Zpravodaj číslo 48 prosinec 2006 - Dokumenty - Univerzita Pardubice

historie
stávala politickou zbraní? Kdo chce
a umí pracovat, nepotřebuje intrikovat.
Dámy a pánové, to není popis dnešní
politické situace kolem nás, tak charakterizoval
naši politiku ve své knize
„Česká otázka”, vydané roku 1895,
T. G. Masaryk – tvůrce onoho státu,
jehož vznik si dnes opět připomínáme.
Zůstává v našich očích stálým a neúnavným
kultivátorem české politiky a lidí,
kteří ji realizují. Vzpomeňme jen na
cennou devízu první republiky
obsaženou v mottu parlamentní Pětky:
„Dohodli jsme se, že se dohodneme.” V
tom smyslu politická dohoda zůstává
uměním možného, uměním kompromisu.
Aby byl možný, je však třeba snahy
všech zúčastněných stran, a jak se dnes
rádo říká – politické vůle. Není-li, politika
se dostává do úzkých a ocitá se v
koncích svých možností. V těsně předvolebních situacích se z
politických suterénů vytahuje korupční až kriminální bláto
„českých Kocourkovů a Hulvátovů”, jak to trefně pojmenoval
právě T. G. Masaryk, aby to poškodilo politického rivala.
Konfrontační atmosféra poznamená všechny zúčastněné. Navzájem
poplivaní političtí partneři pak mají usednout k jednacímu
stolu a dosáhnout spolu kýženého kompromisu a politické
dohody. Je to vůbec ještě reálně možné v situaci, kdy
každý účastník jednání je vybaven nadto tzv. sloní pamětí, jež
mu znemožňuje zapomenout na to, co jednání předcházelo?
Tyto konkrétní věci jsme letos viděli několikrát se opakovat
po parlamentních volbách. Tzn. velká politika se tak v očích
voličů stává reálně velmi malou, což se odrazilo malou účastí
při volbách komunálních a senátních. Etický boj se z politiky
vytratil, volič aby jej doslova hledal pod lupou, programy a jejich
realizace jakoby by byly tím posledním, o co v české politice
vůbec jde. Slovní exhibicionismus a snaha o co nejsiláčtější
výraz na adresu soupeře jsou dnes typickými znaky silového
pojetí současné velké politiky.
Porovnáme-li ji s politikou místní, komunální, odborné problémy
se na nižší úrovni přece jen méně politizují, uvažuje se
více věcně.
Itadyvšakplatí,žejetřebavůlekdohoděažejetřebaopustit
vojenskou konfrontační terminologii na adresu politických
partnerů. Připomeňme ještě dvěma citáty Masaryka: „Musíme
konečně v politice postupovat s otevřeným hledím. Žádné tajnůstkářství!
Nynější politikové vzbuzují ve svém okolí i v sobě
oslava státního svátku před sochou T.G.M. na náměstí Čs. legií
víru, že vědí více, co nikdo mimo ně neví. Každý politický
okultismus je zpátečnický a řečeno s biblí od zlého jest.”
A dále: „Kdykoli jsme vítězili, dálo se to více převahou ducha
než fyzickou silou, kdykoli jsme podléhali, vinen býval nedostatek
mravní statečnosti a občasné odvahy.” Položme si
dnes, v den státního svátku, otázku, co je na podzim 2006
občanskou odvahou? Co by nám asi řekli tvůrci našeho státu
a bojovníci za jeho svobodu a samostatnost z obou válek?
„Politikové, více drobné práce a konkrétních činů! Méně
předvolebního populismu na náměstích, méně módních póz
pro bulváry všeho druhu, méně korupce a skandálů!”
Je tomu přesně 100 let, kdy Masaryk poprvé právě tady
v Pardubicích na sjezdu své České strany pokrokové v říjnu
roku 1906 ve velkém sále v prvním patře dnešního objektu
Alfredo na Třídě míru vyslovil své krédo mnohokrát opakované
a mnohokrát znesvěcené: „Nebát se a nekrást!” Je typickou
odpovědí současnosti, že v tomto sále bylo nedávno
otevřeno kasino.
Dnešní politika se k Masarykovi a jeho odkazu hlásí jen formálně,
otec - zakladatel tvoří jen zdobnou kulisu naší státnosti,
naší řečeno s písničkářem Karlem Krylem „demokratury”.
Masarykovi náročné otázky dovnitř české společnosti
však neztratily svou palčivou platnost a zůstávají provokující
výzvou jako kdysi. Nastavují politikům a politikářům zrcadlo.
Po rozpadu Československé republiky zůstává odkaz
T. G. Masaryka a 28. října 1918 jen v konkrétních činech pro
obec a vlast. K tomu bych nám všem chtěl popřát do budoucna
více síly, občanské odvahy, optimismu a pevné zdraví.
(vw)
31