Česká malba generace 90. let - Dům umění města Brna

Česká malba
generace 90. let
02 03 – 17 04 (2011)
Dům umění
Kurátorem výstavy je Richard Adam
Tisková konference 1. 3. v 11.30 hodin v Domě umění
Vernisáž výstavy 1. 3. v 18 hodin v Domě umění
Komentovaná prohlídka 8. 3. v 16.30
V roce 1996 proběhla ve Špálově galerii v Praze výstava nazvaná Česká abstraHce. Přehlídka
aktuálních tendencí v tehdejší české malbě. Výstava, kterou připravili Martin Dostál a Marek
Pokorný, shrnovala nejaktuálnější výtvarné tendence, a to jak mezi představiteli malířské generace
80. let, tak především v generaci nové, v nastupující generaci let devadesátých. Poprvé v takto
ucelené formě byly tedy veřejnosti představeny výtvarné tendence, které dokonce iniciovaly
vytvoření nového termínu abstraHce. Kdo tuto výstavu viděl, si ale zároveň uvědomil, že obrazy
tímto termínem označené nejsou vystaveny poprvé. Například již předchozího roku uspořádali
manželé Ševčíkovi v pražském Mánesu výstavu, kde některé z takto malovaných obrazů představili.
V čem tedy spočívají hlavní rysy této malby Obecně lze říci, že na rozdíl od předchozí malířské
generace, která v podstatě malovala „klasickým způsobem“, přistupují malíři generace 90. let
k obrazu zcela nově. Ať již klasicky štětcem, nebo častěji s použitím malířského válečku, pojednávají
obrazovou plochu jako celek, přičemž obraz budí nezřídka dojem, že představuje jen jakousi výseč
z daleko širší obrazové plochy. Ve svém důsledku vyvolává dokonce jakousi vzpomínku na dobu 60.
let a hnutí informelu, i když toto hnutí vycházelo z celkem jiných výtvarných předpokladů. Výrazně
lyrizující prvek, ve kterém jsou obrazy mnohdy tvořeny a který, ač ve svém důsledku značně
odchylný od výtvarné mluvy informelu, přece jen nutně vede k hledání určitých společných rysů.
Výtvarný směr České abstraHce byl ve svém důsledku pouze přechodnou formou výtvarného
projevu, který po několika letech zcela vyprchal. Přesto vznikla v duchu této malířské tendence celá
řada velmi zajímavých obrazů, z nichž některé jsou představeny na této výstavě.
Pokud bychom měli hledat nejtypičtější představitele, celkem logicky se na první pohled nabízejí
dva z klasiků generace 90. let, totiž Petr Pastrňák a Ivan Vosecký. Oba pracovali v této době velmi
brilantně s malířským válečkem, oba sledovali lyrickou polohu tvorby a oba zároveň překračovali
hranici pouhého lyrického zpodobnění. Obě vystavená plátna Petra Pastrňáka z roku 1996, stejně
jako plátno Ivana Voseckého Kruhy a pruhy, v podstatě představují v krystalické podobě všechny
stránky pro malbu České astraHce charakteristické. To lze říci i o cyklu drobných pláten Jiřího
Černického z let 1995–1996, stejně jako o reprezentativním obraze Akné z následujícího roku. Je
přitom zajímavé, že Jiří Černický tvořil souběžně s těmito díly také cyklus tří pruhovaných obrazů
(z roku 1995 – Smrt na Měsíci, Výkřik, Tygřice), které představují pravděpodobně ukázku toho vůbec
nejlepšího, co v této době v oblasti malby na našem území vzniklo. To se koneckonců týká i cyklu
pláten Petra Písaříka z roku 1995 inspirovaných módními značkami, které, byť poněkud jinou
formou, rovněž traktují výtvarné tendence charakteristické pro Českou abstraHci.
Přibližně v letech 1997 či 1998 se výtvarná východiska, kterými se Česká abstraHce představila, jeví
jako v podstatě vyčerpaná a jednotliví malíři nastupují každý výrazově vlastní cestu své tvorby.
Kvality vytvořené v rámci České abstraHce ovšem zůstávají nesmazatelně obsaženy i v jejich dalším
projevu.
Dům umění města Brna / Dům umění / Dům pánů z Kunštátu / Galerie G99
www.dum-umeni.cz / úterý–neděle 10–18 h

Ve druhé polovině 90. let vznikají ovšem i jiné obrazy, než v, řekněme, určujícím směru tvorby.
Milan Salák maluje například nesmírně zajímavý cyklus věnovaný automobilům (na výstavě je
představeno jedno z klíčových pláten této série Tatra z roku 1997), Josef Bolf, po raných plátnech, do
jisté míry ještě ovlivněných tendencemi České abstraHce, začíná vytvářet nejprve obrazy kolážovitě
skládané na plastické fólii, ve kterých se již nepokrytě ohlašují tendence charakterizující jeho
pozdější tvorbu (násilí, poranění a smutek dětí apod.). Vít Soukup maluje, kromě jiného, cyklus
zátiší s ovocem a kompoty, aby ve své další tvorbě zpracovával třeba i vzory pletení z časopisu
Dorka. Michal Pěchouček, po cyklu vyšívaných obrazů, které vytvářel ještě na akademii, se na
krátkou dobu přiklání ke klasické malbě, aby se, po pracích na objektech a fotografiích, k vyšívaným
obrazům znovu vrátil, ovšem již ve formě poučené předchozí tvorbou. A tak bychom mohli
pokračovat.
Výraznou polohou, která se projevuje v malbě generace 90. let, je ale také v podstatě konceptuální
tvorba, která se stává určujícím směrem v práci některých dalších výtvarníků.
Cyklus DIAL, absolventská práce Jana Šerýcha z roku 1998 na Akademii výtvarných umění v Praze,
je skvělou ukázkou takového přístupu k tvorbě. Stejně tak rozměrný „obraz“ Particip č. 18 Tomáše
Vaňka, na základní součástky rozebraná škodovka, kdy na dvou plochách o rozměrech 3,15x6 metrů
jsou tyto součástky nově poskládány, tvoří z dílů vyřazeného auta zcela novou realitu. To se
koneckonců týká i pláten Pavla Hayeka, který s pomocí přírodních, především rostlinných objektů
skládá někdy až op-artově působící sestavy (Feferonky), stejně jako Jana Nálevky, který ve své
tvorbě řeší úkoly spojené např. s testováním různých odstínů náplní do propisek. A tak dále.
Malba generace 90. let je, přes určité počáteční sjednocení, velmi různorodá (např. pohádková,
určitým naivismem podmíněná plátna Martina Kuriše), zároveň ale klade sugestivní otázky, na
které hledá logické odpovědi. Je to málo Je to moc Výstava myslím dává celkem jednoznačnou
odpověď.
Richard Adam
Informace o výstavě
Rostislav Koryčánek, 736 485 370, korycanek@dum-umeni.cz
Materiály k výstavě (fotografie)
Barbora Antonová, 731 506 376, antonova@dum-umeni.cz
Dům umění města Brna / Dům umění / Dům pánů z Kunštátu / Galerie G99
www.dum-umeni.cz / úterý–neděle 10–18 h