Září - Jevíčko

Měsíčník města JevíčkaHISTORIE NA POKRAČOVÁNÍZáří 201313Z původních starých staveb, na jejichž zevnějškuse od mých dětských let mnoho nezměnilo,ledaže dostaly krytinu tvrdou namístěšindelové, zůstalo jich do nynější dobypramálo. Z významnějších staveb jsouto i náš prostranný, krásný farníkostel, dále fara, zámeček,stavení bývalého panskéhodvora a všechny tři mlýny.Místo jednoduché krytbykostelní věže, pořízenénouzově po velikémpožáru r. 1869 byla teprver. 1938 vybudovánanová důstojná báňz darů mnoho let střádaných.Přičinil se o to oblíbenýfarář, arcibiskupskýrada P. Frant. Kozumpalík,jenž se také zasloužil r.1934 o pořízení nových zvonůa o rychlé zrestaurování vyhořeléhokostelíčka.Věž zámečku měla před dávnými lety cibulovitou,šindelem krytou báň, v pozdější doběvěkem již nechýlenou, která byla proto v osmdesátýchletech min. století zbourána a věž dostalapak nynější nevkusnou krytbu.Z menších budov nezměnily svou celkovoupodobu především Chaloupka, obě staveníNedomanských, přistavené na zeď bývaléJaroměřické brány, z nichž menší č. 49 (město)bývalo obydlím strážce brány. Dále zůstalytakřka nezměněny některé rolnické usedlostia několik domů v Dolní Farní a Růžové ulici,pak stavení bývalo klášterního dvora. Jinakbyla všechna ostatní stavení buď částečně pře-stavěna, nebo ze základů nově vybudována.Na silnici vedoucí do Biskupic za Střelnicístál známý Reifům mlýn s pilou. Poslední jehomajitel Josef Reif prodal jej v r. 1894 Lamoraluknížeti Thurn-Taxisovi, majiteli velkostatkuv Biskupicích, který jej přestavěl na pilu s vodními parním pohonem. Když pila asi po 30 letechvyhořela a nebyla více obnovena, koupilazbořeniště v r. 1937 obec města Jevíčka. Byla tovýhodná koupě, neboť tam byl zachycen vydatnýproud dobré pitné vody, která jest pomocítlakové pumpy přiváděna potrubím doměstské sítě k zesílení stávajícíhogravitačního vodovodu od „Starékašny“; mimo to žene se vodadruhým potrubím do vodovodnínádrže obce Derflíka.Podle pověstistála poblíž Reifova mlýnapřed dávnými lety šibenice,v rodině Reifověse vyprávělo, že otec posledníhomajitele mlýnaza svých mladých let z návrší,kde stála šibenice, vykopalmnoho dobrých cihel,kterých použil na přestavbumlýna.Za obecními loukami (bývalýmito klášterními rybníky) na katastrálnímúzemí obce Derflíka jest takzvaná„Finsterlova hlubina“. Tato vodní tůně mělavydatné prameny a pokud měla přítok i odtokvody, byla daleko větší než dnes. Byla místy dostihluboká a pokud jsme neměli plovárnu, bylataké oblíbeným koupalištěm dobrých a otužilýchplavců, neboť spodní voda byla velmi studená.Mimo to byla tato hlubina též útočištěmzoufalců a nešťastných lásek.Před lety se tvrdívalo, že jest tam množstvíryb, ale lovení, ať sítí nebo na udici bylo znemožněnopro hustě rostoucí rákosí a křoviny nabřezích. Tehdy nebyly poměry v rybolovu upravenya lovilo se volně. Mezi nejvášnivější rybářeté doby patřil mlynář Jan Holečný, jemužse někdy podařil úlovek i těžké štiky a ten sedlouho zabýval myšlenkou, že by se ryby dalyvyloviti, kdyby se voda z tůně vyčerpala. Tentoúmysl propagoval tak dlouho mezi známými,až se mu podařilo utvořiti kroužek nadšenců,kteří považovali jej za osobnost k provedení tohotoplánu nad jiné povolanou a složili ihnedpeněžité podíly na přípravné práce. Sám pakjako dovedný sekerník zhotovil ihned z fošenmohutnou pumpu, od níž si sliboval, že voduzdolá.Zájem o tuto věc stával se vždy většíma všeobecnějším, a když byla pumpa na svémísto postavena, bylo čerpání vody započatoslavnostním způsobem. Bylo to počátkem sedmdesátýchlet. Min. století jednu podzimníneděli odpoledne, kdy okolí „Finsterlovy hlubiny“,jindy tak klidné a ponuré, oživlo veselýma jarým ruchem. Přilákala tato neobyčejnápodívaná mnoho obecenstva, o jehož pobavenía občerstvení bylo náležitě postaráno.Hudba vesele hrála, tančilo se, byly zde dvavýčepy piva a lihovin, ve stáncích nabízeli svézboží pekaři, uzenáři, perníkáři a cukráři, takžeto vypadalo jako o nějaké pouti. Za takto veselénálady obecenstva bylo započato s čerpánímvody.Pumpa, která byla uváděna v pohyb osmilidmi, chrlila dosti značné množství vody, večerpak když byla práce skončena, bylo pozorovati,že hladina vody poněkud klesla, ale kdyždělníci druhé den ráno v čerpání pokračovali,dostoupila voda zase normálu. A tu bylo ihneddruhý den rozhodnuto, že se bude čerpati nepřetržitěve dne v noci, ale ani to nepomohlo,vodu nebylo možno zdolati. Holečný však odsvého předsevzetí neupustil, pořídil do hlubinysvislý můstek a prkenný žlab, do něhož řadadělníků putnami vylévala vodu. Trvalo to celýtýden, nežli byla voda vyčerpána aspoň tak, žese udržovala jen v hlubokých místech, takžebylo možno ryby sítí loviti.pokračování příštěV kapitole III, 49 Kosmas podává důležitou informaci:„Jsa v řadě biskupů devátý [biskup Heřman],spravoval tento kostel dvacet dva rokyšest měsíců a sedmnáct dní. Ale i olomouckýbiskup Jan II. (v Olomouckém horologiu uváděnjako Jan VI.) byl v „úřadě“ dvacet dva let(1104-1126). Domnívám se, že Kosmas využiltoho, že sám byl ve „funkci“ biskupa přibližněstejně dlouho jako biskup Heřman (1099-1122)To mu umožnilo, aby se v této kapitole za něhoschoval. Předchůdce Jana II. Petr I. zemřel 7.července 1104 a dle J. Bistřického (2009, s. 94)byl Janův nástupce J. Zdík do Olomouce jmenován22. března 1126 a na biskupa byl vysvěcen3. října 1126. Je pravda, že do tohoto časovéhoúseku se Janových (= Kosmových) 22 let 6 měsícůa 17 dní nevejde. Petr I. však mohl z funkcebiskupa odstoupit několik měsíců před svousmrtí.V Založení kostela vyšehradského autor podlemého názoru ve skutečnosti píše o založeníkatedrálního kostela sv. Václava v Olomouci.Tento kostel se stal hlavním kostelem olomouckéhobiskupství. Předtím jím byl olomouckýkostel sv. Petra. Olomoucký biskup Jan II. položilspolečně s knížetem Svatoplukem základyke stavbě tohoto katedrálního kostela „někdymezi lety 1104 až 1107 (J. Bistřický 2009, s.94). V Založení kostela vyšehradského se setkámese jménem Jan, biskup tuskulský (toskánský).Pomoraví a dolní Podyjí mohlo Kosmovipřipomínat Itálii, Olomoucko pak Toskánsko.Z písmen slova toskánský můžeme složit slovotlustý. A Kosmas (Jan II.) tělnatý byl. Do Olomouckéhohorologia totiž k původnímu zápisuIohannes VI episcopus Morauie obiit připsal dalšípísař po více jak sto letech slovo ventrosus,tj. břichatý.Se jménem Jan se setkáváme i v legendě o pětibratřích (Kosmas I, 38: „...žilo v Polsku pateromnichů poustevníků, ,pravých Izraelitů‘: Benedikt,Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.“)Již jsem uváděl, že za Benediktem(Benedikt znamená požehnaný, blahoslavený)www.jevicko.czvidím Vojtěcha, za Barnabášem (Barnabáš znamenásyn věštby, předpovědi; útěchy) vidím Vojtěchovasyna. Kristin je jméno Vojtěchova vraha(Kristián = Strachkvas = mladší syn BoleslavaI.). Jméno Izák se hodí na Vojtěchovo zavraždění.Podle bible uložil Bůh Abrahámovi, abymu obětoval svého syna Izáka. Abrahám tímměl dokázat svou oddanost Bohu. Když to chtělAbrahám učinit, anděl mu sdělil, že ve zkoušceobstál. Podobně Kristián (Strachkvas), blízkýpříbuzný Vojtěchův, Vojtěcha zabije (spíš necházabít) a ten se stane světcem. Jméno Matoušpodle M. Knappové (2008, s. 209) znamená darboží. (Chtěl autor legendy říci, že světec Vojtěchje darem Božím?) Co však v legendě dělá jménoJan? Nesouvisí Jan nějak s Kosmou? To, žese Kosmas skrývá v Založení kláštera sázavskéhoza Božetěchem, by mohlo naznačovat souvislostKosmy s Vojtěchem (= Božejem). A v pětibratřích (Kosmas I, 38) souvisí Benedikt (Vojtěch)s Janem.pokračování příště