You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Josef Fabián<br />
ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ
ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ<br />
Léta padesátá dvacátého století nebyla v tehdejší Československé<br />
republice právě tou nejšťastnější dobou k životu.<br />
Probíhala kolektivizace zemědělství, vlastníci půdy i vlastníci<br />
živností byli násilím zbavováni majetku. Začaly politické<br />
procesy, v nichž komunisté nejprve likvidovali své<br />
politické odpůrce a nakonec i sami sebe navzájem. Všude<br />
vládl strach a nastala společenská krize. Impulsem byla<br />
smrt Stalina a Gottwalda, měnová reforma a také nepokoje<br />
v Polsku a NDR. Problematický hospodářský vývoj země<br />
a ztráta iluzí o snadném a rychlém vybudování socialismu<br />
se staly zdrojem narůstající nespokojenosti lidí. Na XX.<br />
sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956<br />
Chruščov „odhalil Stalinův kult osobnosti“ a následovala<br />
další krize společnosti a režim zahájil kampaň proti revizionizmu,<br />
která rodící se plaménky naděje na liberalizaci uhasila<br />
a více upevnila komu nistický režim. Jejím vyvrcholením bylo<br />
vyhlášení „soci alistické“ ústavy v roce 1960.<br />
Bez ohledu na všechny neblahé události 50. let u nás<br />
samozřejmě žili lidé, kteří se milovali a zakládali rodiny,<br />
vychovávali děti a pracovali a prožívali své radosti i strasti.<br />
A vedle své práce měli i tenkrát různé koníčky, kterými<br />
se bavili ve svém volném čase. Že mezi tyto koníčky patřil<br />
i sport, tomu se asi nikdo nebude divit, ale že u československých<br />
žen – volejbalistek dosáhl právě tenkrát tento sport<br />
ISBN: 978-80-904179-5-3<br />
Funkcionáři a hráči volejbalových družstev SK VM v roce 1942<br />
3
úrovně, kterou náš ženský volejbal nikdy předtím ani nikdy<br />
potom nedosáhl, je hodno obdivu. V roce 1949 začalo<br />
dvanáctileté období úspěchů a prvním velkým úspěchem<br />
byla stříbrná medaile z ME v Praze. Konec tohoto úspěšného<br />
období můžeme dát do roku 1960, kdy naše reprezentantky<br />
získaly na MS v Brazílii bronzovou medaili.<br />
Za těch dvanáct let dovezly naše ženy z vrcholných soutěží<br />
jednu zlatou z ME v roce 1955 v Rumunsku, dvě stříbrné<br />
z ME v roce 1949 a 1958 v Praze, tři bronzové medaile,<br />
z ME v roce 1950 v Bulharsku, MS v roce 1952 v Moskvě<br />
a MS v roce 1960 v Brazílii a ještě jedno čtvrté místo.<br />
A ještě neuvěřitelnější je, že na těchto úspěších se významně<br />
podílely i ženy z malého moravského městečka Valašské<br />
Meziříčí Jedna z nich, Regina Matalíková-Obadálková, vyhrála<br />
na přelomu století anketu o nejlepší volejbalistku XX. století<br />
a druhá, Libuše Svozilová, skončila v anketě čtvrtá a obě jsou<br />
dnes zvěčněny v „síni slávy“ Českého volejbalového svazu.<br />
Tyto dvě hráčky a s nimi také Ema Roobová se od roku 1952<br />
podílely na výše uvedených úspěších reprezentace a se svými<br />
meziříčskými kolegyněmi se staly v letech 1954 a 1958 přebornicemi<br />
republiky a několikrát ještě braly medaile za druhé<br />
a třetí místo. Když k tomu ještě připočteme čtyři přebornické<br />
tituly a jedno druhé místo dorostenek, nemůžeme tu dobu nezvat<br />
jinak než volejbalová „zlatá léta padesátá“.<br />
Když se na mne obrátil syn Libuše Svozilové Václav, abych<br />
tuto nejslavnější historii kolektivních sportů ve Valašském<br />
Meziříčí písemně zaznamenal, celkem bezstarostně jsem mu<br />
to slíbil, netuše vůbec, do čeho se pouštím. Neboť, ač to byla<br />
léta slavná a zlatá, kromě fotografií se nám toho z této doby<br />
moc nedochovalo. A příliš mi nepomohlo ani pátrání ve státním<br />
archivu ve Vsetíně, byť jsem tam přece jen něco objevil,<br />
ani rozhovory s pamětníky, vzhledem k časovému odstupu<br />
bohužel někdy už jen pamětníky pamětníků, kteří si ve svých<br />
vzpomínkách občas odporovali a občas nebyli vůbec ničím<br />
jisti. Ale právě proto, aby se aspoň to málo, co je dnes ještě<br />
o nejlepších letech valašského volejbalu vypátratelné, neztratilo<br />
časem docela, jsem slib splnil a knížku jsem napsal. Snad<br />
vás potěší.<br />
Volejbalové družstvo mužů SK VM v roce 1942<br />
4<br />
Volejbalové družstvo žen SK VM v roce 1942<br />
5
K PRVNÍMU TITULU<br />
Sokolové volejbal hrávali již mezi světovými válkami, ale<br />
kdy se začaly hrát volejbalové soutěže, to se nám s úplnou<br />
jistotou zjistit nepodařilo. Když už jsme si mysleli, že ano,<br />
vypátrali jsme v muzeu ve Valašském Meziříčí hromádku<br />
fotografií, z nichž je zřejmé, že přinejmenším v letech 1942<br />
a 1943 jsme měli ve městě volejbalový oddíl ve Sportovním<br />
oddílu Valašské Meziříčí - SK VM. Oddíl měl družstvo žen<br />
i mužů a hrál své zápasy doma i v jiných moravských městech<br />
a účastnil se Mistrovství Moravy a Mistrovství protektorátu.<br />
Také jsme zjistili, že se 30. května 1943 v našem městě<br />
hrál volejbalový turnaj „O mistrovství města Valašského<br />
Meziříčí“. Pro nás je určitě zajímavé, že jednou s hráček<br />
SK VM byla Ema Zelenková, po sňatku Roobová, jedna<br />
z opor mistrovského meziříčského družstva let padesátých.<br />
A už se asi nikdy nedozvíme, zda v té době stála na opačné<br />
straně sítě tváří v tvář tehdejší hráčce LTC Olomouc<br />
Libuši Zaoralové, po sňatku Svozilové, své pozdější dlouholeté<br />
kamarádce a kolegyni z mistrovského týmu. Ale kromě<br />
fotografií ze zmíněných dvou let se nám o volejbalistech<br />
SK VM nic zjistit nepodařilo, takže se stopa zase ztrácí<br />
a pokra čuje až v meziříčském Sokole.<br />
Podle svědectví pamětníků byl oddíl volejbalu v Sokole<br />
založen v roce 1947, což asi souhlasí, neboť podle jiných<br />
pramenů Reginu Matalíkovou přizval do volejbalového<br />
oddílu jeho předseda MUDr. Vladimír Svozil v jejích čtyřiadvaceti<br />
letech, které slavila v roce 1948. Podle jiných<br />
pramenů ji sice přizval až v roce 1949 a sám Vladimír<br />
Svozil ve svém životopise uvádí, že vedoucím oddílu odbíjené<br />
byl teprve od roku 1950. Ať tak či onak – platí, že se<br />
koncem čtyřicátých let pod jeho vedením začal formovat<br />
náš zlatý meziříčský tým.<br />
Proto považuji za důležité, i když tahle knížka je téměř<br />
výhradně o ženách, napsat nejprve něco o jejich vedoucím<br />
a trenérovi:<br />
Vladimír Svozil: Narodil se 3. srpna roku 1913 v Prostějově.<br />
Jeho matka byla švadlena a otec slévačem u firmy<br />
Wichterle. Vladimír po maturitě vystudoval medicínu<br />
na Univerzitě Karlově v Praze, promoval zde v lednu 1938,<br />
potom sloužil v armádě a po jejím rozpuštění pracoval<br />
v Zemské nemocnici Olomouc, v nemocnici ve Vsetíně<br />
a v nemocnici v Pardubicích. V roce 1943 se oženil.<br />
V květnu 1945 vedl obvaziště partyzánské brigády Mistra<br />
Jana z Husi na Seči u Pardubic a pak působil v kasárnách<br />
v Bohdanči u Pardubic. Od roku 1946 byl, s výjimkou<br />
doby, kdy pracoval jako dětský lékař v Tunisku, ředitelem<br />
Kojeneckého ústavu ve Valašském Meziříčí.<br />
Kromě toho byl i aktivním tělovýchovným pracovníkem<br />
jako župní zdravotník Sokola Valašské Meziříčí a zdravotník<br />
Zápas na hřišti SK VM s SK Baťa Zlín. Smečuje Ema Zelenková<br />
(Roobová)<br />
Družstvo LTC Olomouc ve Zlíně na mistrovství Moravy 1942. S pohárem<br />
Libuše Zaoralová (Svozilová)<br />
6<br />
7
TJ Tatran Valašské Meziříčí, ale byl hlavně předsedou<br />
jeho oddílu volejbalu a trenérem jeho ženských složek.<br />
Pracoval pochopitelně i jako funkcionář v okresní, krajské<br />
a ústřední sekci volejbalu a byl krajským trenérem volejbalu<br />
žen i mužů. V anketě o nejlepšího trenéra 20. století<br />
skončil na 10. místě. Po návratu z Tunisu se ale již<br />
k volejbalu nevrátil a působil jako trenér oddílu tenisu TJ<br />
Valašské Meziříčí. I zde byl úspěšný a jím trénované družstvo<br />
se po dvou letech jeho vedení, jako první na Valašsku,<br />
probojovalo do divizní tenisové soutěže.<br />
Vladimír Svozil vyznával tyto trenérské zásady:<br />
1. Systematičnost a odbornost v tréninkové práci.<br />
2. Nesmlouvavé vyžadování přísné kázně v tréninku<br />
i při hře.<br />
3. Individuální přístup ke každému hráči.<br />
4. Osobní příklad<br />
A nyní si představme tři hráčské opory týmu vedeného<br />
Vladimírem Svozilem a členky československé reprezentace:<br />
Regina Matalíková-Obadálková: Narodila se 6. listopadu<br />
roku 1924 ve Valašském Meziříčí v rodině známého<br />
valašského muzikanta a tvůrce valašské hymny „My<br />
jsme Valaši“. Odmítla učit se na švadlenu a šla pracovat<br />
do Mikrofony, pozdější Tesly, kde při zaměstnání vystudovala<br />
Střední ekonomickou školu (Obchodní akademii)<br />
a později pracovala na Okresním národním výboru nejprve<br />
na zemědělském odboru a později na odboru kultury a sportu.<br />
V roce 1959 se provdala za bývalého zlínského fotbalistu<br />
a házenkáře Emila Obadálka a odstěhovala se do Prahy.<br />
Fotbal hrála lépe než leckterý kluk, od šesti let cvičila<br />
na sokolském nářadí, v sedmi dostala brusle a v osmi si<br />
koupila lyže za korunu. Ve čtrnácti viděla poprvé českou<br />
házenou a v šestnácti založila v tehdejším SK Valašské<br />
Meziříčí házenkářské družstvo. O pět let později se už<br />
ve Valašském Meziříčí hrálo utkání Morava–Čechy,<br />
v němž dala Regina dva góly. A v roce 1950 už reprezentovala<br />
republiku v utkání s Maďarskem. Meziříčské družstvo<br />
české házené to nakonec dotáhlo až na druhé místo v lize,<br />
ale pak se Regininy spoluhráčky postupně povdávaly,<br />
sport pověsily na hřebíček, družstvo se rozpadlo a Regina<br />
musela jezdit hrát házenou za Olomouc. Kromě toho také<br />
dělala atletiku, hrála tenis a druhou ligu stolního tenisu.<br />
Volejbal sice hrávala s kluky na plácku mezi domy, ale<br />
teprve když jí bylo čtyřiadvacet, nabídl jí MUDr. Svozil,<br />
aby zkusila i volejbal, soutěžně. Zkusila to v roce 1949<br />
a brzy patřila mezi opory meziříčského družstva. Pak sice<br />
ještě stihla založit ve Valašském Meziříčí oddíl košíkové,<br />
ale nechala toho, protože nemohla stihnout všechno.<br />
Ema Zelenková-Roubová: Narodila se 21. února roku<br />
1923 v Poličné. Absolvovala Baťovu školu práce pro mladé<br />
Zájezd meziříčských hráček, funkcionářů a fandů do Ostravy<br />
na mistrovství Moravy 1942<br />
Výloha k volejbalovému turnaji o mistrovství Valašského Meziříčí<br />
v roce 1942<br />
8<br />
9
ženy ve Zlíně. Žila ve Valašském Meziříčí, kde se v roce<br />
1947 provdala za Jana Rooba. Se sportem začala ve Zlíně<br />
v klubu SK Baťa, kde se krátce věnovala atletice, a v letech<br />
1942–1945 hrála závodně házenou za Letnou Zlín.<br />
Po sňatku a mateřských povinnostech začala hrát v roce<br />
1949 volejbal za Sokol Valašské Meziříčí.<br />
Libuše Zaoralová-Svozilová: Narodila se 28. srpna 1923<br />
v Brodku u Přerova, absolvovala reformní reálné gymnázium<br />
v Olomouci a v roce 1943 se provdala za dětského lékaře<br />
MUDr. Vladimíra Svozila. Nejdříve žili v Pardubicích<br />
a od roku 1946 ve Valašském Meziříčí.<br />
Na jejím všestranném sportovním rozvoji měla největší<br />
zásluhu prof. Uhrová a to již v době studia na gymnáziu.<br />
Volejbalovou premiéru měla Libuše v roce 1938<br />
na středoškolských hrách v Olomouci, konaných v rámci<br />
X. Všesokolského sletu. Za války hrála za družstvo žen<br />
LTC Olomouc a s ním v letech 1941–1942 startovala<br />
na mistrovství Moravy v Radvancích a ve Zlíně. Když se<br />
přestěhovala do Valašského Meziříčí a po mateřské dovolené<br />
se v roce 1949 stala stěžejní hráčkou a kapitánkou<br />
místního volejbalového družstva. Toto družstvo získalo<br />
v letech 1953–1959 získalo 2 x mistrovský titul, 2 x obsadilo<br />
druhé a 3 x třetí místo v nejvyšší soutěži.<br />
Družstvo SK VM, vítěz mistrovství župy 1943<br />
10<br />
S těmito třemi hráčkami hrály v oněch letech pod vysokou<br />
sítí:<br />
Jarmila Bartlová-Šotkovská,<br />
Eva Březíková,<br />
Růžena Cabáková,<br />
Alena Demelová,<br />
Božena Gigrová-Donutilová,<br />
Olga Gramblíčková,<br />
Hana Gřivnacká,<br />
Radka Hrabovská,<br />
Radka Hurská,<br />
Marie Indruchová,<br />
Dana Jasoňková,<br />
Marie Koňaříková,<br />
Jindřiška Kostelníková,<br />
Ludmila Krabicová,<br />
Jiřina Ondrušáková,<br />
Eva Palacká - Vychodilová,<br />
Marie Pražáková,<br />
Věra Pospíšilová - Bajčíková,<br />
Růžena Řezníčková,<br />
Karin Samohýlová,<br />
Zdena Samohýlová,<br />
Dana Schäferová-Potáčová,<br />
Věra Stromšíková,<br />
Libuše Svozilová ml.,<br />
Jaroslava Trcková,<br />
Božena Vachníková-Šteflová,<br />
Ivana Varhaníčková,<br />
Anna Zelenková.<br />
A určitě nám ještě nějaké jméno vypadlo.<br />
Jen pro zajímavost – z Valašského Meziříčí pocházela<br />
ještě jedna členka volejbalové síně slávy, československá<br />
reprezentantka v letech 1949–1953, držitelka stříbrné<br />
a bronzové medaile z mistrovství Evropy Milena Kremlová-<br />
-Krimlová, ale ta za rodné město hrála jen v letech<br />
1942–1943 v družstvu SK Valašské Meziříčí. V roce 1946<br />
se provdala za MUDr. Krimla, žila pak v Ostravě a hrála<br />
za SK Slezská Ostrava.<br />
11
Zjistit něco o prvních letech meziříčského „volejbalového<br />
zázraku“ je problém. Tehdejší noviny okresu Valašské<br />
Meziříčí Jiskra měly podtitul „Vesnické noviny okresu<br />
Valašské Meziříčí“. Vesnické zaměření bylo víc než<br />
zjevné. Zabývaly se hlavně dojivostí a různými úspěchy<br />
našich zkolektivizovaných zemědělců, vedle toho už jen<br />
procesy s kulaky a podobnými rozvraceči státu. Kulturní<br />
a sportovní rubriky se tam začaly pomalu objevovat až<br />
v polovině padesátých let, takže jsem se tam toho o dění<br />
ve volejbalu do roku 1954 moc nedočetl. Celostátní tisk<br />
se volejbalem v nějakém malém valašském městečku také<br />
moc nezabýval, proto hlavním zdrojem našich informací<br />
byly fotografie. Některé popsané, ale většinou nepopsané.<br />
Část z nich nám sice pomohli identifikovat pamětníci, ale<br />
tu druhou, i když pouze menší část, se nám dosud identifikovat<br />
nepodařilo. Nejstarší fotografii volejbalistek Sokola<br />
Valašské Meziříčí máme z pozůstalosti paní Svozilové<br />
a víme, že byla pořízena v roce 1950 a že je na ní záběr<br />
z utkání v Brně. Snad s Královým Polem, což byl tehdy<br />
špičkový brněnský tým. A že naše hráčky jsou na levé polovině<br />
hřiště.<br />
To z roku 1951 už máme hezkých fotografií hned několik,<br />
takže jsme si z nich mohli do knížky dokonce vybírat.<br />
A vlastně jen podle těchto fotografií víme, že naše<br />
ženy hrály v onom roce v Odrách v Poháru míru, na mistrovstvíPrahy<br />
a na olomouckém turnaji přeboru České<br />
republiky. Podle vyprávění pamětníků se na ten turnaj<br />
v Odrách jelo na otevřené korbě nákladního auta, z čehož<br />
je vidět, že hráčky tehdy nerozmazlovali. Z dochovaných<br />
písemných materiálů víme, že se naše družstvo žen v roce<br />
1951 umístilo na šestém místě v mistrovství České obce<br />
sokolské, ale také se nám dostal do rukou záznam, že<br />
se probojovalo do 1. ligy. Jenomže nás trochu mátlo, že<br />
kromě toho v letech 1951 a 1952 družstvo nadále hrálo<br />
a vyhrávalo i okresní a krajský přebor. Abychom se v tom<br />
vyznali, museli jsme se nejprve seznámit s tehdejším systémem<br />
volejbalových soutěží, což nám umožnil dochovaný<br />
„Kalendář sportovních podniků a soutěží na II. pololetí<br />
1953 – sekce odbíjené“ vydaný krajskou sekcí odbíjené<br />
ve Zlíně. Tam jsou na červenec naplánovány termíny<br />
okresních přeborů, na srpen krajských přeborů a na říjen<br />
kvalifikačních turnajů<br />
MUDr. Vladimír Svozil<br />
12<br />
Regina Matalíková-Obadálková<br />
13
o postup do přeboru ČSR, do něhož „počet družstev z kraje<br />
bude určen dle postupového klíče ústřední sekce“. Všechno<br />
se hrálo turnajově, a aby to nebylo tak jednoduché, tak přebor<br />
republiky se ještě hrál ve skupinách, české, moravské<br />
a slovenské, a teprve potom se hrál závěrečný celostátní turnaj.<br />
Přitom krajský přebor a přebor Moravy se hrály dvoukolově,<br />
kdežto závěrečný celostátní turnaj byl jenom jednokolový.<br />
Ale to tady uvádím jen proto, aby bylo jasné, že do té<br />
„1. ligy“, přesněji do přeboru republiky, se tehdy ještě musela<br />
družstva probojovávat každý rok znovu a znovu.<br />
Když už mluvíme o moravské skupině přeboru ČSR,<br />
máme k dispozici jednu její výsledkovou tabulku z popisovaného<br />
období, a i když nejsme schopni přesně určit<br />
rok, z něhož tabulka pochází, vzhledem k tomu, že se TJ<br />
Valašské Meziříčí v roce 1952 přejmenovala na Tatran<br />
Valašské Meziříčí, víme, že to bylo v tomto roce nebo<br />
později. Zúčastněná družstva uvádíme v pořadí, v jakém<br />
se tehdy umístila, i když na dalším turnaji to mohlo dopadnou<br />
poněkud jinak. Umožní nám to udělat si alespoň<br />
nějaký obrázek o tehdejším rozložení sil v moravském<br />
ženském volejbalu.<br />
Tatran Valašské Meziříčí<br />
Slovan Ostrava<br />
Spartak Královo Pole<br />
Slávie Brno<br />
Spartak Prostějov<br />
Spartak Rožnov pod Radh.<br />
Spartak Komárov<br />
Jiskra Odry<br />
V roce 1952 se družstvo Sokola Valašské Meziříčí<br />
opět vítězstvími v okresním, krajském a moravském<br />
přeboru probojovalo do závěrečného turnaje přeboru<br />
Československé republiky, a i když tentokrát ještě<br />
skončilo pod medailovými příčkami, byly jeho hráčky<br />
Matalíková, Roobová a Svozilová nominovány do národního<br />
družstva na mistrovství světa v Moskvě, odkud si přivezly<br />
bronzové medaile. Krajský přebor se hrál v Rožnově<br />
pod Radhoštěm, jeden z moravských turnajů přeboru<br />
republiky se hrál v Brně a reprezentantky měly před<br />
mistro vstvím světa soustředění v Lomnici nad Popelkou<br />
a v Praze. Také máme fotografii z Moskvy, na které jsou<br />
při nástupu k jednomu ze zápasů zleva Běla Štulcová,<br />
Ema Roubová<br />
14<br />
Libuše Svozilová<br />
15
Božena Lútočková, Růžena Svobodová, Božena Cígrová,<br />
Libuše Svozilová a Bohumila Valášková. Na této fotografii nejsou,<br />
ale v Moskvě byly a hrály ještě Věra Bochenková, Zdena<br />
Černá, Bronislava Dostálová, Jindra Holá, Regina Matalíková<br />
a Ema Roobová. Trenérem byl Miroslav Rovný z Bratislavy.<br />
Rok 1953 mě zaujal proto, že se mi podařilo v okresním<br />
archivu objevit tři zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené<br />
při Krajském výboru tělesné výchovy a sportu (KVTVS)<br />
a v nich několik zajímavostí.<br />
Z prvního zápisu ze dne 29. dubna je to výběr z celostátního<br />
aktivu v Praze:<br />
Každý druhý měsíc musí být zaslán na SVTVS seznam<br />
reprezentantů kraje Gottwaldov.<br />
Kraj bude mít k dispozici permanentky na sportovní<br />
podniky.<br />
Sportovní školy mládeže jsou rozšířeny, takže se může přihlásit<br />
mládež od 14 do 17 let. Do 15. června je nutno zjistit,<br />
zda jsou v Gottwaldově podmínky pro založení této školy.<br />
Soustředění národního družstva. Z kraje Gottwaldov<br />
připadají v úvahu pro toto soustředění: Hladký, Svozilová,<br />
Matalíková a Roobová.<br />
Každý kraj obdrží regulérní míč. Je nutno urgovat přidělení<br />
tohoto míče. Míč bude pro družstvo žen Valašského<br />
Meziříčí, které hraje celostátní přebor.<br />
Dále byly v zápise stanoveny termíny a místa Sportovních<br />
her mládeže (SHM).<br />
III. kolo SHM bude probíhat 10. 5. 1953<br />
Pořadatelem soutěže dorostenců mladších a starších je<br />
Spartak ZPS Hulín.<br />
Pořadatelem soutěže dorostenek starších a mladších je<br />
Spartak MEZ Vsetín.<br />
IV. kolo SHM bude probíhat od 29.–31. 5. 1953<br />
Pořadatelem je Spartak Zbrojovka Vsetín.<br />
Soustředění SHM bude uspořádáno ve spolupráci oddělení<br />
KVTVS a Zbrojovky Vsetín ve dnech 21.–26. května<br />
ve Vsetíně. Vedoucí školy: Kozák Stanislav, instruktoři:<br />
Šiška, Hladký, Svozilová, Matalíková, Pavel.<br />
Ze zápisu z 19. srpna uvádíme:<br />
Za účelem sehrání mezikrajového utkání Gottwaldov<br />
v. Ostrava bude z rozhodnutí krajské sekce uspořádáno soustředění<br />
krajských reprezentantů. Soustředění bude uspořádáno<br />
ve všední den z toho důvodu, že neděle jsou obsazeny<br />
turnaji. Soustředění mužů bude provedeno ve Vsetíně 3. září<br />
Milena Krimlová<br />
16<br />
Sokol VM v roce 1950 na turnaji v Brně<br />
17
v 17 hodin. Soustředění žen bude v Rožnově rovněž 3. září.<br />
Začátek stanoví Rožnov v pozvánkách. Povede ho dr. Kozák.<br />
Instruktáž mu bude hrazena KVTVS. S pověřením KVTVS zašle<br />
Rožnov i Vsetín pozvánky všem krajským reprezentantům,<br />
kteří byli určeni krajskou sekcí. Soustředění bude plakátováno<br />
jako utkání kraj Gottwaldov A–kraj Gottwaldov B.<br />
Turnaj mistrovství Valašska žen bude ve Valašském<br />
Meziříčí uspořádán 5.–6. 9. 1953.<br />
Turnaj mistrovství Valašska mužů bude ve Vsetíně uspořádán<br />
20. 9. 1953.<br />
A ještě pár citací ze zápisu ze 14. října:<br />
Mezikrajového utkání v odbíjené v Pardubicích se<br />
zúčastnilo 9 družstev mužů a 6 družstev žen. Hrálo se<br />
na hřišti u sokolovny na 3 vítězné sety. Výsledky muži:<br />
s Olomoucí 2:3, Pardubicemi 0:3, Brnem 0:3, umístění 4.<br />
Výsledky ženy: s Olomoucí 3:0, Pardubicemi 3:0, Brnem<br />
3:1, umístění 1. Společné umístění mužů i žen na 2. místě.<br />
Ženy podaly velmi dobrý výkon, muži výkon slabší.<br />
Návrh trenérské rady na sestavení žebříčku podle letošní<br />
výkonnosti: Šašinka, Hladký, Vojtěšek, Ráb – Jiskra, Majer,<br />
Černý, Tomáš, Růžička, Šiška, Horáček, Galetka, Ševčík,<br />
Hrozek, Fišera. Ženy:<br />
Matalíková,<br />
Svozilová,<br />
Roobová,<br />
Cabáková,<br />
Vachůnová,<br />
Krabicová,<br />
Příhodová,<br />
Kulišťáková,<br />
Buráňová,<br />
Soudná,<br />
Demelová,<br />
Samohýlová,<br />
Sušilová,<br />
Ondroušková,<br />
Vykopalová.<br />
(Mezi prvními dvanácti hráčkami mělo Valašské Meziříčí<br />
kompletní šestku!)<br />
18<br />
Stanovení žebříčku mužů a žen bude nahlášeno SVTVS,<br />
ústřední sekci odbíjené.<br />
Zajištěné mezikrajového utkání s Olomoucí. Ve Valašském<br />
Meziříčí je vše připraveno. Vyúčtování provede Krabica, kterému<br />
bude předána záloha.<br />
Jiskra do příští schůze sestaví tabulku krajského přeboru.<br />
Tolik zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené. Je velká<br />
škoda, že se nám podobné materiály nezachovaly i z dalších<br />
let, naše práce by byla mnohem úplnější. Takhle<br />
k roku 1953 můžeme připojit už jenom to, že Tatran<br />
Valašské Meziříčí skončil v přeboru republiky poprvé<br />
„na bedně“. (Zajímavé je, že v tomto roce se hrálo systémem<br />
dvoukolově každý s každým, ale pro rok 1954 se to pak<br />
Sokol VM na turnaji Přeboru ČSR 1951 v Olomouci<br />
Sokol VM v Olomouci. Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Ludmila<br />
Krabicová, Věra Stromšíková, Anna Zelenková a Marie Indruchová<br />
19
ještě jednou vrátilo k turnajovému způsobu.) Z roku 1953<br />
máme dokonce kompletní tabulku přeboru republiky:<br />
1. Baník Ostrava 15 3 50:19 15<br />
2. Dynamo Praha 14 4 47:25 14<br />
3. Tatran Val. Meziříčí 13 5 48:22 13<br />
4. Spartak Královo Pole 13 5 41:26 13<br />
5. Spartak Plzeň 9 9 38:34 9<br />
6. Slovan Praha SVTVS 7 11 34:38 7<br />
7. Spartak Praha Sokolovo 7 11 29:42 7<br />
8. Slavia Praha VŠ 5 13 28:45 5<br />
9. Jiskra Prostějov 4 14 22:48 4<br />
10. Slovan Bratislava KÚNZ 3 15 12:50 3<br />
A ještě jeden úspěch z onoho roku. Regina Matalíková<br />
jela s reprezentací na Festival mládeže a studentstva<br />
do Bukurešti a přivezla si domů stříbrnou medaili za druhé<br />
místo.<br />
Sportování v oněch letech bylo úplně jiné než dnes.<br />
Hrálo se venku a na ligové zápasy ve Valašském Meziříčí<br />
chodilo tisíc i více diváků, kteří hráčky povzbuzovali ze<br />
všech sil. Také soupeřky sem jezdily rády, protože zdejší<br />
diváci byli objektivní a prostředí až neuvěřitelně přátelské.<br />
Po zápasech chodila družstva na společný oběd do restaurace<br />
v sokolovně nebo do restaurace Přerov, a když se hrálo<br />
v sobotu i v neděli, chodila si družstva společně večer opékat<br />
buřty na Štěpánov. To, že v takovém případě spávaly soupeřky<br />
u našich hráček doma, zní jako nějaké sportovní sci-fi.<br />
Jestli je něco o volejbalu ve Valašském Meziříčí obecně<br />
známo, je to fakt, že v letech 1954 a 1958 se hráčky Tatranu<br />
staly přebornicemi republiky. Očekávali jsme tedy, že o roce<br />
1954 budeme mít k dispozici nejen hromadu fotografií, ale<br />
také novinových článků, případně jiných materiálů. Ale neměli<br />
jsme skoro nic, jenom jednu nepříliš kvalitní fotografii<br />
hráček. Noviny Jiskra ještě pořád o sportu vlastně vůbec<br />
nepsaly a pro celostátní deníky bylo nějaké venkovské družstvo<br />
nezajímavým tématem. Už to vypadalo, že skončíme<br />
konstatováním, že „hráčky Tatranu Valašské Meziříčí se<br />
staly v roce 1954 přebornicemi republiky“, když se na nás<br />
usmálo štěstí v okresním archivu ve Vsetíně. Objevili jsme<br />
v novinách Pravda tři články o závěrečném turnaji přeboru<br />
republiky a o tom, co po něm následovalo. A jsou to opravdu<br />
překvapivé a zajímavé informace, z nichž je zřejmé, že<br />
jsme titul získali s odřenýma ušima díky Spartaku Královo<br />
Pole a že se to Pražanům vůbec nelíbilo, a s vyhlášením<br />
vítě zek nespěchali. Ale to nijak nesnižuje úspěch našich<br />
hráček, ba právě naopak.<br />
Sokol VM v roce 1951 v Ostravě–Mariánských Horách.<br />
Zleva stojící: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Anna Zelenková,<br />
Růžena Řezníčková a Ludmila Cochlarová, v podřepu: Ludmila<br />
Krabicová a Marie Indruchová<br />
20<br />
Hráčky Sokola VM na mistrovství Prahy 1951.<br />
Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Marie Koňaříková, Ludmila<br />
Krabicová, Božena Gigrová (Donutilová) a Regina Matalíková<br />
21
První článek z 12. září 1954 nazvaný „Přebor republiky<br />
v odbíjené“ nás seznamuje s prvním dnem, sobotou, závěrečného<br />
turnaje v Plzni. Turnaje se zúčastnila družstva<br />
Tatran Baraba Střešovice, Slavoj Praha Odívání, ÚDA<br />
Praha, Spartak Královo Pole, Tatran Valašské Meziříčí,<br />
Slovan Ostrava, Slávia Bratislava a Jiskra Liptovský<br />
Mikuláš. Už názvy některých družstev, včetně pořadatelského<br />
Slavoje Plzeň Masna, stojí za ohlédnutí, ale věnujme<br />
se textu článku:<br />
„V Sokolově a v Plzni pokračovaly v sobotu finálové<br />
zápasy přeboru republiky mužů a žen v odbíjené. Plzeň:<br />
Jedním z nejtužších střetnutí bylo utkání Tatranu Valašské<br />
Meziříčí s Tatranem Baraba s výsledkem 3:1. Také střetnutí<br />
Tatranu Baraba se Slavojem Praha Odívání, které<br />
skončilo 3:2 pro Slavoj, mělo velmi zajímavý průběh.<br />
Ostatní výsledky: Spartak Královo Pole–Slávia Bratislava 3:1,<br />
Tatran Valašské Meziříčí–Slávia Bratislava 3:0, Slovan Ostrava<br />
v. Jiskra Liptovský Mikuláš 3:0, ÚDA–Spartak Královo Pole<br />
3:0. V neděli bude přebor v odbíjené žen dohrán.“<br />
Druhý článek, ze dne 14. září 1954, nás seznamuje<br />
s tím, co se na turnaji odehrávalo v neděli 12. září, a s tím,<br />
jak to dopadlo, či vlastně nedopadlo:<br />
„V neděli skončily finálové soutěže o přebor republiky<br />
v odbíjené až na soutěž žen v Plzni, kde se nedohrálo pro<br />
déšť jedno utkání. V soutěži žen vede před ukončením závěrečného<br />
utkání Slavoj Praha Odívání–Spartak Královo<br />
Pole (zatímní stav 16:14, 11:15, 9:7) Tatran Valašské<br />
Meziříčí před Slavojem Praha Odívání, oba mají 6 bodů,<br />
ale Slavoj zápas k dobru. Třetí je ÚDA před Slovanem<br />
Ostrava. O dokončení přeboru bude rozhodnuto později.“<br />
Ve snaze dozvědět se konečný výsledek, listoval jsem<br />
novinami dál a dál a pořád nic, až jsem se prolistoval<br />
k Pravdě z 24. září, kde se její redaktor dotěrně vyptával:<br />
„Kdo je přeborníkem ČSR v odbíjené žen“<br />
Ve dnech 9.–12. září se konal na dvorcích Slavoje Plzeň<br />
Masna přebor republiky v odbíjené žen. Vyrovnanost<br />
zúčast něných družstev byla příčinou toho, že se o titulu<br />
přeborníka rozhodovalo až v posledním zápase, ke kterému<br />
nastoupil Slavoj Praha Odívání a Spartak Královo Pole.<br />
TJ Tatran v roce 1952.<br />
Zleva: Ludmila Krabicová, Růžena Cabáková, Regina Matalíková,<br />
Ema Roobová, Zdenka Samohýlová a Libuše Svozilová<br />
22<br />
V roce 1952 v Rožnově. Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová,<br />
Ema Roobová, Regina Matalíková, Růžena Cabáková, Věra Stromšíková,<br />
Ludmila Krabicová a Marie Indruchová<br />
23
Zápas, v němž Slavoj by si v případě vítězství zajistil přebornický<br />
titul, musel být pro déšť za stavu 1:1 a 9:7 ve třetím<br />
setu přerušen. Podle rozhodnutí sekce SVTVS měl být<br />
zápas dohrán v Praze.<br />
V pondělí 13. září bylo se v utkání pokračovalo na dvorcích<br />
ÚDA a ženy Spartaku Královo Pole k všeobecnému překvapení<br />
zvítězily 3:2. Tím se stalo, že přebornický titul v odbíjené<br />
žen pro rok 1954 získalo družstvo Tatranu Valašské<br />
Meziříčí lepším poměrem setů při stejném počtu bodů.<br />
Na shora uvedené skutečnosti by nebylo nic divného.<br />
Není to totiž poprvé, že některý zápas turnaje musel být<br />
z povětrnostních důvodů přeložen jinam, než kde probíhala<br />
celá soutěž, ani to, že favorit klopýtl těsně před cílem.<br />
Podiv však vzbuzuje, že ústřední sekce odbíjené při<br />
SVTVS neuznala za vhodné informovat veřejnost o konečném<br />
pořadí v přeboru republiky. Dokonce sama jednota,<br />
jejíž oddíl vybojoval přebornický titul, několik dní<br />
marně sháněla informace o výsledku…“<br />
Dál redaktor rozebíral ještě pořadatelské hříchy Slavoje<br />
Plzeň, ale to pro nás není zajímavé. Důležité je, že se naše<br />
hráčky staly přebornicemi republiky a dosáhly tím dosud<br />
stále největšího úspěchu v kolektivním sportu v historii<br />
města. Kdo mohl tenkrát tušit, že si to za čtyři roky ještě<br />
jednou zopakují<br />
24<br />
LÉTA NA VRCHOLU<br />
Než se podíváme na události let 1955–1958, vrátil bych<br />
se ještě ke kratičkému článku otištěnému v novinách<br />
Jiskra 2. října roku 1954:<br />
„U příležitosti konání zápasu Morava–Polsko byla meziříčské<br />
veřejnosti oznámena radostná zpráva. Členka<br />
Tatranu Valašské Meziříčí Inka Matalíková byla jmenována<br />
mistrem sportu. Je to již druhý mistr sportu<br />
ve Valašském Meziříčí a první mistr sportu v republice<br />
v oddílech odbíjené žen.“<br />
Aby byla tato informace úplná, uvádím, že oním prvním<br />
mistrem sportu ve Valašském Meziříčí byl lehký atlet<br />
– kladivář Jiří Dadák, trojnásobný československý rekordman,<br />
držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy 1950<br />
v Bruselu a na olympijských hrách v Helsinkách 1952 skončil<br />
na čtvrtém místě. Jména těchto mistrů se shodou okolností<br />
vyskytují i v dalším článku z Jiskry, který vyšel někdy<br />
na konci roku 1955. Článek měl titulek „Beseda s reprezentanty<br />
– mistry sportu ve Valašském Meziříčí“ a tento text:<br />
„I nejlepší věci na světě musí být propagovány, aby se<br />
staly nakonec samozřejmostí pro člověka. Je tomu tak<br />
i s tělesnou výchovou a sportem. Přes všechny úspěchy,<br />
které tělesná výchova a sport, zvláště v posledních letech<br />
dosahuje, pořád se u nás více o tělovýchově mluví, než se<br />
aktivně provádí.<br />
Ani by člověk nevěřil, že máme také masu, doslovně<br />
statisíce lidí, kteří se chodí na sport jenom dívat a z tohoto<br />
titulu hrdě o sobě prohlašují, že jen oni jsou pravými<br />
sportovci. Přitom bychom se mohli přesvědčit, že<br />
tito „sportovci“ nepřeskočí ani slaminu, kdyby byli o tento<br />
výkon požádáni. Ale o to nám teď nejde. Chtěli jsme jen<br />
uvést malý doklad toho, jak je důležitá otázka propagace<br />
tělesné výchovy. A beseda s reprezentanty je opravdu dobrou<br />
formou této propagace a jedinečnou příležitostí, aby<br />
se uskutečnila touha lidí, a zvláště mládeže, osobně vidět,<br />
mluvit a dozvědět se mnoho zajímavého přímo u pramene,<br />
to je od nejlepších a nejpovolanějších představitelů<br />
tělovýchovy, od mistrů sportu.<br />
25
Tak tomu bylo na besedě s reprezentanty ve Valašském<br />
Meziříčí 7. prosince 1955. Každý si mohl přijít na své. Byl<br />
přítomen mistr sportu v krasojízdě Vaculík, mistr sportu<br />
v hodu kladivem Dadák, mistryně sportu v odbíjené<br />
Matalíková, reprezentantka v odbíjené Svozilová, státní<br />
trenér boxu Vraspír a přítomen byl také bývalý reprezentant<br />
a vynikající borec ve sportovní gymnastice Pagáč.<br />
Nejzajímavějším bylo vyprávění našich reprezentantů.<br />
Mistr sportu Vaculík předvedl pak ukázky vrcholných<br />
cviků na kole. A sportovní filmy, zařazené do programu<br />
besedy, byly rovněž přijaty diváky s povděkem. Chybou<br />
bylo, že sál, kde se beseda konala, nemohl pojmout všechny<br />
návštěvníky, spousta lidí se do přeplněného sálu nevešla<br />
a musela odejít.“<br />
Pokud jde o volejbal: ženy titul neobhájily a klesly v přeboru<br />
republiky zpět na třetí místo, na němž byly již v roce<br />
1953. A z reprezentace vypadla ze zdravotních důvodů<br />
Libuše Svozilová, takže u největšího úspěchu československého<br />
ženského volejbalu, u zisku zlatých medailí z mistrovství<br />
Evropy v Bukurešti byla z meziříčských hráček<br />
jenom Regina Matalíková, podobně jako na festivalu mládeže<br />
a studentstva ve Varšavě, odkud si přivezla medaili<br />
stříbrnou.<br />
V novinách Jiskra si zřejmě vzali slova o potřebě propagace<br />
sportu k srdci, proto nejprve zveřejnili výzvu sportovním<br />
oddílům, aby je o svých aktivitách informovaly,<br />
a následně zavedli rubriku „Tělovýchova a sport“. V té si<br />
čtenáři mohli v roce 1956 přečíst:<br />
„Odbíjená. V rámci oslav 9. května byl uspořádán přebor<br />
mužů a žen v odbíjené s těmito výsledky: Na prvém<br />
místě se umístilo družstvo Jiskra Kelč. Na druhém místě<br />
Spartak Rožnov. Na třetím místě Sokol Lešná. Na 4. Sokol<br />
Branky A. Na 5. Sokol Branky B.<br />
O týden později proběhl okresní přebor dorostenců<br />
a dorostenek. Přeborníkem okresu dorostenců starších se<br />
stává Tatran Valašské Meziříčí a přeborníkem dorostenek<br />
starších rovněž Tatran Valašské Meziříčí.“<br />
„V sobotu 7. července se ve Valašském Meziříčí hrál zápas<br />
mezi Tatranem Valašské Meziříčí a Slávií VŠ Praha<br />
Na MS 1952 v Moskvě.<br />
Zleva: Štulcová, Lútočková, Svobodová, Cígrová, Svozilová a Valášková<br />
26<br />
Při utkání s Prostějovem na hřišti u sokolovny v roce 1953<br />
27
v odbíjené žen s výsledkem 3:0. V neděli 8. července<br />
v 10 hodin zápas v odbíjené žen mezi Tatranem Valašské<br />
Meziříčí a Slavojem Plzeň s výsledkem rovněž 3:0 V úterý<br />
v 17 hodin se hrálo odložené utkání v přeboru republiky<br />
odbíjené žen také ve Valašském Meziříčí proti Spartaku<br />
Královo Pole , které skončilo vítězstvím Tatranu Valašské<br />
Meziříčí 3:0.“<br />
Z uvedeného je zřejmé, že přebor republiky se v roce<br />
1956 již nehrál turnajovým způsobem, ale družstva se<br />
navzájem utkávala systémem zápasů doma - venku. To<br />
Tatranu svědčilo, a tak si v celkovém pořadí polepšil a skončil<br />
v přeboru republiky na druhém místě. Matalíková se<br />
Svozilovou hrály i v reprezentačním družstvu a skončily<br />
s ním na mistrovství světa v Paříži těsně pod stupni vítězů,<br />
na čtvrtém místě. A mladší dorostenky Tatranu pod vedením<br />
trenéra Miloše Bortla se staly přebornicemi republiky,<br />
za což volejbalistky pochválili v Jiskře 21. července 1956:<br />
„Další vítězství odbíjené žen<br />
Odbíjená v okrese Valašské Meziříčí se stává právem<br />
masovým sportem a její úroveň stále roste. Například<br />
mladší dorostenky Tatranu VM vyhrály v těchto dnech<br />
přebor ČSR, starší dorostenky a dorostenci téže jednoty<br />
se umístili na čestném místě v přeboru ČSR.<br />
Odbíjená se dnes hraje na každém závodě, úřadě a existují<br />
i uliční družstva a soutěže. Toto zpopularizování odbíjené<br />
lze přičíst jako zásluhu přeborníku ČSR, družstvu<br />
žen Tatranu Valašské Meziříčí, které svou vysokou úrovní<br />
ovlivňuje morálně i prakticky zájem o tento krásný, nanejvýš<br />
zdravý sport.<br />
V současné době družstvo žen Tatranu bojuje těžký boj<br />
o titul přeborníka ČSR, a jak všichni viděli z posledního zápasu<br />
se Spartakem Královo Pole, družstvo žen Tatranu dosahuje<br />
a možná i převyšuje úroveň mezinárodní třídy. Jeho<br />
hra je klasickou ukázkou vyrovnanosti a bojovnosti. I když<br />
převládá ve hře systém dvojic, družstvo dovede využít<br />
i moderních prvků, například křížových nahrávek na první<br />
apod. Dřívější slabiny jsou dnes již takřka odstraněny<br />
Tatran VM.<br />
Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová, Ema Roobová, Regina<br />
Matalíková, Růžena Cabáková, Ludmila Krabicová a Věra Stromšíková<br />
28<br />
Československé družstvo na Festivalu mládeže a studentstva 1953<br />
v Bukurešti. Třetí zleva Regina Matalíková<br />
29
a zvláště tenisová a estonská podání ovládají téměř všechny<br />
členky družstva. V celém vedení je cítit péči trenéra<br />
a vedoucího družstva MUDr. Svozila, který opravdu dovedl<br />
družstvo k nejvyšší metě.<br />
Utkání družstva žen Tatranu se stala společenskou událostí<br />
města a celého okresu Valašské Meziříčí , jak o tom<br />
svědčí čím dále větší návštěvy diváků a předních zástupců<br />
politického a hospodářského života.<br />
Děvčata, stále výš a výš!<br />
A. Vítek“<br />
Na tento článek navazoval o týden později další článek,<br />
který sice také chválil hráčky, ale kromě toho vyjádřil nespokojenost<br />
s činností sekce odbíjené SVTVS v Praze:<br />
„Ještě k odbíjené…<br />
V posledním čísle Jiskry byl uveřejněn článek s. Vítka<br />
o rozvoji odbíjené v našem okrese a hlavně o úspěších odbíjenkářů<br />
Tatranu Valašské Meziříčí:<br />
„Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí po sobotním vítězství<br />
nad Tatranem Střešovice 3:0 a nedělním vítězstvím<br />
nad Spartakem Avia Čakovice rovněž 3:0 si zajistilo velmi<br />
čestné druhé místo v přeboru republiky odbíjené žen.<br />
Jak při sobotním, tak i při nedělním utkání jsme všichni<br />
postrádali dobrou hráčku domácího oddílu Vachůnovou-<br />
-Šteflovou. Její neúčast byla pociťována hlavně v sobotu.<br />
Když jsme zjišťovali, proč jmenovaná nehraje, bylo nám řečeno,<br />
že je na zájezdu s oddílem Slavia VŠ Praha (oddíl, který<br />
je v přeboru republiky v odbíjené žen na posledním místě)<br />
v Jugoslávii. To, že Šteflová odjela do Jugoslávie, je správné,<br />
ale co překvapuje všechny příznivce odbíjené v našem okrese,<br />
a máme jich opravdu dost, je skutečnost, že oddíl, který<br />
byl v roce 1954 přeborníkem republiky, v roce 1955 byl v přeboru<br />
na 3. místě a v roce 1956 skončí na druhém místě v naší<br />
Na krajské volejbalové škole ve Vsetíně.<br />
Stojící zleva: Ema Roobová, Libuše Svozilová a Zdenka Samohýlová,<br />
v podřepu: Ludmila Krabicová, Věra Stromšíková a Růžena Cabáková<br />
30<br />
Hráčky TJ Tatran na procházce Plzní v roce 1954.<br />
Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Zdenka Samohýlová, Karin<br />
Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková a Ludmila Krabicová<br />
31
nejvyšší soutěži, ten mezinárodní zápasy nehraje, ale oddíl,<br />
který se umístil na posledním místě přeboru republiky, jede<br />
reprezentovat českou odbíjenou do ciziny.<br />
Máme za to, že SVTVS, sekce odbíjené a ROH, sekce odbíjené,<br />
nepřihlíží k výkonům oddílů vždy spravedlivě a často<br />
snad rozhoduje o těchto záležitostech více osobní „já“, než<br />
smysl pro řádnou a odpovědnou reprezentaci v zahraničí.<br />
Příznivci odbíjené ve Valašském Meziříčí se proto také<br />
právem ptají, proč ve Valašském Meziříčí nemůže být sehrán<br />
nějaký mezinárodní zápas v odbíjené žen. Nebo nám<br />
má stačit to, že v roce 1954 u nás byl sehrán mezinárodní<br />
zápas ČSR–Polsko Nebo se SVTVS domnívá, že by<br />
nebyl navštíven Vždyť zápas ČSR–Polsko tehdy zhlédlo<br />
2.500 platících diváků.<br />
Jen ať se soudruzi ze SVTVS, sekce odbíjené, a ROH, sekce<br />
odbíjené, informují u vedoucích oddílů, kteří do Valašského<br />
Meziříčí přijíždějí, jaká je u nás návštěvnost. Nebo snad<br />
výko nnost oddílu Tatran Valašské Meziříčí není stálá<br />
Mnohdy člověk opravdu neví, kdo a jak rozdělování mezinárodních<br />
zápasů provádí. Nebo šlo o zmýlenou Mýlit<br />
se je sice lidské, ale odstraňovat nedostatky je povinností<br />
nás všech.<br />
Jindřich Janíček, místopředseda OVTVS“<br />
O roce 1957 toho lze z dostupných písemností vyčíst<br />
poměrně málo. V novinách Jiskra například to, že aktivity<br />
volejbalového oddílu se opět rozrostly a na 16. březen<br />
oddíl zval své příznivce k prvnímu sportovnímu večírku<br />
ve své historii. (Jak asi dopadl a kolik dalších se ještě konalo)<br />
Také tam bylo napsáno, že se hráčky oddílu Tatran<br />
zúčastnily 24. března mezikrajového utkání žen a dorostenek<br />
a v obou kategoriích zvítězily nad krajem Ostrava 3:2.<br />
Mnohem zajímavější je zpráva sekce odbíjené OV ČSTV<br />
ve Valašském Meziříčí, z níž uvádíme:<br />
„Odbíjená je jedním z nejmasovějších sportů u nás<br />
vůbec a její kvality nejlépe dokazují výsledky, dosažené<br />
na mistrovství světa v Paříži.<br />
Situace v našem okrese však není uspokojivá. Vždyť<br />
v soutěžích přesahujících rámec okresu je zastoupen pouze<br />
velmi malý počet družstev našeho okresu. V přeboru ČSR<br />
Muži Tesly, přeborníci okresu i kraje v roce 1955.<br />
Stojící zleva: Václav Holčák, Ludvík Baroš a Vratislav Řezníček, v podřepu:<br />
Břetislav Orság, Jiří Sekera a Miroslav Střítezský<br />
32<br />
Nástup družstev při Velké ceně Brna v roce 1955<br />
33
družstev žen Tatran Valašské Meziříčí a v celostátní soutěži<br />
družstvo Spartaku Rožnov pod Radhoštěm. Ještě horší<br />
situace je v odbíjené mužů, kde pouze družstvo Tatranu<br />
Valašské Meziříčí je účastníkem přeboru kraje a družstvo<br />
Spartaku Rožnov pod Radhoštěm krajské soutěže.<br />
Aby se tato neutěšená situace zlepšila, je zapotřebí<br />
mimo jiné zkvalitnit soutěže v rámci okresu. Je nutno<br />
podotknout, že odbíjená je sportem, který vyžaduje jen<br />
minimální finanční náklady a počet hráčů je malý.<br />
Z toho důvodu je nutné, aby tělovýchovné jednoty podaly<br />
závazné přihlášky svých družstev a umožnily jim jednak<br />
přípravu a jednak účast v přeboru okresu.<br />
O způsobu provedení okresního přeboru dohodnou se<br />
zástupci přihlášených družstev na schůzi, kde bude současně<br />
provedeno rozlosování. Soutěž dlouhodobá vyžaduje<br />
si větších finančních i časových obětí, kdežto způsob<br />
turnajový nezaručuje pak celoroční aktivitu oddílu.<br />
1. Přebor okresu Valašské Meziříčí na rok 1957 bude hrán<br />
v kategoriích: Dorostenky, dorostenci, ženy a muži.<br />
2. Pro nedostatek rozhodčích v kraji bude uspořádán krajskou<br />
sekcí kurs pro rozhodčí, který bude trvat jeden<br />
a půl dne a bude se konat pravděpodobně v krajském<br />
tělovýchovném středisku ve Slavičíně.<br />
3. Pro zmasovění a zkvalitnění odbíjené je zapotřebí odborného<br />
vedení družstva. Za tím účelem uspořádá krajská<br />
sekce, podle svého pracovního plánu, kurs trenérů.“<br />
A ještě zpráva, jak to všechno dopadlo:<br />
„Zhodnocení činnosti za letní období.<br />
V letním období 1957 byly konány 4 schůze sekce za účasti<br />
průměrně 50 % členů a jejich programem bylo v prvé řadě zajistit<br />
řádné přebory okresu pro rok 1957 ve všech kategoriích.<br />
První akcí byl přebor dorostenců a dorostenek, jehož<br />
uspořádáním byl pověřen oddíl odbíjené Tatranu Valašské<br />
Meziříčí. Přebor se konal dne 18. 5. 1957 za účasti 6 družstev<br />
dorostenců a 6 družstev dorostenek.<br />
Přeborníky okresu v jednotlivých kategoriích se stala<br />
družstva:<br />
Starší dorostenci Jiskra Kelč<br />
Mladší dorostenci nebyl vyhlášen, zúčastnila se<br />
jen 2 družstva<br />
Starší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí<br />
Mladší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí<br />
Družstvo starších dorostenců sehrálo krajský přebor,<br />
ale dále nepostoupilo.<br />
Družstvo mladších dorostenek se probojovalo do oblastního<br />
přeboru, a také dále nepostoupilo.<br />
Družstvo starších dorostenek se probojovalo do přeboru<br />
republiky a skončilo na třetím místě.<br />
Dne 21. 5. 1957 byl uspořádán na hřišti Tatranu Valašské<br />
Meziříčí přebor okresu žákovských družstev. Tato akce,<br />
Pohled na jedno z utkání Velké ceny Brna<br />
34<br />
S malým Jindrou Roobem. Nahoře hráčky Slavoje Praha, dole zleva:<br />
Ludmila Krabicová, Zdenka Samohýlová, Regina Matalíková, Věra<br />
Stromšíková, Růžena Cabáková a Ema Roobová<br />
35
ojedinělá v celé republice, byla uskutečněna z iniciativy<br />
Miloše Bortla a bylo by vhodné, aby se konala pravidelně.<br />
Vítězem soutěže chlapců se stalo družstvo osmiletky Kelč,<br />
vítězem soutěže děvčat družstvo osmiletky Valašské Meziříčí.<br />
Ve dnech 4. a 11. 8. 1957 se konal okresní přebor mužů.<br />
Propagaci odbíjené a okresního přeboru byla věnována<br />
velká péče, ale výsledek byl poměrně slabý. Přeboru<br />
se zúčastnila pouze 4 družstva. Po dohodě s vedoucími<br />
družstev byl zvolen dvoukolový turnajový způsob. První<br />
kolo zajistil oddíl Tatranu Valašské Meziříčí a druhé oddíl<br />
Jiskry Kelč. Přeborníkem se stalo družstvo Jiskry Kelč<br />
a 22. 9. 1957 se zúčastní kvalifikačního turnaje o postup<br />
do krajské soutěže.<br />
Přebor okresu žen se nekonal, protože se nepřihlásilo<br />
žádné družstvo.“<br />
Podle zprávy se v rámci okresu ženy moc nevyznamenaly.<br />
Ale to se netýkalo našich. Družstvo Tatranu Valašské<br />
Meziříčí si zopakovalo druhé místo v přeboru republiky<br />
a hráčky Matalíková a Svozilová reprezentovaly republiku<br />
na Festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, odkud si<br />
přivezly stříbrné medaile.<br />
Z roku 1958 se zachovalo poměrně dost fotografií i tiskových<br />
materiálů. Uvedeme tedy nejprve všechno, co<br />
v onom roce napsaly o volejbalu noviny Jiskra. První, dílčí<br />
zpráva pochází ze 17. května 1958:<br />
Mistryně Evropy na Ruzyňském letišti po návratu z Bukurešti v roce<br />
1955. První zleva Regina Matalíková<br />
36<br />
„Tatran Valašské Meziříčí, ženy, sehrál v sobotu mistrovský<br />
zápas o přebor republiky se Slavojem Plzeň, ve kterém hladce<br />
zvítězil 3:0, rovněž v nedělním utkání se Spartakem Plzeň zvítězil<br />
3:0. Zvláště úroveň nedělního utkání byla ze strany hostů velmi<br />
slabá. Dne 24. a 25. května utkají se ženy Tatranu Valašské<br />
Meziříčí se Slávií Bratislava a Spartakem Královo Pole.<br />
Okresní sekce odbíjené připravuje okresní přebor odbíjené<br />
mužů za účasti družstev Stříteže, Lešné, Rožnova,<br />
Vidče, Vigantic, Loučky a dalších přihlášených družstev.<br />
V pátek 23. května v 16 hodin bude sehrán meziokresní<br />
zápas odbíjené mužů s okresem Prostějov. Družstvo<br />
okresu Valašské Meziříčí bude složeno z hráčů Tatranu<br />
Valašské Meziříčí a Kelče.“<br />
Další zpráva je ze 24. května a jsou v ní zveřejněny výsledky<br />
okresního přeboru dorostu. Ten se hrál na hřišti<br />
Tatranu Valašské Meziříčí turnajovým způsobem každý<br />
s každým na dva vítězné sety. Dopadlo to takto:<br />
Starší dorostenky:<br />
Spartak Valašské Meziříčí<br />
VHŠ Valašské Meziříčí<br />
Jedenáctiletka Rožnov<br />
Mladší dorostenky:<br />
Tatran Valašské Meziříčí<br />
Spartak Valašské Meziříčí<br />
Starší dorostenci:<br />
VPŠE Rožnov<br />
Sokol Kelč<br />
Tatran Valašské Meziříčí<br />
Mladší dorostenci:<br />
Jedenáctiletka Rožnov<br />
Jedenáctiletka Valašské Meziříčí B<br />
ÚŠVD Valašské Meziříčí<br />
Spartak Valašské Meziříčí<br />
ZUŠ sklárny Valašské Meziříčí<br />
Jedenáctiletka Valašské Meziříčí A<br />
Osmiletka Kelč“<br />
Již téměř na konci našeho pátrání ve zlatých letech padesátých<br />
jsme objevili rozhovor s Vladimírem Svozilem<br />
v polovině ligové soutěže roku 1958.<br />
37
„Jen tak dále!<br />
Minulou sobotu a neděli byla zahájena druhá polovina<br />
přeboru ČSR v odbíjené žen. Vedoucí družstvo – ženy<br />
Tatranu Valašské Meziříčí - v obou utkáních zvítězilo bez<br />
ztráty setu a tak si stále udržuje vedoucí místo v nejvyšší<br />
soutěži. Požádali jsme proto trenéra MUDr. Vladimíra<br />
Svozila, aby nám odpověděl na několik otázek a seznámil<br />
tak čtenáře blíže s úspěchy družstva odbíjené žen.<br />
Čemu vděčí družstvo odbíjené za své úspěchy<br />
Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí začalo hrát odbíjenou<br />
v roce 1950. Už rok na to hrálo ve finále přeboru<br />
ČSR. V roce 1952 byly jeho tři hráčky pověřeny reprezentací<br />
ČSR na mistrovství světa v Moskvě. V roce 1954 si naše<br />
odbíjenkářky vybojovaly titul přeborníka ČSR, v roce 1955<br />
vyhrály v soutěži na I. celostátní spartakiádě v Praze. V roce<br />
1956 byly dvě hráčky zařazeny do družstva ČSR, které nás<br />
reprezentovalo na mistrovství světa v Paříži. Celkem bylo<br />
družstvo žen na přeboru ČSR jedenkrát na prvním, třikrát<br />
na druhém, dvakrát na třetím a jedenkrát na šestém místě.<br />
Za své úspěchy vděčí systematickému tréninku, kterému<br />
se hráčky věnují opravdově, ne jen formálně. V družstvu<br />
je vypěstován pocit odpovědnosti ke kolektivu. Hráčka,<br />
která pravidelně netrénuje a neřídí se pokyny trenéra, automaticky<br />
z družstva odchází.<br />
Výsledkem takové přípravy je minimální úrazovost a nemocnost<br />
hráček, družstvo má stálou formu a jeho hra<br />
vzestupnou křivku po stránce technické i taktické. Dnes<br />
hraje různými systémy útočné i obranné hry, což je u ženského<br />
družstva dost obtížné.<br />
Jaké má podmínky na přípravu<br />
Poněvadž odbíjenkářky řádně plní své povinnosti vůči<br />
jednotě, tak například celé družstvo cvičilo na okresní,<br />
krajské i I. celostátní spartakiádě, jednota je plně podporuje.<br />
A protože se snaží podat vždy nejlepší výkon, podporuje<br />
je svou návštěvou také veřejnost. Ve Valašském<br />
Meziříčí jsou největší návštěvy na odbíjené žen.<br />
Co generační problém<br />
Ten v našem družstvu neexistuje. Ve sportu uznáváme<br />
jen výkon, ne křestní list. V družstvu hrají hráčky podle<br />
toho, jek trénují a plní své povinnosti v oddílu a jednotě.<br />
Základem družstva jsou tři hráčky – Matalíková, Svozilová<br />
a Roobová, které hrají od jeho vzniku. Jsou oporou družstva<br />
jak výkonem, tak poctivostí v tréninku i odpovědností<br />
ke kolektivu. Jsou dobrým příkladem mladším spoluhráčkám.<br />
Výsledkem toho všeho je ustálený výkon družstva<br />
a jeho dlouholeté přední místo v ženské odbíjené.<br />
Tatran VM v Praze při utkání se Slavojem<br />
38<br />
Na Prvního máje 1956 v Zámeckém parku<br />
39
Připojené fotografie první šestky jsou nereprodukovatelné,<br />
tak alespoň slovně: Regina Matalíková – mistryně sportu<br />
a repre zentantka ČSR, Ema Roobová, – reprezentantka ČSR,<br />
Libuše Svozilová – reprezentantka ČSR, Olga Grambličková<br />
– reprezentantka ČSR, Jarmila Bartlová – krajská reprezentantka,<br />
a Věra Stromšíková – krajská reprezentantka.<br />
Článek Jiskry z 9. srpna přepisujeme kompletní, včetně<br />
závěrečné tabulky:<br />
„Naše odbíjenkářky mistry ČSR<br />
Jedinečného sportovního úspěchu dosáhla odbíjená<br />
TJ Tatran Valašské Meziříčí, neboť v tomto roce má dva<br />
přeborníky ČSR v odbíjené: mladší dorostenky a družstvo<br />
žen.<br />
V sobotu naše děvčata vyhrála v Bratislavě nad Slávií<br />
Bratislava 3:1, v neděli porazil Spartak Královo Pole rovněž<br />
3:1 a tím s převahou jak bodově tak i podstatně lepším<br />
setovým rozdílem získala titul přeborníka ČSR v odbíjené<br />
žen pro rok 1958. Tento nejvyšší titul získaly naše<br />
ženy zaslouženě, neboť od prvního kola ligy byly stále<br />
v čele tabulky. V družstvu hrají tyto hráčky: mistryně sportu<br />
Ina Matalíková, Ema Roobová, Liba Svozilová, Olga<br />
Grambličková, Jarka Bártlová, Věra Stromšíková, Eva<br />
Palacká a Slávka Trčková. Blahopřejeme oddílu odbíjené<br />
Tatran Valašské Meziříčí za vzornou reprezentaci Valašska!<br />
Tabulka I. ligy žen 1958:<br />
Tatran V.Meziříčí 18 16 2 52:18 16<br />
Slavoj Praha 18 15 3 50:23 15<br />
Slavoj Plzeň 18 12 6 42:34 12<br />
Dynamo Pha 18 10 8 39:32 10<br />
Spartak Kr. Pole 18 9 9 38:37 9<br />
Slavia VŠ Bratislava 18 8 10 34:38 8<br />
Slavia VŠ Praha 18 8 10 31:36 8<br />
Tatran Střešovice 18 7 11 34:40 7<br />
Spartak Stalingrad 18 5 13 28:44 5<br />
Spartak Plzeň 18 0 18 8:54 0<br />
Na základě informací od pamětnic uvádím, že zatím<br />
nikde neuváděným trenérem této meziříčské party mladších<br />
dorostenek při tomto jejich triumfu byl Josef Žabčík.<br />
Kromě zpráv z Jiskry máme ještě závěrečnou hodnotící<br />
zprávu sekce odbíjené OV ČSTV, zabývající se volejbalem<br />
poněkud obšírněji. A i když sekce dle vlastního hodnocení<br />
nepracovala zrovna nejlépe, buďme jí vděčni alespoň<br />
za tuto zprávu, která nám možná trochu pomůže pochopit<br />
ústup ze slávy, který přišel v následujících letech:<br />
„Zpráva o činnosti sekce odbíjené při OV ČSTV<br />
ve Valašském Meziříčí v roce 1958<br />
Přes veškeré úsilí nebylo možné ustavit sekci té kvality,<br />
aby se zhostila s úspěchem všech úkolů na ni kladených.<br />
V její činnosti bylo často hodně improvizace, což kvalitě<br />
práce nikterak nepřidalo. Akce byly zajišťovány živelně<br />
Karin Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková, Zdenka<br />
Samohýlová, Jindřiška Kostelníková, Regina Matalíková a syn<br />
Jindřišky Kája u sokolovny<br />
40<br />
Návrat volejbalové reprezentace z Mistrovství světa 1956 v Paříži<br />
41
a jen několika členy. Od jednotlivých členů nebyla žádná<br />
samostatná práce a z toho titulu nepociťovali žádnou<br />
odpovědnost. Tento nedostatek je nutné odstranit doplněním<br />
sekce nadšenými a spolehlivými funkcionáři. I přes<br />
tyto nedostatky bylo však dosaženo několika pěkných<br />
úspěchů. Úspěchy tyto týkají se však více špičkových výkonů<br />
některých družstev na úkor masové základny odbíjené<br />
na okrese.“<br />
Situace v odbíjené v okrese Valašské Meziříčí v roce<br />
1958 vypadala asi takto:<br />
Ženy: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí stalo se přeborníkem<br />
ČSR na rok 1958. Družstvo Spartaku Rožnov<br />
pod Radhoštěm skončilo v celostátní soutěži skupiny B<br />
na 6. místě. Okres Valašské Meziříčí, jako jediný v republice,<br />
má družstvo z okresního města v přeboru a navíc má<br />
další družstvo v celostátní soutěži. Zdánlivě je tato bilance<br />
velmi úspěšná. Je však nutno vidět, že tato dvě družstva<br />
jsou jediná, která v okrese odbíjenou hrají.<br />
Muži: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí skončilo<br />
v přeboru kraje na 5. místě. Družstvo Jiskry Kelč vyhrálo<br />
svou skupinu krajské soutěže a zajistilo si postup<br />
do krajského přeboru. Okresního přeboru se zúčastnila<br />
4 družstva a přeborníkem okresu pro rok 1958 se stalo<br />
družstvo Sokola Střítež. Vzdalo se však nároku na postup.<br />
Sekci je známo, že odbíjená se hraje v Rožnově a na mnoha<br />
vesnicích našeho okresu, ale přes veškeré úsilí sekce<br />
se tato družstva oficiálního přeboru okresu nezúčastňují.<br />
Důvodem jejich neúčasti je to, že většina hráčů hraje<br />
kopa nou, nebo provozuje závodně jiný sport, kterému<br />
dává přednost. Úkolem sekce je v roce 1959 zpopularizovat<br />
odbíjenou natolik, aby se připojila i družstva, která<br />
dosud stála stranou. Lepší bude hrát přebor okresu jako<br />
dlouhodobou soutěž, která by se případně hrála i ve všední<br />
dny.<br />
Dorostenky starší: V dorostenecké odbíjené není situace<br />
také dobrá. Přeboru okresu zúčastnila se u starších<br />
dorostenek pouze 3 družstva. Přeborníkem stalo se družstvo<br />
Spartaku Valašské Meziříčí. V přeboru kraje skončilo<br />
ale na druhém místě a nezajistilo si postup do další kvalifikace.<br />
Úkolem okresní sekce je situaci v dorostenecké<br />
odbíjené zlepšit a rozšířit hráčskou základnu.<br />
Dorostenky mladší: Přeboru okresu účastnila se 3. družstva.<br />
Přeborníkem pro rok 1958 se stalo družstvo Tatranu Valašské<br />
Meziříčí, které si pak vítězstvím v krajském přeboru a v oblastní<br />
kvalifikaci zajistilo účast v přeboru republiky. Družstvo při<br />
dobrém vedení nezklamalo ani v nejtěžší konkurenci a vybojovalo<br />
si hrdý titul přeborníka republiky na rok 1958.<br />
Dorostenci starší: Přeboru okresu se zúčastnila se<br />
3 družstva a přeborníkem okresu se stalo družstvo PŠ<br />
Hráčky Tesly, dorostenecké přebornice republiky. Stojící třetí zleva<br />
Vlasta Břízová, čtvrtá Jarmila Bártlová a poslední Ludmila<br />
Brhelová, v podřepu první Alena Halbichová a druhý Miloš Bortel<br />
42<br />
Reprezentantky před zápasem s Rumunkami na zimním stadionu<br />
Na Štvanici v roce 1956<br />
43
Rožnov pod Radhoštěm. V přeboru kraje však již toto<br />
družstvo neobstálo.<br />
Dorostenci mladší: Přebor okresu byl obeslán 7 družstvy<br />
a přeborníkem se stalo družstvo jedenáctiletky Rožnov pod<br />
Radhoštěm. Ani toto družstvo však dále nepostoupilo.<br />
Kromě toho byl uspořádán přebor Valašského Meziříčí<br />
žáků a žaček. Pro malé pochopení škol však byl obeslán<br />
pouze 3 družstvy žákyň a 4 družstvy žáků.<br />
Všechny tyto akce zajistil po technické stránce vzorně<br />
oddíl Tatranu Valašské Meziříčí. Přičiněním Tatranu<br />
Valašské Meziříčí a Spartaku Rožnov vidělo obecenstvo<br />
našeho okresu vrcholnou odbíjenou žen při soustředění<br />
reprezentantek před mistrovstvím Evropy. Tři hráčky<br />
našeho okresu, Matalíková Regina a Svozilová Lubuše<br />
z Tatranu Valašské Meziříčí a Šteflová Božena ze Spartaku<br />
Rožnov, byly členkami reprezentačního družstva ČSR<br />
na mistrovství Evropy v Praze a pomohly vydatně našemu<br />
reprezentačnímu družstvu ke druhému místu, což v současné<br />
situaci v mezinárodním fóru znamená velký úspěch.<br />
Ze zahraničních družstev byly hostem Tatranu Valašské<br />
Meziříčí odbíjenkářky z Jugoslávie, družstvo Mladost Záhřeb.<br />
Hráčky Tatranu, doplněné Šteflovou ze Spartaku Rožnov pod<br />
Radhoštěm, vzorně reprezentovaly naší odbíjenou v Polsku.<br />
V roce 1959 uvidí odbíjenkářské obecenstvo našeho okresu<br />
družstvo polské ligy Gdaňsk na našich hřištích.<br />
Nedostatečnou práci věnovala sekce v roce 1958 trenérům<br />
venkovských družstev a náboru do řad rozhodčích.<br />
Tento úkol je nutno řešit formou jarních a podzimních<br />
srazů cvičitelů, aby i na tomto poli byla zjednána náprava<br />
a bylo učiněno vše pro rozšíření odbíjené na našem okrese,<br />
která zásluhou žen a mladších dorostenek má v celostátním<br />
měřítku velmi dobré jméno.“<br />
A ještě kousek odstavce z článku Tituly mistrů v odbíjené<br />
jsou v dobrých rukou:<br />
„Ligu žen tentokrát vyhrál Tatran Valašské Meziříčí. Ještě<br />
po loňském ročníku ligy se často tomuto oddílu vytýkalo, že<br />
jeho pojetí hry je zastaralé, ať již jde o kvalitu podání, či koncepci<br />
útoku apod. Tatran se nepopiratelně zlepšil, ovšem vedle<br />
toho přece jen rozhodla vyrovnanost i zkušenost celého kolektivu.<br />
Pražský Slavoj vyšel tentokrát z tohoto souboje poražen…“<br />
V roce 1958 došlo k sloučení TJ Tatran a TJ Spartak,<br />
proto zde uvádím článek z novin Jiskra z 29. listopadu:<br />
„22. listopad 1958 byl pro tělovýchovu ve Valašském<br />
Meziříčí důležitým mezníkem. Dosud byly ve Valašském<br />
Meziříčí dvě tělovýchovné jednoty: Spartak a Tatran. Tyto<br />
jednoty svolaly na den 22. listopadu 1958 konference, aby<br />
delegáti na těchto konferencích zhodnotili dosavadní činnost<br />
a zaujali stanovisko k návrhu sloučení obou jednot<br />
v jednu jednotu, která ponese název TJ Valašské Meziříčí<br />
a bude mít ve svém znaku znak města. Tento návrh byl<br />
na obou konferencích jednomyslně přijat.<br />
Československé reprezentantky v roce 1956 v Polsku. V podřepu první<br />
zprava Regina Matalíková.<br />
44<br />
Tatran VM na hřišti Slavoje Praha na Smetance<br />
45
Po skončení těchto konferencí se sešli při stoprocentní<br />
účasti delegáti na slavnostní ustavující schůzi, na které<br />
zase jednomyslně odhlasovali sloučení obou tělovýchovných<br />
jednot a zvolili si nový výbor TJ Valašské Meziříčí.<br />
Nový výbor jednoty se skládá vesměs ze zkušených tělovýchovných<br />
pracovníků. Do čela jednoty si zvolili dosavadního<br />
předsedu Tatranu, dlouholetého a obětavého<br />
pracovníka v tělovýchově Čeňka Maška. Další členové<br />
výboru jsou: místopředseda Karel Korabečný, jednatel<br />
JUDr. Jaromír Nejedlý, hospodář Vojtěch Hemzal, zapisovatelka<br />
Marie Hamanová, pokladnice Olga Joklová, vedoucí<br />
sportů Rudolf Liberda, náčelnice Zdena Fabiánová,<br />
náčelník Rudolf Zbořil a ještě dalších 15 členů výboru<br />
s různými funkcemi a 5 členů revizní komise. Všichni byli<br />
zvoleni jednomyslně, což svědčí o dobré připravenosti<br />
na tento velmi důležitý krok do budoucnosti tělovýchovy.<br />
Nová tělovýchovná jednota v současné době zaměří své<br />
úsilí na řádné zajištění II. celostátní spartakiády. Celá veřejnost<br />
věří, že sloučení obou jednot prospěje rozvoji tělovýchovy<br />
a sportu v okresním městě, zlepší výkony všech<br />
druhů sportu a že vychová aktivní sportovce a cvičitele,<br />
zejména mezi mládeží.“<br />
Shrnuto a podtrženo: rok 1958 byl rokem největších<br />
úspěchů ženského volejbalu v historii města, neboť družstvo<br />
žen i družstvo mladších dorostenek získalo titul přeborníků<br />
republiky a hráčky Tatranu Valašské Meziříčí<br />
Regina Matalíková a Libuše Svozilová dovezly z mistrovství<br />
Evropy v Praze stříbrné medaile. (A pokud jde<br />
o okres, tak tutéž medaili si přivezla z Prahy i jejich kamarádka<br />
z Rožnova Božena Šteflová.) V dalších letech, již ne<br />
pod názvem Tatran Valašské Meziříčí, ale Tělovýchovná<br />
jednota Valašské Meziříčí, měly úspěchy pokračovat. Ale<br />
nepokračovaly a netrvalo to ani příliš dlouho.<br />
Na domácím hřišti. Zleva Regina Matalíková, Libuše Svozilová, Olga<br />
Gramblíčková, Ema Roobová, Eva Palacká, Jarmila Bártlová a Věra<br />
Stromšíková<br />
Před turnajem o Velkou cenu Prahy v roce 1957. Zleva: Regina Matalíková,<br />
Ema Roobová, Libuše Svozilová, Olga Grambličková, Jarmila<br />
Bártlová a Věra Stromšíková<br />
46<br />
47
ÚSTUP ZE SLÁVY<br />
V roce 1959 se sekce odbíjené Okresního výboru ČSTV<br />
pustila s vervou do úkolů, které si zadala ve Zprávě o činnosti<br />
sekce odbíjené při OV ČSTV ve Valašském Meziříčí<br />
v roce 1958 a 13. dubna vydala tuto Zprávu č. 1.:<br />
„1. Úkolem sekce odbíjené v roce 1959 je povznést úroveň<br />
odbíjené v našem okrese se zaměřením na všechny<br />
kategorie. Jedním z nejspolehlivějších prostředků je dobře<br />
organizovaná, dlouhodobá, regulérní soutěž dospělých,<br />
dále péče o mládež.<br />
2. Okresní přebor mužů v roce 1959<br />
Aby se do přeboru okresu mohla zapojit i družstva, jejichž<br />
hráči provádí aktivně i jiný druh sportu, bude hrán<br />
letošní ročník ve všední dny. Hracím dnem je stanovena<br />
středa. Aby byla družstva včas připravena, předkládáme<br />
několik předběžných připomínek:<br />
Přebor započne 20. 5. 1959<br />
Hrací den bude středa<br />
Hráno bude systémem každý s každým, dlouhodobě<br />
Startovat se bude dle soupisky potvrzené OV ČSTV, doložené<br />
členským průkazem<br />
Závazné přihlášky zašlou družstva do 10. 5. na OV<br />
ČSTV<br />
Bližší pokyny budou vydány v rozpise přeboru<br />
3. Spartakiádní turnaj odbíjené<br />
První kolo spartakiádního turnaje se bude hrát do<br />
5. 5. 1959 a mohou se ho zúčastnit družstva neorganizovaná<br />
i organizovaná, ale nejvýše účastníci okresního přeboru.<br />
Do 30. 4. 1959 se budou hrát předkola v Rožnově<br />
a ve Valašském Meziříčí. Organizací předkol byli pověřeni<br />
členové sekce Zima (Rožnov) a Bortel (Valašské<br />
Meziříčí). Přihlášky družstev kromě těch, které budou<br />
hrát předkola, zašlete do 5. 5. 1959 na OV ČSTV. Vítěz<br />
prvního kola postupuje do druhého kola, v němž budou<br />
startovat družstva zařazená do krajského přeboru a soutěže<br />
a vítězové jednotlivých okresů (vítězové 1. kola). Bližší<br />
pokyny budou vydány jako rozpis spartakiádního turnaje.<br />
4. V rámci „Týdne sportu“ před okresní spartakiádou<br />
se bude hrát meziokresní utkání dne 9. června 1959<br />
v 15 hodin.<br />
Dorostenky Valašské Meziříčí : Kroměříž<br />
Dorostenci Valašské Meziříčí : Vsetín<br />
Muži Valašské Meziříčí: Hranice<br />
5. Soutěže dorostu budou rozepsány ihned, jakmile<br />
krajská sekce určí systém soutěže v kraji. V letošním roce<br />
bude 16. května v rámci Pionýrského festivalu v Rožnově<br />
uspořádán okresní přebor žactva. Propozice vypracuje<br />
a rozešle Bortel.<br />
Jedno z utkání turnaje<br />
48<br />
S pohárem vítězek Velké ceny.<br />
Zleva vzadu: Ema Roobová, Libuše Svozilová, Vladimír Svozil, Zdenka<br />
Samohýlová a Dana Schälerová-Potáčová,<br />
vpředu: Jarmila Bártlová, Regina Matalíková a Věra Stromšíková<br />
49
6. V sobotu 18. 4. 1959 se bude hrát ve Valašské Bystřici propagační<br />
trojutkání mužů Sokol Valašská Bystřice–TJ Valašské<br />
Meziříčí–Dukla Valašské Meziříčí.<br />
Potáč Jiří, předseda sekce“<br />
Noviny Jiskra ve svých zprávách 18. dubna zvaly na domácí<br />
zápasy družstva žen. Rozpis byl tento: 25. dubna<br />
s Dynamem Praha, 26. dubna se Střešovicemi, 16. května<br />
se Slavojem Plzeň, 17. května se Slavojem Praha a 7. června<br />
s Tatranem Ostrava. A 25. dubna přidaly další informace<br />
z volejbalu:<br />
„Ženy TJ Valašské Meziříčí nastoupí v sobotu 25. dubna<br />
proti Dynamu Praha. Dynamo je posíleno Špelinovou, reprezentantkou<br />
ze Slávie VŠ Praha. Je to téměř kompletní<br />
bývalá ÚDA Praha, dvojnásobný přeborník republiky, hraje<br />
za ně mistryně sportu Paclíková-Štulcová, Špelinová,<br />
Vacková, Šormová a Svobodová, tedy pět reprezentantek.<br />
Trenérem je bývalý reprezentant a trenér ÚDA Praha<br />
Václav Raban.<br />
V neděli 25. dubna uvidíme na našem hřišti družstvo<br />
Tatranu Střešovice, za které hrají: dlouholetá reprezentantka,<br />
mistryně sportu Matthauserová, Dostálová, Zemanová<br />
a jedna z našich nejlepších reprezentantek Kyselková.<br />
Trénuje je trenér národního družstva žen Antonín Kyndr.<br />
Předzápasy sehrají naše dorostenky.<br />
Okresní přebor mužů v roce 1959 začne 20. května.<br />
Závazné přihlášky družstev přijímá OV ČSTV do 15. května<br />
1959.<br />
První kolo spartakiádního turnaje odbíjené se bude hrát<br />
do 15. května. Mohou se ho zúčastnit i družstva neorganizovaná,<br />
avšak jen ta, která se zúčastní okresního přeboru.<br />
Přihlášky družstev zašlete do 5. května na OV ČSTV.“<br />
Posuňme se až do 6. června, kdy noviny Jiskra zvaly čtenáře<br />
na mezinárodní utkání družstev TJ Valašské Meziříčí<br />
s reprezentačními družstvy polského města Gdaňsk.<br />
Utkání bylo hráno hned několik. V pondělí 8. června hráli<br />
muži a v úterý 9. a ve čtvrtek 11. června hrály ženy.<br />
Pak byla ještě 4. července v Jiskře zpráva o vítězství<br />
mladších a starších dorostenek TJ Valašské Meziříčí<br />
v krajských přeborech ve dnech 27. a 28. června a o jejich<br />
účasti na turnaji ve Vrahovicích u Prostějova, odkud<br />
Před Národním muzeem<br />
50<br />
Holky daly řeč a trenér jen naslouchá<br />
51
se bojovaly do finále přeboru ČSR. Starší dorostenky tam<br />
obsadily třetí místo a nepostoupily, mladší dorostenky<br />
vyhrály a čekalo je finále na hřišti TJ Valašské Meziříčí<br />
ve dnech 3.–5. července. Tam také vyhrály a zprávu Jiskry<br />
o jejich vítězství uvádíme celou:<br />
„Mladší dorostenky přebornicemi ČSR<br />
Našim děvčatům se podařilo již druhý rok za sebou získat<br />
nejvyšší titul – titul přeborníka ČSR v odbíjené, což<br />
se podaří ve sportu jen velmi vzácně. Podle zhodnocení<br />
členů Ústřední sekce, zasloužilého trenéra, mistra sportu<br />
Václava Matiáška a trenéra národního B družstva žen<br />
Oldy Venhače, je výkon obou prvních družstev, našich<br />
děvčat a dorostenek Lokomotivy Děčín, rovnocenný výkonu<br />
nejlepších družstev starších dorostenek. Rozhodující<br />
zápas mezi TJ Valašské Meziříčí a Lokomotivou Děčín<br />
předčil svou dramatičností a hlavně bojovností většinu zápasů<br />
naší nejvyšší soutěže, přeboru republiky žen. Budouli<br />
naše děvčata postupovat se stejným zápalem a chutí<br />
k dalšímu tréninku, mohou se stát novými mladými oporami<br />
našeho přebornického družstva. Čtyři hráčky byly<br />
vybrány do reprezentačního družstva dorostenek.<br />
Základní šestka nového přeborníka: Hrabovská,<br />
Zajícová, Jasoňková, Varhaníčková, Kozáková, Svozilová<br />
ml., střídaly Blažkeová, Huberová, Zimmerová, Žilinská<br />
a Samohýlová, trenérem je Jiří Potáč, který má velkou zásluhu<br />
na úspěchu tohoto kolektivu. Jako odměnu dostala<br />
děvčata od mateřské jednoty hrazený pobyt na turistické<br />
základně v Lazech.<br />
Přeboru se zúčastnilo 8 nejlepších družstev republiky,<br />
přes nepříznivé počasí se hrálo za naprosto regulérních<br />
podmínek a za velké účasti našich pracujících, kteří měli<br />
velkou radost z úspěchu našich děvčat.“<br />
Ale ne všechno se dařilo, proto se v Jiskře 5. září objevila<br />
zprávička, která byla v jasném rozporu se Zprávou<br />
č. 1, podle níž se měl okresní přebor hrát průběžně už<br />
od května a možná už být i ukončen:<br />
„Ve středu 9. září na hřišti u sokolovny ve Valašském<br />
Meziříčí bude zahájen okresní přebor mužů v odbíjené<br />
na rok 1959. Účast na přeboru přislíbila tato družstva:<br />
Střítež, Valašská Bystřice, Jarcová, Lešná, Branky,<br />
TJ Valašské Meziříčí B, Dukla Valašské Meziříčí, Zubří,<br />
Kelč, Rožnov B a další.<br />
Dorostenci a dorostenky sehrají soutěž o Československý<br />
pohár v odbíjené pro rok 1959. Soutěž zahájí dorostenky<br />
ve středu 16. září a dorostenci ve čtvrtek 17. září. Bude se<br />
hrát turnajovým způsobem na dva vítězné sety. Vítězné<br />
družstvo získá titul okresního vítěze Československého<br />
poháru v odbíjené a postupuje do 1. kola v kraji.“<br />
Pokud jde o TJ Valašské Meziříčí, obhájení titulu přebornic<br />
republiky v kategorii mladších dorostenek bylo<br />
I po zápase je o čem si povídat<br />
52<br />
A zase na domácím hřišti. Zleva: Božena Šteflová – Vachníková, Olga<br />
Gramblíčková, Libuše Svozilová, Alena Demelová, Dana Jasoňková,<br />
Regina Matalíková, Jiřina Ondrušáková a Ivana Varhaníčková<br />
53
skvělým úspěchem. Ani třetí místo družstva žen nebylo<br />
špatné, takže by jen málokdo uvěřil tomu, že skončil poslední<br />
skutečně úspěšný rok meziříčských volejbalistek.<br />
A to ještě Matalíková a Svozilová s reprezentačním družstvem<br />
žen absolvovaly historický zájezd do Číny a Severní<br />
Koreje, kde se hrálo na fotbalových stadionech až za stotisícové<br />
účasti diváků. Tam z osmi odehraných utkání naše<br />
ženy vyhrály sedmkrát.<br />
Jenže Regina Matalíková se v roce 1959 provdala za bývalého<br />
zlínského fotbalistu a házenkáře Emila Obadálka,<br />
s ním pak žila v Praze a hrála za Tatran Střešovice. Ligu<br />
hrála až do roku 1972 a získala dalších pět mistrovských<br />
titulů. V letech 1973–1979 pak působila jako hrající trenérka<br />
družstva Tatranu Střešovice B v 1. národní lize.<br />
Od příchodu do Prahy pracovala jako sekretářka a později<br />
jako tajemnice v administrativě Tatranu. S reprezentací<br />
skončila Regina v roce 1964 a při rozhovoru v roce 1970<br />
na to zavzpomínala: „Jediná věc mě dovede namíchnout,<br />
nerada prohrávám. I kdybych měla na hřišti umřít, tak<br />
musím vyhrát. Trošku mě zamrzela jen jedna věc. Když<br />
jsem se v roce 1964 rozloučila s reprezentací, dostala jsem<br />
z ČSTV jako poděkování cyklostylovaný dopis. Říkala<br />
jsem si, že když mi za dvanáct let účinkování v národním<br />
družstvu děkují, že to mohli aspoň napsat na stroji. Ale<br />
to nic, člověk se musí umět smířit s odchodem z výsluní.<br />
Období slávy vrcholových sportovců je krátké ve srovnání<br />
s námahou, kterou na ni museli vynaložit.“<br />
Ale vraťme se domů, k družstvu TJ Valašské Meziříčí.<br />
Podle dopisu, který jednota poslala TJ Rožnov pod<br />
Radhoštěm, v něm asi byly i další personální problémy:<br />
„Vážení soudruzi,<br />
oznamujeme Vám, že dne 24. 7. 1959 byla hráčka oddílu<br />
odbíjené TJ Valašské Meziříčí Olga Grambličková potrestána<br />
oddílovou šestiměsíční distancí. Trest byl hráčce<br />
udělen v její přítomnosti na řádné schůzi oddílu odbíjené,<br />
za přítomnosti výboru oddílu, předsedy jednoty a členů<br />
výnoru jednoty.<br />
Důvody:<br />
Olga Grambličková byla v tomto roce již dvakrát (v květnu<br />
a v červnu) potrestána oddílovou důtkou za nesprávný<br />
postoj ke kolektivu, za chybnou životosprávu a přípravu.<br />
V sobotu 27. 6. t.r. se zúčastnila zájezdu s Lokomotivou<br />
Liberec. A v neděli 28. 6. se bez omluvy nedostavila k mistrovskému<br />
zápasu s VŠ Slávia Praha a odjela do Rožnova.<br />
Ihned po zápase byl celý případ projednán s přítomným<br />
Přebornice republiky 1958 v kategorii žen. Zleva stojící: Ema Roobová,<br />
Olga. Gramblíčková, Vladimír Svozil, Libuše Svozilová<br />
a Jaroslava Trcková, sedící: Věra Stromšíková, Eva Palacká, Regina<br />
Matalíková a Jarmila Bártlová<br />
54<br />
Přebornice republiky 1958 v kategorii mladších dorostenek. Zleva stojící:<br />
Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Jarmila Kolářová, Ivana Varhaníčková,<br />
Alena Kozáková a Zdenka Smetanová, v podřepu: Karla<br />
Jašková, Libuše Svozilová ml., Kristýna Žilinská a Radka Hrabovská<br />
55
členem ÚTR Venhačem a předsedou jednoty Maškem.<br />
Bylo rozhodnuto, aby se hráčka nezúčastnila zájezdu<br />
reprezentačního družstva do Rumunska. Poněvadž tímto<br />
postupem mohlo být poškozeno národní družstvo a hráčka<br />
nemohla být osobně vyslechnuta, bylo od tohoto trestu<br />
po dohodě s Venhačem upuštěno. Venhač slíbil, že si<br />
s hráčkou ve vlaku promluví a její chování oznámí na ÚTR.<br />
Grambličková se neobjevila na hřišti od 27. června<br />
do 24. července 1959, kdy byla svolána schůze oddílu<br />
a její případ projednán. Dnes mi bylo funkcionářem<br />
TJ Rožnov oznámeno, že hráčka Grambličková včera<br />
(26. července) podepsala přestup do TJ Rožnov. Tento<br />
postup považujeme za typický případ fluktuace po neslavném<br />
vzoru fotbalových primadon (Přáda apod.)<br />
S pozdravem<br />
MUDr. Vladimír Svozil, vedoucí oddílu odbíjené<br />
Čeněk Mašek, předseda jednoty“<br />
A ještě jedna zpráva z Jiskry:<br />
„Naše odbíjenkářky ve Varšavě<br />
Koncem roku, ve dnech 10.–16. prosince byl ve Varšavě<br />
uspořádán mezinárodní turnaj v odbíjené žen v rámci<br />
padesátiletého trvání Akademického sportovního svazu.<br />
Na turnaj byly pozvány hráčky družstva Petöfi Budapešť<br />
a TJ Valašské Meziříčí. Byl hrán ve velké sportovní hale<br />
tělovýchovné akademie v Bielanech a naše ženy v něm<br />
obsadily druhé místo za neporaženým družstvem AZS<br />
Varšava I.. Pro naše družstvo je to úspěch, protože družstvo<br />
AZS Varšava I. tvoří kádr reprezentačního družstva<br />
Polska, šest jeho hráček je v základní šestce národního<br />
družstva už řadu let a družstvo samo je přeborníkem<br />
Polska v tomto roce. Těšíme se, že u nás uvítáme v příštím<br />
roce družstvo sympatických Polek a že jim budeme moci<br />
oplatit jejich pohostinství.<br />
V roce 1960 ženy sice skončily „pod bednou“ na 4. místě,<br />
a starší dorostenky neobhájily titul přebornic republiky<br />
a klesly na stříbrnou příčku, ale i tak bylo několik<br />
z nich zařazeno do reprezentačního družstva juniorek.<br />
Družstvo žen Valašského Meziříčí absolvovalo turnaj<br />
v Pobaltí a reprezentační družstvo turnaj v Polsku. Ten<br />
zájezd do Pobaltí byl vlastně prvním dlouhodobým<br />
Regina Matalíková na titulní stránce časopisu Stadion<br />
56<br />
Reprezentantky ČSR na ME 1958 v Praze. Mezi stojícími je druhá zprava<br />
Libuše Svozilová, v podřepu první zleva Regina Matalíková<br />
57
zájezdem družstva. Cestovaly s družstvem mužů Slávie<br />
VŠ Bratislava nejprve vlakem do Minska a autobusem<br />
k utkáním do Tartu, Tallinu a Rigy. V Minsku jednou vyhrály<br />
a jednou prohrály, v Tallinu vyhrály nad celkem města,<br />
ale prohrály s Estonskou reprezentací. V Rize vyhrály<br />
nad juniorkami a prohrály s univerzitním výběrem.<br />
Libuše Svozilová si z mistrovství světa 1960 v Rio<br />
de Janeiru dovezla bronzovou medaili a v Obraně lidu o ní<br />
vyšel hezký článek:<br />
„Žena, která nestárne<br />
V Brodku u Přerova narodila se před měsícem a před sedmatřiceti<br />
roky Libuše Zaoralová. Zázračné dítě Kdepak.<br />
Plakala, ležela na bříšku a začala chodit jako všechny<br />
ostatní děti. V těchto dnech jistě listuje ve školním zeměpisu<br />
šestnáctileté dcery Libuny za účasti synů Vladimíra<br />
a Václava, kteří chtějí vědět, kam má jejich maminka jet:<br />
Porto Allegro, Sao Paolo, Belo Horizonte, Rio de Janeiro,<br />
Brasilia - hledají prstíky kluků a osvědčená reprezentantka<br />
v odbíjené Libuše Svozilová tomu zatím stále nevěří, že<br />
s ní ještě v Praze počítají pro mistrovství světa v Brazílii.<br />
„To víte, sport mám ráda a odbíjenou miluji už od třinácti<br />
let, ale je tu občanský průkaz a v něm datum narození…“<br />
Svatba, děti, to je obvyklý konec dráhy mnoha nadějných<br />
sportovkyň. Libuše Svozilová má tři obrázky za sebou. Pět<br />
roků „sušila plenky“, ale přesto si našla čas zajít na chvilku<br />
do tělocvičny zkusit aspoň podání. Pouto ke sportu<br />
zvítězilo. Dnes už by nejstarší Libuna chtěla na síti přetrumfnout<br />
maminku, se kterou trénuje. Nedivme se. Loni<br />
a předloni pomohla vybojovat mladším dorostenkám<br />
TJ Valašské Meziříčí titul přebornic republiky.<br />
U Svozilů se však nehraje jen odbíjená, i když hlava<br />
rodiny vede ligové družstvo žen už do jedenácté sezóny.<br />
Pětičlennou rodinku můžete spatřit v beskydských horách<br />
s tlumoky na zádech nebo na lyžích, stejně tak v tělocvičně,<br />
na koupališti, na tenisu. Synové Vladimír i Václav se<br />
pyšní diplomy okresních přeborníků v lyžování, plavání<br />
a Libuna v soupeření s kluky si ani na lyžích nezadá.<br />
Vyhrála dokonce krajský přebor v běhu na 3 km.<br />
Třikrát týdně v létě a dvakrát v zimě je naše stále výborná<br />
smečařka i hráčka v poli zalita potem. I zde jsou kořínky<br />
novinových zpráv, že Libuše Svozilová je v širší nominaci<br />
osmnácti nejlepších čs. odbíjenkářek a že má nadále místo<br />
v národním družstvu. Sedmdesát mezinárodních utkání, dvacet<br />
závodních sezón, to už si vyžádalo něco času a věrnosti.<br />
Všimněte si jednou Libuše Svozilové na hřišti. Je to<br />
žena, která zásluhou radosti z pohybu nestárne.<br />
Vojta Kramář.“<br />
Přebornice republiky 1959 v kategorii mladších dorostenek. Stojící zleva:<br />
Jiří Potáč, Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Radka Hrabovská,<br />
Dana Samohýlová, Alena Kozáková, Libuše Svozilová ml. a Kristýna<br />
Žilinská, v podřepu: Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková, Anna<br />
Zimmerová a Zdena Huberová<br />
58<br />
Odpočinek po tréninku<br />
59
V roce 1961 se starší dorostenky vrátily opět na první<br />
místo v přeboru republiky, a i když se ženy vzdálily medailovým<br />
pozicím, ještě to nevypadalo zle. Pozastavme se teď<br />
na chvíli u meziříčských dorostenek. Jejich prvním úspěšným<br />
trenérem byl Miloš Bortel, který je dovedl k titulu<br />
přebornic republiky v roce 1956, ale stal se známějším<br />
v pozdějších letech jako trenér oddílu sportovní gymnastiky.<br />
Druhým Josef Žabčík, který je přivedl k titulu v roce<br />
1958, a třetím Jiří Potáč, který je přivedl k titulům v letech<br />
1959 a 1961 a k druhému místu v roce 1960. A nejlepší<br />
z hráček postupně nahrazovaly hráčky družstva žen.<br />
V tréninku se tehdy dával velký důraz na všestrannost, trénovalo<br />
se v tělocvičně i venku v přírodě, běhalo se v lese<br />
i kolem Bečvy a chodilo se na dlouhé výšlapy nebo túry<br />
na kolech. Proto nebyly výjimkou hráčky, které se úspěšně<br />
účastnily okresních a krajských přeborů v lyžování (Karla<br />
Zajícová, Alena Kozáková a Olga Blažkeová), v lehké atletice<br />
(Karla Zajícová a Marie Pražáková), plavání či basketbalu.<br />
A Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová, Milena<br />
Baráčková, Dana Jasoňková, Slávka Trčková a Karla<br />
Zajícová byly členkami reprezentačních družstev.<br />
Ale ne všechny mladé hráčky doplňovaly družstvo, některé<br />
odcházely za lepšími podmínkami jinam, a i když<br />
i meziříčské družstvo v roce 1962 mohlo vycestovat<br />
do Itálie, vyhrálo v onom roce již jen soutěž slušnosti.<br />
O tom zájezdu do Itálie napsaly 7. září noviny Piccolo<br />
sera článek, z nějž vyjímám:<br />
„Československé družstvo po vítězstvích ve Florencii<br />
a Modeně teď odpočívá v Riccione a zítra bude v Goricii,<br />
aby se utkalo s družstvem italských juniorek, účastnic<br />
národního šampionátu. A v neděli ráno bude v Terstu.<br />
Hostující výprava se skládá z těchto členů: kapitánka<br />
Libuše Svozilová, Regina Obadálková, Dagmar Jasoňková,<br />
Věra Pospíšilová, Eva Palacká, Karla Zajícová, Jaromíra<br />
Bartlová, Radomíra Hrabovská, Alena Kozáková a Libuše<br />
Svozilová mladší. Družstvo doprovází rozhodčí Emil<br />
Obadálek a lékař MUDr. Vladimír Svozil, který je také<br />
trenérem družstva.<br />
Úspěšný zájezd reprezentace do Číny v roce 1959. Libuše Svozilová<br />
a Čou En-laj<br />
60<br />
Účastnice zájezdu v karikaturách<br />
61
Kromě reprezentantky Obadálkové je součástí družstva<br />
úplná rodina Svozilova. Doktor Svozil je trenér, jeho manželka<br />
a dcera jsou hráčky. Volejbal je v Československu<br />
uznáván a dokládá to i početné publikum na volejbalových<br />
zápasech. V Praze na mezinárodních zápasech není<br />
nic mimořádného desetitisícové publikum. V Itálii tak početné<br />
publikum zláká pouze fotbal a výjimečně cyklistika<br />
nebo box. Nicméně věříme, že pokud nám budou příznivé<br />
povětrnostní podmínky, zaplní se v neděli stadion, protože<br />
zápasy budou stát za to.“ Turné začínalo v Modeně,<br />
následovala Florencie, Rimini, Udine a Terst, a protože<br />
tehdy s volejbalem v Itálii teprve začínali, nebyla to těžká<br />
utkání a naše děvčata je snadno vyhrála. Navíc se hezky<br />
zrekreovala několikadenním pobytem v rekreačním středisku<br />
sportovního klubu z Florencie u moře v Rimini.<br />
V následujícím roce italské volejbalistky přijely k nám.<br />
Naše hráčky si je rozebraly do domácností a kromě zápasů<br />
je také vyvezly na Radhošť, na Bystřičku a do rožnovského<br />
skanzenu. Když pak naše družstvo jelo v roce<br />
1963 opět do Itálie, skončili Svozilovi cestu na hranici<br />
v Břeclavi a brzy potom trenér Vladimír Svozil po rozporech<br />
s vedením TJ od družstva odešel. Družstvo pak ještě<br />
obsadilo v lize hezké páté místo a vyhrálo krajský přebor<br />
1. Československých sportovních her.<br />
A přišel rok 1964. Z tohoto roku se nám dochovala soupiska<br />
družstva, které tehdy ligu hrálo a obsadilo 7. místo:<br />
Bártlová, Cvalinová-Trčková, Frydrychová-Zajícová, Hrabovská,<br />
Jasoňková, Pospíšilová, Kozáková, Roobová,<br />
Slánská-Svozilová ml., Strouhalová a Vychodilová-Palacká.<br />
Trenérskou funkci po Vladimíru Svozilovi převzal Jiří<br />
Sekera a podle pamětnic mu pomáhal Ladislav Březík.<br />
V širším kádru reprezentace tehdy byla z meziříčského<br />
družstva jen Věra Pospíšilová – Bajčíková. Ligu hrál<br />
i Rožnov pod Radhoštěm a jako trenérka je u něj uváděna<br />
Libuše Svozilová, jenže tam dlouho nepobyla, protože<br />
v průběhu roku odcestovala s manželem do Tuniska.<br />
Mladé meziříčské odchovankyně už své družstvo neposilovaly.<br />
Většinou odešly studovat do větších měst a domů<br />
se už nevrátily. A tak družstvo žen v roce 1965 skončilo<br />
v první lize na devátém místě a sestoupilo. Ale pořád to<br />
ještě bylo dobré, naše hráčky měly skvělé diváky a ti je ani<br />
v druhé lize neopustili. Trenérem druholigového družstva<br />
byl Jiří Potáč.<br />
Horší bylo, že už neexistovalo dorostenecké družstvo,<br />
jehož existence byla nezbytnou podmínkou účasti v lize.<br />
Proto pan Vrahovský oslovil Karla Pruknera, který<br />
na Obchodní akademii (tehdy Střední ekonomické škole)<br />
vedl úspěšné družstvo studentek, zda by nepřešli pod TJ.<br />
Děvčata se tedy nechala přeregistrovat a hrála za jednotu.<br />
Ale jinak se nic nezměnilo, své hraní si dál hradila sama<br />
Ze zájezdu TJ Valašské Meziříčí do Pobaltí<br />
62<br />
Narozeniny slavil trenér Vladimír Svozil v roce 1960 v Tallinu<br />
63
a dresy a míče jim dál platila škola. Děvčata byla úspěšná,<br />
postoupila do krajského přeboru a dokonce vyhrála<br />
i kvalifikaci do dorostenecké ligy. Došlo však ke změně<br />
věkové hranice dorostenců a děvčata už dorosteneckou<br />
soutěž hrát nemohla. Podstatně omlazené družstvo žen,<br />
vedené Jiřím Sekerou, z krajského přeboru po jediné sezóně<br />
sestoupilo a starší hráčky se - až na dvě místní - rozešly<br />
do kvalitních ženských družstev v kraji. Karel Prukner<br />
sestavil nové dorostenecké družstvo: vyhrál s ním okresní<br />
přebor a se střídavými úspěchy hrál v přeboru krajském.<br />
V roce 1968 došlo k federalizaci republiky i tělovýchovy.<br />
Od roku 1969 byla nejvyšší soutěží extraliga, pod ní dvě<br />
1. národní ligy a pak následovaly 2. národní ligy. Družstvo<br />
žen Valašského Meziříčí bylo při reorganizaci přeřazeno<br />
do moravské skupiny 2. národní ligy. V roce 1969 družstvo<br />
převzal na Karel Prukner. Když družstvo v polovině soutěže<br />
přebíral, bylo na posledním místě tabulky, ale hráčky<br />
volejbal uměly a tak nakonec skončily druhé a od postupu<br />
do 1. národní ligy je dělil jen jeden set. V družstvu hrála<br />
Věra Rabicová, Věra Bajčíková, Milada Hagerová, Radka<br />
Hrabovská, M. Hurtová, Mirka Kohoutová, Eva Kučerová,<br />
Svatava Ondrušáková a Věra Vrečková, o něco později<br />
se připojily Eva Palacká – Vychodilová a Karla Zajícová<br />
a od roku 1970 Marie Jasoňková a J. Mikulenková. Po většinu<br />
roku 1971 již družstvo hrálo oslabené o Radku<br />
Hrabovskou, která se vdala do Itálie, a v roce 1972 družstvo<br />
skončilo dokonce na desátém místě a sestoupilo<br />
do krajského přeboru. Po Karlu Pruknerovi byl jeho trenérem<br />
J. Vychodil, potom se dle ústních informací trénování<br />
žen věnoval především Zdeněk Bulava. Na něho navázali<br />
Jiří Částečka a Láďa Stavinoha a po nich Karel Zezulčík.<br />
Šlo o poměrně úspěšné období kdy družstvo postoupilo<br />
z krajského přeboru II. třídy do krajského přeboru I. třídy<br />
a posíleno o několik hráček z Nového Jičína hrálo na jeho<br />
špici. Po Karlu Zezulčíkovi družstvo trénoval Petr Mokroš<br />
z Hodslavic, jehož dcera hrála v družstvu.<br />
Od zavedení krajů v roce 2000 patříme pod Zlínský kraj.<br />
Družstvo žen tam hrálo krajský přebor 1. třídy, zpočátku<br />
na čele tabulky, ale později spíš na jejím chvostu. Příčinou<br />
byla nezvládnutá generační výměna hráček. Na trenérské<br />
židli se vystřídali Jarda Tichý, Eva Hoffmannová, Ondřej<br />
Liebl a Eva Čtveráčková. Vedoucím volejbalového oddílu<br />
byl až do roku 2005 Jiří Sekera. A to je vše.<br />
Na tomto místě se patří poděkovat všem hráčkám, reprezentantkám<br />
a trenérům za jejich vynikající výkony,<br />
dlouholetou práci, propagaci volejbalu i jména našeho<br />
města u nás a v zahraničí.<br />
Starší dorostenky v roce 1960 ve Zvolenu. Stojící zleva: Dana Jasoňková,<br />
Libuše Svozilová ml., Milada Strouhalová, Radka Hrabovská,<br />
Věra Pospíšilová, Alena Kozáková, Svatava Dadáková a Jiří Potáč,<br />
v podřepu: Olga Blažková, Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková,<br />
Jana Opluštilová a Zdenka Kasanová<br />
Reprezentantky na MS 1960 v Rio de Janeiru. V prostřední řadě druhá<br />
zprava Regina Obadálková, dole první zprava Libuše Svozilová<br />
64<br />
65
Italské družstvo Cabbasi Carpi v roce 1963 na nádraží ve Valašském<br />
Meziříčí<br />
A CO MUŽI<br />
Podle některých informací se mužský volejbal ve městě<br />
hrál již před 2. světovou válkou. Tehdejší nadšenci ho<br />
hrávali na hřišti u sokolovny a účastnili se župních přeborů<br />
Sokola. Nejznámějšími vyznavači volejbalu byl místní<br />
lékárník Vilém Weisshammer, známý příznivec veškerého<br />
sportování Antonín Cimala a doktor Šuleř.<br />
Jak vyplývá z textu v úvodu této knihy, podařilo se nám při<br />
práci na ní vypátrat, že také v době protektorátu, přinejmenším<br />
alespoň v letech 1942 a 1943, se ve Valašském Meziříčí<br />
hrál ženský i mužský volejbal. Ale moc víc o tom nevíme.<br />
Jenom snad to, že v roce 1942 hráli muži doma se Vsetínem<br />
a že 16. září obsadili na nějakém turnaji 2. místo.<br />
Z historie mužského volejbalu v padesátých letech nemůžeme<br />
opomenout volejbal v novém, v roce 1952 založeném<br />
oddílu Spartak Valašské Meziříčí, kde hrálo kvalitní<br />
družstvo mladšího dorostu. V roce 1952 toto družstvo vyhrálo<br />
krajský přebor a postoupilo na závěrečný turnaj přeboru<br />
ČSR v Domažlicích, kde se umístilo se na 7. místě<br />
(z 19.krajů). O rok později si zopakovalo vítězství v kraji<br />
a v republikovém přeboru skončilo na 9. místě. Tehdejší<br />
družstvo hrálo v sestavě Václav Holčák, Vratislav<br />
66<br />
Řezníček, Břetislav Orság, Jiří Sekera, L. Baroš, M. Střítezský<br />
a A. Plánka. V roce 1953 se Václav Holčák zúčastnil<br />
soustředění juniorů ČSR v Lomnici nad Popelkou<br />
a v roce 1955 se Miroslav Gabrlík zúčastnil soustředění<br />
juniorů ČSR v Třeboni.<br />
Z písemných materiálů, které jsem objevil při práci<br />
na této knížce, můžeme vzpomínky účastníků doplnit<br />
o údaj, že přeborníkem okresu dorostenců starších v roce<br />
1956 bylo družstvo Tatranu Valašské Meziříčí, které o rok<br />
později hrálo v přeboru kraje. V roce 1957 sice první kolo<br />
dvoukolového turnaje okresního přeboru mužů vyhráli<br />
hráči Tatranu Valašské Meziříčí, ale přeborníkem okresu<br />
se stala Jiskra Kelč, která vyhrála druhé kolo. A v roce<br />
1958 skončili v okresním přeboru mladší dorostenci<br />
Tatranu Valašské Meziříčí na třetím místě a mladší dorostenci<br />
Spartaku na místě čtvrtém. Muži Tatranu skončili<br />
v přeboru kraje na 5. místě.<br />
Po sloučení tělovýchovných jednot Tatran a Spartak<br />
22. listopadu 1958 v TJ Valašské Meziříčí družstvo mužů<br />
postoupilo do krajského přeboru. V této soutěži hrálo se<br />
střídavými úspěchy až do roku 1990 a většinou se umísťovalo<br />
v první polovině tabulky. V různých časových úsecích tohoto<br />
období v družstvu působili mimo jiné tito hráči (řazeno<br />
abecedně): Baroš, Bill, Eliáš, Gabrlík, Hanták, Hladký,<br />
Hlavica, Holčák, Potáč, Pupík, Růžička, Ryšánek, Sekera,<br />
Na domácím hřišti při utkání s Královým Polem<br />
67
Smilek, Šotkovský, Večeřa a Vychodil. Trenéry byli Bortel,<br />
Gabrlík, Holčák, Potáč, Sekera a Vrchovský.<br />
Kolem roku 1982, po příchodu Lumíra Mocňáka, hráče<br />
extraligové Dukly Liberec a juniorského reprezentanta<br />
ČSSR, muži Tělovýchovné jednoty Valašské Meziříčí<br />
postoupili z okresního do krajského přeboru II. třídy, ale<br />
po jedné sezóně opět sestoupili do okresního přeboru.<br />
V přeboru tehdy hrála tři družstva z Valašského Meziříčí:<br />
výše uvedené družstvo TJ, družstvo Osvětlovacího skla<br />
a TJ Juřinka. Když se v roce 1984 stal předsedou oddílu<br />
Stanislav Španihel, začal ve spolupráci s Lumírem<br />
Mocňákem systematicky zkvalitňovat mužský volejbal.<br />
Byla vytvořena družstva žáků a následně dorostenců<br />
a nastupovala nová generace bratří Tomáše a Milana<br />
Staňkových, Petra Bajčíka, bratří Ondry a Marka<br />
Lieblových, Milana Kuchynky a dalších. Koncem osmdesátých<br />
let také došlo ke sloučení družstev TJ a Osvětlovací<br />
sklo do družstev TJ Valašské Meziříčí A a B. V áčku hráli<br />
oba bratři Staňkové, s výjimkou hostování Milana v extraligové<br />
Kopřivnici a Hošťálkové, a Tomášova ve Zbrojovce<br />
Vsetín, Štěpaník, Mocňák, Hozák, Eidlich, Částečka<br />
a Karel Krutílek, v béčku Španihel, Bajčík, Igor Leckeši,<br />
bratři Lieblové, Milan Kuchynka a další odchovanci.<br />
Hranice mezi družstvy nebyla pevně stanovena a řada hráčů<br />
mezi nimi pendlovala.<br />
Po roce 1990 se meziříčští volejbalisté pustili do frontálního<br />
útoku na postup do krajského přeboru. V roce<br />
1992 bylo družstvo posíleno nahrávačem Jardou Tichým<br />
z ligového družstva Hošťálková a v druhé polovině sezóny<br />
i Pavlem Zemanem z družstva Blackfield Brno.<br />
Oba jsou dnes meziřičskými patrioty, neboť si zde našli<br />
sličné manželky - volejbalistky. Posílené družstvo ve složení<br />
Tomáš Staněk, Milan Staněk, Jaroslav Tichý, Milan<br />
Kuchynka, Marek Liebl, Svaťa Štěpaník, Petr Bajčík, Karel<br />
Krutílek, Stanislav Španihel a další, s hostujícím Petrem<br />
Skálou z Brna, postoupilo do krajského přeboru II. třídy<br />
a po další sezoně do krajského přeboru I. třídy, kde hrálo<br />
v sezonách 1993–1994 a 1994–1995 a usilovalo o postup<br />
do národní ligy, třetí nejvyšší soutěže v České republice,<br />
což se družstvu sice nepovedlo, ale nakonec postoupilo<br />
místo Kopřivnice, která se postupu vzdala. A pak následovalo<br />
druhé nejslavnější období meziřičského volejbalu, byť<br />
podstatně kratší, ale tentokrát v kategorii mužů. V sezoně<br />
1995–1996 družstvo TJ Valašské Meziříčí obsadilo 5. místo<br />
a v sezoně 1996–1997 ve složení Tomáš Staněk – kapitán,<br />
Milan Staněk, Jarda Tichý, Ivan Sopuch, Vladimír Bil,<br />
Radek Bilík, Jiří Kylhof, Eduard Chalupa, Miroslav Bayer,<br />
V roce 1967 ve Zlíně. Zleva: Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová–Bajčíková,<br />
Mirka Kohoutová, Hana Gřivnacká, Marie Pražáková, Eva<br />
Palacká, Ivana Varhaníčková, Jana Frňková (Nový Jičín), Eva Březíková<br />
a Libuše Svozilová ml.<br />
68<br />
059a – V roce 1968. Eva Palacká, Ema Roobová, Hana Gřivnacká,<br />
Marie Pražáková, Helena Dosoudilová, Jana Frňková a Jiří Potáč,<br />
dole: Radka Hrabovská, Mirka Kohoutová a Jarmila Šotkovská<br />
69
Roman Hrabina, hrající trenér Jiří Tobolák a vedoucí<br />
družstva Stanislav Španihel – dokonce obsadilo 3. místo,<br />
což byl skvělý výsledek. Velkým přínosem byl právě<br />
příchod zkušeného nahrávače Jiřího Toboláka a moc nescházelo,<br />
aby družstvo hrálo baráž o první ligu. V sezoně<br />
1997–1998 se družstvo vrátilo zpět na pátou příčku, což<br />
by nebylo špatné, pokud by někteří hráči neztratili potřebnou<br />
vůli k tréninkům. Na zápasy v té době jezdilo čím dál<br />
méně hračů, například v Opavě jich bylo pouze sedm včetně<br />
vedoucího družstva Standy Španihela, který po zranění<br />
Jiřího Toboláka musel ve svých 47 letech odehrát dva<br />
sety prvního zápasu a celý druhý zápas. To nakonec vedlo<br />
k odchodu Stanislava Španihela a Jiřího Toboláka z družstva.<br />
A v sezoně 1998/1999 se družstvo, přes heroickou<br />
snahu Petra Bajčíka, v lize neudrželo a sestoupilo do krajského<br />
přeboru I. třídy.<br />
Jak mi řekl Standa Španiel, Meziříčáci krajský přebor<br />
hráli až do roku 2007 a docela dobře. Jenže neměli mládežnický<br />
oddíl, což bylo podmínkou účasti v soutěži, proto<br />
byli vyřazeni. A mladí hráči – Petr Mikliš, Ondra Liebl,<br />
Lukáš Novák a další – buď hrají jinde, nebo nehrají vůbec,<br />
a mužský volejbal ve Valašském Meziříčí dnes neexistuje.<br />
A ještě malá douška o volejbalových deblech. Jejich<br />
historie ve Valašské Meziříčí začíná v roce 1984, kdy byl<br />
na popud Lumíra Mocňáka uspořádán nultý ročník volejbalových<br />
mix deblů. A všem se to tak zalíbilo, že turnaj<br />
pořádali každoročně za stále větší účasti. Vrcholem byl rok<br />
1991, kdy se turnaj stal součástí mistrovství republiky ve volejbalových<br />
deblech a zúčastnilo se ho ve dvoudenním klání<br />
68 smíšených dvojic, přes 40 dvojic mužů a 35 dvojic žen.<br />
Meziříčský deblový turnaj byl největším turnajem v republice,<br />
což vedlo někdy v roce 1995 k prvnímu přímému přenosu<br />
ČT z volejbalových deblů v ČR a to od nás z Valašského<br />
Meziříčí. Turnaj se dokonce konal i po ničivých povodních<br />
v roce 1997. Startovným tehdy bylo odvezení 10 koleček<br />
bahna z před týdnem zaplavených kurtů. Tradice vydržela<br />
až do roku 2002, kdy turnaj naposledy organizovali<br />
Stanislav Španihel s Lumírem Mocňákem. Poté, co se tato<br />
dvojice pořádání turnaje vzdala, turnaj zanikl.<br />
Družstvo žen v roce 1975. Nahoře zleva: Jiří Sekera, Eva Hoffmanová,<br />
Milada Hegarová, Mirka Kohoutová, Eva Pobořilová, Iva Krhovjáková,<br />
Karla Zajícová a Jiří Hlavica, dole: Věra Bajčíková, Jarka Šotkovská,<br />
Věra Hajdlerová, Marie Polášková a Blanka Gabrlíková<br />
Družstvo 2. národní ligy v roce 1971. Zleva stojící: Jiřina Ondrušáková,<br />
Mirka Kohoutová, Eva Vychodilová, Karel Prukner a Věra Bajčíková,<br />
v podřepu: Marie Jasoňková, Iva Krhovjáková, Eva Hofmanová, Radka<br />
Hrabovská, Věra Mikulcová a Hana Janošová<br />
70<br />
71
POSLEDNÍCH NĚKOLIK SLOV<br />
Na meziříčská „zlatá léta padesátá a devadesátá“<br />
se hezky vzpomíná. Dosažené úspěchy byly výsledkem<br />
dlouhodobé a nepřetržité práce, v dnešní terminologii nazývaných<br />
„realizačních týmů“.<br />
Realizační tým roku 1950 byl složen z obětavých funkcionářů<br />
a jejich rodin, kteří pro volejbal každodenně žili<br />
a věnovali mu svůj čas. Samozřejmě, že veškerá práce<br />
trenérů, technických pracovníků a ostatních funkcionářů,<br />
kteří se okolo volejbalu pohybovali, byla bezplatná.<br />
Odměňováni byli čestnými uznáními, diplomy nebo potřesením<br />
rukou. Stejně tak byli odměňovány hráčky a hráči.<br />
Realizační tým roku 1990 měl už podobu profesionálního<br />
vedení, ale pořád ho tvořilo několik jedinců, kteří celou<br />
činnost táhli. Když tito pro volejbal zapálení funkcionáři<br />
skončili svou činnost, došlo jak u družstva žen v roce<br />
1965, tak i u družstva mužů v roce 1999, ke sportovnímu<br />
útlumu a sestupu do nižších soutěží.<br />
Dosáhnout v dnešní době takových výsledků, jakých<br />
naše volejbalové oddíly dosáhly v letech 1950–1965<br />
a 1995–1999, snad už není možné. Profesionalizace sportu<br />
vyžaduje nepřetržité finanční a materiální zabezpečení<br />
a kolektiv lidí, kteří budou pro volejbal tak zapálení jako<br />
jejich předchůdci, ale kteří navíc musí umět profesionálně<br />
sportovní činnost oddílu řídit.<br />
A splnit tyto podmínky v podmínkách Valašského<br />
Meziříčí je obtížné.<br />
Knížka vznikla jako nápad uchovat do budoucna vzpomínky<br />
na úspěchy meziříčského volejbalu a jsem rád, že<br />
Josef Fabián byl ochoten toto téma zpracovat, poněvadž<br />
jen díky jemu a jeho několikaměsíční práci a hledání dnes<br />
máme knížku v rukách. A za to mu patří mé poděkování.<br />
Ing. Václav Svozil<br />
72<br />
73
Hráčky TJ VM v roce 1976.<br />
Stojící zleva: Svaťka Ondrušáková, Eva Vrečková, Alena Mořkovská<br />
a Eva Kučerová, v podřepu: Jana Staňková, Mirka Kohoutová, Jiřina<br />
Ondrušáková<br />
Hráčky TJ VM v roce 2006.<br />
Stojící zleva: Eva Hoffmannová, Kateřina Jugová, Marcela Semančíková,<br />
Michaela Čepicová, Eva Hilská, Jana Čepicová a trenérka Eva<br />
Hoffmannová. V podřepu: Lucie Čtveráčková, Kateřina Krutilková,<br />
Alena Mikšová, Lenka Lieblová, Hana Vybíralová a Michaela Tvrdoňová<br />
Hráči TJ VM v roce 1997.<br />
Stojící zleva: Stanislav Španiel, Tomáš Staněk, Jiří Tobolák, Ivan<br />
Sopuch a Milan Staněk, v podřepu: Eda Chalupa, Jaroslav Tichý,<br />
Jiří Kylhof a Roman Hrabina<br />
Hráčky TJ VM v roce 2009.<br />
Stojící zleva: Michaela Kantorová, Hedvika Navrátilová, Kateřina<br />
Váňová, Michaela Čepicová a Alice Zemanová, dole: Kateřina Jugová,<br />
Lenka Lieblová, Alena Mikšová, Kateřina Krutilková, Lucie Bystroňová.<br />
Ležící Klára Matuštíková.<br />
74<br />
75
Josef Fabián<br />
ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ<br />
Jazyková úprava Elena Lamprechtová<br />
Vydalo Občanské sdružení Valašské Athény<br />
v roce 2010<br />
jako sedmý svazek edice KRÁSNO<br />
Počet stran 88<br />
Náklad 500 ks<br />
ISBN 978-80-904179-5-3<br />
Tisk a sazba RAP GROUP s.r.o. Valašské Meziříčí