Brozura-Narodni-demokracie-Zlaty-standard

kapitál. Budou živy výhradně z poplatků za vedení účtů a z
úvěrových úroků, nikoliv z vlastních kapitálových investic.
Investiční bankovnictví je protimluv, střet zájmů a bude
znemožněno zákonem. V jakýkoliv moment budou muset být
vklady, které přijaly a úvěry, které poskytly, kryty likvidním
kapitálem a rezervou (na ose času a s růstem banky se zvyšující),
pro tyto případy deponovanou u ČSB. Vznikne natolik
konkurenční prostředí, že si jednotliví občané i firmy budou od
bank půjčovat nikoliv za dnešních 10 %, ale třeba za 1% ročního
úroku. Je třeba si uvědomit, že se tak bude dít v situaci, kdy
inflace prakticky nebude existovat a banky ji tedy nebudou do
svých úroků promítat.
Zlatá inflace?
Zlata není a téměř jistě nikdy nebude tolik, aby na něj dosáhl
každý člověk na planetě v objemu, který by považoval za
dostatečný. Lidská touha a následná poptávka po zlatě je
chronicky nenaplněná a nenaplnitelná. V jeho relativním
nedostatku a v enormním úsilí, které je třeba vynaložit k jeho
získání, jakož i v jeho unikátních fyzikálně-chemických
vlastnostech, spočívá jeho nejsilnější kouzlo a to je pravým
důvodem toho, proč jej na úsvitu dějin jednotlivé civilizace a
společnosti vybraly a přijaly za peníze. Zlato je kolektivní
pojistkou a aktivní ochranou lidské populace napříč systémy a
kulturami proti samozvaným pseudoelitám - sociálním inženýrům,
kvaziekonomům, centrálním bankéřům a destruktivním
individuím ve vládách.
Nepřátelé Zlatého standardu často a zcela chybně uvádějí příklad
španělské zlaté inflace 16. století jako údajný důkaz toho, že i
zlato má inflační tendence stejně, jako papírová měna.
Španělskou inflaci přitom nezpůsobil samotný příliv nového zlata
a stříbra z jeho kolonií, ale faktory, které naplno začaly působit po
jeho vyschnutí. Španělsko té doby bylo typickým příkladem
ekonomiky pod mizernou vládou, která promarnila svou
32