Open - Urologie pro praxi

Sdělení z praxe
315
Permanentní močový katétr jako rizikový faktor
vzniku urologických komplikací po TEP kyčelního
kloubu – retrospektivní analýza
MUDr. Jana Amrichová 1 , MUDr. Maroš Hrubina 2 , MUDr. Jaromír Pangrác 1
1
Urologické oddělení, Nemocnice Pelhřimov
2
Ortopedické oddělení, Nemocnice Pelhřimov
Zhodnotili jsme soubor pacientů po TEP kyčelního kloubu se zaměřením se na urologické komplikace, kterých je 16 %. U mužů je incidence
komplikací celkem 21,8 %, 11 mužů ze 124 podstoupilo po implantaci TEP jeden nebo více urologických výkonů. U žen je 11,5 %
urologických komplikací. Dvě ženy ze 157 podstoupily další urologické výkony. Všichni pacienti měli po operaci zavedený permanentní
močový katétr. Průměrná doba jeho zavedení je 5 dní, u pacientů s komplikacemi 6 dní. Delší doba zavedení katétru zvyšuje riziko výskytu
urologických komplikací. Rizikový pacient je muž, starší 65 let s pozitivní urologickou anamnézou a katétrem zavedeným 6 dní
a více. Doporučujeme katétr zavádět jen u pacientů, kde to vyžaduje celkový stav a minimalizovat dobu jeho zavedení. Vhodná je volba
správného katétru a jeho šetrné zavedení. V případě urologických komplikací včas kontaktovat urologa.
Klíčová slova: močový katétr, urologické komplikace, TEP kyčle.
Urethral catheter as a risk factor of urologic complications after total hip arthoplasty – the retrospective analysis
We have evaluated our group of patients after total hip arthroplasty focusing on the urologic complications of which there is 16 %. The
incidence in men is 21.8 %. The total of 11 out of 124 men have undergone one or more urologic operations after the replacement. The
incidence in women is 11.5 %. Meanwhile 2 out of 157 women have undergone other urologic procedures. All patients had indwelling
catheter after the orthopaedic operation. The average indwelling period is 5 days in general, in patients with complications it is 6 days.
Longer indwelling period increases the risk of urologic complication´s incidence. The risk factor is man over 65 years of age with positive
urologic history and the catheter indwelling period of 6 days and more. We recommend to use catheter only when it is necessary
for patient´s health and also we recommend to minimize the indwelling period. When performing indwelling, make sure you choose
appropriate catheter and perform the indwelling gently. Also contact the urologist early if the urologic complications occur.
Key words: urethral catheter, urologic complications, total hip arthroplasty.
Urol. praxi, 2011; 12(5): 315–318
Úvod
Po implantaci totální endoprotézy kyčelního
kloubu (dále jen TEP) je v literatuře věnovaná
dostatečná pozornost dlouhodobému sledování
výsledků jednotlivých protéz (1). Komplikace
nespecifické, ke kterým řadíme i urologické, jsou
zpravidla uvedeny jenom okrajově, jako jedna
z možných příčin infektu TEP. Vzniklé urologické
komplikace následující po zavedení a následném
odstranění permanentního močového katétru
(dále jen PMK) po ortopedickém výkonu jsou
však pacienty vnímány jako velmi nepříjemné.
V konečném důsledku mohou zhoršit celkový
pohled na výsledek operace. Vzhledem k relativně
časté incidenci, někdy s dlouhodobým
a subjektivně velmi nepříjemným postižením,
jsme se rozhodli zhodnotit soubor pacientů po
primární náhradě kyčelního kloubu se zaměřením
se na výskyt obtíží ve vztahu k zavedenému
PMK. Frekvence požadavků na urologické vyšetření
a zákroky u pacientů po ortopedických
výkonech nás přivedla k zamyšlení nad důvody
tohoto požadavku. Cílem práce je zhodnotit náš
soubor pacientů, pokusit se definovat rizikové
faktory vzniku těchto komplikací s ohledem zejména
na délku trvání zavedení katétru.
Metoda
Do sledovaného souboru jsme zařadili pacienty
operované na ortopedickém oddělení
Nemocnice Pelhřimov s primární TEP kyčelního
kloubu od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009. Sledovaný
soubor byl zhodnocen koncem roku 2010. Do
souboru bylo zařazeno 124 mužů a 157 žen.
Všichni pacienti měli před nástupem k hospitalizaci
na ortopedické oddělení vyšetřen močový
sediment v rámci předoperační přípravy,
u hraničních nálezů bylo provedeno kultivační
vyšetření moče. Před operací byli pacienti
bez zavedeného katétru. Výkon byl proveden
v lumbální anestezii. Profylakticky byla standardně
podávána ATB (cefalosporiny 1. generace,
u pacientů s alergií na penicilin byl podáván
linkomycin). PMK byl zaveden následně po operaci
na jednotce intenzivní péče chirurgických
oborů (dále jen JIP) nebo na anesteziologickoresuscitačním
oddělení (dále jen ARO), kde byli
pacienti sledováni 1–2 dny. Zavedení katétru
bylo prováděno zkušeným lékařem (chirurgem
nebo anesteziologem). K dezinfekci byl použit
Skinsept, jako lokální anestetikum Mesocain gel.
Standardně byl použit měkký latexový katétr
(výrobní šarže ani velikost nebyly hodnoceny).
Prevence trombembolické nemoci (dále jen TEN)
byla prováděna s použitím nízkomolekulárního
heparinu a warfarinu dle aktuálně platných doporučení.
Odstranění PMK bylo prováděno na
ortopedickém oddělení s ohledem na celkový
stav pacienta a zvládnutí rehabilitace, v případě
potíží po jeho odstranění byl v indikovaných případech
opět zaveden. Tyto případy řešil urolog.
Pacienti byly standardně kontrolováni ortopedem
6. týden po operaci, 3. a 6. měsíc. V prvním
roce po operaci při klinické kontrole TEP s rtg
byli všichni pacienti dotazováni na subjektivní
obtíže s močením. Všichni muži byli zhodnoceni
www.urologiepropraxi.cz | 2011; 12(5) | Urologie pro praxi

316
Sdělení z praxe
Tabulka 1. Urologické komplikace u TEP kyčelního
kloubu
Časné Časná IMC 22 х
Hematurie
2 х
Intolerance PMK
1 х
Iatrogenní poškození
močového měchýře
1 х
Dekubit uretry
1 х
Močová retence
3 х
Uretroragie
2 х
Uretritida
1 х
Pozdní Striktura uretry 5 х
Močová inkontinence 3 х
Dekompezovaná
hyperplazie prostaty
2 х
Chronická IMC
3 х
LUTS
3 х
Tabulka 2. Zjištěné agens u infekcí močových
cest a způsob jejich léčby
Infekční agens
Incidence u TEP
kyčle
Escherichia coli 15
Enterococcus faecalis 3
Proteus mirabilis 3
Pseudomonas aeruginosa 1
22
Použité antibiotikum,
chemoterapeutikum
Norfloxacin 16
Nitrofurantoin 3
Ampicilin + sulbactam 1
Ampicilin 1
Cotrimoxazol 1
22
s pomocí dotazníku IPSS a odrazem mikčních
symptomů v kvalitě života. Pacienti s urologickými
komplikacemi byli dále sledováni individuálně
v urologické ambulanci. Komplikace jsme
rozdělili na časné (diagnostikované během hospitalizace
na ortopedickém oddělení) a pozdní
(diagnostikované po propuštění pacienta).
Z časných komplikací jsme sledovali intoleranci
PMK, časnou infekci močových cest (dále
jen IMC), močovou retenci, hematurii, nutnost
zavedení epicystostomie a jiné.
Tuto skupinu jsme dále rozdělili na 2 podskupiny:
I. – během a po zavedení PMK, II. – po odstranění
PMK. Z pozdních komplikací jsme sledovali
chronickou IMC, inkontinenci, strikturu uretry
či jakékoliv „dysurické potíže“ spadající do skupiny
symptomů LUTS a jiné. Dále jsme zaznamenávali
nově diagnostikované urologické onemocnění.
Byla provedena analýza dokumentace z našeho
centrálního nemocničního informačního systému,
použili jsme informace z našich spádových
urologických a ortopedických ambulancí. Byly
použity metody deskriptivní statistiky. Hodnotili
jsme věk pacientů v době implantace TEP, pohlaví,
urologické onemocnění v anamnéze. Sledovali
jsme časový interval trvání zavedení PMK u všech
pacientů a dále pak u pacientů s komplikacemi,
incidenci urologických komplikací celkově a v jednotlivých
podskupinách. Při IMC jsme analyzovali
infekční agens a způsob léčby.
Výsledky
Od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 bylo na ortopedickém
oddělení Nemocnice Pelhřimov provedeno
283 kloubních náhrad kyčelního kloubu
u 281 pacientů. U 2 pacientek byla provedena
implantace TEP kyčelního kloubu oboustranně.
Věkové rozložení je u mužů 32–83 let s průměrem
v době operace 72,3 let, u žen 39–87 let s průměrem
68,6 let. Sledovaný soubor jsme zhodnotili
s odstupem 12 měsíců od operace, celkově do
konce roku 2010. Délka hospitalizace byla 3–21
dní, v průměru 12 dní. Ze sledovaného souboru
zemřela za hospitalizace 1 pacientka na infarkt
myokardu. Do jednoho roku od operace zemřeli
celkem 4 pacienti (1,4 %) na onemocnění nesouvisející
s urologickými komplikacemi. Vzhledem
k přítomnosti časných urologických komplikací
u zemřelých pacientů jsme i tyto do souboru zařadili.
Všech dalších 277 pacientů bylo dohledáno
a vyhodnoceno. Komplikace jsme zaznamenali
celkem u 45 pacientů (16 %). Urologické onemocnění
v anamnéze udalo 36 mužů (29 %) a 11 žen
(7 %). U 157 žen a 124 mužů jsme zaznamenali
toto rozložení komplikací (tabulka 1).
Časné komplikace jsme zjistli celkem 33 krát
u 33 pacientů (11,7 %).
Z toho v podskupině I. máme komplikace
27 krát: 1 krát intoleranci PMK, 1 krát dekubit
uretry, 1 krát pro obtížné zavedení a nefunkčnost
PMK nutnost zavedení epicystostomie s iatrogenním
poškozením močového měchýře, 2 krát
makroskopickou hematurii a 22 krát časnou IMC
(u 2 žen následovanou pozdními komplikacemi).
V podskupině II. jsme zaznamenali komplikace 6
krát: jednou uretritidu, 2 krát uretroragii a 3 krát
močovou retenci.
Uvádíme některé případy ze skupiny pacientů
s časnými komplikacemi (podskupina I.):
1. pacient – muž 54 let s intolerancí PMK
1. den po jeho zavedení. Po podání Algifenu se
stav upravil. 2. den byl PMK odstraněn. V roce
po operaci IPSS 6/35.
2. pacient – muž 68 let, 4. den po zavedení
katétru zjištěny změny v oblasti orificium externum
uretry charakteru počínajícího dekubitu
(zarudnutí s bulami v rozsahu 8 mm od zevního
ústí uretry v místě pod katétrem). PMK byl ihned
odstraněn a po 2 týdnech lokální léčby s ATB
zhojeno. IPSS 7/35.
3. pacient – muž 75 let (6 měsíců po radikální
prostatektomii – dále jen RAPE). 1. pooperační
den pro obtížné zavedení a nefunkčnost PMK
byla zavedená na JIP epicystostomie komplikovaná
drobným poraněním močového měchýře
(poranění vertexu zavádějícím trokarem
s následným únikem moče částečně do dutiny
břišní). Stav vyžadoval laparoskopickou kontrolu
a úpravu polohy katétru. V roce po operaci IPSS
12/35.
U 4. a 5. pacienta makroskopická hematurie.
U 56letého pacienta při vyšším INR se po redukci
dávky warfarinu stav upravil. PMK odstraněn.
5. den – IPSS 4/35. U dalšího pacienta – 66letého
též při vyšším INR byla redukovaná dávka warfarinu,
nasazena hemostyptika. PMK odstraněn
7. den. IPSS 10/35.
Z 22 pacientů s IMC se jednalo o 17 žen.
Nejčastěji byl zastoupen infekční agens E. coli
(tabulka 2). Všichni pacienti byli přeléčeni ATB
dle kultivace v délce 8–14 dní. Z této skupiny
jsme u jedné 79leté polymorbidní pacientky
(s opakovanými IMC v minulosti) zjistili přechod
infekce do chronického stadia. Následovalo infekční
uvolnění TEP. Pacientka měla PMK 10 dní.
U další pacientky se po zaléčení infekce rozvinula
smíšená inkontinence moči. Pět mužů po přeléčení
časné IMC (PMK 5–6 dní) již další potíže
nemělo, IPSS 4–6/35.
V podskupině II. časných komplikací jsme
zaregistrovali u 69letého pacienta (PMK 7 dní)
11. pooperační den (4. den po extrakci katétru)
uretritidu. Byl dále léčen ATB na urologickém
oddělení. IPSS 6/35.
U 2 pacientů, 59leté ženy a 48letého muže
s PMK 5 a 6 dní byla po jeho extrakci zjištěna
uretroragie. Oba pacienti byli v rámci prevence
TEN zajištěni LMWH. Po dostatečné rehydrataci
byl stav do propuštění 12. pooperační den
upraven. 16. pooperační den však došlo u muže
k rozvoji akutní epidydimitidy, byl přeléčen
ciprofloxacinem, k infektu TEP zatím nedošlo.
Nyní jsou oba pacienti bez urologických obtíží,
IPSS u muže 6/35.
Dále u 3 mužů ve věku 64, 66 a 71 let jsme
1 a 2 dny po odstranění PMK (který měli 5–8 dní)
zjistili močovou retenci. U všech byla diagnostikovaná
hyperplazie prostaty. Měli opakovaně
zaveden PMK a nasazena alfalytika. Všichni jsou
dále léčeni urologem. V roce od operace udávali
tito pacienti IPSS 8, 10, 14/35.
Urologie pro praxi | 2011; 12(5) | www.urologiepropraxi.cz

Sdělení z praxe
317
Graf 1. Počet pacientů a délka trvání zavedení PMK (komplikace – modré sloupce vlevo, bez komplikací
– červené sloupce vpravo)
110
83
55
28
0
0-2 2-4 4-6 6-8 8-10 10-12 12-14 14-16 16-18
Délka trvání zavedení PMK v dnech
Pozdní komplikace jsme diagnostikovali
16 krát u 15 pacientů (5,3 %).
Z toho 2 krát dekompenzovanou hyperplazii
prostaty, 3 krát smíšenou močovou inkontinenci,
3 krát chronickou IMC (u jedné ženy současně
močová inkontinence a následně chronická
IMC), 3 krát LUTS a 5 krát strikturu uretry.
Z pacientů s pozdními komplikacemi u dvou
mužů ve věku 65 a 71 let, kde PMK byl zaveden
4–6 dnů zaznamenávame dekompenzaci léčené
hyperplazie prostaty 2 a 3 týdny po propuštění.
Po úpravě medikace se stav stabilizoval. IPSS
v roce 14, 16/35.
U 2 žen a 1 muže, kde byl PMK zaveden 6, 8
a 9 dní, byla s odstupem 6–10 týdnů od operace
diagnostikovaná smíšená močová inkontinence.
Řešeno inkontinenčními pomůckami a sympatolytiky.
U jedné z pacientek stav komplikuje
dále chronická IMC (během hospitalizace časná
uroinfekce nebyla zjištěna). Obě ženy jsou celkově
nespokojeny, inkontinentní muž IPSS 24/35.
Diagnóza chronické IMC byla dále stanovena
u výše zmíněné pacientky s časnou uroinfekcí.
Následovala infekční komplikace TEP, což bylo
vzhledem ke stavu řešeno extrakcí protézy.
U 48letého muže byla též zaregistrovaná chronická
IMC, pacient měl PMK 5 dní, časná infekce
zjištěna nebyla. IPSS v roce 11/35.
LUTS byl nově zaznamenán u 3 pacientů
46, 49 a 54 let, kteří měly PMK 3–4 dny. IPSS 12,
14, 15/35.
U 5 mužů byla s určitým časovým odstupem
stanovena diagnóza striktury uretry.
Pacient, 73 let (karcinom prostaty v anamnéze,
stav po RAPE před 6 lety, pravidelně dispenzarizován,
PSA v normě), PMK 8 dní. Po extrakci byl klinicky
přechodně bez potíží, s odstupem 5 měsíců
rozvoj striktury pars bulbaris uretry. Řešeno opakovaně
vnitřní optickou uretrotomií. IPSS 26/35.
Pacient, 61 let, (LUTS v anamnéze) měl PMK
4 dny, po extrakci klinicky bez potíží. V průběhu
4 měsíců rozvoj striktury pars bulbaris
uretry. Řešeno vnitřní optickou uretrotomií, IPSS
18/35.
Pacient, 66 let, nespolupracující etylik, PMK
18 dní, po jeho extrakci v průběhu 4 měsíců rozvoj
striktury pars pendula. Řešení epicystostomií.
Zemřel 11 měsíců od operace.
Pacient, 73 let (stav po extrakci litiázy v anamnéze)
měl PMK 7 dní, po extrakci bez potíží.
Během 2 měsíců rozvoj striktury penilní a bulbární
části uretry. Vnitřní optická uretrotomie
opakovaně. IPSS 23/35.
Pacient, 74 let, PMK 6 dní, po extrakci bez
potíží, po 2 měsících rozvoj striktury zevního
ústí uretry. Řešeno meatotomií a uretroplastikou
De Sy. IPSS 22/35.
V souboru pacientů s TEP kyčelního kloubu
jsme zaznamenali celkově 16 % urologických
komplikací (u 27 mužů a 18 žen). PMK byl zaveden
v průměru 5 dní, u pacientů s komplikacemi 1–18
dní (v průměru 6 dní) – (graf 1). IPSS u mužů s odstupem
jednoho roku od operace je v průměru
10, u mužů s komplikacemi je 4–26/35 (v průměru
11). Nebyla zjištěna urologická komplikace u 2 žen,
kterým byla ve sledovaném období provedena implantace
TEP postupně obou kyčelních kloubů.
Ze 124 mužů byly zaznamenány komplikace
u 27 (21,8 %), z nich 11 podstoupilo jeden nebo
více urologických zákroků následujících po
implantaci TEP. Čtyři muži (3,2 %) jsou celkově
nespokojeni i s odrazem mikčních symptomů
(4 krát nešťastní) s odstupem 1 roku. U 6 mužů
s urologickými komplikacemi je pozitivní urologická
anamnéza. Nově zjištěné urologické
onemocnění registrujeme 3 krát.
Ze 157 žen byly zaznamenány komplikace
u 18 (11,5 %), z nich 2 podstoupily další urologické
výkony v rámci diagnostiky a léčby chronické
IMC. Celkově jsou nespokojeny 3 (1,9 %). U 1 ženy
s urologickými komplikacemi je pozitivní urologická
anamnéza.
Diskuze
V české i zahraniční literatuře je publikováno
jen několik prací zabývajících se urologickými komplikacemi
po implantaci endoprotéz (2, 3). Výjimku
tvoří publikace zabývající se poraněním pánve
(4). Urologické komplikace najdeme popisovány
ve vztahu s infekcí TEP (5), kde IMC a opakovaná
uretrální instrumentace jsou obecně považovány
za rizikové faktory. Sami na základě našich krátkodobých
výsledků toto můžeme potvrdit. U jedné
pacientky (chronická IMC) již extrakce TEP kyčle
pro infekci byla provedena. Za zmínku stojí i další
komplikace. Z časných zejména močová retence
u pacientů, u nichž byla diagnostikovaná hyperplazie
prostaty (6). Toto potvrzuje ve své práci
i Kotwal, a spol. (7) jako významnou příčinu rozvoje
retence po totálních endoprotézách. Máme
stejné závěry u 3 mužů s opakovanou retencí po
extrakci PMK, kde byla hyperplazie následně diagnostikovaná.
Pooperační hematurie dle našeho
zjištění může částečně souviset se způsobem zajištění
prevence TEN (8, 9). Z komplikací pozdních
je to močová inkontinence, kdy pacient jde na
operaci plně kontinentní s postiženým kloubem.
Po operaci je sice zbaven bolesti v kloubu, ale je
inkontinentní s nutností používat inkontinenční
pomůcky. Pacienti jsou následně nespokojeni celkově
i s dobře fungující TEP, jak jsme zaznamenali
u 3 z nich. Dle našeho názoru je etiologie vzniku
inkontinence multifaktoriální, kde pooperační zátěž
a přechodné zavedení PMK s možnou IMC dekompenzují
dosud vyhovující stav. Za nejzávažnější
pozdní komplikaci považujeme strikturu uretry
(10). Je to stav do určité míry zrádný, kdy je pacient
po extrakci PMK přechodně bez potíží propuštěn
domů. V rozmezí 2–5 měsíců se pak pravidelně objevovaly
potíže s močením. Po stanovení diagnózy
(anamnéza, klinické vyšetření, uroflowmetrie, stanovení
postmikčního rezidua, mikční cystouretrografie,
retrográdní uretrografie, uretroskopie…)
následovaly opakované urologické výkony (vnitřní
optická uretrotomie, plastiky, ev. dilatace uretry).
Z 5 mužů (průměrný věk 69 let) takto postižených
3 měli pozitivní urologickou anamnézu. PMK měli
průměrně 8,6 dne. Jako možné příčiny vzniku
striktury zvažujeme individuální hypersenzitivitu
na PMK a též „šetrnost“ při jeho zavádění, co ale
nemůžeme objektivně potvrdit (11, 12). V souladu
s pracemi o pooperační retenci tekutin (13) zavádíme
téměř vždy PMK po operaci. Výjimku tvoří
několik málo mladých a dobře spolupracujících
pacientů, kteří pooperační režim zvládnou bez
katétru. Za sledované období to byli 4 muži, kteří
ale nejsou do souboru zařazeni. Operaci zvládli
bez PMK a urologické komplikace jsme u nich
nezaznamenali. Jsou to ale velmi mladí pacienti
www.urologiepropraxi.cz | 2011; 12(5) | Urologie pro praxi

318
Sdělení z praxe
(25–41 let). Zavedený PMK ulehčuje sledování
stavu na JIP či ARO zejména s ohledem na bilanci
tekutin. Z analýzy komplikací usuzujeme že výrazný
vliv na jejich vznik má délka jeho ponechání (2).
Stejný závěr má Izard, a spol. (14), který to považuje
za signifikantní rizikový faktor. Jeho průměrná
doba zavedení u komplikací byla vždy vyšší – PMK
5 dní a více. Při analýze osobní anamnézy jsme
zjistili komplikace celkem u 6 pacientů z 47, kteří
urologické onemocnění či operaci udávali již při
příjmu na ortopedické oddělení. IPSS je u pacientů
s komplikacemi vyšší, ale spíše považujeme za validní
zhodnocení mikčních symptomů. Za slabinu
studie považujeme nevyšetření IPSS před operací.
Rizikovým faktorem je muž starší 65let s PMK zavedeným
6 dní a déle. Muži jsou dle našeho názoru
postiženi častěji i z důvodu anatomických – delší
uretra. Ženy jsou zase výrazně náchylnější na vznik
časné IMC, což dáváme do souvislosti též s anatomickými
poměry. V léčbě uroinfekcí postupujeme
v souladu s jinými autory (15, 16, 17, 18), včetně použití
imunoterapie (19). U pacientů s komplikacemi
byla ATB standardně podávána preventivně (20)
během každé uretrální instrumentace dle aktuálně
platných doporučení. Možnosti snížení incidence
urologických komplikací vidíme jednak v zavedení
PMK pouze v indikovaných případech a minimalizování
doby jeho zavedení, což je ale u starších lidí
s omezenou mobilitou a sebeobsluhou problematické.
U rizikových pacientů je vhodné konzultovat
urologa. V budoucnu by bylo snad možné v těchto
případech používat „safe catheter“ (21, 22), tedy
PMK potažený tenkou vrstvou antibakteriálně působícího
oxidu titaničitého, což je nyní ve stadiu
klinického testování.
Závěr
Urologické komplikace následující po implantaci
totální endoprotézy kyčelního kloubu
jsou velmi nepříjemnou stránkou endoprotetiky.
Celkově jsme je zjistili u 16 % pacientů, s vyšším
rizikem u mužů. Z 281 operovaných pacientů
je z důvodu urologické komplikace celkově nespokojeno
7 (2,5 %). Za významný rizikový faktor
považujeme délku trvání zavedeného PMK. Proto
není vhodné zavádět PMK primárně u všech pacientů.
Doporučujeme redukovat délku zavedení
PMK na minimální možnou dobu. Zvážit volbu
správného katétru a jeho šetrné zavedení. V případě
komplikací včas kontaktovat urologa.
Literatura
1. Hrubina M, Běhounek J, Skoták M. Střednědobé výsledky necementované
jamky TEP kyčelního kloubu Ultima u primoimplantací.
Acta Chir. orthop. Traum. čech. 2008; 75: 205–211.
2. Aaronson DS, Wu AK, Blaschko SD, Mc Aninch JW, Garcia M.
National incidence and impact of noninfectious urethral catheter
related complications on the surgical care improvement
project. J Urol. 2011; 3: 17.
3. Balderi T, Carli F. Urinary retention after total hip and knee
arthroplasty. Minerva Anestesiol. 2010; 76: 120–130.
4. Hlaváčová J, Hora M, Pavelka T, Eret V, Ferda J, Bulka J. Urologické
komplikace fraktur pánve. Čes. Urol. 2011; 15: 35–44.
5. Jahoda D, Nyč O, Šimša J, Kučera E, Hanek P, Chrz P,
Pokorný D, Tawa N, Landor I, Sosna A. Pozdní hematogenní
infekce kloubních náhrad. Acta Chir. orthop. Traum. čech.
2008; 75: 88–92.
6. Pavlík I. Farmakoterapie benigní hyperplaze prostaty. Urolog.
praxi. 2006; 7: 3.
7. Kotwal R, Hodgson P, Carpenter C. Urinary retention following
lower limb arthroplasty: analysis of predictive factors and review
of literature. Acta Orthop. Belg. 2008; 74: 332–336.
8. Míka P, Běhounek J, Skoták M, Nevšímal L. Komplikace a rizika
profylaktické antikoagulační léčby prováděné kombinací
nízkomolekulárního heparinu (LMWH) a Warfarinu po implantaci
TEP velkých kloubů – naše zkušenosti. Acta Chir. orthop.
Traum. čech. 2004; 71: 237–244.
9. Míka P, Hrubina M. Zkušenosti s podáváním bemiparinu na
ortopedickém oddělení. Bemiparin Update 11. 2011; 1: 5–6.
10. Ženíšek J. Striktury uretry. Urolog. praxi. 2002; 2: 67–69.
11. Kočvara R. Poranění mužské uretry – časné a odložené
řešení. Urol. Listy. 2005; 3: 26–31.
12. Kopecký J. Poranění močové trubice a močového měchýře.
Urolog. praxi. 2004; 5: 201–204.
13. Baldiny G, Bagry H, Aprikian A, Carli F. Postoperative urinary
retention: anesthetic and perioperative considerations.
Anesthesiology. 2009; 5: 1139–1157.
14. Izard JP, Sowery RD, Jaeger MT, Siemens DR. Parameters
affecting urologic complications after major joint replacement
surgery. Can J Urol. 2006; 13: 3158–3163.
15. Bartoníčková K. Nová klasifikace a léčba infekcí v urologii.
Lékařské listy. 2010; 9: 8–10.
16. Kladenský J. Infekce dolních močových cest u žen – možnosti
diferencovaného přístupu léčby a prevence. Urolog.
praxi 2010; 11: 234–240.
17. Kolář M, Lochmanová J, Koukalová D, Lovečková Y. Nozokomiální
infekce močového traktu, mikrobiologická diagnostika
a léčebné možnosti. Urolog. praxi. 2005; 6: 196–199.
18. Macek P. Komplikované infekce močových cest. Urolog.
praxi. 2010; 11: 302–307.
19. Lyerová L, Teplan V. Role imunoterapie v profylaxi recidivujících
infekcí močových cest. Urolog. praxi. 2010; 11: 64–68.
20. Broďák M, Košina J, Holub L, Navrátil P, Romžová M,
Louda M, Kutílek P, Fiala R, Pacovský J. Antibiotická profylaxe
v urologii. Urolog. praxi. 2010; 11: 97–100.
21. Beattie M, Taylor J. Silver alloy vs. uncoated urinary catheters:
a systematic review of the literature. J Clin Nurs. 2011; 3: 21.
22. Stenzelius K, Persson S, Olsson UB, Stjärneblad M. Noble
metal alloy-coated latex versus silicone foley catheter shortterm
catheterization: a randomized controlled study. Scand
J Urol Nephrol. 2011; 3: 31.
Článek přijat redakcí: 4. 5. 2011
Článek přijat k publikaci: 5. 6. 2011
MUDr. Jana Amrichová
Urologické oddělení, Nemocnice
Pelhřimov
Osvobození 1691, 393 01 Pelhřimov
janaamrich@seznam.cz
Urologie pro praxi | 2011; 12(5) | www.urologiepropraxi.cz