana Jasoňková, 

Libuše Svozilová ml., Milada Strouhalová, Radka Hrabovská, 

Věra Pospíšilová, Alena Kozáková, Svatava Dadáková a Jiří Potáč, 

v podřepu: Olga Blažková, Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková, 

Jana Opluštilová a Zdenka Kasanová 

Reprezentantky na MS 1960 v Rio de Janeiru. V prostřední řadě druhá 

zprava Regina Obadálková, dole první zprava Libuše Svozilová 

64 

65

Italské družstvo Cabbasi Carpi v roce 1963 na nádraží ve Valašském 

Meziříčí 

A CO MUŽI 

Podle některých informací se mužský volejbal ve městě 

hrál již před 2. světovou válkou. Tehdejší nadšenci ho 

hrávali na hřišti u sokolovny a účastnili se župních přeborů 

Sokola. Nejznámějšími vyznavači volejbalu byl místní 

lékárník Vilém Weisshammer, známý příznivec veškerého 

sportování Antonín Cimala a doktor Šuleř. 

Jak vyplývá z textu v úvodu této knihy, podařilo se nám při 

práci na ní vypátrat, že také v době protektorátu, přinejmenším 

alespoň v letech 1942 a 1943, se ve Valašském Meziříčí 

hrál ženský i mužský volejbal. Ale moc víc o tom nevíme. 

Jenom snad to, že v roce 1942 hráli muži doma se Vsetínem 

a že 16. září obsadili na nějakém turnaji 2. místo. 

Z historie mužského volejbalu v padesátých letech nemůžeme 

opomenout volejbal v novém, v roce 1952 založeném 

oddílu Spartak Valašské Meziříčí, kde hrálo kvalitní 

družstvo mladšího dorostu. V roce 1952 toto družstvo vyhrálo 

krajský přebor a postoupilo na závěrečný turnaj přeboru 

ČSR v Domažlicích, kde se umístilo se na 7. místě 

(z 19.krajů). O rok později si zopakovalo vítězství v kraji 

a v republikovém přeboru skončilo na 9. místě. Tehdejší 

družstvo hrálo v sestavě Václav Holčák, Vratislav 

66 

Řezníček, Břetislav Orság, Jiří Sekera, L. Baroš, M. Střítezský 

a A. Plánka. V roce 1953 se Václav Holčák zúčastnil 

soustředění juniorů ČSR v Lomnici nad Popelkou 

a v roce 1955 se Miroslav Gabrlík zúčastnil soustředění 

juniorů ČSR v Třeboni. 

Z písemných materiálů, které jsem objevil při práci 

na této knížce, můžeme vzpomínky účastníků doplnit 

o údaj, že přeborníkem okresu dorostenců starších v roce 

1956 bylo družstvo Tatranu Valašské Meziříčí, které o rok 

později hrálo v přeboru kraje. V roce 1957 sice první kolo 

dvoukolového turnaje okresního přeboru mužů vyhráli 

hráči Tatranu Valašské Meziříčí, ale přeborníkem okresu 

se stala Jiskra Kelč, která vyhrála druhé kolo. A v roce 

1958 skončili v okresním přeboru mladší dorostenci 

Tatranu Valašské Meziříčí na třetím místě a mladší dorostenci 

Spartaku na místě čtvrtém. Muži Tatranu skončili 

v přeboru kraje na 5. místě. 

Po sloučení tělovýchovných jednot Tatran a Spartak 

22. listopadu 1958 v TJ Valašské Meziříčí družstvo mužů 

postoupilo do krajského přeboru. V této soutěži hrálo se 

střídavými úspěchy až do roku 1990 a většinou se umísťovalo 

v první polovině tabulky. V různých časových úsecích tohoto 

období v družstvu působili mimo jiné tito hráči (řazeno 

abecedně): Baroš, Bill, Eliáš, Gabrlík, Hanták, Hladký, 

Hlavica, Holčák, Potáč, Pupík, Růžička, Ryšánek, Sekera, 

Na domácím hřišti při utkání s Královým Polem 

67

Smilek, Šotkovský, Večeřa a Vychodil. Trenéry byli Bortel, 

Gabrlík, Holčák, Potáč, Sekera a Vrchovský. 

Kolem roku 1982, po příchodu Lumíra Mocňáka, hráče 

extraligové Dukly Liberec a juniorského reprezentanta 

ČSSR, muži Tělovýchovné jednoty Valašské Meziříčí 

postoupili z okresního do krajského přeboru II. třídy, ale 

po jedné sezóně opět sestoupili do okresního přeboru. 

V přeboru tehdy hrála tři družstva z Valašského Meziříčí: 

výše uvedené družstvo TJ, družstvo Osvětlovacího skla 

a TJ Juřinka. Když se v roce 1984 stal předsedou oddílu 

Stanislav Španihel, začal ve spolupráci s Lumírem 

Mocňákem systematicky zkvalitňovat mužský volejbal. 

Byla vytvořena družstva žáků a následně dorostenců 

a nastupovala nová generace bratří Tomáše a Milana 

Staňkových, Petra Bajčíka, bratří Ondry a Marka 

Lieblových, Milana Kuchynky a dalších. Koncem osmdesátých 

let také došlo ke sloučení družstev TJ a Osvětlovací 

sklo do družstev TJ Valašské Meziříčí A a B. V áčku hráli 

oba bratři Staňkové, s výjimkou hostování Milana v extraligové 

Kopřivnici a Hošťálkové, a Tomášova ve Zbrojovce 

Vsetín, Štěpaník, Mocňák, Hozák, Eidlich, Částečka 

a Karel Krutílek, v béčku Španihel, Bajčík, Igor Leckeši, 

bratři Lieblové, Milan Kuchynka a další odchovanci. 

Hranice mezi družstvy nebyla pevně stanovena a řada hráčů 

mezi nimi pendlovala. 

Po roce 1990 se meziříčští volejbalisté pustili do frontálního 

útoku na postup do krajského přeboru. V roce 

1992 bylo družstvo posíleno nahrávačem Jardou Tichým 

z ligového družstva Hošťálková a v druhé polovině sezóny 

i Pavlem Zemanem z družstva Blackfield Brno. 

Oba jsou dnes meziřičskými patrioty, neboť si zde našli 

sličné manželky - volejbalistky. Posílené družstvo ve složení 

Tomáš Staněk, Milan Staněk, Jaroslav Tichý, Milan 

Kuchynka, Marek Liebl, Svaťa Štěpaník, Petr Bajčík, Karel 

Krutílek, Stanislav Španihel a další, s hostujícím Petrem 

Skálou z Brna, postoupilo do krajského přeboru II. třídy 

a po další sezoně do krajského přeboru I. třídy, kde hrálo 

v sezonách 1993–1994 a 1994–1995 a usilovalo o postup 

do národní ligy, třetí nejvyšší soutěže v České republice, 

což se družstvu sice nepovedlo, ale nakonec postoupilo 

místo Kopřivnice, která se postupu vzdala. A pak následovalo 

druhé nejslavnější období meziřičského volejbalu, byť 

podstatně kratší, ale tentokrát v kategorii mužů. V sezoně 

1995–1996 družstvo TJ Valašské Meziříčí obsadilo 5. místo 

a v sezoně 1996–1997 ve složení Tomáš Staněk – kapitán, 

Milan Staněk, Jarda Tichý, Ivan Sopuch, Vladimír Bil, 

Radek Bilík, Jiří Kylhof, Eduard Chalupa, Miroslav Bayer, 

V roce 1967 ve Zlíně. Zleva: Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová–Bajčíková, 

Mirka Kohoutová, Hana Gřivnacká, Marie Pražáková, Eva 

Palacká, Ivana Varhaníčková, Jana Frňková (Nový Jičín), Eva Březíková 

a Libuše Svozilová ml. 

68 

059a – V roce 1968. Eva Palacká, Ema Roobová, Hana Gřivnacká, 

Marie Pražáková, Helena Dosoudilová, Jana Frňková a Jiří Potáč, 

dole: Radka Hrabovská, Mirka Kohoutová a Jarmila Šotkovská 

69

Roman Hrabina, hrající trenér Jiří Tobolák a vedoucí 

družstva Stanislav Španihel – dokonce obsadilo 3. místo, 

což byl skvělý výsledek. Velkým přínosem byl právě 

příchod zkušeného nahrávače Jiřího Toboláka a moc nescházelo, 

aby družstvo hrálo baráž o první ligu. V sezoně 

1997–1998 se družstvo vrátilo zpět na pátou příčku, což 

by nebylo špatné, pokud by někteří hráči neztratili potřebnou 

vůli k tréninkům. Na zápasy v té době jezdilo čím dál 

méně hračů, například v Opavě jich bylo pouze sedm včetně 

vedoucího družstva Standy Španihela, který po zranění 

Jiřího Toboláka musel ve svých 47 letech odehrát dva 

sety prvního zápasu a celý druhý zápas. To nakonec vedlo 

k odchodu Stanislava Španihela a Jiřího Toboláka z družstva. 

A v sezoně 1998/1999 se družstvo, přes heroickou 

snahu Petra Bajčíka, v lize neudrželo a sestoupilo do krajského 

přeboru I. třídy. 

Jak mi řekl Standa Španiel, Meziříčáci krajský přebor 

hráli až do roku 2007 a docela dobře. Jenže neměli mládežnický 

oddíl, což bylo podmínkou účasti v soutěži, proto 

byli vyřazeni. A mladí hráči – Petr Mikliš, Ondra Liebl, 

Lukáš Novák a další – buď hrají jinde, nebo nehrají vůbec, 

a mužský volejbal ve Valašském Meziříčí dnes neexistuje. 

A ještě malá douška o volejbalových deblech. Jejich 

historie ve Valašské Meziříčí začíná v roce 1984, kdy byl 

na popud Lumíra Mocňáka uspořádán nultý ročník volejbalových 

mix deblů. A všem se to tak zalíbilo, že turnaj 

pořádali každoročně za stále větší účasti. Vrcholem byl rok 

1991, kdy se turnaj stal součástí mistrovství republiky ve volejbalových 

deblech a zúčastnilo se ho ve dvoudenním klání 

68 smíšených dvojic, přes 40 dvojic mužů a 35 dvojic žen. 

Meziříčský deblový turnaj byl největším turnajem v republice, 

což vedlo někdy v roce 1995 k prvnímu přímému přenosu 

ČT z volejbalových deblů v ČR a to od nás z Valašského 

Meziříčí. Turnaj se dokonce konal i po ničivých povodních 

v roce 1997. Startovným tehdy bylo odvezení 10 koleček 

bahna z před týdnem zaplavených kurtů. Tradice vydržela 

až do roku 2002, kdy turnaj naposledy organizovali 

Stanislav Španihel s Lumírem Mocňákem. Poté, co se tato 

dvojice pořádání turnaje vzdala, turnaj zanikl. 

Družstvo žen v roce 1975. Nahoře zleva: Jiří Sekera, Eva Hoffmanová, 

Milada Hegarová, Mirka Kohoutová, Eva Pobořilová, Iva Krhovjáková, 

Karla Zajícová a Jiří Hlavica, dole: Věra Bajčíková, Jarka Šotkovská, 

Věra Hajdlerová, Marie Polášková a Blanka Gabrlíková 

Družstvo 2. národní ligy v roce 1971. Zleva stojící: Jiřina Ondrušáková, 

Mirka Kohoutová, Eva Vychodilová, Karel Prukner a Věra Bajčíková, 

v podřepu: Marie Jasoňková, Iva Krhovjáková, Eva Hofmanová, Radka 

Hrabovská, Věra Mikulcová a Hana Janošová 

70 

71

POSLEDNÍCH NĚKOLIK SLOV 

Na meziříčská „zlatá léta padesátá a devadesátá“ 

se hezky vzpomíná. Dosažené úspěchy byly výsledkem 

dlouhodobé a nepřetržité práce, v dnešní terminologii nazývaných 

„realizačních týmů“. 

Realizační tým roku 1950 byl složen z obětavých funkcionářů 

a jejich rodin, kteří pro volejbal každodenně žili 

a věnovali mu svůj čas. Samozřejmě, že veškerá práce 

trenérů, technických pracovníků a ostatních funkcionářů, 

kteří se okolo volejbalu pohybovali, byla bezplatná. 

Odměňováni byli čestnými uznáními, diplomy nebo potřesením 

rukou. Stejně tak byli odměňovány hráčky a hráči. 

Realizační tým roku 1990 měl už podobu profesionálního 

vedení, ale pořád ho tvořilo několik jedinců, kteří celou 

činnost táhli. Když tito pro volejbal zapálení funkcionáři 

skončili svou činnost, došlo jak u družstva žen v roce 

1965, tak i u družstva mužů v roce 1999, ke sportovnímu 

útlumu a sestupu do nižších soutěží. 

Dosáhnout v dnešní době takových výsledků, jakých 

naše volejbalové oddíly dosáhly v letech 1950–1965 

a 1995–1999, snad už není možné. Profesionalizace sportu 

vyžaduje nepřetržité finanční a materiální zabezpečení 

a kolektiv lidí, kteří budou pro volejbal tak zapálení jako 

jejich předchůdci, ale kteří navíc musí umět profesionálně 

sportovní činnost oddílu řídit. 

A splnit tyto podmínky v podmínkách Valašského 

Meziříčí je obtížné. 

Knížka vznikla jako nápad uchovat do budoucna vzpomínky 

na úspěchy meziříčského volejbalu a jsem rád, že 

Josef Fabián byl ochoten toto téma zpracovat, poněvadž 

jen díky jemu a jeho několikaměsíční práci a hledání dnes 

máme knížku v rukách. A za to mu patří mé poděkování. 

Ing. Václav Svozil 

72 

73

Hráčky TJ VM v roce 1976. 

Stojící zleva: Svaťka Ondrušáková, Eva Vrečková, Alena Mořkovská 

a Eva Kučerová, v podřepu: Jana Staňková, Mirka Kohoutová, Jiřina 

Ondrušáková 


Stojící zleva: Eva Hoffmannová, Kateřina Jugová, Marcela Semančíková, 

Michaela Čepicová, Eva Hilská, Jana Čepicová a trenérka Eva 

Hoffmannová. V podřepu: Lucie Čtveráčková, Kateřina Krutilková, 

Alena Mikšová, Lenka Lieblová, Hana Vybíralová a Michaela Tvrdoňová 

Hráči TJ VM v roce 1997. 

Stojící zleva: Stanislav Španiel, Tomáš Staněk, Jiří Tobolák, Ivan 

Sopuch a Milan Staněk, v podřepu: Eda Chalupa, Jaroslav Tichý, 

Jiří Kylhof a Roman Hrabina 


Stojící zleva: Michaela Kantorová, Hedvika Navrátilová, Kateřina 

Váňová, Michaela Čepicová a Alice Zemanová, dole: Kateřina Jugová, 

Lenka Lieblová, Alena Mikšová, Kateřina Krutilková, Lucie Bystroňová. 

Ležící Klára Matuštíková. 

74 

75

Josef Fabián 

ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ 

Jazyková úprava Elena Lamprechtová 

Vydalo Občanské sdružení Valašské Athény 

v roce 2010 

jako sedmý svazek edice KRÁSNO 

Počet stran 88 

Náklad 500 ks 

ISBN 978-80-904179-5-3 

Tisk a sazba RAP GROUP s.r.o. Valašské Meziříčí

Untitled

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?