110 let GVH - Gymnázium Václava Hlavatého, Louny

110 let GVH
aneb
„Babička slaví narozeniny”
Datum: 18. 6. 2006.
Cena: 15 Kč
Úvodní slovo:
Absolvent gymnázia a vlastně absolvent jakékoliv střední školy má za se sebou nejen měsíce pilných příprav, mnoho
písemných prací a zkoušení, ale také důležité období svého života. Školní budova se tak stává němým svědkem počátků
velkých přátelství, která mohou trvat celý život, prvních lásek, které bývají nejintenzivnější, je to místo, kde se v mladém
člověku rodí jeho vlastní pohled na okolní svět.
Během několika školních let se tak z malého človíčka, který sotva vidí přes okraj své lavice, stává dospělá a cílevědomá
osobnost. V prostoru mezi poslední lavicí a katedrou se formují touhy a cíle, ze získaných informací se stávají dovednosti.
Jen student, který má dost informací, může na nich postavit svůj osobní názor. Profesoři své žáky však nevedou
jen k zapamatování vzorečků a jmen českých spisovatelů. Dříve, než student opustí ochranná křídla své školy, měl by
dobře vědět, kde bude v lidské společnosti jeho místo. Je veden k tomu, aby na nejrůznějších typech vědomostních soutěží
porovnával své znalosti s ostatními, má možnost vypracovat a obhájit jakoukoliv odbornou práci, může uskutečnit
libovolný prospěšný projekt. Ostatně toho je důkazem i naše redakce, jejíž členové tento zpravodaj napsali a sestavili za
jednu jedinou noc.
Na studentská léta se po maturitě vzpomíná jako na velké dobrodružství s dobrým koncem a bývají spojena s mnoha
školními, ale i mimoškolními zážitky. Vybledlá školní fotografie jen ztěží nahradí atmosféru začínajícího jara, vůně květin
nebo půvab spolužaček. Když se ale člověk může do míst, kde vyrůstal, vrátit, nepochybuji o tom, že čas přestane hrát
tak důležitou roli, vrásky zmizí a areál školy se zaplní spoustou mladých lidí - potomků naší velké babičky slavící 110.
narozeniny.
Na následujících stránkách jsme se pokusili zaznamenat nejdůležitější okamžiky oslav. Nyní už je na vás, abyste posoudili,
nakolik se nám to podařilo.
Přeji vám příjemnou zábavu.
Tereza Cajthamlová

Připravy na oslavy
Pátek 16.června byl posledním dnem určeným k rozsáhlým přípravám
a konečným úpravám Gymnázia V.Hlavatého před vkročením prvních
abiturientů, rodičů, návštěvníků a současných studentů do budovy
školy. Přípravy probíhaly po celé škole a zapojili se do nich všichni
studenti, profesoři a ostatní zaměstnanci školy. Škola se připravovala na
oslavy již několik týdnů dopředu, ale přesto zůstalo ještě hodně věcí k
dokončení. Na chodbách školy bylo vidět desítky pobíhajících studentů,
kteří instalovali vlastnoručně vyrobené figury, rozvěšovali v několika
třídách tabla z minulých let i let pro nás vzdálených. Nejstarší tablo
bylo umístěno ve studovně a pyšní se rokem 1919. Další studenti zdobili
nástěnky, vystavovali fotografie svých i bývalých tříd a věšeli práce,
které sami vytvořili. Uklízeli se laboratoře, třídy, zametalo se před budovou,
rozmisťovali se lavice na dvoře. Někteří ještě docvičovali svá
vystoupení na sobotní akademii. Kromě školy bylo potřeba vyzdobit
ještě Dům kultury v Lounech a Dobroměřicích, kde se večer konaly
plesy a zábavy. Všichni se snažili vytvořit příjemné prostředí k setkání a
vzpomínání bývalých i současných studentů školy.
„Bylo to těžké, jako každý rok“, svěřil se nám pan profesor Jaroslav
Řeřicha, když jsme se ho zeptali, jak se mu připravovala letošní akademie. „Ale já ji moc nepřipravuji, jsem
takový inspicient, já to dávám všechno dohromady, studenti si ta vystoupení připravují většinou sami,“ dodal
organizátor letošní akademie.
Na otázku, proč jsou letos akademie dvě, odpověděl pan profesor Řeřicha, že přijede mnoho hostů a jedna akademie
by nestačila – neviděli by ji všichni.
Na naše zvědavé otázky odpovídala i paní profesorka Kleinová. Dozvěděli jsme se, že školní pěvecký sbor vede
již kolem deseti let. V programu
oslav nás zaujalo, že mezi hosty
se objeví i studenti z gymnázia
z Zschopau, což byl nápad
právě p. profesorky Kleinové.
„Spolupráce s Zschopau tu byla
vždycky, jen ne mezi sbory.
Jednou jsme byli na jejich adventním
koncertě a tak nás napadlo,
že bychom se mohli taky
zúčastnit. Příští rok nás pozvali
a spolupráce už trvá několik
let,“ uzavřela náš rozhovor.
Poslední den před oslavami
byl náročný, ale nakonec
bylo všechno včas a dokonale
připraveno.
Kateřina Gottfriedová
Strana 2

Rozhovor s...
...ředitelem školy PaedDr. Milanem Riegrem
Nejdříve bych se chtěla zeptat, co Vás na práci ve školství baví
Vystudoval jsem pedagogickou fakultu proto, že mě baví práce se studenty, hlavně
v hodinách matematiky a výpočetní techniky. A to byl důvod, proč jsem se takhle
rozhodoval.
Co Vám v poslední době udělalo největší radost
Především to bylo zapojení velké části studentů naší školy do soutěží a velké
úspěchy, které se jim podařilo získat. Díky tomu se řadíme mezi nejlepší gymnázia
v Ústeckém kraji. Radost mi dělají také kolegové, protože vidím, že se velmi snaží,
zejména v souvislosti s chystanými oslavami 110. výročí založení naší školy.
Na co jako ředitel školy kladete největší důraz, co je Vaší prioritou
Mojí prioritou je, aby byli studenti, učitelé a zaměstnanci na škole spokojeni a aby
měli maximální podmínky k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší, co vydat mohou.
Jaký by měl být ideální student
Těch ideálních studentů vidím na našem gymnáziu poměrně hodně. Určitě by to
měli být mladí lidé, kteří chtějí studovat, naplno prožívají ten krásný věk okolo patnácti a osmnácti let a projevují
určitou míru cílevědomosti. Vidí se na vysoké škole a už mají jasno v tom, který studijní obor si vyberou.
Teď musí logicky následovat otázka: Jak by měl vypadat ideální profesor
Slovo ideální je v tomto případě relativní pojem. Pro dva různé studenty může být ideálním profesorem úplně
někdo jiný. Určitě by to ale měl být odborník ve svém oboru, aby měl co předávat svým žákům. Měla by to být
osobnost se vším všudy.
Mé další otázky se budou týkat oslav 110 výročí školy. Vyskytl se během příprav nějaký problém, který
bylo obtížné vyřešit
Problémů byla celá řada, ale myslím si, že se vše podařilo vyřešit. Od počátku, kdy jsem začal uvažovat o
oslavách, myslel jsem asi nejvíc na hvězdárnu, která byla ve velmi neutěšeném stavu. Myslím si, že se jí podaří
zkulturnit a zpřístupnit veřejnosti do té míry, aby se stala jednou z ozdob oslav. Musím za to poděkovat také velké
pomoci studentů. Tady bych si dovolil jmenovat třeba Petru Chrzovou, která se podílela na zpracování historie
hvězdárny lounského gymnázia. Poděkování samozřejmě patří i řadě dalších studentů, kteří pomáhali v té první
fázi při úklidu hvězdárny.
Na kterou část oslav se Vy osobně nejvíce těšíte
Těším se na to, že bude hezké počasí, protože to je důležitý předpoklad toho, aby oslavy vyzněly jako sluníčko
– optimisticky a ke spokojenosti všech abiturientů, zaměstnanců školy a studentů. Protože to nebude jen oslava
absolventů našeho gymnázia, ale také součastných pracovníků a studentů, kteří se jednou také stanou abiturienty
a určitě se potom uvidíme i na dalších oslavách 115. výročí.
Jaký je Váš odhad o počtu účastníků letošních oslav
Tyto odhady vychází z počtu účastníků na 100. výročí a 105. výročí našeho gymnázia. Tam se to pohybovalo od
1000 do 1500 návštěvníků. Byl bych velice spokojen, kdyby přijelo přes 1000 našich absolventů.
V rámci modernizace výuky vybudovala škola v poslední době například učebnu s interaktivní tabulí a
neustále se někde něco vylepšuje a opravuje. Jaké má škola další plány do budoucna
Plánů máme celou řadu, narážíme ale na součastné ekonomické možnosti. Zatím se chystá instalace druhé interaktivní
tabule a vytvoření druhé multimediální učebny ve třídě č. 20. Chtěl bych, aby studenti měli neomezený
přístup k internetu. Doufám, že se během prázdnin podaří sehnat počítačové stoly do studovny a pak už nic nebrání
instalaci počítačů a jejich využití v příštím školním roce. Rád bych, aby si studenti správu těchto počítačů
vzali na starost sami.
Tereza Cajthamlová
Strana 3

Co nám prozradili abiturienti...
Úderem osmé hodiny ranní se konečně otevřely dveře
našeho gymnázia, ozvaly se první kroky, a po registraci
ve vestibulu školy byli návštěvníci vpuštěni do budovy. A
najednou na ně dýchly vzpomínky…V ranních hodinách
přicházely spíše starší ročníky, nejvíce se registrovali abiturienti
s maturitními ročníky 1921 až 1960. V 10 hodin
bylo zaregistrováno již 251 absolventů, mladší ročníky
oslavy pojaly spíše jako třídní sraz a tak se nad ránem a
v dopoledních hodinách scházeli spíše v restauracích či
malých hospůdkách. Snad proto, že mají školu stále v
živé paměti. Po škole vládla velice příjemná atmosféra,
po chodbách se tvořily hloučky lidí. Návštěvníci většinou
debatovali o všem, co se změnilo a co naopak zůstalo
při starém. Témata hovorů se týkaly hlavně modernizace
školy. U starších ročníků prohlížejících si tabla bylo vidět
nostalgické slzy. Kdo přijel, a kdo už nepřijede…nebo
naopak z nečekaného setkání.
Pro přátele z různých koutů republiky byly tyto oslavy
možností setkání s bývalými spolužáky. Někteří se
neviděli celé roky. S každým novým příchozím se naše
škola plnila novými a novými zážitky. Díky tomu se
vytvořilo široké spektrum vzpomínek.Bylo zajímavé být
posluchačkami těchto lidí a proto vám přinášíme shrnutí
odpovědí na naše zvědavé otázky.
Naším prvním dotazem jsme zjišťovaly, jestli se zpovídaným líbí oslavy.
Většina odpovědí zněla „ano, líbí“. Je však otázkou, zda nás chtěli pouze potěšit nebo byli opravdu spokojeni.
Musíme zmínit, že vypadali opravdu šťastně a interiér školy si prohlíželi se zájmem.
Zajímalo nás, jestli by se sem někteří chtěli vrátit a opět studovat.
Dospěli jsme k závěru, že kdyby to šlo, téměř všichni by se na gymnázium vrátili rádi. Jeden z dotázaných nás
překvapil svou odpovědí: „Vrátil bych se sem rád, ale bavit se, studovat ne“.
Dále jsme zjišťovali, jaké byly na škole oblíbené a nejméně oblíbené předměty.
Z této otázky se nedá vyvodit žádný určitý závěr, protože odpovědi jsou velmi individuální.
Zatímco nejoblíbenější předměty Pavla Honse (mat.r.1986) byla tělesná výchova, český jazyk a dějepis,Václav
Kurka (mat.r.1972) se nám svěřil, že měl rád matematiku a neměl rád ruštinu. Mezi oblíbené předměty Jana
Husáka (mat.r. 1945) patřila biologie, naopak Jaroslava Ramešová (mat.r. 1976) uvedla biologii mezi své neoblíbené
předměty.
Kateřina Gottfriedová, Jitka Boudová
Strana 4

Sportovní utkání
Již za časných dopoledních hodin se sešli příznivci míčových sportů, konkrétně volejbalu. Absolventi naší
vysoce sportovně založené školy se po krátkém, ale o to intenzivnějším tréninku, začali formovat do družstev.
Ve většině případů vznikala družstva tak, aby si spoluhráči byli věkově co nejblíže. Dalším kritériem rozdělení
bylo pohlaví. Nakonec vznikly 2 mužské a 3 ženské teamy. Hrát se začalo kolem desáté hodiny a hrálo se na
obou hřištích současně. Mezi muži proběhlo několik cvičných utkání pro zábavu, ale soutěžní zápas odehrála
družstva ve složení:
Lukáš Zelenka
Ondřej Urik
Martin Zeman
Oldřich Valta
Jakub Čermák
Milan Roubal
Vs.
Martin Rubeš
Michal Vacura
Vladimír Šána
Jakub Hnátek
Daniel Čermák
Petr Mareš
Ženy šly rovnou do ostrých zápasů. První zápas sehrály teamy: „Culíkaté“ x „Ročníkový mix“. Překvapivě
zvítězily hráčky „Mixu“ 2:0 na sety. Druhý zápas se jasně nesl pod taktovkou „Vytrvalých“, v čele se současnými
profesorkami tělocviku Janou Jelínkovou a Miroslavou Ságlovou, které rozmixovaly „mix“ 2:1. V posledním
zápase se střetly „Culíkaté“ a „Vytrvalé“, přičemž vytrvalé dámy rozdrtily culíkaté slečny 2:0.
Minirozhovory:
Martin Zeman nám sdělil své dojmy: „Antuka je zarostlá a rozbředlá, snadno se do ní dělají rýhy. Jsem špatně
rozhýbaný, takže příjem na nic.. Ale přesto je to děsná sranda.“
Zeptali jsme se také paní profesorky Mirky Ságlové:
V čem vidíte příčinu vašeho vítězství
„Myslím si, že vítězství jsme utrpěly díky našemu věku a
zkušenostem a také jsou na vině soupeřky, které byly jasně slabší.
A v neposlední řadě to byl doping.“
Jak hodnotíte kvalitu večerního fotbalového zápasu
Tento zápas zdá se být vskutku zábavný.. Rozhodně přitáhl spoustu
diváků, protože zde hraje většina z těch výraznějších absolventů i
současných žáků. Také zde hraje náš oblíbený profesor zeměpisu
– Alois Studenovský, který chodí s rukama v kapsách a všichni
se mu vyhýbají.. Barbora Pospíšilová, Jitka Cimpová
Culíkaté
Vytrvalé
Ročníkový mix
Culíkaté
2:0
2:0
Ženy
Strana 5
Vytrvalé
Ročníkový mix
0:2 0:2
1:2
2:1

Rozhovory
Ing. Jan Kerner (starosta města Loun)
Jak vzpomínáte na studentská léta
Měli jsme bezvadnou partu, takže já na studentská léta vzpomínám s láskou. V
naší třídě bylo asi 30 žáků. Dodnes se často potkává zdravé jádro naší třídy, které
tvořilo asi dvanáct až patnáct žáků.
A chodil jste někdy za školu
Ne. To by mě ani nenapadlo.
Měl jste nějaké neoblíbené předměty
Určitě, nenáviděl jsem biologii, protože laborky z biologie byly od 6. hodiny
ráno.
Můžete porovnat dnešní gymnázium s gymnáziem, ve kterém jste studoval
vy
Několik věcí je tu určitě modernějších. Zůstala tu ale soudržnost studentů a profesorů.
Myslíte, že mají dnešní studenti vše jednodušší vzhledem k lepšímu přístupu k informacím
Nemají to ani jednodušší, ani těžší. Určitě se snadno dostanou k informacím, mohou cestovat a poznávat svět.
My jsme neměli tolik na výběr a proto bylo jednodušší i rozhodování.
Co byste vzkázal vy dnešním studentům gymnázia
Aby si vážili toho, že prožívají nejkrásnější roky svého života.
Děkujeme za rozhovor.
Jiří Chrostek (ředitel gymnázia v letech 1990 – 2005)
Nemrzelo Vás, že jste musel odejít do důchodu
Přiznávám, že to bylo těžké rozhodnutí, ale nakonec jsem usoudil, že je správné, když se odejde v čas.
Jak vzpomínáte na léta strávená na gymnáziu v ředitelském křesle
Mně se ta léta líbila, ale nevím, jestli se líbila i studentům a profesorům. Já osobně si myslím, že jsem svůj úkol
splnil tak, jak jsem si představoval.
A co byste popřál gymnáziu do příštích let
Gymnáziu bych popřál vnitřní změny, které se budou zásadně týkat osnov, náplně učiva a stylu výuky. Myslím
tím věci, do kterých jsem během svého působení na gymnáziu nemohl zasahovat, protože to ještě bylo řízeno
ministerstvem. Teď však doufám ve změnu.
Děkujeme za rozhovor.
Mgr. Dagmar Bahnerová (ředitelka Městské knihovny Louny)
Víme, že jste učila na soukromém gymnáziu v Plzni. Absolvovala jste však státní gymnázium v Lounech.
Chtěli jsme se vás proto zeptat, jaké vidíte rozdíly mezi soukromým a státním gymnáziem
Jsou to dvě školy, které se těžko srovnávají. Plzeňské gymnázium, kde jsem působila, fungovalo na jiných principech
vzdělávání.
Jak vzpomínáte na svá studentská léta na gymnáziu
Vzpomínám moc ráda. Byly to krásné roky života. Vidíte, že jsme se sešly se spolužačkami...
S těmi, které bydlí v Lounech, se potkávám často, někdy i pracovně. Společná setkání pořádáme i mimo oficiální
oslavy, většinou po dvou letech.
Otázky pokládaly: Eva Černá a Eliška Bubňaková
Děkujeme za rozhovor.
Zpracovala: Tereza Cajthamlová
Strana 6

Návrat do školních lavic
Celou sobotu jsme měli možnost sledovat v učebnách chemie a biologie promítané videozáznamy z předešlých
akcí školy. Bylo z čeho vybírat. Každý se mohl rozhodnout podle svého vkusu. Někdo mohl dát přednost starším
vzpomínkám, někdo těm aktuálnějším při sledování vystoupení studentů gymnázia na Akademiích. Velký úspěch
slavily černobílé pasáže ze záznamu „100. výročí založení GVH“. Někteří na videozáznamu spatřili některé své
přátele nebo profesory, jiní dokonce rozpoznali, o který se jedná ročník. S přáteli si zavzpomínali při sledování
„Prezentace gymnázia“. Znovu si prohlédli, jak kdysi jako studenti procházeli každé ráno vstupní halou, jak každé
ráno utíkali na poslední chvíli do svých lavic. Jeden z absolventů dokonce vzpomínal, jak zlobili při hodinách a
jiní dlouze debatovali o dřívějších podobách učeben. Naopak některé přepadala skepse, když spatřili tělocvičnu
a posilovnu, ale přesto bylo i mnoho sportovců, kteří si mohli vzpomenout na své sportovní úspěchy. Dalšími
oblíbenými videozáznamy byly „105. výročí založení GVH“,
„Vánoční akademie 2005“ a „Akademie 2005“, ve kterých
byly výkony studentů nejlepší. Většina studentů si připravila
pro nás jak české, tak cizojazyčné scénky, u kterých jsme se
výborně bavili. Každý si v bohatém výběru videozáznamů vybral
to, co ho nejvíce zaujalo.
Při procházení učeben a vzpomínaní na svá školní léta si mohl
každý zkusit, jak by obstál dnes, kdyby byl dnešním studentem
gymnázia. Každý předmět měl pro absolventy připravené malé
testíky, které se lišily svojí obtížností. Někteří s potěšením zjistili,
jak si ještě pamatují látku z gymnázia, naopak někteří se
vyděsili, když uslyšeli slovo test a co nejrychleji odešli, aby se mu vyhnuli. Většina z absolventů při vyplňování
testů s menšími či trochu většími obtížemi obstála. Někteří měli problémy si vzpomenout na látku, kterou se
před lety učili, rozčilovali se, že to snad není možné, že můžou být tak těžké testy. Naopak někdo testy zvládl na
jedničku nebo alespoň na známku, kterou měl na gymnáziu. Například jedna z absolventek maturitního ročníku
1979 byla ráda, že zvládla ruštinu na dvojku, kterou měla i v době, kdy navštěvovala gymnázium. Byla jednou z
mála, která test z ruštiny zkusila, protože většina si na něj netroufla. Doteď
mám v živé paměti absolventa z maturitního ročníku 1943, který s velkým
nadšením vyplňoval test z chemie, který zvládl se 100% úspěšností. Také
vzpomínal na své profesory a zkoušení, na které se nedalo zapomenout.
Každá vzpomínka na jeho tváři vyvolávala usměv a on vypadal jakoby se
opravdu dnes navrátil do školních lavic a byl pořád studentem gymnázia.
Bývalé spolužačky z maturitního ročníku 1984, které spolu seděli celé
4 roky ve stejné lavici, byly jedny z mála, které s nadšením vyplňovaly
testy a při tom vzpomínali, že většinou byly zkoušené nebo psaly písemné
práce, ale s testy se za svého studia skoro vůbec nesetkaly. Každý dostal
za úspěšné dokončení testu certifikát, ale bohužel se našli i tací, kteří v
testu získali méně než 50% bodů a odcházeli bez certifikátu. Snad je to ale
neodradilo od prověřování svých znalostí v jiných předmětech.
Mnoho absolventů také navštívilo hvězdárnu, která je velmi zaujala a líbilo se jim, jak je nově opravená. Bylo
mnoho dotazů na fotky profesora Šimůnka, které mnozí postrádali.
V areálu gymnázia si bylo možné zakoupit upomínkové předměty, které se dobře prodávaly. Absolventi si mohli
pořídit almanachy studentských literárních a výtvarných prací, trička, odznaky,vstupenky na večerní akce,
pohlednice gymnázia a knihy o Lounech a okolí. Nejlépe se prodávaly almanachy, které si většinou kupovaly
starší ročníky, ale úspěch slavily také trička.
Štěpánka Šefčíková, Lucie Slavíková
Strana 7

Jak jsme se předvedli...
Stodesáté výročí gymnázia Václava Hlavatého zahájil svým projevem ředitel Dr. Milan Rieger. Poděkoval všem
26 zaměstnancům a 332 studentům za důsledné přípravy na slavnostní víkend. Nezapomněl připomenout nové
vybavení tříd a velmi dobré studentské výsledky na
soutěžích. V závěru své řeči popřál všem účastníkům
příjemnou zábavu. Po Milanu Riegerovi se na podiu
objevil starosta Loun Jan Kerner, který zaujal
účastníky svým sloganem: „Vítám Vás, všechny
louňáky! Vy kteří jste se v Lounech narodili, a je
jedno jestli stále žijete v Lounech nebo někde jinde.
Pro nás jste louňáci všichni!“ K projevu se také
připojil ředitel gymnázia v Zschopau, Wolfgang
Reichel, který uvedl německý pěvecký sbor a stejně
jako lounský ředitel přivítal všechny účastníky na
oslavách a popřál všem přítomným spostu krásných
zážitků v budoucích dvou dnech. Poté následovalo
několik slov Mgr. Wiliama Lindušky ze slovenského
gymnázia Boženy Slančíkovej. Na závěr promluvil
doc. Walter ze spolku rodáků a přátel města Louny
v Praze. Jeho slova se dotkla spousty pamětníků a zanechala nevymazatelný dojem v srdcích účastníků. Zahájení
završilo společné vystoupení obou pěveckých sborů s písní Gaudeamus Igitur. O zbytek zábavy se postaral
Jaroslav Klein se svým Funny Orchestra. Funny Orchestra měl hrát pouze do 19:00. Přestali však hrát až v
pozdních hodinách.
Petra Panenková, Martin Houda
Strana 8

Akademie 2006
Letošní Akademie byla ve znamení oslav. Všichni účinkující věděli, že tentokrát to opravdu musí stát za to. Už
několik měsíců dopředu se školou neslo, že by bylo dobré, kdyby se na pódiu ukázaly všechny třídy a jazykové
skupiny. Všichni ale zároveň věděli, že celé vystoupení nesmí být delší než jednu hodinu a patnáct minut.A tak
pořadatelé byli nuceni vytvořit dva rozdílné programy Akademie. Prvními diváky se stali významní hosté a absolventi
gymnázia. Moderátorky tak mohly přivítat nejen pana starostu Ing. Jana Kernera a paní místostarostku
Věru Mirvaldovou, ale také pana Dr. Jana Koblihu z odboru školství Ústeckého kraje. Milými hosty první
akademie byli také ředitel německého gymnázia Zschopau Wolfgang Reichel a ředitel slovenského gymnázia
Boženy Slančíkovej Timravy v Lučenci, Mgr. William Linduška.
Studenti z gymnázia Zschopau ale nepřijeli pouze na návštěvu, jejich pěvecký sbor se zúčastnil nejen slavnostního
zahájení oslav, ale místo pro něj bylo také v programu Akademie. Nejdříve vystoupili sami a pak k sobě
přizvali i své lounské kolegy.
Druhá akademie sice byla ochuzena o vystoupení studentů německého gymnázia, ale zato se zde objevilo spoustu
čísel, která se do první akademie nevešla.
A jak to dopadlo Lidé tleskali, fotoaparáty cvakaly a publikum se bavilo.
Tereza Cajthamlová
Recenze na akademii
aneb
momenty z oslav naší 110leté babičky
Stejně jako Vánoční koncert i Akademii uváděla Tereza Cajthamlová a Bára Pospíšilová. Terezku musím pochválit
za výbornou artikulaci a zcela zřetelnou výslovnost, Báru zase za výborně zahranou roli ležérního
protějšku. Jelikož jsem se účastnila akademie od 17.00, mohla jsem shlédnout všechna čísla a nebyla jsem
o nic ochuzena. Nejhlubší rýhu v mém vědomí zanechalo vystoupení
sexty a prvního ročníku se scénkami z muzikálu Pomáda.
Chlapci s dostatečným množstvím pomády ve vlasech a koženými
bundičkami a děvčata se stylovými doplňky byli výborně tanečně
sehraní a vtipní. Při jejich výstupu se všichni v sále skvěle bavili,
stejně jako u scénky druhého ročníku a muzikálu Starci na
chmelu. Úvodní trio muzikantů ve vypasovaných elasťákách
vyvolalo svým nástupem na scénu výbuchy hlasitého veselí.
Výrazný pěvecký talent Dana Černá zazářila stejně jako zde i při
dalším vystoupení s Lukášem Krupkou. Díky jejich songu jsme
se na malý moment přenesli do prostředí francouzského kabaretu.
Jednoznačně výraznou hereckou vložkou byla dramatizace
textu z knihy od Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád od
studentů sexty. Výkon Lukáše Hodana jakožto H*Y*M*A*N*A K*A*P*L*A*N*A rozhodně stojí za vyzdvihnutí
stejně jako jeho hlučné ruské spolužačky slečny Tarnovské. I pohybová část akademie se vydařila, ať
scénu ovládla Kateřina Gottfriedová a moderní gymnastika, energický pár Miroslav Stehlík a Jana Kolářová,
skupinka s malým připomenutím hodin tělocviku či modročerné hejno při rytmickém step-aerobiku. Sbor byl
jako vždy sladěný, cizojazyčné pohádky působily mile a vtipně a kytarové trio s doprovodem bubnů bylo originálním
pojetím studentova života. Diváci odměnili všechny účinkující bohatým aplausem, který přesto nemohl
být dostatečnou odměnou za stejně bohatý program.
Bára Fuxová
Strana 9

Zábava v domě kultury
Co se dělo večer
Zábava se rozběhla na několika frontách. Pro starší ročníky byl připraven
dům kultury. Začátek byl plánován na 20:00. Byl však o půl hodiny
odložen z důvodu očekávání příchodu účastníků ze zahradní slavnosti
z areálu GVH. Do 20:30 prošlo dveřmi domu kultury 192 lidí, kteří se
usadili ke stolům rozdělených podle roku složení maturitních zkoušek.
Večerní program zahájil PhDr. Karel Mareš spolu s kapelou Swing Kvartet
Bohemia. Zahájení v podání PhDr. Karla Mareše bylo stručné a jasné.
Popřál všem příjemnou zábavu a dále už se zábava vyvíjela v rytmu
swingu. Abiturienti se zde shledávali se svými bývalými spolužáky, kantory,
se kterými si
měli po letech co
vyprávět. Ani PhDr.
Mareš se nevyhnul
záludným otázkám svých bývalých žáků. Nejvíce ho zřejmě
zaskočila otázka, kterou třídu měl za své kariéry na gymnáziu
v Lounech nejraději. K dispozici byly dva bary, ve kterých
si zasloužilí maturanti hromadně dopřáli pár skleniček. Na
parketu se zpočátku objevilo jen několik odvážlivců, ale
v pozdějších hodinách se již tančilo více. Celkový součet
všech účastníků k desáté hodině se přiblížil třem stům. Ve
vzduchu byla cítit výborná atmosféra a všichni se určitě těší
na shledání na dalším výročí.
Petra Panenková, Martin Houda
Zahradní slavnost
Pro absolventy našeho gymnázia, kteří se rozhodli zůstat na půdě školy,
byla ve večerních hodinách připravena zahradní slavnost. K tanci a poslechu
hrál Orchestr Jaroslava Kleina, lidé se bavili, smáli a vyprávěli. Zatímco v
DK Dobroměřice byla účast tak nízká, že se diskotéka pro mladší ročníky
musela zrušit, na dvoře gymnázia to opravdu žilo. Pivo teklo proudem, lidé
pod pódiem tančili.
Tereza Cajthamlová
Speciální poděkování patří Tereze Cajthamlové a Báře Pospíšilové za
skvělé reprezentování, uvádění zahájení oslav, školní akamedie, organizaci
školních novin a neutuchající aktivitu při 110. výročí našeho gymnázia.
Redaktoři: Tereza Cajthamlová, Jitka Boudová, Kateřina Gottfriedová,
Petra Panenková, Martin Houda, Štěpánka Šefčíková, Eva Černá, Eliška
Bubňaková, Lucie Slavíková, Bárá Pospíšilová, Jitka Cimpová
Grafika: Stanislav Malec
Strana 10