Září - Jevíčko

6 Září 2013RŮZNÉJevíčský zpravodajVzpomínka na 1. třídu Obecné školy v Jevíčku z roku 1932Můj ročník 1932 nastoupil do první třídy Obecnéškoly, která sídlila v budově bývalého klášterana Komenského náměstí v prvním poschodí.Dnes tam z toho jsou byty. Chodilo se tam podřevěných schodech, které zvláštně vrzaly a bylynatřeny tmavou olejovou barvou. Ve třídě násbylo asi 35 žáků. První třída byla až na koncichodby. Třída byla zeleně vymalovaná, byl tamstupínek a na zdi kříž. Jako prvňáčci jsme mělitehdy dost stísněné pocity. Druháci a třeťáci setam už suverénně pohybovali a dávali nám toznačně najevo. Učila nás paní učitelka Olga Slouková.Posadili nás do zelených lavic starých a zeleněnatřených z měkkého dřeva. Tím se stávalo,že tyto lavice lákaly dětské výtvarníky, kteřívytrvale po léta vyřezávali svými kuličkami svojemonogramy a různé nápisy. V každé lavici bylykalamáře s inkoustem. Školní tašku neměl každýnovou, ta se dědila po starším sourozenci, aleobvykle byla kožená. Nejhorší tašky měly dětize Sirotčince, ty byly upletené ze slámy a říkalose jim sotory. To byly velice zakřiknuté děti. Zezačátku jsme psali tužkou, ale potom nastalo totrápení s inkoustem. Psali jsme perem, do kteréhose nasazovala kovová vyměnitelná špička.Mnohá pera byla za nějakou dobu okousaná, dětije okusovaly z nervozity a strachu. Když se začalopsát inkoustem, to bylo kaněk. Někteří kluci,aby měli čistější sešit bez kaněk, tak dokonce tukaňku slízli. Br!Měli jsme jednoho spolužáka, který pocházelz chudobné německé rodiny. Byl špatně oblečený,neměl nikdy kapesník, když mu teklo z nosu.Stav domácího tkalcování v letech 1885-1889 kolem JevíčkaUtkané plátno od tkalců do továren odváželi“faktoři“, kteří tkalcům podle kvality utkanéhoplátna zpět vozili peníze a materiál na dalšítkalcovskou práci.Pro Biskupice a Zálesí byl “faktorem“Štěpán Neubauer zeZálesí č.p. 25, který utkanéplátno vozil až do Šternberka.Pro tkalce ze Skřípova byl “faktorem“Franz Schleser, kterýrovněž vozil plátno až do Šternberka.“Faktorem“ pro Bělou, Malonín,Smolnou byl Ignác Kouřilz Malonína č.p. 4. Ten týdněvozil jeden vůz plátna od 11tkalců z Bělé, 5 z Malonínai mnoho ze Smolné až do Brna.Utkané plátno ostatních tkalcůz Bělé, Malonína a Smolnébylo týdně na třech vozech vozenotovárníkům do Svitav: Pirsch, Gerlich,Weiss, Schiller a Heller.Samozřejmě že jeho rodina neměla koupelnu,možná voda byla maximálně na chodbě. Jmenovalse Vladislav Richter. Byl zvláštně zanedbanýa jako takové dítě často přitahoval rány, kterédostával za svou nešikovnost a nedbalost. Potomvždy brečel a slzy mu tekly po špinavé tváři. V tédobě ještě existovaly tělesné tresty. Na stupínkuse klečívalo, když se přišlo pozdě do školy, nebožák zlobil. I na stole ležela rákoska, která se alepoužívala až později úderem do nastavené dlaně,to dostávali hlavně kluci. Za neposlušnost sestávalo v koutě, někdy s předpaženým rukama.V první třídě jsme se naučili číst, psát a počítat.Po prázdninách jsme postoupili do druhé třídy,ale najednou nás tam bylo méně. Chyběla dvěděvčata a tři kluci. Všichni uměli česky, ale muselijít do německé školy, protože jejich rodičebyli Němci, nebo se jednalo o smíšené manželství,kdy jeden z rodičů byl Němec. Chyběl takéKarel Weiss, který byl Žid a nesměl už chodit doškoly, přestože patřil mezi nejchytřejší žáky vetřídě a krásně kreslil. Zažili jsme mobilizaci, kdyněkteří tatínkové museli nastoupit do armády,další smutné datum bylo 15. března 1939, kdyse z naší republiky stal Protektorát Čechy a Morava.Ale nejhorší bylo vyhlášení války.Až po válce jsme se dozvěděli, že Karel Weissspolečně po transportu všech Židů z Jevíčka zahynulv plynové komoře spolu s celou rodinoua bratrem Hanušem. Jeho tatínek byl inženýr,maminka byla moc hezká paní a bratr studovalna gymnáziu. Karlovo jméno jsem našla napsanév Pinkasově synagoze v Praze s ostatními ŽidyKdy přestalo klapání tkalcovských stavů v jednotlivýchobcích, to zatím nevím, ale budu sesnažit to zjistit.Obec: Tkalc. mistrů: Tkalců: Učňů:Jevíčko 10 141 1Víska 8 15 0Chornice 17 21 0Biskupice, Zálesí 5 24 4Jaroměřice 25 49 2Šubířov 25 84 9Horní Štěpánov 10 334 17Kladky 40 147 10Skřípov 40 600 37Bělá ? 86 0Malonín ? 20 0Smolná ? 10 0www.jevicko.czz Jevíčka. Jejich jména napsaná na zdech jsemmohla pohladit pouze pohledem, protože jsouvšichni napsáni vysoko u stropu. Ale ještě se jejichjména čtou v Izraeli, kde se stále opakují napamátku všech zavražděných Židů.Po mnoha letech jsem na náměstí potkala cizíhočlověka, který se nápadně podobal mémuněmeckému spolužákovi z první třídy a byl poválce odsunut do Německa. Měl totiž zvláštnětvarovaný obličej. Dodala jsem si odvahu, omluvilajsem se a zeptala jsem se ho, jestli se narodilzde v Jevíčku v roce 1932 a jestli se jmenujeRichter. Byl velice překvapen a odpověděl česky,že ano. Tak jsem se mu představila, že je můjspolužák z první třídy. Ptala jsem se ho, jestlisi na 1. třídu pamatuje a na některé spolužáky.Řekl, že si už nic nepamatuje, pouze to, jak hove škole stále všichni bili. Potvrdila jsem mu to,že si to také dobře pamatuju. Co se ale nestalo,šel se podívat na věž a tam ho provázel FrantišekPlech, který mně to potom vyprávěl. Onse snažil je informovat německy a najednou tenNěmec promluvil česky: „Franto, nemusíš mluvitněmecky, mluv česky, já jsem tvůj spolužákVladislav Richter“. Oběma se vrátily vzpomínkya pan Richter vyprávěl, že jeho rodina po válcebyla odsunuta do severního Německa, kde pracovalv těžkém průmyslu, oženil se a má jednudceru a postavil si tam dům, který se ani na nocnezamyká, tam se nekrade. Dnes už jsou tam aleasi také poměry jiné. Takto s námi dětmi zatočilaválka a tehdejší režimy.Vzpomínala Anna LangerováCo bylo příčinou úpadku domácího tkalcovství.Stavby Moravské západní železnice z Prostějovado Třebovic v Čechách přes Chornice, využilAnton Sponer, majitel továrny “ZwirauerBarchenten“ ve Svitavách a postavil v Chornicích(1886-1888) bramborovouškrobárnu, která zpracovala zasezónu cca 200 vagonů brambor.Chtěl sezónní práci nahraditceloročním provozem,proto roku 1893 postavil v objektuškrobárny 12 mechanickýchtkalcovských stavů a nastalv továrně rychlý rozvoj,počet stavů i zaměstnanců sezvyšoval.Domácí tkalci nemohli továrnívýrobě konkurovat, tkalcovánídoma zanechávali a někteří sestávali dělníky nově vzniklétovárny v Chornicích. Druhýmajitel Karl Sponer v období1. ČSR závodil s automobilemTatra ve prospěch firmy v Kopřivnici.František Plech