pdf, 13 MB - HistorickÃ½ Ãºstav AV ÄR - Akademie vÄd ÄR

B U L L E T I N 

HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, v. v. i. 

2009 XXI/1 

aktuality ▪ informace ▪ konference ▪ prezentace 

nové knihy ▪ bibliografie ▪ miscelanea

OBSAH 

Jak tvořit pouze špičkovou vědu (Svatava Raková) ......................................................1 

Prezentace a ocenění 

• Pamětní medaile Josefa Hlávky (redakce) ..................................................................3 

• Prémie Otto Wichterleho Jiřímu Friedlovi a Martinu Holému (redakce) .......................4 

• Čestné členství Sdružení židovských vojáků a odbojářů PhDr. Zlaticy Zudové- 

Leškové, CSc.(redakce) ..............................................................................................5 

• Prezentace sborníku Sacri canones servandi sunt (Pavel Kůrka) ...............................6 

• Biografický slovník českých zemí představil první dva svazky (Jiří Martínek) .............7 

Konference a vědecká zasedání 

• Kolektivní a individuální mecenášství a kultura veřejného daru v občanské 

společnosti (mezinárodní vědecká konference) (Roman Vondra) ...............................8 

• Otázky krize demokracie a hledání východisek. „Osmičková“ konference 

k výročí mnichovské dohody (Jaroslav Šebek) ...........................................................9 

• Mezinárodní konference „Muži října 1918“ (Josef Harna) .........................................13 

• Agrární strany ve vládních a samosprávných strukturách mezi světovými 

válkami (Lubomír Slezák) ..........................................................................................14 

• Sekularizace venkovského prostoru v 19. století (Milan Řepa)..................................... 15 

• Historickogeografická konference „Vnímání krajiny v minulosti – historická 

krajina dnes“ (Eva Semotanová) ...............................................................................16 

• Kolokvium Dvory a rezidence ve středověku (Jan Zelenka) ......................................17 

• Konec dynastie. A co dál Disputatio magistrorum II. (Jan Zelenka) ........................18 

• Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji (Robert Šimůnek) ..................................19 

Historický ústav v mezinárodním vědeckém prostoru 

• Historický ústav na 47. výročním sjezdu německých historiků (Svatava Raková) ..... 20 

• Velký evropský projekt ukončen (Milan Hlavačka) ....................................................21 

• Poznaňská konference Czesi o sobie i sąsiadach (Roman Baron) ...........................22 

• Mezinárodní vědecká konference Rozbitie alebo rozpad (Jan Němeček) ...............24 

• Konference k historickým bibliografiím (Václava Horčáková a Kristina Rexová) .......25 

• Dvě přednášky prof. Paola Micalizziho (Eva Chodějovská) ......................................27

Aktuality a informace 

• Prezentace Historického ústavu AV ČR v Bratislavě (Jan Němeček) .......................28 

• Den otevřených dveří v HÚ AV ČR (Martina Ondo Grečenková) ..............................28 

• Den otevřených dveří u brněnské pobočky Historického ústavu (Aleš Vyskočil) ......29 

• Historický ústav AV ČR a Týden vědy a techniky 2008. Akademická kavárna 

„Město v historické krajině – obraz smíru i střetávání“ (Eva Chodějovská) ..............30 

• Seznámení s historií populárního nákupního centra Vaňkovka (přednáška 

Pavla Cibulky v rámci Týdne vědy a techniky v Brně) (Aleš Vyskočil) ......................31 

• Bibliografie dějin Českých zemí v roce 2009 (Václava Horčáková a Kristina 

Rexová) .....................................................................................................................31 

• Knihovna Historického ústavu stále stejně a přece jinak (Libor Šimek) ..................34 

Rozhovor 

• Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., Dr. h. c. (Eva Semotanová) ...............................36 

Nové knihy 

• Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv: Dějiny českých zemí. Praha, 

Karolinum 2008 (Svatava Raková) ............................................................................40 

• Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu za rok 2008 

(Václava Horčáková a Kristina Rexová) ....................................................................41 

• Produkce nakladatelství Historický ústav od roku 2005 do dubna 2009 

(Eva Semotanová)......................................................................................................44 

Miscellanea 

• Za krásami Prahy a okolí (Tomáš Batěk) ..................................................................47 

Obálka: Reprodukce sestavy znaků úředníků zemského soudu z r. 1722 

(Národní archiv Praha, AČS–MSA, kn. č. 7) 

Bulletin Historického ústavu AV ČR, vychází nepravidelně. 

Vydává: Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9 

Vedoucí redaktorka: prof. PhDr. Svatava Raková, CSc. 

Výkonná redaktorka: Dana Vondrášková, e–mail: vondraskova@hiu.cas.cz 

Technická redakce: Miroslava Paulová 

ISSN 1214–1836

Jak tvořit pouze špičkovou vědu 

I 

dosud inertním a introvertním vrstvám badatelů, 

soustředěných pouze na výskyt plísní u panožek 

vejčitých nebo na prozkoumání ideového pouta 

mezi Descartem a Komenským, je od jara minulého 

roku stále více zřejmé, že úběžným bodem 

zájmu vědecké obce a jejím kultovním metatextem 

napříště nebude pojednání o plísních, informace přicházející 

z Hubbleova teleskopu, problémy přenosu 

kmenových buněk ani osud ztracené korespondence 

učitele národů, nýbrž traktát zvaný Metodika hodnocení 

výsledků vědy a výzkumu. Jednotlivé badatelské 

výstupy dostaly po jistých bojích přidělený 

určitý počet bodů, příjemce obdrží do rozpočtu částku 

odpovídající násobku bodů a příslušného koeficientu, 

vyjádřeného v Kč. Tento zásluhový systém, 

nazývaný mezi zasvěcenci trojčlenka (též kafemlejnek), 

během tří let 2010–2012 postupně nahradí 

dosavadní standardizovaný způsob institucionálního 

financování. Jasné a spravedlivé. Tolik jsi vybádal, 

tolik dostaneš. 

Aby nebylo možno poťouchle získávat cenné body 

záplavou článků řešících peripetie cesty Šuselky na 

frankfurtský sněm nebo okolnosti zavěšení zvonu na 

svatostánek v Dolním Jevíčku, počítají se pouze 

určité knihy a určité časopisy – striktně darwinovskospenceriánská 

1 aplikace zásad rozdělování veřejných 

prostředků mezi deserving a undeserving, které v jiných 

oblastech – sociální a zdravotní péče, průmyslové 

a energetické firemní kolosy – komplikuje 

faktor vertikální i horizontální sociální solidarity. 

Nositeli bodů v humanitních vědách jsou především 

(a téměř výlučně) monografie (autor, popřípadě autor 

a kol.) a periodika, která úspěšně prošla náročným 

kontrolním sítem a svými vnějšími parametry, potvrzenými 

proniknutím do orwellovských domácích 

i mezinárodních soupisů, prokázala vnitřní kvalitu. 

Člověku zvyklému vyplňovat výroční statistiky, 

v nichž jsou pracovníci vědeckých ústavů děleni na 

„výzkumné“ a „ostatní“, je zřejmá inspirace. Problém 

je v praxí celkem prověřené zkušenosti, že bez 

„ostatních“ by „výzkumní“ nemohli bádat. 

Dovolím si pozastavit se u „výzkumných“, neboť 

výhledově budou oni jedinými a navíc objektivně 

měřitelnými zdroji institucionálních příjmů. Na počátku 

tohoto roku se sešli zástupci společenskovědních 

a humanitních ústavů AV, aby zmíněnou škálu 

deserving výstupů doplnili o položky, které nesporně 

potenciálně (jako ostatně každá forma zveřejnění vědecké 

inovace) obsahují hodnotný oborový přínos. 

Věc zvažovali z hlediska zkušeností, dlouhodobě 

ověřených v mezinárodním vědeckém provozu. Čelné 

místo tohoto doplňkového miniseznamu obsadily 

tematické sborníky konferenční i nekonferenční, 

které aktuálně kopírují pohyb v poválečných sociálních 

vědách. V historiografii se stále více na úkor 

završujících syntéz řeší jednotlivé otázky interi 

intracivilizační dějinné koexistence z nejrůznějších 

hledisek a situací tak, aby sloužily současným potřebám 

společnosti a jejímu sebepoznání. 

Postihnout zrod diskursu (konfesního, nacionálního, 

morálního, konzumního, genderového, medikalizujícího, 

imperiálního, modernizačního atd.) a jeho 

vývojové metamorfózy není záležitostí jednoho badatele 

a jednoho či více jím zplozených kompendií: 

nezbytná jsou právě různá nasvícení a uchopení 

otázky badateli odlišných ideologických zázemí, 

sociálních, genderových a rasových zkušeností a historicko-geografických 

determinací. Charakter současného 

bádání nedegraduje či nepreferuje témata, 

nýbrž zpracování, proces, jak si konkrétní historik 

s problémem poradí a co z něj vytěží. Zmíněný Šuselka 

či Dolní Jevíčko mohou oscilovat mezi drobnohledným 

staromilským popisem, libujícím si v samoúčelné 

resuscitaci historických reálií, a zcela 

průkopnickým odhalením průsečíku mocenských, 

sociálních a mentálních vazeb a souvislostí, jež zařadí 

Šuselku a Jevíčko do nově nahlížených celospolečenských 

souřadnic a přispěje k aktuálnímu poznání 

nás samých, našich zakořeněných stereotypů 

a předsudků. 2 

Takové důkazy tvořivé intelektuální práce přinese 

často právě sborník, nejlépe s příspěvky protaženými 

diskusí na příslušném odborném setkání: konfrontace 

pohledů, z nichž náhle vyplyne tušení dříve nezřetelných 

souvislostí a vyvstanou obrysy poslepu 

ohmatávaného slona, inspirace vytrysklá ze střetu 

analogového a diskursivního myšlení. Existují ostatně 

vynikající světoví historikové, jejichž doménou je 

právě žánr objevných a průkopnických studií, v nichž 

dokáží na jedné kauze osvětlit nejrůznější fasety 

a strukturální souvislosti společenských funkcí či 

ukázat zcela nový pohled na věc po léta zasutou do 

1 Charles DARWIN, The Origin of Species, Londýn 1859; 

Herbert SPENCER, Social Statics, New York 1874. 

2 Srov. učebnicový příklad kanadské Natalie Zemon DAVIS, 

The Return of Martin Guerre, Harvard UP 1983. 

1


interpretačního šuplete. 3 Konečně dáme-li si práci 

s prolistováním několika svazků American Historical 

Review, oborového periodika s nejvyšším IF, shledáme, 

že odkazy na sborníkové studie zpravidla jsou 

(vedle časopiseckých článků) daleko nejčastěji použitým 

typem citací. 

Než navzdory rozumu a prospěchu propadly sborníky 

definitivně mezi undeserving. Dobrá, nedělejme 

problémy a odějme je do kabátu kolektivní monografie, 

přizpůsobujíce jen několik formálních distinkcí. 

Ale tento žánr NENÍ sborník!! Kolektivní 

monografie míří do jednoho cíle, je tematicky, 

strukturálně a chronologicky sevřená, mezi jejími 

kapitolami není místo pro úlety, transgrese, odklony 

od mainstreamu, záblesky nápadů osvětlujících možnou 

cestu. Je disciplinovaná, pozitivní, informativní, 

výkladově homogenní. Pojmy ve vědě mají mít přesnou 

definici a dodržovat pravidla žánru náleží mezi 

základní řemeslné dovednosti. Zánikem sborníku 

jako žánru ohrožujeme jeden z velice podnětných 

nástrojů intelektuální komunikace. 

Pro žánr monografie Metodika oprávněně stanovila 

vnitřní definici a formální kritéria, jimž by mělo 

bez obtíží vyhovět každé tradičně pojaté odborné 

narativum. 4 Vědecká instituce humanitního směru 

ale produkuje celou škálu dalších výstupů: edice 

historických pramenů, výkladové i jazykové slovníky, 

encyklopedie, syntézy, atlasy, komentované překlady 

historických a filozofických textů. Metodika 

s nimi teoreticky počítá, ovšem pouze v případě, 

splňují-li tato kritéria. Opatřit encyklopedii odkazovým 

aparátem, jazykový slovník bibliografií, biografický 

lexikon rejstříkem a všechny tyto výstupy 

cizojazyčným resumé bude jistě originální, i když 

nikterak snadné, tím spíše, že některé tituly vycházejí 

v již zavedených standardizovaných sériích. Budou-li 

tyto požadavky striktně aplikovány na veškeré 

pramenné edice, podstatně prodlouží, zkomplikují 

a prodraží jejich i tak náročnou „výrobu“, přičemž 

3 Příkladem může být přední americká historička Joyce 

Appleby, jejíž jubilejní festschrift editoři sestavili z jejích profilových 

a hojně citovaných studií (Joyce APPLEBY, Liberalism 

and Republicanism in the Historical Imagination, Harvard UP 

1992). 

4 http://www.cas.cz/knav/manual: „Formálními atributy odborné 

knihy jsou odkazy na literaturu v textu, seznam použité 

literatury, rejstřík, souhrn v alespoň jednom světovém jazyce, 

eventuálně poznámkový aparát a bibliografii (sic) pramenů… 

Odbornou knihou je např. monografie, vědecky zpracovaná 

encyklopedie a lexikon, kritická edice pramenů, … vědecky 

koncipovaný … výkladový slovník (pokud je tento druh výsledku 

přesně vymezen v cílech nebo předmětu řešení projektu 

nebo výzkumného záměru).“ 

např. ani závazná ediční pravidla pro vydávání novodobých 

pramenů takto podrobný doprovodný 

aparát nevyžadují. Metodika šmahem odepíše množství 

hodnotných, pracných a vědeckou obcí oceňovaných 

badatelských výkonů. Svazky řady Regesta 

diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae et 

Moraviae, zahájené archivářem K. J. Erbenem 

v roce 1855 a obsahující výběr středověkých pramenů 

zpracovaných náročnými edičními technikami 

– undeserving. Edice dosud nevydaných rukopisů 

vynikajícího myslitele a zakladatele české větve reformovaného 

protestantství Petra Chelčického – 

undeserving. Unikátní Dokumenty zahraniční politiky 

Československa – undeserving. Biografický 

slovník českých zemí s heslářem obsahujícím 22 tisíc 

osobností, vedle politických a kulturních velikánů 

i pěšáků také pozoruhodná jména z oblasti podnikání, 

praxe, nejrůznějších zájmových oborů a činností, 

z nichž se vyvinuly základy novodobého průmyslu, 

technologií a věd – undeserving. Digitalizovaná 

Müllerova mapa Čech z roku 1727 s odborným 

komentářem a výkladem, s nespornými výhodami 

elektronického využití a odpovídajícími možnostmi 

další výzkumné práce – undeserving. Objemné 

právní dějiny českých zemí, odměněné cenou 

rektora UK, jejichž základy se formovaly za pomoci 

specializovaných konferencí – undeserving. Četní 

další nejmenovaní autoři, editoři, redaktoři atd. nechť 

prominou, dále budu šetřit místo i čtenáře. 

Co se týče „ostatních“, kteří propadnou sítem 

metodiky, i běžnému spotřebiteli (a zejména jemu) 

je zřejmé, že smysl má pouze značkové zboží, mezinárodně 

uznaná kvalita IA, de luxe nebo vysšego 

sorta. Přesto současná civilizace stojí na odstupňovaném 

průměru. Proč asi Řecký historizující politolog 

Polybios popsal společnost jako pyramidu, 

spočívající na široké základně „lidu“ a zužující se 

do stále vybranějších elit. Pravidlo, které po něm 

převzali konstruktéři moderního vládnutí, zní, že 

ve funkčním organismu musí být zastoupeny všechny 

vrstvy pyramidy, jinak se systém záhy zdeformuje 

a nakonec zhroutí do chaosu. Bez základny nemohou 

vyrůst elity, bez zázemí „nižšího“, řadového a 

dílčího bádání nemohou vznikat nejen syntézy, ale 

ani vysoce teoretické paradigmatické zlomy, které 

se musejí opírat o pracně shromážděné a prověřené 

soubory konkrétních poznatků. Je-li základna shledána 

undeserving, a tedy zhyne na nedostatek financí, 

jak chceme dosáhnout elitních výkonů 

Proč vůbec měří astronomové, pitvají přírodovědci, 

experimentují chemici, kteří nemohou aspirovat na 

Nobelovu cenu nebo alespoň publikovat v moderních 

kmenových zaklínadlech jménem Nature a 

2


Science Není to nehorázné plýtvání společenským 

kapitálem Nebylo by po všech stránkách výhodnější 

mít společnost pouhých elit Jak to, že to dosud 

nikoho nenapadlo A vlastně domyšleno, proč 

vůbec mít národní vědecké instituce (továrny, farmy, 

kulturní statky…), když zahraniční konkurence má 

o tolik lepší podmínky a tedy zákonitě i výsledky 

Domnívám se, že toto je rozumná a osvícená cesta 

v nejlepších tradicích karteziánského racionalismu 

18. století. Zrušme základ, střed a průměr, publikujme 

pouze ve špičkových zahraničních periodikách 

s dodatečnou omluvou Hubertu Gordonu Schauerovi, 

pěstujme výlučně mezinárodně excelentní centra 

hrstky zasvěcenců komunikujících v latině (pardon, 

angličtině), exkluzivní republiky učenců, které si 

vysnili raně moderní scientistní elitáři. Původní představa 

pomýlených otců zakladatelů, že v masové 

zastupitelské demokracii elity mají a jsou dokonce 

povinny pěstovat a respektovat zpětnou vazbu 

k „lidu“, je zřejmě pasé. 

S názorem, podle něhož budou odměňovány pouze 

vrcholné badatelské výkony, zatímco odborné zázemí, 

administrativní infrastruktura, nutný provoz, 

energie atd. stojí za hranicemi zájmu guruů vědních 

financí, je obtížné polemizovat. Zkušenost naučila 

lidstvo, že v nouzi je vhodné zesílit vztahy 

k nadpřirozeným mocnostem, ať již přírodního (totemová 

zvířata) či spirituálního charakteru. Protože 

je obecně známo, že 90 % světově vynikajících 

přírodovědců-nobelistů dospělo na základě svých 

výzkumů k pevné víře v Boží existenci, doporučuji 

připojit se k této respektované komunitě a doufat 

v pomoc shůry. 

Svatava Raková 

Pamětní medaile Josefa Hlávky 

V 

e středu 11. března 2009 se v pražské vile Lanna 

uskutečnilo slavnostní shromáždění několika 

desítek osobností z nejrůznějších vědeckých, kulturních 

a uměleckých institucí, které se v průběhu 

minulého roku společně zasloužily o úspěšný průběh 

připomínky stého výročí úmrtí Josefa Hlávky, 

PREZENTACE A OCENĚNÍ 

Prof. M. Hlavačka přebírá medaili z rukou 

prof. Václava Pavlíčka. 

architekta, stavebního podnikatele a zejména nejvýznamnějšího 

českého mecenáše. V úvodu setkání, 

jehož cílem bylo slavnostní předání medailí z rukou 

Předseda AV ČR prof. Václav Pačes 

při úvodním projevu. 

představitelů Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, 

vystoupil mezi jinými předseda Nadání prof. 

JUDr. Václav Pavlíček, CSc., a tehdejší předseda 

AV ČR prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.; oficiální 

proslovy byly doplněny kulturním programem. Mezi 

oceněnými byli i tři pracovníci Historického ústavu 

AV ČR: prof. Jaroslav Pánek jako místopředseda 

AV pro společenské a humanitní vědy garantoval 

průběh oslav, na němž se podílela Akademie věd, 

3

prof. Milan Hlavačka na sebe vzal břímě uspořádání 

čtyřdenní mezinárodní konference o úloze mecenátu 

v procesu modernizace a demokratizace evropské 

společnosti, na níž vystoupila plejáda předních zahraničních 

odborníků, a prof. Svatava Raková v roli 

ředitelky Historického ústavu, jenž konferenci badatelsky, 

organizačně, technicky a zajišťoval. 

prezentace a ocenění 

redakce 

Místopředseda AV prof. J. Pánek s chotí Markétou 

a ředitelem Národního muzea dr. M. Lukešem. 

Prémie Otto Wichterleho Jiřímu Friedlovi a Martinu Holému 

T 

radici zastoupení Historického ústavu mezi nositeli 

Prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké 

pracovníky se podařilo udržet i v posledních 

dvou letech. V roce 2008 obdržel toto prestižní akademické 

ocenění z rukou tehdejšího předsedy AV ČR 

prof. Václava Pačese Jiří Friedl z oddělení dějin 20. 

století, letos (2009) se této pocty dostalo Martinovi 

Holému z oddělení raného novověku. K blahopřání 

připojujeme charakteristiky obou badatelů, jimiž 

vedení HÚ doporučilo podané návrhy. 

PhDr. Jiří Friedl, Ph.D. nastoupil v Historickém 

ústavu AV ČR v roce 2006. Přes své mládí je již 

autorem jak vědeckých monografií a edicí, tak 

i celé řady vědeckých studií, lze konstatovat, že se 

svou produkcí může úspěšně konkurovat historikům 

o jednu či dvě generace starším. K tomu je však třeba 

zdůraznit, že kvantita nepřevládá nad kvalitou, naopak: 

jeho práce, založené na rozsáhlém archivním 

výzkumu jak v archivech českých, tak i zahraničních 

– britských, ruských, polských a dalších, se již 

dočkaly mnoha ocenění jak v resortu Akademie věd 

(Cena Josefa Hlávky pro vynikající mladé vědecké 

pracovníky), tak i v resortu ministerstva obrany či 

ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. 

Úspěšně prezentuje své pracoviště referáty jak 

na domácích, tak i na zahraničních vědeckých konferencích 

(Polsko, Slovensko, Maďarsko, USA). 

Udržuje vědecké kontakty se zahraničními pracovišti, 

je zván k přednáškám na předních zahraničních 

vědeckých institucích (např. Polska Akademia 

Umiejętności v Krakově či Polska Akademia Nauk 

ve Varšavě), v zahraničí absolvoval také řadu stáží. 

V Historickém ústavu AV ČR, kde je zařazen jako 

vědecký pracovník v oddělení dějin XX. století, se 

specializuje zejména na dějiny československo-polských 

vztahů v první polovině XX. století a také na 

problematiku dějin československého zahraničního 

a domácího odboje za druhé světové války. Stranou 

jeho zájmů však nezůstává ani problematika národnostních 

menšin v Československé republice, 

zejména polské minority na Těšínsku. Je také úspěšným 

řešitelem grantových projektů, jejichž výsledky 

publikuje jak formou vědeckých studií, tak i prezentací 

na konferencích. Svoje pedagogické působení 

pak zúročil na jaře 2009 úspěšnou habilitací. J. Friedl 

se profiluje jako jeden z nejslibnějších historiků 

mladé generace. 

PhDr. Martin Holý, Ph.D., vědecký pracovník 

Historického ústavu AV ČR, náleží mezi nejtalentovanější 

historiky své generace. Jeho rozsáhlá (1202 

normostran) doktorská disertace Výchova a vzdělávání 

české a moravské šlechty (1500–1620), obhájená 

v roce 2008 na Filozofické fakultě UK (školitel 

prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc.), se setkala s jednoznačně 

vysokým oceněním posuzovatelů i členů 

komise jak pro široký záběr a precizní vytěžení pramenné 

základny, tak pro metodologickou náročnost 

a využití recentních badatelských postupů evropského 

dějepisectví. V současné době dr. Holý připravuje 

knižní podobu disertace, která vyjde v roce 2010. 

Vědecké působení dr. Holého se vyznačuje intenzívním 

publikačním i vědeckoorganizačním nasazením. 

Vedle chystaného monografického počinu 

je členem autorského kolektivu pramenné edice 

z oblasti raně novověké judaistiky a autorem cca 

dvou desítek studií (část v tisku), mezi nimiž se stále 

více prosazují práce určené pro publikaci v zahraničí. 

Prostřednictvím bohaté recenzní činnosti prokazuje 

důvěrné obeznámení se s oborovou problematikou 

daleko za hranicemi užší specializace. Významně 

se angažuje též v redakční činnosti, je výkonným 

redaktorem dvou vědeckých sborníků a pe- 

4


riodika Folia historica Bohemica (v posledním případě 

je zároveň zástupcem vedoucího redaktora). 

Úspěšně se zhostil technicko-organizační stránky 

několika mezinárodních vědeckých setkání, mezi 

jinými přípravné konference k uspořádání joint 

session na XX. mezinárodním kongresu historických 

věd v Sydney (2004) a sekce zahraniční bohemistiky 

na IX. sjezdu českých historiků (2006), jimiž 

jej pověřilo vedení HÚ. 

Rostoucí uplatnění v zahraničí souvisí s významným 

zapojením dr. Holého do mezinárodního vědeckého 

prostředí. Je členem badatelských kolektivů 

tří mezinárodních projektů, vedených renomovanými 

vědci (H. Hotson a R. J. W. Evans z Oxfordu, 

J. Bahlcke z Universität Stuttgart), a vystupoval na 

řadě mezinárodních konferencí, na některých z nich 

jako invited speaker; v zahraničí absolvoval několik 

studijních pobytů včetně ročního stipendia na Universität 

Konstanz. 

V Historickém ústavu AV ČR se dr. Holý specializuje 

především na problematiku výchovy a vzdělání 

napříč sociálními vrstvami v kontextu evropských 

kulturních, edukačních a náboženských dějin 

raného novověku. Významnou měrou se účastní 

plnění výzkumného záměru HÚ, v jehož rámci je 

mimo jiné pověřen zpracováním části chystané syntézy 

církevních dějin (výchova, vzdělání a počátky 

novodobé vědy). Výsledky své vědecké práce předává 

v podobě specializovaných kurzů studentům 

Filozofické fakulty UK. Je úspěšným řešitelem projektu 

specifického výzkumu Filozofické fakulty UK 

a v současné době řeší juniorský grant GA AV. 

Působení dr. M. Holého bylo oceněno členstvím 

v mezinárodních vědeckých sdruženích: v současnosti 

působí jako výkonný tajemník dozorčího výboru 

(Steering Committee) Fóra britských, českých 

a slovenských historiků a je členem pracovního 

kruhu Vormoderne Erziehungsgeschichte v sekci 

pro dějiny vzdělávání při Deutsche Gesellschaft für 

Erziehungswissenschaft. 

Dosavadními výsledky vědecké práce, organizačními 

a jazykovými schopnostmi a osobními kvalitami, 

mezi něž náleží zejména obětavost, houževnatost 

a odpovědnost při plnění jak odborných úkolů, 

tak povinností spojených se zajišťováním chodu 

vědeckého života zaujal dr. M. Holý přední místo 

mezi perspektivními pracovníky Historického ústavu 

AV ČR i své generace a v domácích i mezinárodních 

odborných kruzích si získává stále významnější 

renomé. Domnívám se, že díky této charakteristice 

a předpokladům dalšího růstu je vhodným 

kandidátem na Prémii Otto Wichterleho. 

redakce 

Čestné členství Sdružení židovských vojáků a odbojářů 

PhDr. Zlaticy Zudové-Leškové, CSc. 

Č 

lenové Sdružení židovských odbojářů a vojáků 

na svém zasedání dne 13. dubna 2008 schválili 

přijetí PhDr. Zlatici Zudové-Leškové, CSc., vědecké 

pracovnice Historického ústavu AV ČR, za čestnou 

členku. Své rozhodnutí odůvodnili především 

jejími zásluhami na projektu Židé v boji a odboji, 

mezi jehož výstupy náleží zejména výstava, mezinárodní 

konference pořádaná na půdě Historického 

ústavu AV ČR a publikace stejnojmenného názvu, 

jež se pro velký zájem dočkala reedice (Praha 2008). 

Výstava Židé v boji a odboji. Rezistence československých 

Židů v letech druhé světové války se stala 

putovní a postupně byla příznivě přijata nejen studenty, 

kteří ji shlédli, ale rovněž širokou veřejností 

v Mikulově, Znojmě, Praze, Lidicích a Liberci. Dalším 

důvodem k udělení čestného členství bylo autorství 

dr. Zudové-Leškové v rámci dalšího projektu Šoa 

versus Rezistence, Rezistence versus Šoa a spolupráce 

na knize Bojovali na všech frontách (Praha 2007). 

Titul spolu s dalšími poctami jí byl slavnostně předán 

11. září 2008 v prostorách Židovské obce v Praze 

Z aktu předání členství. 

za přítomnosti autorit Sdružení a Obce. Z. Zudová- 

Lešková u této příležitosti proslovila přednášku na 

aktuální téma Návraty k sobě – Hašiva el acménu 

(Českoslovenští Židé v tragických letech československé 

státnosti). 

redakce 

5


Prezentace sborníku Sacri canones servandi sunt 

D 

ne 18. června 2007 proběhla v pražském arcibiskupském 

paláci v Sále kardinála Berana prezentace 

sborníku Sacri canones servandi sunt. Vydání 

této publikace je dalším plodem dlouhodobé 

Historický ústav reprezentovali místopředseda AV 

prof. J. Pánek a ředitelka prof. S. Raková. 

předseda AV ČR prof. Václav Pačes, místopředseda 

AV ČR prof. Jaroslav Pánek, předseda vědecké 

rady AV ČR prof. František Šmahel a ředitel CMS 

FLÚ AV ČR prof. Petr Sommer. Ve svých projevech 

zdůraznili předevšim nutnost výzkumu dějin 

církevního práva jako oblasti v minulosti zanedbávané 

a přesto velmi důležité a vyjádřili přesvědčení, 

že uváděný sborník se stane základem další 

práce na tomto tématu. Posledním řečníkem byl 

editor sborníku dr. Pavel Krafl. Vyjádřil poděkování 

všem, kteří se spolu s ním podíleli na přípravě 

konference i sborníku. 

Hostitel kardinál M. Vlk, předseda AV ČR 

prof. V. Pačes a náměstek minstra kultury J. Talíř 

za předsednickým stolem. 

přátelské spolupráce mezi Historickým ústavem 

AV ČR a Arcibiskupstvím pražským, a tak se hlavním 

„kmotrem“ sborníku spolu s ředitelkou Historického 

ústavu prof. Svatavou Rakovou stal také 

kardinál Miloslav Vlk. Mezi vzácnými hosty byl 

náměstek ministra kultury ČR ing. Jaromír Talíř, 

Za Centrum medievistických studií promluvil 

jeho ředitel prof. P. Sommer. 

Editor sborníku dr. P. Krafl. 

Kardinál M. Vlk v diskusi s historiky doc. Jiřím 

Mikulcem a dr. J. Šebkem. 

Tato akce ukázala, že Sacri canones nejsou pouhým 

řadovým konferenčním sborníkem, ale publikací, 

která má trvalejší hodnotu. V další části programu 

měli účastníci prezentace možnost si prohléd- 

6


nout prostory arcibiskupského paláce. Za organizaci 

prezentace je třeba kromě jmenovaných poděkovat 

také dr. Jaroslavu Šebkovi a dr. Evě Doležalové. 

Pavel Kůrka 

Biografický slovník českých zemí představil první dva svazky 

V 

edení Historického ústavu AV ČR a pracovníci 

redakce Biografického slovníku českých 

zemí představili za účasti zástupců nakladatelství 

LIBRI, redakční rady a autorů dva vydané svazky 

První dva svazky z připravovaných patnácti se 

staly příležitostí, aby se autoři, redakce i vedení 

ústavu sešli ve čtvrtek 8. ledna 2009 ve vile Lanna 

v Bubenči, kde pro novináře i další zájemce prezentovali 

výsledky své práce. Před početnými hosty 

(jen zástupců médií přišly skoro dvě desítky) postupně 

promluvili ředitelka Historického ústavu prof. 

PhDr. Svatava Raková, CSc., šéfredaktor nakladatelství 

LIBRI PhDr. František Honzák a vedoucí redakce 

BSČZ doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc. 

Při prezentaci se ocenila i dřívější podpora Grantové 

agentury ČR tomuto projektu. 

Slovník představila hlavní redaktorka 

doc. Pavla Vošahlíková. 

(10 sešitů) uvedeného díla. Tento projekt „největší 

původní české encyklopedie od dob Ottova slovníku 

naučného“ je zpracováván již od počátku 90. 

let 20. století; první sešit pak spatřil světlo světa na 

jaře roku 2004. V současnosti už byla vydána hesla 

až do konce písmene Č, další sešity se připravují. 

Během zpracovávání se do práce zapojilo více než 

200 autorů, ať již z řad pracovníků ústavu nebo 

externistů (včetně zahraničních). Počet zpracovaných 

a vydaných biogramů již přesáhl tři tisíce. 

Za nakladatelství Libri přišel na oslavu i jeho ředitel 

dr. Karel Žaloudek. 

Zájem, který prezentace vzbudila u odborné i laické 

veřejnosti, je tím nejlepším povzbuzením do další 

práce na slovníku, který by letos měl dokončit písmeno 

Č a začít vydávat biografie osobností od písmene 

D. V knihovně už svazky začínají vytvářet utěšenou 

řádku, tak dá-li Bůh a financování české vědy, 

bude mít snad Biografický slovník českých zemí lepší 

osud, než řada jiných encyklopedických projektů. 

Jiří Martínek 

Ke zdravicím se připojil redaktor Libri 

dr. František Honzák. 

Doc. P. Vošahlíková v debatě s předsedou Ediční rady 

BSČZ dr. Josefem Tomešem. 

7

KONFERENCE A VĚDECKÁ ZASEDÁNÍ 

Kolektivní a individuální mecenášství a kultura veřejného daru v občanské 

společnosti (mezinárodní vědecká konference) 

V 

e dnech 27.–30. 5. 2008 se konala ve vile Lanna 

mezinárodní konference pod názvem Kolektivní 

a individuální mecenášství a kultura veřejného 

daru v občanské společnosti. Podnětem k myšlence 

na její uspořádání se stalo sté výročí úmrtí patrně 

vůbec nejvýznamnějšího mecenáše v českých dějinách 

– architekta Josefa Hlávky (1831–1908). Téma 

však bylo vymezeno podstatně šíře a zahrnovalo problematiku 

mecenátu a patronátu jako celku. Akce 

se zúčastnilo několik desítek referentů z nejrůznějších 

zemí Evropy i ze zámoří a desítky dalších vědců 

jako hosté. 

Prof. Gary Cohen z University of Minnesota. 

ska) pak shrnula řadu zajímavých aspektů problematiky 

patronátu v oblastech tehdy politicky rozděleného 

Polska. Zhodnotila v něm historický odkaz 

a životního dílo mecenášů a sběratelů Józefa Maksymilijana 

Ossolinského (1748–1826), zakladatele 

národního institutu (1817) a rozsáhlé knihovny ve 

Lvově, Adama Tyta Działyńského (1796–1861) a 

Henryka Lubomirského (1777–1850) a dalších osobností, 

které napomáhaly při procesu formování novodobého 

polského národa a jeho kultury. 

První panel konference řídil její organizátor 

prof. M. Hlavačka. 

Konferenci 27. 5. dopoledne zahájili úvodními 

projevy předseda AV ČR Václav Pačes, ředitelka 

Historického ústavu AV ČR Svatava Raková, člen 

Akademického sněmu AV ČR František Šmahel a 

vedoucí Oddělení 19. století HÚ AV ČR, vedoucí 

organizačního týmu a inspirátor tohoto vědeckého 

setkání Milan Hlavačka. První blok referátů otevřel 

Gary B. Cohen (USA) příspěvkem na téma: Občanská 

povinnost a společenské postavení střední třídy 

občanské společnosti ve vývoji střední Evropy 

(1840–1890). Referát Jiřího a Magdalény Pokorných 

(HÚ AV ČR) Nadace a mecenáši v Čechách 19. století, 

jenž dopolední program uzavíral, se stal výstižnou 

syntézou řady dílčích témat, která byla probrána 

v předchozích vystoupeních. Odpolední referáty 

Andráse Váriho a Dorotty Lipták (oba Maďarsko) 

obohatily posluchače o detailní pohled na problematiku 

donátorství a mecenášství v zalitavské části 

habsburské monarchie. Vystoupení Joanny a Juliana 

Dybiecových a Grazyny Szelagovské (všichni z Pol- 

Atraktivní téma přilákalo do Lannovy vily 

množství zájemců. 

V programu na středu 28. 5. měla ryze pracovní 

formu pouze dopolední část. Guido Franzinetti (Itálie) 

na příkladu osobnosti Riccarda Gualina rozvinul 

problematiku mecenášství a patronátu v nelehkých 

politických podmínkách meziválečné Itálie. Tradicím 

patronátu na území dnešní Ukrajiny na přelomu 

19. a 20. století se věnovala Oleksandra 

Balyasna (Ukrajina). 

8

konference a vědecká zasedání 

Odpolední a večerní program byl vyplněn exkurzí 

na zámek Lužany v jihozápadních Čechách, který 

kdysi patřil architektu Josefu Hlávkovi. Prohlídce 

zámku předcházelo pietní uctění památky této osobnosti 

položením kytice k jeho hrobce v nedalekých 

Přešticích. Prohlídku zámku velkoryse umožnila 

Nadace nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, 

která byla vedle Historického ústavu AV ČR spolupořadatelem 

konference. Večerní program uzavřel 

slavnostní raut. 

Čtvrteční program se soustředil na mecenášství 

v oblasti umění a věd. Pavel Cibulka z Historického 

ústavu AV ČR na příkladu osudů Friedricha 

Waniecka vylíčil problematiku mecenášství mezi 

brněnskými Němci na přelomu 19. a 20. století. 

Helena Königsmarcková (ČR) ve svém příspěvku 

přiblížila posluchačům osobnost Vojtěcha (Adalberta) 

Lanny. Po obědě pak účastníci konference měli 

možnost si s laskavým svolením provozního personálu 

vily Lana prohlédnout terasu s vyhlídkou na 

Prahu. Odpolední příspěvek Viktora Velka (ČR) se 

soustředil na českou podporu kulturním a emancipačním 

snahám lužických Srbů. 

Posledním dnem konference byl pátek 30. 5. 

Wilhelm Brauneder (Rakousko) představil rakouský 

Čtenářský spolek jako významného mecenáše kultury, 

vědy a literatury 2. pol. 19. století. František 

Stellner a Radek Soběhart z Ústavu světových dějin 

FF UK pak porovnali mecenášství pruského krále 

Fridricha Viléma IV. a německého císaře a pruského 

krále Viléma II. S intenzivním zájmem posluchačů 

se setkal referát Milana Hlavačky o samofinancování 

národa prostřednictvím Národního kolku prodávaného 

Českou národní radou, po němž se rozproudila 

velmi podnětná diskuze. Zdeněk Hojda 

z Filozofické fakulty UK v Praze se ve svém příspěvku 

věnoval národní sbírce na Husův pomník. 

Účastníci konference u hrobky Josefa Hlávky 

v Přešticích. 

Konferenci uzavřela v podvečer 30. května závěrečná 

vystoupení Garyho B. Cohena a Milana 

Hlavačky. Přednesené příspěvky budou publikovány. 

Velké poděkování celého organizačního týmu v čele 

s Milanem Hlavačkou patří vedení Akademie věd 

ČR a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, 

které se vedle Historického ústavu AV podílely na 

finančním zabezpečení konference. 

Roman Vondra 

Otázky krize demokracie a hledání východisek. 

„Osmičková“ konference k výročí mnichovské dohody 

U 

plynulý rok se mimo jiné nesl také ve znamení 

intenzivních debat o historických meznících 

našich moderních dějin, spojených zejména 

s téměř magickými „osmičkovými výročími“. Mezi 

přelomové události moderní české historie s onou 

„osudovou“ číslicí na konci letopočtu, patří jistě 

i mnichovská dohoda z podzimu 1938, která znamenala 

nejen ztrátu pohraničních územích, ale zároveň 

odstartovala v ČSR destrukci demokratické státnosti. 

Jen málokterý dějinný zlom dokáže v českém prostředí 

navíc ještě po letech spolehlivě vyvolat tolik 

protichůdných debat jako právě konec prvorepublikového 

Československa. Kolem tragického vyústění 

dvacetiletí československé státnosti se pak pochopitelně 

vytvořilo mnoho výkladů, snažících se interpretovat 

důvody, ústící do tragického mnichovského 

příběhu. 

Do této nekončící debaty se minulý rok zapojili 

v rámci konferenčních i mediálních vystoupení 

v hojné míře také představitelé vědecké obce, včetně 

řady pracovníků Historického ústavu. Jejím odborným 

vrcholem se stala mezinárodní vědecká konference 

„Československo a krize demokracie ve střední 

Evropě ve 30. a 40. letech. Hledání východisek“, 

jež proběhla ve dnech 22. – 23. září 2008 v prostorách 

Senátu Parlamentu České republiky v Praze. 

Na její organizaci se spolupodíleli vedle Historického 

ústavu a Senátu PČR také Historický ústav SAV 

a jako vědecký partner CEFRES. Tato konference 

byla jednou ze součástí konferenčního cyklu České 

9


křižovatky evropských dějin 1918–1938–1948–1968“, 

společného projektu tří historických ústavů Akademie 

věd ČR (HÚ, MSÚ-A AV ČR a ÚSD) a Národního 

archivu ČR. Součástí konference bylo i pozvání 

jejích účastníků na prezentaci knihy francouzského 

spisovatele Georgese Marca Benamoua 

„Mnichovský přízrak“, která se konala ve Francouzském 

institutu v první konferenční den, 22. září 2008. 

V úvodu jednání vystoupili místopředseda Senátu 

Petr Pithart, předseda AV ČR Václav Pačes, ředitelka 

HÚ Svatava Raková a vedoucí oddělení dějin 

20. století HÚ AV ČR Jan Němeček. 

Slavnostní zahájení: místopředseda Senátu 

doc. Petr Pithart. 

Středobodem většiny odeznělých referátů nebyly 

jen úvahy, týkající se příčin a důsledku Mnichova, 

ale i zachycení širšího kontextu vývoje mezinárodní 

i vnitřní československé politiky a reflexe sociálněekonomických 

vlivů na českou a slovenskou společnost 

ve 30. a 40. letech. Tato zamyšlení byla spojena 

zároveň s diskusí nad funkcí parlamentní demokracie, 

charakteristikou příčin a důsledků její krize ve 

sledovaném období a hledáním možností jejího řešení. 

Organizátor konference a garant projektu 

dr. J. Němeček. 

Konference byla rozdělena do tří sekcí, přičemž 

první z nich byla věnována místu Československa 

v evropské politice 1933–1948. V jejím úvodu vystoupil 

Jindřich Dejmek a v komparaci mezi Polskem, 

Československem a Norskem nastínil uzlové 

momenty politického vývoje těchto států ve 30. a 

40. letech. Toto srovnání bylo J. Dejmkovi východiskem 

pro obecnější úvahy nad možnostmi a limity 

politiky menších států v geopolitických konstelacích 

daného období i nad eventuálními alternativami 

vůči poválečnému růstu vlivu Moskvy ve středovýchodní 

Evropě. Milan Hauner poté vystoupil 

s referátem, v němž hodnotil Benešovu zahraniční 

politiku ve druhé polovině 30. let, kde mimo jiné 

i kriticky poukázal na projevy jeho afinity vůči Sovětskému 

svazu v tomto období. Hodnocení role 

Moskvy v mezinárodní politice před i po válce poutalo 

pozornost i dalších referentů. Sławomir Dębski 

z Varšavy analyzoval sovětskou politiku ve vztahu 

ke střední Evropě od poloviny 30. let až do německého 

napadení SSSR. Emil Voráček (HÚ AV ČR) 

nastínil několik tezí, souvisejících s politikou Kominterny 

a její proměny pod vlivem upevňování totalitního 

systému v Sovětském svazu a vývoje evropské 

politiky v průběhu druhé poloviny 30. let. Miroslav 

Tejchman (HÚ AV ČR) rozvíjel úvahy nad 

cíli a metodami Stalinovy politiky utváření mocenského 

bloku ve středovýchodní Evropě po skončení 

druhé světové války, jež mimo jiné usilovala 

o vytvoření nárazníkového pásma kolem západních 

hranic SSSR, které by ho bránilo před případnými 

útoky. Dva příspěvky bezprostředně reflektovaly 

problematiku mnichovské dohody. Britský historik 

Petr Neville charakterizoval politiku appeasementu, 

vedoucí k rezignaci zájmu Velké Británie o středoevropské 

dění a ustupování německé politice, což 

mělo pro Československo v době mnichovské krize 

fatální následky. Podle poznaňského historika Stanisława 

Żerka byl polský podíl na pomnichovském 

dělení Československa logickým vyústěním vzájemného 

nepřátelství, které bylo dáno územními 

spory o Těšínsko. Polsko se však na základě svých 

postojů dostalo do politické izolace a současně jeho 

politická reprezentace nedokázala včas reagovat na 

německé agresivní plány vůči jeho území. Slavomír 

Michálek z Bratislavy v obsáhlém vystoupení nastínil 

méně známé kapitoly vztahu Západu a střední 

Evropy, přičemž velký prostor dostaly otázky, týkající 

se americké poválečné ekonomické pomoci 

ve formě Marshallova plánu a její politické konotace. 

Obraz mezinárodního vývoje doplnily ještě příspěvky 

diskutantů, reflektující diskuse o možnostech poválečného 

směřování Československa (Vít Smetana), 

reflexe u nás prakticky neznámého postoje australské 

politiky k událostem roku 1938 (Anna Rosenbaumová) 

10


Moderátor dr. J. Dejmek naslouchá dr. M. Haunerovi. 

a reakce československé diplomacie na etablování 

autoritativních režimů v Pobaltí v průběhu 30. let 

(Ivan Malý). 

ve velké části evropských států citelně chyběla generace 

demokratů. Ve svých rozborech se věnoval 

i symptomatickým příznakům krize československé 

demokracie. Faktograficky bohaté rozbory politického 

a společenského vývoje českých zemí v době 

nacistické okupace obsahoval referát Jana Gebharta 

(HÚ AV ČR), jehož těžiště spočívalo v analýze proměn 

a interakcí protektorátní a okupační správy. 

Aspekty tří let československého vývoje mezi koncem 

války a nástupem komunismu ve vztahu k intelektuálnímu 

a kulturnímu prostředí se zabýval Jiří 

Hanuš. Teoretické úvahy o ideové rozkolísanosti 

tohoto období a poválečných paradigmatech v intelektuální 

sféře prezentoval konkrétně na problémech, 

které kvůli názorové nonkonformitě provázely na 

brněnské univerzitě historika Bohdana Chudobu. 

Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR) se zabýval katolickým 

prostředím a jeho afinitami k antidemokratickým a 

nacionálním názorovým proudům ve 30. letech, 

které se dostaly do popředí během pomnichovské 

republiky. Ve společném vystoupení zhodnotili Jan 

Němeček (HÚ AV ČR) a Jan Kuklík ml. podíl 

londýnské exilové vlád na obnově Československa 

a roli prezidenta Beneše při hledání vyjednávací 

pozice mezi Východem a Západem. Švýcarský historik 

Adrian von Arburg, působící v Brně, se ve svém 

Ředitel Historického ústavu SAV doc. S. Michálek. 

Na problematiku zahraničně-politických souvislostí 

krize demokratického systému navázaly referáty 

druhé sekce, věnované mocenským a ideovým 

transformacím v Československu v období 1933– 

1948. Otázky, spojené s erozí demokratických systémů 

v Evropě po první světové válce, byly tématem 

zajímavého vystoupení Antoina Marèse z Centra 

soudobých středoevropských dějin na pařížské 

Sorbonně. Zdůraznil mimo jiné, že ve 30. letech již 

Zájem médií: dr. J. Němeček před kamerou ČT. 

Dr. J. Šebek a doc. J. Kocian z Ústavu pro soudobé dějiny. 

příspěvku zaměřil na zhodnocení poválečných migrací 

a jejich vlivu na změny sociálních i společenských 

struktur v poválečném Československu, přičemž využil 

své poznatky z rozsáhlého výzkumu dané problematiky. 

Přehled politického vývoje v poválečném 

Československu byl tématem vystoupení Jiřího 

Kociana, který popsal situaci v rámci spektra nekomunistických 

stran, a Jiřího Pernese, jenž analyzoval 

vývoj uvnitř KSČ a její mocenské aspirace, vrcholící 

únorovým převratem v roce 1948. V sekci zazněly 

také reflexe na situaci na Slovensku, a to jak 

z pohledu vývoje luďácké politiky a její komemorace 

po skončení války (Ivan Kamenec), tak z hle- 

11


diska významu demokratického protifašistického 

odboje (Zlatica Zudová–Lešková /HÚ AV ČR/). 

Otázky významu spojenecké kontrolní komise pro 

sovětizaci Maďarska byly náplní příspěvku Evy 

Irmanové (HÚ AV ČR). 

Jakub Rákosník zaměřil na sociální politiku ČSR 

v letech 1945–48. Zajímavé poznatky a interpretace 

přinesl příspěvek Jany Machačové, v němž reflektovala 

z pohledu sociálních dějin prvorepublikové 

vzory chování obyvatelstva v jednotlivých sociálních 

vrstvách a vliv ekonomických a společenských transformací 

na jejich proměny. Podle jejího názoru 

dosáhl meziválečný stát pravděpodobně vrcholu vývoje 

obecné kultury českých zemí. Její pohled doplnil 

diskusní příspěvek japonské bohemistky Yukino 

Sató o ČSR jako sféře multikulturálního soužití. 

Na závěr vystoupila Antonie Doležalová s úvahou 

o vztahu ekonomické teorie a hospodářské praxe 

ČSR po roce 1945 a se stručním shrnutím konferenčního 

jednání Josef Harna. 

Zahraniční účastníci: hovoří dr. N. Perzi, naslouchá 

moderátor dr. A. von Arburg. 

Poslední sekce byla věnována tématům ekonomických 

a sociálních dějin. Vlastislav Lacina (HÚ AV 

ČR) v jejím úvodu podal obsáhlý výklad vývoje 

československé ekonomiky v době ekonomické krize. 

Mimo jiné zmínil, že Československo se vzhledem 

k politické i finanční nestabilitě ve střední Evropě 

vyrovnávalo s následky krize poměrně dlouho, což 

vedlo také k nárůstu politického extremismu. Václav 

Průcha se věnoval ekonomickému vývoji v českých 

zemích a na Slovensku během druhové světové 

války, kdy se nacisté snažili začlenit obě ekonomiky 

do svých plánů budování velkoprostorového hospodářství 

v Evropě pod německou hegemonií. Drahoslav 

Jančík a Eduard Kubů se ve svém vystoupení 

zabývali problematikou rekonstrukce československé 

ekonomiky po roce 1945, přičemž konstatovali, že 

tehdejší obnova ekonomických struktur, původně 

plánovaná na tržně-podnikatelském základě byla 

stále více politizována a směřovala k prosazení modelu 

centrálního plánování podle sovětského vzoru. 

V centru zájmu byly z velké části sociální a ekonomické 

procesy, týkající se období mezi koncem 

války a příchodem komunistické totality. Otázky, 

související se strukturou a orientací československého 

zahraničního obchodu před a po druhé světové 

válce byly tématem referátu Ivana Jakubce. Ľudovít 

Hallon z Bratislavy se věnoval problémům změny 

slovenského hospodářství a připomněl význam slovenských 

ekonomických elit na utváření hospodářských 

koncepcí a programů od vzniku ČSR až po 

uchopení moci KSČ. V diskusním vystoupení se 

Tisková konference k Mnichovu v sídle AV ČR: hovoří 

J. Pánek, k odpovědím připraveni S. Raková, 

J. Němeček a J. Šebek. 

Závěrem lze říci, že velká část referátů reflektovala 

nejnovější výsledky výzkumu a byla tak odrazem 

soudobých výzkumných trendů. Diskuse v plénu 

i charakter jednotlivých příspěvků odrážely pluralitu 

přístupu ke zpracování tématiky, zároveň však 

také naznačily směřování dalšího bádání. K prohloubení 

debaty by bezpochyby přispělo rozšíření 

mezinárodní spolupráce na společných projektech, 

doprovázené i interdisciplinárním přístupem. Debata 

o problematice krize demokracie a hledání východisek 

by totiž současně měla být podložena také moderní 

metodologií, jež by implikovala nové způsoby 

kladení otázek, které by napomohly i hledání odpovědí 

po současném stavu a budoucnosti demokratického 

mechanismu rozhodování, jehož potřeba 

v dnešní politice i společnosti stále narůstá. 

Jaroslav Šebek 

12


Mezinárodní konference „Muži října 1918“ 

N 

ázev konference, navzdory nepatrně inovované 

formulaci, neodbytně připomíná často v historické 

literatuře užívané sousloví „muži 28. října“. 

Zdánlivě jen nepatrná obměna známého souhrnného 

pojmenování oné pětice politiků, kteří shodou okolností 

vydali 28. října 1918 prohlášení o vzniku československého 

státu a podepsali zákon, který tomuto 

činu dal právní rámec, však naznačuje, že organizátorům 

šlo o překonání téměř do úmoru se opakujících 

klišé zatěžujících výklad a ve skutečnosti i znevažujících 

význam nesporně nejvýznamnější události 

českých resp. slovenských dějin 20. století. Zřejmě 

chtěli prezentací širšího výběru osobností, které se 

tak či onak podílely na této klíčové události nebo jí 

byly nějak poznamenány, upozornit na složitost a 

mnohoznačnost momentu v němž se té době ocitla 

česká či slovenská společnost. Předem je možno 

říci, že se jim původní záměr v podstatě zdařil. 

Konference proběhla ve dnech 23. a 24. října 2008 

v prostorách Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech. 

Na jejím uspořádání se podílel Historický ústav 

spolu s Masarykovým ústavem-Archivem Akademie 

věd, jenž se ujal celkové organizace a odborné garance, 

a Ústavem českých dějin Filozofické fakulty 

UK, prostor pro setkání poskytl Úřad vlády České 

republiky. Iniciátorům setkání se podařilo získat 

k aktivní účasti více než tří desítky odborníků, kteří 

se zabývají novodobými českými a slovenskými dějinami. 

Pozvání přijali nejen čeští a slovenští historici, 

ale v průběhu jednání vystoupili i jeden bulharský 

a dva rakouští kolegové. 

V programu konference nešlo pominout oněch pět 

„mužů 28 října“, jejichž jména se objevují v podstatě 

ve všech pracích věnovaných vzniku Československa. 

Referáty věnované Švehlovi, Rašínovi, 

Stříbrnému, Soukupovi a Šrobárovi byly prosloveny 

hned v úvodu setkání. Jejich autoři se naštěstí vyhnuli 

opakování notoricky známých faktů o chování 

a jednání jmenovaných politiků v převratových dnech 

a našli méně známé nebo dosud opomíjené stránky 

jejich činnosti a uvažování. Následně pak zazněla 

pestrá škála příspěvků, jež ve svém souhrnu podtrhy 

složitost událostí, ale i hloubku dějinného převratu, 

který se tehdy odehrával. Některá vystoupení 

se vztahovala bezprostředně k ústřednímu tématu 

u jiných byl vztah ke konkrétním událostem vzdálenější. 

Záměrem organizátorů ovšem bylo připomenout 

nejen ty aktéry, kteří se přímo podíleli na průběhu 

převratu (Jan Černý, Josef Scheiner, vojenští 

činitelé, tvůrci prvních zákonů, anarchokomunisté 

a další), nebo k němu měli pozitivní vztah a určitým 

způsobem tyto události ve svých postojích a úvahách 

reflektovali (Viktor Dyk, Jaroslav Kvapil, 

Václav Vondrák – předseda Svazu československých 

spolků v Rusku, Zdeněk Tobolka), ale připomenout 

i další osobnosti, které se musely s novou skutečností 

třeba i složitě vyrovnávat (Mořic Hruban, Jan 

Šrámek, Bohumil Stašek, Andrej Hlinka, Bohumír 

Šmeral) nebo dokonce stály na opačné straně konfliktu 

(generál Paul Kestřánek, baron Heinold – moravský 

zemský místodržící). Nové postřehy přinesly 

referáty o zdánlivě okrajové složce společnosti, o formování 

vztahu české a slovenské šlechty k novému 

státu a pozoruhodné téma nastolil referát o „ženách 

28. října“ (Alice Masaryková, Fráňa Zemanová Františka 

Plamínková). Téma konference vhodně uzavíralo 

hodnocení názorů historičky Milady Paulové 

na vznik Československa a organizátoři ani neopominuli 

genezi sporu o zásluhy na vzniku republiky, 

z něhož vzešlo již zmíněné klišé „muži 28. října“. 

Poněkud vzdáleny tématu byly dva příspěvky týkající 

proměn sociálního statutu učitelek a úředníků. 

Konference přirozeně nemohla vyčerpat všechny 

možnosti, které zvolené téma nabízelo. V pozadí 

tak zůstalo např. chování politické reprezentace německého 

obyvatelstva českých zemí a mohli bychom 

připomenout absenci řady významných osobností 

i jiných věcných problémů. V jubilejním roce, kdy 

proběhla celá série vědeckých konferencí k problematice 

československých dějin, byla příprava 

dalšího setkání k tomuto tématu jistě náročnou záležitostí. 

Konference navzdory jisté disparátnosti přinesla 

nové postřehy, není ale ani tak podstatné, co 

v jejím průběhu zaznělo a co scházelo; nejdůležitější 

je, že se jejím iniciátorům (Milan Hlavačka, 

Ivan Šedivý, Luboš Velek a Jan Bílek) podařilo 

doslova vnutit účastníkům a snad i budoucím čtenářům 

připravovaného sborníku nový a širší úhel 

pohledu z hlediska výzkumu na zdánlivě již všední 

a nesčetněkrát probádané téma. A za to především 

jim patří dík. 

Josef Harna 

13


Agrární strany ve vládních a samosprávných strukturách mezi světovými válkami 

P 

od výše uvedeným názvem proběhla ve dnech 

14. a 15. května 2008 v prostorách Slováckého 

muzea v Uherském Hradišti mezinárodní vědecká 

konference historiků agraristů. K jejímu uskutečnění 

spojily síly a prostředky (vedle Slováckého muzea) 

Historický ústav AV ČR (pobočka Brno), Ústav českých 

dějin FF UK Praha a Odborový svaz pracovníků 

zemědělství a výživy Čech a Moravy, přičemž 

organizační „břímě“ na sebe vzala první jmenovaná 

instituce. Šlo o jubilejní, desáté uherskohradišťské 

setkání našich a zahraničních badatelů od listopadu 

1989, kterého se tentokrát zúčastnily téměř čtyři 

desítky odborníků z oblasti hospodářských dějin. 

Cílem konference bylo posoudit, jakými cestami a prostředky 

pronikaly agrární a zemědělské strany do 

vládních a samosprávných struktur meziválečných 

států, jak si v nich vedly a jaký byl výsledný politický 

a ekonomický efekt jejich snažení. 

Konferenci zahájila v zastoupení ředitele Slováckého 

muzea B. Rašticová uvítáním hostů a nastíněním 

celkového programu jednání. Poté odezněly dva 

hlavní referáty, jako první vystoupil J. Harna (HÚ 

AV ČR), který uzavřel svou analýzu úlohy Republikánské 

strany zemědělského a malorolnického 

lidu ve vládách a parlamentu první republiky připomínkou, 

že navzdory dosaženým výsledkům zůstávají 

v historii strany bílá místa a momenty, dosud 

jen málo prozkoumané. Jako příklad uvedl vztah 

agrární strany k hospodářské a finanční sféře a výzkum 

jejích vazeb na přidružené a zájmové agrární 

organizace, čímž současně potvrdil vysokou aktuálnost 

tematiky projednávané na konferenci. Druhý 

hlavní referent J. Rychlík (Masarykův ústav – Archiv 

AV ČR) předestřel účastníkům pestrý a nejednou 

kontroverzní obraz působení zemědělských stran 

a hnutí v zemích střední a východní Evropy. 

Přesto, že jednání konference neprobíhalo v sekcích, 

ale jen v plénu, bylo řazení referátů takové, 

aby se vytvářely dílčí tematické skupiny s respektováním 

časové posloupnosti projednávaných témat. 

E. Kubů a J. Šouša (oba FF UK Praha) informovali 

o současném stavu poznání historie Mezinárodního 

agrárního bureau (Zelená Internacionála) a soustředili 

se především na osobnost A. Švehly, iniciátora 

jeho založení a tvůrce ideového programu. P. Martuliak 

(Fakulta humanitních vied, UMB Banská Bystrica) 

seznámil přítomné s hlavními mezníky meziválečného 

agrárního hnutí na Slovensku a s mocenským 

postavením strany ve světle parlamentních 

voleb. J. Čmejrek (PEF ČZU Praha) zaujal výkladem 

o švédské agrární straně, jejím podílu na stabilizaci 

demokratického vládního systému a spoluutváření 

sociálního státu, který působil v tehdy rozbouřené 

Evropě jako příběh z jiného světa. Následoval příspěvek 

L. Švece (FSV UK Praha) pojednávající 

o Svazu lotyšských zemědělců a jeho úloze v meziválečném 

politickém systému. Další tři referáty přednesli 

hosté z Bulharska: M. Stamova (Ústav pro balkanistiku 

BAV) referovala o výzkumu Bulharského 

lidového zemědělského svazu v období monarchistické 

diktatury 30. let, na ni tematicky navázala 

T. Gotovska- Henze (HÚ BAV) pojednáním o úloze 

Bulharského lidového zemědělského svazu ve 40. letech 

a S. Stefanov (Bulharská asociace farmářů) 

informoval o stavu bulharského zemědělství při vstupu 

země do EU a o úloze organizací farmářů při jeho 

rozvoji. 

Vystoupení V. Laciny (HÚ AV ČR) bylo věnováno 

zhodnocení změn, kterými prošel program 

agrární strany v reakci na měnící se vnitřní a zahraniční 

situaci země. Příspěvek M. Trapla (FF UP Olomouc) 

se zabýval zemědělskou politikou lidové strany, 

především jejím soupeřením s agrární stranou. 

Zasvěcenou sondu do jihočeského regionu, bašty 

agrární strany, jejíž zájmy dlouhodobě hájil R. Beran, 

představil J. Rokoský (FF UJEP Ústí nad Labem). 

Na pozadí historie cukrovarnického impéria 

V. Stoupala objasnil L. Slezák (HÚ AV ČR), jakými 

cestami pronikal agrární kapitál do ekonomických 

struktur cukrovarnictví a jaké zisky to přineslo pro 

agrární stranu. Zvyšováním obranyschopnosti státu, 

na němž se významně podílela agrární strana v období 

vlád 1935–1938 se zabýval P. Šrámek (SOA 

Pardubice). První den jednání konference uzavřel 

netradiční příspěvek A. Doležalové (VŠE Praha), nazvaný 

„O ukradených myšlenkách aneb ideologie 

agrarismu versus ekonomicko-politická realita“. 

Druhý den pokračovalo jednání příspěvkem M. Hanuly 

(HÚ SAV Bratislava) o tom, jak si vedla agrární 

strana na Slovensku v regionálních volbách ve 20. letech. 

Aktivitám Odboru pro zájmy venkovských 

žen při agrární straně se věnovala J. Burešová (FF 

UP Olomouc). P. Dufek (NA Praha) zaujal příspěvkem, 

v němž ilustroval na příkladě velkostatku 

Rosice-Veveří, který vlastnil anglický státní příslušník, 

složitou, až schizofrenní situaci zaměstnanců 

Státního pozemkového úřadu, „bombardovaných“ při 

provádění pozemkové reformy prosbami, stížnostmi 

a hrozbami z domova i ze zahraničí. Úzké kontakty 

mezi vysokými agrárními funkcionáři a Českoslo- 

14


venským zemědělským muzeem zhodnotil P. Novák 

(NZM Praha). Sporům v agrární straně mezi F. Udržalem, 

jedním z nejvlivnějších prvorepublikových 

politiků a o dvacet mladším J. Žilkou při rozhodování 

o vedení kandidátek v parlamentních volbách 

v Pardubickém kraji v roce 1935 se věnoval M. Charbuský 

(ESF Univerzita Pardubice). J. Lapáček (SOA 

Přerov) se taktéž zaměřil na regionální tematiku – 

na rozbor mocenského zastoupení agrární strany 

v samosprávách obcí přerovského okresu. Poslední 

přednesené příspěvky pojednávaly o dvou předních 

osobnostech agrární strany: J. Juněcová (NA Praha) 

sledovala profesní a lidské osudy J. Hucla, blízkého 

spolupracovníka A. Švehly a G. Novotný (HÚ AV 

ČR) zhodnotil život a dílo J. Rozkošného, označovaného 

jako nástupce a dědice Skopalíkova na Moravě. 

Dvoudenní jednání uzavřel L. Slezák. Ocenil 

kvalitu příspěvků, jejich pestrost a ve shodě s míněním 

účastníků konference konstatoval, že přednesené 

výsledky individuálních výzkumů a živá 

diskusní vystoupení k nim prohloubily dosavadní 

znalosti o působení agrární strany ve vládních a samosprávných 

strukturách předmnichovské republiky 

a současně poukázaly na přetrvávající bílá místa 

v její historii. Jednání přineslo také několik námětů 

pro tematické zaměření příští konference, která by 

se měla konat za dva roky. Účastníci setkání vyslovili 

vedení Slováckého muzea poděkování za vytvoření 

srdečného hostitelského prostředí. Péčí organizátorů 

vyjde z jednání konference ještě v roce 2008 

samostatný sborník ve 13. svazku ediční řady „Studie 

Slováckého muzea“, do něhož bude zahrnuto i několik 

příspěvků, které v plénu nezazněly. 1 

Lubomír Slezák 

1 V období od roku 1991 do roku 2006 vyšlo devět sborníků 

z uherskohradišťských konferencí. Jejich úplná bibliografie 

je zveřejněna na s. 226 výše citovaného 13. svazku „Studie 

Slováckého muzea“. 

Sekularizace venkovského prostoru v 19. století 

V 

Brně se uskutečnila konference o sekularizaci 

venkovského prostoru v 19. století, která probíhala 

ve dnech 24. a 25. dubna 2008. Po roce tak navázala 

na předchozí brněnskou konferenci o sekularizaci 

českých zemí v letech 1848–1914. Jednání 

zahájily teoretické příspěvky. Zatímco Miloš Havelka 

šel ve své bilanci pojetí sekularizace hlouběji do minulosti, 

Miroslav Kunštát reflektoval soudobé paradigma. 

Teoretický ráz mělo rovněž vystoupení Veroniky 

Sušové, vycházející z definice pojmu „politická 

gramotnost“. S obecnějším zamyšlením o souřadnicích 

sekularizačního procesu a zejména o sekularizaci 

času přispěl Milan Hlavačka. Jan Randák si 

všímal, jak se v průběhu 19. století sekularizovaly 

a nacionalizovaly náboženské symboly. Se symbolickými 

reprezentacemi souvisela i analýza známého 

Vilímkova almanachu, v němž Jiří Štaif pátral po 

přestavitelích katolické církve. Z příspěvku Jiřího 

Hanuše o krizi identity katolických kněží na přelomu 

19. a 20. století zaujal zvláště jeho nástin typologie 

kněžských osobností. 

Několik příspěvků se zaměřilo na politické aspekty 

sekularizace. Jiří Malíř informoval o vývoji politizace 

moravského rolnictva. O střetech mezi konzervativními 

klerikály a liberály pojednal jeden ze dvou 

rakouských příspěvků – Karin Schneiderová se 

v něm soustředila na kulturní boje ve Vorarlbergu. 

Pavel Marek představil formou portrétu myšlenky 

a činnost Alfonse Šťastného. Vystoupení Jiřího Pokorného 

se týkalo zákonodárství v oblasti školství 

a diskuzí o něm na říšské radě. Poměrně velké množství 

referátů těžilo z důkladného studia archivních 

pramenů z jednotlivých regionů – Kristina Kaiserová 

se zaměřila na litoměřickou diecézi, Marie 

Macková na Hřebečsko, Lukáš Fasora na Brněnsko 

a Vyškovsko, Martin Markel na Podyjí, Pavel Novák 

na Kutnohorsko. Milan Řepa se probíral spisy 

krajského soudu v Brně a zajímal se o výpovědi jedinců 

souzených pro zločin „rušení náboženství“. 

Dolním Rakouskem se zabýval Ernst Bruckmüller. 

Jeho záběr byl ovšem tematicky i časově dosti široký. 

Sledoval, jaké změny prodělal náboženský život 

počínaje osvícenstvím až po polovinu 20. století, 

a nastínil i periodizaci, kde mu mezníky vytvořily 

tři velké vlny výstupů z církve. 

Milan Řepa 

15

16 


Historickogeografická konference „Vnímání krajiny v minulosti – 

historická krajina dnes“ 

V 

pořadí již pátou historickogeografickou konferenci, 

nazvanou „Vnímání krajiny v minulosti – 

historická krajina dnes“ a konanou 21. ledna 2009 

ve vile Lanna v Praze, věnovali organizátoři Eva 

Chodějovská a Robert Šimůnek proměnám historické 

krajiny Česka z pohledu odborníků mnoha profesí, 

využívajících mnohdy netradičními metodami nejrůznější 

škálu dobových pramenů – písemných, obrazových, 

kartografických i hmotných. Více než pět 

desítek účastníků vyslechlo příspěvky k historické 

krajině v období středověku, raného novověku i novověku, 

uvozené teoretickým vstupem Zdeňka Kučery 

z Přírodovědecké fakulty UK Geografie a proměny 

vnímání krajiny. Následovaly další dva spíše metodické 

referáty, Jiřího Kupky z Fakulty architektury 

ČVUT Historická krajina a institut krajinného rázu. 

Možnosti ochrany dochovaných znaků historické 

krajiny formou ochrany krajinného rázu dle §12 

zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a 

Václavy Horčákové z Historického ústavu AV ČR 

Prostor zmizelý i současný – rekonstrukce v prostředí 

iGoogle. 

Účastníci konference sledují powerpointovou prezentaci. 

Jednotlivé sondy do historické krajiny – Krajina 

v myšlení a vnímání středověkého člověka byla 

tématem referátu Roberta Šimůnka z Historického 

ústavu AV ČR, do raného novověku se posunul příspěvek 

Vratislava Ryšavého z Národního památkového 

ústavu, ú. o. p. v Plzni Zámecká krajina: zámek 

a zahrada Červené Poříčí. Následovaly referáty 

k problematice barokní krajiny jako historického komplexu 

s duchovním nábojem. Zdeňka Prokopová 

z Národního památkového ústavu, ú. o. p. v Českých 

Budějovicích přednesla příspěvek Proměny krajiny 

mariánského poutního místa Kájov od baroka do 

20. století, Irena Bukačová, ředitelka Muzea a galerie 

severního Plzeňska v Mariánské Týnici se zabývala 

tématem Stará plaská cesta za opata Fortunáta Hartmanna 

(1714–1779) a Eva Semotanová z Historického 

ústavu AV ČR zvolila námět Kladsko jako barokní 

komponovaná krajina 

Diskuse k problematice barokní krajiny. 

Ikonografické prameny zhodnotila Eva Chodějovská 

(Historický ústav AV ČR) v přednášce Obraz 

raně novověkého města. Praha v kosmografiích. 

Martin Šámal z knihovny Náprstkova muzea přednesl 

nevšední referát, nazvaný Vnímání krajiny v pramenech 

osobní povahy na příkladu Zdenky Braunerové 

(1858–1934). Příkladné využití interdisciplinárního 

přístupu při studiu historické krajiny poutavě 

a nestandardně vyložili Petr Meduna z Archeologického 

ústavu AV ČR a Jiří Sádlo z Botanického 

ústavu AV ČR v příspěvku Bezdězsko – krajina mezi 

odolností a stagnací. K vlivu povodní v historické 

krajině se vyjádřili Jan Munzar a Eva Kallabová 

z Ústavu Geoniky AV ČR v referátu Historické povodně: 

jejich vliv na zánik sídel, změny hranic a podíl 

člověka na škodách jimi způsobených (spoluautorem 

příspěvku byl Stanislav Ondráček). Peter Chrastina 

z Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře představil 

sondu do středoevropské historické krajiny v přednášce 

Vnímanie krajiny v minulosti – historická krajina 

slovenskej enklávy Békešská Čaba dnes. 

Přednesené referáty vyvolaly zajímavou a bohatou 

diskusi, v níž se často pokračovalo i o přestávkách 

v příjemném prostředí vily Lanna. Rozhovory se 

staly plnohodnotnou součástí konferenčního jednání, 

neboť prezentovaly názory a metody mnoha přírodovědných 

i společenskovědních oborů, na výzkumu 

historické krajiny zainteresovaných. Jako červená 

nit se přitom diskusí vinula myšlenka účastníka konference 

Martina Gojdy ze Západočeské univerzity:


českou historickou krajinu charakterizuje praktičnost, 

estetika a duchovno. 

Na konferenci byli přítomní pozváni na navazující 

program, jímž byly přednášky prof. Paola 

Micalizziho z Fakulty architektury Univerzity Roma 

Tre v Římě k problematice historické krajiny města 

Říma v období baroku a jejího studia s využitím 

aplikace GIS. Přednášky se konaly 27. a 29. ledna 

2009 v Historickém ústavu AV ČR a mnozí z účastníků 

konference si je se zájmem vyslechli. Přednášky 

prof. Paola Micalizziho tak uvedly téma šesté historickogeografické 

konference, která by se měla konat 

20. ledna 2010 s pracovním názvem „Město 

v historické krajině.“ 

Eva Semotanová 

Kolokvium Dvory a rezidence ve středověku 

V 

e Ve dnech 4.–5. února 2009 se pod záštitou 

Historického ústavu Akademie věd České republiky, 

ve spolupráci s Archivem hlavního města 

Prahy a Ústavem českých dějin Filozofické fakulty 

Univerzity Karlovy uskutečnil již třetí ročník mezinárodního 

kolokvia Dvory a rezidence ve středověku. 

Na bohatě zastoupeném zasedání s podtitulem Všední 

a sváteční život na středověkých dvorech bylo předneseno 

celkem 32 referátů. Vedle domácích účast- 

způsobem probíhala dvorská výchova Naznačené 

otázky se však neomezovaly pouze na panovnický 

dvůr. Dvorská kultura jako módní záležitost ovlivňovala 

šlechtu, církev i měšťanstvo a v domácím prostředí 

tak získávala vlastní zázemí a prostor k dalšímu 

rozvoji. 

Ve čtyřech jednacích blocích – Dvůr jako politické 

centrum světské a duchovní moci; Slavnosti, 

svátky a všední dny dvorské společnosti; Dvorský 

ceremoniál; Dvůr jako centrum vzdělanosti a elit – 

obsáhlo kolokvium problematiku mechanismů světské 

či duchovní moci v prostředí středověkého 

dvora, projevy dvorského ceremoniálu, úlohy vzdělanců 

a významu elit na dvoře i konkrétních slavností 

či všedního dění. 

Hostitel doc. V. Ledvinka a vedoucí oddělení 

středověku prof. J. Žemlička. 

níků se představili badatelé z Polska, Slovenska, 

Německa a Lucemburska. Kolokvium bylo tematicky 

orientované na všední a sváteční život na středověkých 

dvorech. Záměrem pořadatelů bylo otevřít 

prostor pro otázky typu: Co přinášel všední den na 

dvoře v životě královské rodiny Určoval církevní 

rok z pohledu dvorské zábavy Jak rozlišovat mezi 

dvorským ceremoniálem a skupinou jednotlivých 

rituálu či symbolů v celkovém kontextu dvorské kultury 

Jaké rituály a ceremonie provázely běžný 

den Co se dělo na dvoře, když se zrovna mnoho 

nedělo Jaké situace a konflikty narušovaly chod 

dvorské společnosti a jakým způsobem byly řešeny 

Jaký prostor poskytovalo dvorské prostředí urozeným 

ženám Jak byli hodnoceni vzdělanci, umělci či 

milci snažící se získat přístup ke dvoru Jakým 

Za předsednický stůl zasedla i organizátorka konference 

dr. D. Dvořáčková-Malá. 

Spektrum referátů představilo témata v širokém 

celoevropském měřítku; na příkladech anglického 

či francouzského království, lucemburského vévodství, 

Svaté říše římské a polského, českého i uherského 

království. Jednotlivé referáty tak znovu potvrdily 

aktuálnost a potřebu dalších mezinárodních 

setkání na téma Dvory a rezidence ve středověku. 

Společná publikace jednotlivých příspěvků vyjde 

do konce roku 2009. 

Jan Zelenka 

17


Ještě z kolokvia Dvory 

a rezidence ve středověku 

Typické gesto prof. Ivana 

Hlaváčka. 

Moderátor 

dr. J. Zelenka 

sleduje vystoupení 

prof. Lars-Arne 

Dannenberga. 

Doc. Libor Jan reprezentoval moravské medievisty. 

Konec dynastie. A co dál Disputatio magistrorum II. 

J 

iž úvodní setkání nového cyklu Disputatio magistrorum 

věnovaného památce Dušana Třeštíka, 

který v Praze pořádal 11. června 2008 Historický 

ústav AV ČR, se těšilo zájmu a pozornosti badatelské 

veřejnosti. Zatímco první disputace, zaměřená 

na problematiku Kristiánovy legendy, úzce navazovala 

na vzory středověkých univerzitních debat 

a Petr Kubín hájil svou představu datace legendy proti 

18 

Prof. J. Žemlička s organizátorkou kolokvia 

dr. Evou Doležalovou. 

shromážděným oponentům, byla druhá „rozprava 

mistrů“ postavena na širší diskusní platformě přispěvatelů 

a dalších zúčastněných. Podobně jako v prvním 

případě se organizátorům podařilo zvolit atraktivní 

téma, které se, jak název napovídá, týkalo otázky 

vymření dynastie a nástupnictví. 

Politické reprezentace zemí střední (středovýchodní) 

Evropy se v nepříliš dlouhém časovém horizontu 

musely vyrovnávat s vymřením prvních historických 

dynastií. Na aktuálnosti nabývaly otázky 

kontinuity panovnické moci i legitimity nově nastupujících 

vládců. Příklady rakouských zemí (Babenberkové), 

Uher (Arpádovci), Čech (Přemyslovci) 

a Polska (královská linie Piastovců) vybízejí ke srovnání 

postupů a východisek, jimiž se řešily „nástupnické 

hlavolamy“. Snaze po komparativním uchopení 

problematiky odpovídalo zaměření referátů, stejně 

jako složení přispěvatelů, mezi kterými nechyběli zahraniční 

hosté. Oba úvodní příspěvky nastínily problematiku 

nejen ve středoevropském (Josef Žemlička, 

Historický ústav AV ČR), ale také evropském (Marie 

Bláhová, Katedra pomocných věd historických a 

archivního studia FF UK Praha) kontextu. Následovala 

témata zaměřená již na konkrétní příklady 

babenberského dědictví (František Kubů, Chebské 

muzeum v Chebu), olomoucké vraždy z roku 1306 a 

hledání vhodných i oprávněných nástupců (Karel


Maráz, Ústav pomocných věd historických a archivnictví 

FF MU Brno), zápasy o uherský trůn (Ján Lukačka, 

Historický ústav SAV Bratislava), či nástupnickou 

problematiku v polských zemích na přelomu 

13. a 14. století (Tomasz Jurek, Institut Historii 

Polski im. Tadeusza Manteuffla Polskiej Akademii 

Nauk Warszawa). Z jiného úhlu pohledu bylo možné 

sledovat chování politické elity a teoretický přístup 

dobových intelektuálů k výběru panovníka na příkladu 

Jindřicha Korutanského (Jakub Razim, Ústav 

českých dějin FF UK Praha). V závěrečném příspěvku 

přiblížil význam kontinuity moci na příkladu 

slezských Piastovců podnětným metodologickým 

způsobem Martin Čapský (Ústav historických věd 

Slezské univerzity v Opavě). 

Dr. Karel Maráz přesvědčuje posluchače 

Význam a účel disputace nenaplnily pouze přednesené 

příspěvky, ale zejména následující diskuse. 

Zcela oprávněně mohl Ivan Hlaváček v závěrečném 

slovu vyzdvihnout skutečnost, že vlastní debata 

tvořila převažující náplň setkání. Výměna názorů 

mezi přítomnými badateli zároveň ukázala, že otázka 

nástupnictví a s ním svázané okruhy problémů zdaleka 

nepatří k uzavřeným tématům historického 

výzkumu. Nejlépe byl tento fakt patrný právě u diskuse 

nad problematikou přemyslovského dědictví, 

která odrážela rozdílné interpretační přístupy k výpovědi 

stěžejních pramenů, jakými jsou Zbraslavská 

kronika, či práce Otakara Štýrského a Jana 

z Viktringu. 

Vzhledem k tomu, že organizátoři setkání připravují 

vydání sborníku s přednesenými příspěvky, 

můžeme oprávněně věřit, že diskusní podněty 

Disputatia dojdou reflexe také u širší badatelské, 

případně i laické veřejnosti. 

Jan Zelenka 

Za vedení HÚ pozdravila účastníky 

prof. E. Semotanová 

Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji 

V 

jednacím sále hotelu „Karel IV.“ v Turnově 

se ve dnech 24.–25. dubna 2009 konala konference 

„Šlechtické rody a jejich sídla v Českém 

ráji“, jejímiž pořadateli byla Pekařova společnost 

Českého ráje v Turnově, Historický ústav Akademie 

věd ČR, Praha, a město Turnov, ve spolupráci se 

Společností přátel starožitností, Muzeem Českého 

ráje v Turnově a Státním oblastním archivem v Litoměřicích 

– Státním okresním archivem Semily. Mezi 

referenty byli jak odborníci z akademických a univerzitních 

pracovišť, tak i archiváři, muzejníci a pracovníci 

památkové péče. Přes dvě desítky referátů 

19


rozdělených do několika tematických bloků jako 

celek ukázalo šíři záběru dané problematiky, sahající 

od kastelologie přes genealogii a aspekty dějin 

šlechty, kulturní dějiny a dějiny hospodářské až po 

památkovou péči a muzejnictví. Z hlediska chronologického 

sahal záběr konference od 13. století (tj. 

sídelních počátků vymezené oblasti) do 20. století, 

geograficky se větším dílem kryl s dnešním vymezením 

oblasti Českého ráje (jakkoli se nejedná o historický 

region, ale o konstrukt 19. století) – meritem 

byla tedy oblast Turnovska a Jičínska, okrajově pak 

Mladoboleslavska. 

Jednání otevírala hodinová úvodní přednáška prof. 

Tomáše Durdíka o hradech v Českém ráji, následující 

příspěvky byly pak již standardní délky 15–20 

minut. V rámci prvního bloku s názvem „Šlechtické 

rody a osobnosti“ byla věnována pozornost několika 

šlechtickým rodům, jež svým působením zasáhly 

do sledované oblasti (vždy pojednáváno v širším 

kontextu), stejně jako výrazným postavám kulturního 

či hospodářského života, a ovšem i šlechticům 

– podnikatelům. Druhý blok nazvaný „Šlechtický 

velkostatek“ navázal na tradiční pojetí hospodářských 

aspektů studia šlechtického velkostatku, ale 

současně jasně naznačil, jakými způsoby lze aktuální 

témata a trendy výzkumu zúročit v regionálním bádání. 

Ať máme na mysli vývoj sídelní struktury 

v návaznosti na síť vrchnostenských hospodářských 

dvorů, jejich ikonografii či soubor otázek týkajících 

se historické krajiny obecně a barokní komponované 

krajiny speciálně. Konečně třetí blok s titulem „Šlechtická 

rezidence“ zahrnoval problematiku nejen rezidenční 

v užším slova smyslu (tj. rezidenční hrady/ 

zámky a města), ale aspekty vrchnostenské reprezentace 

jako celku – umělecký mecenát, budování 

rodových (zámeckých) knihoven či podpora církevních 

institucí, tedy reprezentace v sakrální rovině. 

Několik příspěvků přesahovalo na pole dějin historiografie 

(Z. Kalista ad.) či směrem k aktuálním otázkám 

cestovního ruchu a dnešního využití památkových 

objektů. 

Robert Šimůnek 

HISTORICKÝ ÚSTAV 

V MEZINÁRODNÍM VĚDECKÉM PROSTORU 

Historický ústav na 47. výročním sjezdu německých historiků 

P 

řed dvěma lety uskutečnilo vedení Svazu historiků 

a historiček Německa poprvé svůj záměr 

konat výroční sjezd v některém významném univerzitním 

městě poblíž státní hranice a do programu 

zařadit sekci, kterou by pořádala partnerská organizace 

sousedního státu. V iniciačním roce 2007 proběhl 

sjezd v Kostnici a úloha lakmusového papírku 

připadla Švýcarsku, zemi vyznačující se kulturní a 

jazykovou blízkostí s prostředím hostitelů; i když 

se historická zkušenost, politický habitus ani mentalita 

obou národů nijak zvlášť nekryjí, nevyznačují 

se na druhé straně ani žádnými dramatickými různicemi 

či bolavými místy a posledních šedesát let 

vývoje absolvovaly bok po boku jako pevné stavební 

kameny integrujícího se západoevropského 

civilizačního okruhu. V následujícím roce 2008 však 

bylo rozhodnuto umístit každoroční profesní setkání 

do Drážďan, z čehož logicky vyplynul jediný možný 

aspirant na „zahraniční“ sekci, totiž Sdružení historiků 

České republiky – Historický klub. Jeho vedení 

v čele s prof. Petrem Vorlem, nyní děkanem Filozofické 

fakulty Univerzity Pardubice, výzvu přijalo 

s tím, že tematické zaměření sekce se vyhne prvoplánovému 

„stýkání a potýkání“, soustředí se na 

pokrok domácího bádání v oblasti česko-německých 

vztahů v širším civilizačním kontextu a z tohoto zorného 

úhlu vyzdvihne nově nasvícené trendy a fenomény 

středoevropské/říšské koexistence, které nejsou 

součástí běžného konfrontačního repertoáru. 

Sekce nazvaná Nové české výklady otázek českoněmeckého 

soužití zasedala dopoledne 2. října 2008 

v rámci 47. výročního sjezdu, jenž si jako ústřední 

téma zvolil aktuální pojem „Nerovnosti“. Lze říci, 

že tato drobná součástka mamutího podniku se v moderních 

a rozsáhlých prostorách Technické univerzity 

Drážďany, jež se ujala organizačních povinností, 

20


v kvalitní konkurenci nijak neztratila; ve vyhrazené 

aule bylo přítomno kolem 70 zájemců z řad německých 

profesionálních i amatérských badatelů a několik 

novinářů. 1 Čeští pořadatelé vystavěli program 

na chronologickém průřezu dějinnými epochami 

od raného období až po současnost, přičemž o jednotlivé 

reprezentativní příspěvky byli požádáni 

vynikající specialisté domácí historické obce; mezi 

vybranou pěticí nalezli místo i dva členové Historického 

ústavu. Zdravotní indispozice zabránila 

autorovi „nejstaršího“ analytického modelu s názvem 

Němci a Češi – národy pozdního středověku prof. 

Františku Šmahelovi (Filozofický ústav AV ČR- 

Centrum medievistických studií) v cestě do Drážďan, 

nicméně text, který česká delegace poskytla návštěvníkům 

sekce k dispozici, byl zakrátko rozebrán. 

Následující prof. Petr Vorel (Filozofická fakulta Univerzity 

Pardubice) již osobně přednesl pozoruhodnou 

analýzu složitého pletiva vztahů, pravomocí a kompetencí 

mezi nejvyššími zemskými a říšskými úřady, 

v raném novověku většinou drženými tímtéž předákem 

habsburského domu, nuceným balancovat 

mezi ústavními a politickými možnostmi a limity 

(Země Koruny české a Svatá říše římská v raném 

novověku). Teze o vlivu vědomí národní příslušnosti 

na proměny ekonomického chování a na politické 

strategie příslušníků konstituující se moderní občanské 

společnosti v Čechách a na Moravě (Samospráva 

mezi Čechy a Němci v 19. století), podepřené podrobnou 

znalostí problematiky, předložil k diskusi 

prof. Milan Hlavačka (Historický ústav AV ČR) ve 

spolupráci s doc. Pavlem Kladiwou (Filozofická 

fakulta Ostravské univerzity). Dva referáty byly 

věnovány dvacátému století jako zvláště aktuálnímu 

terči badatelského zájmu i veřejné poptávky. Choulostivou 

otázku vztahu mezi modernizací, novým 

sociálním a morálním myšlením a nacionálním socialismem 

v prostředí české a německé katolické 

církve v předválečném Československu (Církve a nacionální 

socialismus v meziválečném období) otevřel 

dr. Jaroslav Šebek (Historický ústav AV ČR); na 

neméně horkou půdu vstoupil prof. Jiří Pešek (Fakulta 

sociálních věd Univerzity Karlovy), když do 

procesu novodobých evropských migrací (Migration 

in Europa 1938–1989) zahrnul i poválečný odsun 

Němců a jeho reflexi v politickém i historickém 

vědomí obou národů. 

Živá diskuse, soustředěná celkem pochopitelně 

především na nedávné a přetrvávající problémy, na 

něž se názory a výklady zúčastněných stran ne vždy 

shodují, ale zabíhající i do podrobných otázek modernizačních 

počátků, probíhala bez nejmenších jazykových 

a komunikačních problémů. Čeští historici 

se představili jako úspěšní a kompetentní diskutéři, 

kteří jsou schopni pozorně naslouchat oponentům, 

na druhé straně však dokonale ovládají své profesní 

pole a na podporu svých názorů uvádějí přesvědčivé 

a věcné argumenty, vystavěné na vynikající znalostí 

nejen domácí, ale v nemenší míře i německé historické 

produkce. Zasedání sekce nejenže plně vyčerpalo 

přidělený čas, během něhož byly odchody 

z pléna vzácnou výjimkou, ale protáhlo se – mimo 

jiné i díky značnému zájmu německých médií včetně 

ARD o rozhovory s jednotlivými přednášejícími – 

dlouho do lunch time. Prohlídka knižních výstavek 

početných německých i některých dalších evropských 

nakladatelství, prezentujících impozantní výsledky 

současné, zejména německé historické vědy, 

a neformální kuloární rozhovory s předními osobnostmi 

historické profese byly českým účastníkům 

odměnou za úspěšné splnění nejednoduchého reprezentačního 

nároku. 


1 Pro zajímavost uvádím, že současně probíhalo na sjezdu 

deset paralelních sekcí s atraktivními tématy, např. „Nové politické 

dějiny“ v diskusi (Florencie-Bielefeld), Evropský východ 

jako předmět koloniálních fantazií (P. Haslinger, Giessen- 

Freiburg); Arény nerovnosti: Sport, etnicita a gender v moderních 

společnostech (Erfurt-Hamburk); Nerovné stezky Inovační 

kultury v česko-německém srovnání (Drážďany); Politicko-kulturní 

nerovnosti v napjatých vztazích mezi Orientem a Okcidentem 

(Augšpurk); Politická korupce v historické perspektivě 

(Bielefeld). 

Velký evropský projekt ukončen 

O 

bohacení znalostí povahy a specifik jednotlivých 

historiografií, které si v procesu modernizačního 

sebeuvědomování vytvářely od 19. století 

evropské národy, může mít kromě vědeckého přínosu 

i významné politické dopady, neboť přispívá 

k odbourávání vzájemných historických i současných 

předsudků mezi spojenými v Evropské unii. 

To bylo také hlavním záměrem a nakonec i přínosem 

velkorysého projektu Representations of the 

Past: The Writing of National Histories in Europe 

(WHIST), který byl realizován v letech 2003–2008 

díky finanční podpoře Evropské vědecké nadace 

(ESF). Projekt, v němž byli zastoupeni historikové 

více než deseti zemí a který byl veden předními 

21


vědeckými osobnostmi, byl formálně ukončen „Team 

Cross“ konferencí, při níž účastnické badatelské 

skupiny předkládaly výsledky jednotlivých témat, 

poslední zasedání dozorčího výboru se závěrečným 

summing up a zhodnocením projektu se konalo 

v říjnu 2008 na Univerzitě v Manchesteru. Z České 

republiky se tohoto setkání zúčastnili Monika Mandelíčková, 

Pavel Kolář a Milan Hlavačka (HÚ AV 

ČR). 

Historický ústav AV ČR v projektu zastupovali 

dva pracovníci. Prof. Milan Hlavačka, vedoucí oddělení 

19. století, který zaujal místo v Dozorčím výboru 

po zesnulém prof. Janu Havránkovi, se zúčastnil 

všech zasedání výboru (Glemorgan, Ženeva, Oxford, 

Rejkjavík, Praha a Manchester) a v zastoupení Historického 

ústavu organizoval setkání v Praze v březnu 

2008. Dr. Milan Řepa z Pobočky Brno jako člen 

týmu č. 4 Overlapping National Histories, koordinovaného 

prof. Tiborem Frankem (Maďarsko), vystoupil 

na workshopech v Drážďanech a v Budapešti, 

jeho studie věnovaná formování české národní historiografie 

vyjde v rámci závěrečného výstupu v roce 

2009. 

Centrálou ESF ve Štrasburku byl projekt na základě 

oponentního řízení, které proběhlo v Manchesteru, 

hodnocen jako velice úspěšný, a to především zásluhou 

systematické organizační a vědecké práce vedoucích 

představitelů projektu Stefana Bergera, 

Cristopha Conrada a Guy P. Marchala a vedoucích 

jednotlivých týmů (Ilaria Porciani, Chris Lorenz, 

Stefan Middel a Frank Hadler). Zvláště bylo oceněno 

dodržování přísné finanční kázně a účelné nakládání 

s poskytnutými prostředky. Publikace výsledných 

šesti monografií byla plánována na léta 2008–2010, 

zatím spatřila světlo kniha The Contested Nation. 

Ethnicity, Class, Religion and Gender in National 

History se společným příspěvkem Pavla Koláře, 

Dušana Kováče a dalších středoevropských historiků, 

pokrývající dějepisectví zemí habsburské monarchie. 

Práce vycházejí v prestižním nakladatelství 

Palgrave Macmillen (Velká Británie) za podpory 

dotace ESF ve výši 100 000 Euro. Hodnotitelé z vedení 

ESF doporučili pokračovat v projektu v jiné 

formě, což bude teprve zváženo, a jeho prezentaci 

na XXI.mezinárodním kongresu historických věd 

v Amsterodamu v roce 2010. 

Milan Hlavačka 

Poznaňská konference Czesi o sobie i sąsiadach 

H 

lavní město Velkopolska již tradičně patří k významným 

badatelským centrům naších severních 

sousedů. Současně projevuje zájem o spolupráci 

se zástupci české historické obce. Od vzniku zdejší 

univerzity po obnovení polského státu, jež uzavřelo 

tragickou kapitolu dlouholetého rozdělení polského 

národa (od 24. prosince 1955 tato univerzita nese 

jméno Adama Mickiewicze), docházelo k navazování 

kontaktů s prostředím českých historiků. Jako 

příklad uveďme styky Jindřicha Šebánka a Kazimierze 

Tymienieckého. Ani v současné době nechybí 

na obou stranách jedinci náležitě doceňující význam 

této spolupráce. I když poznaňští historikové zabývající 

se mezinárodními vztahy pěstují zejména dějiny 

polsko-německého stýkání a potýkání, o čemž 

svědčí například stránky časopisu Przegląd Zachodni 

(vychází od roku 1945), zájem o dění v české historiografii, 

pořádání společných konferencí či o vzájemnou 

informovanost o výsledcích bádání zde stále 

přetrvává. Mezi vědeckými pracovníky Historického 

ústavu AV ČR zřejmě nejrozsáhlejší kontakty s Poznaní 

udržuje prof. Jaroslav Pánek, jenž se mnohokrát 

zúčastnil poznaňských konferencí k problematice 

dějin politické kultury a také jako jediný český 

22 

historik publikoval v posledních letech ve zmíněném 

časopise Przegląd Zachodni. 1 Mezi dalšími pak 

můžeme uvést dr. Evu Doležalovou, prof. Josefa 

Žemličku či dr. Miloslava Polívku. 2 

Nový impuls v tomto kontextu vzešel z reprezentativní 

mezinárodní konference Devatenácté století 

v nás, 3 které se na pozvání hlavního organizátora 

1 Viz Marceli KOSMAN, Humanista znad Wełtawy, in: 

Marceli Kosman (ed.), Na obrzeżach polityki, IV., Profesorowi 

Jaroslavowi Pánkowi w sześćdziesięciolecie urodzin, 

Poznań 2007, s. 3 nn.; Jaroslav PÁNEK, Historycy środkowoeuropejscy 

w Unii Europejskiej, Przegląd Zachodni 62, 2006, 

č. 1 (318), 165–176. 

2 Marie BLÁHOVÁ, Přemyslovci a Piastovci – tvůrci a páni 

středověkých monarchií, ČČH 102, 2004, č. 3, s. 701–702; 

Eva DOLEŽALOVÁ, Odraz éry přemyslovské dynastie v pramenech 

a literatuře následující lucemburské doby, in: Przemyślidzi 

i Piastowie – twórcy i gospodarze średniowiecznych 

monarchii, Poznań 2006, s. 203–212; Miloslav POLÍVKA, 

Polska w oczach czeskich w średniowieczu, in: Marceli Kosman 

(ed.), Kultura polityczna w Polsce, IV., swoi i obcy, Poznań 

2005, s. 77–97. 

3 Milan HLAVAČKA, Devatenácté století v nás aneb mýty, 

symboly, instituce a vzory chování a myšlení, které nás přežily, 

Bulletin Historického ústavu AV ČR 20, č. 1, 2008, s. 11–12;


prof. Milana Hlavačky zúčastnil mj. vedoucí katedry 

dějin politické kultury a politického myšlení 

poznaňské univerzity prof. Waldemar Łazuga (současně 

rektor tamní Vysoké školy humanitních věd 

a žurnalistiky). Právě tento badatel (autor např. monografie 

o Badeniho vládě), kterého již v mládí uchvátila 

krása české metropole a imponovala mu osobnost 

Otty Urbana, uspořádal konferenci na téma 

Češi o sobě a svých sousedech (14. května 2008). 

Záštitu převzal a dopoledního jednání se osobně zúčastnil 

velkopolský vojvoda Piotr Florek. Mohl tak 

vyslechnout oba referáty českých historiků – prof. 

Hlavačky a dr. Barona – a také následnou diskusi. 

Již následujícího dne webové stránky příslušného 

vojvodského úřadu (obdoba krajských úřadů u nás) 

informovaly velkopolské spoluobčany o této vědecko-společenské 

události. O snaze organizátorů 

podtrhnout politicko-společenský význam konference 

svědčila rovněž mj. přítomnost honorární konzulky 

České republiky v Poznani Renaty Mataczyńské, 

dále zástupkyně velvyslanectví České republiky ve 

Varšavě Vladimíry Stodulkové a konzula Ruské 

federace v Poznani Vladimíra Kuzněcova. 

Ve velmi příjemném prostředí knihovny, která 

se nachází v přízemí moderní budovy Vysoké školy 

humanitních věd a žurnalistiky (Wyższa Szkoła Nauk 

Humanistycznych i Dziennikarstwa w Poznaniu), 

se sešly asi dvě desítky badatelů, a soudě podle mladého 

věku i několik studentů či doktorandů. Patrně 

vzhledem k přitažlivému a interdisciplinárně znějícímu 

názvu konference nebyli mezi jejími účastníky 

pouze historikové, nýbrž také představitelé jiných 

humanitních oborů (zejména sociologie a literárních 

věd). Společně vyslechli celkem čtyři referáty. 

První z nich zazněl, jak bývá zvykem, po slavnostních 

projevech. Předcházela mu rovněž úvodní 

slova rektora Łazugy, jenž přítomné seznámil s cílem 

konferenčního jednání. Tím bylo, zjednodušeně 

řečeno, zamyšlení nad otázkou, jak v historickém 

kontextu Češi vnímali sebe sama a své sousedy, 

jak na tento problém nahlížejí dnes a také jaké jsou 

hlavní posuny či trendy případných změn. 

Jako první na toto téma promluvil prof. Hlavačka, 

jehož referát byl organizátory právem pokládán 

za stěžejní. V simultánně tlumočeném projevu 

(této nelehké úlohy se zdárně ujala dr. Lenka Vítová, 

která vystudovala polonistiku na Masarykově univerzitě 

v Brně a po získání doktorského titulu spojila 

svou vědeckou dráhu s Univerzitou Adama Mickiewicze) 

autor obrátil pozornost zejména k proměnám 

Magdalena POKORNÁ, 19. století v nás, ČČH 105, 2007, č. 3, 

s. 792–794. 

vztahů Čechů k Němcům, Slovákům a Maďarům 

v historických souvislostech. V metodologicky i faktograficky 

velmi přínosném projevu poukázal přitom 

na strukturovanost českého obrazu Němců (zvláště 

rozlišování mezi Böhmen a ostatními Němci z Rakouska 

nebo sjednoceného Německa). Proměny vnímaní 

Poláků Čechy od středověku až po žhavou 

současnost nastínil Roman Baron (Czesi o Polakach 

– wczoraj i dziś). Bohatá diskuse přinesla jak konstatování 

známých skutečností (politické vztahy vždy 

zásadním způsobem ovlivňovaly obraz druhého národa; 

Poláci dodnes cítí stud za spoluúčast polské 

armády v operaci Dunaj; v Polsku nebyl pouze nucený 

odsun Němců po druhé světové válce, ale nemálo 

z nich zcela dobrovolně uprchlo před Rudou 

armádou; Poláky a Čechy ve 20. století rozděloval 

problém Těšínska atd.), tak i otázky obecnějšího rázu 

(např. kde hledat kořeny současných heterostereotypů 

Čechů a Poláků, jaký vliv na jejich utváření 

měla národní literatura – Wołodyjowski versus Švejk; 

co středoevropské národy spojuje, a co je naopak 

rozděluje apod.). 

V odpoledním bloku byly prezentovány referáty 

poznaňských badatelů vztahující se k období středověku. 

Nejprve se dr. Marzena Matla-Kozłowska 

věnovala problematice obrazu Čechů v polských 

středověkých kronikách vzniklých před Długoszovým 

dílem. Následně se ujal slova její nadřízený, 

vedoucí nově zřízené jednotky Historického ústavu 

Univerzity Adama Mickiewicze (Pracownia Bohemistyczna, 

tedy ve volném překladu oddělení dějin 

českých zemí). Prof. Artur Dobosz v jistém smyslu 

doplnil svou předřečnici. Zaměřil se totiž na vztah 

Jana Długosze k Čechům. Ačkoliv se v Długoszově 

díle zrcadlil autorův kritický postoj k představitelům 

českého státu a národa, můžeme v jeho kronice nalézt 

i potvrzení zcela opačných názorů. Blíže k tomuto 

problému pohovořila v diskusním příspěvku, 

který měl s ohledem na svou obsažnost a zasvěcenost 

spíše charakter referátu, prof. Jadwiga Krzyżaniakowa. 

Shrnutí průběhu a závěrů celodenního jednání 

patřilo opět prof. Łazugovi, jenž také připomněl, 

že se jednalo sice o zásadní, avšak pouze o první 

krok. Budou totiž následovat obdobné konference, 

zaměřené tentokrát na další sousedy Polska, jako 

jsou Bělorusko, Litva, Německo, Rusko, Slovensko, 

Ukrajina či dokonce Švédsko. Teprve na závěr 

vznikne sborník nebo kolektivní monografie s názvem 

celého cyklu My i nasi sąsiedzi (My a naši 

sousedé). Dodejme, že „českou“ konferenci v Poznani 

doprovázel kulturní program v podobě vernisáže 

obrazů Šárky Fremrové a polské předpremiéry nejnovější 

Havlovy divadelní hry Odcházení (Odejścia). 

23


Pracovníci HÚ AV ČR využili možnost návštěvy 

historického ústavu poznaňské univerzity a na pozvání 

prof. Andrzeje Saksona, ředitele Západního 

ústavu (Instytut Zachodni), se seznámili i s činností 

této badatelské instituce, jež věnovala několik svých 

publikací knihovně HÚ AV ČR. 

Roman Baron 

Mezinárodní vědecká konference Rozbitie alebo rozpad 

V 

24 

ýročí jsou nejen v české společnosti, ale i v zahraničí 

tradičně vnímána jako příležitost k vědeckým 

setkáním, na nichž si historici vyměňují 

nejnovější poznatky ke klíčovým událostem historie. 

Ukázala to jasně už tzv. osmičková výročí v roce 

2008 (1918, 1938, 1948, 1968), která nalezla svou 

reflexi nejen v České republice, ale až překvapivě 

hojně i v zahraničí (připomeňme konference v Mnichově, 

Washingtonu, Moskvě, Bratislavě, Waidhofenu 

i jinde). Historický ústav Slovenské akademie věd 

uspořádal ve spolupráci s Historickým ústavem AV 

ČR a Vojenským historickým ústavem konferenci 

k výročí likvidace Česko-Slovenska v březnu 1939. 

Pod názvem Rozbitie alebo rozpad (s podtitulem 

Historické reflexe zániku Česko-Slovenska v roce 

1939) se tak konala v Bratislavě pod záštitou místopředsedy 

vlády Slovenské republiky Dušana Čaploviče 

a velvyslance České republiky v Bratislavě Vladimíra 

Galušky (který poskytl pro jednání konference 

prostory velvyslanectví na Hviezdoslavově náměstí) 

ve dnech 11.–12. března 2009 mezinárodní 

vědecká konference. 

Konference byla rozdělena celkem do sedmi bloků. 

Po úvodních projevech zástupce místopředsedy slovenské 

vlády, velvyslance ČR i zástupců pořadatelských 

institucí následoval zahajující blok tradičně 

věnovaný zahraničněpolitickým okolnostem likvidace 

Česko-Slovenska z pohledu velmocí, kde zazněly 

referáty českých, německých, rakouských a slovenských 

historiků. Na něj navázal druhý blok, jež 

se zabýval zahraničněpolitickými aspekty zániku 

ČSR z pohledu menších států, dokumentovanými 

referáty maďarských, polských a českých historiků. 

Jednotícím mottem většiny referátů byla destrukční 

role nejen Německa, ale i dalších sousedů Česko- 

Slovenska (Polska i Maďarska, usilujících o revizi 

versailleského mírového systému) za současného 

selhání diplomacie západních zemí, zejména Velké 

Británie, dávající jednoznačnou odpověď na otázku 

v názvu konference – tedy že destrukce Česko-Slovenska 

byla jednoznačně v první řadě výsledkem 

agresivní politiky nacistického Německa. 

Třetí a čtvrtý blok prvního dne konference byl 

věnován vnitropolitickému vývoji v Čechách a na 

Slovensku. Proto zde zazněly referáty českých a slovenských 

historiků, kteří hovořili na téma změn ve 

stranickopolitickém systému v českých zemích i na 

Slovensku, v hospodářství i ve společnosti v období 

druhé republiky. Zazněly i příspěvky, které reinterpretovaly 

některé dosavadní mýty, pocházející zejména 

z ľudácké a neoľudácké historiografie, např. 

mýtus tzv. Homolova puče. 

Ze zahájení konference. Zprava generální ředitel sekce 

evropské politiky Úřadu vlády SR Pavel Holík, velvyslanec 

ČR Vladimír Galuška, ředitel Historického ústavu 

SAV Slavomír Michálek, ředitel Vojenského historického 

ústavu Miloslav Čaplovič, zástupce ředitelky Historického 

ústavu AV ČR Jan Němeček a předseda vědecké rady 

Historického ústavu SAV Valerián Bystrický. 

Úvodní blok druhého dne konference byl věnován 

národnostní otázce a regionálním specifikům. Národnostní 

otázkou jako nástrojem hegemoniální politiky 

(zejména rolí sudetských, ale i spišských Němců 

a také Maďarů) během československé krize se zabývali 

němečtí, čeští, slovenští i maďarští historici. 

Další část byla věnována otázkám armády a bezpečnosti. 

Vojenští historici ze Slovenska se věnovali fungování 

československé armády zejména na Slovensku, 

ale také otázkám maďarských ozbrojených 

a diverzních akcí či odsunu českých vojáků ze Slovenska 

po likvidaci společného státu. 

V závěrečném bloku konference se čeští a slovenští 

historici zabývali reakcemi na 14. a 15. březen 

1939. Zazněla zde nejrůznější témata, od ohlasu březnových 

událostí v německém tisku přes likvidaci 

česko-slovenské zahraniční služby až po příspěvky 

historiografického charakteru. Po závěrečné diskusi 

zhodnotil dvoudenní konferenci Valerián Bystrický.


Jindřich Dejmek z Historického ústavu AV ČR 

při úvodním referátu. 

Ve svém projevu vysoce vyzvedl hojnou účast, vysoké 

zastoupení zahraničních účastníků a především 

kvalitu přednesených referátů. Označil právě skončenou 

konferenci za jednu z nejúspěšnějších svého 

druhu. Jeho slovům můžeme dát za pravdu. Ať už 

se to týkalo kvality příspěvků, reprezentativnosti zastoupení 

jednotlivých zemí či nových pohledů na 

toto tragické období našich dějin, konference nejen 

naplnila představy organizátorů, ale zcela určitě je 

i v mnohých ohledech překročila. Historický ústav 

AV ČR k tomu jistě přispěl nezanedbatelnou měrou. 

Ostatně jeho zastoupení bylo co do počtu jeho pracovníků 

mimořádné (7 účastníků, z toho 6 referentů) 

a jen stěží budeme v minulých letech hledat obdobně 

početnou delegaci našeho ústavu v zahraničí. Lze 

konstatovat, že naši pracovníci přispěli nezanedbatelnou 

měrou k úspěšnosti celé této akce. 

Jan Němeček 

Konference k historickým bibliografiím 

V 

e dnech 15.–16. 9. 2008 se v budově Berlínsko-Braniborské 

akademie věd uskutečnila již 

druhá mezinárodní konference k historickým bibliografiím. 

Jejím cílem bylo navázat na předchozí konferenci 

z minulého roku, na které se poprvé sešli 

zástupci národních historických bibliografií z celé 

Evropy a domluvili se na koordinaci budoucích společných 

projektů a pravidelných setkáních a konzultacích. 

Konferenci zahájil Christoph Cornelißen (Christian- 

Albrechts-Universität Kiel), který zdůraznil především 

nutnost rychlé dohody všech přítomných o podobě 

prvních kroků při spuštění společné internetové 

stránky, která by prezentovala zúčastněné národní 

bibliografie a odkazovala na jejich databáze. Tato 

stránka by se časem měla stát místem, odkud by jedním 

dotazem bylo možno vyhledávat ve všech bibliografických 

databázích. Tento cíl ovšem závisí na 

získání finanční a technické podpory, vzhledem k mezinárodnímu 

charakteru projektu nejspíše z fondů 

Evropské unie. 

Blok následujících příspěvků zahrnoval referáty 

zástupců národních bibliografických pracovišť, kteří 

se zúčastnili již loňské konference, kde vesměs souhrnně 

informovali o dějinách a současnosti svých 

bibliografií. Jejich úkolem proto bylo pouze stručně 

referovat o změnách a novinkách v bibliografické 

práci v průběhu posledního roku. První referent Ian 

Archer (Royal Historical Society Bibliography on 

British History) popsal nové možnosti vyhledávání 

v britské bibliografii, rychlejší odkazy na knihovní 

databáze a zmínil také testovací databázi, vyhledávající 

v Google odkazy na digitalizované knihy. Také 

Renate Plichta (Historische Bibliographie München) 

seznámila přítomné s novými vylepšeními a s faktem, 

že od roku 2009 již budou jejich databáze zpřístupněny 

bezplatně. 

Následovalo vystoupení Václavy Horčákové a Kristiny 

Rexové (Bibliografie dějin Českých zemí), které 

se zabývalo především změnami v internetové databázi 

(možnost vyhledávat zvlášť v různých typech 

dokumentů, připojení seznamu excerpovaných časopisů 

a sborníků a jejich zkratek, nahrazení možnosti 

psaní dotazu bez diakritiky skrytou klávesnicí 

pro písmena s diakritikou, provázání vícedílných 

článků v periodikách, řazením dotazů podle dat vydání). 

O novinkách ve svých národních bibliografiích 

dále pohovořili Agostino Bistarelli z Říma (Bibliografia 

Storica Nazionale), Martha Jauernig (Österreichische 

Historische Bibliographie) a Frank Cullen 

(Irish History Online). 

Daniel Schlögl (Jahresberichte für deutsche Geschichte) 

oznámil vydání nové ročenky s 23 000 záznamy, 

počet záznamů v jejich databázi dosáhl již 

415 000. Ronald Sluijter a Sebastiaan Derks z Holandska 

(Repertorium Geschiedenis Nederland) upozornili 

na důležitost a možnosti provázání různých 

typů databází (bibliografických, biografických a geografických), 

které může jejich informační hodnotu 

pozvednout na vyšší úroveň, a zamysleli se také 

25


nad dalším vývojem bibliografických databází. Je 

otevřenou otázkou, kam v současnosti směrovat 

bibliografické databáze, aby dokázaly uživateli poskytnout 

informace, jež nemůže při dnešní poptávce 

po stále jednodušším a rychlejším vyhledávání nabídnout 

Google. 

Norbert Kersken z Marburgu (Literaturdokumentation 

zur Geschichte Ostmitteleuropas) referoval 

o navýšení počtu záznamů v databázi již na 

půl milionu a ukončení vydávání tištěných bibliografií, 

kdy nadále budou ročenky vydávány pouze 

ve formátu pdf. na externích discích. Podobně jako 

jiné vyspělé databáze se v Marburgu snaží o provázání 

databáze na biografické a geografické databáze 

a na relevantní dokumenty. 

Druhý odpolední blok zahájila nová účastnice setkání 

Irena Tumelyté z Litvy (Lietuvos istorijos bibliografiją). 

Promluvila o minulosti i současnosti litevské 

historické bibliografie a předvedla také její tištěnou 

verzi (roky 1996–2000). Litevští bibliografové 

úzce spolupracují s Herder-Institut v Marburgu, mimo 

jiné používají i stejný software pro zápis dat a tím 

pádem jsou schopni si denně předávat relevantní 

data. Následoval další nový účastník setkání Jakob 

Meile z Dánska (Dansk Historisk Bibliografi). Dánskou 

historickou bibliografii zpracovávají 4 pracovníci 

(2 historici, 2 studenti) v Královské knihovně 

v Kodani. Jejich bibliografie je on-line, ovšem vstup 

do databáze je pouze placený. Přírůstek činí cca 

2500 záznamů ročně, celkem je jejich počet cca 

50 000. Jsou excerpovány záznamy především k politickým 

dějinám zhruba od roku 700, přihlíží se 

k dánským koloniím a menšinám v cizině. 

V třetím odpoledním bloku Karin von Wartburg 

ze Švýcarska a Brigitte Keriven s Claude Ghiati 

z Francie navázaly na své příspěvky v předchozím 

roce a ohlásily optimistický obrat v perspektivě svých 

národních bibliografií. Švýcarská historická bibliografie 

zaštítěná Švýcarskou národní knihovnou získala 

projektové prostředky na roky 2008–2011, a vedle 

průběžné bibliografie se bude soustřeďovat i na 

bibliografii retrospektivní za roky 1913–1980 a retrospektivní 

konverzi (převod tištěných bibliografií 

do digitální podoby). Francouzská bibliografická 

databáze by měla být spuštěna na internetu v roce 

2009 a zároveň bude probíhat i retrokonverze starších 

dat (přes 500 000 záznamů). Francouzky položily 

ostatním kolegům v oboru důležitou metodickou 

otázku na perspektivu zpracování elektronických 

časopisů v bibliografických databázích. V závěrečném 

vystoupení prvního konferenčního dne předvedl 

Dirk Petter ukázku navrhované společné webové 

stránky zúčastněných evropských historických 

bibliografií European Historical Bibliographies spolu 

s informacemi, co vše by měla obsahovat v nejbližší 

i pozdější budoucnosti. 

Páteční blok referátů zahájil Gregor Horstkemper 

(Bayerische Staatsbibliothek) úvahou o užitečnosti 

propojení bibliografických, knihovních a biografických 

databází, což demonstroval na příkladu Bayerisches 

Musiker-Lexikon online. V dalším příspěvku 

Ludger Syré (Badische Landesbibliothek) předvedl 

možnosti vyhledávání ve „Virtuelle Deutsche Landesbibliographie“ 

tvořené konsorciem německých regionálních 

bibliografií. Donald Haks z Holandska seznámil 

účastníky konference s webovou stránkou 

sdružení „Porta Historica“ (www.portahistorica.eu), 

založeného v roce 2006, které je zaměřeno na spolupráci 

evropských historických pracovišť (ne jednotlivců) 

vydávajících historické prameny jak tiskem 

tak elektronicky. Na svých výročních zasedáních 

se zástupci zúčastněných institucí soustředí na kritéria 

kvality a metodické problémy vydávání historických 

pramenů elektronicky a jejich záměrem je 

stát se portálem pro digitalizované edice pramenů. 

Současnými členy sdružení jsou École Nationale 

des Chartes (Paris), Institute of Historical Research 

(London), Institut für Mittelalterforschung (Vienna), 

Commission Royale d’Histoire/Koninklijke Commissie 

voor Geschiedenis (Brussels) a Instituut voor Nederlandse 

Geschiedenis (The Hague). Donald Haks 

navrhl možnost, aby chystaný společný portál historických 

bibliografií vznikl v rámci webové stránky 

Porta Historica, v následující diskusi ale byl preferován 

vznik samostatné internetové stránky. 

Referát Ulricha Rösslera z Freie Universität Berlin 

se soustředil na praktickou stránku problému mezinárodní 

spolupráce, totiž získávání peněz z evropských 

strukturálních fondů. Načrtl hlavní principy, 

které je nutné brát v úvahu při podávání žádostí 

o podporu projektů – jejich mezinárodní rámec, spolufinancování, 

žádný profit nebo dvojí financování, 

„European Added Value“ – novost a účast více zemí 

Evropské unie, jasná kriteria a přesné termíny. 

V závěrečné diskusi bylo odsouhlaseno, že organizací 

budoucí spolupráce všech zúčastněných historických 

bibliografických pracovišť budou pověřeni 

Christoph Corneliβen (Kiel), Norbert Kersken 

(Marburg) a Ronald Sluiter se Sebastiaanem Derksem 

(Haag). Příští setkání by se měla uskutečňovat postupně 

v jednotlivých zúčastněných zemích. Bylo 

dohodnuto založení společné webové stránky (www. 

histbib.eu), která bude zatím obsahovat krátké úvodní 

texty k jednotlivým databázím nebo bibliografickým 

pracovištím a odkazovat na ně. Jednotlivá pracoviště 

zašlou propozice o technických údajích svých 

26


databází a začnou se zjišťovat možnosti kompatibility 

společného vyhledávání. Řada národních bibliografií, 

včetně české, by musela v této souvislosti přistoupit 

k úpravě dat ve svých databázích podle mezinárodních 

standardů. Po třetí nebo čtvrté konferenci 

by měla být podána žádost o finanční podporu 

z evropských strukturálních fondů pro společný projekt 

celoevropského portálu historických bibliografií. 

Václava Horčáková, Kristina Rexová 

Dvě přednášky prof. Paola Micalizziho 

V 

posledním lednovém týdnu pobýval v Praze 

jako host Historického ústavu AV ČR, v.v.i. 

prof. Paolo Micalizzi, který působí na Fakultě architektury 

římské univerzity Roma Tre. Pozvání k přednáškám 

v našem – humanitně zaměřeném – ústavu 

nebylo náhodné. Prof. Micalizzi, jenž se na začátku 

své profesní dráhy věnoval praktickému projektování 

a navrhování objektů a pouze okrajově pokračoval 

v badatelské činnosti započaté v době univerzitních 

studií na fakultě architektury Università 

Sapienza pod vedením prof. Enrica Guidoniho, přenesl 

postupně těžiště své práce do oblasti vědecké 

a pedagogické v oboru dějin urbanismu. 

Prof. P. Micalizzi představil římský projekt. 

V České republice nejsou dějiny urbanismu rozšířenou 

disciplínou. Mnohem více badatelů, alespoň 

z řad historiků, se hlásí k oboru „dějiny měst“ či 

„historická geografie“. Blízkost disciplín je ovšem 

zřejmá, o čemž se lze přesvědčit např. na internetové 

stránce www.storiadellacitta.it, která představuje 

jednotlivá badatelská centra v oboru dějin urbanismu 

v Itálii, eviduje aktuální literaturu, konference, 

semináře a poskytuje rozepsané obsahy periodik 

včetně edičních řad týkajících se dějin měst včetně 

projektu Historický atlas měst. Prof. Paolo Micalizzi 

je autorem jednoho ze svazků této řady věnovaného 

Římu. Výměna zkušeností při zpracovávání historických 

atlasů velkoměst byla také jedním z důvodů 

pozvání prof. Micalizziho do Historického 

ústavu. Naše pracovní skupina historické geografie 

postupuje při vydávání historického atlasu Prahy 

podle hlediska prostorového – zpracováváme monografie 

jednotlivých městských částí v dlouhém časovém 

období. V Itálii zvolili pro velká města hledisko 

chronologické a rozpracují velmi podrobně vždy 

jedno časové období v rámci dějin města (kromě 

Říma takto např. Florencie či Bologna). 

Na dny 24. a 26. ledna 2009 připravil prof. 

Micalizzi pro pracovníky Historického ústavu a širokou 

veřejnost dvě přednášky. První z nich představila 

právě Historický atlas Říma 18. století. Díky 

četným promyšleně vybraným obrázkům jsme během 

hodiny a půl měli možnost poznat proměny města 

během Settecenta, tedy století, kdy téměř všechny 

významné barokní stavby a největší urbanistické projekty 

byly již dokončeny a mohlo by se zdát, že jde 

jen o jakési dozvuky slavné barokní epochy. Prof. 

Micalizzi ovšem ukázal dynamiku tohoto období ve 

vývoji římských staveb. Vybral pro každé desetiletí 

jednu charakteristickou realizaci a od stavby městského 

přístavu Ripetta a Španělských schodů jsme 

se přes úpravu náměstí před kostelem Santi Vincenzo 

e Anastasio pro fontánu di Trevi, kratičké období 

rokoka (Piazza San Ignazio) a fenomén renovování 

velkých římských bazilik dostali až k paladiánským 

realizacím a několika málo drobným stavbám provedeným 

v duchu klasicismu na konci století. Velkou 

diskusi vzbudila otázka reflexe vlastní dlouhé minulosti 

a tradice antického Říma (vznik muzeí, zachycování 

antických ruin na rytinách apod.). 

Mgr. Eva Chodějovská a prof. E. Semotanová 

při přednášce prof. P. Micalizziho. 

27


Druhá přednáška představila webovou stránku 

www.dipsuwebgis.uniroma3.it/gregoriano/. Po několik 

let vyvíjený projekt interaktivní georeferencované 

a vektorizované mapy Říma v hradbách, zachycující 

město před úpravami a expanzí za hradby 

v 19. století, s několika vrstvami stavebně historických 

a kunsthistorických informací uzavírá nyní 

svou první fázi. Připravuje se jeho rozšíření jak na 

bázi komparace o obdobné portály pro další italská 

velkoměsta (Bologna, Miláno), tak prostorové – Gregoriánský 

katastr byl zpracován pro celé Lazio a nabízí 

se již vyzkoušeným způsobem zpřístupnit mapové 

podklady podobné našemu Stabilnímu katastru 

i pro zázemí Říma. Projekt je dobrou a inspirativní 

ukázkou výsledků spolupráce architektů (urbanistů), 

geoinformatiků, archivářů, historiků a archeologů. 

Eva Chodějovská 

AKTUALITY A INFORMACE 

Prezentace Historického ústavu AV ČR v Bratislavě 

D 

ne 10. března 2009 se uskutečnila za hojné 

účasti slovenských historiků prezentace publikační 

činnosti Historického ústavu AV ČR na půdě 

Velvyslanectví ČR v Bratislavě, která předcházela 

mezinárodní vědecké konferenci, jež se konala ve 

dnech 11. a 12. března. Zástupce ředitelky HÚ Jan 

Němeček představil za účasti početné delegace svých 

kolegů z ústavu formou powerpointové prezentace 

(a také výstavkou knih, sborníků a časopisů) nejen 

publikační výsledky, ale i celkovou koncepci výzkumného 

záměru HÚ na léta 2005–2011. Následná 

diskuse se slovenskými kolegy ukázala, že problémy, 

se kterými se potýká česká historická věda (např. 

negativní vliv bodového systému etc.), jsou obdobné 

i na slovenské straně. 

Jan Němeček 

Den otevřených dveří v HÚ AV ČR 

N 

a pátek 7. listopadu 2008 připravil Historický 

ústav Den otevřených dveří, v jehož průběhu 

představil zájemcům svoji činnost, knihovnu a sbírky 

dokumentů. Tato celoakademická akce, spojená s Týdnem 

vědy a techniky, má již dlouholetou tradici 

a těší se velké oblibě u veřejnosti. Na letošní rok připravili 

pracovníci ústavu pro návštěvníky přednáškový 

cyklus „Co nenajdete v učebnicích“, který měl 

oslovit především studenty a pedagogy, ale zajímavým 

přístupem k historické problematice si získal 

i ostatní návštěvníky. 

Jak již název napovídá, cyklus představil badatelská 

témata a metodologické přístupy, s nimiž se 

v této podobě či rozsahu veřejnost běžně nesetká. 

Návštěvníky v kongresovém sále nejprve přivítal 

zástupce ředitelky Historického ústavu Jan Němeček, 

aby poté předal slovo Evě Doležalové, která 

po organizační stránce cyklus připravila a také jím 

poutavě provázela. Velkého ohlasu se dostalo zejména 

rozsáhlé přednášce Zlaticy Zudové; ta hovořila o osu- 

Témata přednášek čerpala ze všech období (dr. Zudová- 

Lešková, dr. R. Vondra, dr. E. Doležalová). 

dech českých Židů za druhé světové války, což se 

zájmem sledovali zejména přítomní židovští odbojáři. 

Obdobnému tématu, ale v jiném časovém horizontu 

se věnovala i E. Doležalová, jež ve svém neméně 

zajímavém příspěvku představila nejdůležitější 

momenty z dějin Židů v českém království od ra- 

28

aktuality a informace 

ného středověku do raného novověku. Roman Vondra 

v přitažlivém numismatickém tématu představil návštěvníkům 

svoji sbírku mincí z 18. a 19. století 

a ukázal na ní, co vše je možné z tohoto materiálu 

vyčíst pro pochopení jak politických a ekonomických 

dějin, tak i dějin umění. Mrtina Ondo Grečenková 

upoutala příspěvkem věnovaným osvícenské 

propagandě a veřejnému mínění v 18. století a na 

příkladech dobových efemérních tisků a novinových 

Židovské odbojáře s P. Kováčovou zajímala zejména 

přednáška dr. Zudové-Leškové 

zpráv ukázala, jak je možné s těmito historickými 

texty pracovat a je interpretovat. Všichni řečníci měli 

připravený bohatý obrazový materiál, kterým svá 

vystoupení oživili a doplnili. Návštěvníci nejen naslouchali, 

ale také často a zaníceně diskutovali. 

Mimo zmíněného přednáškového cyklu čekala zájemce 

také prohlídka knihovny Historického ústavu, 

jejíž bohaté sbírky a rozsáhlou činnost představil 

její vedoucí Libor Šimek. Ve studovně ústavu nechyběla 

ani letos výstava cenných starých map a 

atlasů, kterou zasvěceně provázela Eva Chodějovská, 

představitelka pracovní skupiny pro historickou geografii. 

Vedoucí bibliografického oddělení Václava 

Horčáková zase připravila úvod k práci s bibliografickou 

databází HÚ, v níž jsou od roku 1991 systematicky 

shromažďována historická bohemika.. 

Kromě připraveného programu mohli návštěvníci 

individuálně konzultovat s pracovníky jednotlivých 

oddělení, kteří byli připraveni zodpovědět případné 

dotazy; mnozí toho také využili a svým zájmem 

dokazovali, že Den otevřených dveří byl i letos 

úspěšný a přínosný. 

Martina Ondo Grečenková 

Den otevřených dveří u brněnské pobočky Historického ústavu 

J 

eden z podzimních pátků povětšinou na počátku 

listopadu, je v Historickém ústavu spojen s tradičním 

Dnem otevřených dveří. Protentokrát se uskutečnil 

7. listopadu 2008. Tradiční bývá v této souvislosti 

nejen načasování, ale i vlastní náplň dne: 

seriál přednášek a konzultací pro veřejnost, představení 

pracoviště, jeho zaměstnanců a řešených témat. 

Zvýšenému zájmu se těší zejména přednášky. Tu dopolední 

připravil Dalibor Janiš a nazval ji Zemští 

škůdci, žháři a lotři aneb Koho určitě potkáte při 

procházce pozdně středověkou Moravou. Při fiktivních 

toulkách se probírala bezpečnost v zemi, stíhání 

různých loupežníků a zběhlých žoldnéřů, bezpečnost 

na silnicích, falšování mincí, různé soukromé války 

mezi šlechtou, regulace chování poddaných, trestní 

jurisdikce apod. Jednalo se vlastně o zpřístupnění 

policejních předpisů zemského práva na Moravě 

v 15. a 16. století, tak jak byly zakotveny v landfrýdech, 

zemských zřízeních a usneseních moravského 

zemského sněmu. Výklad byl doprovázen obsáhlou 

obrazovou prezentací. 

Odpolední přednáška přenesla posluchače z dob 

dávno minulých směrem k současnosti. Své oblíbené 

téma, prvorepublikové zemědělství, nabídnul Lubomír 

Slezák. Soustředil se na jednu z tehdejších klíčových 

sociálně-ekonomických otázek, na pozemkovou 

reformu. Na to, že se jednalo o jev komplkovaný, 

dlouhodobý, který měl hned několik fází, 

odkazoval název přednášky Třicet let pozemkových 

reforem 1918−1948. 

Mezitím se odehrávala setkání s jednotlivci i početnějšími 

skupinami, které projevily zájem seznámit 

s charakterem naší práce, s ústavní knihovnou a studovnou 

(o ty bývá tradičně velký zájem), ústavními 

publikacemi, případně i s využíváním počítačové 

techniky a internetu v historikově práci. Vítaným prostředkem 

prezentace se ukázala být pobočkou vydaná 

brožura s podrobnými informacemi o pracovnících 

a činnosti ústavu. Představení nejžádanější součásti 

pracoviště, tedy knihovny, studovny a fondů zajistila 

osoba nejpovolanější, knihovnice Jana Králová. Návštěvníkům 

umožnila virtuální prohlídku ústavního 

knižního fondu v podobě práce s elektronickou 

knihovnickou databází, a kdo chtěl, mohl si knihy 

„osahat“ přímo v knihovním depozitáři. Mezi zájemci 

o dění na pracovišti dlouhodobě převažují středoškoláci 

a vysokoškolští studenti, největší zastoupení 

mívají studenti brněnských gymnázií Terezy 

Novákové a Matyáše Lercha. S nimi pobočka spolupracuje 

i při jejich středoškolské odborné činnosti. 

29


Dne otevřených dveře využívají spíše jednotlivci, 

které sem přivádí zájem o konkrétní problematiku. 

V poslední době přicházejí, i bez ohledu na tuto 

možnost zejména ti, kteří se zabývají regionální 

vlastivědou a rodovou genealogií. Letos jsme mohli 

například uspokojit touhu po vědění u postaršího 

rodáka z jihomoravské obce Vranovice, který se zajímal 

o dějiny svého rodiště a chtěl si své znalosti 

prohloubit. Od Pavla Krafla, který se mu věnoval, 

obdržel také kontakt na specializované instituce a 

badatele z oborů archeologie a geologie. 

Amatérští historici a místní patrioti se tak při Dni 

otevřených dveří mísí se studenty, kteří si návštěvou 

rozšiřují institucionální rozhled a pátrají po možnosti 

stálejších konzultací a využití ústavní studovny 

a knihovny coby alternativní studijní platformy. 

A na závěr řeč čísel: letos na brněnskou pobočku 

zavítaly více jak čtyři desítky zájemců. 

Aleš Vyskočil 

Historický ústav AV ČR a Týden vědy a techniky 2008. 

Akademická kavárna „Město v historické krajině – obraz smíru i střetávání“ 

V 

rámci týdne vědy a techniky 2008 pořádá 

Rada pro popularizaci vědy AV ČR v knihkupectví 

Academia „Akademické kavárny“. Ve středu 

5. listopadu byla všechna místa u stolečků v útulné 

kavárně knihkupectví na pražském Václavském náměstí 

beze zbytku zaplněna zájemci o problematiku 

vztahu města a krajiny. Prof. Eva Semotanová připravila 

a moderovala pořad sestávající z krátkých 

přednášek nazvaný „Město v historické krajině – 

obraz smíru i střetávání“ 

Po stručném úvodu zahájil program Jiří Musil příspěvkem 

o historickém vývoji měst v celoevropském 

kontextu z pohledu sociologa a demografa 

s důrazem na důsledky tohoto procesu pro dnešní 

dobu, kdy je třeba uvažovat o euro-americké „městské 

civilizaci“ a jejích problémech v celosvětovém 

horizontu. Jednou ze základních charakteristik evropských 

měst je jejich dlouhá historie patrná na jejich 

tváři. V České republice má dlouhou tradici studium 

měst v období středověku. Robert Šimůnek 

krátce přiblížil při této příležitosti jeden jeho aspekt: 

vztah měst a šlechty. Eva Semotanová shrnula přelomovou 

dobu v dějinách (středo)evropských měst: 

„dlouhé“ 19. století, kdy s rozvojem průmyslu a stěhováním 

lidí z venkova začínají města překračovat 

po staletí dostačující prostor vymezený hradbami 

a expandují do okolní krajiny. Tu přetváří také rozvíjející 

se železniční a později silniční doprava směřující 

k průmyslovým centrům. Lidnatá města řeší 

nové prostorové uspořádání, možnost uplatnit své 

plány dostávají urbanisté. Výsledky práce některých 

z nich obdivujeme do dnešních dnů (prvorepublikový 

Hradec Králové). 

Od 60. let 20. století se rozvoj měst v České republice 

urychluje. Kromě masivní výstavby panelových 

sídlišť na okrajích měst v 70. a 80. letech 20. 

století se v posledních patnácti letech uplatňuje 

v kritickém místě styku města a okolní krajiny jiný 

fenomén (známý, analyzovaný a kritizovaný v Západní 

Evropě a Severní Americe, ovšem nekriticky 

přejatý zeměmi Střední a Východní Evropy): výstavba 

satelitních městeček a nákupních a logistických 

zón. Město přestává mít jasné obrysy, „roztéká 

se“ do okolní krajiny, „deformuje se“ podoba 

obcí spádových k městu. Krajina na periferii měst 

se stává ekologicky nestabilní, neprostupná pro lidi 

bez auta i pro zvířata. Této vysoce aktuální problematice 

se věnoval Martin Ouředníček, který se zmíněným 

tématem zabývá nejen vědecky (na Přírodovědecké 

fakultě UK v Praze), ale také „v terénu“ 

například při práci se zaměstnanci stavebních odborů 

městských úřadů pověřených obcí, kteří mají svými 

rozhodnutími možnost ovlivnit podobu městské 

i venkovské krajiny bezprostředně. 

Podobu sídel můžeme od 15. století do vynálezu 

fotografie studovat na zpřesňujících se rukopisných 

i tištěných vyobrazeních: vedutách a mapách (plánech). 

Krátký vhled do problematiky ikonografie 

měst na příkladu Prahy v raném novověku připravila 

na závěr autorka tohoto článku. Přednášky byly 

doprovozeny obrazovými ukázkami, které kolovaly 

mezi posluchači. 

Po přednáškách se rozvinula živá diskuse, při níž 

se ukázalo, že nad tématem tohoto podvečera se 

přišli zamyslet studenti, laická veřejnost i odborníci 

z akademických ústavů, vysokých škol humanitního 

a přírodovědného zaměření i z praxe. To dokazuje, 

že téma měst a krajiny je aktuální a vybízí k různým 

úhlům pohledu z pozic řady vědních oborů. Zároveň 

je město jako odraz soužití-střetávání člověka 

a krajiny velmi zranitelné v tom smyslu, aby 

pro člověka tento vztah nevyzněl z morálního hle- 

30


diska příliš negativně. Přejme si, aby si stále více 

lidí – především na odpovědných místech – uvědomovalo 

ideu, nutnou pro uchování genia loci nejen 

českých a moravských měst, kterou vložila autorka 

programu této „Akademické kavárny“ do útlé barevné 

brožury určené návštěvníkům: Pro identitu 

města je rozhodující jeho vztah k okolní krajině. 

Je-li možno město z vnějšku pojmout – třeba díky 

promientní poloze – jako jasně definovanou jednotu, 

nabízí-li zevnitř diskrétní výhledy na určité 

prvky krajiny, je-li zapředeno systémem vzdálených 

vztahů do svého okolí, pak toto vše určuje obraz, 

který si o tomto městě odnášíme ve vzpomínkách. 

(T. Valenta, Město a topografie, Praha 1991, s. 21). 

Srv. mj. http://press.avcr.cz/tyden-vedy-a-techniky/ 

fotogalerie/. 

Eva Chodějovská 

Seznámení s historií populárního nákupního centra Vaňkovka 

(přednáška Pavla Cibulky v rámci Týdne vědy a techniky v Brně) 

V 

e dnech 3. až 9. listopadu 2008 se v Brně, podobně 

jako v dalších čtyřech městech republiky, 

uskutečnila popularizační akce pod názvem Týden 

vědy a techniky. V jeho rámci byl již tradičně pořádán 

přednáškový cyklus, určený středoškolským 

i vysokoškolským studentům a široké veřejnosti. 

Vybírat bylo možné z osmi přednášek, z nichž jednu 

připravila brněnská pobočka Historického ústavu AV 

ČR. Na otázku Čím prospěl Brnu zakladatel Vaňkovky 

Friedrich Wannieck přišel do Literární kavárny 

nakladatelství Academia na brněnském Náměstí 

Svobody odpovědět dr. Pavel Cibulka. Hodinová 

přednáška, na kterou v pondělí 3. listopadu 

zavítaly na tři desítky zájemců, přiblížila životní 

osudy strojírenského podnikatele Friedricha Wanniecka, 

předního továrníka Brna druhé poloviny 

19. století. Areál tzv. Vaňkovky, který většina dnešních 

Brňanů vnímá pouze jako hojně navštěvované 

nákupní centrum, část z obyvatel Brna pak ještě 

jako sídlo výtvarné galerie, znovuzískal díky Pavlu 

Cibulkovi svou historii. Posluchačům nabídnul nejen 

curriculum vitae továrny, ale i základní přehled 

Bibliografie dějin Českých zemí v roce 2009 

P 

růběžná periodická historická bibliografie patří 

k nejstarším projektům oborových bibliografií 

v České republice. Její základní cíl se od dob vzniku 

již před více něž sto lety nezměnil. Zachycuje 

veškerou dostupnou vědeckou i odbornou bohemikální 

literaturu – práce českých autorů k českým 

i k obecným dějinám vydané doma i v cizině, práce 

zahraničních autorů k českým dějinám bez ohledu 

na místo vydání a překlady prací z oboru historie 

vydané na území České republiky. 

Práce bibliografů se však od základu změnila v souvislosti 

s přechodem na počítačové zpracování dat 

Wannieckových širokých politických a společenských 

aktivit. Výklad ilustroval dobovými fotografiemi. 

Německý podnikatel Friedrich Wannieck (1838−1919) 

zasáhl v druhé polovině 19. století výrazným způsobem 

do dějin města Brna. Vlastnictví prosperující strojírenské 

továrny mu poskytovalo silné výchozí postavení 

k ovlivňování činnosti mnohých institucí působících 

v Brně. Nejvýrazněji se Wannieck přičinil o vybudování 

Německého domu jako společenského, kulturního 

i politického střediska brněnských Němců. 

Zasloužil se i o záchranu Vysoké školy technické 

v Brně, když inicioval založení nových stipendií pro 

studenty. Wannieckovy obecné známosti využili němečtí 

liberálové a vyslali jej do zemského sněmu i do 

vídeňského parlamentu. Wannieck však představoval 

v mnohém osobnost kontroverzní. Jistá izolovanost 

v brněnském prostředí jej roku 1903 přivedla k rozhodnutí 

Moravu opustit a usadit se nejprve v Mnichově 

a později v italském Meranu. 

Aleš Vyskočil 

po roce 1989. Byla to cesta, která dala české historické 

bibliografii řadu dříve neuvěřitelných možností, 

jak prezentovat výsledky své práce. Nové médium 

– internet – se postupně stalo ideálním prostředkem, 

jak uživatelům umožnit přístup k rozsáhlým 

bibliografickým databázím. 

Bibliografické databáze Historického ústavu AV 

ČR jsou přístupné z internetové adresy URL: 

http://biblio.hiu.cas.cz/ od roku 2002. Jedná se o dvě 

samostatné databáze. Za prvé je to databáze sta ročníků 

Českého časopisu historického (za léta 1895– 

2002). Za druhé je zde zveřejněna kompletní pra- 

31


covní databáze průběžné periodické bibliografie dějin 

Českých zemí, pod názvem 

„Biblio“. Vyhledávání má českou, anglickou a německou 

verzi. Databáze Biblio je aktualizovaná čtvrtletně 

a v současnosti obsahuje více než 135 000 záznamů 

o literatuře vydané po roce 1990. 

Průběžná práce na bibliografické databázi ovšem 

nekončí pouhou aktualizací dat. Za pomoci počítačového 

odborníka, dlouholetého spolupracovníka 

Jana Zápotockého, jsou stále zlepšovány její možnosti. 

Od loňského roku je kupříkladu možné vyhledávat 

zvlášť v monografiích, článcích a seriálech, 

k databázi byl připojen seznam excerpovaných 

časopisů a sborníků a seznam jejich zkratek. Byla 

odstraněna možnost vyhledávání v databázi bez diakritických 

znamének a nahrazena vložením klávesnice 

pro písmena, která by mohla představovat problém 

pro uživatele, kteří nejsou zvyklí nebo nemají 

možnost pracovat s českou diakritikou. Byly propojeny 

články v časopisech vycházející ve více pokračováních. 

Záznamy v rešerších se neřadí podle čísla 

v databázi (MFN), ale postupně podle let (zatím od 

nejstarších k nejmladším, pracuje se na opačném, 

pro uživatele zvláště při velkém množství záznamů 

výhodnějším řazení). 

Bibliografická databáze počínaje rokem 2006 vychází 

též na CD-ROM jako pravidelná příloha bibliografické 

ročenky, tedy jednou za rok s novou verzí 

dat zvětšenou o každoročně zpracovaných 10 000 

až 15 000 záznamů. CD-ROM vychází v podobné 

formě, jako je vydávána v České republice databáze 

Česká národní bibliografie. Na rozdíl od internetové 

databáze poskytuje uživateli větší možnosti tvorby 

vlastních rešerší a práce s ním je zároveň poměrně 

jednoduchá. 

Pokračuje též spolupráce na vytváření rozsáhlé 

mezinárodní databáze Literaturdokumentation zur 

Geschichte Ostmitteleuropas (dostupné z URL: http:// 

www.litdok.de/cgi-bin/litdok), koordinované Herder- 

Institutem v Marburgu, která na podzim 2008 nabízela 

k vyhledání již více než 500 000 záznamů k dějinám 

střední a východní Evropy. 

Zároveň se rýsuje další mezinárodní celoevropský 

projekt, o kterém se diskutovalo na v pořadí již 

druhé konferenci k historickým bibliografiím Evropy 

v Berlíně v září 2008, které se zúčastnili zástupci 

jednotlivých národních historických bibliografií. Jako 

první výsledek této spolupráce by měla být vytvořena 

společná internetová stránka se stručnými popisy 

a odkazy na databáze těchto pracovišť, ze které 

by časem bylo možno vyhledávat jedním dotazem 

společně ve všech zúčastněných bibliografických 

databázích. 

Databáze přístupné on-line nebo na CD-ROM 

však zatím nemohou zcela a beze zbytku nahradit 

tištěné bibliografie. Jejich obsah i forma zpracování 

se blíží spíše pokročilým on-line přístupným 

katalogům knihoven a k vytvoření obsahem skutečně 

přesné rešerše s odpovídající vypovídací hodnotou 

je třeba řady specifických znalostí. Od běžného uživatele 

taková činnost vyžaduje buď hodně zájmu 

a trpělivosti při osvojení vyhledávacích metod a technik, 

nebo nutnost obrátit se na školeného knihovníka 

či bibliografa. 

Kolektiv bibliografického oddělení. 

Knižní bibliografie dává možnost práce s daty bez 

jakéhokoli prostředníka, ať už ve formě osoby nebo 

software. Především této skutečnosti vděčí bibliografická 

ročenka za to, že stále nachází své uživatele 

mezi odborníky i širší veřejností. Tištěné bibliografické 

ročenky jsou od letošního roku recenzovanými 

publikacemi, hodnocenými jako stabilní součást 

infomační základny nejen české historické vědy, 

ale i příbuzných vědních oborů. Do budoucna je 

velkým přáním bibliografického týmu Historického 

ústavu AV ČR hledat lepší kvalitu této formy bibliografické 

služby hlavně zkrácením časového odstupu 

ve vydávání tištěných ročenek. 

V nejbližším období čeká bibliografické pracoviště 

HÚ zásadní změna: po více než patnáctileté 

práci v prostředí operačního systému DOS je třeba 

konvertovat veškerá zpracovaná data do prostředí 

Windows. Nejedná se jen o čistě technickou záležitost. 

Všechny bibliografické záznamy projdou 

kontrolou a změnami, které je přiblíží mezinárodnímu 

výměnnému formátu MARC 21. Bibliografy 

čeká hodně poměrně úmorné a nevděčné práce, 

jejíž výsledky sice nebudou na první pohled pro 

běžného uživatele viditelné, která však poskytne, jak 

věříme, našemu pracovišti možnosti nového vývoje 

pro další desetiletí. Usnadní mezinárodní výměnu 

dat, urychlí zpracování tištěných bibliografií, zpřesní 

veškerá data v databázích pomocí slovníku autorit 

32


a konečně vytvoří i základ pro další plány do budoucna. 

Vývoj našeho oboru kráčí velmi rychle dopředu, 

mnohde již rozvažují nad projekty zaměřenými na 

propojení bibliografických údajů s plnými texty knih 

a studií, digitalizaci starších tištěných bibliografií, 

bibliografické zpracování elektronických časopisů 

nebo propojení databází s internetovými encyklopediemi, 

případně vkládání odkazů z geografických 

rejstříků databází do map na internetu atd. atd. 

Ať se však bibliografie v budoucích letech promění 

jakkoli, základem práce zůstane bibliografické 

řemeslo, trpělivá práce bibliografického týmu. Ten 

v současné době tvoří tři absolventky oboru historie 

a archivnictví – Václava Horčáková, Markéta 

Marková a Kristina Rexová, kterým se zápisem dat 

vypomáhají Jaroslava Dušková a Dana Vondrášková, 

obě na částečný pracovní úvazek. 

Tento tým zpracuje ročně do databáze v průměru 

10 000 až 15 000 bibliografických záznamů, sestavuje 

a připravuje každý rok redakčně do tisku jednu 

bibliografickou ročenku o 500 až 600 stranách, připravuje 

rešerše pro vědecké pracovníky ústavu a studenty 

a plní řadu dalších drobnějších úkolů. Bibliografie 

by ovšem nemohla pracovat ani plánovat další 

vývoj bez stabilního zázemí, které české historické 

bibliografii poskytuje už více jak padesát let Historický 

ústav AV ČR, jeho knihovna a knihovníci. 

Českou historickou bibliografii čeká zřejmě ještě 

mnoho technických proměn, její poslání je však i po 

více než sto letech stejné: služba odborné i širší laické 

veřejnosti při vyhledávání potřebné literatury v oceánu 

knih, o kterém napsal Jan Amos Komenský, že 

„v něm spíše jest utonouti, než jej vyčerpati“. 


Přístupy uživatelů k on-line databázi Biblio v únoru 2009. 

33


Knihovna Historického ústavu stále stejně a přece jinak 

N 

ejsem příznivcem častého ohlížení do minulosti, 

ale občasná bilance výsledků činnosti za několik 

minulých let společně se zamyšlením nad výhledy 

do budoucnosti, je zřejmě nezbytností, zejména 

u pracoviště, kde každodenní pracovní činnost snadno 

svádí k rutině a stereotypu. Výsledky práce knihovny 

za posledních pět let v přesné a ryze faktografické 

formě shrnují roční statistiky, které lze nalézt na 

webových stránkách Národní knihovny ČR a také 

na stránkách Knihovny Akademie věd ČR. Pro odborníka 

je to nepochybně čtení zajímavé, poučné 

a možná i poutavé, ale běžného uživatele knihovny 

by zcela jistě řady čísel v krátké chvíli znudily k smrti, 

protože za čísly si lze jen těžko představit nějaký 

konkrétní příběh či každodenní trpělivou a usilovnou 

práci lidí. Dovolím si tedy místo řeči čísel fabulovat 

jakýsi příběh zdejší knihovny v posledních 

několika letech. 

V rozmezí let 1993–1998 se knihovna zvolna vzpamatovávala 

z přestěhování a zvykala si na skutečnost 

spojení fondů dvou akademických knihoven. Knihy 

se naštěstí nehádají a také si nekonkurují a nezávidí, 

ale přesto náhlé umístění zhruba sedmdesáti 

tisíc knih do prostor určených původně pro nový 

přírůstek na 10–15 let, může být velkým problémem, 

minimálně v letech následujících. Velkou bolestí 

knihovny se tedy stal skladový prostor a jeho kapacity. 

Extenzivní řešení problému formou nástaveb 

na původně plánovaných kompaktních regálech se 

neukázalo jako šťastné, již krátce po osazení a naplnění 

všech polic knihami se stala manipulace s regály 

velmi těžkou prací, která si vybírá daň na 

kostech a kloubech ubohých knihovníků, zejména 

když v knihovně pracovaly především ženy. 

Dlouhodobé tužby a sny o lehce ovladatelných 

kompaktních regálech, které zdejší pracovníci knihovny 

občas mohou zakusit v Jenštejně či jiných knihovnách 

a archivech, se snad alespoň částečně naplnily 

v průběhu září 2008, kdy byla provedena úprava 

převodového mechanismu. Získávání prostoru vyřazováním 

duplikátů mělo také své meze, bylo časově 

dost náročnou prací po stránce administrativní i organizační, 

protože uzavření knihovny nepřipadalo 

v úvahu stejně jako navýšení počtu pracovníků. Konečným 

limitem byl fakt, že soubor duplikátů byl 

v jistou chvíli definitivně vyřazen a bylo nutno tedy 

hledat další nové řešení. Naštěstí Knihovna Akademie 

věd musela také přesunout část svých fondů 

z lokality na Národní třídě do jiných prostorů a začal 

se tedy budovat velký a moderní depozitář v Jenštejně. 

Laskavostí dr. Ivany Kadlecové, tehdejší ředitelky 

KNAV, se podařilo získat prostory na přestěhování 

časti fondu do Jenštejna. Knihovníci sice 

občas musí cestovat MHD na okraj Prahy, uživatelé 

některé publikace nemají na počkání, ale nové knihy 

je kam ukládat a to je to nejdůležitější. Stěhování 

proběhlo během jednoho listopadového týdne roku 

2006 a uživatelé ho pravděpodobně zaregistrovali 

až zpětně ve chvíli, kdy na některou publikaci museli 

čekat 2–3 dny s odůvodněním, že do Jenštejna 

dojíždí pracovník knihovny zhruba jednou týdně. 

Knihovna se také vyrovnala s masovým rozšířením 

internetu a jeho služeb. S velkou dávkou předvídavosti 

byl již v roce 1996 díky příspěvku z Mellonovy 

nadace a dlouhodobější vizi vedoucích pracovníků 

akademických knihoven (např. dr. Kadlecová, 

dr. Hartmann, dr. Pospíšil atd.) naskenován celý 

lístkový katalog obou knihoven spojených v roce 

1993 do jedné knihovny HÚ, včetně bibliografické 

kartotéky za léta 1982–1989 plus zahraniční bohemika 

z let 1960–1989. Od roku 1996 se knihovna 

potýkala s výběrem vhodného moderního katalogizačního 

systému, potýkala se také Knihovna Akademie 

věd a výsledkem všeobecného potýkání bylo 

v roce 2003 uzavření smlouvy o pořízení systému 

Aleph 500. Práci s konverzemi, úpravami a kontrolami 

nikdo asi přesně nezměří, ale v roce 2007 se 

konečně podařilo opustit katalogizační systém ISIS 

a mohli jsme začít pracovat v Alephu. Tím se změnilo 

mnohé, pracujeme v souborném katalogu a musíme 

znát a respektovat jeho pravidla. Ve slovníku 

zainteresovaných pracovníků se čím dál častěji začaly 

vyskytovat zkratky typu AACR2, MARC 21, 

AUT, MDT a tak podobně. Badatelé tedy od roku 

2007 mají přes internet přístup ke všem záznamům 

knihovny a to okamžitě po uložení záznamu na centrální 

server. Dávno pryč je tedy doba, kdy bylo nutné 

čekat na výstavky novinek ve studovně, v tuto chvíli 

může čtenář najít signaturu publikace, která byla 

zpracována před pěti minutami, stejně jako záznam 

zapsaný ručně knihovníkem na kartotéční lístek v roce 

1925. Takové jsou zázraky moderní techniky. 

Jaký by to byl příběh knihovny bez osudů lidí, 

kteří v ní pracovali a pracují. Léta devadesátá byla 

i v tomto ohledu zlomová. Z knihovny v roce 1991 

odchází PhDr. Miloslav Kudelásek, příslušník generace, 

která rovnou ze studentských lavic nastupuje 

do té „své“ knihovny a po vyčerpání fyzických i psychických 

sil v její prospěch po 40–50 letech z ní odchází. 

Za toto své celoživotní působení ve prospěch 

34


celé historické obce byl dr. Kudelásek oceněn stříbrnou 

plaketou Františka Palackého. Novým vedoucím 

knihovny se stává dr. Jiří Javorský, působení 

PhDr. Jiřího Javorského bylo plné nepředvídatelných 

událostí – stěhování do nové lokality, sloučení s jinou 

knihovnou, uzavření lístkového katalogu a přechod 

na katalogizaci v počítačové databázi, celkové 

změny ve fungování a organizaci ústavu na počátku 

devadesátých let. Dr. Javorský v roce 1995 odchází, 

s ním opouští knihovnu i dlouholetá pracovnice výpůjčního 

protokolu paní Bohumila Houbová a také 

katalogizátorka časopisů a správkyně studovny paní 

Alena Dvořáčková. Na přelomu let 1995/1996 se 

tedy náhle rozhodne odejít téměř polovina pracovníků 

knihovny, což vyvolává téměř kritickou situaci. 

Nelehký úkol stabilizovat, doplnit a vytyčit nové 

cíle pracovnímu kolektivu připadl Mgr. Antonínu 

Černému. Pan Černý byl dlouholetým vedoucím 

knihovny ÚDSVE, knihovník z generace dr. Kudeláska, 

který v roce 1995 oslavil 65. narozeniny. 

Zde si dovolím osobní vzpomínku, nesmírně laskavý 

a skromný pan Černý, již předem věděl, že jeho 

funkční období je pouze krátkodobá záležitost a vedení 

ústavu hledá pouze rychlé a improvizované 

řešení v situaci, kdy knihovna stála na pokraji kolapsu, 

přesto žádné pracovní úkoly neodkládal na 

dobu pozdější, až přijde ten nový, mladý, perspektivní 

vedoucí, který ho ve funkci nahradí. V roce 

1996 přichází Mgr. Libor Šimek kvalifikaci mladého 

absolventa vysoké školy splňoval, ale to bylo 

asi vše, protože jinak jeho zkušenost s knihovnou 

byla ryze uživatelská. Pouze díky vstřícnosti svého 

staršího kolegy a v té době vedoucího Mgr. Antonína 

Černého vděčí za znalosti v oblasti vedení knihovny. 

Laskavé přijetí ve výpůjčním protokolu ze strany 

paní Lenky Mrňákové a paní Heleny Málkové mu 

umožnilo proniknout do tajů evidence a půjčování 

knih a díky profesionálním znalostem paní Olgy Laniarové 

a pana Martina Pecky se naučil trochu katalogizovat. 

O všem věděl trochu a tak se mohl stát 

slavně v lednu 1998 novým vedoucím knihovny Historického 

ústavu. 

Neutěšené platové poměry již v průběhu roku 

1998 donutí k odchodu pana Martina Pecku, 

v knihovně vydržel pouze dva roky a tento jev se 

stane typickým pro většinu mladých pracovníků, 

kteří v druhé polovině devadesátých let nastoupí 

do knihovny. Mgr. Černý knihovně vypomáhá jako 

pracující důchodce až do roku 2006, kdy ve svých 

pětasedmdesáti letech již rezignuje i na zlomkový 

úvazek a stává se již pouze čestným hostem našich 

knihovnických setkání. Paní Mrňáková odchází na 

zasloužený odpočinek na jaře 2006 a paní Málková 

ji následuje v lednu 2007. Nové kolegyně a kolegové 

ovšem také přicházejí. Pan Tomáš Batěk nejdříve 

bravurně zvládne správu výpůjčního protokolu 

a postupem času na svá bedra přebírá i katalogizaci 

časopisů a časem svými dotazy přivádí do úzkých 

i profesionální školitelky katalogizace z KNAV. 

Pečlivost paní Mrňákové při správě fondu je nahrazena 

pečlivostí pana Lomáka. Laskavý přístup paní 

Málkové k badatelům ve studovně se přenáší i na 

paní Čtvrtlíkovou, stejně jako záliba obou dam 

v umění a pokojových rostlinách. Studovna je tedy 

nejen pečlivě spravována a doplňována novou literaturou, 

ale také přetvářena v příjemný prostor, kde 

se badatelé rádi zdržují. Objednávky nových knih 

a výpůjčky z jiných knihoven se neobejdou bez 

každodenní práce pana Bc. Zvelebila. 

Kolektiv knihovny. 

Tito lidé umožňují knihovně fungovat, ale neobejdou 

se bez spolupráce s pracovníky ekonomického 

oddělení, odborných rad vědeckých pracovníků 

a především bez pomoci skupiny bibliografů 

a nepochybně také bez stovek anonymních návštěvníků, 

kteří svými požadavky a připomínkami formují 

další vývoj knihovny. Všichni tito lidé nějakým 

způsobem umožńují knihovně žít, někdy lépe, 

někdy hůř, ale stále s jistou nadějí v lepší budoucnost. 

Bez tohoto optimistického naladění a vzájemné 

spolupráce by další fungování knihovny nebylo 

možné. Alespoň tedy na tomto místě stručné poděkování 

všem. 

Libor Šimek 

35

36 

ROZHOVOR 

Rozhovor s prof. PhDr. Jaroslavem Pánkem, DrSc., Dr. h. c., 

místopředsedou Akademie věd ČR pro humanitní a společenské vědy 

P 

rof. Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., Dr. h. c., 

současný místopředseda Akademie věd České 

republiky pro třetí vědní oblast a v letech 1998–2005 

ředitel Historického ústavu AV ČR, je vynikajícím 

historikem i vysokoškolským pedagogem s širokými 

mezinárodními kontakty. Kromě své badatelské 

práce, zasvěcené převážně problematice raného novověku, 

se věnuje koncepční činnosti, jejímž smyslem 

je metodologické i organizační začlenění a setrvání 

české historiografie v mezinárodním vědeckém životě. 

Považuje za nezbytné vypořádat se v Česku s obrovskou 

konkurencí zahraniční historiografie – publikovat, 

získávat domácí i zahraniční granty, účastnit 

se významných mezinárodních kongresů a konferencí, 

budovat prestižní vědecké školy, otevírat nová 

témata či uchopit již řešené otázky jinými přístupy. 

Přínos prof. Pánka české historické vědě, jeho 

vědecká erudice a nezměrná píle jsou známy, stejně 

tak jako angažovanost v řešení problémů, spjatých 

s fungováním vědeckých struktur. Obrátili jsme se 

na něj s prosbou o interview pro Bulletin Historického 

ústavu AV ČR. Požádali jsme ho, aby nám 

sdělil své názory na možnosti uplatnění a seberealizace 

jednotlivce i kolektivu v nelehkých podmínkách 

světa vědy, výzkumu a vývoje, a to jak na 

domácí půdě, tak i v zahraničí. Prof. Pánek naší 

prosbě vyhověl a podělil se s námi o mnohé zkušenosti 

ze své dlouholeté vědecké a vědeckoorganizační 

práce. 

Vážený pane profesore, dovolte, abychom Vám 

nejprve pogratulovali ke zvolení do Akademické 

rady AV ČR a ke jmenování místopředsedou pro 

třetí vědní oblast – humanitní a společenské vědy. 

Děkujeme za příležitost zcela neformálně pohovořit 

o tématech, která jsou pro vědce mladší i starší 

generace stále aktuální a přitažlivá. Tato témata se 

dotýkají zejména způsobu organizace a hodnocení 

vědecké práce ve vyspělých evropských zemích 

i v zámoří. V souvislosti s tím také možností uplatnění 

a vědeckého růstu mladé, nastupující vědecké 

generace, pro střední a starší vědecké pracovníky 

pak skloubení vědeckého výzkumu s nezbytnými 

řídícími funkcemi a organizačními povinnostmi. 

Quod assequi studes, id persequi ne desistas 

(Čeho chceš dosáhnout, toho stále dobývej) 

Záměrně ponechme stranou Vaši vědeckou práci, 

o níž jsme velmi dobře informováni a stejně tak 

otázky, vztahující se k prioritám místopředsedy 

AV ČR – s jejich řešením se budeme ve Vašem 

příštím funkčním období seznamovat. 

Jaké jsou perspektivy dalšího rozvoje humanitních 

věd ve srovnání s přírodovědnými a technickými 

obory 

Zkušenost z několikaleté činnosti v Akademické 

radě AV ČR a předtím v kolegiu rektora Univerzity 

Karlovy mě zbavila pozůstatků jednoho rozšířeného 

předsudku, že se totiž přírodovědci staví proti humanitním 

oborům a že se snaží omezit jejich úlohu 

nebo je dokonce vytlačit z předních vědeckých institucí. 

Jistě se tu a tam objeví omezenci tohoto druhu, 

ale skutečně vzdělaní přírodovědci a technicky zaměření 

badatelé mají většinou velice pozitivní vztah 

k historii, archeologii, uměnovědě či literatuře. 

Teprve v bližším vztahu člověk pozná, že mnozí 

z nich chtěli kdysi tyto obory studovat, a třebaže se 

rozhodli pro jinou – „praktičtější“ – dráhu, zachovali 

si o naše obory zájem a mnozí z nich mají pozoruhodné 

znalosti a dokonce i bohaté knihovny 

s historickou či jinou humanitní literaturou. Tyto 

vědce není třeba přesvědčovat o tom, že například

ozhovor 

komplexní charakter Akademie věd je bez našich 

oborů nemyslitelný. Jim je třeba předkládat přesvědčivé 

výsledky, zpravidla syntetického charakteru. 

Z osobního jednání s představiteli našich největších 

vědeckých institucí vím, že takové publikace jako 

Dějiny českého výtvarného umění, Lexikon české 

literatury, Lidová kultura (Národopisná encyklopedie 

Čech, Moravy a Slezska) či z produkce našeho ústavu 

Historický atlas měst České republiky a Dějiny českých 

zemí je dokáží oslovit a že se k takovýmto 

publikacím hlásí jako k důstojným výsledkům celé 

Akademie. 

Jinou otázkou je financování humanitních oborů, 

které je ve všech evropských zemích podstatně nižší 

v porovnání s mimořádně náročnými obory, jakými 

jsou nanotechnologie, molekulární genetika, biomedicína, 

astronomie a další. Na tento problém narážejí 

humanitní obory ve všech zemích Evropské unie. 

Přílišná nerovnováha se projevila i v rámcových 

programech EU, které zpočátku humanitní obory 

téměř ignorovaly. Proto se před pěti lety ustavila 

mezinárodní síť HERA – Humanities in the European 

Research Area, která se snaží jednak zdůraznit 

význam humanitních oborů pro současnou a budoucí 

evropskou společnost, jednak formulovat velká 

témata pro společné výzkumné projekty v řadě evropských 

zemí. Charakteristickým rysem těchto zamýšlených 

projektů je jejich mezioborový přesah, 

a to už nejen v rámci „našich“ oborů (například 

v součinnosti historie, archeologie, geografie, dějin 

umění, práva a teologie), ale také mezi vědami humanitními, 

sociálními a přírodními – například výzkum 

jazyka resp. komunikačních nástrojů na pomezí 

lingvistiky, psychologie, sociologie, lékařských 

věd atd. Lze předpokládat, že takovéto překračování 

oborových hranic bude mít značný význam pro historické 

vědy (nejen pro interdisciplinární metody 

v archeologii) a že kromě důkladného zvládnutí vlastního 

historického „řemesla“ se mezioborový přístup 

stane pro akademický výzkum v příštích generacích 

nezbytností. 

Jaké organizační modely vědeckých pracovišť 

považujete za přiměřeně produktivní a životaschopné 

Ve světě jsou rozvinuty, pomineme-li soukromé 

ústavy, v zásadě dva typy veřejných institucí, které 

se zabývají vědeckým výzkumem v oboru humanitních 

věd – vysokoškolské a mimouniverzitní. 

Jestliže zde abstrahujeme od specifických zařízení 

s vědeckými úkoly, jakými jsou archivy, muzea, galerie 

či památkové ústavy, jde především o různé 

formy neuniverzitních ústavů akademického typu. 

Jenže akademie věd jsou v Evropě trojího druhu. 

Předně je to tradiční akademie jakožto učená společnost, 

dále akademie věd jako soustava badatelských 

institucí a konečně smíšený typ, kde učenou 

společnost doplňují vědecké ústavy. V Evropě probíhají 

diskuse na téma optimálního uspořádání mimouniverzitního 

výzkumu i jeho společenského zvýraznění 

a v několika případech (Německo, Rakousko 

a Nizozemí) už vznikly dokonce výběrové učené 

společnosti (Junge Akademie, Young Academy) pro 

nejúspěšnější mladé vědce. Zároveň se mění povaha 

tradičních akademií (například rakouské) tak, že se 

v nich posiluje důraz na výzkum ve vědeckých ústavech. 

Něco podobného, byť mimo akademie věd, 

existuje v Německu, Francii a dalších státech. Z této 

pestrosti vyplývá, že na jedné straně jsou v jednotlivých 

zemích respektovány místní tradice a podmínky, 

ale že tu na druhé straně probíhá dynamický 

vývoj. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem nepředpokládám, 

že by v dohledné době došlo k nějaké unifikaci 

„optimálního modelu“ pro EU, spíše půjde 

o nalezení modelu vyhovujícího dané zemi. Celkově 

je však patrné, že váha mimouniverzitního výzkumu 

roste, což je to přirozený důsledek proměn vysokého 

školství, které se dostává pod tlak masové výuky 

a na mnoha univerzitách se ocitá v rozporu s humboldtovským 

ideálem propojení výuky s badatelstvím. 

K hodnocení výsledků vědecké práce – mohl 

byste uvést příklady různých způsobů evaluace, 

s nimiž jste se seznámil na svých pracovních 

cestách do zahraničí Považujete některý ze 

způsobů za relativně optimální 

Žijeme v době evaluační horečky. Hodnotí se 

články, knihy, časopisy, nakladatelství … – vše se 

záměrem „spravedlivě“ rozdělovat peníze na vědu. 

Z byrokratického hlediska se jeví jako nejvýhodnější 

zjištěné výsledky jednoduše sečíst, vynásobit 

nějakým koeficientem, seřadit a podle toho určit, 

kolik si kdo údajně zaslouží. Obávám se, že v tomto 

ohledu se přičiněním zdejších byrokratů dostáváme 

na světovou špici. Základní potíž je v tom, že jednoduché 

sečítání a násobení podněcuje výrobu bodů, 

ale vůbec nepřispívá ke zlepšení vědeckého výkonu. 

Naštěstí existují i jiné metody evaluace. Jsem přesvědčen, 

že přes všechny dílčí nedostatky je stále 

nejlepším nástrojem k hodnocení vědy „peerreview“, 

hodnocení kvality prostřednictvím nezávislých 

odborníků. Záleží na poskytovateli peněz, 

zda chce hodnotit jednotlivce, týmy či celé ústavy. 

Podstatné je, že dochází ke zvážení hodnoty a významu 

vědeckých výsledků, ne jen k počtu toho, 

čemu se dnes tak nepěkně říká „výstupy“. 

37

ozhovor 

Když jsem se například opakovaně účastnil evaluace 

výsledků partnerské německé instituce v Lipsku 

(Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und 

Kultur Ostmitteleuropas), seděl jsem v komisi jako 

jediný cizinec asi s pěti německými profesory a vždy 

během dvou dnů uprostřed prázdnin jsme posoudili 

několik projektů; zvažovali jsme, zda vůbec má začít 

jejich financování, zda jsou úkoly a cíle přiměřené 

požadovanému finančnímu zajištění, v dalších fázích 

pak zda projekt přináší očekávané výsledky a na 

jaké úrovni. Posuzovatelé, kteří se v komisi scházeli, 

se většinou navzájem znali (ani Německo či střední 

Evropa nejsou tak veliké, aby se vybíralo z tisíců od 

sebe vzdálených odborníků), ale nikdo je – na rozdíl 

od našich poměrů – nepodezíral, že přicházejí 

s postranními záměry jedny nezaslouženě prosazovat 

a druhým uškodit. Prostě byla brána v úvahu vědecká 

autorita každého z pozvaných posuzovatelů 

a celý systém byl postaven na předpokladu elementární 

lidské slušnosti. Znalecké hodnocení kvality 

výzkumného záměru a dosažených vědeckých výsledků 

není – jako nic lidského – dokonalé, ale rozhodně 

nevede k orwellovské deformaci vědy. 

Domníváte se, že nastupující vědecká generace 

v Česku je ve srovnání s mladými badateli z Rakouska, 

Německa, Anglie, Francie, USA, Polska, 

Slovenska, Slovinska, Maďarska či jiných zemí 

konkurenceschopná 

Státy, které jsou v otázce uvedeny jako srovnávací 

základna, jsou tak rozdílné svým lidským i finančním 

potenciálem, že nemohu odpovědět souhrnně. 

Navíc na základě návštěv na předních vědeckých 

institucích mimo Evropu vím, že špičková věda 

(i humanitní) se dnes dělá také na Dálném východě, 

v Austrálii a jinde. Celkovým vědeckým potenciálem 

se Česko může měřit s malými a středními zeměmi, 

pokud bude mít přibližně stejné ekonomické 

a organizační předpoklady pro vědecký výzkum. 

Určitou nevýhodou zůstane „malý jazyk“ a nutnost 

sekundárně se začlenit do většího intelektuálního 

prostoru. Přesto jsem přesvědčen, že nejlepší vědci 

nastupující generace budou a už dnes jsou schopni 

důstojně se prosadit mezi vědeckou elitou euroamerického 

prostoru. Nechci jmenovat, ale uvedu alespoň 

jeden příklad relativně mladého pracovníka Akademie 

věd ČR, znalce starších dějin myšlení, který jako 

student a badatel prošel univerzitami v německém, 

francouzském, anglickém a italském jazykovém 

prostředí, byl přijat do mezinárodní vědecké komunity, 

získal několik prestižních ocenění a už dnes 

se prosadil tak, že je schopen publikovat monografie 

v nejlepších západoevropských nakladatelstvích. 

V obrovské světové konkurenci, do níž v poslední 

době vstoupili skvěle jazykově a odborně vybavení 

Asiaté a Jihoameričané, není snadné se takto úspěšně 

prosadit. Jsou však i měřítka evropská či středoevropská 

a koneckonců východiskem každého vzestupu 

jsou solidní výsledky na národní úrovni. Domnívám 

se, že od nich je třeba vyjít, zvolit si mezinárodně 

zajímavá témata a potom postupovat výš. 

Ovšem bez dobré jazykové výbavy a bez zahraničních 

studií to nepůjde. 

Co byste doporučil absolventům historických 

oborů, kteří nemohou najít uplatnění, jaké by si 

přáli nebo představovali 

V době, kdy jsem byl ředitelem Historického 

ústavu, jsem měl někdy pocit, že je situace opačná, 

že totiž není možné najít dostatek plně kvalifikovaných 

mladých historiků, kteří by se hluboce zajímali 

o vědeckou práci a byli ochotni se jí naplno 

věnovat. To znamená obětovat jí volný čas a v zájmu 

historického poznání potlačit mnohé jiné osobní 

zájmy. Zahraniční zkušenosti mi ukázaly, že konkurenční 

tlak u nás není tak silný jako řekněme 

v sousedním Německu, že mnoho našich studentů 

historie si vybralo tento obor proto, že se jim jevil 

jako „lehký“ v porovnání s technikou či medicínou 

a že nejeden uchazeč o místo ve vědeckém ústavu 

si nepřipouští, že možnost bádat ve zvoleném oboru 

je dar i řehole. 

Jsem přesvědčen, že ti absolventi historie, kteří 

se opravdu chtějí věnovat vědě a splňují základní 

předpoklady, se k ní dostanou, ať již v akademických 

ústavech, na vysokých školách či v archivech a muzeích. 

Znamená to ovšem po večerech a nedělích 

studovat, sledovat literaturu, bádat a usilovat o publikační 

prosazení. Jinak řečeno dřít, i když je to 

v prvních letech hodně těžké. Ti, pro něž byla historie 

víceméně náhodnou volbou studijního oboru 

a kteří nepropadli vědě, mohou tohoto oboru využít 

v nejrůznějších praktických směrech. Vždyť tento 

obor jim nabídl orientaci ve veřejném životě, ve vývoji 

ekonomických a společenských vztahů, dal jim 

určité předpoklady pro uplatnění v samosprávě atd. 

Absolvent historie, který se naučil přemýšlet o vztazích 

mezi minulostí, současností a budoucností, by 

se v otevřeném světě neměl ztratit. 

Současnou vědu charakterizuje kromě řešení 

problémů základního a aplikovaného výzkumu 

také značná míra organizační a administrativní 

práce. Lze ji, podle Vašeho názoru, alespoň zčásti 

odstranit nebo minimalizovat 

Proces byrokratizace sice probíhá už několik staletí, 

ale před našima očima se výrazně zrychlil. Vše 

38

ozhovor 

ještě umocňuje multiplikace plevelných informací, 

které se na nás valí ze všech stran. Obecný recept na 

nápravu neznám, kdo by ho měl, mohl by s úspěchem 

kandidovat na Nobelovu cenu za ekonomii. 

Na různých pracovištích jsem však získal zkušenost, 

že pokud má člověk vtažený do organizace vědy 

svou práci zastat a přitom se nezhroutit, musí si najít 

vlastní selektivní přístup k informacím a k byrokratickým 

nárokům. To znamená neustále oddělovat 

podstatné věci od marginálií a věnovat se těm podstatným. 

Připouštím ovšem, že i samotná selekce je 

někdy namáhavá a nevyhne se subjektivně podmíněným 

omylům. 

Ovlivňuje pozitivní stres, případně jiné zátěžové 

situace výkonnost vědeckého pracovníka a kvalitu 

jeho výsledků 

Za mlada byl mým ideálem dostatek času na studium, 

na archivní bádání a psaní. Jenže tohoto ideálu 

jsem nikdy nedosáhl, protože jsem chtěl přečíst 

něco navíc, v archivu mě zajímaly další a další prameny, 

s nimiž jsem nikdy nemohl být hotov, a při 

psaní se vynořovala nová témata, která bych byl rád 

zpracoval dřív než to, jemuž jsem se právě měl věnovat. 

Lidé od přírody ukázněnější to možná nepotřebují, 

ale já jsem vlastně musel být okolnostmi 

vždycky postaven pod časový pres neboli stres, 

abych vůbec něco dokončil. Kdybych měl víc času, 

asi by to, co píšu, bylo lepší, ale na druhé straně bych 

to možná nikdy nenapsal. Takže u lidí s rozmanitými 

zájmy je asi trocha stresu zapotřebí, aby se 

přinutili publikace dokončovat. 

Lze se bránit možné stagnaci a syndromu vyhoření 

(pokud nastanou) v badatelské a tvůrčí činnosti 

Stagnaci každého z nás lépe rozpoznají vnější pozorovatelé 

než my sami. Pokud však chápu syndrom 

vyhoření jako uvědomělou ztrátu zájmu o vědu či 

v širším smyslu o poznávání, pak upřímně vyznávám, 

že jsem ho nikdy nepoznal. Spíš je to trvalý nedostatek 

času, který by člověk rád měl na vlastní vědeckou 

práci a na psaní, ale kterého se mu stále nedostává. 

Na závěr osobnější dotaz, který vyplývá ze zaměření 

výzkumu tazatelky – jsou místa – krajiny 

– kam se byť jen v myšlenkách dokážete 

vracet 

Myslím, že každý historik, nejen specialista v oboru 

historické geografie a kartografie, by měl mít prostorovou 

představivost a že by si měl tuto schopnost 

pěstovat. Když jsem roku 1969 připravoval svou 

diplomovou práci z dějin česko-polských vztahů ve 

středověku, vydal jsem se do Polska a tři týdny jsem 

se tam potuloval od Krakova po Gdaňsk a od Poznaně 

po Białystok. Vzápětí jsem se jako archivář začal 

věnovat regionálním dějinám Benešovska a prochodil 

jsem kdejakou vísku v kraji pod Blaníkem. 

V sedmdesátých a osmdesátých letech mnoho příležitostí 

k cestování nebylo, zato v posledním dvacetiletí 

se mi svět otevřel dokořán. Mohl jsem projezdit 

desítky zemí na pěti kontinentech a prolézt 

jejich historická místa, ale také aspoň trochu se seznámit 

se současným životem tamních lidí. Už v dětství 

moji rodiče říkali, že mám „boty z toulavého 

telete“. V pátém a šestém desetiletí života jsem si 

je obul doopravdy. Mohl jsem uspokojit svou cestovatelskou 

vášeň a promítnout ji i do svého výzkumu, 

do zájmu o to, jak se v raně novověkých kosmografiích 

konstruoval moderní obraz světa. Spojil se mi 

prožitek cestování s racionálním poznáním, což mě 

velmi uspokojuje. Takže do nejrůznějších krajin světa 

se v myšlenkách vracím každodenně, obvykle před 

spaním. Nejčastěji však bezděky zabloudím do těch 

míst, která jsem důvěrně poznal v dětství a v mládí. 

Dvě z těchto krajin jsou mi nejbližší – prostorově 

i emocionálně: kousek Prahy mezi Břevnovským 

klášterem a Hradem, kde jsem pobíhal jako kluk, 

a potom Podblanicko, kde jsem strávil pět archivářských 

let a které jsem si zamiloval. 

Vážený pane místopředsedo, děkujeme Vám za 

rozhovor. 

Eva Semotanová 

39

NOVÉ KNIHY 

Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv: Dějiny českých zemí. Praha, Karolinum 

2008. 487. s. 

Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma et alii: A History of the Czech Lands. Charles University 

in Prague: Karolinum Press 2009, 639 p. 

N 

a počátku velkoformátové reprezentativní publikace, 

která má představit současné výsledky 

české historické vědy v disciplíně národních dějin, 

stála myšlenka přispět k lepšímu pochopení kulturněcivilizačního 

přínosu tzv. nových zemí sjednocující 

se Evropy právě prizmatem dějinných specifik a přispět 

k integračnímu diskursu zejména po vstupu 

České republiky do EU. Zároveň oba iniciátoři – ředitelé 

historických ústavů Akademie věd Jaroslav 

Pánek a Oldřich Tůma – měli na zřeteli i domácí 

obec odborníků a laických zájemců o národní minulost 

a přístupnou formou představit výsledky, k nimž 

na tomto poli dospělo bádání za dvacet let svobodného 

vývoje. 

Zpracování se ujala celá řada specialistů z Historického 

ústavu a Ústavu pro soudobé dějiny (oba 

AV ČR). Po mnoha metodických diskusích a autorských 

i redakčních revizích byl výsledný text předložen 

k oponentuře předním vědeckým osobnostem 

(prof. Josef Petráň, prof. Josef Válka a prof. Zdeněk 

Jirásek). V této době již bylo rozhodnuto, že vydání 

profilového svazku se ujme Univerzita Karlova 

prostřednictvím svého nakladatelství Karolinum, nejprve 

v české jazykové verzi, poté v překladech do 

dalších jazyků užívaných v mezinárodní komunikaci. 

Jako první zvolilo nakladatelství Karolinum anglickou 

jazykovou verzi; záměr zjevně náležel mezi nakladatelské 

priority, neboť vynikající překlad se po 

odborných korekturách objevil na pultech za necelý 

rok po českém originálu. 

O nyní již obecně oceňovaný výsledek kolektivního 

úsilí akademických historiků se zasloužilo především 

několik charakteristik. Především jsou zde 

české dějiny vyloženy v chronologické i teritoriální 

komplexnosti: zahrnují období od příchodu Slovanů 

(s krátkým úvodem keltsko-germánským) po rozpad 

Československa 1992 a území v dobově aktuálním 

rozsahu českého/československého státu; vedle 

korunních zemí jsou v příslušných epochách rovnocenně 

zastoupeny obě Lužice, Slezsko a Slovensko. 

Jednotlivé kapitoly provází bibliografie domácích 

i zahraničních prací, která odkazuje zájemce k dalším, 

občas i výkladově kontroverzím zdrojům. 

Z hlediska koncepčního publikace sleduje dvě 

linie: jednak důsledně respektuje charakter českého/ 

československého státního útvaru jako multinacionálního 

dějinného prostoru, na jehož civilizační 

charakteristice se podílela všechna jeho etnika a národnostní 

komponenty, jednak klade důraz na vývoj 

společnosti jako strukturovaného celku v mnoha 

jeho aspektech, nikoli pouze na působení politických 

či kulturních elit. Domácí situace je přitom vždy 

nasvícena z hlediska evropského kontextu, autoři měli 

40

nové knihy 

především na mysli vzájemné propojení, těsnou 

závislost Čech na obecných mocenských, náboženských, 

sociálních, myšlenkových a kulturních proudech 

a konstelacích a zároveň vyzařování „českých“ 

impulsů do okolního prostoru. Český (ve smyslu teritoriálním) 

vklad do společného dědictví je vážen ze 

zorného úhlu hodnot, kořenů a směřování evropské/ 

euroatlantické civilizace s důrazem na dlouhodobé 

myšlenkové, kulturní a mravní nosníky. Tento koncepční 

záměr přirozeně vedl k přednostnímu zájmu 

o náboženské, ideové, národnostní a sociální aspekty, 

které se v pojetí většiny autorů přinejmenším vyrovnaly 

obecně známějším politickým obrysům 

a v mnoha tematických celcích je převážily. Události, 

pojímané konvenční historiografií i většinou 

i národní pamětí jako dějinné výhry a porážky, tak 

kniha nahlíží nejen prizmatem okamžité dobové situace 

českého státu, nýbrž uvádí je do kontextu 

evropských vývojových trendů. Není divu, že tento 

pohled se vždy nekryje s hodnocením tradičně vštípeným 

českému čtenáři dějepisnými a politickými 

autoritami národního obrození, jejichž nosné interpretace 

a hierarchie si přizpůsobila k svému obrazu 

(a tím do jisté míry perpetualizovala) dlouho dominantní 

marxistická historiografie. Autoři v žádném 

případě neměli na mysli sepsání oslavného pajánu 

na českou národní existenci – na druhé straně ovšem 

ani litanii sebemrskačského obviňování z české provinciálnosti, 

malosti a mnichovanství. V prvé řadě 

šlo o poskytnutí kritické a zároveň odborně fundované 

výpovědi o osobité, leckdy dramatické historické 

zkušenosti obyvatel jednoho středoevropského 

státního útvaru, neodvratně zaklíněného v pozitivním 

i riskantním sevření evropského mocensko-civilizačního 

silového pole. 

Navzdory prvotnímu zklamání tvůrců z podstatné 

redukce obrazového vybavení se ukázalo, že nakladatelství 

i grafik odvedli vynikající práci; v textu 

převažují odborné informace nad popularizačními 

svody a tomuto záměru by přílišné uplatnění známých 

reprodukcí (které byly plánovány opět s ohledem 

na zahraničí) mohlo spíše uškodit. Vznikl tak 

důstojný, užitečný, kompetentní a dokonce sličný 

svazek, jejž předseda Akademie věd prof. Václav 

Pačes poctil svým hlasem v anketě Lidových novin 

o nejlepší knihu roku 2008. 


Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu za rok 2008 

Monografie, edice, slovníky, atlasy 

BOUBÍN, Jaroslav 

• (ed.), Chelčický Petr, Spisy z Pařížského sborníku. 

Praha, Historický ústav AV ČR 2008. 272 s. 

(Sbírka pramenů k náboženským dějinám. 1). 

IRMANOVÁ, Eva 

• Maďarsko v éře sovětizace. Mezinárodní a politické 

aspekty. Ústí nad Labem, Albis International 

2008. 375 s. 

DEJMEK, Jindřich 

• Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata. 

Praha, Karolinum 2008. 794 s. 

FRIEDL, Jiří 

• (se Z. Jiráskem), Rozpačité spojenectví. Československo-polské 

vztahy v letech 1945–1949. Praha, 

Aleš Skřivan ml. 2008. 399 s. 

HRADEČNÝ, Pavel – HLADKÝ, Ladislav 

• Dějiny Albánie. Praha, Nakladatelství Lidové 

noviny, 2008. 716 s. (Dějiny států). 

CHODĚJOVSKÁ, Eva – SEMOTANOVÁ, Eva 

• (red.), Historický atlas měst české republiky. Svazek 

č. 18. Jičín. Praha, Nakladatelství Historický 

ústav Praha 2008. 14, XXIV s., 45 mapových listů. 

KRAFL, Pavel 

• (ed.), Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum 

et status ecclesiae saeculis XIII–XV. Praha, Historický 

ústav AV ČR, v. v. i 2008. 686 s. (Práce 

Historického ústavu AV ČR, v. v. i, Řada C – 

Miscellanea. 19). 

KUČERA, Martin 

• (ed.), Tobolka Zdeněk Václav, Můj deník z první 

světové války. Praha, Karolinum 2008. 557 s. (Prameny 

k dějinám českého myšlení). 

KŮRKA, Pavel – PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, 

Miloslav 

• (edd.), Angelus Pacis. Sborník k poctě Noemi Rejchrtové. 

Praha, Historický ústav AV ČR 2008. 459 s. 

41

nové knihy 

MARTÍNEK, Jiří 

• Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický 

slovník). Praha, Historický ústav AV ČR 

2008. 245 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, 

Řada A – Monographia.22). 

NĚMEČEK, Jan 

• (ed.), Reflexe dějin Československa 1918–1948 

v historiografii na počátku 3. tisíciletí. Praha, 

Historický ústav 2008. 258 s. 

• Soumrak a úsvit československé diplomacie. 15. 

březen 1939 a československé zastupitelské 

úřady. Praha, Academia 2008. 640 s. 

PÁNEK, Jaroslav 

• (s. O. Tůmou a kol.), Dějiny českých zemí. 

Praha, Karolinum 2008. 487 s. 

• Idea českého státu v proměnách staletí. Praha, 

Nakladatelství Lidové noviny 2008. 278 s. (Fakta, 

úvahy, souvislosti). 

ŘEPA, Milan 

• (ed.). 19. století v nás. Modely, instituce a reprezentace, 

které přetrvaly. Praha, Historický ústav 

AV ČR 2008. 590 s. (Moderní dějiny – Suplementum. 

1). 

• (s M. Sendlerovou, edd.). Jan Zahradníček: 

Mezi nás prostřena noc... Dopisy z vězení ženě 

Marii. Brno, Centrum pro studium demokracie 

a kultury 2008. 335 s. 

SEMOTANOVÁ, Eva 

• (s T. Kykalem, Z. Munzarem, Z. Fialou, Z. Karasem), 

České země na starých mapách. Praha, 

Ministerstvo obrany České republiky 2008. 133 s. 

ŠIMŮNEK, Robert 

• (ed.), Regiony – časoprostorové průsečíky Praha, 

Historický ústav AV ČR 2008. 289 s. 

TEJCHMAN, Miroslav 

• Balkán ve válce a v revoluci. 1939–1945. Praha, 

Karolinum, 2008. 768 s. 

VLČEK, Radomír 

• (s J. Hanušem, edd.), Interpretace ruské revoluce 

1917. Brno, CDK 2008. 182 s. (Dějiny a kultura. 16). 

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla – BRABENCOVÁ, Jana 

– MAKARIUSOVÁ, Marie – MARTÍNEK, Jiří 

– NOVOTNÝ, Gustav – HUSOVÁ, Marcella – 

VONDRA, Roman 

• (red.), Biografický slovník českých zemí. Sešit 9. 

C. Praha, Libri 2008. 134 s. 

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla – BRABENCOVÁ, Jana 

– MAKARIUSOVÁ, Marie – MARTÍNEK, Jiří 

– NOVOTNÝ, Gustav – HUSOVÁ, Marcella 

• (red.). Biografický slovník českých zemí. Sešit 

10. Č – Čerma. Praha, Libri 2008. 104 s. 

ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica 

• (s. J. Milotovou a J. Kostou, edd.), Tschechische 

und slowakische Juden im Widerstand 1938– 

1945. Berlin, Metropol Verlag 2008. 272 s. 

Studie a články publikované v zahraničí 

BARON, Roman 

• Wokół stereotypów Czechów i Polaków. In: Badania 

wschodnie. Polityka wewnętrzna i międzynarodowa. 

Wrocław, Wydział Nauk Społecznych 

Uniwersytet Wrocławski, Oficyna Wydawnicza 

Arboretum 2008. s. 135–152. 

DOLEŽALOVÁ, Eva 

• (se Z. Hledíkovou), Die Erforschung der Entstehung 

und Ausprägung des Pfarreinetzes bis zum 

Beginn der hussitischen Revolution in der tschechischen 

Geschichtswissenschaft. In: Pfarreien 

im Mittelalter. Deutschland, Polen, Tschechien 

und Ungarn im Vergleich. Göttingen, Vandenhoeck 

& Ruprecht 2008, s. 83–98. 

FRIEDL, Jiří 

• Zemský národní výbor pro Slezsko, In: Pierwsza 

Niepodległość. Polacy na Śląsku Cieszyńskim 

w 1918 roku. Cieszyn, Biuro Pomocji i Informacji 

2008, s. 69–74. 

• (s J. Szymeczkem), Polskie majątki w Czechosłowacji 

i problemy z ich rewindykacją po II wojnie 

światowej. Polski Przegląd Dyplomatyczny 8, 

2008, č. 4, s. 91–106. 

GEBHART, Jan 

• Miloš O. Bondy und die Nachrichtenűbermittlung 

aus dem Protektorat Böhmen und Mähren. In: 

Tschechische und slowakische Juden im Widerstand 

1938–1945. Berlin, Metropol Verlag 2008, 

s. 75–80. 

HÁJEK, Jan – LACINA, Vlastislav 

• The Economic Disintegration in the Central 

Europe and the New Czechoslovakia 1918–1923. 

In: „Discourses – Diskurse“. Essays for – Beiträge 

zu Mikuláš Teich & Alice Teichova. Prague – 

Vienna, Charles University in Prague & New 

Printing Works Pelhřimov 2008, s. 173–186. 

42

nové knihy 

HARNA, Josef 

• Vládní prohlášení Milana Hodži z prosince 1935. 

In: Milan Hodža a agrárne hnutie. Bratislava, 

Ústav politických vied SAV 2008, s. 142–157. 

HLADKÝ, Ladislav 

• Dwanaście lat po Dayton – rzeczywistość i iluzije. 

In: Europejski protektorat Bośnia i Hercegovina 

w perspektywie środkowoeuropejskiej. Warszawa, 

Polski institut spraw międzynarodowych 2008, 

s. 17–32. 

HLAVAČKA, Milan 

• Der Sprachengebrauch in einer bürokratisierten 

Kommunikation und die Selbstverwaltung im 

Königreich Böhmen 1848 – 1914. In: Festschrift 

für Wilhelm Brauneder zum 65. Geburtstag. 

Wien, MANZ'sche Wien 2008, s. 157–167. 

• Die Modernisierung des Grossgrundbesitzes von 

Georg Kristian Lobkowicz in den 1860er und 

1870er Jahren. In: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt 

der Adeligen in der Moderne. München, 

Meidenbauer 2008, s. 185–200. 

• K koncepcii liberalnogo graždanskogo obščestva 

v Češskich zemljach: popytka opredelenija. In: 

Vlasť i obščestvo: neprostyje vzaimootnošenija 

(Strany centraľnoj i Jugo Vostočnoj Jevropy v XX 

veke). Moskva, Institut Slavjanovedenija RAN 

2008, s. 45–60. 

MIKULEC, Jiří 

• Die religiösen Bruderschaften der Barockzeit und 

die Rekatholisierung Böhmens. Bohemia-Zeitschrift 

für Geschichte und Kultur der böhmischen 

Länder 48, 2008, č. 1, s. 93–115. 

• Die staatlichen Behörden und das Problem der 

konfessionellen Emigration aus Böhmen nach 

dem Jahr 1620. In: Glaubensflüchtlinge. Ursachen, 

Formen und Auswirkungen frühneuzeitlicher 

Konfessionsmigration in Europa. Berlin, Lit Verlag 

2008, s. 165–186. 

NĚMEČEK, Jan 

• Československý zahraniční odboj a problém federace 

střední Evropy. In: Integračné a dezintegračné 

procesy v strednej Európe v 20. storočí. 

Bratislava, Ústav politických vied SAV 2008, 

s. 181–202. 

• Rządy Polski i Czechosłowacji na emigracji – 

wrogowie czy sojusznicy In: Między przymusową 

przyjaźnią a prawdziwą solidarnością. Czesi – 

Polacy – Słowacy 1938/39 – 1945 – 1989 1. 

Warszawa, Instytut Pamięci Narodowej 2008, 

s. 64–68. 

• Polska a rozbicie Czecho-Słowacji w marcu 

1939 r. Prace Komisji srodkowoeuropejskiej 16, 

2008, s. 67–86. 

PÁNEK, Jaroslav 

• Gazety tygodniowe i korespondencja jako instrumenty 

komunikacji między Polską a Czechami 

w drugiej połowie XVI wieku. In: Rola komunikacji 

i przestrzeni w średniowiecznych i wczesnonowożytnych 

dziejach Czech i Polski. Gdańsk, 

Wydawnictwo Uniwersytetu Gdańskiego 2008, 

s. 271–291. 

• Historiography of the Bohemian/Czech Lands 

Abroad. In: Contributions of the Moravian Brethren 

to America. New York, Publishing House of the 

Czechoslovak Society of Arts and Sciences 2008, 

s. 71–78. 

• Rudolf II. – ein Kaiser zwischen Wien und Prag 

– im Werk Karl Vocelkas und in der tschechischen 

Historiographie. In: Wien und seine Wiener- 

Innen. Wien, Böhlau Verlag 2008, s. 17–27. 

• Włochy, Czechy a Polska w czeskiej perspektywie 

kosmograficznej XVI wieku. In: Historia vero testis 

temporum. Kraków, Towarzystwo Naukowe 

„Societas Vistulana“ 2008, s. 65–84. 

RAKOVÁ, Svatava 

• Czech/Czechoslovak History Through American 

Eyes: The Present State of Research. In: Contributions 

of the Moravian Brethren to America. 

New York, Publishing House of the Czechoslovak 

Society of Arts and Sciences 2008, s. 79–92. 

ŠEBEK, Jaroslav 

• Im Dienst für Gott und die Nation. Katholische 

Kirche und Klerus in den böhmischen Ländern 

im 19. und frühen 20. Jahrhundert. In: Das Priesterkolleg 

St. Augustin „Frintaneum“ in Wien 1816 

bis 1918. Kirchliche Elite-Bildung für den Donau- 

Alpen-Adria-Raum. Wien, Böhlau Verlag 2008, 

s. 181–194. 

ŠÍSTEK, František 

• Prekrasni mladići. Počeci češkog interesovanja 

za Crnogorce 1830–1850. Matica 9, 2008, č. 34– 

35, s. 61–90. 

VORÁČEK, Emil 

• K voprosu o sravnenii nacional-socializma i stalinizma 

i razvitije interpretacionnych modelej 

diktatur XX veka. In: Vlasť i obščestvo: neprostyje 

43

nové knihy 

vzaimootnošenija (Strany centraľnoj i Jugo Vostočnoj 

Jevropy v XX veke). Moskva, Institut Slavjanovedenija 

RAN 2008, s. 198–218. 

ŽEMLIČKA, Josef 

• Österreich und Böhmen 1156–1212: Versuch 

eines historischen Vergleichs des Privilegium 

minus und der Goldenen Bulle von Sizilien. 

Historica. Historical Sciences in the Czech Republic 

13, 2008, s. 47–74. 

Bibliografii připravily: 


Produkce nakladatelství Historický ústav od roku 2005 do dubna 2009 

N 

akladatelství Historický ústav od roku 2005 

publikuje kromě pravidelných řad periodik 

zejména výstupy z výzkumného záměru AV0 

Z80150510 Český dějinný prostor v evropském kontextu: 

diverzita, kontinuita, integrace (2005–2011). 

Produkci doplňují příležitostné tisky k českým, československým 

a středoevropským dějinám a ke koncepčním 

i organizačním otázkám historické vědy. 

2005 

• Bollettino dell’Istituto storico Ceco di Roma, 

fascicolo V. Praha : Commissione dell’Istituto 

storico Ceco di Roma. Hledíková, Z. Praha, Historický 

ústav 2006, 120 s. ISBN 80-86675-09-2 

• Folia Historica Bohemica. Sv. 21. Mikulec, J. 

Praha, Historický ústav 2005, 355 s. ISSN 0231- 

7494, ISBN 80-7286-076-3 

• Historica. Historical Sciences in the Czech 

Republic. Series Nova. Sv. 12. Pánek, J. – 

Malíř, J. Praha, Historický ústav 2005, 215 s. 

ISBN 80-7286-088-7. ISSN 1210-8499 

• Historická geografie. Sv. 33. Šimůnek, R. Praha, 

Historický ústav 2005, 581 s. ISSN 0323 0988, 

ISBN 80-7286-080-1 

• Pánek, J.: Historical encyclopedias. (Current 

research results – an outline of typology – 

perspectives). Prague, Instiute of History 2005. 

125 s. ISBN 80-7286-072-0 

• Pánek, J. – Holý, M. – Horčáková, V. – Polívka, 

M. – Raková, S. – Semotanová, E. – 

Vlček, R. a kol.: Historický ústav Akademie 

věd České republiky. Retrospektivy a perspektivy 

2000-2004, 2005–2010. Všeobecná a biobibliografická 

příručka. Praha, Historický ústav 

2005, 139 s. ISBN 80-7286-068-2 

• Pánek, J. – Horčáková, V. – Rexová, K.: 

Select Bibliography on Czech History. Books 

and Articles 2000–2004. Prague, Institute of 

History 2005. 373 s. + CD-ROM Czech historical 

science databases 1990–2005. ISBN 80-7286- 

078-X 

• Pánek, J – Raková, S. – Horčáková, V.: Scholars 

of Bohemian, Czech and Czechoslovak History 

Studies. I–III. Prague, Institute of History 2005. 

445 + 468 + 390 s. ISBN 80-7286-082-8 

• Political Culture in Central Europe. (10th – 

20th Century). Part 1. Middle Ages and Early 

Modern Era. Manikowska, H. – Pánek, J. (in 

cooperation with): Holý, M. Prague, Institute of 

History, Academy of Sciences of the Czech 

Republic, Prague – Institute of History, Polish 

Academy of Sciences, Warszaw 2005, 385 s. 

ISBN 80-7286-073-9 

• Political Culture in Central Europe. (10th – 

20th Century). Part 2. 19th and 20th Centuries. 

(Ed.): Manikowska, H. – Pánek, J. (in cooperation 

with): Baron, R. Prague, Institute of History, Polish 

Academy of Sciences, Warszaw – Institute of 

History, Academy of Sciences of the Czech Republic, 

Prague 2005, 363 s. ISBN 83-88909-25-8 

• Semotanová, E. – Felcman, O.: Kladsko. Proměny 

středoevropského regionu. Historický 

atlas. Praha, Historický ústav – Hradec Králové, 

Univerzita Hradec Králové 2005. 193 s. + 51 

mapových listů + CD ROM. ISBN 80-7286- 

066-6 

• Slovanské historické studie. Sv. 30. Vlček, R. 

Praha – Brno, Historický ústav 2005, 226 s. 

ISSN 081-007X 

• Šimůnek, R.: Správní systém šlechtického dominia 

v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská 

doména 1418–1472. Praha, Historický 

ústav 2005, 737 s. ISBN 80-7286-067-4 

• Šimůnek, R. – Semotanová, E. – Žemlička, J. 

– Doležal, J. a kol.: Historický atlas měst ČR, 

sv. č. 15, Tišnov. Praha, Historický ústav 2005, 

44

nové knihy 

27 s. A3, 35 mapových listů. ISBN 80-7286- 

081-X 

• Zpravodaj Historického klubu. Sv. 16/1, 2. 

Praha, Sdružení historiků České republiky Historický 

ústav, 2005, 112, 92 s. ISSN 0862-8513 

2006 


– Holý, M. Praha, Historický ústav 2006. ISBN 

80-7286-092-5. ISSN 0231-7494 

• Historická krajina a mapové bohatství Česka. 

Prameny, evidence, zpřístupňování, využívání. 

(Historická geografie Supplementum I.). Šimůnek, 

R. Praha, Historický ústav 2006. 267 s. 

ISBN 80-7286-093-3. ISSN 0323-0988 

• Horčáková, V. – Marková, M. – Rexová, K.: 

Bibliografie dějin českých zemí za rok 1999. 

Praha, Historický ústav 2006, 610 s. + příloha 

databáze Bibliografie dějin českých zemí od roku 

1990 na CD-ROM. ISBN 80-7286-099-2. ISSN 

1212-5555 

• Jakou Evropu ohlašovala bitva u Slavkova 

Raková, S. – Lequesne, Ch. Praha, Historický 

ústav 2006. 234 s. ISBN0-7286-097-6 

• Kultura jako téma a problém dějepisectví. 

Řepa, M – Borovský, T. – Hanuš, J. Brno, Matice 

moravská, Historický ústav 2006. 217 s. 

ISBN 80-7286-098-4 

• Mediaevalia Historica Bohemica. Sv. 10. Boubín, 

J. Praha, Historický ústav 2005 (vyšlo 2006), 

430 s. ISBN 80-7286-091-7. ISSN 0862-979X 

• Moderní dějiny. Sv. 14. Harna, J. Praha. Historický 

ústav AV ČR, 2006, 366 s. ISSN 1210- 

6860. ISBN 80-7286-087-9 

• Němeček, J. – Kuklík, J. – Nováčková, H. – 

Šťovíček, I.: Od uznání československé prozatímní 

vlády do vyhlášení válečného stavu Německu 

1940–1941. (Dokumenty československé 

zahraniční politiky, B/21). Praha, Ústav mezinárodních 

vztahů, Historický ústav 2006. 422 s. 

ISBN 80-86506-55-X 

• Pánek, J – Raková, S. – Horčáková, V.: : 

Scholars of Bohemian, Czech and Czechoslovak 

History Studies. [hypertextový soubor]. 

– Praha, Historický ústav 2006. CD ROM 

• Pozdně středověké testamenty v českých městech. 

Prameny, metodologie a formy využití. 

Jíšová, K. – Doležalová, E. Praha, Scriptorium, 

Historický ústav 2006, 294 s. ISBN 80-86852-11-3 

• Semotanová, E.: Historická geografie českých 

zemí. 2. aktualizované vydání 2002, dotisk 2006. 

Praha, Historický ústav 2006. 279 s. ISBN 80- 

7286-042-9 

• Semotanová, E. – Horčáková. V. – Tomeš. J. – 

Šimůnek, R. – Žemlička, J. a kol.: Historický 

atlas měst České republiky. Svazek č. 14. 

Praha-Libeň. Praha, Historický ústav 2006. XII, 

12 s. A3, 38 mapový listů. ISBN 80-7286-077-1 

• Slovanské historické studie. Sv. 31. Vlček. R. 

Praha – Brno, Historický ústav 2006. ISBN 80- 

7286-100-X. ISSN 0081-007X 

• Slovanské historické studie. Zvláštní číslo. Tradiční 

modernita nebo modernizovaná tradice 

(Dějiny modernizace ve střední, východní a jihovýchodní 

Evropě a Eurasii). Vlček, R. Praha 

– Brno, Historický ústav 2006, 244 s. ISBN 80- 

7286-101-8. ISSN 081-007X 

• Sterneck, T.: Město, válka a daně. Brno v moravském 

berním systému za dlouhé války s Vysokou 

Portou (1593–1606). Praha, Historický 

ústav 2006. 458 s. ISBN 80-7286-070-4 

• Z dějin Visegrádského prostoru. Richardu Pražákovi 

k pětasedmdesátinám. Vlček, R. – Honec, 

V. Brno, Výzkumné středisko pro dějiny 

střední Evropy, Brněnské centrum evropských 

studií, Historický ústav 2006. ISBN 80-210- 

3887-X 

• Zpravodaj Historického klubu. Sv. 17/1, 2. 

Praha, Sdružení historiků České republiky-Historický 

ústav, 2006, 108, 96 s. ISSN 0862-8513 

2007 

• Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném 

novověku. (Folia Historica Bohemica Supplementum 

I.). Holý, M. – Mikulec, J. Praha, Historický 

ústav 2007, 301 s. ISSN 0231-7494, ISBN 

978-80-7286-106-4 

• Fragmenty dějin. Sborník prací k šedesátinám 

Jana Gebharta. Hájek, J. – Kocian, J. – Zítko, 

M. Praha, Historický ústav ve spolupráci s Ústavem 

soudobých dějin AV ČR 2006. (vyšlo 2007), 

640 s. ISBN 80-7286-102-6 

• Harna, J. – Lacina, V.: Politické programy 

českého a slovenského agrárního hnutí 1899– 

1938. Praha, Historický ústav 2007. 274 s. 

(Edice politických programů. Sv. 5.) ISBN 978- 

80-7286-113-2 

• Historická geografie. Sv. 34. Šimůnek, R. Praha, 

Historický ústav 2007, 526 s. ISSN 0323-0988, 

ISBN 978-80-7286-107-1 

• Historik v proměnách doby a prostředí – 19. století. 

Hanuš, J. – Vlček, R. Brno, Matice morav- 

45

nové knihy 

ská pro Historický ústav a pro Výzkumné středisko 

pro dějiny střední Evropy: prameny, země, 

kultura 2007, 216 s. ISBN 978-80-86488-44-8 

• Horčáková, V. – Marková, M. – Rexová, K.: 

Bibliografie dějin českých zemí za rok 2000. 

Praha, Historický ústav 2007, 582 s. + příloha 

databáze Bibliografie dějin českých zemí za léta 

1990–2007 na CD-ROM. ISSN 1212-5555, ISBN 

978- 80-7286-122-4 

• Mediaevalia Historica Bohemica. Sv. 11. Boubín. 

J. Praha, Historický ústav 2007, 312 s. ISSN 

0862-979X 

• Moderní dějiny. Sv. 15. Harna, J. Praha, Historický 

ústav 2007, 358 s. ISSN 1210-6860; ISBN 

978-7286-110-1 

• Per saecula ad tempora nostra. Sborník k šedesátým 

narozeninám prof. Jaroslava Pánka. 

Svazek 1, 2. Mikulec, J. – Polívka. M. Praha, 

Historický ústav 2007. 502 s. + 486 s. ISBN 

978-80-7286-118-7 (soubor), ISBN 978-80-7286- 

116-3 (sv. 1), ISBN 978-80-7286-117-0 (sv. 2) 

• Semotanová. E. a kol.: Cestou dějin. K poctě 

prof. PhDr. Svatavy Rakové, CSc. Díl 1., 2. 

Praha, Historický ústav 2007, 419 s. + 507 s. ISBN 

978-80-7286-105-7 (soubor) ; ISBN 978-80- 

7286-111-8 (1. díl); ISBN 978-80-7286-112-5 

(2. díl) 

• Slovanské historické studie. Sv. 32. Miroslavu 

Šestákovi a Miroslavu Tejchmanovi k sedmdesátinám. 

Vlček, R. – Hladký, R. Praha – Brno, 

Historický ústav 2007, 376 s. ISSN 081-007X, 

ISBN 978-80-7286-120-0 

• Šimůnek, R. – Kuchyňka, Z. – Semotanová, E. 

– Žemlička, J. a kol.: Historický atlas měst 

České republiky. Sv. 17, Kladno. Praha, Historický 

ústav 2007. XIV, 24 s., 45 mapových listů. 

ISBN 978-80-7286-109-5 

• Šimůnek, R. – Semotanová, E. – Rak, P. – 

Pachner, J. – Žemlička, J. a kol.: Historický 

atlas měst České republiky. Sv. 16, Chomutov. 

Chomutov, Statutární město Chomutov – Praha, 

Historický ústav 2007. XIV, 10 s., 41 mapových 

listů. ISBN 978-80-7286-108-8 

• Zpravodaj Historického klubu. Sv. 18/1-2. Praha, 

Sdružení historiků České republiky-Historický 

ústav, 2007, 136 s. ISSN 0862-8513 

• Židé v boji a odboji. Rezistence československých 

Židů v letech druhé světové války. Zudová-Lešková, 

Z. Praha, Historický ústav 2007. 

414 s. ISBN 978-80-7286-115-6 

2008 

• Agrární strany ve vládních a samosprávných 

strukturách mezi světovými válkami. Rašticová, 

B. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum – Praha, 

Historický ústav 2008, 224 s. ISBN 978-80- 

86185-72-9 

• Angelus pacis. Sborník prací k poctě Noemi 

Rejchrtové. Kůrka, P. – Pánek, J. – Polívka, M. 

Praha, Historický ústav 2008, 459 s. ISBN 978- 

80-7286-125-5 

• Bollettino dell’Istituto storico Ceco di Roma, 

fascicolo VI. Praha : Commissione dell’Istituto 

storico Ceco di Roma, Hledíková, Z. Praha, Historický 

ústav 2008, 254 s. 

• Boubín, J.: Petr Chelčický: Spisy z Pařížského 

sborníku. Praha, Historický ústav 2008, 

272 s. ISBN 978-80-7286-124-8 

• Dvory a rezidence ve středověku I. (Mediaevalia 

Historica Bohemica. Supplementum 1), Dvořáčková-Malá, 

D. Praha, Historický ústav 2008, 

510 s. ISBN 80-7286-095-X. ISSN 0862-979X 


Praha, Historický ústav 2008, 417 s. ISSN 0231- 

7494 

• Historica. Historical Sciences in the Czech 

Republic. Series Nova 13. Raková, S. – Malíř, 

J. Praha, Historický ústav 2008, 345 s. ISSN 

1210-8499 

• Interpretace ruské revoluce 1917. Vlček, R. – 

Hanuš, J. Praha – Brno, Historický ústav 2008, 

182 s. ISBN 978-80-7325-150-5 

• Moderní dějiny. Sv. 16. Harna, J. Praha, Historický 

ústav 2008, 359 s. ISSN 1210-6860 

• Reflexe dějin Československa 1918-1948 v historiografii 

na počátku 3. tisíciletí. Němeček, J. 


80-7286-132-3 

• Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum 

et status ecclesiae saeculis XIII–XV. Krafl, P. 


80-7286-121-7 

• Semotanová, E. – Chodějovská E. a kol.: Historický 

atlas měst české republiky. Sv. 18, 

Jičín. Praha, Historický ústav 2008, XIV, 12 s., 

46 mapových listů. ISBN 978-80-7286-114-9 

• Slovanské historické studie. Sv. 33. Vlček, R. 

Praha – Brno, Historický ústav 2008, 212 s. ISBN 

978-80-7286-137-8 

46

nové knihy 

2009 (leden-duben) 

• Církev a zrod moderní racionality. (Red.): 

Martina Ondo-Grečenková – Jiří Mikulec. Praha, 

Historický ústav 2008 (vyšlo 2009), 244 s. ISSN 

0231-7494 

• Devatenácté století v nás. Modely, instituce a reprezentace, 

které přetrvaly. (Moderní dějiny – 

Supplementum 1). Řepa, M. Praha, Historický 

ústav 2008, 591 s. ISBN 978-7286-139-2; ISSN 

1210-6860 

• Dvory a rezidence ve středověku. II. Skladba 

a kultura dvorské společnosti. (Mediaevalia 

Historica Bohemica. Supplementum 2.) Dvořáčková-Malá, 

D. – Zelenka, J. Praha, Historický 

ústav 2008 (vyšlo 2009). 510 s. ISBN 978-80- 

7286-134-7 

• Martínek, Jiří: Geografové v českých zemích 

1800–1945 (biografický slovník). Praha, Historický 

ústav 2008 (vyšlo 2009), 245 s. ISBN 978- 

80-7286-133-0 

• Šimůnek, R.: Regiony – časoprostorové průsečíky 

Praha, Historický ústav 2008 (vyšlo 2009), 

289 s. ISBN 978-80-7286-129-3 

Sestavila: Eva Semotanová 

MISCELLANEA 

Za krásami Prahy a okolí 

D 

ubnový výlet krajinou podél Rokytky z Kolodějí 

do Kolovrat byl co do počtu účastníků jedním 

z největších v roce. Snad zázračný organizační 

počin naší velitelky Dany Vondráškové otevírající 

nám tajemnou zahradu kolodějskou byl toho důvodem. 

Cestou od zastávky autobusu k zámku míjíme 

nově zrekonstruovaný Kostel Povýšení sv. Kříže 

vystavěný nákladem knížete Jana z Liechtensteinu 

a vysvěcený kanovníkem Rudolfem Fišerem. Podrobnější 

prohlídku však přetíná domluvená schůzka 

s místním správcem zámeckého areálu. Ten nás 

čeká u vstupní brány a na jeho otázky z valné většiny 

odpovídá v hlasitém svém projevu párek uřvaných 

pestrobarevných pávů. To nejdůležitější jsme 

však pochytili, čas na exkurzi do zahrad – jedna hodina 

– bohužel samotná budova zámku je pro veřejnost 

v současné době nepřístupná. Jedna hodina 

zdá se na tak rozlehlý park s oborou o rozloze 26 ha 

příliš málo. 

Začíná časovka, na pomyslném startu odstartovaná 

skupinovou fotografií (tu cílovou jsme raději nedělali). 

Jsme fascinováni nádherou parku v krajinářském 

stylu, každý strom, prostranství či socha je 

dokonalým uměním. Ta symbióza, závislost jedné 

části na druhé! Míjíme antickou sochu polooděné 

ženy, co tak ležérně hledí věky věků na život zde v naprostém 

mlčení. A pak unikát, stařec prorostlý půdou, 

zvrásnělý a přec krásný. Rozměrný dub letní, co 

dýchal s dobou císaře Karla IV. Položil jsem, jako 

mnozí z nás, na jeho kmen dlaně, chtěl mu ukrást 

pár vzpomínek, drbů z dob minulých. Odpovídal třepetavým 

zvukem listů posázených jako diamanty 

na koruně císařské. V každém z nás uvízlo cosi nevysloveného. 

Cesta točí se krajinou jako stopy hada 

v písku a nám poutníkům z časových důvodů nezbývá, 

než se s tímto malebným místem s čistou 

a klidnou duší rozloučit. Vzhůru do Královic. Po 

strastiplné turistické cestě bahnem, o níž se postarali 

místní zemědělci, se „dolopotíme“ k barokní 

„sv. Markétě“, kde máme zajištěnu prohlídku v roce 

2003 náročnou rekonstrukcí opraveného farního kostela. 

Dominantou interiéru je barokní oltář s obrazem 

sv. Markéty z roku 1861 od malíře Jakuba Husníka. 

Bohužel i tento kostel neušel pozornosti zlodějů, 

a tak dobová fotografie „originálu“ dosvědčující půvabnost 

místa působí více než smutně. Aby toho 

nebylo málo, nedaleká postupně rozpadající se unikátní 

gotická tvrz dovršila náš skeptický pohled na 

47

miscellanea 

V Kolodějském zámečku. 

to, jak mnohdy nekulturní dovedeme být. Co si přát 

na závěr Snad popřát těmto místům nejen kulturní, 

leč i finanční obrodu. 

Cestou přes Nedvězí kam nás přivábil místní neexistující 

kostel, zvolna a jistě směřujeme do Kolovrat. 

Ve vyhlášeném hostinci vítáme bývalého kolegu 

a zdejšího obyvatele Františka Dudka. Jakožto znalec 

místních poměrů a spoluautor publikace „Kolovraty 

1205–2005“ nás provází po Kolovratech. Navštívili 

jsme místo, kde se ve 12. století nacházel dvorec 

s tvrzí pana Mladoty. Původního sídla pánů z Kolovrat. 

Roku 2005 zde byl odhalen pomník. Další cesta 

vede k zajímavému kostelu sv. Ondřeje s hodnotnými 

obrazy, pocházejícími z dílny malíře Petra Brandla. 

Z venku pak vcházíme gotickým dveřním portálem 

s profilovaným ostěním do kostelní věže s renesančním 

zvonem z roku 1546, zdobeným reliéfem sv. Prokopa 

a latinským nápisem. Dr. Dudek na oslavu našeho 

putování udeří do zvonu a mi můžeme poslouchat 

ten dlouhý zpívající tón. Chvilku potom nic neslyšíme. 

Hledíme na místní dřevěný krov, kde je vyryté 

srdíčko s letopočtem 1944. I v dobách válečných 

kvetla láska! Další částí kostela je márnice, působí 

dost depresivně. Pro většinu z nás byla završením 

návštěva výběhu pro koně, jež vlastní dr. Dudek. 

7. června 2008 – svatojanské putování. Je sobota. 

Další v pořadí již druhý výlet Historického ústavu. 

Nebe pokrývá spleť těžkých mraků a naše oči trochu 

nervózně pokukují po nich. Stojíme vedle raně 

barokního kostela sv. Jana Křtitele s jeskyní sv. Ivana. 

Z jejích hlubin vyvěrá léčivý pramen, jenž byl pro 

blahodárné účinky stáčen do lahví a prodáván jako 

minerální voda „Ivanka“. Na zdejší ceduli zjišťujeme, 

zda se ještě stále za léčivý pokládá. Sedíme 

na lavičce a nasloucháme výkladu historie dr. Jelečka. 

Má celkem dost materiálu, a tak slovy „to není 

podstatné“ přeskakuje jednu kapitolu za druhou. Základ 

mám a myslím i ostatní. Budovu kostela však 

vzhledem k otvírací době navštívíme až za hodinu. 

Naše první cesta směřuje k Mariánskému sousoší 

a pak do kaple sv. Maxmiliána. Ta stojí na místním 

a pěkně udržovaném hřbitově. Kaple byla postavena 

v novogotickém slohu stavitelem Gruebrem 

z Mnichova v letech 1848–49 jako rodinná hrobka 

Bergerových. Iniciátorem stavby byl Maxmilián 

Berger, někdejší majitel zrušeného svatojánského 

48

miscellanea 

kláštera. Bohužel stav kaple v současné době není 

úplně ideální a tak informace na vstupních vratech 

o probíhající rekonstrukci vítáme. Těch investicí 

a rekonstrukcí by tato obec však potřebovala velkou 

měrou, už proto, jak turisticky přitažlivá dokáže být 

a jak málo v současné době nabízí. 

Vcházíme do kostela sv. Jana Křtitele a jeskyně 

sv. Ivana. Raně barokní kostel vystavěný dle projektu 

italského stavitele Carlo Luraga již nepůsobí na člověka 

v plné své kráse jako v době dostavění v roce 

1661. Při jeho budování stavitel nepočítal se zákeřností 

místního prostředí. Mohutná kamenná stavba 

podlehla měkkému a vlhkému podloží bývalého potoka, 

což se dost radikálně odrazilo na stabilitě celé 

stavby. Velkolepá štuková výzdoba musela ustoupit 

nové a lehčí dřevěné klenbě. Mnohé se od té doby 

nezměnilo. Praskliny mluví jasně, člověk i když je 

přesvědčen o materiálu klenby, přeci jen má jakýsi 

pseudopanický strach, že se vše zřítí. Kostelní inventář 

však slouží dál a bez úrazu. Díky bohu. Hlavní 

oltář zdobí obraz „Zjevení sv. Jana Křtitele poustevníku 

Ivanovi“. Uprostřed kostela stojí bohatě zdobený 

náhrobek sv. Ivana s ostatky poustevníka. Unikátním 

na tomto kostelu je i fakt, že se ve skutečnosti 

jedná o kostely dva vzájemně propojené. Starý s novým. 

Ivan s Janem. Jsme v travertinové jeskyni sv. 

Ivana (první zmínku o jeskyni nacházíme v listině 

českého krále Přemysla Otakara I. z roku 1205). Je zde 

zima a vlhko. Před oltářem lítají blesky, skupinové 

foto a pak pozvolný odchod před klášterní konvent. 

Klášter byl zrušen roku 1785 císařem Josefem II. 

a poté sloužil různým účelům (koželužna, prádelna, 

lázně, učitelský ústav, komunistická vláda jej využívala 

jako tábor nucených prací, v letech 1951–55 

věznice ad..), než byl v roce 1994 navrácen církvi. 

Dnes je v něm zřízena Vyšší odborná pedagogická 

škola. Odcházíme na „Křížek“ Monumentální svatojanská 

stěna čnící do výše 210 m s ještě velkolepějším 

výhledem na obec a okolí. Pro některé nezkušené 

z nás představuje Mont Everest upraven do českých 

rozměrů. Svůj název dostala díky na vrcholu umístěnému 

kříži. 

Vstupujeme do skanzenu těžby vápence Solvayovy 

lomy provozovaný společností Barbora. Zde 

se pár nadšenců snaží o zachování důlních a průmyslových 

památek. Někteří z nás navštíví místní 

muzeum a jako třešničku na dortu využijeme projížďku 

vláčkem po úzkorozchodné železnici, kde si 

prohlídneme techniku využívanou při dolování vápence. 

Jsme hladoví a Hospůdka na návsi v Bubovicích 

je vysloveným lákadlem. Jídlo je výtečné, komunikace 

otevřená a zábavná. Vzpomínky na staré 

dobré časy jsou vždy inspirativní. Neradi se zvedáme. 

K Bubovickým „vodopádům“ však jdeme za 

deště, což po dobrém jídlu a moku nikomu náladu 

nekazí, i když cesta bahnitou stezkou je mnohdy 

rovna boji o holý život. Srbsko ukončuje v kronice 

výletů Historického ústavu další z kapitol vzájemného 

poznávání a objevování krás země české. 

Vrcholová fotografie ze Svatojánského Křížku. 

20. září 2008 – Z Letňan do Staré Boleslavi. Je 

nádherné počasí jako stvořené pro výlet. Na letňanské 

autobusové zastávce nás čeká profesor Hlavačka 

s historičkou Jelenou Serapiovou a paní Dostál 

z Ruska. Jedeme do Kostelce nad Labem. Náměstí 

je krásné a malebné prostranství – kostel obklopen 

stromy, pomník Jana Husa z roku 1911. Vypadá netradičně, 

slovy prof. Hlavačky „jakoby odjišťoval 

granát“. Na radnici má pamětní desku slavná zpěvačka 

Tereza Stolzová – první Aida na evropském 

kontinentě. Miloval ji Guiseppe Verdi, jehož dílo 

je často inspirováno hlasem zpěvačky. Za zmínku 

stojí i další zajímavé osobnosti jako novinář František 

Šimáček, překladatel z literatury staroindické, 

spolupracovník Národních listů a profesor Aloise 

Jiráska Vincenc Vyhnis či profesor zoologie na 

české technice v Praze, Dr. Antonín Štolc. 

V kostelíku je pamětní deska o tom, že se tu vzali 

budoucí rodiče básníka Bezruče. Pod ní je držák na 

kola. Je zavřeno. Jdeme po zelené, pak červené značce 

přes Záryby s kapličkou do „Brandejsa“. Cesta je příjemná, 

sluníčko svítí a onu chvályhodnou atmosféru 

živí nekončící diskuze. V Brandýse nad Labem míříme 

na židovský hřbitov zřízený roku 1568 na 

městském hliništi. Je obehnán posprejovanou zdí. 

Zamčen. Eva Doležalů z nasbíraných materiálů utváří 

obraz města v našich očích. Já zde doplním pouze 

jména rodáků, jako Dr. Karel Plischke podílející se 

na zeměpisné části Ottova slovníku naučného, Arnošt 

Schwab-Polabský, spisovatel a překladatel z polštiny, 

Dr. Justin Václav Prášek, historiograf okresu s nímž 

měl vědecký spor další z rodáků – Josef Braniš, nebo 

49

miscellanea 

slavný virtuos na flétnu Antonín Paladius či hudební 

skladatel Karel Šebor. Dr. Martínek pak doplňuje 

chmurnou baladu židovského prokletí. I zde si je doba 

vyhledala. Cestou na zámek, kousek od hřbitova hledíme 

na zbytek bývalého židovského města. Málo 

zůstalo z paměti sousedského soužití. S chmurnou náladou 

za sladkým políbením. Tak by se dalo charakterizovat 

relaxování v místní cukrárně. Po nabrání sil 

a energie se zvedáme a kráčíme přes náměstí, kde nás 

upoutá pár hezkých domů a jinak nic – žádná dominanta, 

jen autobusové nádraží a předvolební billboard. 

Stojíme na nádvoří Brandýského zámku, na místě 

původní pevnosti, rozšířené koncem 15. století na 

hrad, kde rádi pobývali císaři Ferdinand I., Rudolf II. 

či Matyáš Habsburský, a hledíme na sgrafito obrovského 

slona. Zámek není v moc dobrém stavu, ale 

snad se mu zvolna bude historie obracet k lepšímu. 

Jinak v oné historii měl i své velké dny, např. v roce 

1813 zde došlo k schůzce tří panovníků, hledajících 

společný postup proti Napoleonovi I. Jednak rakouského 

císaře Františka I., pruského krále Viléma III. 

a ruského cara Alexandra I. spolu s vrchním velitelem 

koaličních armád knížetem Schwarzenbergem. Naše 

společné putování však prioritně míří do Staré Boleslavi 

k bazilice Sv. Václava s kryptou Sv. Kosmy 

a Damiána. Uvnitř kostela se přidáváme k právě probíhající 

exkurzi. Průvodkyně vykládá nadšeně skupině 

zadumaných lidí a ti sledují její prst. Ten směřuje 

jednou na obrazy, podruhé do krypty, na oltáře 

či sochy a hlavy jich se po směru jejího prstu jako 

loutky uklání a zaklání. V kryptě obdivujeme obrácené 

sloupy (proč tomu tak je – nevím), oltář a pak vlastně 

už nic. Možná ta atmosféra ve mně je umrtvena tím, 

že Václava máme někde jinde. A možná i tím, že 

jsem místem zklamán. Ale co chtít – Václav byl jako 

poustevník a to místo tomu odpovídá. Odcházíme. 

Před bazilikou hledíme na kostelík sv. Klimenta, 

což je jedna z nejstarších chrámových staveb v Čechách. 

Jdeme do poutního chrámu Nanebevzetí Panny 

Marie s českým palladiem. O povznesení Staré Boleslavi 

se od přelomu 16. a 17. století zasloužil kult 

tzv. Paladia České země (kovový reliéf Madony 

s Ježíškem prohlášený barokními vlastenci v 17. století 

za ochrannou záštitu – Palladium – země české). 

U Baby. 

50

miscellanea 

Samotná budova chrámu vystavěná v letech 1616– 

1617 Giaccomem de Vacanim patří ke skvostům českého 

baroka. O vnitřní výzdobu se postarali tak věhlasní 

umělci jako J.V. Hellich, Matyáš Braun či 

Karel Škréta. Náměstíčko před kostelem je nádherné. 

Je zvláštní, že na tak krásném místě jako u zdí samotného 

kostela v době sedmileté války v roce 1757 

byla svedena bitva, ve které padl pruský generál von 

Wartenberg. Ale to je historie a ta je paradoxů plná. 

Bohužel do nitra chrámu jsme se nedostali, a tak se 

skupina rozpadne. Přeci jen žal je lépe zajíst a zapít. 

Část naší skupiny míří kamsi za pivovar a ostatní 

ve šlépějích profesora Hlavačky do zámecké restaurace 

za múzou pro inspiraci. 

22. listopadu 2008 Podzimní krajinou po proudu 

Vinořského potoka. Sraz naší skupinky „veteránů“ 

byl na Proseku, kde v bezedné nadílce sněhu až do 

mého příchodu přešlapovali kolega Evžen Lomák 

s Mirkem Zvelebilem a pí. Lipoldovou. Vítr řezal 

do tváří a nahrbená těla se kroutila v nepříjemném 

bodavém mrazíku, co se zažíral do každého odkrytého 

místečka na těle. Čekáme na ostatní. Mluvím 

o prof. Hlavačkovi a ten dost nečekaně přepadl nás 

mrznoucí v týlu. Tímto neobvyklým tahem potvrdil 

známé rčení „o kom se mluvívá, nedaleko bývá“. 

Naštěstí nepomlouvám :-). Nasedáme v Letňanech 

na autobus. Cílem jsou Kbely, kde se nachází vojenské 

letiště. Z Kafkova průvodce z roku 1923 se 

dočítám, že v roce 1715 za morové epidemie tu vymřela 

celá vesnice. Hrabě Thun sem zavedl Němce 

z Děčína, jichž jazyk s postupem času nahradila 

čeština. Z Kbel pochází i známý stavitel cukrovarů 

a pivovarů J. V. Nekvasil. Mezi kbelská „nej“ stojí 

za zmínku první pravidelné rozhlasové vysílání v Československu 

či Letecké muzeum Kbely, které se 

řadí se svou sbírkou letadel a letecké techniky k nejobsáhlejším 

expozicím tohoto druhu v Evropě. 

Z Kbel jdeme přes Satalice (přírodní památka Bažantnice-založena 

1780) krásně zasněženou naučnou 

stezkou do Vinoře a tu a tam se u informačních tabulí 

necháme strhnout malinkými kvízy. Paní Lipoldová 

nás velice překvapila vyprávěním o jejím 

tatínkovi Klimentu Štěpánkovi, který byl písařem 

a tajemníkem Jaroslava Haška. Napsala o tom krásnou 

vzpomínku do knihy: Praha-Kbely a okolí. Výlet 

je oproti předchozímu kratší. Avšak krásy zdejšího 

okolí vynahradí vše. Míjíme rybník u Kamenného 

stolu. Na ceduli zde píší, že se jedná o průtoční rybník 

ležící na bezejmenném přítoku Vinořského potoka. 

V současné době prochází revitalizací a je vypuštěn. 

Fotíme se. To se zvolna dostáváme do městské 

části Vinoř, v pramenech též uváděné jako Vinory, 

Winarz. Název je patrně odvozován z pěstování vína. 

Po třicetileté válce připadla šlechtickému rodu Černínů 

z Chudenic, kteří ji měli ve vlastnictví plných 

267 let. Později si zde Černínové vystavěli zámek 

s osmadvaceti místnostmi, dvěma jídelnami a přízemní 

Vinoř – procházka zimní krajinou. 

halou, jichž architektem se stal věhlasný František 

Maxmilián Kaňka. Velice zajímavé a záhadné je 

i zdejší podzemí, kde se nachází několik chodeb, které 

mají patrně souvislost s bývalou vinořskou farskou 

tvrzí a Hradištěm. Jinak ve vinořském parku se nachází 

i jeskyně. Jdeme ke kostelu Povýšení sv. Kříže. 

Původní románský kostel byl stejně jako zámek barokně 

přestavěn pravděpodobně Františkem Maxmiliánem 

Kaňkou. V kostele je zachován náhrobek 

Václava Boryně ze Lhoty z roku 1619. Kostel je 

nově opraven a vinořské náměstí vypadá malebně. 

Naše cílové zastavení je místní mexická restaurace, 

kde se naše vybíravé jazýčky nechají uchlácholit 

vynikající kuchyní. Řeč nevázne, a tak se jeden 

inspirujeme druhým a odkrýváme karty svých životů 

na stůl jako kroniku psanou rukou písaře. Čas běží 

nezadržitelnou rychlostí. Je nutno zaplatit a vyrazit. 

Blíží se večer, z nebe zvolna jako polibky dopadají 

vločky na naše hlavy a některá z nich v kronice našich 

životů vytváří pomyslnou tečku a ukončuje 

tak kapitolu společných výletů pro rok 2008. 

Tomáš Batěk 

51

52 

Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. a Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und 

Kultur Ostmitteleuropas an der Universität Leipzig pořádají mezinárodní vědeckou konferenci

Nové publliikace Hiisttoriického ústtavu 2008

pdf, 13 MB - HistorickÃ½ Ãºstav AV ÄR - Akademie vÄd ÄR

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

pdf, 13 MB - HistorickÃ½ Ãºstav AV ÄR - Akademie vÄd ÄR