Brozura-Narodni-demokracie-Zlaty-standard

znehodnocení kupní síly české měny z ideologických a
mezinárodně-politických důvodů (mimo jiné i kvůli laciným
vývozům československé produkce do SSSR), budoucí měnová
reforma spojená s přechodem na Zĺatý standard bude provedena
za účelem okamžité likvidace inflačního oběživa v držení bank a
za účelem dlouhodobého zhodnocení kupní síly české měny ve
prospěch všech občanů. Zatímco měnová reforma roku 1953 byla
zaměřena proti dlouhodobým zájmům občanů, budoucí měnová
reforma uskutečněná s přechodem na Zlatý standard jejich
dlouhodobým zájmům prospěje.
Reforma, bohužel, poškodí i zodpovědné střadatele, kteří systému
slepě věřili a shromažďovali jeho nekrytou měnu. Tomu se nelze
úplně vyhnout. Svým způsobem tak bude kolektivní „odměnou“ a
daní za lhostejnost, se kterou občané po desetiletí trpěli tento
nenormální měnový systém a politicky se neangažovali pro jeho
změnu. Nicméně reforma může být provedena i s částečnou
selektivitou a to tak, aby ztráty zodpovědných majitelů měn na
účtech a v hotovosti – tedy fyzických osob a firem (nikoliv bank) -
byly dlouhodobě minimalizovány. Obzvláště u firem by měl mít
stát na zřeteli přímou vazbu mezi provozním kapitálem a jejich
holou existencí (tím i jejich schopností v kritickém období
přechodu udržet pracovní místa pro občany, kteří by se jinak stali
dočasně závislými na státní pomoci). Těmto firmám by stát mohl
nastavit výhodnější úročení nepřevoditelných dluhopisů a úpravit
jejich výplatní lhůty.
Bude ho dost?
Zlata, stříbra a další cenných kovů má Česká republika ve
srovnání s mnoha státy velmi málo, stále však dost na to, aby
mohla Zlatý standard bez problémů zavést. Je vždy lepší krýt
měnu málem, než ničím – tedy zůstat u současného systému
nekryté měny. Nově vzniklá Československá republika v roce
1919 neměla zlato žádné, přesto však částečný Zlatý standard
úspěšně zavedla. Nedostatek zlata nijak zásadně neomezuje jeho
40