analýza vnějších znaků a obsahu rukopisu - Ostravská univerzita v ...

Stav dochování rukopisu a popis jeho vnějších znaků • 19
ale důsledně, odlišoval mužskou část společnosti od tzv. fraucimoru – srov. č. 140
či 164). Podstatný je rovněž kontext konfesní orientace Skrbenských, tj. protestantů
inklinujících k bratrství či kalvinismu, v období zvýšených snah vrchnosti
(knížat Lichtenštejnů) a habsburských panovníků o prosazení rekatolizace, které
měly bezprostřední vliv na průběh zmíněných životních událostí – zejména od
70. let se Skrbenští museli potýkat s restrikcemi ze strany katolických duchovních
(č. 139, 140 či 262). 9 Z významných fází životního cyklu jednotlivce Skrbenský sledoval
především ty, které představovaly pro zdraví či život člověka největší nebezpečí,
tedy těhotenství žen, porody nebo nemoci dětí, z nich pak hlavně neštovice
(č. 231, 315 nebo 318). Do této kategorie lze zařadit také informace o výchově synů
K. B. Skrbenského a jimi podniknutých kavalírských cestách do protestantského
zahraničí (např. č. 12, 191 či 241).
Správa vlastního majetku. Skrbenský se podle svých záznamů jeví jako velmi
šetrný hospodář svěřeného majetku, neboť si poctivě zaznamenával všechny důležité
výdaje: kontribuce a náklady spojené s pobytem švédských a císařských vojsk
v závěru třicetileté války, který postihl také Šenov a Skrbenským spravovaná Řepiště,
která mu jeho otec propůjčil do užívání roku 1644. Je jistě zajímavé, že přehledy
tohoto „účetního“ charakteru si činil jen ve 40. a 50. letech, tedy v období
přímého ohrožení Řepišť válečnými akcemi, a obdobně pečlivě si zaznamenával
náklady na pobyt v polském exilu, kam se stejně jako těšínský knížecí dvůr i řada
dalších těšínských stavů uchýlil před nebezpečím válečných akcí (č. 74, 78, 85–88).
Když roku 1651 získal na Opavsku drobný statek Dolejší Kunčice a Řepiště vrátil
otci, přestal si pečlivé hospodářské záznamy ve svém rukopisu vést – jistě proto,
že měl nyní pro správu statku k dispozici vlastní hospodářské a účetní knihy.
Skrbenský se zřejmě i po zisku Dolejších Kunčic zdržoval na šenovském zámku,
z něj se definitivně odstěhoval až po zisku Hošťálkov roku 1666 (č. 189, 190, 199).
Do „hospodářské“ kategorie ale také patří zápisy registrující proměny majetkové
držby v rámci rodu (pozůstalost po první manželce, věna dcer či zabezpečení synů,
soudní spory – např. č. 9, 63, 119, 244).
Náboženská orientace rodu a průběh rekatolizace na Těšínsku a Opavsku.
Vedle výše zmíněných záznamů o restrikcích ze strany katolického kléru jde především
o informace týkající se průběhu rekatolizačního úsilí v Horním Slezsku
v období po porážce stavovského povstání resp. ukončení třicetileté války, především
od 50. let 17. století. Skrbenský úzce sledoval jen ty události, které se dotýkaly
regionu a majetku, na kterém žil a který spravoval či vlastnil (tato selektivnost je
ostatně typická pro celou Knihu pamětí), tj. po předpokládaném definitivním odchodu
z Těšínska roku 1666 na Opavsko přestal události na Těšínsku zaznamenávat.
Těšínska se dotýkají velmi stručné záznamy o pokusu vyhnat evangelické
kněze a uzavření kostelů roku 1628 a o tzv. redukci kostelů roku 1653 (č. 7, 52).
Nezvykle se široce rozepsal o událostech z let 1670–1675, kdy došlo k dosaze n í
9 Detailněji viz s. 102–103 v této publikaci.