Masaryktown hostil pÅes 1300 nÃ¡vÅ¡tÄvnÃkÅ¯ - NovÃ©ho Domova

ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ 

Pravda vítězí! 

NOV¯ DOMOV 

The New Homeland 

âtrnáctideník âechÛ a SlovákÛ 

Masaryk Memorial Institute Inc., 450 Scarborough Golf Club Rd., Toronto, On M1G 1H1 

No. 10 (2629), Vol. 56 Vychází 4. července 2005 Cena $1.50 Publication Mail Registration No. 08108 Agreement No. 40012380 ISSN 0839-2668 

Masaryktown hostil přes 1300 návštěvníků 

Letošní Česko-Slovenský den na Masaryktownu 

se jednoznačně vydařil. 

Dopoledne, dříve než nastal ten pravý tropický 

žár, proběhly u kapličky sv. Antonína 

bohoslužby. Zanedlouho poté byli na prostranství 

před pomníkem obětem komunizmu 

slavnostně dekorováni veteráni druhé 

světové války náměstkyní ministra obrany 

České republiky Jaroslavou Přibylovou za 

přítomnosti velvyslance ČR, JUDr. Pavla 

Vošalíka, a dalších významných hostů. 

Tím byl letošní ČS. den důstojně zahájen 

a pak už nic nebránilo v rozjezdu pestré zábavy 

a sváteční pohody. Na dobré náladě 

nikomu neubralo ani úmorné, skoro čtyřicetistupňové 

vedro, před nímž návštěvníci 

unikali pod košaté koruny masaryktownských 

stromů a pod obří stan, který sloužil 

jako zahradní restaurace. 

Klobásy, vepřová pečeně i langoše krásně 

voněly, pivo teklo proudem a celým parkem 

se nesla podmanivá hudba – ať už to 

byla skočná, doprovázející národní tance 

překrásně krojovaných dětských souborů, 

anebo dynamické moderní rytmy, do nichž 

divoce vířily černo-fialové sukně mladých 

romských tanečnic... 

Všichni přítomní (soucitně) obdivovali 

skvělé výkony konferenciérské dvojice tvořené 

Katarínou Homolovou a Pavlem Novákem, 

na jejichž profesionálním projevu 

nebyl přímý sluneční žár vůbec znát. 

Ještě pozdě večer po setmění skotačilo 

kolem obřího svatojánského táboráku radostně 

mnoho dětí, 

které i přes zákazy 

maminek přihazovaly 

na oheň klacky a tu 

a tam tím ohrožovaly 

bezpečnost klobás 

opékaných pilně tatínky. 

Namísto slov vám 

Nový domov přináší 

obrazové zpravodajství. 

To těm z vás, 

kdo jste včera na Masaryktownu 

nebyli, 

nejlépe přiblíží skvělou 

atmosféru Česko-slovenského 

dne, 

o němž pamětníci zasvěceně 

prohlásili, že 

byl jedním z nejvydařenějších 

v téměř šedesátileté historii. Sluší 

se dodat, že lví podíl na tomto úspěchu má 

Julie Novotná, manažerka kanceláře Ma- 

sarykova institutu, která vše za pomoci 

několika dobrovolníků a za podpory členů 

ředitelské rady MMI zorganizovala. 

Nový domov obdržíte také na palubě Airbusu Českých aerolinií z Toronta do Prahy!

2 

Nový domov 4. července 2005 

Velvyslanec ČR, JUDr. Pavel Vošalík a veterán Jerry Kytl, který z ČSR uprchl v roce 1948. 

Náměstkyně ministra obrany ČR Jaroslava Přibylová klade květiny k pomníku v Masaryktownu. 

U příležitosti 60. výročí konce druhé světové války 

obdrželi naši váleční veteráni pamětní medaile 

Veterány pozdravila též paní Mary Ann Chambers, ministryně školství provincie Ontario. 

Zleva: A. Kottová, předsedkyně MMI, velvyslanec ČR JUDr. P. Vošalík, náměstkyně J. Přibylová, 

ředitel kanceláře náměstkyně ministra P. Švanda, brig. gen. J. Petráš, brig. gen. J. Prokeš. 

Hrdinové a pamětníci. Živé legendy. Statečně odolávali i extrémnímu vedru během slavnosti. 

Zazpíval sbor Baptistického kostela v Torontě.

Každý si na Masaryktownu našel svou oblíbenou zábavu 

3

4 


Oprava a omluva 

V minulém čísle Nového domova byl 

na straně 14 otištěn příspěvek čtenářky 

pod titulkem 

Pane redaktore, 

jehož skutečnou autorkou je paní 

DAGMAR FIŠLOVÁ z Kitcheneru, Ont. 

ÚVODNÍK 

Vážení čtenáři! 

Pokud se divíte, kam zmizela 

moje fotka z rámečku 

vpravo, vězte, že za a) jsem 

se na sebe už nemoh’ koukat 

a za b) bych se nejradši 

neviděl... Takže vyhození 

fotky posloužilo oběma účelům. (Chvíli 

jsem zvažoval dát do rámečku místo sebe 

někoho hezkého... nebo populárního... ale 

nějak jsem nepřišel na žádného vhodného 

kandidáta, který by vyhovoval všem čtenářským 

zájmům najednou.) 

Já, jak jsem na to všechno v redakci sám, 

nestíhám si často ani noviny pořádně po 

sobě přečíst, než je pošlu do tisku. A navíc, 

i když si je už nakrásně přečtu, stejně 

se často přistihnu, že je vlastně „čtu“ spíš 

zpaměti a ne z papíru. A v minulém čísle to 

už bouchlo. Jako piliňáky. 

Co se stalo: Když mi občas přijde nějaký 

Váš příspěvek či dopis napsaný rukou 

nebo na stroji – tedy nikoli v elektronické 

podobě – nastává problém: musím povolat 

svoji lepší polovičku Mirku, aby zanechala 

výroby štrůdlu či pohlavkování našich rozpustilých 

synků u piána a přispěchala mi 

na pomoc s přepisováním textu do počítače. 

Já pak přepsaný text už jen zrediguji a 

tak dále... Když takhle před časem na mém 

stole ležely vedle sebe dva „papírové“ dopisy 

– jeden od paní Dagmar Rydlové a druhý 

od paní Dagmar Fišlové, stalo se, že jsem 

se překoukl a pod Mirkou přepsaný text 

dopisu paní Fišlové jsem omylem podepsal 

paní Rydlovou. Oooooops! Trapas. 

A tohle se mi musí, jako na potvoru, stát 

zrovna tehdy, když jde o tak citlivé téma, na 

které se v zápětí sesypala spousta ohlasů. 

(Jeden za všechny je otištěn na str. 14. pod 

titulkem „Milý pane...“.) 

Pod příspěvkem i v následující reakci na 

něj je však jako autorka NESPRÁVNĚ 

uváděna Dagmar „Rydlová“. 

Za tento omyl se autorce, paní Fišlové, 

i čtenářům Nového domova omlouvám. 

(Zmíněný příspěvek nemá nic společného 

s paní Dagmar Rydlovou z Oakville, Ont.) 

Jan Rotbauer 

A kdyby to aspoň už bylo všechno! Není. 

Přičtěte k tomu ještě dvakrát za sebou 

otištěné špatné datum (rok 2004 místo 

2005) – nota bene rovnou na titulní straně, 

v upoutávce na letošní Československý den 

a jistě už chápete, proč již několik dní trpím 

syndromem podlomené sebedůvěry a proč 

moje ješitnost má rigor mortis. 

Co dodat PROMIŇTE! Budu se snažit, 

aby se to už nestalo. Zaručit to ale, bohužel, 

nemohu. Musím sehnat korektora, který by 

byl ochoten pracovat rychle, spolehlivě, po 

internetu a ... zadarmo! 

Ale aby tento úvodník nebyl jen samá 

skepse, přece jen mám i nějakou dobrou 

zprávu: Včera jsem si ve sprše vypočítal, 

že vlastně dluh, který Nový domov vůči 

Vám má za dvě chybějící čísla novin z ledna 

a února tohoto roku (tedy celkem 24 

ušlých stránek – bráno přísně papírově), 

bude vyrovnán, když ještě dvakrát vydám 

rozšířené šestnáctistránkové vydání, jako 

je toto. Dosud vyšla 4 rozšířená vydání a 6 

obvyklých dvanáctistránkových. (Tedy 16 

stran „nad normu“.) Ještě dvakrát a bude 

celkový počet „stránek navíc“ činit 24, což 

je rozsah dvou normálních čísel novin – a 

bude po dluhu! Taky máte radost Já jo. Ale 

rozšířená vydání tím samozřejmě neskončí! 

Časem se mi třeba povede „zmáknout“ 

všechno natolik, že budou naše noviny trvale 

šestnáctistránkové... J 

Srdečně Vás zdraví Jan Rotbauer. 

Nový domov hledá 

OBLASTNÍ KORESPONDENTY. 

Umíte psát PIŠTE! 

Potřebujeme dopisovatele ze všech 

koutů Kanady. Vaši krajané si rádi 

počtou, co je právě u Vás nového! 

Dne 14. dubna oslavili 60. výročí svatby manželé 

Zdenka a Jiří Mackovi z Vancouveru. 

Oba jsou držiteli Masarykovy ceny Českého s slovenského sdružení. 

Pracují obětavě pro českou a slovenskou komunitu od 50. let, kdy přišli do Kanady. 

Milí Mackovi, děkujeme Vám za vše, co jste pro nás udělali, 

a přejeme Vám mnoho dalších krásných společných let! 

NOVINKA! 

Navštivte nové internetové stránky 

Masarykova institutu! 

www.masaryktown.org 

Sice ještě nejsou zcela hotovy, ale již nyní nám můžete napsat své podněty. 

Masarykpark Homes slaví 

třetí narozeniny 

Nová budova na Masaryktownu známá 

jako Masarykpark Homes byla dokončena 

roku 2002 a první obyvatelé se do ní nastěhovali 

2. července téhož roku. Budova má 

šest pater, 75 prostorných bytů a její chloubou 

je impozantní prosklené Atrium, které 

se klene přes 3 patra. 

V budově žije přibližně 

110 seniorů. 

Původně to měli 

být hlavně Češi a 

Slováci, ale když 

začalo být zřejmé, 

že zájemců z řad našich 

krajanů nebude 

dost, bylo od této 

podmínky upuštěno. 

Obyvatelé Masarykpark 

Homes žijí 

bohatým společenským 

životem. Každý 

večer se scházejí 

v Atriu a hrají bridge 

a rozličné hry. Několikrát 

týdně jsou 

pořádány koncerty 

domácího orchestru 

doprovázené 

zpěvem obyvatel 

domu. Každý měsíc 

se společně oslavují 

narozeniny obyvatel 

narozených v tom 

měsíci. Několikrát 

za rok jedou obyvatelé 

na jednodenní 

autobusový výlet. 

Chodby a společenské 

prostory slouží zároveň jako galerie 

výtvarných děl, jejichž autorem není nikdo 

jiný, než někteří talentování senioři, kteří 

v Masarykpark Homes též bydlí. 

Zdejší knihovna má několik stovek svazků 

a je spravována profesionální knihovnicí 

(rovněž v důchodu). 

Mnoho obyvatel se 

aktivně věnuje dobrovolnému 

zkrášlování 

pozemků – pečují 

o květinové záhony a 

okrasné keře, kterých 

tu není právě málo. 

V roce 2002 přišlo do 

Masarykpark Homes 

několik nových obyvatel 

s vážnými zdravotními 

problémy. 

Po třech letech harmonického 

života 

v klidu přírodního parku 

s čistým vzduchem, 

v domě, který oplývá 

bohatým kulturním životem – není 

divu, že se postupně zotavili... 

O vzorný chod Masarykpark Homes 

dbá property manager Paul Olt.

Mladí lidé z Čech a Slovenska se těšili, že Torontu zatančí. 

Toronto k nim však obrátilo svou nehostinnou tvář ... 

5 

Před několika dny zazvonil v kanceláři 

Masarykova institutu (MMI) telefon. Bylo 

to právě v době vrcholících příprav na Česko-slovenský 

den, tedy v době, kdy telefon 

začíná v kanceláři Julie Novotné souvisle 

zvonit v 8.57 a první vynechávky ve zvonění 

lze zaznamenat až tak kolem 18.30. Nikdo 

proto nebyl nijak překvapen. 

Julie Novotná, administrátorka 

MMI, která právě v jedné 

ruce držela štos objednávek, 

účtů a faktur a ve druhé ruce 

seznam dekorovaných veteránů, 

soupis členů státní delegace 

a plán slavnostního zahájení, 

zvedla sluchátko. V něm se ozval 

podivný hlas anglicky mluvícího 

muže, který se představil pouze 

křestním jménem. V zápětí na 

zkoprnělou Julii Novotnou vychrlil 

asi toto: Vy jste to české sdružení, 

že Tak poslyšte: za dvě hodiny vám 

přistane na torontském letišti letadlo 

společnosti Lufthansa. Na jeho palubě 

je i třicet Čechů ze souboru „bídy“. 

Bude potřeba, aby je někdo vyzvedl, 

někde je ubytoval a zajistil jim stravování 

– asi na dva týdny...! 

„A kdo je sem pozval Kdo to takhle 

zorganizoval!!“ ptá se stále ještě svým 

uším nevěřící administrátorka MMI. 

„To není podstatné,“ zní jí v odpověď. 

„To je nějaký špatný vtip Nebo spíš 

nějaká levota, že jo!“ probouzí se v Julii 

Novotné její léty vycvičená ostražitost. 

„Podívejte, já jsem z toho úplně zničený, 

už nevím, jak dál, tak něco dělejte, jo“ 

chraptí hlas ve sluchátku jakoby v posledním 

tažení. 

„Ale my nemáme k dispozici žádné ubytovací 

ani stravovací kapacity,“ opáčí Julie 

Novotná, „pravda, je tady restaurant Praha, 

ale to je soukromý podnik, těm my nemáme 

právo nic diktovat... Kdyby šlo o tři lidi, tak 

si je vezmem k sobě domů, ale třicet...!!“ 

Z podivného volajícího nakonec „vylézá“, 

že patří k organizátorům festivalu etnických 

kultur zvaného Caravan, který v Torontu už 

37 let probíhá vždy zhruba ve stejné době, 

jako tradiční Česko-Slovenský den. Pořadatelé 

festivalu do Toronta pozvali i skupinu 

mladých českých tanečníků. Teď už prý ale 

aspoň týden vědí o organizačních a zejména 

finančních potížích, kvůli kterým se vystoupení 

českých tanečníků vůbec neuskuteční. 

Přesto se nikdo nepřiměl k tomu, aby tanečníky 

včas varoval, aby nejezdili. V té době 

byli Češi ještě doma... Teď však již v letadle 

sedí třicet mladých lidí ze souboru taneční 

školy Betty Praha, 

⁄ 

kteří se velmi 

těší na Toronto, na své vystoupení, 

na mimořádný životní zážitek... 

Ve stejnou dobu, jinou linkou míří do Kanady 

také slovenští hudebníci a tanečníci. 

Jde dokonce o jeden z nejlepších souborů 

svého druhu na Slovensku. Ani oni ještě netuší, 

co je čeká za 

⁄ 

Část titulní strany Toronto Star z 28. 6. 2005 

zklamání... 

A přitom stačilo, aby prezident festivalu 

Metro Toronto International Caravan, 

Kirk Jensen, včas zvedl telefon. Nebo dal někomu 

pokyn jej zvednout... Tehdy byly v sázce 

„jen“ stornovací poplatky za letenky. 

O několik dní později (v úterý 28. 6.) již 

o „festivalovém fiasku“ píše na své titulní 

straně i přední deník Toronto Star. Mezinárodní 

ostude je na světě. 

Češi a Slováci nejsou jediní, koho organizátoři 

Caravanu nechali na holičkách. V podobné 

situaci se nalézají i Rumuni a Lotyši. 

„Všichni jsme vyčerpaní a hladoví,“ popisuje 

situaci vedoucí českého souboru, Mgr. Betty 

Jitka Švachová, „nevíme, co s námi bude.“ 

A obavy jsou na místě. Pokud totiž vedení 

festivalu nezaplatí společnosti Seneca Residence 

and Conference Centre do zítra za 

ubytování všech 76 slovenských, českých a 

rumunských tanečníků na studentských kolejích, 

ocitnou se mladí lidé na ulici. A to už 

teď jim docházejí poslední z jejich těžce naspořených 

dolarů, za něž si chtěli přivézt ze 

vzdálené Kanady něco hezkého. Teď se snaží 

z nich vyžít, a to co nejdéle. Strava, ubytování 

a doprava přitom měly být bezplatně zajištěny 

pořadateli festivalu. 

Miro Dufinec, vedoucí třicetičlenné slovenské 

výpravy, říká, že ho mohlo hned 

napadnout, že něco není v pořádku – už 

když přistáli v Montrealu a nečekal na ně 

zástupce festivalu Caravan, jak bylo předem 

domluveno. Místo uvítání si museli ze 

svého zaplatit noc v hotelu a ráno si zajistit 

přepravu do Toronta. Naštěstí jim v tom 

vydatně pomohla Slovenská kanadská 

národná rada. 

Slovenské skupině hudebníků a tanečníků 

navíc na letenky přispěl soukromý 

sponzor a též Ministerstvo kultury SR, 

které však bylo ochotno zaplatit jen za 

předpokladu, že její vystoupení bude 

reprezentací slovenské kultury v Kanadě. 

Když se žádné vystoupení neuskuteční, 

není vyloučeno, že budou 

členové souboru muset peníze ministerstvu 

ze svého vrátit. Mnozí z nich 

se tak mohou dostat do nesnází. 

Na Masaryktownu je mezitím po 

úspěšném Česko-Slovenském dni. 

Po rychlé poradě se rozjíždí shánění 

potenciálních sponzorů pro českou taneční 

skupinu. Naléhavá prosba o finanční pomoc 

se rozlétá elektronickou poštou na všechny 

strany. Nikdo tu však neví, jak se s českou 

skupinou spojit, jak jí peníze vlastně předat... 

Neviditelné oběti komunismu II 

S pozoruhodným projektem přijíždí do 

Kanady již podruhé skupina libereckých 

gymnazistů. Od 7. do 27. července t. r. budou 

v Torontu hovořit s krajany, kteří opustili 

Československo již v období krátce po 

Gottwaldově komunistickém puči. 

V popisu jejich projektu se praví: „S pádem 

Železné opony v roce 1989 se k českému 

občanovi začaly postupně dostávat informace 

o lidech, kteří museli před komunismem 

emigrovat do Kanady. Přesto jsou emigranti 

žijící mnohdy tisíce kilometrů od České 

republiky na okraji zájmu běžného občana. 

Spolu s nimi se pro něj stávají neviditelnými 

i jejich neuvěřitelné osudy a příběhy, které 

prožívali při útlaku komunistickým režimem 

a cestě za svobodou. Jejich vzpomínky 

by měly být mementem na hrůzy, které komunisté 

páchali, což je aktuální především 

v této době, kdy by snad někteří lidé v České 

republice chtěli zapomenout. 

Mladý výzkumný tým studentů Gymnázia 

F. X. Šaldy v Liberci se rozhodl navázat 

na úspěšnou první fázi výzkumu (Toronto 

2004) a rád by objasnil osudy emigrantů 

z let 1948 - 1951 především v kanadském 

Torontu.“ 

Studenti plánují nejen vést rozhovory 

s krajany, ale rovněž i bádat v archivech. 

Cílem jejich projektu je přiblížit tematiku 

prvních emigrantů z komunistického Československa 

nejen studentům středních 

škol, ale i veřejnosti, a to formou besed, 

diskuzí, a také prostřednictvím dokumentárního 

videa, které budou během svého 

pobytu v Kanadě natáčet. Pro odbornou 

veřejnost má být určen sborník se záznamy 

a dokumenty, které studenti během své návštěvy 

nashromáždí. 

„V první části výzkumu se zaměříme na 

centrum krajanského života v Torontu na 

Masaryktown. Na základě ohlasů z loňské 

fáze projektu, kdy se nás mnoho posluchačů 

a diváků ptalo, co to vlastně ten Masaryktown 

je, bychom rádi věnovali velkou 

pozornost této lokalitě. (...) Studentům i 

veřejnosti tak bude prezentována například 

jak česká knihovna na Masaryktownu, tak 

i redakce časopisu Nový domov a celková 

činnost Masarykova ústavu,“ stojí v popisu 

projektu. Nezbývá, než popřát studentům 

hodně zdaru v jejich přínosné práci.

6 Stručně z domova 


13. 6. – Občanští demokraté dnes vyzvali 

vládu, aby ještě před čtvrtečním odletem 

premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD) na jednání 

Evropské rady do Bruselu představila 

poslancům svou představu o ratifikačním 

procesu po odmítnutí evropské ústavy ve 

Francii a Nizozemí. Nejsilnější opoziční 

strana rovněž žádá, aby kabinet zastavil přípravy 

na ratifikaci ústavy a peníze určené na 

hlasování a kampaň věnoval na potřebnější 

věci. Náklady na referendum a propagaci 

ODS vyčíslila na miliardu korun. 

Kyselé deště dál ničí české, slovenské i evropské 

lesy, největším rizikem už pro ně nejsou 

sloučeniny síry, ale sloučeniny dusíku. 

Jeho množství v ovzduší stoupá v závislosti na 

zvyšování automobilismu. V ohrožení jsou zejména 

smrkové porosty v horských oblastech. 

HZDS je pripravené „byť serióznym 

partnerom“, povedal predseda strany Vladimír 

Mečiar delegátom snemu vládnej 

ANO. Pozvánku na snem prijal ako podanú 

ruku. „Nie minulosť, ale budúcnosť nás 

bude spájať,“ povedal. Mečiar tak otvorene 

ponúkol povolebnú spoluprácu ANO, hoci 

ešte pred týždňom na sneme HZDS tvrdil, že 

je predčasné hovoriť o povolebných koalíciách. 

HZDS nebude podľa Mečiara vstupovať 

do napätých vzťahov medzi ANO a KDH. 

Čeští policisté zjistili při mezinárodní 

dopravně-bezpečnostní akci Jestřáb téměř 

14 000 přestupků. Více než dvě stě přistižených 

řidičů mělo v krvi alkohol. Kontroly ve 

středoevropských zemích zorganizovala slovenská 

policie, kromě ČR se do nich minulý 

týden zapojily také Rakousko, Polsko, Maďarsko 

a Slovinsko. 

Po zamítavých referendech o euroústavě 

ve Francii a Nizozemsku převažují v České 

republice odpůrci evropské ústavy. Euroústavu 

nyní odmítá 29 % Čechů, pro její 

schválení je 19 % lidí. Víc než čtvrtině lidí je 

osud euroústavy lhostejný, čtvrtina Čechů si 

zase myslí, že schvalování ústavy je za současné 

situace zbytečné. Vyplývá to z průzkumu 

agentury SC&C. 

Výstava obrazů v prostorách Masarykova 

onkologického ústavu v Brně byla zrušena 

poté, co zde hospitalizovali romskou 

pacientku. Lidé z pořádající Galerie Žlutý 

kopec i zaměstnanci ústavu se prý obávali, 

že návštěvy docházející za Romkou umělecká 

díla odcizí. Obrazy byly proto uklizeny do 

skladu. Po uzdravení pacientky se do prostor 

ústavu vátí. 

14. 6. – Český prezident Václav Klaus během 

své první návštěvy Ukrajiny v Kyjevě 

rozhodně odmítl svou pověst euroskeptika. 

Zdůraznil, že je zastáncem evropského integračního 

procesu a odstranění jakýchkoli překážek 

v pohybu lidí, myšlenek, zboží, peněz i 

pracovní síly. „Je to svoboda pro nás, máme 

otevřenou společnost, kterou jsme si přáli a ve 

které jsme chtěli žít,“ řekl. Prohlásil zároveň, 

že dnes je tendence organizovat Evropskou 

unii jako svaz, který je známý v post-sovětské 

společnosti z minulosti, tedy centrálně, shora. 

„To už známe, to není třeba opakovat,“ řekl. 

K českým doživotním odsouzencům definitivně 

přibyl i šestadvacetiletý Miloslav 

Širůček, který loni zastřelil v Tučapech na 

Táborsku rodiče a bratra. O mimořádném 

trestu za trojnásobnou rodinnou vraždu rozhodl 

pražský vrchní soud. V odvolacím jednání 

tak potvrdil dubnový verdikt Krajského 

soudu v Táboře. 

15. 6. – Česká vláda pomůže podnikatelům 

platit cestování jejich zaměstnanců 

za prací. Náklady, které firmy vynaloží na 

dojíždění pracovníků, si budou moci později 

odečíst z daní. Stejnou pomoc stát poskytne 

zaměstnavatelům i na ubytování přespolních 

zaměstnanců. Návrh svého místopředsedy 

Martina Jahna schválila vláda. 

Předseda ČSSD Stanislav Gross chce, 

aby nynější premiér Jiří Paroubek stál v čele 

sociální demokracie v parlamentních 

volbách a byl i kandidátem na příštího 

předsedu vlády. 

ODS si udržuje suverénní postavení v čele 

žebříčku stranických preferencí. Aktuální 

průzkum agentury STEM potvrdil vzestup 

obliby ČSSD, druhou KSČM však sociální 

demokracie dosud nedostihla. Pětiprocentní 

hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny 

by překročila už jen KDU-ČSL. Z malých 

stran si nejlépe vede Strana zelených. 

Pre ťažbu v Tichej doline môže popradská 

polícia začať trestné stíhanie. Takéto 

odporúčania dostala od policajného prezídia. 

Polícia posiela do Tichej doliny hliadku a do 

30 dní sa rozhodne, či stíhanie pre porušenie 

ochrany prírody a živočíchov skutočne začne. 

S ťažbou v Tichej doline začali minulý týždeň 

Štátne lesy TANAP-u. 

Lidé, kteří v ČR poruší zákony, se zatím 

nemusejí bát přísnějších trestů. Poslanecká 

sněmovna nedokončila druhé čtení vládního 

návrhu nového trestního zákoníku, který má 

tresty zpřísnit, a vrátila jej k novému projednání 

svým výborům. O schválení předlohy 

rozhodne zřejmě až po prázdninách. ČR tak 

zatím nebude následovat Slovensko, které 

novou normu zpřísňující postih zločinců přijalo 

letos v květnu. 

16. 6. – Španělský telekomunikační gigant 

Telefónica se stal majoritním vlastníkem 

Českého Telecomu a jeho dceřiného 

mobilního operátora Eurotel. Firma doplatila 

Fondu přibližně 74,3 miliardy Kč a získala 

tak 51,1 procenta akcií největší tuzemské telekomunikační 

skupiny. Prostředky z prodeje 

budou určeny na rozvoj dopravní infrastruktury, 

bytového fondu a likvidaci starých ekologických 

zátěží. 

Pracovníci Národního parku Šumava 

zastavili pomoc Tatrám po loňské listopadové 

vichřici, která těžce poškodila 12 000 

hektarů lesů. Nelíbí se jim, že tatranští lesníci 

stahují padlé stromy za pomoci těžké techniky 

i ze dvou přísně chráněných území, což 

podle českých ochránců přírody odporuje 

mezinárodním směrnicím. Ekologové vyzvali 

některé dárce, aby požadovali vrácení peněz, 

které na obnovu Tatranského národního parku 

zaslali. 

Nově vydávané české cestovní pasy budou 

postupně vybaveny digitální fotografií 

a digitálním otiskem prstu. Návrh ministerstva 

vnitra vycházející z nařízení Evropské 

rady schválila vláda. Zavedení takzvaných biometrických 

prvků má zvýšit minimální bezpečnostní 

standardy evropských cestovních 

dokladů. 

17. 6. – Téměř polovina Čechů - celkem 

49 % - se aspoň někdy cítí být občany Evropské 

unie. To, že jsou občany EU, naopak 

nikdy nepociťuje 41 % lidí. Hrdí na svou 

přináležitost k unii však jsou jen čtyři lidé 

z deseti, 47 % Čechů naopak hrdých není. 

Vyplývá to z dnes zveřejněného šetření Centra 

pro výzkum veřejného mínění. Průzkum 

se uskutečnil ještě před zamítavými referendy 

o euroústavě ve Francii a Nizozemsku, které 

v Evropě vyvolaly vlnu euroskepticismu. 

Z průzkumu, který dnes zveřejnila agentura 

STEM, zase vyplývá, že Češi by nyní v případném 

referendu o evropské ústavě její přijetí 

pravděpodobně odmítli. Referenda by se zúčastnila 

pouze necelá polovina obyvatel. Pro 

přijetí ústavy by hlasovalo jen 42 procent z 

nich, proti 58 procent. 

Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka 

byl zodpovědný za operaci, během níž 

zmizelo z účtů ministerstva 46 milionů korun. 

Podvod, který se týkal vymáhání peruánského 

dluhu, se odehrál před třemi lety. Před 

půl rokem na něj upozornil anonym a v těchto 

dnech ho potvrdil interní audit ministerstva. 

Sám Zelinka tento týden na svou funkci rezignoval. 

Informuje o tom Mladá fronta Dnes a 

také deník Právo. „Bylo to vyhodnoceno jako 

podvod. Někdo ukradl peníze, které patřily 

státu. Nejpozději v pondělí by to mělo být předáno 

policii,“ cituje MfD nejmenovaný zdroj z 

ministerstva. Mezi lidmi, kteří se na podvodu 

podíleli, jsou podle deníku vysocí funkcionáři 

ministerstva financí. 

Takzvané mafiánske zoznamy, ktoré 

unikli z prostredia polície a majú ich dnes 

médiá aj politici, sú „dosť reálne“, hovorí 

jeden z ľudí, čo sa na nich ocitol. Patrí do 

skupiny borbélyovcov, ale hovorí, že najagresívnejší 

sú piťovci. Poslanec SDKÚ Roman 

Vavrík má podozrenie, že policajti zoznamy 

predali za peniaze, minister vnútra Vladimír 

Palko tvrdí, že o skutočný únik informácií nejde. 

Podľa jednej verzie sa zoznamy dostali do 

televízie Markíza a k Vavríkovi, lebo o to malo 

záujem samotné podsvetie, aby diskreditovalo 

políciu. 

Z prasklé nádrže čističky odpadních vod 

v Aši uniklo 15 000 litrů síranu železitého. 

Leptavá látka se dostala do potoka a pak dál 

až do sousedního Německa. Na obou stranách 

hranice uhynuly stovky ryb. Policie ČR 

začala případ vyšetřovat jako trestný čin obecného 

ohrožení. 

Pražské ulice patřily vědě a technice. 

Lidé mohli v městě celý den vidět různé 

technické modely a vynálezy. Akce měla 

vzbudit zájem o vědu zejména mezi mladými 

lidmi. Na Letenské pláni byly k vidění létající 

modely historických i jiných letadel či parní 

válec, na náměstí Míru zase mezi sebou soupeřili 

malí „inteligentní“ roboti. Na náměstí 

Jana Palacha si mohli návštěvníci na simulátoru 

vyzkoušet náraz do pevné překážky ve 

třicetikilometrové rychlosti. Součástí zajímavého 

programu, který pravidelně připravuje 

Asociace pro mládež, vědu a techniku, jsou i 

po celý víkend zdarma přístupná muzea. 

Dálkový plavec Martin Strel ze Slovinska, 

který v roce 2002 proplaval po celé 

délce americkou řeku Mississippi, se dnes 

vydal ze šumavské Nové peci směrem po 

proudu Vltavy. Celý 364 km dlouhý tok řeky 

až k mělnickému soutoku s Labem chce zdolat 

zhruba za týden. Doprovází jej sedmičlenný 

tým. O podobný výkon se na Vltavě dosud 

nikdo nepokusil. Svým výkonem chce plavec 

poukázat na problémy životního prostředí. 

18. 6. – „Evropa nestrávila své rozšíření“ 

- těmito slovy reagoval český premiér Jiří 

Paroubek (ČSSD) na krach jednání o společném 

rozpočtu EU na období 2007-2013. 

Stejně jako ministr zahraničí Cyril Svoboda 

(KDU-ČSL) se premiér Paroubek domnívá, 

že Evropská unie se nyní ocitla před otázkou, 

zda chce dál fungovat jen na základě společného 

trhu, nebo zda bude i politicky jednotným 

útvarem, který uznává principy solidarity. 

„Evropská unie se rozhodla přijmout desítku 

nových členů a nyní se nemůže zříct závazku 

toto rozšíření realizovat,“ uvedl Svoboda. 

Policistům dnes dopoledne v Černošicích 

u Prahy utekl zatčený podnikatel Radovan 

Krejčíř, který je v několika případech podezřelý 

z podvodů či půlmiliardového celního 

úniku. Uprchl během domovní prohlídky ve 

své vile. Policie po Krejčířovi pátrá, učinila 

opatření na hranicích a na letišti, řekla ČTK 

mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová. 

Šestatřicetiletého Krejčíře v noci kolem 2. 

hodiny v jeho domě zatkli policisté z Útvaru 

rychlého nasazení. Důvodem zatčení bylo 

podezření ze závažné kriminality, uvedla Kosinová 

bez bližších podrobností. Speciální komando 

pak podnikatele předalo kriminalistům 

z Útvaru odhalování korupce a finanční 

kriminality, kteří s ním dopoledne v jeho vile 

prováděli domovní prohlídku. Během prohlídky 

Krejčíř zmizel. Při prohlídce bylo ve 

vile podle televize Nova 16 vyšetřovatelů a dva 

státní zástupci. Policie při prohlídce zabavila 

obrovské množství bankovek v hodnotě asi tří 

miliard korun. „Jedná se o švýcarské franky a 

české koruny,“ řekl ČT Josef Bečvář z Útvaru 

odhalování korupce a finanční kriminality. 

Slovenská vláda chce platit nezaměstnaným, 

když si najdou práci v zahraničí. 

Příspěvek 2000 Sk jim má uhradit cestu za 

prací. Některé sousední země se obávají přílivu 

slovenských pracovních sil. 

Kúpeľné mesto Trenčianske Teplice a 

priľahlý Trenčín začali včera žiť medzinárodným 

filmovým festivalom Art Film. 

Po prvý raz v trinásťročnej histórii sa festival, 

ktorý otvoril nový český film Román pre 

ženy, začal v Trenčíne. „Ide o trinásty ročník, 

čo už samo osebe v našich pomeroch znamená 

mnoho. Dá sa tu hovoriť o dlhoročnej 

tradícii,“ povedal novinárom nový prezident 

festivalu Milan Lasica. Pozvanie na Art Film 

prijalo niekoľko desiatok hostí, medzi nimi 

československý a český exprezident Václav 

Havel s manželkou Dagmar a slávna herečka 

Nastassja Kinski. Obe dostanú tradičnú cenu 

festivalu - Hercova misia. 

S velkým hereckým návratem počítá pro 

příští sezonu pražské Divadlo na Vinohradech. 

Podle uměleckého šéfa Martina Stropnického 

se na jeviště vrátí Dagmar Havlová, 

která po sňatku s prezidentem v lednu 1997 

opustila hereckou dráhu. Havlová to dnes 

ČTK potvrdila v Trenčianských Teplicích, kde 

je hostem festivalu Art Film. Na návrat do divadla 

se prý těší. 

20. 6. – Představitelé ČSSD a KSČM se 

shodli na tom, že čeští občané by měli o 

euroústavě rozhodnout v referendu. Novinářům 

to po setkání v pražské Kramářově vile 

řekli premiér Jiří Paroubek (ČSSD) a šéf komunistů 

Miroslav Grebeníček. ODS i většina 

koaličních partnerů sociální demokracie však 

sbližování ČSSD s komunisty odsuzuje. ODS 

v tomto postupu dokonce již spatřuje přípravu 

na příští volby. 

Podnikatelka Libuše Barková (provozovatelka 

pražského nevěstince a obchodní 

společnice manželky bývalého premiéra 

Grosse), u pražského městského soudu odmítla 

obžalobu, která ji viní z téměř osmimilionového 

pojistného podvodu spjatého 

s jejími nemovitostmi v Buzicích na Strakonicku. 

Novinářům pak řekla, že jde o spiknutí. 

Dotaz, zda jde podle ní o politicky motivované 

spiknutí, nechala otevřený. „Neříkám to, ale 

nevyvracím,“ uvedla. Žalobkyně Alice Havlíková 

nechtěla teorii o spiknutí komentovat. 

„Z mého pohledu se to jeví jako argumentace

Stručně z domova 

7 

ryze účelová,“ řekla pouze novinářům k verzi 

Barkové. Podle ní žena opakovaně pojišťovnu 

podvedla, když od ní na základě nepravdivých 

údajů žádala vyplacení pojistky na tři buzické 

nemovitosti. Za stržení střechy vichřicí v 

srpnu 2001 a pak v souvislosti s povodněmi 

v roce 2002. Podle policie šlo o podvod, kdy 

pojišťovna uhradila škodu přes 7,7 milionu 

korun. 

21. 6. – Sněmovna hlasy sociálních demokratů 

a KSČM schválila novelu církevního 

zákona, která má upravit evidenci charit a 

diakonií. Kritici ale míní, že to dělá způsobem, 

který je v rozporu s právy, jež církvím dává 

ústava. Přijetí normy přivítal ministr kultury 

Pavel Dostál. Novele zjevně přikládal velký 

význam, protože kvůli ní přerušil léčbu. 

Dovolenkári musia okrem ceny zájazdu 

rátať aj s inými nákladmi, ako sú nákupy 

potravín či návštevy reštaurácie. Najlacnejšou 

krajinou pre našich dovolenkárov bude 

aj tento rok Bulharsko. Pivo v reštaurácii tu 

možno dostať už za 30 korún a kolu za 20. 

V Grécku i v Turecku stojí pivo v reštaurácii 

minimálne 58 korún, v Chorvátsku od 44 korún 

a na Malorke okolo 69 korún. 

22. 6. – Český policejní prezident Jiří 

Kolář dnes rezignoval na svou funkci. Důvodem 

je zřejmě selhání policie, které při domovní 

prohlídce uprchl stíhaný podnikatel 

Radovan Krejčíř. Ministr vnitra František 

Bublan zároveň odvolal z funkce ředitele policejní 

protikorupční služby Jiřího Pálku a jeho 

náměstka Josefa Bečváře. Mimo službu bylo 

postaveno dalších deset policistů. 

Poslanecká sněmovna dnes rozhodla 

o zavedení bodového systému trestání dopravních 

přestupků řidičů. Vládní návrh 

počítá s tím, že každý řidič bude moci získat až 

12 trestných bodů. Po jejich vyčerpání přijde 

na rok o řidičský průkaz a bude muset znovu 

do autoškoly. Předloha reaguje na hrozivý 

stav na českých silnicích, kde každý rok přijde 

o život na 1300 lidí. Vláda chce počet těchto 

úmrtí snížit do roku 2010 na polovinu. 

Registr informací o klientech leasingových 

a splátkových společností, který má 

snížit riziko nesplácených úvěrů a půjček, 

dnes zahájil činnost. Na tiskové konferenci 

to oznámil Petr Kučera, ředitel společnosti 

CCB - Czech Credit Bureau, která databázi 

provozuje. Zakladatelské firmy představují 

85 % leasingového trhu, o členství se prý hlásí 

i další leasingové a splátkové společnosti. 

23. 6. – Slovensko je podľa prezidenta 

Ivana Gašparoviča úspešne rozbehnuté, 

ale zároveň má veľké problémy. Krajina 

reformy potrebuje, ale zároveň nimi ľudia v 

chudobných regiónoch trpia. Prichádzajú k 

nám zahraničné investície, ale nie zas toľko, 

ako inde. Prezident včera predniesol v parlamente 

svoju Správu o stave republiky, ktorá 

bola podľa politikov trochu čudná - ani nekritická, 

ani kritická. Časť opozície bola so správou 

spokojná, časť koalície takisto, no zhruba 

v polovici čítania 22-stranovej správy sa už 

väčšina politikov nudila. Niektorí ju označili 

za najnudnejšiu v histórii prezidentských 

správ, Vladimír Mečiar však počas nej odišiel 

zo sály. Nepáčilo sa mu, ako Gašparovič hovoril 

o HZDS. 

Senát ČR zopakuje svůj loňský návrh, 

aby prezident Václav Klaus udělil státní 

vyznamenání šesti členům protikomunistické 

odbojové skupiny, kterou před 50 

lety vedli bratři Ctirad a Josef Mašínové. 

Skupinu navrhl nominovat spolu s dalšími 

kandidáty organizační výbor horní komory, 

po zpochybněném hlasování senátoři nakonec 

kontroverzní návrh přijali. Snaha ocenit 

Mašíny je každoročně příčinou sporů, neboť 

na jejich protikomunistickou činnost nejsou 

shodné názory. Počátkem června bratry Mašíny 

a jejich čtyři spolubojovníky vyznamenalo 

České a slovenské sdružení v Kanadě Masarykovou 

cenou. Mašínové a Milan Paumer 

cenu převzali osobně. Janata, Švéda a Novák 

byli vyznamenáni in memoriam. Cenu dostali 

podle předsedy sdružení Miloše Šuchmy „za 

odvahu v době, která byla jedním z nejkrutějších 

období v komunistickém Československu“. 

Senátoři při kongresu sdružení pozvali 

Mašíny, kteří dosud žijí ve Spojených státech, 

k návštěvě Česka. 

Počet obyvatel České republiky stoupl za 

první čtvrtletí letošního roku o zhruba tři 

tisíce, k 31. březnu tak měla Česká republika 

10 223 713 obyvatel. Výsledek ovlivnili 

především cizinci, kteří do Česka přicházejí. 

Za první tři měsíce letošního roku přibylo 

v důsledku migrace v České republice přes 

osm tisíc lidí. Vyplývá to z údajů, které dnes 

zveřejnil Český statistický úřad. 

Možnost výslovného zákazu propagace 

komunismu a nacismu má o něco blíže 

k přijetí. Senát v prvním čtení podpořil příslušnou 

novelu trestního zákona, kterou připravili 

senátoři z řad nestraníků a Jiří Liška z 

ODS. Definitivní přijetí novely by mohlo přinést 

zákaz komunistických stran v ČR, nebo 

alespoň změnu jejich názvu a dokumentů. 

Slovinský dálkový plavec Martin Strel, 

který 17. června odstartoval svůj 364km 

maraton z Nové Peci na Šumavě úspěšně 

pokořil nejdelší českou řeku - Vltavu. Dnes 

dopoledne dorazil až k mělnickému soutoku 

Vltavy s Labem. 

24. 6. - Ľudia, ktorí nedokážu preukázať 

príjmy, za ktoré nadobudli svoj majetok, 

sa môžu už od septembra tohto roku ocitnúť 

vo veľkých problémoch. Štát im bude 

môcť majetok zobrať, ak bude jeho hodnota 

najmenej o 6,5 milióna korún vyššia ako ich 

legálne príjmy. Poslanci včera schválili zákon 

o preukazovaní pôvodu majetku, ktorý minister 

spravodlivosti Daniel Lipšic označil za 

„dôležitý pre boj proti korupcii a kriminalite“. 

Najznámejším a najviditeľnejším príkladom 

veľkého majetku, ktorý nemohol získať politik 

svojou prácou, je vila Elektra expremiéra 

Vladimíra Mečiara. Médiá sa o nej dozvedeli 

v roku 1999, dovtedy tvrdil, že má iba jedno 

auto „korzičku“ (Opel Corsa). Mečiar pracoval 

za socializmu ako podnikový právnik, od 

roku 1990 je v politike. 

Omezit zneužívání stížností na odmítnutí 

azylu má novela, kterou dnes schválila 

Poslanecká sněmovna ČR. Norma má zabránit 

zahlcení Nejvyššího správního soudu 

stížnostmi na neudělení azylu od lidí, kteří přišli 

do Česka třeba jen kvůli lepším ekonomickým 

poměrům. Nejvyšší správní soud by se 

nadále zabýval zejména stížnostmi žadatelů, 

jimž by při vrácení do mateřské země hrozila 

politická perzekuce. 

Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek 

neuspěl ve sněmovně s návrhem zrušit zákonodárcům 

bezplatné vnitrostátní letenky 

a snížit diety při zahraničních cestách. 

Poslanci souhlasili jen s návrhem omezit cestovní 

náhrady pro parlamentní funkcionáře. 

Předlohu musí ještě projednat Senát a podepsat 

prezident republiky. 

Do Prahy přijela asi tisícovka motorkářů 

na celosvětový sraz členů gangu Hells Angels, 

který se koná v areálu pražského koupaliště 

Džbán. Policie účastníky víkendového 

srazu před vjezdem do areálu důkladně kontroluje, 

na místo přijel také policejní transportér. 

Do České republiky už cizinecká policie 

nevpustila asi 50 až 100 motorkářů z Evropy 

i USA, řekl Jiří Vokuš z policejního prezidia. 

Policie má důvodné podezření, že členové 

klubu Hells Angels přijeli do ČR mimo jiné i 

domlouvat své nelegální obchody se zbraněmi 

nebo drogami. 

25. 6. - Po dlouhé nemoci zemřel dnes 

v Praze ve věku 67 let herec Jiří Kodet. 

Oznámila to mluvčí činohry Národního divadla 

Kateřina Ondroušková. Významný představitel 

českého divadla i filmu za svou kariéru 

účinkoval v desítkách rolí. Z posledních 

let si ho diváci mohou pamatovat například 

ze snímků Knoflíkáři nebo Pelíšky, za něž byl 

oceněn Českým lvem. Více než deset let byl 

Kodet členem činohry Národního divadla. 

26. 6. – Bouře, které se v sobotu a v noci 

na dnešek přehnaly nad územím České 

republiky, nejen způsobily značné škody 

na majetku, ale dokonce i zabíjely. Po zásahu 

bleskem zahynul v sobotu v podvečer na 

golfovém hřišti u Tvoršovic na Benešovsku 

pětačtyřicetiletý muž. ČTK o tom dnes informovala 

mluvčí středočeské záchranné služby 

Tereza Janečková. Agentura AP s odvoláním 

na policii uvedla, že mrtvý muž byl britským 

občanem. Muž byl na místě mrtev, lékař záchranné 

služby mohl jen konstatovat smrt, 

uvedla Janečková. Přesnou příčinu smrti určí 

soudní pitva. 

Na českých řekách se naplno rozjíždí vodácká 

sezóna. Lodě se už objevují na všech 

splavných řekách a plní se také tábořiště. 

Nejdůvěryhodnějším ze čtyř nejvyšších 

ústavních činitelů ČR je stále prezident 

Václav Klaus, jemuž nyní navzdory mírnému 

poklesu oproti březnu věří téměř tři čtvrtiny 

občanů. Premiérovi Jiřímu Paroubkovi důvěřuje 

téměř polovina lidí, po nástupu do funkce 

je důvěryhodnější než jeho předchůdce Stanislav 

Gross. Vyplývá to z červnového průzkumu 

agentury STEM, která dnes jeho výsledky 

poskytla ČTK. 

27. 6. - Veřejnost si připomněla 55. výročí 

popravy národněsocialistické političky 

Milady Horákové. Hlavní vzpomínkové 

shromáždění v Praze se konalo u památníku 

obětem komunismu na Újezdě. Přítomní politici 

ostře kritizovali dnešní komunistickou 

stranu, která údajně stále ohrožuje demokracii. 

Senátor Martin Mejstřík (Cesta změny) 

řekl, že předseda KSČM Miroslav Grebeníček 

by měl prosit o odpuštění za popravu Horákové. 

„Kdyby byl Grebeníček slušný člověk 

a demokrat, tak tady klečí na kolenou a prosí 

o odpuštění,“ prohlásil senátor v proslovu 

u památníku. „Gottwaldovská KSČM“ podle 

něj stále představuje hrozbu demokracii. „Nedokážeme-li 

se postavit tomuto nebezpečí, 

zavraždíme doktorku Horákovou podruhé,“ 

řekl Mejstřík. 

Slovenskí zamestnanci chodia do práce 

aj chorí, prípadne si na vyliečenie vezmú 

dovolenku. V prieskume denníka SME to tvrdilo 

až 70 percent opýtaných zamestnancov. 

Agentúra MVK zisťovala tiež spokojnosť ľudí 

so zamestnaním a výhody, ktoré okrem platu 

majú. So zamestnaním je spokojných viac 

ako 36 percent opýtaných, takmer 45 percent 

je však nespokojných s platom. Zamestnávatelia 

poskytujú ľuďom okrem platu relatívne 

málo výhod. Viac ako 63 percent povedalo, že 

okrem bežného platu nedostávajú 13. ani 14. 

plat, ani príspevok na dovolenku. Na Slovensku 

pracuje celkovo 2,2 milióna ľudí, z toho 

1,9 milióna je v zamestnaneckom pomere. 

28. 6. - Obyčajná pracujúca žena v stredných 

rokoch, ktorá aj zabudla, že podala 

tiket hry Loto. To je výherkyňa rekordného 

vyše 90-miliónového jackpotu v Lote. Už sa 

zdalo, že rekordná výhra spred vyše dvoch týždňov 

prepadne v prospech spoločnosti Tipos. 

Od 12. júna, keď niekto uhádol správne čísla 

a padol jackpot 90 297 864 korún, prešlo do 

včera 15 dní. Doteraz nikto z výhercov takej 

vysokej sumy nečakal s prevzatím výhry tak 

dlho. Pani z Bratislavy podávala Loto len párkrát 

do roka. Keď bola výška jackpotu v druhom 

ťahu rekordne vysoká, podala si v sobotu 

11. júna za 84 korún dva stĺpce s náhodnými 

tipmi. Znamená to, že čísla nezaškrtla ona, 

ale výber čísiel nechala na počítač v zberni Tiposu. 

Na druhý deň podvečer žrebovali Loto, 

lenže pani úplne zabudla, že podala tiket. Minulý 

týždeň náhodou našla v peňaženke medzi 

peniazmi biely papierik s číslami hry Loto. 

Pozrela na čísla a zažila menší šok. Včera si 

prišla osobne po výhru do Tiposu. Výherkyňa 

prostredníctvom Tiposu darovala časť peňazí 

na charitatívne účely, ale nechcela prezradiť 

koľko a komu. 

29. 6. - Sněmovna dnes sice schválila 

takzvaný „protikuřácký“ zákon, kouření 

v restauracích ale nezakázala a povolila 

například prodej desetistupňového piva při 

sportovních akcích. Někteří kritici tedy soudí, 

že zákon dnešní stav naopak zmírňuje. „Je 

to vítězství tabákové lobby,“ řekl ČTK bezprostředně 

po hlasování lidovecký poslanec Josef 

Janeček. Tvrdí, že nic podstatného se oproti 

dnešku nezmění. Předlohu ještě posoudí Senát 

a prezident. 

Poslanecká sněmovna rovněž schválila 

obecný ústavní zákon o referendu. Podle 

něj by se mohlo konat všelidové hlasování 

o zásadních věcech vnitřní či zahraniční politiky 

státu a rovněž o evropské ústavě. Naopak 

o změnách daní, jmenování osob do funkcí, 

omezení ústavně zaručených práv a svobod 

a mezinárodních závazcích Česka by se konat 

nemohlo. Podle předlohy, kterou navrhla 

vláda, by referendum nesmělo nahrazovat 

pravomoci parlamentu a zasahovat do pravomoci 

soudů. Občané by nemohli rozhodovat 

třeba o zrušení Senátu, odvolání prezidenta a 

ministrů či zákonodárců. 

Brněnští vědci objevili novou metodu, jak 

ekologicky a okamžitě likvidovat bojovou 

chemikálii yperit. Česká republika tak splnila 

úkol NATO. Vědci z Masarykovy univerzity 

a Vojenského výzkumného ústavu objevili několik 

enzymů, které dokáží yperit rychle zneškodnit, 

a to jak na těle, tak i v přírodě. Enzym 

pocházející z bakterie tuberkulózy zneškodní 

molekulu této bojové látky odštěpením chlóru 

a tím z yperitu vznikne zcela neškodná sloučenina. 

30. 6. - Sociální demokracie prožívá renesanci 

voličské přízně, roste zejména na 

úkor komunistů. Podle červnové volební 

prognózy si polepšila oproti květnu o 5,7 % 

a získala by 22,6 % hlasů. Komunisté naopak 

o 6,7 % přišli, jsou třetí se ziskem 19,3 %. 

Nejsilnější stranou zůstává ODS – od května 

posílila o 3 % a před ČSSD má náskok 11 %. 

Prognózu dnes zveřejnila společnost Factum 

Invenio.

8 

Rozhovor 


Rozhovor s velvyslancem ČR v Kanadě, dr. Vošalíkem 

ND: V čem spatřujete možnosti rozvíjení 

spolupráce s krajanskou komunitou v Kanadě 

JUDr. Pavel Vošalík: Na tuto otázku odpovídám 

často. Já bych ji ale otočil: Byl bych 

rád, kdyby samy krajanské organizace i jednotliví 

krajané, kteří nejsou členy žádných 

sdružení, stanovovali cíle, perspektivy a 

úkoly vzájemné spolupráce. A já potom přijdu 

a budu pomáhat, což dokonce musím, 

když budu osloven. Mám totiž pocit, jakoby 

se očekávalo, že s tou iniciativou přijdu já. 

To by však byla z mé strany neomalenost takovou 

věc udělat. 

Jak jsem po svém příchodu do Kanady již 

řekl vaší předchůdkyni, já považuji krajanskou 

komunitu za ten úplně nejpřirozenější 

sbor mých poradců, a to v tom nejširším slova 

smyslu. – Očekávám, že od nich uslyším 

nejen o tom, co se povedlo, ale že budeme 

diskutovat i o věcech, kdy z jejich pohledu 

ten postup velvyslanectví není takový, 

jaký by si představovali. Jako při nedávné 

návštěvě parlamentní delegace, [kdy bylo 

velvyslanectví kritizováno v souvislosti s tím, 

že členem delegace byl i komunistický poslanec 

- pozn. red.], kdy se velvyslanectví musí 

prostě chovat jako státní úřad a nemůže se 

chovat jako krajanská organizace – zcela 

nezávislá. Ale i tam je pro mne velmi důležitý 

ten signál, že toto krajané vnímají jako 

cosi, co bychom činit neměli. Já pak informuji 

vládu, že toto je věc, která krajanské 

komunitě vadí. 

Jeden můj velmi bezprostřední námět na 

společnou diskuzi s Masarykovým institutem, 

který mne napadl před chvílí, když 

jsem navštívil zdejší pomník obětem komunizmu, 

shledal jsem, že možná už po těch 

sedmnácti či osmnácti letech po jeho odhalení 

by se už stálo za to zamyslet, zda nepotřebuje 

nějakou rekonstrukci, konzervaci 

té sochy a tak. Tady kdyby vzešla iniciativa 

z Masarykova institutu, já bych udělal vše 

pro to, aby se české ministerstvo zahraničí 

přihlásilo ke spoluorganizování... Ale ten 

iniciátor, to musí být Masarykův institut. 

ND: Jaký byl váš osobní dojem, osobní 

pocity při nedávném předávání Masarykovy 

ceny bratřím Mašínům a dalším členům 

odbojové skupiny Českým a slovenským 

sdružením v Kanadě [ČSSK] 

PV: Já to vnímám jako rozhodnutí ČSSK 

vyznamenat osoby, jejichž čin oni považují 

za vyznamenání hodný. Rozhodně to nevnímám, 

jako by vyznamenání bratří Mašínů 

ČSSK byl jakýsi akt revolty vůči České republice. 

Pokud to tak je, tak já jsem to tak 

nepochopil a chápat nechci. Já to chápu tak, 

že v tomto sdružení převládl ten pozitivní 

pohled na hodnocení této činnosti, zatímco 

v úřadu prezidenta republiky panují ony pochybnosti 

o tom, zda ten akt skutečně patří 

do té kategorie, které si zaslouží vyznamenání. 

Už to, že jsem tam byl a zúčastnil se tohoto 

předávání vyznamenání, svědčí o tom, 

že s tím jako velvyslanec ČR necítím žádný 

zásadní problém. To, co stojí před námi, a to 

se týká obecně celých dějin Československa 

a České republiky po roce 1945, je velice 

naléhavá potřeba důkladného historického 

a sociologického zkoumání. Novodobá historie 

je ale vždy zatížena množstvím osobních 

prožitků, subjektivních pohledů, které 

do těchto věcí pronikají. Asi potřebujeme 

novou generaci historiků, kteří, nezatíže- 

ni osobní zkušeností, budou s nadhledem 

hodnotit vše, co se stalo, a pak zřejmě dospějeme 

i k tomu, abychom zaujali pozitivní 

nebo jednoznačné stanovisko k hodnocení 

takovýchto výrazných činů, jako byl čin odbojové 

skupiny bratří Mašínů. 

To, co bych viděl jako zklamání, je snaha 

na tomhle jednom příkladu demonstrovat 

jakýsi nedemokratický vývoj v naší zemi. Já 

si naopak myslím, že diskuse tohoto typu 

jsou právě důkazem onoho demokratického 

prostředí, které dává prostor k přinášení 

všech argumentů – pozitivních i negativních. 

Já bohužel musím říci, že během 

kongresu jsem musel vyslechnout mnoho 

negativního o vývoji v České republice. A 

protože se snažím věci vnímat objektivně, 

myslím, že je fair, když mám potřebu zmínit 

všechna negativa, říci také cosi pozitivního. 

Jsem zásadně proti stavění Potěmkinových 

vesnic, ale vidět všechno jen negativně, to 

potom může vytvářet onu bariéru, která 

brání vzájemnému pochopení, a tomu bych 

se chtěl vyhnout. 

Na kongresu v Halifaxu pro mne bylo velice 

příjemnou zkušeností, když účastníci 

kongresu vyvolali diskuzi na důležité téma 

– jestliže v rezolucích kongresem přijatých 

je odsuzována komunistická strana, je vyzývána 

k tomu, aby se distancovala od své 

minulosti, pak v okamžiku, kdy tato rezoluce 

má být zaslána všem politickým stranám 

kromě komunistické, je to nelogické! Proč 

mám vyzývat např. ODS, aby se komunistická 

strana zřekla své minulosti Proto bylo 

pro mne příjemnou zkušeností, že kongres 

vyvolal diskuzi na toto téma, a tak – jestli 

jsem správně pochopil závěry – poprvé budou 

tyto rezoluce zaslány i komunistům, aby 

se jim řeklo, že krajané v Kanadě nechtějí, 

aby pokračovala ona zvrhlá ideologie, která 

mnohé z nich vyhnala z jejich domovů a 

přinutila žít v exilu. To je naprosto legitimní. 

Pod to se klidně podepíši. Kdybych byl členem 

Sdružení, neměl bych sebemenší problém 

hlasovat pro tuto rezoluci. 

Druhá věc je ten pocit krajanů z vývoje 

v ČR. Já pro to mám hluboké pochopení. 

To je otázka očekávání a nadějí konfrontovaných 

s realitou. Rok 1989 byl pro mnohé 

„darem z nebe“, splněním snů, v jejichž 

splnění nevěřili – že se budou moci vrátit 

domů, navázat tam, kde před tím skončili. 

Samozřejmě všichni vždycky sníme a vidíme 

věci, jak bychom si přáli, aby byly... Ten 

vývoj jen zřídka jde k naplnění našich snů. 

A pak je otázka, jak jsme schopni se s tím 

rozdílem vypořádat. Mnozí zjistili, že z objektivních 

příčin, nezávislých na politickém 

stavu země, není prostě možné přijít po 

dvaceti, třiceti letech zpět a začít tam, kde se 

skončilo. Už proto, že těch třicet let žili život 

v Kanadě, který také vlastně vytvořil nové 

podmínky, které není možno zpřetrhat a 

zase se vrátit. Já tomu rozumím. To není jen 

pocit zklamání mezi krajany – můžete vidět 

i pocit zklamání mezi obyvateli České republiky, 

kdy se také očekávalo něco jiného, 

že se věci změní ze dne na den, že s pádem 

komunizmu náhle nastane naprostý ráj. 

Když budeme ale chtít být spravedliví a 

budeme chtít hodnotit ten vývoj v té zemi za 

patnáct let, musíme vidět, že tam je i mnoho 

pozitivního, co se udělalo, co se povedlo... 

Srovnávat to se zemí, jako je Kanada, je 

nefér. Tady ten demokratický vývoj jde nepřerušeně 

stovky let, zatímco my zase začínáme 

po okupaci Německem, po komunistech, 

po okupaci sovětskou armádou – ta 

devastace je skutečně veliká a my začínáme 

vlastně budovat znova. 

Já bych řekl, neodsuzujme za to, že je 

někdo zklamán. Posuzujme spíš, jakým 

způsobem se snaží pomoci k tomu, aby ta 

realita se blížila k tomu, o čem jsme všichni 

snili. A ty naše sny byly velmi podobné. Ta 

míra frustrace a zklamání z té konfrontace 

[s realitou] je možná dána tím, kde žijeme. 

Ten akcent toho zklamání je někde jinde, 

žijete-li v České republice, a žijete-li v Kanadě. 

Pochopme prosím, že obyvatele České 

republiky netrápí příliš téma korespondenční 

volby nebo dvojího občanství. Ale už 

třeba stejně je trápí problém restitucí, otázka 

vymahatelnosti práva – to jsou témata, 

která je spojují. Není v tom nic takového, že 

bych já, jako velvyslanec České republiky, 

jako právník, či jako Pavel Vošalík, v tom viděl 

cosi negativního v krajanské komunitě, 

když toto cítí. Já ty pocity chápu, rozumím 

jim, nacházím jejich obdobu v pocitech občanů 

České republiky. Varuji před jednou 

věcí: řada občanů ČR podléhá stejnému pocitu 

frustrace, byť možná z trošku jiných důvodů, 

ale stejnému pocitu, který se nakonec 

může odrazit v tom, že začnou, už oproštěni 

od negativních vzpomínek, hledat zakořenění 

ve své minulosti, i když každý v trochu 

jiné. A tam se nám to pak může projevit třeba 

příští rok v červnu ve volbách, kdy najednou 

ti komunisté začnou působit jako bojovníci 

za sociální práva a za sociální jistoty! Je to 

šalebné, je to klamavé, nicméně je to jako ta 

bludička, jíž věříte, že by vám mohla tu cestu 

z toho lesa ukázat, ač jsme se již jednou 

přesvědčili, že to vede do těch bažin, a nikoli 

ven z lesa. To je věc, kterou musíme mít na 

paměti. A místo té věčné revoluce také být 

schopni představit pozitivní program. Musí 

být kritizováno a ta kritika musí být součástí 

naší komunikace. Ale musí to být kritika, 

která nabízí alternativu. A tomu se musíme 

věnovat velmi naléhavě. 

ND: ...kritika konstruktivní... 

PV: Já jsem se úporně snažil vyhnout 

přesně tomuto termínu (smích). Ale zdá se, 

že mi možná bude lépe porozuměno, pokud 

ho použiji... 

ND: Ještě bych se vás chtěl zeptat na jinou 

věc: V jakém stadiu je v současné době 

problematika zrušení kanadské vízové povinnosti 

pro občany České republiky. Hodně 

se mluví o americké vízové politice vůči 

ČR a ostatním post-komunistickým zemím, 

ale co Kanada 

PV: To je velmi, velmi citlivé téma. Tato 

problematika právě v těchto dnech velmi 

silně ovlivňuje česko-kanadské vztahy, 

protože došlo k jakési eskalaci tohoto problému 

poté, co po ročním tzv. monitoringu 

z kanadské strany se Kanada rozhodla, že 

žádná z nových členských zemí EU nebude 

poctěna zrušením víz do Kanady. Byli 

jsme seznámeni s výsledky toho monitoringu 

a ten výsledek je dobrou i špatnou 

zprávou: ta dobrá je, že vlastně kanadská 

strana shledala, že všechna sledovaná kritéria 

v případě ČR vykazují pouze pozitivní 

výsledky, že není z hlediska statistiky vlastně 

nic, co by bylo možno vnímat negativně 

– ať už jde o procenta zamítnutých žádostí 

o víza, ať už jde o problematiku migrace 

do Kanady, ať už jde o problematiku zneužívání 

českých cestovních dokladů – tam 

nebylo nic, co by mohlo kanadskou stranu 

znepokojovat. Tak to i bylo formulováno při 

našem bilaterálním rozhovoru, že ty trendy 

jsou všechny pozitivní a skutečně vykazujeme 

velmi chvályhodné výsledky. Tam ale 

ta dobrá zpráva končí. Ta špatná je, že ač 

toto vše bylo konstatováno, víza zrušena 

nebudou. Bylo mi vysvětleno, že Kanada 

potřebuje více času na to, aby si ověřila, 

že tyto pozitivní trendy jsou trvalé. Česká 

strana to nepřijala s velkým pochopením a 

učinila krok, který vyvolal velmi bouřlivou 

reakci, krok, který je v dané situaci naprosto 

logický a jediný možný – obrátila se na 

Evropskou unii s návrhem na uplatnění tzv. 

solidární klauzule. Zjednodušeně řečeno, 

vyzvala EU, aby, pokud Kanada neustoupí, 

zavedly země Evropské unie víza Kanadě. 

Samozřejmě, že tento krok vyvolal obrovské 

turbulence nejen v Kanadě, ale i v samotném 

Bruselu. V tuto chvíli je stav věcí 

takový, že ač tento krok je velmi nepříjemný 

a negativní, a pro velvyslance je doslova 

noční můrou, musím říci, že pozitivní efekt 

se dostavil: Kanada pochopila, že to je pro 

nás problém, pochopila, že není možno ten 

problém řešit způsobem jednostranného 

monologu, kdy nám budou kladeny otázky, 

my budeme odpovídat, ale nedostaneme 

žádnou zpětnou reakci, takže s námi začala 

komunikovat. Druhý pozitivní efekt je, že 

i Evropská komise pochopila, že to je pro 

nás problém, a že využíváme možností daných 

nám evropskou legislativou a sama též 

s námi začala o této věci diskutovat. Zdá se 

že to bude i jedním z témat nadcházejícího 

summitu EU-Kanada, který se koná 19. 6. 

tady v Kanadě. Takže vlastně víza zrušena 

nejsou, nicméně zahájil se teď už, doufejme, 

opravdový dialog. Kanada pochopila, že to 

myslíme vážně. Teď pozítří přijíždí ADM 

[Assistant Deputy Minister - pozn. red.] David 

Mulroney z ministerstva zahraničí do 

České republiky a spolu s ním přijíždí ADM 

z ministerstva pro občanství a imigraci Kanady 

jednat o dalším postupu a o tom, jak 

hledat cestu ke skutečnému vyřešení tohoto 

problému opravdu bilaterálním způsobem, 

a ne jen naším trénováním a zkoušením, jak 

moc vydržíme. 

Takže víza jsou v těchto dnech priorita 

v mé činnosti v těchto dnech, a to proto, abychom 

víza vrátili do roviny diskuzí technických 

– co je nutné udělat a splnit, abychom 

je mohli zrušit, abychom mohli konečně 

rozvíjet ty vztahy, které rozvíjet chceme, 

tedy kulturní, sportovní, školské, vědecké 

atd. A já stále zdůrazňuji, že toto téma je tak 

důležité, protože mi v tuto chvíli negativně 

ovlivňuje diskuse o ostatních formách vzájemné 

spolupráce. 

ND: Má v současné době Česká republika 

možnost zavést vízovou povinnost vůči Kanadě 

sama 

PV: Ne, jsme vázáni jednotnou vízovou 

politikou Evropské unie. 

ND: Nakolik je Kanada i v tomto ohledu 

„v područí“ Spojených států a jejich vízové 

politiky 

PV: (smích) Pane redaktore, já jsem velvyslancem 

v Kanadě a myslím, abyste tuto 

otázku raději adresoval kanadské vládě... 

ND: Děkuji vám za rozhovor, pane velvyslanče.

9 

Bitva o křeslo 

Josef Čermák 

A kdyby to alespoň bylo křeslo ministerské... 

Ale tohle bylo křeslo, na kterém si hověl 

řidič autobusu. A jaká to byla bitva! 

Začalo to tak: Vystoupil jsem z tramvaje 

na zastávce zvané Humber Loop a přesedl 

do autobusu na trati Prince Edward. Sedl 

jsem si a čekal. Řidič seděl na svém křesle 

a na otázku nastupujících davů (i když nevelkých), 

hlásil stále halasněji, že autobus 

jede do stanice Old Mill. 

Věci se vyvíjely dost normálně až do okamžiku, 

kdy do autobusu vstoupila nevysoká, 

ale podsaditá žena a hlučně a výbojně se 

zeptala, kam jako ten autobus míří. Řidič 

na to: „Už jsem to vyvolával několikrát!“ 

Podsaditá žena: „Tak to zařvi ještě jednou!“ 

Rozhostilo se napjaté ticho. Řidič a žena si 

vyzývavě hleděli do očí. Řidič mlčel. Žena 

to ale nevydržela. Vztekle zaječela: „Tak 

bude to“ Řidič nic. Podsaditá žena: „Na 

co platíme daně Na takovéhle...“ 

Chvíli urputně hledala vhodný výraz, ale 

pak se toho vzdala a rozběhla se do vnitřku 

autobusu. Cestou zaječela: „To všecko ten 

Trudeau!“ 

Řidič (s předstíraným klidem): „Paní, 

neviděl jsem vaši jízdenku.“ To neměl říkat. 

Žena se obrátila rychlostí baletky a hnala se 

zpět k řidiči: „Ty mi budeš... ty jeden...“ 

V tom okamžiku se řidič dopustil osudné 

chyby. Zvedl se ze svého sedadla a vystoupil 

z autobusu. Podsaditá žena bleskem 

vletěla na jeho řidičské křeslo a zahřímala: 

„Když nepojedeš ty, pojedu já!“ a chopila 

se volantu. Řidič vskočil nazpátek do autobusu 

a hrozivě zavelel: „Ven, nebo zavolám 

policii.“ Podsaditá žena: „Jen ji zavolej a 

uvidíme.“ Řidič: „Už jsem ji zavolal, budete 

zatčena.“ Podsaditá žena se vymrštila 

a zřejmě (nestihl jsem to postřehnout) 

uštědřila řidiči políček. Řidič zbledl pod 

opálenou pokožkou a s vážností soudce 

ohlašujícího rozsudek smrti oznámil, že 

nikam nepojede. 

A vystoupil z autobusu, kolem kterého se 

zatím shromáždila pěkná skupinka jiných 

řidičů. 

Hulákající podsaditá žena za ním. Pak 

to začalo být značně nepřehledné. Zdá se, 

že podsaditá žena nějak přilákala taxík a 

hupla do něj. Než však taxikář dokázal odjet, 

doběhl ho řidič, vyložil taxikáři, že se 

žena dopustila zločinu ublížení na zdraví 

a že nesmí odjet, dokud nedorazí policie, a 

že kdyby ji taxikář odvezl, byl by spolupachatelem 

trestného činu, a tudíž trestatelný 

jako jeho pasažérka. 

Taxikář se zalekl a ženu požádal, aby 

vystoupila. Řidič mezitím běhal po hlavní 

silnici, očekávaje policii, která ne a ne se 

dostavit... 

Pak přijel další autobus, tak jsem do něj 

přesedl. Poněvadž do něj žádná podsaditá 

žena nenastoupila, v pokoji jsme odjeli a 

já se už asi nikdy nedozvím, jak to všecko 

dopadlo. 

Live 8: sebeobdivná gesta 

Jiří Grosman 

Naštěstí neexistuje nebezpečí, že by mě 

někdo přizval hrát na hudební orgii přestárlých 

rockerů zvanou Live 8. Musel bych 

totiž zdvořile odmítnout. Raději hraji v malých, 

poloprázdných klubech bez fanfár a 

nabubřelých gest. 

V Dublinu vyhrožuje Bob Geldof, aby kanadský 

premiér vůbec nejezdil na summit ve 

Skotsku, pokud kanadská vláda neposkytne 

další desítky milionů na pomoc Africe. 

V Torontu, Londýně, New Yorku a v pěti 

dalších metropolích světa se scházejí 

moudré a dnes již šedivé hlavy muzikantů, 

kterým leží na srdci utrpení a bída v Africe. 

A jelikož mají k dispozici své kytary, svá tučná 

bankovní konta a nevyčerpatelnou studnici 

dobrých úmyslů, nic nepomůže a budou 

se konat obří festivaly, které zatarasí dálnice, 

na nichž budou diváci (o generaci mladší 

než aktéři na pódiu) kouřit marihuanu a 

vykřikovat progresivní hesla a po kterých 

všichni zúčastnění pocítí klid, mír a dobrý 

pocit z právě vykonaného dobrého skutku. 

Marnost nad marnost. Stejně jako původní 

Live Aid v roce 1985, stejně jako obrovská 

vlna peněz a podpory po vánočním 

tsunami ve východní Asii, ani tato série 

hudebních festivalů nic nevyřeší. V Africe 

bude nadále hladomor a bída, budou tam 

denně umírat stovky dětí a zvrhlé politické 

režimy se budou předhánět, jen aby se co 

nejdříve dostaly k čerstvě nakynutým bankovním 

účtům. Organizace jako Save the 

Children a Červený kříž si budou ostře konkurovat 

a bránit svůj drn, přičemž jejich papaláši 

se budou projíždět zdecimovanými 

vesničkami v klimatizovaných Toyotách. 

Historie jednoznačně dokazuje, že podobné 

akce k ničemu nevedou. Nejen, že 

jejich dopad je mizivý, ale je dokazatelné, 

že naopak pomáhají zkorumpovaným politikům 

a různým náčelníkům či šamanům 

zůstat u žezla. V jednom jsou tyto akce 

ovšem perfektně efektivní: geriatričtí rockeři 

si koupí přízeň a pozornost médií a klid 

v duši. Tím nechci říct, že pan Bob Geldof 

a jeho partneři nemají srdce na správném 

místě. Naopak: jsem naprosto přesvědčen, 

že jednají nezištně a z těch nejlepších 

pohnutek. Ne nadarmo se říká, že cesta do 

pekla je dlážděna dobrými úmysly. 

Není správné a etické nutit vlády k tomu, 

aby posílaly peníze daňových poplatníků 

do pařátů afrických nebo asijských despotů 

a byrokratů charitativních organizací. 

Pokud v postižených zemích neexistuje 

podhoubí demokracie, jsou to vyplýtvané 

peníze. Dávalo by daleko větší smysl, kdyby 

si organizátoři a vrásčití hudebníci koupili 

letenku například do Chartúmu – klidně 

první třídou – a tam osobně pomohli 

každý i třeba jen jedné rodině. Takový čin 

obětavosti a přímé charity by měl daleko 

větší dopad a daleko hlubší smysl, než organizování 

mezinárodních mega-festivalů 

a ždímání vládních podpor. 

Nejdřív PIVO, pak pivo 

Milý pane Rotbauer, 

v novinách vyzýváte lidi, aby vám posílali 

podněty o čem psát a o čem informovat. 

11. června proběhl již 22. ročník volejbalového 

turnaje na University of Toronto, 

Scarborough Campus, za účasti 10 týmů 

složených z mužů a žen z různých měst jižního 

Ontaria. 

Neumím si představit, že by se tak velká 

akce ututlala a nedonesla se vašemu sluchu. 

Myslím, že byste se měl zkontaktovat 

s Jiřinou Hofmanovou nebo s Věrou Kořínkovou 

a příští rok uveřejnit informace před 

i po turnaji. 

Svým rozsahem je to poměrně veliká 

akce velkého dopadu a vynikající úrovně, 

kde vedle sebe často hrají v jednom týmu 

rodiče s dospělými dětmi. Myslím, že i čtenáře 

by čtení o turnaji zajímalo, případně 

by se dala podnítit i účast čs. týmů z jiných 

provincií Kanady, nebo i individuálních 

hráčů. 

Já se zúčastňuji spíše v duchu kamarádství 

a olympijského hesla „není důležité 

zvítězit, ale zúčastnit se“. 

Ale hráči finálového zápasu si za svoje 

výkony rozhodně zmínku v tisku zasluhují. 

Přikládám vám link na fotky z turnaje, 

abyste si mohl udělat lepší obrázek o velikosti 

a společenském dopadu celé akce, 

kdy se hráči sejdou i po zápasu při vyhlášení 

vítězů u skleničky českého piva, popovídají 

a zazpívají si při kytaře... 

Na vaši odpověď se těší 

Petr Sahula, Kitchener 

Děkuji, pane Sahulo, právě tohle jsem 

ve své výzvě měl na mysli. Škoda, že jste 

rovnou nepřipojil i pár řádků o tom, jaký 

ten letošní turnaj PIVO byl. Tak příště! 

Srdečně Vás zdraví 

Jan Rotbauer 

Znak turnaje používaný na rozpisovém plakátě 

A po dobrém PIVU je čas na dobré pivo. 

Družstvo vpravo jsou „Starci na chmelu“, jedno ze zakládajících družstev. 

Fotografie poskytli Jan a Věra Kořínkovi 

Vítězové turnaje PIVO 2005: družstvo „Nech sa páčí“

10 Rozhovor 


Ako dobrý človek k starostiam prišiel... 

V dňoch 11. - 17. júla zavíta 

do Toronta spevácky zbor 

pardubickej univerzity. O ich 

pobyt a koncertné vystúpenie 

v našom meste sa stará malá 

skupina ľudí - Jitka Horton, 

Pavel Zeman, David King a 

Brigita Hamvašová, ktorá 

dvom z nich položila niekoľko 

otázok. 

BH: Keď som Pavlu Zemanovi ponúkla 

pomoc so zaisťovaním pobytu pardubického 

speváckeho zboru v Toronte, viedla 

ma snaha nadľahčiť bremeno príprav, ktoré 

sú s tým spojené. Mám isté skúsenosti 

s organizáciou podobných podujatí na 

Slovensku a sama som bola pár krát so 

súborom v zahraničí. Krátko potom, čo 

sme začali spolupracovať, zistila som, že 

pripraviť podmienky pre pobyt a koncertné 

vystúpenie 40 pardubických študentov 

v Toronte je, akoby človek holými rukami 

chytal ježa. 

Naši hostia nám napísali, že sa zúčastnili 

nejedného európskeho festivalu, kde 

sa stretli s otvorenou náručou a veľkou 

pohostinskosťou. Verím tomu – takmer 

všetky kultúrne festivaly sa konajú v menších 

mestách, je to nielen lacnejšie, ale aj 

organizačne jednoduchšie. Festival, vyzdvihnutý 

ako udalosť roka, tam sústredí 

okolo seba hŕstku veci oddaných organizátorov 

a rad ambicióznych patrónov, 

ktorí sa predháňajú v štedrosti. S náborom 

na predstavenia či koncerty nie sú 

žiadne starosti, pretože v sále sedí celé 

festivalové mestečko, nechýba ani noha. 

Takéto srdečné prostredie je zdrojom príjemných 

spomienok, najmä ak sa k tomu 

priráta úspech, ktorý je v prípade pardubického 

VUS, vzhľadom na jeho kvalitu, 

nesporný. 

Situácia tu v Kanade je však v mnohom 

odlišná, najmä ak ide o jednorázovú a neformálnu 

návštevu väčšej skupiny ľudí. 

Pardubický súbor prichádza do Toronta 

v čase veľkých prázdnin, kedy sa v meste 

uskutočňuje jedna kultúrna udalosť za 

druhou. Toronto, ktoré je známe svojou 

prívetivosťou, je v takomto prípadeiba 

iba veľkým dvojmiliónovým anonymným 

mestom, v ktorom denne prebieha pod 

rôznymi „hlavičkami“ nespočetne veľa 

kultúrnych akcií. 

Organizátorom návštevy, ktorá nie je 

zaštítená žiadnou finančne zdatnou inštitúciou, 

vtedy neostáva nič iné, len sa 

spoľahnúť na vlastné sily a na pomoc krajanských 

kruhov založenú iba na dobrej 

vôli a na dobrovoľnom finančnom príspevku. 

Príchod štyridsiatich mladých ľudí 

z Pardubíc, vracajúcich sa z newfoundlanskeho 

„Festivalu 500“, je však potvrdený a 

nám treba rýchlo konať a v zaistení hostiteľského 

prostredia dospieť k najlepšiemu 

výsledku. 

Len strohý výpočet toho, čo sa už zariadilo 

a čo je treba ešte zariadiť, by niekoho 

iného ako Pavla Zemana, mohol odradiť. 

A tak sa ho z čírej zvedavosti, ku ktorej ma 

oprávňuje naša spolupráca, pýtam: 

Ako si sa vôbec k tejto nie ľahkej úlohe 

dostal 

PZ: Láska a nadšení pro zpěv o tom 

rozhodly. A taky to, že osobně znám Milana 

Linharta, člena pardubického sboru 

a blázna podobného mně – tedy do sborového 

zpívaní. Napadlo mě, že by si VUS 

Pardubice mohli poslechnou i naši lidé 

v Kanadě a snažil jsem se zajistit výměnnou 

návštěvu s některým z torontských 

sborů. Bohužel, nepodařilo se. Tak jsem 

napsal „Festivalu 500“ do St. John’s, že 

znám jeden skvělý studentský sbor z Čech. 

Už bylo sice po uzávěrce přihlášek, ale vedení 

festivalu udělalo výjimku a požádalo 

soubor o zaslání ukázky z repertoáru. 

Výsledkem bylo, že druhá žádost byla už 

žádostí o zaslání festivalového poplatku 

připojená k pozvánce. 

A pak se mi uhnízdila v hlavě další myšlenka: 

Co kdyby se sbor na cestě ze St. 

John‘s zastavil v Torontě A tím celá práce 

začala. Papírová i ta druhá - produkční. 

Obeslal jsem všechny „naše“ kostely. 

Některé odmítly, některé jsem musel přesvědčovat, 

že i přes okurkovou sezónu 

farníci na tak vynikající koncert určitě 

přijdou. Jiné kostely, jako např. Československý 

baptistický a později i St. John the 

Evangelist ve Whitby, kde jsem členem 

sboru, s nadšením příležitost uspořádat 

koncert uvítaly. 

Sponzor sboru, Jerry Formánek, mě 

spojil s Jitkou Horton, jež zpívá ve vynikajícím 

willowdaleském sboru All the King’s 

Voices, a výsledkem je, že pardubičtí 

studenti budou zpívat ve dvou kostelech 

United Church – v Torontu a na Niagaře. 

To byl ale jen idylický začátek: Cesta do 

Kanady zajištěna účastí na festivalu v St. 

John’s a pokud jde o Toronto - sbor si sám 

našel ubytování a ví se, kde bude zpívat... 

Kdo ale dnes létá a bydlí zdarma Studenti 

jsou navíc jedlíci a moc si nevydělají. 

Bude třeba mnohem víc peněz, než jsou 

studenti sami schopni zajistit. A tak sbor 

sháněl sponzory, já sháněl sponzory. Psal 

jsem do Čech, na Slovensko, po Kanadě, i 

své poslankyni v Ottawě o prominutí stodolarového 

vízového poplatku na osobu. 

Nevyšlo to. 

Založil jsem zde u Scotiabanky pro VUS 

Pardubice účet s vírou, že se tam pár dolárku 

sejde. Sešlo se – ale skutečně jen pár 

dolárků... Teď je situace dík sponzorům a 

dárcům, ne o moc, ale o něco lepší. 

A pak další papírovaní – bohu dík po 

internetu: Korigovaly se články do krajanských 

novin, opravovaly se překlady 

propagačních materiálů do angličtiny, vysvětlovalo 

se co a jak. Dále jsem se snažil 

získat pro členy sboru slevu na vstupném 

do muzeí a galerií a nějakou tu slevu na veřejnou 

dopravu. Nepodařilo se sice, ale za 

to jsem udělal další objev: Gray Coach Lines 

chtěly deset tisíc dolarů za pronájem 

autobusu na týden. Já jsem našel výbornou 

alternativu za pouhých $1 500 – školní 

autobus firmy Laidlaw Transport. A víte, 

co se stalo Studenti byli tím, že se budou 

vozit po Torontě žlutým autobusem, který 

doposud znají jenom z filmu, nadšeni jako 

malé děti! 

Ještě je třeba vypůjčit basovou kytaru, 

violoncello a keyboard, zajistit povolení 

filmovat na letišti přílet souboru a obstarat 

malé občerstvení po koncertu. Pokud 

jde o stravu, snídaně mají studenti zajištěné 

s ubytováním. Studenti se mne žertem 

ptali, zda lze v Kanadě najít pastvu bez 

chemického postřiku... Nabídl jsem jim, a 

přes vedení Seneca Residences i zajistil, že 

si budou moci sami vařit obědy či večeře, a 

to ve třech remoskách. Má nabídka vyvolala 

mezi nimi „cenovou zvědavost“, a tak 

jsem jim napsal, co kolik stojí – od soli a 

červené papriky po hovězí a chleba. Soudím, 

že si budou vařit pověstný guláš... 

BH: Ani sa nechcem spýtať, koľko voľného 

času si do toho investoval a peniaze, 

ktoré sa nedajú vyúčtovať, už ani nespomínam. 

Verím však, že sa to vyplatí. Nielen 

ako hodnotný príspevok do mozaiky 

kultúrneho života českej a slovenskej 

komunity, ale aj ako cenná skúsenosť do 

budúcnosti s organizovaním podobnej 

návštevy. S čím teda prichádzajú naši hostia, 

aký je ich program Viem, že vychádza 

z repertoáru ich krásneho CD „Te Deum“, 

ktoré sa bude predávať na ich koncertoch. 

PZ: Předností repertoáru, s kterým přijíždějí, 

je, že si díky jeho rozmanitosti každý 

přijde na své. Zaznějí písně A. Dvořáka 

a L. Janáčka, české národní písničky i duchovní 

písně a chorály z Latinské Ameriky. 

Dále songy z muzikálů, melodie z amerických 

filmů i skladby D. Ellingtona, B. Bacharacha, 

A. L. Webbera či A. Ramireze. 

A cédéčko „Te deum“, o němž jsi se zmínila, 

je skvělou směsí duchovních písní a 

chorálů, které lze jen a jen vřele doporučit. 

Posluchači vnese klid do duše a studentům 

tím přispěje na kapesné v Torontě. 

BH: Druhým človekom, ochotným Pavlovi 

Zemanovi pomôcť, je Jitka Horton, 

povolaním učiteľka a vo voľných chvíľach 

členka vynikajúceho torontského speváckeho 

zboru All King’s Voices. 

JH: Mne oslovil Jerry Formánek z MMI, 

protože ví, že zpívám ve sboru a že mám 

zájem o každou dobrou muziku, a požádal 

mě, jestli bych nezorganizovala pro VUS 

koncert. Napadlo mě obrátit se na našeho 

sbormistra Davida Kinga. Pustila jsem 

mu ukázky z webové stránky VUS. Pan 

King je vynikající muzikant, sám zpívá 

v Eisler Singers, a když nahrávky pardubických 

slyšel, byl nadšen. Ihned souhlasil 

zorganizovat koncert ve Willowdale United 

Church, kde náš sbor pořádá koncerty. 

Do tohoto kostela chodí lidé bydlící v North 

Yorku a je to tak trochu „z ruky“, pokud 

jde o českou a slovenskou komunitu. 

S o to větší energií jsem se pustila do propagace. 

Doufám, že se letáčky dostanou 

do těch pravých rukou, a lidé na koncert 

přijdou. A nejen do Willowdale, ale i do 

kostela St. John ve Whitby a ke Sv. Václavovi 

v Torontě a do Československého 

baptistického kostela na Annette Street. 

Přestože propagační kampaň sahá od 

Českého a slovenského dne na Masaryktownu 

přes české a kanadské noviny, rádio 

a televizi až do elektronických schránek 

příznivců našich koncertů, netroufám si 

odhadnout, jestli na koncerty přijde dost 

lidí. To by mohl být problém. Moc dobře 

vím, jak se špatně zpívá, když je v sále poloprázdno. 

Organizujeme též před koncertem besedu 

sboru s posluchači a taky malou recepci 

před odletem pardubických domů. 

Občerstvení přiveze Vláďa Král z Prague 

Deli přes celé město a bylo by fajn vědět, 

pro kolik lidí ho připravovat. No, doufám, 

že to všechno dobře dopadne, a my, co se 

tím teď usilovně zaměstnáváme (kromě 

Pavla Zemana a Brigity Hamvašové i David 

King, Laco Hamvaš, Radka Tamchynová 

a Věrka Kořínková – pozn. red.), si 

spokojeně vydechneme. 

BH: Byť v Toronte a nevidieť Niagarské 

vodopády To je neslýchané... Pardubickí 

tento siedmy div sveta uvidia tiež... Koho 

je to zásluha 

JH: To byl nápad sbormistra Davida 

Kinga. On je rodák z Niagary. Sám nabídl, 

aby si sbor zazpíval i tam. Samozřejmě, že 

od nápadu k realizaci byl velký kus cesty... 

Poté, co VUS navštíví Niagarské vodopády, 

bude večeře, pak zkouška a v osm hodin 

(v pátek 15. července) pak koncert. 

Všechny čtenáře Nového domova bych 

tímto chtěla oslovit - nenechte si ujít příležitost 

slyšet tento mladý talentovaný 

sbor a pomozte nám v naší snaze zaplnit 

sály kostelů nejen krásnou hudbou, ale též 

lidmi, kteří se tou hudbou přijdou pokochat. 

Na internetové adrese www.allthekingsvoices.ca 

je odkaz na stránku Vysokoškolského 

uměleckého souboru, kde si 

můžete i poslechnout ukázky z jejich posledního 

CD a také nádherně zazpívanou 

českou i slovenskou hymnu. 

BH: Ďakujem Pavlovi Zemanovi a Jitke 

Horton za rozhovor. Spovedať ďalších 

vyššie menovaných, prečo sa do prípravy 

návštevy VUS z Pardubíc pustili, by si 

vyžiadalo ďalšie stránky, ktoré by znovu 

hovorili o tom, že ak máme k niečomu a 

k niekomu hlboký vzťah, čas nerozhoduje. 

Taký čas je sám o sebe kvalitný. 

Brigita Hamvašová 

Všechny čtenáře Nového 

domova a jejich známé 

srdečně zveme na koncert 

pardubického vysokoškolského 

sboru! 

(Informace – viz str. 14) 

Cestovanie do celého sveta, 

pozvanie, poistenie, nájom áut 

Vám spoľahlivo zariadime 

za najvýhodnejšie ceny. 

TATRA TRAVEL INC. 

827-A Bloor St. W. 

Toronto, Ont. M6G 1M1 

Tel.: 416-537-7698

11 

Kam s Evropskou ústavou 

Dítě, jehož ozvy bylo slyšet tu hlasitěji, 

tu ale zcela potichu, při svém porodu utrpělo 

vážné perinatální zranění tím, že si je 

neodhlasovali Francouzi a Holanďani. Také 

v Německu by podle průzkumů asi Evropská 

ústava neprošla. Nejen v celé Evropě, 

i v České republice se politická scéna rozdvojila, 

sociálně demokratická vláda chce 

v „kampani za ústavu“ pokračovat, ODS si 

myslí, že je to zbytečné. Jsem na rozpacích, 

jestli je tohle všechno dobré nebo špatné. 

Na jedné straně je Evropská ústava asi 

potřeba, aby se dalo v Evropě klidně a produktivně 

žít. Ústava je pěkná věc, přísahá 

se na ni, je-li třeba. V Evropě je nutná, 

abychom nepokračovali v mnoha staletích 

bojů. Navíc je to velmi pečlivě psaný mnohasetstránkový 

dokument, kde je obsaženo 

skoro všechno, co se v minulých letech podařilo 

prohnat soukolím moci v Bruselu. 

Prakticky v jednom svazku tedy ústava shrnuje 

plejádu odhlasovaných norem a dobře 

se v ní listuje. Chammurapiho zákoník nebyl 

jasnější a přehlednější. 

Na druhé straně je to dokument, který 

shrnuje i spousty norem dávno odhlasovaných 

a zčásti neužitečných. Ty asi moc 

dlouho nevydrží a zmizí, nebo budou brzdou 

rozvoje. Byly používány ve zcela jiných 

podmínkách, kdy zemí Evropské unie bylo 

pár a byly na velmi sobě podobné politické 

a ekonomické úrovni. Ústava se tedy bude 

co chvíli měnit, bude se o ní zase hlasovat ve 

všech zemích, zas bude legrace. Ústava však 

má být něco jiného. Má obsahovat hlavní životaschopné 

téze, podle kterých chceme žít. 

Ústava by tedy měla v první řadě obsahovat 

základní pravidla, jak má být evropský stát 

zorganizován, že v něm má být méně byrokratických 

útoků na svobodné podnikání, 

protože jen tak se podaří se na úroveň USA 

dostat. To je základní a principiální otázka, 

která byrokratickou mocí pohne. Prováděcí 

nařízení a detaily mají být někde jinde. 

Na jaře tohoto roku dlouho a rozvážně 

jednaly země Unie o tom, že by se měly začít 

ekonomicky přibližovat Spojeným státům. 

Tak dlouho jednaly, až došly k názoru, že 

dohnat USA není možno, že to situace nedovolí, 

a že se to má nechat být. Čili, že Ev- 

ropa bude i nadále skanzenem starých polozapomenutých 

a překonaných idejí o tom, 

jak má vypadat současný pokrokový stát. 

Euroústava tak, jak ji čteme, je tedy snem 

usedlých byrokratů, kteří se o změnu vůbec 

nesnaží; to, co je, jim vyhovuje. 

Evropská unie je v ústavě kodifikována 

ve svých mnohaletých pravidlech, zákonech, 

omylech a nařízeních, podle kterých 

jsme Ameriku nepředehnali. Ta jsou nyní 

podávána k časově neomezenému použití. 

Budou platit stále, dokud se o nich zase nedohodnou 

jednotlivé země a nezruší je. To 

bude proces zdlouhavý a nepopulární. Radši 

tedy takto ne. Euroústava tohoto typu je 

na škodu. 

A proto, nechť moudré hlavy opět usednou 

a dají dohromady něco nového, perspektivního, 

inteligentního, podporujícího 

rozvoj Evropy tak, aby občané Unie nebyli 

ve světě druhořadými závistivými příbuznými, 

aby nevládli byrokrati a aby se Evropská 

unie mohla racionálně měnit a vyvíjet. 

Moudré hlavy, hledejte ideje. 

Stanislav Reiniš 

Křišťál z Čech kanadské Miss Universe 

Finále soutěže Miss Universe® 2005 se 

letos konalo 31. května v thajském Bangkoku. 

Titul nejkrásnější dívky světa (vesmíru) 

získala půvabná tmavovláska s modrýma 

očima, Miss Canada, Natalie Glebova. Je 

jí 23 let a narodila se blízko Černého moře 

v Rusku, odkud se v dětství přestěhovala 

s rodiči do Toronta. 

Soutěž Miss Universe byla oživena po 

roce 1997, když se k její pořádající organizaci 

připojil Donald Trump. Ten má, jak 

známo, dlouholeté vztahy s Českou republikou. 

Nepřekvapí proto, že byla v roce 2003 

oslovena právě česká firma, Preciosa, aby 

se stala oficiálním dodavatelem originální 

broušené křišťálové trofeje pro soutěže Miss 

Universe, Miss USA® a MISS Teen USA®. 

Preciosa se tak stala první firmou ze zemí 

bývalého sovětského bloku, jež figuruje na 

seznamu osmi prestižních světových společností, 

které své jméno spojily s těmito 

nejvyššími soutěžemi krásy. 

Kromě trofeje pro samotnou Miss Universe 

obdrží finalistky soutěže též křišťálové 

dárky v podobě kolekce broušených figurek 

a nejkrásnější dívka navíc i exkluzivní 

křišťálový lustr – vše navržené a vyrobené 

z křišťálového skla českými uměleckými 

skláři. 

Preciosa, sídlící v Jablonci nad Nisou, je 

jedním z největších světových výrobců klasických 

i moderních křišťálových svítidel, 

broušených křišťálových figurek a strojně 

broušených křišťálových komponent. Díky 

neustále se rozšiřující síti obchodních zastoupení 

této firmy jsou nádherné výrobky 

z Jabloneckého křišťálu nyní nabízeny i 

v Kanadě. 

Miss Universe, Kanaďanka Natalie Glebova 

přebírá českou křišťálovou trofej od marketingového 

ředitele Preciosy Stanislava Kadlece. 

Du ju spík 

Czenglish 

Velmi podstatnou kapitolou v životě lidském, 

a zejména krajanském, jsou předložkové 

vazby. Bez nich například nemůžete 

pořádně cestovat... 

Hledejme chyby: „We left from Bratislava 

and set out in the direction to Prague but 

instead we arrived to a wrong station...“ 

Tak kolik jste napočítali Já v tomhle případě 

minimálně čtyři: jednu zeměpisnou a tři 

gramatické. Správně by to totiž bylo nějak 

takhle: „We left _ Bratislava and set out in 

the direction of Prague and we arrived at 

the right station.“ 

A až do té Prahy skutečně dojedete, určitě 

neříkejte: „We‘ve arrived at Prague.“ 

Do Prahy dojedete jedině s předložkou in: 

„We‘ve arrived in Prague!“ A když už jste 

tam, nikdy se nechlubte před taxíkářem: 

„I am only a visitor of Prague, I live in 

North America...“ Pokud to uděláte, dopouštíte 

se hned dvou chyb: Tou první je 

předložka of. Správně byste měli použít 

předložku to: „I am a visitor to Prague.“ 

A to druhé pochybení pocítíte, až vám taxíkář 

naúčtuje za jízdu od Hlavního nádraží 

na Václavské náměstí (což je asi 500 metrů) 

50 euro... 

Opusťme však nyní gramatiku cestovatelskou 

a mrkněme se na věci poněkud closer 

to home. Nedávno jsem viděl ceduli, na 

níž stálo: „Adults: $10, children until 12 – 

free.“ A hned jsem věděl, že to psal našinec. 

V angličtině má časová předložka „(až) do“ 

několik různých překladů: „Budu pracovat 

do 5 hodin“ přeložíte správně „I will work 

until five o‘clock“. Ale „děti do 12 let zdarma“ 

lépe přeložíte jako „children up to (the 

age of) 12...“. A když něco musíte udělat do 

čtvrtka, řekněte „I have to have it done by 

Thursday“ – nikoli „...until Thursday“. 

A závěrem ještě jedna notorická: časové 

„po“: „Watching the film again after ten 

years, I had to laugh“... „ We are just after 

lunch“ ... „He inherited money after his 

grandmother“ ... „She is after an operation“ 

– všechno špatně! A aby to bylo napínavější, 

správné znění až příště...

12 Na pokračování... 


Vzhůru dolů aneb moje cesta za lepšími zítřky - 6. díl 

Stanislav Moc 

Nejprve přiletěl do Sydney Jardův bratr 

Milan s manželkou. Toho Jarda vylákal 

z Československa dopisy, ve kterých mu 

psal, že si vydělá kolem čtyřiceti dolarů 

týdně. To byla pravda, ale už se mu nezmínil, 

že je také každý týden utratí, protože 

jenom činže se pohybovala od dvaceti do 

čtyřiceti dolarů – podle toho, jak slušně 

jste chtěli bydlet. Milan si těch 40 dolarů 

přeložil dle tehdejšího černého kurzu 

a došel k názoru, že bude „na naše“ brát 

kolem deseti tisíc korun, což snad tehdy 

byla výplata předsedy vlády. To bylo moc 

velké lákadlo, a tak sbalil ženu a promptně 

se stal emigrantem. Nastěhoval se k nám, 

než si něco najde, a Jarda za něj platil podíl 

činže. Tím se nám třem finančně ulevilo. 

A pak přišli z Bonegilly i Láďa s Mášou a 

rovněž se ubytovali v našem bytě na Beach 

Road. 

Teď už to šlo. Konečně jsme docílili, že 

každý platil pět dolarů nájemného, jak 

jsem si při najímání bytu představoval. 

Obě manželské dvojice dostaly k používání 

ložnice a my tři svobodní jsme spali v předpokoji, 

což mělo tu nevýhodu, že kdokoliv 

z nich chtěl brzo ráno odejít z domu, musel 

přes náš pokoj. Jelikož se jednalo o novomanžele, 

v noci se z jejich ložnic neslo 

tlumené povzdechování a vrzání postelí, 

takže když brzo ráno procházeli naším 

pokojem, vypadalo to v něm jako ve stanovém 

městečku... 

Petr se od Rebeky dozvěděl, že v průmyslové 

čtvrti Botany Bay potřebují svářeče. 

Protože jako vyučený instalatér svářet 

uměl, rozhodl se tam zajít a zkusit to. Šel 

jsem s ním, protože mně bylo jasné, že těch 

pět dolarů od pana Poborského mi zaplatí 

pouze bydlení, ale nikoli stravu. Franta 

odmítl jít, protože se mu nechtělo šlapat 

někam zbytečně, když svářet neuměl. A 

tak jsme vyrazili s Petrem sami a on mě 

cestou učil svářet aspoň mentálně. Opakoval 

jsem všechno slovo od slova – na kolik 

milimetrů musím přiblížit elektrickou tyčinku 

k materiálu a jak ohnisko krmit jejím 

tlačením, abych udělal pěkný oblouk a tedy 

i svár, takže když jsme došli po deseti kilo- 

metrech k fabrice Pongrass Bros., z teorie 

bych byl určitě dostal jedničku. 

Bohužel, v této židovsko-maďarské společnosti 

se vůbec nezajímali o teorii, ale 

pouze o praxi. Navíc nepotřebovali svářeče 

na elektriku, jak jsme předpokládali, ale 

na plyn. Tím jsem vypadl z kola ještě dříve, 

než se vlastně začalo, protože na mentální 

učení – a vlastně na nic – už nebyl čas. 

Mistr dal Petrovi plyn, nějaké trubky a 

řekl mu ... „tak mi to svař“. Po svaření si 

svár prohlédl a řekl: „dobrý, umíš, beru tě“. 

Já jsem se sice na celou akci díval, ale dívání 

bylo v tomto případě málo, a tak jsem do 

trubky udělal plamenem díru, pak se mi k ní 

přilepila mosazná tyčinka na sváření, zkrátka 

jsem nesvařil nic a ještě udělal škodu. 

„Tys to nikdy neměl v ruce.“ prohlásil 

mistr pohrdavě. 

„Neměl,“ vydechl jsem upřímně, „ale 

potřebuju práci ...“ 

Mistr se na mne podíval, na ten můj hladovej 

kukuč a nějak se mu mně asi zželelo. 

Určitě věděl, čím asi procházím – však Maďaři 

tím prošli dvanáct let před náma – a 

zeptal se: 

„Dělal jsi někdy na brusce“ 

Zavrtěl jsem upřímně hlavou: „ne, nedělal...“ 

„To nevadí,“ řekl mistr, „to se naučíš 

za chvíli, beru vás oba. Začnete v pondělí 

ráno v sedm. Musíte tady být deset minut 

před začátkem. Dělá se deset hodin denně 

a šest dní v týdnu, v neděli je volno ... abyste 

vy křesťani mohli do kostela ...“ zamrkal 

mistr vesele očima. 

„Řekni mu,“ nařídil mi Petr, když jsem 

mu mistrovo laškování přeložil, „že jsem 

napůl Žid...“ 

„Tak se choď v neděli koupat,“ poradil 

mu mistr a vyhodil nás z dílny. 

V pondělí jsme byli před fabrikou brzo 

před sedmou. Dělníci se trousili, pokuřovali 

a nikdo si nás nevšímal. Pak se otevřely 

dveře dílny a vpustili nás dovnitř. Petr 

šel mezi svářeče, jichž byla dlouhá řada z 

každé strany pojízdného pásu. U toho pásu 

měl každý svářeč své místo a jak po pásu 

putovaly židle (Pongrass Bros. vyráběli 

kancelářský nábytek), každý svářeč k rostoucí 

židli něco přivařil. Ten samý svár, jeden 

za druhým, a sotva ho dodělal, už před 

ním „plula“ další židle, takže neměl ani čas 

si sundat tmavé brýle. 

Mne mistr zavedl k brusce, strašně hlučné 

mašině, před kterou se kupila hromada 

trubek na výrobu židlí. Mým úkolem bylo 

zbrousit oba konce krátkých trubek do kónického 

úhlu. Úkol lehký, naučil jsem se to 

za minutu, ale při broušení hluk dosahoval 

tolika decibelů, že mě brněly uši. 

Deset minut před desátou zahoukala siréna, 

dělníci pustili na zem, co kdo zrovna 

měl v rukách, a vyhrnuli se ven před dílnu. 

Všichni si zapálili cigarety a horečně kouřili. 

Někteří dokázali vykouřit i dvě cigarety, 

než minutu před desátou zahoukala siréna 

znova a všichni jsme měli jednu minutu na 

to, dostavit se ke svým strojům na své pozice. 

Při dalším zahoukání, přesně v deset, 

se začalo makat. 

V poledne byla půlhodinová přestávka 

na oběd. Dělníci si sedli do trávy před 

dílnou a vybalili sendviče k jídlu. K pití si 

kupovali Coca-Coly z chladicího automatu 

na mince. My jsme se napili vody a kouřili. 

K jídlu jsme pochopitelně neměli nic. Ve tři 

byla malá přestávka na zakouření s tím samým 

postupem jako v deset ráno. Končilo 

se v půl šesté, protože se musela nadělat 

půlhodina za oběd. Obě malé přestávky 

byly „zadarmo“, ty se nadělávat nemusely. 

Domů jsme přišli v osm večer. Franta už na 

nás čekal s večeří. Bílý chléb a černý čaj. 

„Tak jaký to bylo“ vyzvídal. 

Řekli jsme mu to a šli si lehnout. Petr 

vstával v pět a pro mne si přijel pan Poborský 

ve dvě... Před sedmou mě vyhodil 

u fabriky, kam Petr chodil pěšky. 

Za šest dnů v týdnu nám Pongras Bross. 

platili padesát tři dolarů na ruku, což sice 

byly hezké peníze, ale já jsem věděl, že jestli 

tam budu dělat déle, tak ohluchnu. Do uší 

jsem si cpal vatu, ale málo platné, v uších 

mi pískalo i po šichtě doma, a když někdo 

něco říkal, musel jsem se soustředit, abych 

rozuměl. Jednou při polední přestávce, to 

už jsme jedli sendviče i my s Petrem, jsme 

zase seděli na trávě před dílnou, když před 

námi zastavilo nákladní auto. Pomalu jsem 

žvýkal, aby mi sendvič vydržel co nejdéle, a 

při tom se díval na výfukovou rouru auta. 

Šel z ní kouř a pravidelně se otřásala, ale já 

jsem motor neslyšel. 

„Petře,“ zeptal jsem se, „jde tomu náklaďáku 

motor Je to slyšet“ 

„Motor slyším,“ odpověděl tázaný a zamžoural. 

„...jakýmu náklaďáku“ 

To byl ten moment, kdy jsme pochopili, 

že peníze nejsou všechno, a dali výpověď. 

Tu jsme museli dát týden dopředu. 

Naštěstí v té době dostal práci i Franta 

s Milanem a Láďou. Pracovali v ACI Glass 

Factory, kde se vyráběly lahve na všechno 

možné, od mléka až po pivo. Zde se pracovalo 

pouze 40 hodin týdně, ale za to na 

šichty, takže si Franta vydělal víc než my. 

Jelikož měl u nás nějaký dluh, který si udělal, 

když byl bez práce, a on měl všechno 

pečlivě zapsáno, měl teď příležitost táhnout 

kasu zase on. Ne, že by v ní bylo moc, 

protože jsme akorát doplatili těch osmdesát 

dolarů, které nám půjčila Rebeka 

na byt, ale přece jen už nebyla situace tak 

zoufalá a ostatně my měli před sebou ještě 

týden práce, takže jsme věděli, že blížící se 

Vánoce nějak přežijeme. 

Ten večer nám Franta hrozně vynadal za 

naši lehkomyslnost – pouštět práci, když 

nemáme nic jiného, ale už se nedalo nic 

dělat. Jen hádat. My jsme se bránili, že ví 

houbeles, co to je slepnout za černými brýlemi 

svářeče nebo hluchnout u brusky. Asi 

v osm hodin někdo zaťukal na dveře. Mysleli 

jsme, že by to mohl být Honza s Věrou, 

kteří se mezitím už také přestěhovali do 

Sydney a pronajali si byt kousek od nás. 

Číšník Honza měl zřejmě nějaké peníze, 

o kterých jsme nevěděli – a konec konců, 

nic nám do toho také nebylo – ale na byt 

i s depositem měli. Práci si Honza sehnal 

v pivovaru Reschess, který nebyl daleko od 

ACI Glass Factory, a tam jezdil od nás autobus. 

Válel v pivovaru sudy. 

Za dveřmi ovšem nebyl Honza, ale neznámý 

mladý Australan, z jehož řeči jsem 

vyrozuměl, že se u nás v bytě koná „párty“. 

644 Queen Street West, Toronto 

Call for the best 

SUMMER & FALL 

prices to Europe! 

We are pleased to announce that effective March 28, 2005 

Trans-Com Transport, Ltd. has re-located to: 

1260 Kamato Road 

Mississauga, On. L4W 1Y1 

Tel.: 905-361-2743 

Fax: 905-361-2753 

Toll-free: 1-800-354-9046

Na pokračování... 

13 

Já jsem sice věděl, že slovo párty znamená 

oslavu, ale nějak mně to v té chvíli vypadlo, 

a tak jsem myslel, že kluk míní politickou 

party, tedy stranu, i pustil jsem se do něj, 

že jsme před komunistickou stranou utekli 

až sem, aby nás tedy neobtěžoval. Kluk se 

zasmál a řekl něco, čemu jsem nerozuměl, 

a zamával lahví whisky, kterou měl pod 

paží. 

„Hele, von má whisky,“ řekl Petr, „pozvi 

ho rychle dál, než si to rozmyslí!“ 

Kluk okamžitě otevřel láhev a když zjistil, 

že nemáme led, sám se nabídl, že pro 

něj skočí za roh do hotelu Rex. Než se vrátil, 

tak už u nás byli další dva kluci, kteří 

přinesli víno a pomerančovou šťávu. Pak 

se náš byt pomalu plnil novými a novými 

příchozími, kteří nosili nejen pití, ale i různé 

pytlíky brambůrek a jiných pochutin a 

když zjistili, že nemáme žádnou muziku, 

někdo z nich si odskočil a přinesl gramofon 

s bednou desek. Dům, ve kterém jsme bydleli, 

měl jen čtyři byty, ale všechny obývali 

většinou mladí lidé, kteří, když slyšeli hudbu, 

se přišli podívat, co se děje, a už zůstali. 

Před desátou, když šel Franta na noční, to 

u nás hučelo jako někde v hospodě a Frantovi 

se odcházelo s těžkým srdcem. 

Některé ty návštěvnice byly krásné holky. 

Párty tedy jela, zpívalo se i tancovalo 

ještě ve dvě, když si mne vyzvedl pan Poborský. 

Já jsem si tuhle práci pořád držel, 

i když už dávno ne kvůli těm pěti dolarům, 

ale protože mi můj boss slíbil zařídit řidičský 

průkaz, k jehož úspěšné zkoušce se tehdy 

potřebovalo mluvit dobře anglicky. To 

jsem jakž takž ovládal, ale pořád jsem ještě 

špatně rozuměl. A také mně vyhovovalo, 

že jsem ráno nemusel šlapat těch deset 

kilometrů k Pongrass Bros. jako Petr. Ten 

teď musel před pátou, jak jsem mu kladl na 

srdce, naše hosty vyhodit, zamknout byt a 

vydat se do práce sám. Měl jsem obavy, aby 

to všechno stačil, ale překvapil mne, byl 

v práci ještě dřív než já. 

„Zamknul jsi“ ptal jsem se. 

„Ne.“ 

„Proč ne“ 

„Von nikdo domů nešel a já jsem jim to 

neuměl říct ...“ 

„Co když nám něco ukradnou“ 

„Co by ukradli Dyk tam prd máme...,“ 

což byla pravda. To jsem musel uznat 

jako pádný argument a také jsem věděl, 

že touhle dobou už budou kluci doma ze 

sklárny. 

Když jsme se ten večer vrátili od Pongrass 

Bros., značně unaveni, však jsme 

celou noc před tím nespali, zjistili jsme, 

že párty ještě pořád jede, i když mnozí 

pospávali různě po koutech i na našich 

postelích. Jídla a pití bylo ale pořád dost. 

Měl jsem dojem, že naši hosté se občas 

vytratili, aby něco dokoupili, a znovu se 

vraceli. Ponořili jsme se s Petrem do víru 

radovánek, ale já jsem brzo usnul a probudil 

mě až pan Poborský, když si pro mne 

přijel. Rychle jsem našel Petra. Spal na 

zemi u krbu s vyhaslou cigaretou v koutku 

úst a nemělo cenu ho budit. Vedle něj 

ležel neznámý Australák a Petra používal 

jako polštář... 

Ten den přišel Petr do práce až v poledne 

a marně se domáhal výplaty, i když to 

už byl náš poslední den u této firmy. Mistr 

ho nechal čekat až do půl šesté, kdy končila 

šichta. Petrovi to moc nevadilo, lehl 

si venku před dílnou do trávy a spokojeně 

spal. 

To odpoledne však párty skončila. Když 

jsme se vrátili domů, byl v bytě jen hrozný 

nepořádek a dva nakvašené manželské 

páry – naši kamarádi, kteří nám oznámili, 

že hned, jak si něco najdou, tak se od nás 

odstěhují... 

První se odstěhoval Milan, kterému Jarda 

pomohl sehnat malý byt na Wellington 

Street. Tím se nám sice zvedla činže, ale 

jen o dva dolary na osobu. Láďa se rozhodl 

odstěhovat až po svátcích, protože Vánoce 

byly za rohem. 

Petr si našel práci poměrně brzo. Dohodil 

mu ji Honza, a tak váleli sudy v pivovaru 

spolu. 

Já jsem dělal jen s panem Poborským a 

bylo mi celkem dobře, i když jsem tušil, že 

to dlouho finančně nevydržím. Naštěstí 

v té době mě už mistr Poborský tak nehlídal 

jako před tím, a tak jsem se ve skladu 

dobře dojídal ovocem, když se nedíval. 

Občas můj mistr v nějaké té restauraci 

vzal i dort s chladícího pultu a vždy se se 

mnou poctivě rozdělil. 

Jeden den za mnou přišel a oznámil mi, 

že je všechno připraveno na mou zkoušku 

na řidičský průkaz a že to bude stát 45 dolarů. 

To byla týdenní výplata pracujícího 

lidu a pro mne dost velká rána do mých 

úspor. Petr si ku příkladu v pivovaru vydělal 

jen 38 dolarů za týden. Ovšem měl 

zadarmo pivo, takže značně ušetřil, když 

se každý den vracel s Honzou ve veselé 

náladě, i když pivo si domů vzít nemohli. 

Pivovarská etiketa tehdejší doby byla stejná 

jako pana Poborského... 

Rozhodl jsem se hned. Řidičák jsem 

chtěl a sliboval jsem si od toho, že si pak 

seženu práci na nějakém náklaďáku a 

tam si vydělám ranec. Dneska tuším, že 

v tom byl nějaký podvod, protože jsem 

dostal řidičský průkaz opravňující mne 

k řízení všeho, včetně semitrajlerů, a na 

to se v Austrálii dělají jiné zkoušky než 

jenom ústní pohovor. Ale tenkrát jsem si 

opravdu myslel, že dávám všimné za to, 

že zkoušející úředník přehlédne mou ubohou 

angličtinu. 

Hádám, že mu tehdejší předpisy povolovaly 

přiznat mi řidičák na stejné úrovni, 

kterou měly moje papíry z Československa, 

a ten pohovor byl jen tak, abych si 

myslel, že si peníze zaslouží. Ať už to bylo 

jakkoliv, stal jsem se ještě před Vánocemi 

vlastníkem řidičského průkazu, ač mě to 

stálo skoro veškeré mé úspory. Jestli z toho 

měl pan Poborský nějakou provizi, nechci 

ani hádat. Konec konců, tím, že mě 

připravil o všechny mé peníze, mě donutil 

hledat si práci. 

Po Vánocích jsem ji skutečně dostal 

– v ACI Glass Factory jako Franta a ostatní. 

A tam se dělalo na šichty, tudíž už jsem 

nemohl každé ráno s panem Poborským 

jet do skladu a naše spolupráce skončila. 

Mimochodem, ani získáním řidičského 

průkazu a ovládáním práce natolik, že 

můj boss občas už do práce ani nemusel 

(a párkrát také nepřišel), kdy jsem vlastně 

dělal všechno sám, mi plat z těch pěti 

dolarů nezvedl. Když jsem odcházel, výčitky 

jsem neměl, i když pan Poborský 

hořekoval nad nevděkem světa, a Čechů 

obzvlášť, a koho on teraz bude zaučovat, 

boha jeho...! 

pokračování příště 

Stanislav Moc je původní profesí chemik. 

V roce 68 odešel do Austrálie, kde se uchytil 

jako chemik u firmy Penfolds vyrábějící jedny 

z nejlepších australských vín. Psát začal 

z nudy, neb měl v práci mezi testováním vín 

spoustu času. 

Svá australská dobrodružství sepsal do 

knihy Tábor na Aligátoří řece, kterou vydal 

exilový Index. Paní Zdena Škvorecká 

pak vydala jeho další knihu Údolí nočních 

papoušků. Mezitím odrostly jeho tři děti a 

autor se i se ženou přesunul do tropů mezi 

domorodce. V této době ho Josef Škvorecký 

vyzval ku psaní pro Nový domov. 

V současnosti je Stanislav Moc již na 

„zaslouženém odpočinku“ na středo-severním 

pobřeží australského státu Nový Jižní 

Wales. Odtud také srdečně zdraví všechny 

čtenáře Nového domova. 

PRAGUE DELI 

PRAŽSKÉ UZENÁŘSTVÍ 

• lahůdkové uzeniny 

• obložené chlebíčky 

• obložené mísy 

• cukrářské 

výrobky a dorty 

• domácí knedlíky 

všech druhů 

• české vánoční 

cukroví 

ŠIROKÝ SORTIMENT VÝROBKŮ DOVEZE- 

NÝCH Z ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLIKY! 

DENNĚ ČERSTVÁ CHUTNÁ JÍDLA 

638 Queen St. West, Toronto 

(416) 504-5787 

 

 

 

E-mail: janainternationaltravel@sympatico.ca 

SEAT SALE 

 

 

 

 

TO EUROPE 

VYUŽIJTE ATRAKTIVNÍ CENY LETENEK!

14 Reakce a ohlasy 


K článku pana Grosmana 

Mám několik poznámek k článku pana 

Grosmana ohledně politického kupčení. 

Curriculum vitae pana Grosmana ani 

jeho otce nejsou důležité. Důležité však je, 

aby autor politického článku neignoroval 

fakta a neprosazoval své osobní předsudky. 

Tedy: 

Za prvé, jsou svědci k tomu, že Grewal 

první oslovil ministra Dosanje. To je podle 

mého názoru klíčem k celé aféře. 

Za druhé, úroveň Třetího světa spíše připomíná, 

když poslanec demokratického 

parlamentu kradmo natáčí rozhovory s politikem 

jiné strany. To sice autorovi článku 

zřejmě nevadí, obyčejnému kanadskému 

občanovi asi ano. (Jak je jasné z různých 

průzkumů). 

Za třetí, celá řada odborníků, a to i soudních, 

prokázala, že ty nešťastné nahrávky 

byly sestříhané, a dokonce i zfalšované. To 

už hraničí s kriminálním počínáním. 

A konečně, ty nabídky „tučných odměn“ 

opět existují jenom v autorově fantasii. Oba 

liberální představitelé byli příliš opatrní, 

než aby se dopustili zločinů úplatkářství, 

který je v této zemi trestný. 

To vůbec neznamená, že postup liberálních 

zástupců schvaluji; naopak. Proč by se 

tak zkušení politici domnívali, že přestup 

manželů Grewalových do Liberální strany 

by té straně nějak prospěl, je pro mne záhadou. 

A to, že strávili několik hodin vyjednáváním, 

není pro ně dobrým vysvědčením. 

Také bych měl připomínku o sl. Stronachové. 

Pan Grosman to asi neví, ale přestup 

politiků z jedné strany do druhé není 

v Kanadě žádnou zvláštností. Tak se děje 

v parlamentech po celém světě. Proč pan 

Grosman používá urážlivého adjektiva 

jako „podlá“ je mi ale záhadou. Winston 

Churchill změnil partaje třikrát. Zřejmě 

její hřích spočívá v tom, že měla drzost přestoupit 

k liberálům! 

Už dost dlouho se znepokojením pozoruji, 

že Nový domov automaticky bere za 

samozřejmé, že každý čtenář je zároveň 

příznivcem kanadské Konservativní strany. 

Myslím, že by se pan redaktor měl nad 

touto theorií trochu zamyslit. 

S pozdravem, 

O. J. Špilar, Toronto 

Nový domov, jak stojí i v tiráži na spodu 

poslední strany, uveřejňuje různé příspěvky, 

které prezentují různé (politické a jiné) názory 

jejich autorů. Skladba těchto příspěvků na 

stránkách našich novin je náhodná, uveřejňujeme 

je tak, jak přicházejí od dopisovatelů, 

bez jakékoli ideologické filtrace či cenzury. 

Pokud se někomu zdá, že zde převládají 

články s určitou specifickou politickou orientací, 

vypovídá to pouze o citlivosti čtenáře na 

určité názory, případně o smýšlení a politické 

orientaci autorů dotyčných příspěvků - nikoli 

o náklonnosti redaktora či vydavatele Nového 

domova k některé politické straně. 

Milý pane... 

...Rotbauer, 

nepíšu moc rád dopisy, není to prostě moje 

„doména“, ale tenhle napsat chci. 

Jako dlouhodobý čtenář mám radost, že 

Nový domov konečně nabírá dech, že se 

ubírá někam, kam by se ubírat měl, neváhá 

a nebojí se zveřejňovat věci, které jsou 

možná nepopulární, leč pravdivé. V novém 

Novém domově jsou prvky, které jsou zpestřením 

těchto novin k jejich prospěchu. 

Absolutně nesouhlasím s názorem paní 

Dagmar Fišlové* (ND ze 13. 6. 05), která 

uvádí, že „...nám předkládáte v novinách 

tak negativní, kritický a nepřátelský postoj 

k zemi, kterou mnoho z nás má rádo, že se 

v nás cosi bouří...“ a že „...Vaše komentáře 

jsou příliš osobní a zaujaté.“ 

Podle mého názoru, nic z toho, co uvádí 

paní Fišlová*, není pravda. Kriticky ano, 

ale žádný negativní anebo dokonce nepřátelský 

postoj k ČR jsem nezaznamenal, 

protože tam prostě není. 

Závěrem bych chtěl uvést, že noviny děláte 

velmi dobře. Líbí se mi příspěvky Jiřího 

Grosmana, Stanislava Moce a samozřejmě 

Oty Ulče. 

S pozdravem 

Václav Janouš 

Richmond Hill, Ontario 

* - Příjmení „Rydlová“ bylo v dopise pana 

Janouše opraveno redakcí na „Fišlová“ v souvislosti 

s omylem - viz str. 4, vlevo nahoře.

15 

Křížovka pro volnou chvíli... 

Kniha Josefa Čermáka 

It All Began with Prince Rupert - The Story of Czechs and Slovaks in Canada 

vyšla v novém, rozšířeném vydání 

(453 stran, 343 fotografií, rejstřík osob a institucí má 4 500 jmen, rejstřík míst cca 500). 

Cena $38 plus poštovné. Objednávky zasílejte laskavě na: 

Anna Otypka, 11 Antrim Cres. - Apt. 1211, Toronto ON, M1P 4P3 

Tel.: 416-412-0940; e-mail: otypka@sympatico.ca 

Volejte zdarma 1-866-850-3462 

nebo 905-430-0844 

PŘIJĎTE SI NASBÍRAT JAHODY 

A HRACHOVÉ LUSKY 

(Samosběr začíná zhruba 24. června.) 

FARM MARKET & BAKESHOP 

8100 Steeles Avenue East 

6 km východně od Markham Road (Hwy. 48) 

Telefon 905-294-3275 

www.whittamoresfarm.com

Užitečné informace 

16 

MASARYKŮV ÚSTAV 

The Masaryk Memorial Institute, Inc. 

450 Scarborough Golf Club Rd., 

Toronto, ON M1G 1H1 

tel.: (416) 439-4354, fax: (416) 439-6473 

e-mail: MMI-Inc@sympatico.ca 

KNIHOVNA 

NA MASARYKTOWNU 

Půjčovna časopisů, knih, videoklub 

středa: 16 - 21 hodin 

pátek: 16 -18 hodin 

Info: (416) 431-9477 

TELEVIZE NOVÝ ZÁBĚR 

V Ontariu vždy v sobotu od 10:00 h. a 

v úterý od 7:30 h. na OMNI 1. 

ČESKÁ ŠKOLA PRO DĚTI 

Vyučování každou sobotu 

v Cornell Junior Public School 

61 Holmfirth Terr. Scarborough 

od 9:30 do 12 hodin 

Info: (416) 439-4354 

a v hale kostela sv. Václava 

496 Gladstone Ave., Toronto 

od 9 do 11 hodin 

Info: (416) 536-5342 

RESTAURACE PRAHA 


Speciality česko-slovenské kuchyně 

Otevřeno: st. - so. od 17 h., v ne. již od 12 h. 

Doporučujeme rezervovat si místa - zájem 

bývá velký - tel. (416) 289-0283 

www.praguerestaurant.com 

PŘIJĎTE SI ZACVIČIT NEBO 

ZAHRÁT VOLEJBAL 

DO SOKOLA! 

Cvičební hodiny: 

od 18. září 2004 do 18. června 2005: 

Děti: každou sobotu od 15:30 do 17:30 h. 

v tělocvičně Steeles West Gymnastics, 

601 Magnetic Drive, Unit 21 

Dospělí: kaž. středu od 20:00 do 22:00 h. 

Volejbal: kaž. pondělí od 20:00 do 22:00 h. 

George Harvey Collegiate, 1700 Keele St. 

Informace: Jan Waldauf (416) 626-3476 

Ivo Sypták (416) 656-0490 

OBJEDNÁVKA PŘEDPLATNÉHO 

V příloze posílám šek na $ ................................ 

Z toho $ ..................... je na předplatné Nového 

domova a $ .................. je dar tiskovému fondu. 

Jméno: ............................................................. 

Adresa: ............................................................ 

......................................................................... 

Poštovní kód: ................. Datum: ................... 

Podpis: ............................................................ 

VELVYSLANECTVÍ ČR 

Embassy of the Czech Republic 

251 Cooper St., Ottawa, ON K2P 0G2 

tel.: (613) 562-3875; fax: (613) 562-3878 

e-mail: ottawa@embassy.mzv.cz 

www.czechembassy.org 

GENERÁLNÍ KONZULÁT ČR 

Consulate General of the Czech Rep. 

1305 Pine Avenue West, 

Montreal, QC H3G 1B2 

tel: (514) 849-4495; fax: (514) 849-4117 

e-mail: montreal@embassy.mzv.cz 

www.mzv.cz/montreal 

KONZULÁRNÍ DNY 


Každý třetí pátek od 13 do 17 hodin 

v kanceláři Masarykova ústavu (MMI): 

17. června, 15. července, 12. srpna, 16. 

září, 21. října, 18. listopadu a 16. prosince. 

Informace: tel. (613) 562-3875 

Poznámka: Zaměstnanci MMI nejsou 

oprávněni podávat žádné informace 

týkající se činnosti konzulátu. 

HONORÁRNÍ KONZULÁTY 

Honorary Consulate of the Czech Rep. 

Calgary: Ste. 611 - 71st. Avenue S.E., 

Calgary, AB T2H 0S7 

tel: (403) 269-4924; fax: (403) 261-3077 

e-mail: calgary@honorary.mzv.cz 

TRADE COMMISSION 

OF THE CZECH REPUBLIC 

(adresa stejná jako u konzulátu) 

tel.: (514) 844-5511; fax: (514) 844-1894 

KANADSKÉ VELVYSLANECTVÍ 

V PRAZE 

The Canadian Embassy in Prague 

Muchova 6, 160 00 Praha 6, Czech Rep. 

tel.: (+420) 272101800 

fax: (+420) 272101890 

e-mail: canada@canada.cz 

www.canada.cz 

Úřední hodiny (SEČ): 

8:30 - 12:30 a 13:30 - 16:30 

Konzulární sekce: 

8:30- 12:30 PM 

CZECHTRADE 

Česká agentura na podporu obchodu 

25 Adelaide St. E., Ste. 605, 

Toronto, ON M5C 3A1 

tel: (416) 848-4984; fax: (416) 848-4985 

e-mail: toronto@czechtrade.cz 

www.czechtradeoffices.com 

www.supplier.cz 

VELVYSLANECTVÍ SR 

Embassy of the Slovak Republic 

50 Rideau Terrace, Ottawa, ON K1M 2A1 

tel: (613) 749-4442, fax: (613) 749-4989 

e-mail: ottawa@slovakembassy. 

HONORÁRNI KONZULI SR 

Honorary Consulates of the Slovak Rep. 

Calgary: Ludovít Zanzotto 

208 Scenic Glen Place N. W., 

Calgary, AB T3L 1K3 

tel./fax: (403) 239-3543, (403)239-7325 

e-mail: LuZanzotto@Shaw.ca 

lzanzott@ucalgary.ca 

Toronto: John Vojtech Stephens 

Ste. 410, 1280 Finch Avenue West, 

Toronto, ON M3J 3K6 

tel.: (416) 665-1499; fax: (416) 665-7488 

e-mail: jvstephensqc@yahoo.com 

Vancouver: Stanislav Lišiak 

2nd floor, 247 Abbot Street, 

Vancouver, BC V6B 2K7 

tel.: (604) 682-0991; fax: (604) 904-0301 

e-mail: consulate@slovakia.org 

Winnipeg: Jozef Kiška 

B-1106 Henderson Hwy., 

Winnipeg, MB R2G 1L1 

tel./fax: (204) 947-1728 

e-mail: jkdraft@mts.net 

KANADSKO-ČESKÁ OBCHODNÍ 

KOMORA 

909 Bay St., Ste. 1006, Toronto, ON 

M5S 3G2, tel./fax (416) 929-3432 

e-mail: trade@ccrcc.net 

www.ccrcc.net, www.canamerica.cz 

ČESKÉ A SLOVENSKÉ 

SDRUŽENÍ V KANADĚ 

PO Box 564, 3044 Bloor St.W., 

Toronto, ON M8X 2Y8 

tel: (416) 925-2241 

fax (416) 925-1940 

Návštěvní hodiny jsou první úterý v měsíci 

od 19 do 20 hodin v kostele sv. Václava. 

Informace a ohlášení návštěv 

na tel. čísle (416) 925-2241 

CSA - CZECH AIRLINES 

Toronto: 401 Bay Street, Ste. 1510 

Toronto, ON M5H 2Y4 

tel.: (416) 363-3174; fax: (416) 363-0239 

1-800-641-0641 

e-mail: yto@czechairlines.com 

Montreal: 2020 Rue Universite, #2210 

Montreal, QC H3A 2A5 

tel.: (514) 844-4200; fax: (514) 844-5742 

1-800-561-5171 

e-mail: ymq@czechairlines.com 

www.czechairlines.com 

Call Centre: 1-866-293-8702 

CZECH TOURISM 

Česká centrála cestovního ruchu 

Czech Tourist Authority 

401 Bay Street, Suite 1510, 

Toronto, ON M5H 2Y4 

tel.: (416) 363-9928; fax: (416) 368-0239 

e-mail: info-ca@czechtourism.com 

www.czechtourism.com 

THE BATA SHOE MUSEUM 

327 Bloor St. W., Toronto ON 

(stanice metra St. George) 

tel.: (416) 979-7799 

Otevřeno: úterý, středa, pátek a sobota: 

10-17 hodin, čtvrtek 10-20 hodin, 

neděle: 12-17 hodin. 

SPOLEČENSKÝ KALENDÁŘ - STR. 2! 

ČESKÉ A SLOVENSKÉ 

BOHOSLUŽBY V TORONTU 

Československý baptistický sbor 

Czechoslovak Baptist Church 

200 Annette St., Toronto, ON M6P 1P6 

Zpívá pěvecký sbor. Každý je srdečně 

vítán. Začátek nedělních bohoslužeb je 

v 11:00. Středeční biblická hodina v 19:30. 

Rev. Ján Banko. Tel.: (905) 337-7457. 

KITCHENER: Každou druhou neděli 

v měsíci v 17:00 - Benton Baptist Church 

Moravští bratři - Moravian Brothers 

Church Bohoslužby pouze anglicky 

neděle v 11:00 - 7 Glenora Ave., Toronto, 

ON M6C 3Y2. Tel.: (416) 656-0473, 

Duchovní správce: Rev. Basil E. Coward 

Římsko-katolický kostol sv. Cyrila 

a Metoda R.C. - Church of St. Cyril and 

Methodius, 5255 Thornwood Dr., Mississauga, 

ON L4Z 3J3. Slovenská omša: Ne.: 

11:00, po. a št.: 8:00, út., st. a pá.: 19:00, 

1. so.: 18:00. Anglická: Ne.: 9:00 a so.: 

17:00. Farár: M. Verčimak. 

Tel.: (905) 712-1200, fax: (905) 712-0974 

Římsko-katolický kostel sv. Václava 

R.C. Church of St. Wenceslaus, 496 

Gladstone Av., Toronto, ON M6H 3H9 

Bohoslužby: neděle v 10:30, pátek 19:00. 

Duchovní správce: Rev. Libor Švorčík. 

Tel.: (416) 532-5272, fax: (416) 516-5311. 

Slovenský evanjelický kostol augsburgského 

vyznania sv. Pavla - Slovak Evangelical 

Lutheran Church of St. Paul, 

1424 Davenport Rd., Toronto, ON M6H 

2H8. Tel.: (416) 658-9793. Rev. Ladislav 

Kozák, Bohoslužby: ne.: 9:30 (angl.), 

10:45 (slovensky). 

Slovenský grécko-katolický kostol sv. 

Marie Slovak Greek Catholic Church 

of St. Mary, 257 Shaw St., Toronto, ON 

M6J 2W7. Tel.: (416) 531-4836. 

Rev. P. Dolinsky. Bohoslužby 9:00 angl., 

10:30 slov. 

Slovenská grécko katolická katedrála 

Premenenia nášho Pána - Slovak Greek 

Catholic Cathedral of Transfiguration 

of our Lord, 10350 Woodbine Ave., 

Markham, ON L6C 1H9. 

Tel.: (416) 531-4836. Bohoslužby: 9:30 

anglicky, 10:30 slovensky. 

Lutheránsky kostol sv. Lukáša - Lutheran 

Church of St. Luke; 3200 Bayview 

Ave. (Bayview at Finch), Toronto. 

Katolické bohoslužby mimo Toronto 

Burlington: Holy Sepulchre Cemetery 

- neděle 15:00 hodin. Duch. správce: Rev. 

P. N. Rouš, St. Adalbert R.C. Mission, tel.: 

(905) 523-1932 nebo (416) 532-5272; 

464 Plains Rd. W., Burlington, ON L7T 1H2 

NOVÝ DOMOV (New Homeland) - CZECH AND SLOVAK BI-WEEKLY 

Published by / Vydává: Masaryk Memorial Institute, Inc. • Redakční uzávěrka tohoto čísla: 30. 6. 2005 • Vychází: 4. 7. 2005 • Redakce: 450 Scarborough Golf Club Rd., Toronto, ON, M1G 1H1, Canada. Tel.: 

(416) 439-9557, fax (416) 439-6473, e-mail redakce: novy.domov@sympatico.ca. • Řídí tiskový výbor MMI. Předsedkyně: Alena Kottová • Redaktor: Jan Rotbauer • Redakční rada: Miloš Krajný (předseda), 

Věra Rollerová, Maria Chrappa, Vladimír Knop, Brigita Hamvašová, Jiří Grosman, Zdena a Josef Škvorečtí. Předplatné na jeden rok (2005): Kanada: $38 (zahrnuje GST); USA a zámoří (2nd class mail a lodní 

poštou): $40; USA a zámoří letecky: $55. Šeky zasílejte na adresu redakce. ČR: 800 Kč. Bankovní spojení pro platby v ČR: Komerční banka, a.s., Spálená 51, 111 21 Praha 1, název účtu: Masaryk M. I. Canada - číslo 

účtu: 400 144-011/0100. Platbu v ČR na uvedený účet nám oznamte ihned na naši kanadskou adresu, jinak nebude včas zaevidována! Ceny inzerce rádi sdělíme na požádání. Nevyžádané rukopisy nevracíme. 

NÁZORY PREZENTOVANÉ V UVEŘEJNĚNÝCH PŘÍSPĚVCÍCH NEMUSEJÍ VYJADŘOVAT OFICIÁLNÍ STANOVISKO M.M.I., INC 

We acknowledge the financial support of the Government of Canada, through the Publication Assistance Program, towards our mailing costs.

Masaryktown hostil pÅes 1300 nÃ¡vÅ¡tÄvnÃ­kÅ¯ - NovÃ©ho Domova

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Masaryktown hostil pÅes 1300 nÃ¡vÅ¡tÄvnÃkÅ¯ - NovÃ©ho Domova