Smluvní pokuta - Město Hranice

MĚSTO HRANICE
MATERIÁL
pro zasedání Zastupitelstva města Hranic, dne 3. 5. 2012
Bod programu: 18
Předkládá:
Okruh zpracovatelů:
Zpracoval:
Rada města
Ing. Radka Ondriášová
Ing. Radka Ondriášová
starostka města
Název bodu:
Smluvní pokuta
Návrh na usnesení:
Zastupitelstvo města Hranic po projednání:
1. schvaluje/neschvaluje
uzavření dohody mezi městem Hranice a společností INTER-STAV spol. s r.o., IČO: 479 11
182 dle které společnost INTER-STAV, spol. s r.o.
- Uhradí městu Hranice smluvní pokutu vyplývající z čl.VI odst.6.5. smlouvy o dílo
č.ORM/12/0366/11 ve výši 1.500.000,-Kč do 31.8.2012
- Poskytne finanční dar Domovu seniorů Hranice, p.o. ve výši 100.000,-Kč
2. schvaluje/neschvaluje
prominutí části smluvní pokuty společnosti INTER-STAV spol. s r.o., IČO: 479 11 182
ve výši 3.423.115,-Kč za podmínky uzavření dohody dle bodu č.1 usnesení
T: 14. 06. 2012
O: Ing. Radka Ondriášová

Důvodová zpráva:
Město Hranice připravuje k realizaci provedení energetických úspor (zateplení) na objektu
domova seniorů. Na realizaci akce získalo město Hranice příslib dotace z prostředků
Operačního programu životního prostředí, předpokládané celkové náklady stavby činí
25.000.000,-Kč.
V I.pololetí roku 2011bylo realizováno zadávací řízení, jehož vítězem se stala firma INTER-
STAV, spol. s r.o. Jamborova 32, Brno. Smlouva o dílo byla podepsána v zákonné lhůtě dne
7.7.2011, předání a převzetí staveniště proběhlo dne 18.7.2011. Ze smlouvy o dílo vyplývalo
ukončení stavby bylo dne 15.10.2011.
Po předání a převzetí staveniště firma INTER-STAV, spol. s r.o. nenastoupila k realizaci
stavby, postupně probíhala jednání mezi jednatelem společnosti INTER-STAV spol. s r.o. se
zástupci města ve věci termínu nástupu na stavbu. Výsledkem jednání bylo sdělení firmy
INTER-STAV spol.s r.o., že ke dni 19.9.2011 odstupuje od smlouvy o dílo. Dne 27.9.2011
město Hranice vyzvalo firmu INTERSTAV spol. s.r.o. k úhradě smluvní pokuty.
Výše smluvní pokuty při odstoupení zhotovitele od smlouvy o dílo vychází z Čl. VI. odst. 6.5 :
Citace:
„Při bezdůvodném odstoupení od smlouvy ze strany zhotovitele má objednatel nárok na
smluvní pokutu ve výši 30% z finanční částky odpovídající neodvedenému objemu prací,
minimálně však 20% z celkové smluvní ceny díla“.
Firmě INTER-STAV spol.s.r.o. byla předepsána dopisem ze dne 27.9.2011 smluvní pokuta
ve výši 30% z ceny díla tj. 5 023 115 Kč (cena díla včetně DPH činí 16 743 716 Kč).
Společnost INTER-STAV spol.s r.o. předložila městu Hranice jiný návrh na řešení smluvní
pokuty za odstoupení od smlouvy, a to úhrada smluvní pokuty ve výši 450 000,-Kč a
provedení náhradního plnění (opravy střechy domova seniorů) ve výši 450 000,-Kč.
Tento návrh byl předložen na zasedání zastupitelstva města dne 10.11.2012. Zastupitelstvo
vzalo na vědomí informaci o uplatněné smluvní pokutě a pověřilo starostku dalším jednáním
se společností INTER-STAV o vymáhání smluvní pokuty.
V průběhu měsíců prosinec 2011 – duben 2012 se uskutečnila tři jednání. Při jednáních byl
konstatován rozpor v uplatnění čl.VI odst.6.5. smlouvy o dílo, kdy zhotovitel uznává max.
pokutu ve výši 20% z celkové smluvní ceny díla. Dále zpochybňuje přiměřenost smluvní
pokuty a konstatuje, že městu nevznikla škoda způsobená nedokončením rozestavěné
investice.
Odhad nákladů příp.soudního sporu:
- soudní poplatky za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem
je toto peněžité plnění činí 5% z částky, tj.251.160,-Kč
- náklady soudního řízení, kdy předmětem řízení je zaplacení peněžité částky přes
200.000,- do 10.000.000,-Kč, je 39.800,- +2% z částky přesahující 200.000,-, tj. 136.270,-Kč
- odměna advokátovi podle vyhl. MSp č.276/2006 Sb. ve výši 28. 720,- Kč
Některá kritéria, dle kterých soud posuzuje, zda je smluvní pokuta (viz příloha Článek
„Přiměřenost smluvní pokuty“, autor: Tomáš Tintěra, odborný asistent, Právnická fakulta UP
Olomouc“):
- dobré mravy jako výchozí bod
- smluvní pokuta musí mít "dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou funkci"
- poměřování s velikostí všech objektivně myslitelných škod způsobených porušením
zajištěné povinnosti - převyšuje-li smluvní pokuta výrazně výši skutečně vzniklé škody, je
výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné
- význam a hodnota zajišťované povinnosti
2

Judikatura a stanoviska k přiměřenosti smluvních pokut:
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 26 Odo 371/2006 – smluvní pokuta:
Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že
by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon
výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování
platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní
pokuty jedním z rozhodujících hledisek.
Ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je zpravidla považováno za neplatný právní
úkon, který se příčí dobrým mravům.
Zatímco podle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu
může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného
závazku, občanský zákoník nedává soudu právo snížit vysokou smluvní pokutu a ustanovení
obchodního zákoníku o smluvní pokutě nelze použít na závazkové právní vztahy upravené
občanským zákoníkem.
Stejně jako lze ujednání o smluvní pokutě podle § 39 obč. zák. posoudit z hlediska souladu
nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy toliko jako platné či neplatné,
tzn. bez možnosti shledat je neplatné jen ve výši přesahující rámec dobrých mravů, může být
obdobně i výkon práva na smluvní pokutu podle § 3 odst. 1 obč. zák. pouze v souladu či v
rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2007 – přiměřenost smluvní pokuty:
V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze
rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít
dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je
třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který
sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na
nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.
epravo.cz, Petr Sprinz, 5.9.2008
Lze těžko říci, jaká výše smluvní pokuty je již nepřiměřená, a která nikoli, neboť soudní
rozhodnutí se co do takového posouzení liší. Posouzení bude záviset na mnoha faktorech,
avšak lze shrnout, že smluvní pokuta ve výši 0, 5 % z dlužné částky denně je obecně na
horní hranici přiměřenosti.
Společnost INTER-STAV po jednáních předložila následující návrh:
- Společnost INTER-STAV spol.s r.o. uhradí jednorázově městu Hranice smluvní
pokutu vyplývající z čl. VI.odst. 6.5 smlouvy vy výši 1.500.000,-Kč do 30.8.2012 (tj.cca 10% z
celkové ceny díla), což považuje za přiměřené.
- Společnost INTER-STAV spol. s r.o. poskytne slevu ve výši 100.000,-Kč z realizace
následných prací provedených pro město Hranice v roce 2012
Rada města projednala návrh společnosti INTER-STAV a doporučila zastupitelstvu města
prominutí části smluvní pokuty ve výši 3.423.115,-, tj.společnost uhradí městu 1.500.000,-Kč
v termínu do 31.8.2012 a dále poskytne finanční dar dotčené příspěvkové organizaci Domov
seniorů Hranice p.o. ve výši 100.000,-Kč.
Připomínkové řízení
3

Materiál byl projednán
(kým)
Dne
Výsledek
JUDr.- Miroslav Svatoň 26. 4. 2012 bez připomínek
Přílohy:
120503_02_SmluvniPokutaInterStav.doc
4

Příloha
PŘIMĚŘENOST SMLUVNÍ POKUTY
Do jaké výše je smluvní pokuta ještě přiměřená
Přesný návod pro určení maximální výše smluvní pokuty nenajdeme v platném ani v
navrhovaném znění občanském zákoníku. Konkrétně se nedá vysledovat ani z obchodního
zákoníku nebo ze soudní judikatury. Existují ale určité mantinely a kritéria, z nichž lze
vycházet.
Sjednání nepřiměřené smluvní pokuty má přitom v občanském právu, kde na rozdíl od
obchodního zákoníku či vládního návrhu nového občanského zákoníku chybí úprava
možnosti soudního moderačního práva nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, zpravidla za
následek absolutní neplatnost takového ujednání. Poslední snahu o přesné vymezení
maximální výše smluvní pokuty na našem území představoval § 1336 obecného zákoníku
občanského ve znění platném do roku 1868. Limit tak v současnosti představují zejména
dobré mravy.
DOBRÉ MRAVY JAKO VÝCHOZÍ BOD
Dobré mravy jsou v českém právu považovány za jednu ze stěžejních zásad soukromého
práva. Představují základní hodnoty lidské společnosti a slouží k nalézání spravedlivého
řešení tam, kde by jinak striktní aplikace právních norem vedla k nespravedlivým
výsledkům. 1) V souvislosti se smluvní pokutou v občanském právu se zásada dobrých mravů
vyskytuje ve dvou základních otázkách. V praxi je možné se setkat s tím, že nejsou od sebe
příliš rozlišovány. 2)
Prvním případem je ujednání o smluvní pokutě, které je zcela či částečně neplatné, jestliže
se příčí dobrým mravům podle § 39 občanského zákoníku. 3) V tom druhém pak jde o
vymáhání smluvní pokuty jakožto výkon práva v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1
občanského zákoníku. Takové právo, které je vykonáváno v rozporu se zásadou dobrých
mravů jako základním požadavkem na chování subjektů občanskoprávních vztahů, nebude
požívat ochrany poskytované soudy či jinými orgány oprávněnými rozhodovat o právu na
zaplacení smluvní pokuty. Zaměřím se především na otázku souladnosti ujednání výše
smluvní pokuty s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.
Soudní judikatura spíše odmítá pokusy k zobecnění kritérií, podle kterých by bylo možné
předvídat, zda smluvní pokuta v konkrétní podobě bude platná či neplatná pro rozpor s
dobrými mravy. 4) Na druhou stranu v odůvodněních soudních rozhodnutí Nejvyšší soud
deklaruje, že jeho judikatura je v těchto otázkách jasná, mnohokrát opakovaná a ustálená.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu i navzdory podmíněnosti konkrétním skutkovým stavem
nastiňují určitá kritéria, která rozčlením do dvou kategorií. 5) Pracovně pro ně budu používat
označení kritéria obecná a zvláštní. Důležité je podotknout, že neplatnost smluvní pokuty pro
rozpor s dobrými mravy může být dána i z jiných příčin než pro sjednání smluvní pokuty v
nepřiměřené výši, ale jelikož tento důvod se v praxi vyskytuje nejčastěji, omezím se pouze
na něj.
Obecnými kritérii jsou taková, která řeší pojmově přiměřenost výše zajištění povinnosti
smluvní pokutou ve vztahu k dané konkrétní povinnosti. Druhá oblast kritérií potom zkoumá
přiměřenost vzhledem k dalším okolnostem, za nichž byla smluvní pokuta ujednána. Někdy
tak může být smluvní pokuta, která je obecně hodnocena jako nemravná, pro daný konkrétní
případ přiměřená a někdy zase naopak je její výše sice obecně přijatelná, ale v konkrétním
případě se bude příčit dobrým mravům.
5

POBÍDNOUT A UHRADIT ŠKODU
Za první kritérium, řazené mezi obecná, pokládám naplnění preventivně-sankční funkce
smluvní pokuty. V obecném zákoníku občanském i občanském zákoníku z roku 1950 byla
akcentována především funkce smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody. Smluvní
pokuta není ve své podstatě zajištěním, a aby měla význam, musí představovat jinou výhodu
pro věřitele. 6) Jiný hospodářský efekt pro věřitele nebude nepřiměřený, bude-li převyšovat
zákonné úroky či v určitém segmentu i výši poplatku z prodlení. I Nejvyšší soud opakovaně
uvádí, že smluvní pokuta musí mít "dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou
funkci". 7) Co přesněji chápat jako přemrštěnou pobídkovou funkci, může napovědět rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, který dovozuje, že nepřiměřenou je smluvní
pokuta taková, která, i kdyby byla sjednána ve výši několikanásobně nižší, stále by svoji
preventivní i sankční roli zcela dostatečně plnila. 8)
Funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody pak zjišťuje druhé hledisko,
zabývající se poměřováním s velikostí všech objektivně myslitelných škod způsobených
porušením zajištěné povinnosti. Vztah smluvní pokuty k náhradě škody je zásadní a bývá
zmiňován v celé řadě soudních rozhodnutí. Soudní judikatura postupně dovodila, že je třeba
"aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s
porušením určité povinnosti očekávat". 9) Pokud se ujednání o smluvní pokutě od tohoto
výrazněji odchýlí, pak je třeba je posoudit jako příčící se dobrým mravům, a tedy absolutně
neplatné. Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2003 také uvádí, že "převyšuje-li však
výrazně výši skutečně vzniklé škody, je výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání je pro
rozpor s dobrými mravy neplatné". 10)
Takový přístup příliš nekoresponduje se smyslem smluvní pokuty i textem zákona, který
zakotvuje povinnost smluvní pokutu zaplatit, i když žádná škoda nevznikne. Stejně tak
ohledně platnosti ujednání o smluvní pokutě není možné mít ujednání za od počátku
absolutně neplatné pro rozpor s § 39 občanského zákoníku, když tato neplatnost bude
vyplývat z toho, jaká škoda porušením zajištěné povinnosti následně vznikla či nevznikla. Je
však třeba říci, že v novějších rozhodnutích se již taková konstrukce nevyskytuje. 11)
Relevantní může být pouze výše škody, kterou bylo možné předpokládat v době kontraktace.
Rozsah eventuálně vzniklých škod je třeba posuzovat objektivně, judikatura mluví o škodách
"rozumně předvídatelných".
Zde je potřeba se vyrovnat s otázkou kauzálního řetězce mezi porušením zajištěné
povinnosti a eventuálním vznikem škody. Jistě je nutné zahrnout škody, které vzniknou v
přímé souvislosti, otázkou je, zda však zahrnout všechny možné škody, které mohou
vzniknout porušením zajišťované povinnosti jako condicio sine qua non nebo toto řetězení
příčinných souvislostí určitým způsobem omezit. Zajišťovaná povinnost totiž může mít zcela
odlišné podoby, od zaplacení kupní ceny včasné dodání zboží, povinnost uzavřít kupní
smlouvu v dohodnutém termínu, vyklidit nemovitost a podobně. 12)
VÝZNAM, HODNOTA ČI PLATBY SPOJENÉ S PRODLENÍM
Třetí obecné kritérium hojně deklarované v judikatuře Ústavního i Nejvyššího soudu je
význam a hodnota zajišťované povinnosti. Hodnota bude jistě dobře určitelná, pokud půjde o
zajištění povinnosti, která má charakter peněžitého plnění. Kritérium poměřování původní a
zajišťované povinnosti navíc bude dobře možné jen u plnění, která jsou stanovena
jednorázovou částkou. 13)
Nejvyšší soud v reflexi své dřívější rozhodovací praxe zpřesnil určení přiměřené výše tak, že
"zatímco smluvní pokutu sjednanou ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky posuzuje
ještě jako odpovídající dobrým mravům, ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,67 %, resp.
0,71 % denně z dlužných částek je již nutno považovat s přihlédnutím k okolnostem daného
případu za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům". 14)
6

Výše zákonných úroků z prodlení a také poplatků z prodlení jsou dalším kritériem, které
slouží jako vodítko pro posouzení souladnosti ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy.
Nejvyšší soud poznamenává, že je neadekvátní, aby smluvní pokuta již při nepříliš velkém
prodlení dosahovala výše samotné splátky a také aby smluvní pokuta převyšovala úrok z
prodlení "mnohonásobně". 15) Je ale nutné pamatovat na to, že při výrazné změně úrokových
sazeb od doby sjednání do doby, kdy došlo k porušení zajištěné povinnosti, není přijatelné
vykládat právní úkon v neprospěch jeho platnosti.
Posledním hlediskem, které řadím do kategorie obecných kritérií, je poměřování smluvní
pokuty a obvyklé výše úroků požadované peněžními ústavy při poskytnutí finančních
prostředků na základě úvěrové smlouvy. V rozhodnutí ze dne 27. února 2002 sp. zn. 33 Odo
235/2005 Nejvyšší soud poměřuje úroky požadované peněžními ústavy při poskytnutí
finančních prostředků na základě úvěrové smlouvy. 16) Zde je patrně také možné dojít k
závěru, že k těmto smluvním úrokům peněžních ústavů je nepřiměřené, aby je smluvní
pokuta přesahovala "mnohonásobně", a ohledně výrazných změn úrokových sazeb je třeba
pamatovat na výše uvedené.
SOUBĚHY A NEBO NESPOLEHLIVÝ DLUŢNÍK
Smluvní pokuta obecně hodnocena jako přiměřená, v konkrétní situaci mravná nemusí být a
naopak. Mám za to, že takových kritérií se bude vyskytovat celá řada. Zmíním alespoň
některá nejběžnější, označená jako kritéria zvláštní.
Takovým může být souběh s dalšími zajišťovacími prostředky, jako zajišťovací převod práva,
zástavní právo, vystavení zajišťovací směnky či ručení.
Další kritérium představuje existence zvýšeného rizika. Uvedené vzal v úvahu Nejvyšší soud
v dalším rozhodnutí. 17) Tím stanovil, že pokud u dlužníka nelze odhadnout míru spolehlivosti,
je akceptovatelná smluvní pokuta ve větší výši. Pravidelným případem bude skutečnost, kdy
dlužník již dříve určitou svoji povinnost porušil, například je v prodlení se zaplacením
peněžité částky. Mám za to, že není možné toto kritérium aplikovat, jde-li pouze o subjektivní
obavu, že dlužník svojí povinnosti nedostojí, a stejně tak na riziko není možné bez dalšího
usuzovat z nesplnění jiných nesouvisejících povinností.
Posledním ze zvláštních hledisek, které zmíním, je průběh negociace ujednání o smluvní
pokutě. Významná bude zejména situace, kdy povinný subjekt bude mít takový zájem na
učinění právního úkonu, že zajištění splnění své povinnosti smluvní pokutou v konkrétní výši
sám navrhne. Nejvyšší soud v takovém případě byl ochotný akceptovat i smluvní pokutu ve
výši 2 % denně z dlužné částky. 18)
IRELEVANTNÍ A OKRAJOVÁ KRITÉRIA
V souvislosti s pokusem o pozitivní vymezení lze vysledovat i několik, byť jinak významných
okolností, které ale při posuzování souladnosti smluvní pokuty s dobrými mravy nebudou
relevantní vůbec nebo pouze okrajově. Mezi takové irelevantní okolnosti patří skutečnost,
zda je či není příčení se dobrým mravům jednou ze stran případného sporu namítáno,
otázka zapříčinění či zavinění, že je smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, skutečně
vzniklá výše újmy způsobené porušením zajišťované povinnosti a dobrá víra některé ze
stran. Stejně tak není významné, že smluvní pokuta dosáhne značné výše v důsledku
dlouhotrvajícího prodlení se splněním zajištěné povinnosti, pokud samo ujednání závislé na
další okolnosti, kterým může být například plynutí času, samo o sobě v rozporu s dobrými
mravy není. Dále není podstatným hlediskem, jestli byly ujednány i další majetkové sankce,
kterých se věřitel nedomáhá, ačkoliv na ně má nárok. 19)
7

Polský občanský zákoník používá pro smluvní pokutu výraz "hrubě nepřiměřená". Judikatura
Nejvyššího soudu Polské republiky tento pojem vyložila tak, že hrubě nepřiměřenou je
smluvní pokuta ve výši, která je rovna nebo se blíží hodnotě povinnosti, kterou měl dlužník
splnit a je splněna dodatečně. Není však ani v této výši nepřiměřená, pokud dlužník za
období, kdy byla v této výši smluvní pokuta vyúčtována, nesplnil svoji povinnost vůbec. V
takovém případě by již výše smluvní pokuty byla neplatná jen v případě rozporu její výše se
zákonem nebo pravidly společenského styku. 20)
ZMĚNY KRITÉRIÍ SE ZAVEDENÍM MODERACE
V současnosti tak ohledně smluvní pokuty lze učinit jen závěr, zda je platná, nebo neplatná.
Po právním zakotvení moderačního oprávnění nejen pro obchodněprávní, ale i
občanskoprávní vztahy dojde velmi pravděpodobně k posunům při posuzování přiměřenosti
smluvní pokuty. Nově přibude také posoudit, zda v daném konkrétním případě bude či
nebude prostor pro aplikaci soudní moderace. Přiměřenost smluvní pokuty bude hlediskem
pro samotnou přípustnost soudní moderace výše smluvní pokuty.
V návrhu nového občanského zákoníku je k moderačnímu právu výslovně zakotveno, že
soudní moderaci výše smluvní pokuty musí dlužník v řízení navrhnout. Nebude tak možné,
na rozdíl od současné rozhodovací praxe týkající se moderace smluvní pokuty podle
obchodního zákoníku, aby soudy iniciativně posuzovaly, zda ve věci existují předpoklady pro
soudní moderaci, či nikoliv. Jen na návrh dlužníka budou soudy oprávněny zkoumat
přiměřenost výše smluvní pokuty. Sankce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě bude moci
přijít ke slovu podpůrně teprve tehdy, když by ani s užitím soudního moderačního práva
nebylo možné učinit ujednanou smluvní pokutu přiměřenou.
Není moţné vyčlenit zcela konkrétní kritéria, ale pouze nastínit základní tendence,
které soudní judikatura zohledňuje nebo by zohledňovat měla, a stejně tak i
skutečnosti současnou rozhodovací praxí pokládané za nerelevantní. Ústavní soud
zdůrazňuje vţdy posuzování souladu s dobrými mravy s ohledem na konkrétní případ
a Nejvyšší soud judikoval, ţe posouzení souladu s dobrými mravy je věcí volné úvahy
soudu v konkrétní věci, která můţe být dovolacím soudem zpochybněna jen, je-li
úvaha soudu zjevně nepřiměřená. 21) Přesto není od věci se zabývat hledáním určitých
pomocných hledisek pro konkrétní posouzení smluvní pokuty jako příčící se dobrým
mravům. Pro subjekty občanskoprávních vztahů z praktického hlediska určité obavy a
nejistoty ohledně platnosti celého ujednání o smluvní pokutě do značné míry
odpadnou se zakotvením moţnosti soudní moderace smluvní pokuty v návrhu nového
občanského zákoníku.
Poznámky:
1) V podrob. srov. HURDÍK, Jan. In. FIALA, Josef. KINDL, Milan a kol.: Občanský zákoník.
Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 16-19.
2)
Např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2004, sp. zn. 10Co
646/2004, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 10Co
167/2007.
3) Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
4) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 33Odo 872/2006.
5) Judikatura Ústavního soudu opakovaně deklaruje, že posuzování souladu s dobrými mravy
přísluší výhradně obecným soudům a nálezy k rozebíranému tématu se tak vyskytují jen
minimálně.
6) Například při uzavírání dohod o narovnání pro věřitele většinou zajištění smluvní pokutou,
pokud potřebuje mít jistotu, že dojde ke splnění dohodnutého, nepředstavuje "žádné"
zajištění.
7) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001.
8

8) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002.
9) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001.
10) Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002.
11) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5364/2007.
12) Ústavní soud však shledal jako správné neaplikovat judikaturu smluvní pokuty procentem
ze zajišťovaného peněžitého plnění na zajištění plnění nepeněžitého charakteru, srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 102/10.
13) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005.
14) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007.
15) Rozsudek Nejvyššího soudu S ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 33 Cdo 237/98; výši úroků z
prodlení potvrzuje též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4.2002, sp. zn. 33 Odo
96/2001.
16) Obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007.
17) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 32 Odo 1047/2003.
18) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5364/2007, shodně
rozsudek NS ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001.
19) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008.
20) Sąd Najwyższy w Wyroku Izby Cywilnej ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. II CK 420/04. Dostupné
na .
21)
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6.2009, sp. zn. 33 Cdo 1371/2007 a
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 276/2009.
Autor: Tomáš Tintěra, odborný asistent, Právnická fakulta UP Olomouc
Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-54200770-do-jake-vyse-je-smluvni-pokuta-jesteprimerena
Datum: 15. 12. 2011
9